37 C 56/2024 - 88

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Petrem Navrátilem ve věci žalobce: a) [Anonymizováno] b) [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] oba zastoupeni advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Anonymizováno] za níž jedná [Jméno žalované] sídlem [Adresa žalované] pro zaplacení 89 661 Kč s příslušenstvím + 265 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce a) domáhal zaplacení částky ve výši [částka] s úrokem z prodlení v zákonné výši z této částky od [datum] do zaplacení, se zamítá. [jméno FO]. Žalobce a) je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka], a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci b) částku ve výši [částka] s úrokem z prodlení ve výši 14,75% ročně z této částky od [datum] do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žaloba, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky [částka] od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá.

V. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci b) náhradu nákladů řízení ve výši [částka], a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce b).

Odůvodnění

1. Žalobce a) se svojí žalobou domáhal náhrady škody ve výši [částka] s příslušenstvím v podobě nákladů na obhajobu vynaložených v rámci řízení vedeného u Okresního soudu [adresa]-město (dále též „OS“) pod sp. zn. [Anonymizováno] (dále též „původní řízení“). Ve své žalobě tvrdil, že v rámci původního řízení byl trestně stíhán žalobce b), který je jeho zaměstnancem. S ohledem na čl. [jméno FO] odst. 38 kolektivní smlouvy ze dne [datum] a čl. 2 odst. 41 kolektivní smlouvy ze dne [datum] žalobce a) uhradil náklady na obhajobu v rámci trestního řízení vedené proti žalobci b).

2. Žalobce b) se domáhal přiměřeného zadostiučinění v penězích ve výši [částka], a to z titulu nezákonného rozhodnutí usnesení Policie ČR ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno] (dále též „rozhodnutí ze dne [datum]“). Ve své žalobě zdůrazňoval, že trestní stíhání s ním bylo vedeno pro spáchání trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku. Trestní stíhání trvalo více jak 26 měsíců. Žalobce b) dotvrdil následující dopady původního řízení do svého života. Zaprvé, žalobce poukázal na vliv trestního stíhání na svůj profesní život. Žalobce tvrdil, že je u [Anonymizováno] [adresa] zaměstnán od [datum]. Kvůli probíhajícímu trestnímu řízení nemohl žalobce kandidovat na pozice velitele a zástupce velitele [Anonymizováno] [adresa] během výběrových řízení v letech [Anonymizováno] a [Anonymizováno]. V zaměstnání čelil ztrátě důvěry, a to i ze strany podřízených, což bylo obzvlášť tíživé vzhledem k jeho vedoucí pozici. Trestní stíhání vedlo k nenapravitelnému zásahu do jeho profesní pověsti, která byla negativně ovlivněna mediálními zprávami o kauze. Zadruhé, žalobce poukázal na dopady původního řízení do svého rodinného a osobního života. Trestní stíhání mělo nepříznivý dopad na psychiku žalobce, způsobilo stres a narušilo jeho osobní pohodu. Negativní publicita a medializace případu ovlivnily i jeho rodinný život. Jeho dcery ve věku 11 a 13 let byly konfrontovány s trestním stíháním žalobce. Sourozenci a rodiče žalobce byli opakovaně vystaveni nepříjemným dotazům týkající se celé záležitosti. Trestní stíhání žalobci znemožnilo v dlouhodobějším horizontu plánovat rodinný život. Žalobce byl nucen zrušit plánované investice. Zatřetí, žalobce poukázal na dopady trestního stíhání do svého sociálního života. Žalobce upustil v důsledku trestního stíhání z uvažované kandidatury do zastupitelstva obce [adresa] v rámci voleb, které se konaly v záři 2022. Žalobce byl veřejností i kolegy vnímán jako osoba nerespektující právní předpisy, což vedlo k dlouhodobým následkům v jeho osobním i profesním životě. Začtvrté, žalobce poukázal na skutečnost, že jeho kauza byla mediálně sledována, což zvýšilo míru veřejného odsudku a zhoršilo jeho situaci.

3. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že v projednávané věci bylo vydáno nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 8 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“). K nároku žalobce a) na náhradu škody v podobě obhajného žalovaná uvedla, že žalobce a) nebyl účastníkem řízení, ve kterém bylo nezákonné rozhodnutí vydáno. Je proto namístě s ohledem na § 7 OdpŠk jeho nárok zamítnout. K požadavku žalobce b) pak žalovaná uvedla, že mu přiznala a vyplatila na jeho nárok částku [částka]. Tuto částku žalovaná považovala za odpovídající. Žalovaná proto navrhla, aby byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta a žalované přiznána náhrada nákladů řízení ve formě režijních paušálů.

4. Soud ve věci učinil následující skutková zjištění.

5. Z nesporných tvrzení účastníků vzal soud za prokázané, že žalobci uplatnili u žalované svým podáním ze dne [datum] své nároky jako v projednávané věci. Tato žádost byla vypořádána stanoviskem žalované ze dne [datum]. V tomto stanovisku žalovaná odmítla plnit žalobci a) a žalobci b) přiznala přiměřené zadostiučinění za jeho trestní stíhání ve výši [částka]. Tato částka byla vyplacena po přijetí tohoto stanoviska.

6. Soud tedy na základě uvedeného konstatuje, že žalobci splnili podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 OdpŠk představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná).

7. Z výpovědi žalobce soud zjistil následující. Žalobce ve své výpovědi popsal, jak trestní stíhání významně ovlivnilo jeho život v několika oblastech. Trestní stíhání způsobilo žalobci značný stres a nejistotu, zejména kvůli možné ztrátě bezúhonnosti, která byla klíčová pro jeho profesi. Tento stres se projevil například poruchami spánku a celkovou letargií, což ovlivnilo jeho pracovní i osobní život. Rodina žalobce situaci těžce nesla. Jeho manželka, která zastává manažerskou pozici, byla konfrontována dotazy od kolegů a známých. Děti žalobce byly také nepřímo ovlivněny, zejména kvůli medializaci případu, což mohlo vyvolávat nepříjemné situace ve škole. Rodiče žalobce museli čelit dotazům a komentářům od sousedů a známých, což pro ně bylo náročné. Žalobce vypověděl, že pracoval u [Anonymizováno] [adresa] od roku [Anonymizováno] a postupně se vypracoval na vedoucí pozici. Přestože mu zaměstnavatel ponechal jeho pracovní místo během trestního stíhání, ztratil důvěru některých kolegů. Někteří kolegové ho odsuzovali i po zprošťujícím rozsudku. Kvůli probíhajícímu trestnímu řízení se nemohl účastnit výběrových řízení na vyšší pozice ani kandidovat do zastupitelstva obce, kde žije. Tato omezení negativně ovlivnila jeho kariérní plány. Nejistota ohledně budoucnosti a obavy ze ztráty příjmu bránily žalobci plánovat dlouhodobé investice, například rekonstrukci rodinného domu. Přestože si svůj příjem během stíhání udržel, nemohl kvůli nejistotě přijímat další finanční závazky. Medializace případu byla pro žalobce extrémně zatěžující. Novináři o něm psali články již krátce po zahájení trestního stíhání, přičemž tyto články často obsahovaly zkreslené informace. Naopak o jeho zproštění obžaloby informovala média minimálně. Žalobce uvedl, že medializace výrazně zvýšila veřejný tlak na něj i jeho rodinu, zejména v malé obci, kde žije. Celkově žalobce popsal trestní stíhání jako velmi traumatizující zkušenost, která zasáhla všechny aspekty jeho života – osobní, profesní i rodinný.

8. Z výslechu svědka [adresa] soud zjistil, že svědek zná žalobce od roku [Anonymizováno]. Označil jej za svého přítele. Dále zná i právního zástupce žalobce, a to přibližně 2 až 3 roky. Vztah k právnímu zástupci označil za čistě profesionální. Svědek [adresa], zástupce velitele [Anonymizováno] [adresa], ve své výpovědi popsal dopady trestního stíhání na pracovní i osobní život žalobce [Jméno žalobce]. Podle svědka došlo k určité ztrátě respektu a důvěry vůči panu [jméno FO] v rámci [adresa]. Někteří kolegové a podřízení se negativně vyjadřovali na sociálních sítích, což oslabovalo jeho postavení ve vedení. Kauza byla široce medializována, přičemž většina článků a příspěvků na sociálních sítích vykreslovala pana [jméno FO] v negativním světle. Svědek uvedl, že takto cílená medializace na konkrétní osobu v historii [Anonymizováno] [adresa] neměla obdoby. [jméno FO] se neúčastnil interních výběrových řízení na vyšší pozice (včetně pozice velitele), a to z důvodu probíhajícího trestního řízení. Svědek ocenil jeho reflexi situace, ale označil to za nespravedlivé. Přesto svědek uvedl, že pan [jméno FO] je dlouhodobě považován za jednoho z nejlepších vedoucích pracovníků a je s ním počítáno pro budoucí kariérní postup. Někteří kolegové vyjadřovali pochybnosti o vině či nevině pana [jméno FO], což zaselo nejistotu uvnitř organizace. Po zprošťujícím rozsudku většina kolegů situaci vzala na vědomí bez výraznější reakce; ti, kteří pana [jméno FO] kritizovali, se mu neomluvili. Trestní řízení ovlivnilo vztahy pana [jméno FO] s některými kolegy, zejména těmi, kteří se negativně vyjadřovali na sociálních sítích nebo v rámci odborové organizace. Svědek uvedl, že jeho názor na žalobce nebyl trestním stíháním zásadně ovlivněn. Podle svědka mělo trestní stíhání významný vliv na profesní postavení žalobce [Jméno žalobce] v rámci [Anonymizováno] [adresa], zejména kvůli medializaci případu a reakcím některých kolegů. Přesto si pan [jméno FO] udržel svou pracovní pozici a důvěru vedení organizace. Na osobní úrovni byl svědek přesvědčen o jeho nevině a jejich vztah zůstal přátelský.

9. Z výslechu svědka [jméno FO] soud zjistil, že svědek zná žalobce od roku [Anonymizováno]. Tuto známost označil za přátelskou. Svědek vypověděl, že trestní stíhání žalobce bylo medializováno, což způsobilo nepříjemnosti nejen pro něj, ale i pro organizaci, kde pracoval. Případ se diskutoval jak mezi vedením, tak mezi řadovými zaměstnanci. Někteří kolegové zpochybňovali jeho setrvání ve funkci a vyjadřovali nedůvěru vůči jeho osobě. Vedení [Anonymizováno] zvažovalo možnost postavit žalobce mimo službu, což by mělo vážné finanční a profesní dopady. Nakonec k tomu nedošlo, protože věřili v jeho nevinu a obávali se narušení chodu organizace. Kvůli probíhajícímu trestnímu řízení se žalobce rozhodl nepřihlásit do výběrových řízení na vyšší pozice (např. velitel [Anonymizováno]), přestože splňoval všechny požadavky a byl považován za perspektivního kandidáta. Svědek opakovaně uvedl, že žalobce patří k nejlepším vedoucím pracovníkům, má důvěru vedení a je považován za personální rezervu pro budoucí postup. Žalobce se svědkovi svěřoval, že se necítí dobře a má „plnou hlavu starostí“ kvůli trestnímu řízení. Tato situace ovlivňovala jeho pracovní výkon i osobní pohodu. Někteří kolegové žalobce podporovali a doufali v jeho očištění, zatímco jiní jej kritizovali a volali po jeho odvolání z funkce. Po zproštění obžaloby byly reakce kolegů převážně pozitivní – lidé byli rádi, že je situace vyřešena a že to nebude dále narušovat chod organizace ani její pověst. Celkově svědek popsal situaci jako velmi náročnou pro žalobce, která zasahovala do jeho profesního i osobního života. Přesto zdůraznil jeho schopnosti a důležitost pro organizaci.

10. Z výslechu svědkyně [jméno FO] soud zjistil, že svědkyně je dcerou žalobce. Svědkyně uvedla, že její otec byl během trestního stíhání více skleslý, uzavřený a vystresovaný. Přestože se s rodinou bavil, bylo zřejmé, že ho situace velmi zasáhla. Žalobce o svých psychických problémech přímo nemluvil, ale svědkyně si všimla změn v jeho chování – například se méně smál a působil smutně. Svědkyně nezaznamenala žádné zásadní změny ve vztazích žalobce k ostatním členům rodiny (např. k matce svědkyně nebo dalším příbuzným). Rodina podle ní věřila v nevinu žalobce. Svědkyně uvedla, že se o trestním stíhání dozvěděla ve věku 11 let (v roce 2021). Informace jí byla sdělena rodinou, ale podrobnosti se neprobíraly. Ve škole se jí na situaci ptala učitelka, která o případu četla v novinách. Spolužáci ani kamarádi však podle svědkyně o věci nevěděli. Svědkyně věřila v nevinu svého otce a obávala se možnosti, že by mohl být odsouzen a uvězněn. Situace pro ni byla náročná, ale nevyjadřovala se k ní detailně ani s ostatními členy rodiny (např. se starší sestrou).

11. Z výslechu svědka [jméno FO] soud zjistil, že svědek je bratrem žalobce. Svědek dále znal právního zástupce žalobce. Svědek uvedl, že má s žalobcem (svým bratrem) nadstandardní vztah a často spolu řešili různé záležitosti, včetně rodinných a profesních témat. Trestní stíhání mělo negativní vliv na žalobcův osobní život, což bylo patrné i při jejich společných aktivitách (např. koníčcích). Žalobce se svědkovi svěřil, že situace komplikuje jeho život. Žalobce měl obavy sdělit situaci rodičům, ale nakonec jim vše vysvětlil. Trestní stíhání mělo významný vliv na profesní život žalobce. Svědek popsal, že žalobce zvažoval kariérní posun v rámci městské policie, ale kvůli probíhajícímu řízení se nepřihlásil do výběrového řízení na vyšší pozici. Uvedl, že žalobce považoval za politicky nevhodné, aby byl trestně stíhaný policista jmenován do vedoucí funkce. Žalobce také plánoval rekonstrukci rodinného domu, ale kvůli nejistotě ohledně příjmů a budoucnosti tento projekt odložil. Svědek zmínil společné podnikání se žalobcem (pronájem svatebních stanů), které nemohli dále rozvíjet kvůli situaci. Medializace trestního řízení způsobila negativní reakce okolí. Svědek uvedl, že se setkával s posměšky, poznámkami a pohledy, což bylo nepříjemné zejména v jeho profesním prostředí na Západočeské univerzitě v Plzni. Podle svědka žalobce zvažoval kandidaturu na starostu obce [adresa], kde žije, ale kvůli medializaci a probíhajícímu řízení tuto možnost zavrhl. Rodina žalobce ho podporovala a věřila v jeho nevinu. Svědek však uvedl, že detaily o tom přímo neřešil a měl informace spíše zprostředkovaně od žalobce. Celkově svědek popsal výrazné negativní dopady trestního stíhání na různé aspekty života žalobce – od osobních vztahů přes profesní kariéru až po společenské postavení.

12. Z výslechu svědkyně [jméno FO] soud zjistil, že žalobce je její syn. Svědkyně uvedla, že její syn byl psychicky zasažen, chodil „jako tělo bez duše“ a celkově se změnil výrazově. I když tvrdil, že se nic neděje, bylo zřejmé, že situace na něj silně doléhala. Vnoučata svědkyně (děti žalobce) byla situací zasažena. Vyjadřovala strach, že jejich otec bude uvězněn, což pro ně bylo velmi traumatické. Svědkyně i její manžel prožívali velký stres. V noci nemohla spát a obávala se o budoucnost syna i celé rodiny. Manžel, který pochází z malé vesnice, se bál chodit mezi lidi kvůli možným dotazům a reakcím okolí. Rodina čelila velkému zájmu veřejnosti. V malé obci, kde žijí a kde svědkyně provozovala obchod, se informace rychle šířily. Lidé se ptali přímo i nepřímo, což vytvářelo nepříjemnou atmosféru. Svědkyně zmínila negativní vliv článků v médiích a diskuzí na internetu. Bylo pro ni těžké číst nepravdivé nebo zkreslené informace o synovi. Upozornila také na nespravedlnost mediálního pokrytí – fotografie žalobce byla zveřejněna, zatímco skuteční pachatelé často zůstávají anonymní. Děti v rodině čelily posměškům a dotazům od spolužáků ve škole, což bylo pro ně velmi bolestivé. Svědkyně vypověděla, že trestní stíhání žalobce mělo zásadní negativní dopady nejen na jeho psychický stav, ale i na celou jeho rodinu. Situace vyvolala stres, obavy a sociální tlak ze strany okolí i médií. Svědkyně zdůraznila bolestné prožívání celé situace a přání, aby vše bylo za nimi.

13. Soud hodnotil všechny svědecké výpovědi jako věrohodné. Je sice pravda, že svědek [adresa] sám sebe označil za přítele žalobce a dále svědci [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO] jsou rodinnými příslušníky žalobce, avšak pouze na základě této skutečnosti nelze svědeckou výpověď znevěrohodnit (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 32 Cdo 2795/2009, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 21 Cdo 731/2006, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 21 Cdo 360/2006). Ve výpovědi svědků přitom nelze nalézt rozpory. Soudu rovněž nejsou známy žádné jiné skutečnosti způsobilé zpochybnit věrohodnost svědeckých výpovědí.

14. Z kolektivní smlouvy uzavřené mezi zaměstnavatelem [Anonymizováno] [adresa], [adresa], základní organizace odborového svazu státního orgánu a organizací příměstské policie [adresa], od [datum] do [datum] s účinnosti od [datum] soud zjistil, že v článku [jméno FO]. bodu 38 kolektivní smlouvy stojí: „Organizace uhradí zaměstnanci zastupování advokátem v odůvodněných případech souvisejících s výkonem povolání, vyjma pracovněprávních vztahů mezi pracovníkem a zaměstnavatelem.“.

15. Z kolektivní smlouvy uzavřené mezi statutárním městem [adresa] a základní organizací odborového svazu státních orgánů a organizací příměstské policie [adresa] ze dne [datum] soud zjistil, že v článku nebo respektive bodu 2.41. stojí: „Organizace uhradí zaměstnanci zastupování advokátem v odůvodněných případech souvisejících s výkonem povolání, vyjma pracovně právních vztahů mezi pracovníkem a zaměstnavatelem.“.

16. Z článku publikovaného [datum] na serveru [Anonymizováno].[Anonymizováno] s názvem: „[Anonymizováno] [Anonymizováno]“ soud zjistil, že v tomto článku je uvedeno, že šéfovi dopravní skupiny [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Jméno žalobce] hrozí až pětiletý trest a k článku je připojena podobizna žalobce.

17. Z článku publikovaného 27. 5. na portálu [Anonymizováno] s názvem: „[Anonymizováno]“ soud zjistil, že v tomto článku je výslovně zmíněno, že proti panu [Jméno žalobce] je vedeno trestní stíhání, a to pro zneužití pravomoci. K článku je připojena i jeho podobizna a v článku je konstatováno, že mu hrozí až pětiletý trest.

18. Z nařízení velitele [Anonymizováno] [adresa] ze dne [datum] soud zjistil, že s platností od [datum] byl žalobce zařazen na pozici velitele dopravní skupiny, a to na základě výsledků interního výběrového řízení.

19. Z článku publikovaného na serveru [Anonymizováno] dne [datum] s názvem: „[Anonymizováno]“ soud zjistil, že v tomto článku je zmíněno jméno žalobce [Jméno žalobce]. V článku je rovněž konstatováno, že je obžalovaný ze zneužití pravomoci úřední osoby s tím, že z počítačového systému měl podle obžaloby odstranit záznam o provinění proti pravidlům v silničním provozu u svého tehdejšího nadřízeného.

20. Z článku publikovaného dne [datum] na serveru [Anonymizováno] s názvem „[Anonymizováno]“ soud zjistil, že v tomto článku je informováno o stíhání jednoho z vedoucích pracovníků [Anonymizováno]. Konkrétně je zmíněno jméno vedoucího dopravní skupiny [Anonymizováno] [Jméno žalobce], který měl překročit z pohledu kriminalistů svoji pravomoc.

21. Z článku publikovaného na serveru [Anonymizováno] dne [datum] s názvem: „[Anonymizováno]“ soud zjistil, že v tomto článku je zmíněno jméno žalobce [Jméno žalobce]. Dále je k němu připojena rovněž jeho fotografie a v článku se informuje o tom, že měl vymazat přestupek tehdejšího velitele [Anonymizováno] [Anonymizováno] [adresa] a zamezit tak jeho případnému potrestání.

22. Z pracovní smlouvy soud zjistil, že žalobce [Jméno žalobce] uzavřel dne [datum] pracovní smlouvu s tím, že měl vykonávat práci strážníka a zaměstnavatelem byl město [adresa], [Anonymizováno].

23. Z oznámení o vyhlášení výběrového řízení soud zjistil, že bylo vyhlášeno výběrové řízení na velitele [Anonymizováno] [adresa]. Toto výběrové řízení bylo vyhlášeno s termínem doručení přihlášky do [datum] a bylo vyhlášeno [datum], předpokládaný nástup [Anonymizováno], konání ústního pohovoru [datum].

24. Z vysokoškolského diplomu soud zjistil, že žalobce [Jméno žalobce] získal na [Anonymizováno] ve studijním programu právo a právní věda, studijním oboru právo, vysokoškolský akademický titul magistr. Diplom je vystaven [datum].

25. Z listin založených ve spise vedeném u Okresního soudu [adresa]-město pod sp. zn. [Anonymizováno] soud zjistil následující. (i) Z usnesení o zahájení trestního stíhání soud zjistil, že trestní stíhání žalobce b) bylo zahájeno usnesením Policie ČR ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno]. Toto trestní stíhání bylo vedeno pro spáchání přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku. (ii) Z opisu evidence rejstříku trestů soud zjistil, že žalobce b) je osobou bezúhonnou. (iii) Z obžaloby soud zjistil, že dne [datum] byla podána obžaloba na žalobce b). Žalobci b) bylo kladeno za vinu spáchání přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku. Státní zástupce navrhoval trest odnětí svobody ve výměře dva roky s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu v délce tři roky. (iv) Z rozsudku Okresního soudu [adresa]-město ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno], soud zjistil že žalobce byl podle § 226 písm. c) trestního řádu zproštěn obžaloby. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum].

26. Soud na základě provedeného dokazování učinil tento skutkový závěr. Žalobce b) byl trestně stíhán na základě rozhodnutí ze dne [datum]. Toto trestní stíhání skončilo jeho zproštěním obžaloby, a to rozsudkem OS ze dne [datum]. Náklady na obhajobu hradil na základě kolektivní smlouvy žalobce a). Žalobce b) dále prokázal dopady trestního stíhání do svého pracovního, osobního a rodinného života a ve sféře sociální.

27. Pouze pro úplnost zdejší soud dodává, že další navrhované důkazy neprováděl, a to pro nadbytečnost. Tyto důkazy se totiž dílem týkaly nesporných skutečností, dílem otázky výše utrpěné majetkové újmy žalobce a) (viz níže).

28. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

29. Jak je uvedeno shora, žalobce a) se svojí žalobou domáhal náhrady škody v podobě náklad vynaložených na zastoupení v trestním řízení žalobce b). Žalobce b) se pak domáhal náhrady nemajetkové újmy způsobené samotným trestním stíháním.

30. Zákon v obecné rovině rozeznává dva odpovědnostní tituly, a to nezákonné rozhodnutí a nesprávný úřední postup (srov. § 5 OdpŠk). Stát přitom za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím odpovídá objektivně (tj. bez ohledu na zavinění – srov. § 2 OdpŠk) za současného (kumulativního) splnění tří podmínek: (i) příslušný orgán státu vydal nezákonné rozhodnutí či došlo k nesprávnému úřednímu postupu; (ii) poškozenému vznikla újma (tj. nemajetková či majetková – škoda); a (iii) újma je v příčinné souvislosti s takovým nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem; jinými slovy je mezi nimi dán vztah příčiny a následku (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 31 Cdo 1791/2011). K nároku žalobce a) na náhradě škody v podobě obhajného 31. V řízení bylo prokázáno, že usnesením ze dne [datum] bylo zahájeno a vedeno trestní řízení s žalobcem b). Toto řízení skončilo zproštěním obžaloby rozsudkem Okresního soudu [adresa]-město ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno]. V projednávané věci je tak dán odpovědnostní titul ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk.

32. Z provedeného dokazování vyplynulo, že sám žalobce a) se původního řízení neúčastnil. Na jednání dne [datum] pak k dotazu soudu uvedl, že obhájce zastupoval žalobce b) v rámci původního trestního stíhání na základě plné moci. Podle žalobce a) nebyla uzavřena specifická smlouva o poskytování právních služeb a náklady na zastupování žalobce v rámci trestního stíhání byly fakturovány přímo žalobci a). Ten tyto náklady hradil na základě kolektivních smluv ze dne [datum] a [datum]. V projednávané věci pak nebyla učiněna volba obhájce ve smyslu § 37 tr. řádu.

33. Judikatura civilních soudů přitom dovodila, že i osoby, které zvolí trestně stíhané osobě obhájce a zaplatí náklady obhajoby jsou aktivně věcně legitimovány ve sporu proti státu o náhradu škody způsobené zahájením (vedením) trestního stíhání, které skončilo jeho zastavením nebo zproštěním obžaloby (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum]. sp. zn. 25 Cdo 4768/2007, nebo nověji usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 2999/2017). Aby ovšem bylo lze dovodit aktivní věcnou legitimaci, nepostačuje pouze tvrdit volbu obhájce ve smyslu § 37 odst. 1 trestního řádu, nýbrž je třeba i prokázat, že se tak skutečně stalo. V projednávané věci pak žalobce a) není osobou podřaditelnou pod osoby vyjmenované v § 37 odst. 1 trestního řádu. Nadto sám žalobce a) uváděl, že v původním řízení ani podle § 37 trestního řádu postupováno nebylo. Žalobce a) pouze hradil náklady obhajoby coby beneficium žalobci b), a to na základě uzavřených kolektivních smluv, jak vyplynulo z provedeného dokazování.

34. Žalobce a) nevystupoval v původním řízení ani jako osoba, proti které se trestní řízení vede, ani jako poškozený, ani jako osoba zúčastněná nebo oznamovatel (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 28 Cdo 4431/2009, nebo nověji rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 1469/2018). Žalobce a) tak nelze považovat za účastníka původního řízení ve smyslu § 7 odst. 1 OdpŠk, resp. opomenutého účastníka podle § 7 odst. 2 OdpŠk. Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku žalobu co do požadavku žalobce a) na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím zamítl, neboť žalobce a) není aktivně legitimován k podání této žaloby (per analogiam rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 2767/2013). K náhradě nemajetkové újmy žalobce b)

35. Soud v obecné rovině konstatuje, že nárok na náhradu škody (či poskytnutí zadostiučinění) způsobené zahájením trestního stíhání, jež neskončilo pravomocným odsouzením, se (s výjimkami uvedenými níže) posuzuje podle ustanovení § 5 písm. a), § 7 a § 8 Odpšk jako nárok na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [právnická osoba] 6/90 ze dne [datum], sp. zn. 25 Cdo 1487/2001 ze dne [datum]).

36. Žalovanou (resp. stát) stíhá objektivní odpovědnost. Z uvedeného plyne, že vznik nároku na náhradu újmy není podmíněn prokázáním, že orgány činné v trestním řízení jednaly v rozporu se zákonem, nýbrž je založen na principu, podle kterého osoba, jež byla zproštěna obžaloby, resp. nebyla uznána vinnou ze spáchání trestného činu, má zásadně právo na náhradu škody (či jiné újmy) způsobené zahájením a vedením trestního stíhání, a to včetně nákladů na obhajobu (srov. § 31 OdpŠk).

37. Rozhodujícím měřítkem opodstatněnosti (zákonnosti) zahájení a vedení trestního stíhání je tudíž pozdější výsledek trestního řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2614/2003 ze dne [datum]). Nicméně to neznamená, že by každé jiné rozhodnutí než pravomocné odsouzení automaticky vedlo k závěru o nesprávnosti usnesení o zahájení trestního stíhání. Dle § 12 odst. 1 OdpŠk totiž právo na náhradu škody nemá ten, kdo si vazbu, odsouzení nebo uložení ochranného opatření zavinil sám nebo kdo byl zproštěn obžaloby nebo bylo proti němu trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost anebo že trestný čin byl amnestován. Dle § 12 odst. 2 OdpŠk pak právo na náhradu škody nevznikne ani tehdy, pokud v řízení nebylo možno pokračovat z důvodů uvedených ve zvláštním předpisu, trestní stíhání bylo podmíněně zastaveno a nastaly účinky zastavení trestního stíhání, výrok o zastavení trestního stíhání byl součástí rozhodnutí o narovnání či trestní stíhání bylo zastaveno z důvodů uvedených ve zvláštním předpisu (např. § 172 odst. 2 trestního řádu řádu, dle něhož se trestní stíhání zastaví, jestliže trest, k němuž může trestní stíhání vést, by byl zcela bez významu vedle trestu, který pro jiný čin byl obviněnému již uložen nebo který ho podle očekávání postihne). Mezi další rozhodnutí, která nebudou mít za následek nezákonnost trestního stíhání, patří např. zastavení trestního stíhání z důvodu zániku trestnosti promlčením [dle § 172 odst. 1 písm. d) trestního řádu ve spojení s § 11 odst. 1 písm. b) trestního řádu; srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 28 Cdo 605/2012 ze dne [datum]] či např. zastavení trestního stíhání pro zpětvzetí souhlasu poškozeného [§ 172 odst. 1 písm. d) tr. ř. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. i) trestního řádu]. Dlužno poznamenat, že soud v projednávané věci neshledal důvody pro postup podle § 12 OdpŠk a žalovaná ani žádné takové důvody netvrdila.

38. Vzhledem k výsledku předmětného trestního řízení tedy soud dospěl k závěru, že je dán odpovědnostní titul spočívající v nezákonném rozhodnutí (usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne [datum]), neboť rozsudkem Okresního soudu [adresa]-město ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno], byl žalobce b) zproštěn podle § 226 písm. c) trestního řádu obžaloby a toto rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum].

39. Co se týče vzniku nemajetkové újmy z důvodu zahájení a vedení trestního stíhání, nejde o vyvratitelnou domněnku, ale újma z důvodu trestního stíhání musí být prokázána, (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 2555/2010 či ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 4280/2011). Soud tak vychází z toho, že jakkoliv je každé trestní stíhání vždy spojeno s jistým zásahem do osobnostních práv trestně stíhaných osob (srov. nález Ústavního soudu ČR sp. zn. IV. ÚS 428/05) není na místě existenci nemajetkové újmy presumovat, ale prokazovat, stejně tak jako intenzitu (případné) újmy odůvodňující peněžité odškodnění.

40. Soud při stanovení formy a výše zadostiučinění vycházel v souladu s ustálenou judikaturou ze tří základních kritérií: (i) z povahy trestní věci, (ii) z délky trestního řízení a (iii) z dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce. Povahou trestní věci se myslí zejména závažnost trestného činu, které bylo poškozené kladeno za vinu, neboť ta zpravidla přímo úměrně zvyšuje intenzitu, s jakou poškozený trestní řízení vnímá. Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 4818/2015 ze dne [datum]).

41. V daném případě bylo trestní stíhání s žalobcem zahájeno pro trestný čin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku. Jinými slovy řečeno, žalobce b) byl obžalován (resp. trestně stíhán) pro spáchání přečinu, přičemž mu hrozil trest odnětí svobody ve výši až 5 let nebo zákaz činnosti. Povahu věci soud proto hodnotí jako spíše méně závažnou, když uvedená trestná činnost je zpravidla vnímána méně negativně nežli např. úmyslná násilná trestná činnost nebo sexuální a drogové delikty.

42. Samotné trestní stíhání pak trvalo přibližně 26 měsíců. Dle soudu délka předmětného trestního stíhání nebyla zcela zjevně nepřiměřená, i když nebyla nijak extrémně krátká.

43. Žalobce dále tvrdil dopady nezákonného trestního stíhání, a sice do sféry rodinného života, pracovního života a do sféry osobní, sféry sociální (k tomu soud odkazuje na bod 2 tohoto rozsudku). Své tvrzení žalobce prokazoval svým účastnickým výslechem, jakož i výslechem několika svědků.

44. Zdůrazňuje se, že v současném civilním procesu se vychází ze zásady volného hodnocení důkazů, kdy každý důkaz je třeba hodnotit nejenom zvlášť, ale i v jeho vzájemných souvislostech; zároveň jsou také důkazy hodnoceny ve vztahu k tvrzením, která soudu účastník předkládá (viz § 132 o. s. ř.; srov. také nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 37/03). Zákonodárce ponechává na soudci, aby na základě vlastního svobodného uvážení hodnotil provedené důkazy a veškeré jednání stran, a nepředepisuje mu, jakou důkazní sílu má jednotlivým důkazním prostředkům přikládat. Je úkolem soudce, aby volným hodnocením důkazů dospěl k vnitřnímu přesvědčení, zda v konkrétní věci je určité skutkové tvrzení prokázané, či nikoliv (k tomu doktrinálně viz např. LAVICKÝ, P. Důkazní břemeno v civilním řízení soudním. [adresa]: Leges, 2017, s. 21 a n. nebo JIRSA, [právnická osoba]. HAVLÍČEK. Dokazování: úvahy o teorii a praxi. [adresa]: Wolters Kluwer, 2021, s. 75 a n.). Musí přitom dát účastníkům jasně najevo, jaká dílčí zjištění čerpal z každého jednotlivého důkazu a z jakých rozporů mezi provedenými důkazy a naopak shod mezi nimi vyvodil závěr o skutkovém stavu. Jak k tomu uvádí J. Jirsa – hodnocení důkazů je „korunou souzení“; jde o myšlenkový proces soudce, který si nemůže své rozhodnutí „nějak vyspekulovat“ (JIRSA, [právnická osoba]. HAVLÍČEK. Dokazování: úvahy o teorii a praxi. Op. cit., s. 204). Odrazem tohoto myšlenkového procesu je odůvodnění soudního rozhodnutí, které musí být zřetelné, srozumitelné, logické a předvídatelné (srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV ÚS 1891/18).

45. Pokud pak jde o důkaz výslechem účastníka, nelze přehlédnout, že tento důkazní prostředek má subsidiární povahu (viz § 131 o. s. ř.; viz nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 37/03). Jak k tomu kdysi uvedl významný český procesualista E. Ott: „Možnost omylu a zlomyslnosti strany nutně toho vyžadují, aby výslech stran uznán byl jen za podpůrný zdroj přesvědčení soudcova, pakli totiž ani průvody stranami nabízenými a připuštěnými, aniž těmi, jež z úřední moci provedeny byly, soud žádoucího přesvědčení nenabyl.“ (OTT, E. Soustavný úvod ve studium nového řízení soudního [jméno FO]. [adresa]: Wolters Kluwer, 2012, s. 192).

46. Soud vycházeje ze svědeckých výslechů [adresa], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO] má za prokázané tvrzené dopady do života žalobce, tak jak jsou shrnuty v bodě 2 tohoto rozsudku (s výjimkou nenapravitelného poškození profesní pověsti žalobce, viz níže). Pokud jde o zásahy do profesního života, k těmto přesvědčivě vypovídali zejména svědci [adresa] a [jméno FO]. Z dokazování listinami vyplynulo, že se skutečně v době trvání původního řízení konalo výběrové řízení na pozici velitele [Anonymizováno] [adresa]. Oba svědci přitom potvrdili skutečnost, že právě probíhající trestní stíhání bylo na překážku žalobcově účasti v tomto výběrovém řízení. Oba svědci rovněž popisovali negativní vnímání žalobce konkrétními osobami policistů, a to z důvodu jeho trestního stíhání. Svědek [jméno FO] pak hovořil o tom, že postavení žalobce bylo na pracovišti oslabeno. Dále svědek [jméno FO] vypověděl, že trestní stíhání žalobce bylo předmětem diskuzí jak vedení, tak i řadových zaměstnanců. Dokonce bylo zvažováno postavení žalobce mimo službu, k čemuž nicméně nakonec nedošlo.

47. Pokud jde o dopady do rodinného a osobního života, svědkyně [jméno FO], [Jméno žalobce] i [jméno FO] shodně vypověděli, že jej rodina podporovala a věřila v jeho nevinu. Na druhou stranu všichni tito svědci potvrdili dopady do psychiky žalobce. Svědkyně [jméno FO] i [jméno FO] nadto potvrdili, že děti žalobce byly konfrontovány s jeho trestním stíháním. Svědek [jméno FO] potvrdil i zrušení plánovaných investicí, jakož i zmařený záměr kandidovat do zastupitelstva obce [adresa] (k dobrovolnému vzdání se kandidatury/účasti ve výběrových řízení srovnej nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 4293/18). Konečně svědeckým výslechem svědků, jakož i listinnými důkazy (viz body 16, 17, 19, 20, 21) má soud za prokázané, že trestní stíhání bylo medializováno. K tomu soud poznamenává, že si je vědom judikatorních závěrů, podle kterých medializace trestního stíhání, je-li prostým důsledkem zásady veřejnosti trestního řízení a obecných veřejných poměrů případu, aniž se orgány činné v trestním řízení dopustily neodpovídající medializace případu, nelze přičítat k tíži státu odpovědného za újmu trestním stíháním způsobenou (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 3870/2012). Nicméně soud nepřičítá k tíži žalované samotnou okolnost, že bylo trestní stíhání žalované medializováno. Podle soudu je ovšem třeba vnímat samotný rozdíl mezi medializací, tj. tím že se jméno a podobizna žalobce se objeví v mediích, a to právě ve spojení s původním řízení, a faktem, že nemůže být pochyb o tom, že o trestním stíhání žalobce se prostřednictvím medializace dozvěděla řada osob, přičemž s ohledem na charakter trestné činnosti, která byla žalobci kladena za vinu, jenom stěží tato vědomost mohla vyvolat kladné smýšlení ve vztahu k osobě žalobce. K tomu soud odkazuje na výslechy [adresa] a [jméno FO].

48. Lze proto shrnout, že soud s přihlédnutím ke shora uvedeným okolnostem dospěl k závěru, že žalobci nemajetková újma spočívající v zásahu do jeho osobnostní sféry zahájením a vedením trestního stíhání vznikla. V souladu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu (srov. např. rozhodnutí 30 Cdo 3212/2015 ze dne [datum]) soud dále provedl srovnání s jinými obdobnými případ odškodnění, a to konkrétně s následujícími případy.

49. Zaprvé, s rozhodnutí vydaným v rámci řízení vedeného pod sp. zn. 15 C 142/2018, resp. odvolacího soudu 53 Co 24/2020. V této věci trestní stíhání trvalo 1 rok a 11 měsíců bylo vedeno pro trestní čin podle § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku. Trest odnětí svobody hrozil až v délce trvání 5 let. Poškozený prokázal zásahy do profesního života; sice nebyl postaven mimo službu, nicméně měl obavu ze ztráty zaměstnání a následného zabezpečení rodiny, zvláště, když se mu narodilo další dítě. Dále došlo ke snížení autority poškozeného jako strážníka ze strany kontrolovaných osob, k odsudkům poškozeného ze strany kolegů nemohlo dojít, jelikož naprostá většina byla rovněž trestně stíhána, naopak tam byla poskytována vzájemná podpora. Poškozený dále prokázal zásahy do rodinného života, konkrétně narušení vztahů poškozeného s rodinou z důvodů změn v chování poškozeného; přestal se zajímat o děti, o jejich život, o syna. Přestával s dětmi komunikovat, uzavíral se do sebe, nehrál si s nově narozenou dcerou, stejně tak poté přestává komunikovat i s partnerkou a nestaral se ani o nemocného otce. Dále byly prokázány zásady do sféry zdraví. Konkrétně u poškozeného došlo k nasazení silnějších léků na tlak, nespavost, poškozený ale lékařskou pomoc či psychologa nevyhledal. Poškozený dále prokázal zásahy do sociálního života, kdy se stranil lidí, aby nemusel svoji kauzu stále vysvětlovat. Poškozený proto omezil i své volnočasové aktivity. Bydliště poškozeného bylo na malém městě, kdy věc byla postoupena nakonec [právnická osoba] v Berouně, neboť se nejednalo o trestný čin, ale o skutek, který mohl být posouzen jako přestupek. Soud vzal v této věci v úvahu rovněž rozsáhlou medializaci a poškozenému bylo přiznáno přiměřené zadostiučinění ve výši [částka].

50. Zadruhé s rozhodnutím vydaným v rámci řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. 19 C 107/2019, resp. odvolacího soudu 35 Co 60/2021. V této věci trestní stíhání trvalo 3 roky a 10 měsíců a bylo vedeno pro trestný čin dle § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku ve spojení s § 230 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku. Poškozenému hrozil trest odnětí svobody až 5 let. Poškozený prokázal zásahy do profesního života; ukončil služební poměr na vlastní žádost, kdy s ohledem na jeho výkon služebního poměru u Policie ČR měl žalobce obavu o následnou nemožnost setrvání v řadách Policie ČR po pravomocném odsouzení. Dále poškozený prokázal zásahy do rodinného života; celá rodina podporovala poškozeného jak psychicky, tak finančně, nicméně došlo k rozpadu vztahu poškozeného s přítelkyní s ohledem na změnu chování poškozeného, na přetrvávající nervozitu a nejistotu ohledně výsledků trestního řízení. Dále prokázal zásahy do sféry zdraví, konkrétně změnu v chování, nervozitu a s tím související nepříznivé psychické stavy. Poškozený prokázal zásahy do sociálního života konkrétně poškozenosti a pověsti a soud rovněž v této věci přihlédl k tomu, že poškozený byl zproštěn až rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR a poškozenému bylo přiznáno přiměřené zadostiučinění ve výši [částka].

51. Zatřetí s rozhodnutím vydaným v rámci řízení vedeného pod sp.zn. 12 C 305/2016, resp. odvolacího soudu 53 Co 33/2019. V této věci trestní stíhání trvalo 1 rok a 4 měsíce a bylo vedeno pro trestný čin podle § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku. Poškozenému hrozil trest odnětí svobody až 5 let. Poškozený byl policistou a po dobu trestního stíhání byl postaven mimo službu a byl mu snížen plat. Poškozený rovněž byl vystaven odsudkům kolegů a předsudkům při hledání nové práce. Poškozený prokázal kromě zásahu do profesního života i zásahy do rodinného života; konkrétně ekonomické problémy rodiny, s partnerkou odložili založení rodiny a pořízení vlastního bydlení. Dále poškozený prokázal zásahy do sociálního života, bylo poškozeno jeho dobré jméno, když žil na malém městě a o stíhání poškozeného coby policisty se dozvědělo jeho okolí. Poškozenému pak bylo přiznáno přiměřené zadostiučinění ve výši [částka].

52. Soud je toho názoru, že by žalobci nemělo náležet tak nízké odškodnění jako věci sp. zn. 15 C 142/2018. V této věci sice hrozil trest srovnatelný, avšak trestní stíhání trvalo kratší dobu. V projednávané věci pak žalobce prokázal podstatně intenzivnější dopady trestního stíhání do svého profesního života, když byl stíhán jako vedoucí dopravní skupiny městské policie a kvůli trestnímu stíhání se neúčastnil výběrových řízení na vyšší pozici. Na druhou stranu se soud nedomnívá, že by žalobci mělo náležet stejně vysoké nebo vyšší obvinění nežli ve věci 19 C 107/2019. V této věci opět hrozil stejný trest, nicméně trestní stíhání trvalo delší dobu. Soud považuje za srovnatelné zásahy do psychiky poškozeného a žalobce, zásahy do sociálního života. Zásahy do rodinného života byly o poznání intenzivnější ve věci sp. zn. 19 C 107/2019 (rozpad vztahu). Ve věci 19 C 107/2019 byl pak poškozený zproštěn až Nejvyšším soudem.

53. Podle názoru zdejšího soudu je nicméně případ žalobce plně srovnatelný s věcí sp. zn. 12 C 305/2016. V této věci sice taktéž hrozil poškozenému stejně vysoký trest, trestní stíhání trvalo kratší dobu. Zásahy do rodinného a sociálního života považuje soud za plně srovnatelné. Rovněž zásahy do profesního života soud považuje za srovnatelné; poškozený byl postaven jako policista mimo službu (žalobce sice práci vykonával po celou dobu trestního stíhání; jeho možné postavení mimo službu bylo pouze vedením diskutováno; avšak byl trestně stíhán jako vedoucí policista a navíc se nemohl kvůli svému trestnímu stíhání účastnit výběrových řízení).

54. Ke shora uvedenému pak soud uvádí, že považuje za přiléhavé i srovnání žalované, která poukázala na věc vedenou u zdejšího soudu pod sp. zn. 22 C 141/2022, resp. odvolacího soudu sp. zn. 36 Co 74/2023. I v této věci bylo vyplaceno přiměřené zadostiučinění ve výši [částka]. Je pak sice pravda, že v této věci trvalo trestní stíhání podstatně delší dobu, avšak poškozený byl odškodněn zvlášť za samotnou délku řízení, pročež již k délce není možné při posuzování náhrady nemajetkové újmy způsobené samotným trestním stíháním přihlížet. Samotné dopady trestního stíhání považuje soud (narozdíl od žalované) za srovnatelné. Ve věci sp. zn. 22 C 141/2022 byl poškozený taktéž stíhán jako příslušník policie a byl postaven mimo službu. Je sice pravda, že žalobce nebyl postaven mimo službu, nicméně byl stíhán jako vedoucí pracovník a nadto se kvůli trestnímu stíhání ani neúčastnil výběrových řízení na velitele celého sboru.

55. S ohledem na shora uvedené tak lze shrnout, že v projednávané věci by poškozenému mělo náležet odškodnění ve výši [částka]. Při stanovení konkrétní částky soud přihlédl zejména k tomu, že žalobce byl stíhán jako velitel dopravní skupiny městské policie, přičemž jeho kauza negativně ovlivnila jeho profesní kariéru a byla široce medializována. Vyšší částku pak soud nevolil zejm. s ohledem na skutečnost, že má sice za prokázané dopady trestního stíhání do profesního života žalobce, tyto však nepovažuje za nijak likvidační. Sám žalobce tvrdil a prokazoval, že u městské policie působí doposud. Dále svědek [adresa] vypověděl, že se žalobce sice neúčastnil výběrových řízení a hovořil i o problematické reflexi jeho trestní kauzy ze strany některých příslušníků, avšak zároveň uvedl, že neztratil důvěru vedení. Dále pak vypověděl, že je dlouhodobě považován za jednoho z nejlepších vedoucích pracovníků a je s ním počítáno pro budoucí kariérní postup. Soud má tak za vyvrácené tvrzení žalobce, že trestní stíhání vedlo k nenapravitelnému zásahu do jeho profesní pověsti. K určitému zásahu nepochybně došlo; zjevně se však nejedná o zásah nenapravitelný. Rovněž ani tvrzené a prokázané zásahy do oblasti rodinné a sociální nepovažuje za nijak zvlášť intenzivní, resp. zvláště vybočující z dopadů, které jsou standardně s trestním stíháním spojeny.

56. Soud nevolil pak nižší částku (jak požadovala žalovaná), neboť je přesvědčen, že je třeba přihlédnout i k charakteru trestné činnosti, pro kterou se trestní řízení vedlo, jakož i osobě žalobce b). Ten byl stíhán jako osoba bezúhonná, v pozici velitele dopravní skupiny městské policie, a to pro čin zneužití pravomoci úřední osoby. Toto trestní stíhání pak netrvalo nijak zvlášť krátkou dobu a žalobci hrozilo, že bude muset svoji kariéru (budovanou u policie od roku 2001 bude muset ukončit.

57. V této souvislosti soud uvádí, že sám žalobce poukázal na srovnání s následujícími případy. S případy vedenými u zdejšího soudu pod sp. zn. 27 C 10/2011, 11 C 9/2015 a 26 C 289/2009. Soud považuje věc sp. zn. 27 C 10/2011 za plně srovnatelnou s projednávanou věcí (i v této věci bylo přiznáno přiměřené zadostiučinění ve výši [částka]). Naopak věci 11 C 9/2015 a 26 C 289/2009 nepovažuje soud za srovnatelné. Ve věci 11 C 9/2015 hrozil podstatně vyšší trest (až 12 let), trestní stíhání trvalo delší dobu (3 roky), a poškozený prokázal podstatně intenzivnější zásahy do profesního života (svoji likvidaci) a navíc i zásahy do sféry zdraví (byl v péči psychiatrů). Ve věci 26 C 289/2009 pak také hrozil vyšší trest, trestní stíhání trvalo naopak kratší dobu. Poškozený nicméně prokázal intenzivnější zásahy v oblasti pracovní (byl sesazen z vedoucí funkce, v domácím vězení) a prokázal i zásahy do sféry zdraví (zhoršená hypertenze).

58. Ve světle shora uvedeného tak lze shrnout, že soud je toho názoru, že v projednávané věci by žalobci mělo náležet přiměřené zadostiučinění ve výši [částka]. Vzhledem k tomu, že sama žalovaná žalobci dobrovolně plnila na jeho nárok částku [částka], soud výrokem III. přiznal žalobci zbývající částku [částka] a ve zbytku žalobu zamítl výrokem IV. tohoto rozsudku.

59. Pro úplnost soud dodává, že v souladu s § 15 odst. 1 OdpŠk nastalo prodlení žalované dnem následujícím po uplynutí šestiměsíční lhůty k předběžnému uplatnění nároku u příslušného úřadu. V konkrétním případě byl nárok uplatněn dne [datum]. Poslední den lhůty stanovené v § 15 odst. 1 OdpŠk tak byl den [datum]. Žalovaná se tak dostala do prodlení dne [datum] a od tohoto dne (včetně) ji tudíž stíhala povinnost zaplatit příslušenství pohledávky. Soud proto výrokem III. tohoto rozsudku přiznal žalobci i nárok na úroky z prodlení z přiznané částky od [datum] do zaplacení, a to v zákonné výši (ve zbytku pak byla žaloba výrokem IV. zamítnuta). Výše úroků z prodlení je odůvodněna ustanovením § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

60. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve vztahu k žalobci a) podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal zcela úspěšné žalované plnou náhradu nákladů řízení.

61. Podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, výše paušální náhrady pro účely § 151 odst. 3 o. s. ř. činí [částka] za každý úkon.

62. Žalované, která nebyla v řízení zastoupena a nedoložila výši hotových výdajů, tak v dané věci vznikl nárok na náhradu nákladů řízení v celkové výši [částka] odpovídající paušální náhradě za 5 úkonů [písemné vyjádření k žalobě, účast na jednání soudu (dne [datum] a dne [datum], kdy toto jednání trvalo déle jak 2 hodiny) a 1x příprava k jednání]. Uvedené je odůvodněno ustanovením § 1 odst. 3 ve spojení s § 2 odst. 3 zmíněné vyhlášky č. 254/2015 Sb. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku [jméno FO]. tohoto rozsudku.

63. Pouze pro úplnost pak soud dodává, že v případě žalované přiznal jako náklad řízení pouze jednu přípravu k jednání. K tomu soud odkazuje na smysl vyhlášky č. 254/2015 Sb., která byla přijata v důsledku nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 39/13, a který spočívá ve zrovnoprávnění nezastoupených účastníků s účastníky zastoupenými (nikoli jejich zvýhodňování). Novelizované ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s předmětnou vyhláškou mělo za cíl umožnit nezastoupeným účastníkům žádat paušální náhradu nákladů tak, jako je to možné u nákladů advokáta podle § 13 odst. 4 (dříve odst. 3) advokátního tarifu (vyhl. č. 177/1996 Sb.). Úkon „příprava účasti na jednání“ není mezi úkony vyjmenovanými v § 11 advokátního tarifu uveden. Výčet je sice demonstrativní, avšak standardně není v rámci náhrady nákladů řízení na zastoupení advokátem za tento úkon jako takový přiznávána náhrada nákladů, příprava na jednání není bez dalšího v rozhodovací praxi považována za úkon (jinak např. porada s klientem přesahující jednu hodinu). Není tak důvodu privilegovat nezastoupeného účastníka a automaticky považovat za úkon, který je spojen s paušální náhradou nákladů řízení, přípravu na každé jednání, tj. de facto za každé jednání přiznávat náhradu nákladů za dva úkony. Při respektování rovného postavení účastníků a se zohledněním geneze předmětné právní úpravy je namístě úkon „příprava účasti na jednání“ dle vyhl. č. 254/2015 Sb. vykládat ve světle úkonů podle § 11 advokátního tarifu. „Příprava účasti na jednání“ je takto svého druhu ekvivalent přípravy zastoupení (tedy přípravy na věc jako celek), jak je součástí úkonu podle § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu. K tomu se dodává, že je logické, že ve vyhl. č. 254/2015 Sb. není vyjmenován úkon „převzetí zastoupení“. Nezastoupený účastník zastoupení pojmově nepřebírá. Ale stejně tak jako advokát se připravuje na zastoupení, připravuje se nezastoupený účastník na věc. Ve výčtu úkonů v § 1 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. (základní) úkon označený jako „příprava na věc“ však uveden není. To jen podporuje výklad, že pod úkonem označeným jako „příprava účasti na jednání“ je třeba rozumět úkon „příprava na věc“. K tomu se odkazuje na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 1773/24.

64. O náhradě nákladů řízení ve vztahu k žalobci b) rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, který byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka]. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne [datum], z částky [částka] za písemné podání nebo návrh ve věci samé (žaloba) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne [datum], z částky [částka] za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum] a z částky [částka] za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne [datum] včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] (2 x [částka]) za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum] včetně dvou paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a, cestovní náhrada v celkové výši [částka], a to v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada [částka] za 97 ujetých km v částce [částka] ([částka] za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,5 l/100 km a [částka]/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce [částka] podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada [částka] za 97 ujetých km v částce [částka] ([částka] za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,5 l/100 km a [částka]/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce [částka] podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka].

65. K shora uvedenému soud uvádí, že u úkonů učiněných do [datum] soud vycházel z tarifní hodnoty [částka] v souladu s ustálenou judikaturou (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum] sp. zn. 30 Cdo 3378/2013). Od [datum] pak soud vycházel v souladu s § 9a odst. 2 písm. a) a. t. z přiznané částky [částka] (viz čl. [jméno FO] vyhlášky č. 254/2015 Sb.).

66. Lhůta k plnění byla ve výroku [jméno FO]. tohoto rozsudku stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. část věty před středníkem, neboť ke stanovení lhůty delší nebo plnění ve splátkách soud neshledal žádné důvody.

67. Lhůta k plnění byla ve výrocích III. a V. stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. část věty za středníkem o. s. ř., když soudu je z jeho činnosti známo, že uvedená lhůta odpovídá technicko-organizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná jako organizační složka státu řídí. Náklady žalobce b) byly přisouzeny na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení