22 C 141/2022-155

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Mgr. Janem Lipertem ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa] zastoupen advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [anonymizována tři slova] [číslo] [PSČ] [obec a číslo] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem Vyšehradská 16, 128 10 Praha 2 o zadostiučinění ve výši 348 750 Kč a ve výši 309 999,97 Kč takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 100 000 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 248 750 Kč se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 118 800 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 191 199,97 Kč se zamítá.

V. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 23 602 Kč k rukám zástupce žalobce do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

Vyjádření účastníků a průběh řízení 1. Žalobce se domáhal: 1) částky ve výši 348 750 Kč za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným usnesením policie ze dne [datum] o zahájení trestního stíhání vedeného před [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka], ve kterém byl žalobce zproštěn obžaloby a 2) částky ve výši 309 999,97 Kč za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou tohoto trestního stíhání.

2. Žalobce vylíčil, že byl nezákonně stíhán pro přečin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku po dobu 7 let a 9 měsíců. V průběhu stíhání byl třikrát zproštěn obžaloby, dvakrát byla věc rušena [název soudu]. Žalobce se proti obvinění aktivně bránil. Žalobce se před zahájením trestního stíhání těšil dobré pověsti bezúhonné osoby a svědomitého policisty. Trestní stíhání vyvolávalo obavy při budoucím uplatnění, když by případné odsouzení znamenalo nemožnost vykonávat práci u policie, u které je žalobce zaměstnán více než 20 let a jiné povolání nezastával. Žalobce byl v důsledku trestního stíhání postaven mimo službu. Obvinění pak bylo způsobilé vyvolat v rodinných příslušnících, přátelích a spolupracovnících obavu o míru serióznosti, což bylo umocněno jeho postavením policisty. Žalobce měl v důsledku časového vytížení z trestního stíhání a nepříznivého psychického stavu (stresové a depresivní stavy) vyvolaném obavami o budoucnost snížené schopnosti věnovat se rodinným záležitostem. Žalobce si nedovedl představit založení rodiny, což vedlo k rozpadu partnerského vztahu žalobce. K poškození pověsti došlo na malém městě. Věc byla i medializována. Trestní stíhání bylo stiženo průtahy, hlavní líčení byla opakovaně odročována a žalobce se na délce stíhání nepodílel. Zadostiučinění by mělo být zvýšeno o inflaci. Žalobce k výzvě soudu upozornil na 6 případů odškodnění podobné újmy.

3. Žalovaná žalobu zcela neuznala. Žalovaná sporovala existenci nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu, vznik nemajetkové újmy na straně žalobce, to vše při zdůraznění, že jí nebyl zapůjčen spis trestního stíhání v rámci předběžného uplatnění nároku, kde žalobce uplatnil za nepřiměřenou délku trestního stíhání o 69 999,97 Kč méně.

4. S ohledem na postoj žalované, která žalobce vůbec nehodlala dobrovolně uspokojit, nebylo zapotřebí formálně trvat na předběžném uplatnění nároků, a proto byly splněny podmínky soudního projednání v celém rozsahu žaloby ([spisová značka]). Sporné a nesporné skutečnosti 5. Nesporným učinili účastníci při jednání dne [datum] uplatnění nároků u žalované dne [datum] ve výši 376 000 Kč za nezákonnost trestního stíhání a ve výši 240 000 Kč za nepřiměřenou délku trestního stíhání.

6. Sporné mezi účastníky zůstalo, zda byl žalobce bezúhonný, zda se žalobce před zahájením trestního stíhání těšil pověsti dobrého policisty, zda bylo vůči žalobci vydáno usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne [datum], zda byl žalobce pravomocně zproštěn obvinění, zda byl žalobce stíhán po dobu 7 let a 9 měsíců, jaký byl průběh trestního stíhání, zda trestní stíhání vyvolávalo obavy o budoucnost při uplatnění žalobce když by případné odsouzení znamenalo nemožnost vykonávat práci u policie, u které je zaměstnán více něž dvacet let a jiné povolání nezastával, zda byl žalobce v důsledku trestního stíhání postaven mimo službu, zda bylo obvinění způsobilé vyvolat v rodinných příslušnících přátelích a spolupracovnících obavu o míru žalobcovi serióznosti, což bylo umocňováno tím, že byl policista, dále bylo sporné, zda měl žalobce v důsledku časového vytížení z trestního a nepříznivého psychického stavu v podobě stresových a depresivních stavů vyvolaných obavami o budoucnost snížené schopnosti věnovat se rodinným záležitostem, zda to ovlivnilo rozhodnutí žalobce nezaložit rodinu, což vedlo k rozpadu partnerského vztahu žalobce, a zda k poškození pověsti došlo na malém městě. Pokud jde o zadostiučinění za nepřiměřenou délku trestního stíhání, bylo sporné, zda se v rámci trestního stíhání vyskytly průtahy, zda se žalobce podílel na délce řízení svým chováním, zda se jednalo o řízení složité a významné pro žalobce, a zda má být peněžité odškodnění zvyšováno o inflaci. Prokázané skutečnosti 7. Kromě nesporných tvrzení účastníků vzal soud ve stručnosti za prokázané, že nezákonným trestním stíháním bylo zasaženo do osobního, rodinného a pracovního života žalobce. Žalobce byl vystaven psychickému tlaku obvinění ze dne [datum] včetně nejistoty, jak trestní stíhání dopadne, to vše umocněné obavou, že v případě odsuzujícího rozsudku přijde o svou kariéru u policie. Žalobce byl bezúhonný, těšil se pověsti policisty dobrého policisty a tlaku nezákonného trestního stíhání byl vystaven po dobu 7 let a 9 měsíců, než byl pravomocně zproštěn. Žalobce byl obviněn s trestní sazbou jeden rok až pět let nebo zákazem činnosti, avšak nepodmíněné uložení trestu odnětí svobody bezúhonnému žalobci nehrozilo. Žalobce byl zaměstnán vždy jen u policie po dobu více než 20 let. Žalobce byl postaven mimo službu pro nezákonné trestní stíhání. Povaha obvinění byla způsobilá vyvolat pohoršení mezi přáteli a v rodině žalobce. Žalobce trestní stíhání stresovalo a časově zatěžovalo, často se účastnil hlavních líčení, což samozřejmě mělo negativní dopad do všech oblastí života žalobce včetně rodinného, avšak zůstalo neprokázáno, že by trestní stíhání způsobilo rozhodnutí žalobce nezaložit rodinu a vedlo k rozpadu partnerského vztahu, když žalobce s další partnerkou založil rodinu ještě v průběhu trestního stíhání. Žalobce byl poškozen na pověsti na [anonymizováno]. Žalobce se setrvale bránil, že trestnou činnost nespáchal. V rámci výslechů připustil, že by se mohl dopustit jen kárného pochybení při výkonu dozorčí služby. V průběhu řízení se vyskytly průtahy, žalobce se na délce řízení nepodílel. Zásadně se projevil na délce řízení nekoncentrovaný postup soud při nařizování hlavních líčení, pro které pak nebyly splněny podmínky a byly odročována. Nebylo prokázáno, že by skutek spáchal obžalovaný.

8. V podrobnostech soud odkazuje na dílčí skutková zjištění v následující části rozsudku. Další skutečnosti soud za prokázané nevzal, neboť se z provedeného dokazování nepodávají, případně jsou s ním v rozporu. Důkazy a jejich hodnocení 9. Ze spisu [název soudu] sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že usnesením ze dne [datum] byl žalobce obviněn ve stručnosti z toho, že nečinně přihlížel a nenahlásil násilné chování svých kolegů vůči zadrženému, který nechtěl prozradit svou totožnost, v čemž bylo spatřováno spáchání přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku s trestní sazbou jeden rok až pět let nebo zákazem činnosti. Žalobce byl obviněn s dalšími policisty [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení], kteří se měli dopustit bezdůvodného násilí v rámci plnění služebních povinností. Žalobci bylo doručeno usnesení téhož dne. Stížnost dne [datum] žalobce odůvodnil. Dne [datum] byla stížnost státním zástupcem zamítnuta. Dne [datum] byli spoluobvinění [příjmení] a [příjmení] upozorněni na změnu kvalifikace. Žalobce byl dne [datum] zadržen a po poradě s právním zástupcem žalobce již při zadržení uvedl, že poškozeného [příjmení] omezil společně s hlídkou na svobodě, když se na ulici choval agresivně při známkách opilosti. Poškozený odmítal sdělit totožnost. Poškozenému pomohl najít bundu. Převezli ho na místní oddělení, kde nadále nadával. Žalobce sepisoval administrativu a uvedl, že si není vědom, že by z jeho strany nebo ze strany kolegů docházelo k slovnímu nebo fyzickému napadání. Nebyl přítomen po celou dobu u zajištěného. Obdobně vypověděl i při svém výslechu jako obviněný. Žalobce uvedl, že je trvale bytem na [anonymizováno], k policii nastoupil v roce [rok]. Žalobce zdůraznil, že se k poškozenému choval slušně a profesionálně. V rámci pokračování výslechu dne [datum] žalobce odkázal na svůj výslech, nad rámec uvedl, že pravděpodobně pochybil v povinnostech dozorčí služby. Dne [datum] byl žalobce zproštěn výkonu služby a byla mu nařízena dosažitelnost ve čtvrtek v době od 7:30 hodin do 8:30 hodin se snížením služebního příjmu na 50 %. Dne [datum] bylo pokračováno ve výslechu obviněného [příjmení]. Policie v rámci přípravného řízení zajistila úřední záznamy včetně konceptů, hlášení o události, oznámení o přestupku, záznamy o stížnosti, záznamy o použití donucovacích prostředků, výslechy poškozených a svědků ([příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení]), sledování výslechové místnosti s kamerovými záznami. Svědek [příjmení], vedoucí oddělení, uvedl, že žalobce ke své práci přistupuje průměrně a má tzv. navíc. Svědek [příjmení] ani [příjmení] nezaznamenal na záznamu žalobce. Byla učiněna prověrka na místě. Dne [datum] byly zajištěny hodnocení obviněných. Žalobce měl lehce nadprůměrný výkon služby s hodnocením„ dosahuje dobrých výsledků“ (3 na stupnici 1 – vynikajících výsledků až 5 nedosahuje uspokojivých výsledků). Žalobce stvrdil hodnocení dne [datum]. Žalobce byl 10 x kázeňsky odměněn a jednou kázeňsky potrestán. Dne [datum] bylo doplněno opatření z fonoskopie. Dne [datum] byl zpracován znalecký posudek z fonoskopie. Mluvčí B na záznamu byl označen pravděpodobně za žalobce, v dalších částech záznamu nešlo vyloučit, že mluvčí B je totožný s žalobcem. Dne [datum] bylo ohledáno místo činu s pořízením náčrtku. Dne [datum] vyslechnut svědek [příjmení]. Dne [datum] byly vyžádány zprávy o pověsti obviněných, žalobce bez přestupků a bez záznamu v opisu rejstříků. Dne [datum] byli obvinění upozorněni na možnost prostudovat trestní spis, čehož dne [datum] zástupce žalobce využil bez návrhu na doplnění vyšetřování. Dne [datum] byl podán návrh na podání obžaloby. Obžaloba ze dne [datum] byla doručena soudu dne [datum] za jednání ve shodě s obviněním žalobce. Žalobce usvědčoval zejména znalecký posudek z fonoskopie, která žalobce ztotožňovala pravděpodobně s osobou, která přihlížela násilnému chodání obviněného [příjmení]. Dne [datum] bylo nařízeno hlavní líčení na [datum]. Téhož dne se konalo hlavní líčení přednesem obžaloby a výslechu obviněných. Žalobce vypovídal ve shodě s předchozí výpovědí a podrobněji popsal rozložení služebny. Za účelem předvolání svědků bylo hlavní líčení odročeno na [datum]. Téhož dne se konal výslech svědků [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení]. Posledně zmíněný svědek popřel, že by jej policisté napadli a připustil, že byl podnapilý a agresivní. Žalobce se účastnil hlavního líčení, opustil jej v odpoledních hodinách. Hlavní líčení odročeno na [datum] za účelem výslechu svědků [příjmení] a [příjmení], kteří se z líčení omluvili. Téhož dne se konalo hlavní líčení, kdy se svědci [příjmení] dostavili, avšak nebylo vykázáno doručení u obviněného [příjmení] [příjmení] dodatečně omluvil svou nepřítomnost pro náhlé zdravotní problémy. Žalobce se dostavil k líčení. Hlavní líčení pro nepřítomnost obviněného odročeno na [datum]. Téhož dne mělo konat hlavní líčení, avšak nepodařilo se opětovně ani prostřednictvím soudní doručovatelky předvolat obviněného [příjmení], u kterého obhájce neevidoval změnu adresy. Hlavní líčení odročeno na [datum]. Žalobce se osobně dostavil. Dne [datum] se obviněný [příjmení] omluvil, že si nevyzvedl obsílku, neboť pracovně pobýval v [obec] a mylně se domníval, že je možné konání v jeho nepřítomnosti. Dne [datum] se konalo hlavní líčení s výslechem svědkyně [příjmení] a svědka [příjmení]. Žalobce se osobně hlavního líčení neúčastnil. Za účelem dalšího dokazování videozáznamy odročeno na [datum]. Líčení se nekonalo z důvodu nevykázaného doručení obviněných [celé jméno žalobce] a [obec]. Doručováno bylo žalobci na adresu trvalého bydliště, na kterou žádal předvolat. Dne [datum] se konalo hlavní líčení, žalobce osobně přítomen. Přehrána nahrávka a za účelem výslechu znalce odročeno na [datum]. Dne [datum] se žalobce vzdal osobní přítomnosti na hlavním líčení. Z důvodu omluvy znalkyně se hlavní líčení přeložilo na [datum]. Toho hlavní líčení bylo odročeno z důvodu nevykázaného doručení obviněného [příjmení] na [datum]. Dne [datum] byla vyslechnuta znalkyně mimo hlavní líčení. Dne [datum] bylo hlavní líčení odročeno za účelem opětovného předvolání obviněných (nevykázané doručení u [příjmení] a [anonymizováno]). Dne [datum] počal soud doručovat předvolání prostřednictvím obhájců. Dne [datum] obviněný [příjmení] navrhl doplnit dokazování výslechy svědků, dožádáním [anonymizována dvě slova] a znaleckým zkoumáním z psychiatrie. Dne [datum] se omluvila přísedící z důvodu zdravotní indispozice. Hlavní líčení bylo proto odročeno na [datum]. Při tomto líčení byly provedeny listinné důkazy. Hlavní líčení odročeno na [datum] Hlavní líčení se nekonalo, neboť se jej nemohl účastnit obviněný [příjmení], který pobýval na zahraniční misi. [příjmení] hlavní líčení byl vyslechnut svědek [příjmení], svědkyně [příjmení], [příjmení]. Odročeno na neurčito. Dne [datum] bylo proplaceno znalečné. Spis zaslán znalkyni [příjmení] [příjmení] k zpracování znaleckému posudku dne [datum]. Dne [datum] byl dodán znalecký posudek z psychiatrie na svědka [příjmení]. Dne [datum] nařízeno hlavní líčení na [datum]. Dne [datum] do spisu nahlížel žalobce. Dne [datum] se konalo hlavní líčení. Žalobce se dostavil osobně. Byla vyslechnuta znalkyně [příjmení] [příjmení]. Za účelem závěrečných návrhů a vyhlášení rozsudku odročeno na [datum]. Toto bylo přeloženo na [datum]. Z důvodu vyškrtnutí jednoho z obhájců z advokátní komory a za účelem zvolení nového obhájce bylo líčení odročeno na [datum]. Jednání přeloženo na [datum], téhož dne provedeny listinné důkazy a předneseny závěrečné návrhy. Žalobce se osobně účastnil. Za účelem vyhlášení rozsudku odročeno na [datum]. Téhož dne byli obžalovaní zproštěni obvinění. S ohledem na rozsáhlost věci a přednostní rozhodnutí staršího data byla lhůta k vyhotovení rozsudku prodloužena na [datum]. Téhož dne rozsudek vypraven. Dne [datum] se státní zástupce odvolal. Dne [datum] odvolání odůvodnil. Dne [datum] bylo odůvodnění odvolání rozesláno stranám. Dne [datum] byl doručen rozsudek obviněnému [příjmení]. Dne [datum] byla věc předložena [název soudu], který dne [datum] nařídil neveřejné zasedání na [datum], při kterém byl rozsudek zrušen, neboť provedené důkazy soud prvního stupně hodnotil nedůsledně a jednostranně. Dne [datum] bylo rozhodnutí rozesláno. Dne [datum] bylo nařízeno hlavní líčení na [datum]. Z důvodu nedoložení plné moci u obviněného [příjmení] a nedoručení předvolánky u žalobce odročeno na [datum]. Téhož dne se mělo konat líčení, které bylo odročeno z důvodu zdravotní indispozice přísedící. Hlavní líčení odročeno na [datum]. Z důvodu nepřítomnosti obhájce [příjmení] nemohlo být líčení konáno odročeno na [datum]. Žalobce se jednání osobně neúčastnil. Z důvodu nouzového stavu pro Covid-19 bylo líčení odročeno na [datum]. Zároveň obhajobou navrženi další svědci. Z důvodu nevykázaného doručení obviněného [příjmení] líčení odročeno na [datum]. Téhož dne vyslechnut svědek [příjmení], [příjmení] a po závěrečných návrzích byli obvinění zproštěni obžaloby. Lhůta pro vypracování rozsudku prodloužena. Rozsudek rozeslán [datum]. Dne [datum] se státní zástupce odvolal. Po rozeslání odvolání se k věci dne [datum] vyjádřil žalobce s upozorněním, že žalobce na záznamech nikdo nepoznal, a znalecké zkoumání žalobce neusvědčuje. Dne [datum] byla věc předložena [název soudu], který dne [datum] nařídil neveřejné zasedání na [datum], při kterém rozsudek zrušil a nařídil jiné obsazení senátu, neboť soud prvního stupně nerespektoval pokyny [název soudu]. Hodnocení důkazů opětovně bylo provedeno jednostranně jen ve prospěch obviněných. Argumentaci v pochybnostech ve prospěch označil [název soudu] za předčasnou. Věc vrácena dne [datum]. Dne [datum] nařízeno hlavní líčení na [datum]. Dne [datum] požádal žalobce o odročení líčení z důvodu dlouhodobě plánované zahraniční dovolené obhájce s rodinou. Hlavní líčení odročeno na [datum]. Při tomto hlavním líčení byl po změně obsazení senátu zopakován dosavadní průběh hlavního líčení, znovu vyslechnut obviněný [příjmení], svědek [příjmení], [příjmení], provedeny listinné důkazy a za účelem dalšího dokazování odročeno na [datum]. Téhož dne se konalo hlavní líčení, při kterém byl vyslechnut svědek [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení] a po závěrečných návrzích byli obvinění [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení] odsouzeni k podmíněným trestům a žalobce byl zproštěn obžaloby. Lhůta pro vyhotovení rozsudku byla prodloužena do [datum]. Žalobce byl zproštěn podle § 226 písm. c) tr. řádu, neboť nebylo prokázáno, že by skutek spáchal. V době páchání násilí mohl vypracovávat úřední záznamy mimo výslechovou místnost, do které tak nemusel vidět a jedinec zachycený na videozáznamu s papíry, který sledoval násilné chování kolegů, mohl být někdo jiný než žalobce. Ostatní spoluobžalovaní byli odsouzeni za trestnou činnost. Osoba přihlížející trestné činnosti odsouzených nebyla ztotožněna. Rozsudek nabyl právní moci ve vztahu k žalobci dne [datum] [název soudu] dne [datum] odvolání ostatních spoluobviněných zamítl, byli tak pravomocně odsouzeni za obžalovanou trestnou činnost.

10. Soud měl k dispozici listinné důkazy.

11. Z rozhodnutí o zproštění výkonu služby ze dne [datum] ve spojení s rozhodnutím o zamítnutí odvolání ze dne [datum] ve věcech služebního poměru soud zjistil, že v důsledku předmětného trestního stíhání byl žalobce zproštěn výkonu služby a byla mu nařízena dosažitelnost v místě trvalého bydliště od ve čtvrtky od 7:30 hod. do 8:30 hod. a služební příjem stanoven na 50 % průměrného služebního příjmu.

12. Z článku z [ulice] deníku s poznámkou aktualizováno [datum] soud zjistil, že denik.cz zveřejnil informaci o zadržení pěti policistů v rámci předmětného trestního stíhání s podezřením na mučení a používání nevybíravého násilí s informací s tím, že byli po zadržení propuštěni na svobodu. Žalobce není v článku jmenován. Článek je psán korektně, nebyla porušována presumpce neviny, ani nedošlo k excesu při informování veřejnosti OČTŘ.

13. Z osvědčení o DPH zástupce žalobce soud zjistil, že tento je plátcem daně z přidané hodnoty.

14. Soud blíže nehodnotil ty důkazy, z nichž by učinil duplicitní skutková zjištění k trestnímu spisu (usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne [datum], usnesení ze dne [datum] o zamítnutí stížnosti, obžaloba ze dne [datum], odvolání ze dne [datum], rozsudek ze dne [datum rozhodnutí] čj. [číslo jednací], odvolání státního zástupce ze dne [datum], usnesení o zrušení a vrácení věci ze dne [datum rozhodnutí] čj. [číslo jednací], rozsudek ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací], odvolání státního zástupce ze dne [datum] a odůvodnění odvolání státního zástupce ze dne [datum], rozsudek ze dne [datum rozhodnutí] čj. [číslo jednací]).

15. Soud také blíže nehodnotil ty důkazy, které se vztahovaly k nesporným skutečnostem (uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy ze dne [datum], akceptační dopis žalované ze dne [datum] a přípis žalované ze dne [datum]).

16. Hlavním důkazem byl trestní spis, z kterého se podává průběh řízení a jakým úkonům žalobce čelil. Již z trestního spisu je dobře zjištěno, do jakého nezáviděníhodné postavení se žalobce v důsledku nezákonného rozhodnutí dostal. Pokud jde o déle trvající stíhání s množstvím úkonů a konání hlavních líčení není důvodu žalobci nevěřit, že se obával o svou budoucnost, byl trestním stíháním vytížen časově i psychicky. Z výslechů zaznamenaných v trestním spisů se podává, že žalobce se se od počátku obvinění aktivně bránil, upozorňoval, že není osobou na kamerovém záznamu. Povaha obvinění pak byla zcela jistě způsobilá vyvolat pohoršení v okolí žalobce, což bylo pro žalobce zvláště citlivé, neboť si na své profesi zakládal.

17. Po provedeném dokazování byl žalobce podle § 118a odst. 3 o. s. ř. vyzván s poučením o následcích nesplnění výzvy, jímž je neúspěch ve sporu, že soud nemá za prokázané, že by v důsledku časového vytížení z trestního stíhání a nepříznivého psychického stavu v podobě stresových a depresivních stavů vyvolanými obavami o budoucnost při trestním stíhání měl snížené schopnosti věnovat se rodinným záležitostem, což ovlivnilo rozhodnutí žalobce nezaložit rodinu, a to vedlo k rozpadu partnerského vztahu žalobce, když toto se logicky z obsahu trestního spisu nepodávalo. Žalobce po této výzvě nabídl svůj účastnický výslech.

18. Z výslechu žalobce soud zjistil, že trestní stíhání nebylo příčinnou rozpadu jeho dřívějšího vztahu. Žalobce si s tehdejší partnerkou si nerozuměli, takže se v letech [rok] či [rok] rozešli. Rodinu nakonec v závěru trestního stíhání založil se svou současnou manželkou. Žalobce pak stresovalo, že měl zodpovědnost nejen za sebe, ale i za ženu a děti. Žalobce ihned po základní škole nastoupil na střední policejní školu s rozhodnutím stát se policistou. Žalobce si na práci u policie zakládá, v současné době studuje i policejní akademii a svou kariéru vždy výhradně spojoval s Policií České republiky. Žalobce zaznamenal narážky okolí na své trestní stíhání, většinou slova podpory ale i sarkastické narážky, které s ohledem na průběh trestního stíhání žalobce vnímal citlivě. Žalobce se dotklo, že inspekce řádně neprověřila, že by na kamerovém záznamu mohl být i někdo jiný a trestní stíhání dosáhlo absurdní délky.

19. Soud hodnotí výslech žalobce jako přesvědčivý. Žalobce vypovídal spontánně a věcně. Objektivně připustil, že s tehdejší partnerkou se jim nedařilo založit rodinu a vzájemně si nerozuměli, takže s ní pak rodinu ani nechtěl. Zůstalo tak neprokázáno původní tvrzení žalobce (přes výzvu soudu s poučením o následcích po provedeném dokazování), že by v důsledku časového vytížení z trestního stíhání a nepříznivého psychického stavu v podobě stresových a depresivních stavů vyvolanými obavami o budoucnost při trestním stíhání měl snížené schopnosti věnovat se rodinným záležitostem, což ovlivnilo rozhodnutí žalobce nezaložit rodinu, a to vedlo k rozpadu partnerského vztahu žalobce. To nic nemění na tom, že soud má za prokázané, že žalobce časově a psychicky trestní stíhání vyčerpávalo, a že měl oprávněné obavy, jak trestní stíhání dopadne, a jaké by mělo odsouzení fatální následky na jeho dosavadní profesní život a uplatnění. To se podává již z průběhu trestního stíhání a postavení žalobce jako policisty, který si na své práci zakládal, když i v dnešní době si v tomto oboru žalobce prohlubuje vzdělání. Žalobce věrohodně popsal narážky okolí, kdy samozřejmě i sarkastické narážky mohou být zraňující, zvláště pro psychicky zdeptaného obviněného, který na pravomocné zproštění je nucen vyčkávat několik let. Soud oceňuje, že žalobce objektivně připustil, že většina reakcí okolí byla podpůrného charakteru, to vše svědčí o tom, že žalobce vypovídal při výslechu pravdivě a z jeho výpovědi se dá vycházet při zjištění skutkového stavu, když je i ve shodě s obsahem trestního spisu (např. shodná výpověď žalobce ohledně profesního zaměření na práci u policie při zadržení).

20. Soud uzavírá, že újmu žalobce lze již charakterizovat jako vážnější s ohledem na zásah do profesní pověsti žalobce jako policisty a trvání zásahu do pověsti po dlouhou dobu. Napětí či stres jsou příznačné negativní následky každého nezákonného trestního stíhání. Újma žalobce pak byla umocňována nejistotou v podobě ukončení pracně budované kariéry u policie.

21. Soud podrobnější dokazování neprováděl pro nadbytečnost, neboť výše uvedené pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněném nároku plně postačující, když má soud dostatek skutkových zjištění k posouzení dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce i okolností případu. Z téhož důvodu soud v odůvodnění rozsudku nerozvádí dílčí tvrzení účastníků a skutková zjištění učiněná z těch provedených důkazů, která nebyla pro rozhodnutí podstatná, popřípadě by učinil opakovaně shodná skutková zjištění. Závěr o skutkovém stavu 22. Lze shrnout, že nezákonným usnesením policejního orgánu ze dne [datum], kterým byl žalobce obviněn z toho, že nečinně přihlížel a nenahlásil násilné chování svých kolegů vůči zadrženému, v čemž bylo spatřováno spáchání přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku s trestní sazbou jeden rok až pět let nebo zákazem činnosti, kdy žalobce byl navíc zproštěn výkonu služby, aby byl po 7 letech a 9 měsících zproštěn se závěrem, že mu obvinění nebylo prokázáno, a že se mohl dopustit jen případného kárného pochybení při výkonu dozorčí služby, bylo již citelněji zasaženo do jeho profesního života. Uložení trestu odnětí svobody bez podmíněného odložení na zkušební doby žalobci nehrozilo s ohledem na jeho bezúhonnost. Žalobce se účastnil často hlavních líčení, kterých se konal velký počet, průběh trestního stíhání musel být pro žalobce psychicky i časově vyčerpávající, dvakrát došlo ke zrušení zprošťujícího rozsudku. Trestním obviněním a vedením nezákonného trestního stíhání bylo zasaženo do osobního života, dobrého jména, cti, důstojnosti a pověsti žalobce v zaměstnání i okolí žalobce, kdy na trestné činy policistů je pohlíženo se zvýšeným společenským odsudkem. Žalobce byl poškozen na pověsti na [anonymizováno] Trestní stíhání žalobce bylo medializováno bez excesů, žalobce nebyl jmenován. Žalobce okolí převážně podporovalo, ale sarkastické poznámky mu byly s ohledem na déle trvající trestní stíhání nepříjemné. Soud nemá za prokázané, že by to bylo právě trestní stíhání, které by způsobilo rozhodnutí žalobce nezaložit rodinu, a to pak vedlo k rozpadu partnerského vztahu žalobce. Z výslechu žalobce se podává spíše opak, když ještě v průběhu trestního stíhání rodinu založil se svou tehdejší manželkou, takže se však na druhou stranu o to více obával možnosti nepříznivého výsledku trestního stíhání. Trestní stíhání bylo složitější, avšak dalo se očekávat skončení v mnohem kratší době, když bylo stiženo průtahy na straně soudu, které se zásadně projevily na jeho délce. Žalobce se na délce řízení naopak zásadně nepodílel. Právní posouzení 23. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen„ OdpŠk“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

24. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

25. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

26. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

27. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

28. Podle § 31a odst. 2 OdpŠk zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle § 31a odst. 3 OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

29. Výše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odst. 2 OdpŠk na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. V každém případě je primárně na žalobci, aby zvolil přesvědčivé srovnání, podle kterého jeho újma z hlediska spravedlnosti není menší než újma jiná, za kterou se přiznává minimálně žalovaná částka ([spisová značka]).

30. Vznik nemajetkové újmy způsobené výkonem veřejné moci zpravidla nelze dokazovat (jde o stav mysli poškozené osoby). V řízení se tak obvykle zjišťuje, zda jsou dány objektivní důvody, aby se dotčená osoba mohla cítit poškozenou, tedy zda vzhledem ke konkrétním okolnostem případu by se i jiná osoba v obdobném postavení mohla cítit dotčenou ve složkách tvořících ve svém souhrnu nemajetkovou sféru jednotlivce ([spisová značka]).

31. Pokud jde o nezákonnost odsouzení žalobce, soud posoudil nárok po právní stránce podle § 1 odst. 1 OdpŠk, § 7 odst. 1 OdpŠk, když se žalobce po žalované domáhá zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu za vydání nezákonného rozhodnutí o zahájení trestního stíhání. V řízení bylo prokázáno vydání nezákonného rozhodnutí ze dne [datum], neboť obžaloby byl žalobce posléze pravomocně zproštěn, čímž mu vznikl nárok na náhradu nemajetkové újmy dle § 31a odst. 1 OdpŠk z titulu nezákonného rozhodnutí.

32. V případě náhrady nemajetkové újmy z tohoto titulu není dána vyvratitelná domněnka, že jím byla dotčené osobě způsobena imateriální újma. Naopak, v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce, a vznik nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk. Na druhou strany lze obecně říci, že každé nezákonné trestní stíhání negativně ovlivňuje osobní život poškozeného a představuje zásah do osobního života a pověsti poškozeného, který je následně zproštěn obžaloby.

33. V daném případě žalobce líčil zásahy, které podobně poškození s nezákonným stíháním běžně spojují a jeví se jako logické důsledky vzneseného obvinění (např. časová a psychická vyčerpanost, narážky okolí). Tyto velmi obtěžující, ale dá se říci často se vyskytující zásahy, jsou v daném případě u žalobce umocněny jeho postavením policisty (obavy u uplatnění a vyšší společenské odsouzení). Vážný zásah by pak jistě představoval rozpad tehdejšího vztahu v důsledku trestního stíhání, což zůstalo přes poučení soudu po provedeném dokazování neprokázáno. Případ žalobce je pak specifický tím, že se žalobce na kariéru u policie zaměřil od svého mládí a zakládá si na ní. Soud pak na rozdíl od žalobce shledal i důvody pro snížení zadostiučinění v podobě nejméně příznivého důvodu zproštění podle § 226 písm. c) tr. řádu oproti srovnávaným případům a skutečnosti, že žalobce i v průběhu stíhání sám připustil, že se mohl dopustit pochybení při výkonu dozorčí služby nad kolegy, kteří byli za trestnou činnost pravomocně odsouzeni. Trestní stíhání tak bylo vedeno procesně důvodně, když bylo zapotřebí podrobně zjišťovat, kdo a v jaké roli se násilí na zadržených měl podílet. Lze však souhlasit s žalobcem, že doba vyšetřování zcela zřejmě překročila hranice přiměřenosti, což vzhledem k výše prokázaným zásahům může odškodnit jen vyšší peněžité zadostiučinění.

34. Soud shledává za odpovídající všem okolnostem případu zadostiučinění ve výši 100 000 Kč. Žalobcem nárokovaná vyšší částka by odpovídala vážnějším dopadům do života žalobce, část žalobních tvrzení zůstala neprokázána a nejsou brány v potaz i výše zmíněné okolnosti odůvodňující snížení zadostiučinění. Soud při zvážení přiměřenosti částky při jednání dne [datum] provedl i srovnání s případy z praxe [název soudu], které k výzvě soudu označil žalobce.

35. Případ [název soudu] č. j. [číslo jednací] s odškodněním 120 000 Kč. Poškozený byl jako policista stíhán pro zneužívání pravomoci veřejného činitele s trestní sazbou tři roku až 10 let. Poškozený byl zproštěn služby, bylo mu nařízeno faktické domácí vězení při dosažitelnosti, odebrány příplatky a přerušil studium jazykové školy, poškozena pověst v okruhu svých známých i na pracovišti, při odsouzení by mu bylo znemožněno další profesní uplatnění. Trestní stíhání trvalo 10 měsíců a nemělo být vůbec zahájeno, když pro stejný skutek byl již zproštěn kárného obvinění. Trestní stíhání bylo medializováno. Poškozený byl zdiskreditovánu veřejnosti a byla poškozena jeho pověst odborníka, který se věnoval i publikační činnosti. Za přiměřené bylo shledáno zadostiučinění ve výši 120 000 Kč. Případ žalobce je méně závažný tím, že byl ohrožen nižší sazbou, dosah mu byl nařízen jen jednu hodinu týdně, žalobce nepřerušil studium, nebylo mu znemožněno další profesní uplatnění, žalobce byl zproštěn z méně příznivého důvodu a trestní stíhání bylo procesně důvodné. Obě trestní stíhání byla medializována, avšak žalobce nebyl zdiskreditován a neměl pověst odborníka. Případ žalobce je shodný povahou obvinění, zproštěním výkonu služby, a poškozením pověsti v okruhu známých. Případ žalobce je více závažný mnohem delší dobou trestního stíhání, takže i přes méně závažné dopady se případu tímto faktorem vyrovnává, avšak obecně jej pro nižší intenzitu zásahů lze hodnotit jako méně závažný, čemuž částka 100 000 Kč vyhovuje.

36. Případ [název soudu] č. j. [číslo jednací] s odškodněním 50 000 Kč. Poškozený byl stíhán pro zneužívání pravomoci veřejného činitele s trestní sazbou šest měsíců až tři léta zhruba po dobu 2 roky a 4 měsíce. Poškozený byl zproštěn výkonu služby, snížen příjem, což velmi ztížilo možnosti materiálního zajištění rodiny. Nezákonné trestní stíhání se tvrdě projevilo v jeho duševním stavu z důvodu nařízené dosažitelnosti po dobu zproštění výkonu služby, bez možnosti dovolené. Informace o trestním stíhání vyznívala v jeho okolí značně negativně. Poškozený žil na malé obci, kde byl vnímán jako kriminálník. [příjmení] i jeho manželka byli konfrontováni s odsudky okolí. Soud zohlednil jako okolnost výrazně snižující výši zadostiučinění, že se žalobce dopustil profesního selhání při vypracování posudku, avšak nejednalo se o trestný čin, a proto byl podle § 226 písm. b) tr. řádu zproštěn. Poškozený pracoval jako policista dlouhodobě bez kázeňských provinění. Případ žalobce je srovnatelný povahou obvinění, snížením příjmu, zproštěním výkonu služby, byl konfrontován s narážkami okolí, s dobrými pracovními výkony. Případ žalobce je méně závažný důvodem zproštění, žalobce nežil na malé obci, nebyla mu nařízena tak časově náročná dosažitelnost a dostávalo se mu i podpory okolí. Případ žalobce je více závažný trestní sazbou, žalobce se pouze mohl dopustit profesního pochybení při výkonu dozorčí služby, ale profesní selhání nebylo vysloveno. Za zásadní znak opětovně soud shledává dobu trestního stíhání ve spojení s obavami o jedinou rozvíjenou kariéru. Právě doba trvání zásahu (více než trojnásobná), ke které se připojuje i vyšší trestní sazba hovoří pro vyšší zadostiučinění pro žalobce oproti srovnávanému případu, kdy jako adekvátní se jeví dvojnásobná částka, tedy 100 000 Kč [ulice] částka by se jevila jako nepřiměřeně vysoká ke srovnávanému případu s ohledem na řadu shodných prvků.

37. Případ [název soudu] č. j. [číslo jednací] s odškodněním 148 500 Kč. Poškozený byl stíhán pro zneužití pravomoci veřejného činitele a omezování osobní svobody byl ohrožen sazbou 6 měsíců až tři roky. Věc byla medializována a o případu se dozvědělo okolí poškozeného. Poškozený byl nucen ukončit služební poměr jako policista. Trestní stíhání trvalo téměř 4 roky. Poškozený byl ve stresu a nejistotě a 2 roky měl záznam v trestním rejstříku, což mu znemožňovalo uplatnit se na trhu práce. Poškozený byl bezúhonný. Poškozenému se zhoršil psychický stav. Z důvodu odsouzení poškozeného jako policisty jeho okolí vnímalo trestní stíhání obzvlášť negativně. Za přiměřené zadostiučinění byla shledána částka 148 500 Kč. Případ žalobce je shodný povahou obvinění, bezúhonností, zhoršením psychického stavu, medializací. Případ žalobce je více závažný trestní sazbou a dobou trestního stíhání. Případ žalobce je pak obecně méně závažný, protože nebyl vnímán okolím obzvlášť negativně a jeho kariéra byla trestním stíháním pouze ohrožena nikoli zničena, a proto se soudu jeví jako adekvátní, aby zadostiučinění pro žalobce dosahovalo maximálně 2/3 částky srovnávaného případu, čemuž odpovídá 100 000 Kč.

38. Případ [název soudu] č. j. [číslo jednací] s odškodněním 100 000 Kč. Poškozený jako vysoce postavený policista byl nezákonně stíhán pro zneužití pravomoci úřední osoby s trestní sazbou šest měsíců až tři roky pod dobu necelých dvou let s vážnými zásahy do osobního, rodinného a profesního života. Věc byla medializována. Byla poškozena jeho pověst. Trestní stíhání bylo zahájeno procesně důvodně. Poškozený byl zproštěn podle § 226 písm. a) tr. řádu. [příjmení] včetně bývalých v důsledku trestního stíhání zaujali negativní postoj vůči poškozenému, který žil na malém městě. Případ žalobce je srovnatelný povahou obvinění, zásahy do rodinného a osobního života, které však nebyly zvláště vážné. Oba případy byly medializován a trestní stíhání byla procesně důvodná. Případ žalobce je méně závažný, že nežil na malém městě a odsudky nebyly v zásadě negativní, žalobce byl zproštěn z méně příznivého důvodu a nezastával vysokou policejní funkci. Případ žalobce je více závažný trestní sazbou a dobou trestního stíhání. Soud dospěl k závěru, že jednotlivá kritéria obou případu se mezi sebou dosti vyrovnávají, a proto lze dospět k závěru o přiměřenosti shodného zadostiučinění ve výši 100 000 Kč.

39. Případ [název soudu] č. j. č. j. [číslo jednací] s odškodněním 35 000 Kč. Poškozená byla jako policistka stíhána pro zneužití pravomoci úřední osoby s trestní sazbou jeden rok až 5 let po dobu 2 let a 3 měsíců. S poškozenou bylo zahájeno řízení o rozvázání pracovního poměru, vystavena poznámkám kolegů, trestní stíhání ji zasáhlo i ve zdravotní stránce. Jednalo se o věc více obviněných. Poškozená byla bezúhonná. Bylo přihlédnuto k tomu, že zprošťující rozsudek označil za obvinění za spekulaci a zproštěna byla podle § 226 písm. a) tr. řádu. Případ žalobce je srovnatelný povahou obvinění, poznámkami kolegů a trestní sazbou. Případ žalobce je méně závažný absencí zásahu do zdravotní stránky, žalobce netvrdil, že by s ním měl být rozvázán pracovní poměr a trestní stíhání mělo reálný základ v trestné činnosti kolegů žalobce, proto bylo vedeno procesně důvodně. Oproti srovnávanému případu soud jako více závažné hodnotí to, že žalobce byl stíhán po více než trojnásobnou dobu a na své kariéře, o kterou se obával, si zakládal, což činí případ žalobce obecně více závažný. Zadostiučinění žalobce by však nemělo v rámci přiměřenosti dosahovat více než trojnásobku srovnávaného případu, čemuž odpovídá částka ve výši 100 000 Kč.

40. Případ MS [obec] [číslo jednací] s odškodněním 100 000 Kč. Poškozený byl policistou obviněn ze zneužití pravomoci po dobu 16 měsíců, poškozený byl v průběhu řízení třikrát zproštěn, dvakrát byly zprošťující rozsudky zrušeny [název soudu]. Průběh trestního stíhání vnímal velmi negativně. Poškozený byl postaven mimo službu s krácením poloviny platu. Pokles příjmu se projevil v rodinném hospodaření, poškozený si vypůjčoval od rodin a upustil od záměru pořídit si vlastní bydlení. Vnímal nepříznivé ohlasy okolí na malém městě, kde žijí, i proto, že poškozený je policistou. Trestní stíhání se negativně projevilo na psychice žalobce, lékaře nenavštívil, partnerka mu byla oporou. Většina kolegů se jej zastávala, ale našli se i tací, kteří si domýšleli, že se činu dopustil. U policie pracoval 10 let. Za přiměřené zadostiučinění byla shledána částka 100 000 Kč. Případ žalobce je srovnatelný povahou obvinění, průběhem trestního stíhání, krácením platu, i skutečností, že většina kolegů se poškozené podporovala. Případ žalobce je méně závažný důvodem zproštění, a i méně intenzivními zásahy do osobní sféry. Případ žalobce je více závažný dobou trestního stíhání a lpěním na kariéře policisty. Soud dospěl k závěru, že kritéria vyšší intenzita zásahů poškozeného a delší doba trvání trestního stíhání žalobce se do značné míry vyrovnávají, a proto dospěl k závěru s shodné výši zadostiučinění.

41. Soud s ohledem na výše uvedené soud shledal za dostatečné zadostiučinění ve výši 100 000 Kč.

42. Způsob určení výše zadostiučinění zvolený žalobcem (45 000 K) za každý rok nezákonnosti trestního stíhání) příliš upřednostňuje dobu trvání trestního stíhání nad povahou obvinění a zásahy do sféry poškozeného. Výše zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které skončilo zastavením nebo zproštěním obžaloby, nelze odvíjet od základní částky odškodnění za jeden rok trvání řízení, ve kterém bylo porušeno právo na projednání věci v přiměřené lhůtě ([spisová značka]). Jinými slovy řečeno, není možné výši odškodnění nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zastavením nebo zproštěním obžaloby, odvozovat od určité výchozí částky za měsíc či rok trestního stíhání. Jediným jednotícím prvkem je zde požadavek, aby soudem přiznané zadostiučinění odpovídalo právě výši přiznaného zadostiučinění v případech, které se v podstatných znacích shodují (srov. [název soudu] č. j. [číslo jednací]). Žalobci však lze přisvědčit, že jeho újma byla vážnější než v projednávaných případech při zohlednění obou újem, které mu trestní řízení způsobilo, tedy jak svou nezákonností, tak svou nepřiměřenou délkou.

43. Soud považuje zadostiučinění za přiměřené i s ohledem na vývoj odškodňovací judikatury, který spěje k navyšování částek s ohledem na úctu státu k soukromému životu žalobce (viz nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 4293/18). Žalovaná žalobci neposkytla satisfakci, proto soud žalobci částku 100 000 Kč přiznal, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.

44. Zbývající zadostiučinění za nezákonnost trestního stíhání soud jako nedůvodné zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.

45. Pokud jde o nepřiměřenou délku trestního stíhání, soud posoudil nárok po právní stránce podle § 13 odst. 1 OdpŠk ve spojení s § 31 odst. 3 OdpŠk, když se žalobce domáhá odškodnění za nejistotu ohledně výsledku trestního stíhání.

46. Délka řízení je ve smyslu judikatury [název soudu] (ESLP) nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená. Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení (srov. NS Cpjn 206/2010).

47. Trestní stíhání trvalo vůči žalobci od [datum], kdy mu bylo doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání, do [datum], než byl pravomocně zproštěn obžaloby, tedy 7 let a 9 měsíců.

48. V řízení se vyskytl nekoncentrovaný postup soudu při přípravě hlavních líčení, která byla opakovaně pro nedostatky v doručování odročována, dva rozsudky byly zrušeny pro nedostatečné hodnocení důkazů, za delší lze označit i dobu vypracování písemného vyhotovení rozsudku ([datum] do [datum]), opožděně byl doručován tento rozsudek i obviněnému [příjmení] (až dne [datum]), což způsobilo opožděné předložení odvolání [název soudu]. Pokud jde o žalobcem vytýkané období, soud shledal období nečinnosti od [datum] do [datum], kde nebyly činěny žádné úkony. Jedná se o prodlevy a pochybení již zásadní, což nutně znamená, že soud shledává délku řízení za nepřiměřenou. Jinak bylo řízení prosto průtahů (srov. [spisová značka]).

49. Z konstantní judikatury [název soudu] (viz např. Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia [název soudu] ze dne [datum] sp. zn. Cpjn 206/2010) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za každý rok řízení, přičemž za první dva roky náleží odškodnění v poloviční výši (každé soudní řízení musí trvat určitou dobu, přičemž nemajetková újma v prvních letech trvání řízení není příliš závažná). Za přiměřenou základní sazbu se jeví částka zvýšená na 16 000 Kč za rok řízení (za první dva roky poloviční), když délku řízení lze již považovat za extrémní a žalobce legitimně očekával, že řízení mělo skončit v mnohem kratší době, k čemuž ostatně po změně v obsazení senátu došlo.

50. Soud shledal zvýšenou složitost trestního stíhání s přihlédnutím k tomu, že věc se jednalo o věc více obviněných, která byla skutkově složitější. Byly prováděna dvě znalecká zkoumání, výslechy obviněných i více svědků. Procesně bylo složité řízení i tím, že další spoluobvinění byli stíháni pro více skutků, a k některým odročením došlo i objektivních důvodů na straně dalších obviněných a obhájců, což zvyšovalo náročnost příprav hlavních líčení. Věc byla též vedena na dvou stupních soustavy. Soud nezohlednil opakovanost projednání opravných prostředků, která byla způsobena nesprávnými soudními rozhodnutími. Z výše uvedených důvodů soud snížil zadostiučinění o minus 15 % za složitost.

51. Žalobce se na délce řízení významně nepodílel.

52. Vadný postup orgánů veřejné moci se projevil v závěru o nepřiměřenosti délky řízení pouze částečně, když výše uvedená pochybení (odst. 48 odůvodnění) byly sice důvodem pro závěr o nepřiměřenosti délky řízení, avšak rozsah pochybení lze označit za již zásadní. Z tohoto důvodu soud zvýšil zadostiučinění o plus 25 %.

53. Trestní stíhání představuje řízení, které se typově považuje za řízení se zvýšeným významem pro účastníka, neboť jsou posuzovány důležité otázky pro jejich život v podobě jejich viny a neviny. Žalobce se však domáhá zadostiučinění i za nezákonnost trestního stíhání, a proto není namístě vycházet z předpokladu vyššího významu předmětu řízení pro poškozeného, neboť tato skutečnost bude zohledněna v posouzení újmy z nezákonného rozhodnutí ([spisová značka]).

54. Pokud jde o námitku žalobce, že by zadostiučinění mělo být zvýšeno o inflaci, neboť od doby vydání stanoviska uplynula již nějaká doba, soud připomíná závěry [název soudu], že závěry stanoviska Cpjn 206/2010 jsou pouze vodítkem pro určení zadostiučinění, takže není důvody je zvyšovat o inflaci, když je zapotřebí přiznat zadostiučinění přiměřené konkrétním okolnostem případu a závažnosti vzniklé újmy, a naopak se vyvarovat mechanické aplikaci práva s touhou po dosažení matematicky přesného výsledku (srov. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka]). Žalobce též pomíjí, že újma žalobce průběžně vznikala od roku 2014. Soud má za to, že přiznávané zadostiučinění je odpovídající a slušné i vzhledem k současné životní úrovni.

55. Základní orientační částku soud vypočetl jako 108 000 Kč a tuto zvýšil o 10 % (snížení o 15 % za složitost a zvýšení o 25 % za postup orgánů veřejné moci). Soud proto dospěl k závěru o přiměřenosti částky 118 800 Kč, kterou soud žalobci přiznal, jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku.

56. Zbývající zadostiučinění za nepřiměřenou délku trestního stíhání soud jako nedůvodné zamítl, jak je uvedeno ve výroku IV. rozsudku. Náklady řízení 57. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1, 3 o. s. ř., neboť žalobce byl v řízení částečně úspěšný, ale výše plnění závisela na úvaze soudu, a proto žalobci náleží plná náhrada nákladů řízení. Nárok za nemajetkovou újmu se podle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. započítává na náklady řízení částkou 50 000 Kč (NS sp. zn. [spisová značka]). Žalobce uplatnil dva takové nároky.

58. Náklady žalobce jsou představovány soudním poplatkem (8a Sazebníku za 2 nároky) ve výši 4 000 Kč a náklady právního zastoupení.

59. Odměnu advokáta soud určil podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen„ AT“). Advokát učinil následující úkony právní služby ve věci samé při tarifní hodnotě sporu 100 000 Kč podle § 8 odst. 1 AT ve spojení § 9 odst. 4 písm. a) AT: převzetí zastoupení, podání žaloby, účast na jednání soudu, to vše po 5 100 Kč za úkon podle § 7 odst. 5 AT za užití § 11 odst. 1 písm. a), d), g) AT. Za předběžné uplatnění žaloby či předžalobní upomínku náhrada nákladů nepřísluší ([spisová značka]). Součástí nákladů je i paušální náhrada 3 x 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT. Advokát je plátcem 21 % DPH, o kterou se odměna advokáta zvyšuje. Celkem náklady žalobce činí 23 602 Kč (4 000 + 1,21 x (3 x 5 100+ 3 x 300)).

60. Jejich zaplacení uložil soud neúspěšné žalované zaplatit k rukám zástupce žalobce dle § 149 odst. 1 o. s. ř., jak je uvedeno ve výroku V. rozsudku.

61. Delší lhůta plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. odpovídá podmínkám čerpání prostředků ze státního rozpočtu, žalovaná o tuto lhůtu požádala a žalobce toto nijak nepoškozuje.

Poučení