22 C 157/2021- 225

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem [titul] Janem Lipertem ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa] zastoupen advokátem [titul]. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] jednající [anonymizováno 7 slov] sídlem [adresa] o přiměřené zadostiučinění ve výši 162 020 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 11 537 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 2. 8. 2021 do zaplacení a dále zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 82 063 Kč od 2. 8. 2021 do 6. 8. 2021, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku ve výši 150 483 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 2. 8. 2021 do zaplacení se zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 17 361 Kč k rukám zástupce žalobce do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

I. Vyjádření účastníků

1. Žalobce se domáhal náhrady nemajetkové újmy ve výši 162 020 Kč s příslušenstvím za nepřiměřeně dlouhé řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. [spisová značka] (dále též„ posuzované řízení“).

2. Žalobce obdržel částku ve výši 82 063 Kč dne 6. 8. 2021 od žalované na základě předběžného uplatnění nároku ze dne 1. 2. 2021, kterou považuje za nepřiměřeně nízkou. V posuzovaném řízení vystupoval žalobce v postavení žalovaného a čelil žalobě o vydání bezdůvodného obohacení ve výši 432 000 Kč za užívání bytu. Po prvním jednání dne 5. 2. 2013 byl vůči dalším žalovaným nesprávně vydán rozsudek pro zmeškání a soud nečinil ve vztahu k žalobci v posuzovaném řízení také v postavení žalovaného žádné úkony. Soud nerespektoval rozhodovací praxi v souběžných řízeních vedených mezi shodnými účastníky, ve kterých bylo rozhodnuto o tom, že žalobce byl řádným nájemcem a za užívání protistraně uhradil provedenou rekonstrukcí. Znalecký posudek byl proto soudem zadán zbytečně, ostatně nežádala o něj žádná ze stran. Soud opomněl žalobce předvolat na jednání dne 30. 4. 2013 a zbytečně odročil jednání ze dne 10. 11. 2020 a 8. 12. 2020. Řízení skončilo zastavením pro zpětvzetí žaloby. Žalobce se na délce řízení nepodílel a neúčastnil vyřizování opravných prostředků u vyšších soudů s výjimkou jediného odvolání. Význam řízení pro žalobce nebyl běžný, protože žalobce byl v důchodu, vyššího věku a nepříznivého zdravotního stavu. Žalobce újmu nesdílel s dalšími žalovanými, kteří byli samostatně právně zastoupeni a v domě nebydlí. Žalovaná plnila již v prodlení, když splnění dluhu prostřednictvím poštovní poukázky nastalo až vyplacením peněžní částky žalobci v hotovosti.

3. Žalovaná se bránila podané žalobě tím, že žalobce odškodnila dostatečně. V řízení se nevyskytly jednotlivé průtahy, ale je třeba přisvědčit žalobci, že bylo nepřiměřeně dlouhé. Žalovaný zdůraznila počet stupňů zapojených do rozhodování. Řízení mělo složité po skutkové i právní stránce. Jednalo se o řízení s běžným významem a žalovaní sdíleli újmu. Žalovaná vyšla se sazby 15 000 Kč za rok řízení (za první dva roky částka poloviční) o 10 % snížila žalovaná za složitost, o 20 % projednání věci na více stupních, a o 5 % za sdílení újmy žalovanými. Žalovaná namítla, že žalobce nevyčkal konce posuzovaného řízení a nedostala se do prodlení, když předběžné uplatnění nároku vyřídila dne 27. 7. 2021. Nelze ji klást za vinu, že si žalobce vyzvedl poštovní poukázku později.

II. Sporné a nesporné skutečnosti

4. Nesporným bylo předběžné uplatnění nároku žalobce dne 1. 2. 2021 u žalované.

5. Mezi účastníky zůstalo sporné, zda žalobci náleží další peněžité zadostiučinění za nepřiměřenou délku posuzovaného řízení, zda bylo řízení stiženo žalobcem vytčenými průtahy, zda se jednalo o řízení složité či jednoduché, zda se žalobce podílel na délce jednání, zda má být zohledněno v zadostiučinění, že se vyřizované opravné prostředky se týkaly ostatních žalovaných a nikoli žalobce, zda mělo posuzované řízení pro žalobce běžný význam, když se v něm řešila otázka úhrady za bydlení žalobce, který byl ve vyšším věku a trpěl cukrovkou.

III. Prokázané skutečnosti, důkazy a jejich hodnocení

6. Soud vzal za prokázané nesporná tvrzení účastníků a následující skutková zjištění.

7. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že žalobou doručenou soudu dne 26. 8. 2011 ze strany [titul]. [jméno] [příjmení] proti žalovaným 1) [titul]. [celé jméno žalobce], 2) [titul]. [jméno] [příjmení] a 3) [titul]. [jméno] [příjmení]. Žalobce (v tomto odstavci žalobcem dále míněn [titul]. [jméno] [příjmení]) domáhal zaplacení částky 432 000 Kč s příslušenstvím po žalovaných společně a nerozdílně jako bezdůvodného obohacení za užívání bytu. Žalobce upozornil, že proti žalovaným vede i řízení o vyklizení bytu pod sp. zn. [spisová značka]. Dne [datum rozhodnutí] žalobce k výzvě soudu ze dne 4. 1. 2012 opravil žalobní návrh s uvedením správného data narození druhého žalovaného a zaplatil soudní poplatek za žalobu. Dne 18. 1. 2012 byl vydán elektronický platební rozkaz. Platební rozkaz byl doručen [jméno] [příjmení] 6. 2. 2012 a [jméno] [příjmení] 30. 1. 2012, avšak bez doplnění žaloby ze dne 10. 1. 2012. Dne 2. 2. 2012 si žalobu převzal první žalovaný. Dne 13. 2. 2016 podali všichni žalovaní odpor, ve kterém žalobu neuznali s tím, že jim svědčí právo byt užívat. Dne 7. 3. 2012 byli účastníci soudem vyzváni k doplnění tvrzení, což učinili žalobce dne 26. 6. 2012 a žalovaní dne 3. 7. 2012. Dne 26. 11. 2012 nařízeno jednání na 5. 2. 2013. Všichni žalovaní se z jednání omluvili a požádali o odročení. Při jednání dne 5. 2. 2013 zástupce žalobce sdělil, že žalovaní opakovaně maří jednání ve věci [spisová značka] a navrhl vydání rozsudku pro zmeškání vůči druhému a třetímu žalovanému, čemuž bylo vyhověno s odůvodněním, že žádost o odročení nebyla doložena. Při jednání provedeny listinné důkazy a ve vztahu k žalovanému [číslo] odročeno za účelem předložení odborného vyjádření k výši bezdůvodného obohacení na 30. 4. 2013. Vyhotovení rozsudku prodlouženo do 7. 4. 2013. Dne 26. 4. 2013 první žalovaný namítl, že nebyl řádně obeslán k jednání na 30. 4. 2013. Jednání bylo dne 29. 4. 2013 odročeno bez uvedení důvodu na 25. 7. 2013. Dne 3. 5. 2013 se žalovaní dva a tři odvolali proti rozsudku pro zmeškání a navrhli jeho zrušení prostřednictvím zástupce [titul]. [příjmení]. Dne 23. 5. 2013 k výzvě soudu namítl zástupce žalovaných, že plná moc je jednostranný úkon, a že plnou moc akceptoval. Jednání ze dne 25. 7. 2013 bylo zrušeno z důvodu odvolání žalovaných. Dne 2. 8. 2013 byl zamítnut návrh žalovaných č. 2 a 3 na zrušení rozsudku ze dne 5. 2. 2013. Následovalo odvolání žalovaných č. 2 a 3 ze dne 27. 8. 2013. Dne 4. 11. 2013 se žalobce vyjádřil k odvolání žalovaných. Dne 7. 11. 2013 byl spis předložen odvolacímu soudu, který usnesení ze dne 2. 8. 2013 zrušil a věc vrátil k dalším řízení, neboť soud prvního stupně dostatečně nezvážil, zda důvod uplatněný žalovanými (onemocnění syna v noci předcházející jednání a nutnost péče obou rodičů z důvodu těhotenství žalované č. 3) je omluvitelným důvodem pro zrušení rozsudku pro zmeškání a zda tento důvod prokázali. Dne 7. 1. 2014 převzal zastoupení žalovaných [číslo] [titul]. [příjmení]. Dne 7.4.2014 byl znovu zamítnut návrh žalovaných č. 2 a 3 na zrušení rozsudku obvodního soudu. Dne 25. 4. 2014 se žalovaná č. 2 a 3) znovu odvolali. Dne 28. 4. 2014 se žalovaný [číslo] nepřípustně odvolal do tohoto usnesení. Dne 22. 5. 2014 byla věc předložena odvolacímu soudu, který dne 3. 9. 2014 odvolání prvního žalovaného odmítl a usnesení soudu prvního stupně potvrdil, neboť měl za to, že péče o syna nebyl způsobilý důvod zmeškání jednání. Spis byl vrácen dne 23. 9. 2014. Dne 23. 10. 2014 podali žalovaní [číslo] dovolání. Dne 5. 11. 2014 se k dovolání vyjádřil žalobce. Dne 3. 11. 2014 žalovaní zaplatili soudní poplatek za dovolání. Dne 15. 1. 2015 byl spis předložen Nejvyššímu soudu, který dne 1. 12. 2015 zrušil potvrzení usnesení o zamítnutí návrhu žalovaných č. 2 a 3 na zrušení rozsudku pro zmeškání, kdy vyložil, že takový návrh je důvodným, že žalovaná strana se nemohla účastnit jednání a ani se z něj omluvit. V daném případě měl Nejvyšší soud za to, že žalovaní včas omluvili, a bylo reálné tuto omluvu soudci doručit, aby o ní měl povědomí. Dne 8. 1. 2016 byl spis předložen soudu prvního stupně, který jej dne 21. 1. 2016 předložil odvolacímu soudu. Dne 8. 3. 2016 bylo odvolacím soudem usnesení ze dne 7. 4. 2014 opětovně potvrzeno. Dne 17. 5. 2016 bylo podáno ze strany žalovaných [číslo] dovolání. Dne 23. 5. 2016 doplnili odvolání proti rozsudku pro zmeškání. Dne 24. 6. 2016 se k věci vyjádřil žalovaný [číslo] který poukázal na rozhodnutí odvolacího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] ve věci [spisová značka], dle kterého byl žalovaný č. 1 oprávněn byt užívat a nájemné bylo hrazeno naturálním plněním. Dne 28. 6. 2016 se první žalovaný ztotožnil s dovoláním zbylých žalovaných. Dne 29. 6. 2016 se žalobce vyjádřil k dovolání. Dne 14. 7. 2016 byly žalovaní [číslo] vyzváni k zaplacení soudního poplatku za dovolání, proti čemuž dne 25. 7. 2016 podali námitky, kterým bylo dne 25. 7. 2016 vyhověno. Dne 5. 9. 2016 byl soudní poplatek za dovolání zaplacen. Dne 31. 10. 2016 byl spis předložen Nejvyššímu soudu, který dne 3. 5. 2017 dovolání odmítl se zdůrazněním, že nelze směšovat návrhy na zrušení rozsudku pro zmeškání a odvolání proti takovému rozsudku. Spis vrácen dne 26. 5. 2017. K výzvě soudu ze dne 30. 5. 2017 žalovaná č. 2 a 3 zaplatili soudní poplatek za odvolání. Dne 24. 8. 2017 byl spis předložen odvolacímu soudu. Dne 10. 8. 2017 se žalobce vyjádřil k odvolání žalovaných. Dne 17. 8. 2017 si spis vyžádal Ústavní soud k sp. zn. I. ÚS 2582/17, který jej dne 23. 10. 2017 vrátil odvolacímu soudu. Dne 9. 11. 2017 žalovaní doplnili odvolání. Dne 29. 11. 2017 rozhodl odvolací soud, že se rozsudek pro zmeškání nevydává, neboť oba žalovaní se proti rozsudku aktivně bránili, a omluvy před jednáním doručili, přičemž není rozhodné, zda měl soudce omluvy k dispozici či byly ještě administrativně zpracovávány. Ústavní stížnost byla odmítnuta dne 9. 1. 2018. Dne 16. 1. 2018 soud nařídil jednání na 17. 5. 2018. Dne 14. 5. 2018 žalovaní č. 2 a 3 doplnili tvrzení s odkazem na obranu žalovaného č. 1 a spor sp. zn. [spisová značka]. Dne [datum rozhodnutí] se konalo jednání s provedením listinných důkazů, poučení účastníků ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. a následně za účelem provedení výslechu svědkyně jednání odročeno na 4. 9. 2018. Dne 30. 8. 2018 podali žalovaní námitky k způsobu protokolace a návrh na doplnění protokolu. Dne 4. 9. 2018 soud při jednání vyslechl svědkyni [jméno] [příjmení], zamítnuty námitky proti protokolaci a jednání odročeno na neurčito z důvodu zadání znaleckého posudku s ohledem na určitost ujednání o naturálním plnění. Dne 6. 12. 2018 žalovaní č. 2 a 3 navrhli opravu protokolu společně s vyjádřením, ve kterém namítli, že znalecký posudek nemá být zpracováván. Dne 31. 1. 2019 požádal soud o součinnost Městkou část [obec a číslo] a Katastrální úřad, které bylo vyhověno dne 25. 3. 2019 a dne 23. 4. 2019. Následuje záznam o zapůjčení spisu k [spisová značka]. Dne [datum rozhodnutí] byl ustanoven znalec [titul]. [jméno] [příjmení] k určení výše obvyklého nájemného. Dne 9. 9. 2019 žalobce složil zálohu na znalecký posudek. Dne 7. 10. 2019 se k věci vyjádřili žalovaní [číslo] k znaleckému úkolu. Dne 3. 2. 2020 byl zpracován znalecký posudek na určení obvyklého nájemného za roky 2009 – 2011. Dne 6. 2. 2020 si žalovaní [číslo] stěžovali na postup znalce. Dopisy se znalcem doložil i první s žalovaných. Znalecký posudek byl zaslán zástupci žalobce a zástupci žalovaných č. 2 a 3. Dne 2. 6. 2020 podali proti znaleckému posudku žalovaní č. 2 a 3 námitky. Dne 5. 6. 2020 bylo nařízeno jednání na 10. 11. 2020. Dne 2. 11. 2020 se k věci vyjádřil žalovaný č. 1, který upozornil na rozsudek č. j. [číslo jednací] a požádal o respektování nastolené rozhodovací praxe. Dne 5. 11. 2020 zástupce žalobce požádal o odročení jednání z důvodu karantény. Dne 8. 11. 2020 žalovaní č. 2 a 3 nesouhlasili s odročením jednání. Soud měl žádost žalobce za důvodnou i s ohledem na vyhlášený nouzový stav a jednání odročil na 8. 12. 2020. Dne 2. 12. 2020 se k věci vyjádřil první žalovaný. Dne 7. 12. 2020 žalovaní reklamovali obsah spisu, neboť dle prvního žalovaného, který je otcem druhého žalovaného, bylo prvnímu žalovanému vystaveno potvrzení o neuskutečněném jednání ze dne 10. 11. 2020. Ústní jednání bylo následně odročováno z původního termínu 8. 12. 2020 na termín 5. 1.2021 z důvodu nevykázaného doručení předvolání prvnímu žalovanému k ústnímu jednání. Následovala stížnost žalovaného [číslo] předsedovi Obvodního soudu pro Prahu 6 na soudce [titul]. [jméno] [příjmení] [jméno] a sdělení žalovaného č. 1, že o termínu jednání byl vyrozuměn, když se dostavil k soudu dne 10. 12. 2020. Dne 29. 12. 2020 podali žalovaní č. 2 a 3 návrh na určení lhůty k vydání rozhodnutí ve věci do 28. 2. 2021. Dne 5. 1. 2021 se zástupce žalovaných omluvil z jednání a požádal o jeho konání i přes svou nepřítomnost s poukazem na jeho délku. Dne 5. 1. 2021 se konalo jednání s výslechem znalce [titul]. [příjmení], kdy žalovaný č. 1 namítl, že mu nebyl doručen znalecký posudek, proto bylo jednání na 22 minut přerušeno. Žalovaný č. 1 požádal o odročení, čemuž nebylo vyhověno. Byl poveden výslech znalce, důkaz spisy Úřadu Městské části [obec a číslo] a listinný důkaz (notářský zápis). Z důvodu předložení spisu bylo jednání odročeno na neurčito. Dne 6. 1. 2021 18. 1. 2021 a 28. 1. 2021 byl spis předkládán nadřízenému soudu, který jej dvakrát vrátil bez věcného vyřízení, poprvé neobsahoval spis vyjádření soudce k návrhu a podruhé nebyl k dispozici protokol o jednání ze dne 5. 1. 2021. Dne 2. 2. 2021 nadřízený soud návrh zamítl s odůvodněním, že v dané věci je přístup soudu nekoncentrovaný s ohledem na odročení jednání na neurčito, ale nelze jednoznačně dovodit jeho nečinnost či, že by postup soudu nesměřoval k vydání rozhodnutí, soud prvního stupně tak nebyl v prodlení. Dne 9. 2. 2021 se vyjádřili žalovaní č. 2 a 3. Dne 19. 2. 2021 bylo nařízeno jednání na 3. 6. 2021 s tím, že v mezidobí byl spis zapůjčen Ministerstvu spravedlnosti v souvislosti s žádostí o odškodnění žalovaných č. 2 a 3. Dne 2. 6. 2021 žalovaný č. 1 upozornil na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Dne [datum rozhodnutí] se konalo jednání, při kterém zástupce žalobce vzal žalobu v plném rozsahu zpět z důvodu právních názorů vyjádřených předchozí judikaturou. Řízení bylo při jednání zastaveno. Žalovaným přiznána náhrada nákladů řízení a žalobci uloženo zaplatit náklady státu. Dne 4. 6. 2021 žalovaný č. 1 vyčíslil své náklady ve výši 10 200 Kč. Dne 11. 6. 2021 žalovaní [číslo] vyčíslili své náklady. Písemné vyhotovení usnesení bylo prodlouženo do 7. 7. 2021 z důvodu dovolené. Dne 9. 7. 2021 urgoval znalec znalečné. Dne 12. 7. 2021 žalobce urgoval vyčíslení nákladů. Dne 29. 7. 2021 bylo usnesení doručeno žalovanému č.

1. Dne 3. 8. 2021 se odvolali proti nákladovému výroku žalovaný č. 2 a 3. Dne 12. 8. 2021 se odvolal do nákladového výroku žalovaný č.

1. Dne 13. 8. 2020 podal blanketní odvolání žalobce. Dne 20. 8. 2021 soud přiznal znalci znalečné. Dne 9. 9. 2021 podal žalovaný č. 1 proti znalečnému odvolání. Dne 14. 9. 2021 se vyjádřil žalovaný č. 1 k odvolání žalovaných. Dne 4. 10. 2021 soud vyčíslil náklady státu. Dne 13. 10. 2021 žalobce navrhl opravu protokolu ze dne 3. 6. 2021. Dne 15. 11. 2021 soud návrh na opravu protokolace zamítl, současně byl žalobce vyzván k doplnění odvolání. Dne 7. 12. 2021 žalobce doplnil odvolání. Odvolání byla rozeslána a spis bude v současné době předkládán odvolacímu soudu. Spis byl následně zapůjčen k projednávané věci. Ve vztahu k prvnímu žalovanému trvá řízení od 2. 2. 2012 do současné doby, tedy zhruba 10 let.

8. Soud účastníky seznámil při jednání dne 28. 1. 2022 s tím, že z úřední činnosti soudu je známo, že ve věci [spisová značka] byl dne [datum rozhodnutí] vydán rozsudek ve věci odškodnění žalovaných [číslo] z titulu nepřiměřené délky, který je v současné době napaden odvoláním.

9. Soud blíže nehodnotil ty důkazy, které se týkaly nesporného předběžného uplatnění nároku (předběžné uplatnění nároku dne 1. 2. 2021 a stanovisko žalované ze dne 27. 7. 2021). Soud blíže nehodnotil ty důkazy, které by byl duplicitní ke skutkovým zjištěním učiněným ze spisu posuzovaného řízení (odvolání ze dne 12. 8. 2021, odpor ze dne 13. 2. 2012, rozsudek o vyklizení Městského soudu v Praze [číslo jednací] 2015, č. j. [číslo jednací] ve věci 10 [spisová značka], doplnění tvrzení ze dne [datum rozhodnutí], usnesení č. j. [spisová značka] ve věci [spisová značka], rozsudek Městského soudu v Praze č. j. [číslo jednací] ve věci [spisová značka], rozsudek pro zmeškání ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací], usnesení Městského soudu v Praze č. j. [číslo jednací], usnesení Městského soudu v Praze č. j. [číslo jednací], rozsudek č. j. [číslo jednací], usnesení Městského soudu č. j. [číslo jednací], usnesení č. j. [číslo jednací], usnesení č. j. [číslo jednací], usnesení Nejvyššího soudu č. j. [číslo jednací], dopis znalci od žalobce ze dne 7. 12. 2020, dopis znalci od žalobce ze dne 18. 12. 2020, stížnost žalovaných 2) a 3) ze dne 6. 2. 2020 na postup znalce, e-mailová komunikace se znalcem, žádost o odročení jednání dne 26. 4. 2013, doplnění odvolání ze dne 23. 5. 2016, doplnění před jednání soudu [datum rozhodnutí], usnesení č. j. [číslo jednací] ve věci [spisová značka], doručenka návrhu na určení lhůty s návrhem na určení lhůty ze dne 29. 12. 2020 od žalovaných 1) a 2), úřední záznam s potvrzením ze dne 10. 12. 2020, žádost o odročení jednání ze dne 5. 11. 2020.

10. Z lékařské zprávy ze dne 6. 10. 2021 soud zjistil, že žalobce trpí od roku 2006 cukrovkou (diabetes mellitus 2. stupně) s doporučenou dietou a užíváním perorálních atidiabetik s dlouhodobou neuspokojivou metabolickou zhoršenou kompenzací a organickou komplikací v podobě nefropatie a mírnou proteinurií, dyslipidémie u žalobce neléčena. Žalobce též trpí hypertenzí a absencí poklesu tlaku v noci.

11. Ze schvalovací poukázky žalované (č. l. 180) soud zjistil, že dne 27. 7. 2021 dal příkazce žalované pokyn k provedení úhrady částky 82 063 Kč.

12. Z poukázky pošty ze dne 30. 7. 2021 (č. l. 131) soud zjistil, že žalobci byla v hotovosti proplacena částka 82 063 Kč prostřednictvím poštovní poukázky až dne 6. 8. 2021.

13. Za hlavní důkaz lze označit spis posuzovaného řízení, ze kterého jsou zřejmé veškeré rozhodné okolnosti vytýkaného nesprávného úředního postupu.

14. Další dokazování soud neprováděl pro nadbytečnost, neboť výše uvedené je dostačující pro rozhodnutí o podané žalobě. Z téhož důvodu soud v odůvodnění rozsudku nerozvádí dílčí zjištění učiněná z těch důkazů, o něž rozhodnutí o věci samé posléze neopřel nebo by učinil shodná skutková zjištění. Další skutečnosti nebyly také pro rozhodnutí ve věci podstatné, popřípadě je má soud za vyvrácené, neboť odporují tomu, co bylo v soudním řízení provedeným dokazováním zjištěno.

15. Účastníci při jednání dne 28. 1. 2022 sdělili, že neevidují další navržené a neprovedené důkazy, na dalších důkazních návrzích netrvají a navrhli veškeré jim známé důkazy k prokázání rozhodných skutečností a žalobních tvrzení.

IV. Skutkový závěr

16. Lze shrnout, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, čímž žalobci vznikla újma v podobě nejistoty ohledně výsledku posuzovaného řízení, kterou lze nahradit pouze peněžitým zadostiučiněním. Posuzované řízení nebylo právně složité, bylo lehce složité skutkově, a probíhalo na třech stupních soudní soustavy i u Ústavního soudu. Nekoncentrovaný postup soudu se dostatečně odrazil v závěru o nepřiměřené délce soudního řízení, žalobce se na délce řízení nepodílel, řízení mělo pro žalobce standardní význam. Žalovaná plnila žalobci dne 6. 8. 2021 v prodlení a nedostatečně.

V. Právní posouzení

17. Podle § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

18. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

19. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

20. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená. Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení (srov. NS Cpjn 206/2010).

21. Při posuzování přiměřenosti délky řízení mohou být zohledněna i delší období nečinnosti, nemusí se vždy jednat o porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení jako celek odpovídá dobou svého trvání času, v němž je možné uzavření řízení zpravidla očekávat. Nelze předpokládat, že v řízení bude činěn jeden procesní úkon za druhým, je třeba zohlednit i skutečnost, že i příprava a zvažování dalších procesních kroků, stejně jako rozbor věci po hmotněprávní stránce mohou být časově náročné a vyžádají si určité časové prodlevy. Nepřesáhnou-li tyto prostoje určitou rozumně očekávatelnou míru, pak není důvodů považovat postup příslušných orgánů za nesprávný (NS 28 Cdo 1143/2010).

22. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle § 1 odst. 1 OdpŠk, § 13 odst. 1 OdpŠk a § 31a odst. 1, 2 a 3 OdpŠk, když se žalobce po žalované domáhá zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout nesprávným úředním postupem, a to porušením povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. V řízení bylo nesporné, že žalobce nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

23. Soud předně zkoumal, zda se žalobci svědčí právo domáhat se odškodnění posuzované řízení, ačkoliv ještě neskončilo. Uplatnění nároku na přiznání přiměřeného zadostiučinění za trvání řízení, v němž došlo k nesprávnému úřednímu postupu nepřiměřené délky, lze považovat za výjimku ve prospěch poškozeného, jež je mu daná k dispozici, neboť by po něm nebylo spravedlivé požadovat, aby na odškodnění jemu vznikající újmy čekal do skončení průtažného řízení. Vyplývá z logiky věci, že má-li soud rozhodovat o zadostiučinění již v průběhu řízení průtažného, nemá objektivně možnost zvážit veškeré okolnosti, jež jsou zvažovány při určení formy (případně výše) zadostiučinění za průběh skončeného průtažného řízení, a vychází tedy jen z těch skutečností, jež jsou mu známy v době jeho rozhodování. Z průběhu posuzovaného řízení soud zjistil, že žalobci vznikla již vážnější újma na jeho právech s čekáním na výsledek sporu a to s ohledem na výši přiznávaného zadostiučinění. Z tohoto důvodů nelze po žalobci spravedlivě požadovat, aby čekal na konec sporu, a lze jej odškodnit již nyní.

24. Soud v řízení neshledal bezdůvodná období nečinnosti či vážná procesní pochybení, avšak celkovou délku řízení, která byla způsobena zejména nesprávným vyhodnocením podmínek vydání rozsudku pro zmeškání nelze hodnotit ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk za přiměřeně dlouhou, i když se jednalo o řízení složité. Morální satisfakce není v daném případě dostačující (viz IV. ÚS 2058/20).

25. Z konstantní judikatury Nejvyššího soudu (viz např. NS 30 Cdo 1151/2009, NS 30 Cdo 4889/2009 či Stanovisko NS Cpjn 206/2010) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za každý rok řízení, přičemž za první dva roky náleží odškodnění v poloviční výši. Za přiměřenou základní sazbu se jeví částka 16 000 Kč za rok řízení (za první dva roky částka poloviční). Vyšší než základní částka se užije u extrémně dlouhých soudních řízení, za které lze zpravidla považovat ta, která překročí délku trvání 10 let. S ohledem na skutečnost, že ke dni rozhodování trvá řízení zhruba 10 let a ještě není skončeno, má být dle soudu použita již sazba vyšší. Soud zdůrazňuje, že ve Stanovisku uvedené rozpětí má být„ pouze“ vodítkem pro další úvahy soudu při snaze nastavit sjednocující model vnitrostátních orgánů s hledisky do budoucna. Nejvyšší soud při závěru, že každé řízení vždy nějakou dobu trvá, vychází z doby dvou let. Při úvaze, že výše uvedené rozmezí má být rovnoměrně rozloženo a horní hranice tohoto rozmezí se použije až u zcela mimořádně dlouhých řízení, považuje soud za odpovídající, aby byla základní částka ročního odškodnění navýšena vždy o 1 000 Kč za každé dva roky řízení přesahující dobu 10 let, čemuž odpovídá právě částka 16 000 Kč za rok řízení (za první dva roky částka poloviční. Z důvodu nutnosti vyřízení opravných prostředků (složitosti řízení) nelze dospět k závěru by délka řízení byla několikanásobně delší, než by bylo možno očekávat.

26. Žalobce začal trpět nejistotou ohledně výsledku řízení, když mu byla doručena žaloba posuzovaného řízení, proto řízení trvá ve vztahu k žalobci od 2. 2. 2012 do současnosti zhruba 10 let. Při základní částce 16 000 Kč za rok řízení (za první dva roky částka poloviční) činí základní orientační částka 144 000 Kč. Tuto orientační částku pak je nutno dále upravit, a to v důsledku demonstrativně vyčtených kritérií uvedených pod písmeny b) až e) § 31a odst. 3 OdpŠk, tj. s přihlédnutím k : b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

27. Řízení bylo složité. Řízení bylo složité po procesní stránce, zejména tím, že věc byla projednána na třech stupních soudní soustavy i Ústavním soudem (minus 20 %). Vyřízení opravných prostředků vždy vyžádá další časový prostor, je přitom nerozhodné, že tyto opravné prostředky nepodal přímo žalobce (v postavení žalovaného [číslo]). Žalobce se k opravným prostředkům vyjadřoval a podané opravné prostředky objektivně prodloužily trvání posuzovaného řízení, kdy by nebylo účelné postupovat ve věci žalobce dříve, než bude pravomocně rozhodnuto ve vztahu k zbývajícím žalovaným. Při rozhodování Nejvyššího soudu a Ústavní soudu vzhledem k jejich specifickému postavení nelze ani vyžadovat, aby rozhodovaly ve lhůtách určených pro obecné soudy. Již samotné projednání věci na všech třech stupních soudní soustavy zdůvodňuje takové snížení. V daném případě se tak stalo opakovaně ohledně otázky návrhu na zrušení rozsudku pro zmeškání. Opakovanost rozhodování soud nezohledňoval, neboť byla v zásadě vyžádána nesprávným rozhodnutím soudu prvního stupně. K výši snížení lze odkázat na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. 1. 2021, č. j. 54 Co 361/2020 – 97:„ Přitom již jen z toho důvodu, byla-li věc, stejně jako v tomto případě, projednávána celkem před soudy třech stupňů, přichází standardně v úvahu snížení obecné základní výše o 20 %. Soud má za to, že řízení bylo složitější i po skutkové stránce (výslech svědkyně, prováděno znalecké zkoumání s výslechem znalce či důkaz spisem Městské části [obec a číslo], který byl vyžádán). Pokud jde o argumentaci žalobce o nadbytečnost dokazování k výši bezdůvodného obohacení, předně je třeba zdůraznit, že odškodňovací řízení není supervizí posuzovaného řízení. Odškodňovací řízení je ovládáno zásadou promptnosti. Pokud této zásadě odporuje samostatné právní posuzování, z jakých důvodů bylo rozhodnutí v posuzovaném řízení zrušeno, a za vadný postup je označována pouze výlučná nepřezkoumatelnost či jiné závažné procesní vady obdobného charakteru (viz Cpjn 206/2010), odporuje proto zásadě promptnosti podrobné zkoumání, zda posuzovaný soud z různých možných legitimních procesních postupů zvolil skutečně ten nejefektivnější, či zda bylo možné rozhodnout bez provedení některých důkazů (v daném případě znaleckého posudku). Obvodní soud pro Prahu 6 v posuzovaném řízení přistoupil k znaleckému zkoumání po úvaze o určitosti ujednání o naturálním plnění. Z iniciativy soudu pak lze provést i nenavržené důkazy postupem podle § 120 odst. 2 o. s. ř., kdy v této souvislosti lze upozornit, že potřeba odborného zkoumání výše bezdůvodného obohacení byla zmíněna již při prvním jednání posuzovaného řízení. Žalobci lze přisvědčit, že posuzované řízení nelze označit za právně složité i s přihlédnutím k tomu, že část předběžných otázek byla vyřešena v souběžných řízeních (o vyklizení a neoprávněnost výpovědi), na což žalovaní opakovaně soud upozornili. Soud proto za skutkovou složitost snížil o zadostiučinění symbolicky o minus 5 %. Za složitost proto soud snížil zadostiučinění celkem o minus 25 % (§ 31a odst. 3 písm. b) OdpŠk).

28. Žalobce se na délce řízení chováním nepodílel. Soud proto za chování žalobce zadostiučinění neupravoval (§ 31a odst. 3 písm. c) OdpŠk).

29. Postup orgánů veřejné moci se dostatečně odrazil v závěru o nepřiměřenosti délky soudního řízení (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2014, sp. zn. 30 Cdo 1240/2013). Nekoncentrovaný postup lze shledat při odročení jednání na neurčito při předložení věci nadřízenému soudu, který toto soudu prvního stupně sám vytkl. Opakované vrácení bez věcného vyřízení při předložení návrhu na určení lhůty. Odročení jednání dne 30. 4. 2012 bez uvedení důvodu. Odročení jednání dne 10. 11. 2020 i přes nedoložení karantény při vyhlášení nouzového stavu soud jako průtah neshledal, neboť vyžadování tohoto důvodu při pandemické situaci by bylo zbytečným formalismem. Odročení jednání dne 8. 12. 2020 lze akceptovat potud, že o konání jednání byl žalovaný vyrozuměn pouze neformálně. S ohledem na posunutí termínu na 5. 1. 2021 se nejednalo o zásadní zdržení. Pokud jde o vytýkané prodlení se zadáním znaleckého posudku, tomu předcházelo vyžádání součinností od Městské části [obec a číslo] a katastrálního úřadu (23. 4. 2019) a zapůjčení spisu k souběžnému řízení [spisová značka]. Ustanovení znalce až dne 26. 8. 2019 lze považovat za stále tolerovatelný prostoj ([spisová značka]). Žehrá-li žalobce na další postupy soudu (např. abence předvolání na místní šetření či nutnost seznámit se znaleckým posudkem při jednání) lze k nim uvést, že tyto postupy soudu délku řízení neprodloužily. Za postup soudů soud zadostiučinění proto neupravoval (31a odst. 3 písm. d) OdpŠk).

30. Význam řízení pro žalobce soud zhodnotil tak, že posuzované řízení mělo standardní význam. Posuzované řízení nepatří typově mezi ta, kterým je přisuzován zvýšený význam pro účastníky. Jedná se o hledisko obecné, typové, k němuž není třeba vést dokazování, neboť plyne ze samotné podstaty zkoumaných řízení (shodně stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206 / 2010). Soud vzal v potaz, že žalobce byl vyššího věku, v důchodu a nepříznivého zdravotního stavu. V době zahájení řízení žalobci bylo 58 let, v současné době je žalobci 68 let. V této souvislosti soud odkazuje na ustálenou judikaturu, dle které jsou osoby pokročilejšího věku v zásadě považovány osoby starší minimálně 75 let. Tomuto věku se zatím žalobce neblíží. Soud vzal, že i to, že byl žalobce žalován o vyšší částku. I při vzetí v úvahu okolnosti zvyšující význam posuzovaného řízení pro žalobce (vyšší věk, výše žalované částky, spor se týkal stálého bydlení žalobce, který trpěl nepříznivým zdravotním stavem), jsou zde také okolnosti, které význam sporu pro žalobce snižují. Mezi tyto okolnosti lze zařadit to, že částka 420 000 Kč s příslušenstvím měla být zaplacena s dalšími žalovanými společně a nerozdílně a posuzované řízení nebylo jediné soudní řízení, kterému žalobce čelil (spory o vyklizení a oprávněnost výpovědi). Soud má za to, že více tíživě vnímá nejistotu o výsledek soudního řízení účastník, který nemá zkušenost s více soudními řízeními. Konečně lze poukázat na to, že od 3. 6. 2021 se vede řízení jen o náklady žalobce, které v projednávaném případě žalobce vyčíslil na částku 10 200 Kč. Je-li předmětem řízení peněžité plnění, není v zásadě obecně důvodné, aby ji zadostiučinění přiznané v penězích svou výší přesahovalo (viz NS 30 Cdo 3412/2011). Vzhledem k okolnostem, které význam zvyšují, ale i existenci okolností, které význam snižují, má soud za to, že standardní význam vystihuje posuzované řízení nejlépe. Soud však nepřehlédl, že druhý z žalovaných v posuzovaném řízení uvedl, že první žalovaný je jeho otcem. Vzhledem k tomu, že rodiče a děti si pro svůj úzký příbuzenský vztah navzájem umenšují újmu jejím sdílením, soud toto ve výši zadostiučinění zohlednil (minus 10 %). Na blízkém vztahu žalovaných nic nemění, že zbylí dva žalovaní byli právně zastoupeni a v předmětné nemovitosti nebydleli. Soud proto za sdílení újmy zadostiučinění snížil o minus 10 % (hledisko § 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk).

31. Základní zadostiučinění 144 000 Kč soud dle výše uvedených kritérií snížil o 25 % za složitost a snížil o minus 10 % za sdílení újmy, a dospěl k částce přiměřeného zadostiučinění ve výši 93 600 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná žalobci již vyplatila dne 6. 8. 2021 částku 82 063 Kč, zbývá žalobci přiznat další zadostiučinění ve výši 11 537 Kč. V této souvislosti žalobce správně poukázal na § 1957 odst. 2 písm. b) občanského zákoníku, dle kterého plní-li dlužník peněžitý dluh poštovním poukazem, je dluh splněn vyplacením peněžní částky věřiteli v hotovosti. Dluh žalované vůči žalobci tak byl splněn až dne 6. 8. 2021 s prodlením, které nastalo dne 2. 8. 2021 po uplynutí 6 měsíční lhůty k projednání nároku (§ 15 odst. 2 OdŠk). Žalobci tak náleží zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 82 063 Kč od 2. 8. 2021 do 6. 8. 2021 a zákonný úrok z prodlení od 2. 8. 2021 do zaplacení z dosud neuhrazené částky 11 537 Kč, to vše dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

32. Z výše uvedených důvodů soud žalobě vyhověl jen částečně, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.

33. Žalobu na zaplacení zbývajícího zadostiučinění včetně příslušenství jako nedůvodnou zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.

34. Vzhledem k obsáhlé argumentaci žalobce soud pro úplnost dodává, že výše uvedené závěry nejsou v rozporu s žalobcem citovanou judikaturou a soud v odůvodnění rozsudku nerozvádí ty dílčí argumenty účastníků, které jsou pro rozhodnutí ve věci nepodstatné a na rozhodnutí ve věci by ničeho neměnily (viz např. III. ÚS 989/08).

VI. Náklady řízení

35. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobce byl ve sporu částečně úspěšný. Náklady žalobce tvoří soudní poplatek ve výši 2 000 Kč a náklady právního zastoupení. Odměnu advokáta soud určil dle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen„ AT“) při tarifní hodnotě sporu 50 000 Kč, neboť se jedná o spor o náhradu nemajetkové újmy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013), čemuž odpovídá dle § 7 odst. 5 AT odměna za následující úkony: příprava a převzetí zastoupení, žaloba a účast na jednání soudu dne 28. 5. 2021, to vše dle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) AT. Advokátovi náleží i paušální náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT. Advokát je plátcem DPH. Soud nepřiznal odměnu za vyjádření ze dne 25. 1. 2022, doručené těsně před jednáním (srov. § 115 odst. 2 o. s. ř.), neboť toto vyjádření mělo shrnující charakter a žalobci ničeho nebránilo, aby takové vyjádření učinil při samotné účasti na soudu. Uvedený úkon tak nelze uznat jako účelný a nutný. Advokát vyúčtoval i cestovné ze sídla k soudu a zpět s průměrnou spotřebou 7,2 litru benzinu na 100 km při délce trasy 230 km a opotřebením vozidla a cen dle vyhlášky č. 511/2021 Sb. ve výši 1 695,38 Kč. Advokát má právo na náhradu promeškaného času 8 započatých půlhodin 800 Kč Celkem náklady žalobce činí 17 361 Kč (2000 + 1,21 x (3 x 3 100 + 3 x 300 + 1695 + 800)), jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku.

36. Delší lhůta plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. odpovídá podmínkám čerpání prostředků ze státního rozpočtu a žalobce nijak nepoškozuje. Obecná lhůta tří dnů je lhůtou velmi krátkou a tvrdou, přičemž soud nevidí důvodu, proč v případě, že o to účastník požádá a druhého účastníka to nepoškozuje, určit delší lhůtu k plnění v délce 15 dní.