22 C 165/2022 - 525

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudcem Mgr. Janem Maruškou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované A], registrační číslo: [hodnota] sídlem [Adresa žalované A], podnikající v České republice prostřednictvím odštěpného závodu [Jméno žalované A], organizační složka, IČO [IČO] sídlem [Adresa žalované B] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] o zaplacení částky ve výši 40 267 397,26 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky ve výši 40 267 397,26 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 40 267 397,26 Kč od 21. 6. 2022 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 734 712 Kč, a to k rukám [Jméno advokátky], advokátky, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 21. 5. 2022 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 40 267 397,26 Kč s příslušenstvím. Žalobce dále uvedl, že v období od 16. 3. 2009 do 29. 11. 2016 vykonával funkci předsedy představenstva společnosti [právnická osoba]., IČO [IČO] (dále jen „[právnická osoba]“). Dne 15. 7. 2015 sjednala [právnická osoba] jako pojistník a žalovaná (tehdy vystupující pod původní obchodní firmou [právnická osoba] Ltd.) jako pojistitel pojistnou smlouvu č. [hodnota] (dále také jen „Smlouva“), jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti managementu [právnická osoba], tj. mimo jiné i pojištění žalobce, který byl dle čl. 3.38 pojistných podmínek pojištěnou osobou. Dne 23. 5. 2018 doručila [právnická osoba] žalobci písemnou předžalobní výzvu k náhradě škody ve výši 73 659 574,94 Kč, která měla [právnická osoba] vzniknout v důsledku jednání žalobce učiněného v rozporu s péčí řádného hospodáře. Dne 18. 11. 2019 notifikovala [právnická osoba], jakožto pojistník ze Smlouvy a zároveň osoba oprávněná k přijetí pojistného plnění (poškozený), žalovanou o vznesení nároku proti pojištěnému žalobci. Žalovaná vzala tuto skutečnost na vědomí doručením dokladu o registraci škodné události č. [hodnota] ze dne 21. 11. 2019 a dále přípisem ze dne 15. 6. 2020 ukončila Smlouvu s tím, že odmítla další prolongaci pojistného období a poslední pojistné období tak skončilo ke dni 31. 7. 2020. Dne 9. 9. 2020 vydal Krajský soud v Hradci Králové rozsudek, č. j. [číslo jednací], kterým uložil žalovanému, tedy žalobci v tomto řízení, povinnost zaplatit [právnická osoba] z titulu náhrady škody způsobené porušením péče řádného hospodáře částku ve výši 30 000 000 Kč s příslušenstvím a dále nahradit žalobci náhradu nákladů řízení. Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 11. 2021, č. j. [číslo jednací], byl rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové v rozsahu jistiny 30 000 000 Kč potvrzen, ale v rozsahu úroků z prodlení a náhrady nákladů řízení zrušen a vrácen prvoinstančnímu soudu k novému projednání. V tomto případě nastaly všechny rozhodné skutečnosti pro vznik nároku na zaplacení pojistného plnění ze strany žalované v rozsahu 30 000 000 Kč, neboť: a) žalobce byl osobou pojištěnou podle Smlouvy (podle čl. 3.38 pojistných podmínek Smlouvy /dále také jen „Pojistné podmínky“/) byl v části pojistné doby (až do svého odvolání dne 29. 11. 2016) byl předsedou představenstva [právnická osoba] s oprávněním jednat za tuto společnost samostatně, b) protiprávním jednáním pojištěné osoby, žalobce, vznikla škoda ve smyslu Pojistných podmínek, tedy podle čl. 3.50 Pojistných podmínek jakákoliv částka (včetně náhrady právních nákladů žalobce a zákonných úroků z prodlení), kterou je pojištěná osoba povinna v souladu s příslušnými právními předpisy osobně a na základě pravomocného soudního rozhodnutí, rozhodčího nálezu nebo pojistitelem předem schváleného smíru uhradit…), c) k potvrzení nároku na náhradu škody došlo pravomocným soudním rozhodnutím (v rozsahu 30 000 000 Kč) dne 30. 11. 2021 rozhodnutím vrchního soudu v Praze ve věci [číslo jednací], d) k uplatnění nároku (tedy podle čl. 3.26 Pojistných podmínek mj. písemný požadavek na náhradu újmy) ze strany [právnická osoba] vůči pojištěnému žalobci došlo v průběhu pojistné doby, a to prostřednictvím předžalobní výzvy ze dne 22. 5. 2019 a e) pojistná událost (podle čl. 1 a 18 Pojistných podmínek je jí uplatnění nároku proti pojištěné osobě, pokud k němu dojde v průběhu pojistné doby) nastala dnem doručení předžalobní výzvy ze strany [právnická osoba] žalobci, tj. dne 23. 5. 2018. V případě zbytku pojistného plnění v rozsahu minimálně ve výši 10 267 397,26 Kč, tedy společností [právnická osoba] vůči žalobci požadovaných úroků z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 30 000 000 Kč od 1. 8. 2018 do dne podání žaloby, 20. 5. 2022, a nákladů tohoto řízení, vznikne nárok na pojistné plnění, jakmile bude pravomocně skončeno řízení vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. [spisová značka]. Dne 28. 3. 2022 odeslala žalovaná žalobci dopis, v němž uvedla důvody pro odmítnutí zaplacení pojistného plnění, jelikož škoda vznikla následkem úmyslného porušení právních předpisů, tj. je-li dáno zavinění ve formě úmyslu. Dopisem ze dne 13. 5. 2022 žalobce odmítl argumentaci žalované a vyzval ji, aby na účet [právnická osoba] uhradila požadované pojistné plnění, žalovaná však do dnešního dne dlužné plnění neuhradila.

2. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě ze dne 28. 4. 2023 navrhla žalobu zamítnout. Uvedla, že pojištění je charakterizováno požadavkem na nahodilost, úmyslné jednání pak nahodilost již ze své podstaty vylučuje. Pojistnou událostí z pojištění odpovědnosti manažerů, ze kterého je v tomto sporu požadováno poskytnutí pojistného plnění, je povinnost pojištěného nahradit třetí osobě, v zásadě téměř vždy společnosti, jejímž je statutárním či jiným orgánem, škodu. Pokud pak pojištěný způsobí takovou škodu, tedy pojistnou událost, úmyslně, s vědomím, že v důsledku jeho jednání může vzniknout společnosti škoda, nelze o nahodilosti v žádném případě hovořit. Žalobci byla pravomocně uložena povinnost k náhradě škody ve výši 30 mil. Kč, protože poškodil společnost, jejímž byl předsedou představenstva. Žalobce převzal za tuto společnost řadu ručitelských závazků v celkové výši 76 670 524 Kč, ze kterých byla společnost ve finále z vlastních zdrojů povinna uhradit třetím osobám celkem 30 000 000 Kč, a to (jak vyplývá mimo jiné i z obou souvisejících rozsudků) aniž by existoval jakýkoli vztah těchto závazků k podnikatelské činnosti společnosti, bez jakéhokoli protiplnění či jiné výhody pro společnost, za účelem zajištění úvěrů poskytnutých bratrovi žalobce, resp. jeho společnostem, a to za situace, kdy měl již řadu existujících dluhů, bez vědomí ostatních členů představenstva společnosti. Žalobce v soudním řízení o náhradu škody způsobené společnosti výše uvedené okolnosti poskytnutí ručitelských závazků ani jakýmkoli relevantním způsobem nerozporoval. Žalovaný si tedy musel být vědom toho, že z poskytnutých ručitelských závazků může společnosti vzniknout škoda, a to navíc když ručení bylo poskytováno bezplatně, a nebylo tedy možné ani doufat, že by finanční plnění společnosti bylo kompenzováno prostřednictvím uhrazené úplaty. K závěru, že žalobce způsobil společnosti [právnická osoba] škodu minimálně v úmyslu nepřímém, došel zcela jednoznačně i prvostupňový soud v řízení o náhradu škody způsobené společnosti, jehož rozhodnutí a odůvodnění bylo jako věcně správné potvrzeno také soudem odvolacím. Podle ustálené judikatury lze úmysl dovodit i z objektivního jednání škůdce. Již jen z výše uvedeného důvodu, tedy pro jasnou absenci nahodilosti, pak žalovaná není podle svého názoru povinna žalované pojistné plnění poskytnout. Dále je podle žalované dopadá na věc výluka z pojištění směřující specificky na úmyslná porušení právních povinností pojištěných, tedy včetně úmyslného porušení povinnosti péče řádného hospodáře, přičemž podle čl. 4.1 Pojistných podmínek je aplikace této výluky podmíněna pravomocným rozhodnutím soudu ohledně úmyslu pojištěného, aniž by podle zužujícího výkladu žalobce muselo být rozhodnutí o úmyslu součástí výroku soudního rozhodnutí, když ji soud v civilním řízení ve výroku ani konstatovat nemůže. Podmínka pravomocného rozsudku je ve výluce uvedena jako pojistka pojištěných před předčasným odmítáním poskytnutí pojistného plnění ve formě náhrady nákladů řízení (tedy aby nedocházelo k extenzivní aplikaci této výluky a pojištěný měl možnost se bránit) a tím je zafixován okamžik, kdy lze již reálně říci, že pojištěný jednal úmyslně a právo na pojistné plnění lze odmítnout. Kromě výluky je vznik práva na pojistné plnění vyloučen přímo ust. § 2799 občanského zákoníku a podle judikatury Nejvyššího soudu k aplikaci tohoto ustanovení stačí i nepřímý úmysl. Přestože žalovaná šetřila právo žalobce na zaplacení žalované částky na základě oznámení žalobce ze dne 21. 11. 2019 jako možnou pojistnou událost ze Smlouvy, dospěla k závěru, že pojištěnému právo na pojistné nevzniklo z důvodu předmětné výluky. Žalovaná je sice přesvědčena, že nárok žalobce není oprávněný, přesto z procesní opatrnosti vznesla námitku započtení oproti své pohledávce za žalobcem ve výši 87 744,36 Kč odpovídající části údajného nároku žalobce na pojistné plnění, neboť žalobci uhradila zálohy na náklady řízení ve výši celkem 87 744,36 Kč, ale protože rozsudek odvolacího soudu potvrdil závěr, že žalobce způsobil škodu v nepřímém úmyslu, aplikovala žalovaná výluku odůvodňující zamítnutí práva na pojistné plnění a dopisem ze dne 25. 3. 2022 vyzvala žalobce k vrácení záloh.

3. Žalobce poté v podání ze dne 17. 5. 2023 uvedl, že souhlasí s tvrzením žalované o nahodilosti jakožto podstatného pojmového znaku odpovědnostního pojištění, ale prvek nahodilosti by v kontextu pojištění odpovědnosti managementu obchodních společností měl být naplněn tehdy, pokud v subjektivním vztahu škůdce k porušované povinnosti není přítomen úmysl v žádné ze svých základních forem (tj. přímý nebo nepřímý úmysl), naopak nedbalost, ať již vědomá či nevědomá, by neměla prvek nahodilosti vylučovat. Žalobce se však dopustil protiprávního jednání, kterým způsobil škodu společnosti [právnická osoba], maximálně ve vědomé nedbalosti. Zatímco nepřímým úmyslem je jednání, kdy škůdce věděl, že svým jednáním může způsobit porušení právní povinnosti, a pro případ, že jej způsobí, byl s tím srozuměn, vědomou nedbalostí je jednání, kdy škůdce věděl, že může porušit právní povinnost, ale bez nepřiměřených důvodů spoléhal, že takové porušení nezpůsobí. Žalobce důvodně předpokládal, že se jeho bratrovi [jméno FO], jakožto příjemci úvěrů, za něž [právnická osoba] ručila, podaří úspěšně zrealizovat jeho záměr za zapůjčené peníze nabýt a následně výhodně přeprodat akcie [právnická osoba]. a sjednat pro [právnická osoba] výhodné obchodní příležitosti. To znamená, že by nejenže nedošlo k uplatněné ručení poškozujících [právnická osoba], ale zároveň by z dané transakce [právnická osoba] obchodně těžila. I kdyby bratr žalobce [jméno FO] se svým záměrem neuspěl, žalobce se spoléhal na určité důvody, které dle názoru žalobce měly škodlivý následek odvrátit – zejména na a) područení ze strany třetích osob, která měla [právnická osoba] kompenzovat nároky věřitelů z hlavního ručení a sestávala z dohod o ručení, na základě kterých se společnosti [právnická osoba]., a [právnická osoba] (nyní v likvidaci), zavázaly uhradit namísto [právnická osoba] ručitelské závazky, pokud by danou úhradu neučinila sama [právnická osoba], a to až do souhrnné výše 40 000 000 Kč s příslušenstvím, b) směnečné rukojemství ze dne 14. 5. 2015, kde se významná společnost [právnická osoba]., zaručila za výstavce směnky vlastní ([jméno FO]), že do určitého data uhradí remitentovi [právnická osoba] směnečnou částku 60 000 000 Kč, přičemž tato směnka měla být použita právě k zaplacení dluhů [právnická osoba] vůči věřiteli z ručení. Žalobce považoval (byť chybně) své jednání za legální i díky tomu, že hlavní ručení poskytnutá od [právnická osoba] byla schválena ze strany dozorčí rady a dále ze strany představenstva [právnická osoba]. Dle žalobce tato „naivita“ či možná „hloupost“ nemůže vyloučit odpovědnost žalobce vzniklou porušením péče řádného hospodáře, nicméně dokresluje žalobcův subjektivní vztah k danému jednání. Žalobce toto považoval za sice rizikové, ale legální s ohledem na existenci určitých kompenzačních a schvalovacích instrumentů, byť právně nedokonalých, což jako laik nemohl posoudit. Žalobce je přesvědčen, že volní složka jeho protiprávního jednání nenaplňuje definici nepřímého úmyslu, neboť žalobce nebyl srozuměn s možnými negativními následky svého jednání, přičemž spoléhal na okolnosti, které měly pro něj subjektivně povahu dostatečných důvodů. Dále žalobce uvedl, že předmětem řízení o náhradu škody společnosti [právnická osoba] vedené u Krajského soudu v Hradci Králové bylo posouzení, zda žalobce porušil péči řádného hospodáře, nikoliv v jaké formě zavinění k tomu došlo, a proto k této otázce neproběhlo dokazování, tedy způsob, jakým se prvoinstanční soud věnoval v uvedeném řízení otázce zavinění žalobce, nenaplňuje definici věci rozsouzené a ke skutečnému naplnění výluky proto prostřednictvím rozhodnutí citovaného soudu nedošlo. O otázce zavinění žalobce proto může být rozhodnuto jako o tzv. předběžné otázce v tomto řízení a teprve poté jej považovat za konečné rozhodnutí ve smyslu čl. 3. 12. a 4.1 Pojistných podmínek.

4. Podáním ze dne 26. 2. 2024 žalobce navrhl rozšíření žaloby tak, že se dále po žalované domáhá úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 40 267 397,26 Kč od 21. 6. 2022 do zaplacení s odůvodněním, že v řízení vedeném u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. [spisová značka] soud rozsudkem ze dne 16. května 2022, č. j. [číslo jednací] již pravomocně (ke dni 16. 6. 2022) rozhodl i o požadovaných úrocích z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 30 000 000 Kč od 1. 8. 2018 do zaplacení, a proto žalobce získal kompletní nárok na žalované pojistné plnění ve výši 40 267 937,26 Kč. Usnesením ze dne 21. 5. 2024 soud navrženou změnu žaloby připustil.

5. V závěrečném návrhu žalobce uvedl, že v této věci nastaly všechny rozhodné skutečnosti pro vznik nároku na zaplacení pojistného plnění podle Smlouvy ze strany žalované ve výši 40 267 397,26 Kč, když žalobce byl pojištěnou osobou, protiprávním jednáním způsobil škodu, která byla potvrzena pravomocnými rozhodnutími soudů, poškozená společnost [právnická osoba] uplatnila nárok na náhradu škody vůči žalobci dne 22. 5. 2018, následujícího dne, tedy 23. 5. 2018, po uvedené výzvě společnosti [právnická osoba], nastala pojistná událost a výluky sjednané v č. [hodnota] Pojistných podmínek se na projednávaný nárok neuplatní, neboť přestože žalobce porušil povinnost jednat s péčí řádného hospodáře, toto jednání nelze považovat za podvodné, svévolné, škodolibé či úmyslné porušení právních předpisů, neboť z provedených důkazů plyne, že vnitřní volní vztah žalobce k porušované povinnosti nemohl být založen na lhostejnosti k následkům porušení.

6. V závěrečném návrhu žalovaná uvedla, že sice primárním cílem žalobce asi nebylo vytunelovat a zničit společnost [právnická osoba], to však nevylučuje, že jeho jednání nebylo úmyslné. Hrubou nedbalost dělí od nepřímého úmvslu jistá lhostejnost jednání, spolehnutí se jednajícího na náhodu. Přístup k vlastnímu jednání pak nemá být posuzován podle zpětného popisu jednajícího ohledně jeho pocitů a úmyslů, ale má se vycházet z toho, jak se příslušné jednání projevovalo navenek, tedy ze zjištěného skutkového stavu, pokud jde o okolnosti, které čin provázely. Na srozumění s následkem lze totiž podle judikatury usuzovat zejména v případě, kdy jednající nepočítá se žádnou konkrétní okolností, která by mohla zabránit nepříznivému následku. V tomto případě pochybení žalobce související s poskytnutím ručení za dluhy jeho bratra byla zcela flagrantní a netýkala se sofistikovaných otázek, které by vyžadovaly odborné vzdělání nebo zvláštní zkušenosti, které by žalobce nemohl domyslet; jednalo se zejména o: (i) poskytnutí ručení bez sjednání jakákoli úplaty či jiného adekvátního protiplnění; (ii) absolutní rezignaci žalobce na jakékoli (byť alespoň základní) prověření bonity dlužníků, za situace, kdy sám žalobce v průběhu řízení potvrdil, že si byl vědom dalších dluhů zajišťovaných osob; (iii) absenci rozumného, resp. v zásadě jakéhokoli plánu na splacení dluhů ze strany dlužníků; (iv) slepou důvěru v transakce svého bratra bez jakéhokoli ověření jejich proveditelnosti; (v) neověření bonity područitelů, kteří nedávali žádnou záruku sekundárního splacení dluhů. Žalobce neměl žádný reálný plán, jak se vyhnout ztrátě způsobené povinností plnit z ručení, kdy jeho postup v této souvislosti již Vrchní soud v Praze správně označil termínem „nezodpovědný hazard“. Kromě toho pak neexistuje ani scénář, ve kterém mohla mít společnost [právnická osoba] z ručení, které jejím jménem poskytl žalobce, prospěch, když: (i) žalobce sice hovořil o jakémsi možném, ničím nepodloženém, prospěchu určitých společností, jakkoli však neprokázal, ale hlavně ani netvrdil, že by tento přínos měl svědčit společnosti [právnická osoba] (ii) není zjevné, co by se po realizaci transakcí bratrem žalobce změnilo natolik, aby mohlo dojít k rozšíření spolupráce; bratr žalobce byl již vdané době statutárním orgánem příslušných společností se samostatným oprávněním jednat; (iii) přestože je samozřejmě třeba ctít presumpci neviny, nelze nezmínit, že bratr žalobce není souzen pro nepovedené transakce, ale pro úvěrové podvody spáchané za účelem vlastního zisku. Proti žalobci pak v tomto ohledu svědčí i argument jeho vlastním směnečným ručením. Žalobce se jím snaží podpořit svou argumentaci dobrou vírou v úspěch transakcí jeho bratra. Z pohledu nezávislého pozorovatele však nedává žádný smysl, aby takové riziko podstupoval, pokud na transakcích svého bratra neměl osobní zájem: tento argument pak naopak podporuje tvrzení žalované, že žalobce na zájmy společnosti [právnická osoba] vůbec nemyslel, resp. že mu byly zcela lhostejné a upozadil je ve prospěch vidiny svého vlastního zisku, jakkoli jen čistě hypotetického. S ohledem na znění výluky je pro její aplikaci navíc rozhodné tzv. konečné rozhodnutí, tedy pravomocné rozhodnutí, které úmyslné jednání pojištěné osoby potvrzuje a kterým je podle žalované rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové, tak jak bvlo v celém rozsahu potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Praze.

7. Z provedeného dokazování a shodných skutkových tvrzení účastníků soud zjistil následující stav.

8. Společnost [právnická osoba]., IČO [IČO] ([právnická osoba]) jednající předsedou představenstva, tj. žalobcem, jako pojistník podepsala dne 15. 7. 2015 s žalovanou (tehdy vystupující pod původní obchodní firmou [právnická osoba].) zastoupenou [tituly před jménem] [jméno FO] jako pojistitelem pojistnou smlouvu č. [hodnota] (Smlouva), jejíž nedílnou součástí jsou [Anonymizováno] V – pojistné podmínky pro pojištění managementu verze 1-2014 (Pojistné podmínky), přičemž Smlouva byla uzavřena na dobu 1. 8. 2015 do 31. 7. 2016 s automatickým prodlužováním podle čl. 3.34 podmínek, pokud nebude pojistitelem nebo pojistníkem vypovězena nejpozději šest týdnů před uplynutím pojistné doby. Tato Smlouva byla sjednána mj. pro případ právní povinnosti manažerů (podle čl. 3.38 Pojistných podmínek včetně členů orgánů [právnická osoba]) k náhradě újmy způsobené v souvislosti s výkonem jejich funkce. Smlouvou se žalovaná zavázala v případě vzniku pojistné události vymezené Smlouvou poskytnout ve sjednaném rozsahu pojistné plnění a [právnická osoba] se zavázala platit žalované pojistné (viz Smlouva a uvedené čl. Pojistných podmínek). Pojistnou událostí se pro účely této Smlouvy rozumí uplatnění nároku anebo zahájení šetření proti pojištěné osobě nebo uplatnění nároku v souvislosti s cennými papíry proti společnosti, pokud k němu poprvé došlo v průběhu pojistné doby nebo lhůty pro zjištění a oznámení nároků. V případě pojistné události pojistitel uhradí: A. za pojištěné osoby jakoukoliv škodu vyplývající z nároku, není-li tato škoda nahrazována společností nebo B. společnosti jakoukoliv škodu vyplývající z nároku, pokud společnost tuto škodu za pojištěnou osobu uhradila, C. společnosti jakoukoliv škodu vyplývající z nároku v souvislosti s cennými papíry a D. pojištěné osobě náklady v souvislosti s šetřením, resp. společnosti náklady v souvislosti s šetřením, které společnost pojištěné osobě uhradila (viz čl. 1 Pojistných podmínek). Nárokem se podle Smlouvy rozumí mj. i. písemný požadavek na náhradu újmy (viz čl. 3.26 Pojistných podmínek). Škodou se podle Smlouvy rozumí mj. i. jakákoliv částka (včetně náhrady právních nákladů žalobce a zákonných úroků z prodlení), kterou je pojištěná osoba povinna v souladu s příslušnými právními předpisy osobně na základě pravomocného rozhodnutí, rozhodčího nálezu nebo pojistitelem předem schváleného smíru uhradit (viz čl. 3.50 Pojistných podmínek). Toto pojištění se nevztahuje na jakýkoli nárok, škodu nebo jinou újmu založenou, vyplývající nebo související s i. jakýmkoliv podvodným jednáním, svévolí či škodolibostí pojištěného nebo úmyslným porušením právních předpisů pojištěným …., přičemž tato výluka se uplatní pouze, pokud je výše uvedená skutečnost potvrzena konečným rozhodnutím nebo uznáním pojištěného v písemné formě, kterým připouští, že se takového jednání nebo opomenutí dopustil (viz čl. 4.1 Pojistných podmínek). Smlouva byla žalovanou vypovězena dopisem ze dne 15. 6. 2020 (viz výpověď pojistné smlouvy).

9. Žalobce v době od 20. 5. 2009 do 29. 11. 2016 vykonával funkci předsedy představenstva společnosti [právnická osoba] (viz shodné skutkové tvrzení účastníků, rovněž Smlouva a výpis z obchodního rejstříku společnosti [právnická osoba]).

10. Dne 13. 5. 2015 podepsali [jméno FO], nar. [datum], bytem [adresa] (dále jen „[jméno FO]“) jako úvěrující a [jméno FO], předseda představenstva společnosti [právnická osoba]., IČ [IČO], jako úvěrované, smlouvu o úvěru, na základě které se úvěrující zavázal poskytnout úvěrované úvěr ve výši 65 000 000 Kč spolu s úrokem 2,5 % p. m. (viz smlouva o úvěru ze dne 13. 5. 2015).

11. Dne 13. 5. 2015 žalobce za [právnická osoba] jako ručitelku a [jméno FO] jako úvěrující podepsali smlouvu o ručení. V této smlouvě se [právnická osoba] zavázala uspokojit pohledávky úvěrujícího vůči spol. [právnická osoba]., IČ [IČO], pokud tato neuhradí své závazky plynoucí ze smlouvy o úvěru ze dne 13. 5. 2015. [právnická osoba] poskytla ručení až do výše 30 000 000 Kč (viz smlouva o ručení).

12. Dne 11. 5. 2015 rozhodl [tituly před jménem] [jméno FO] jako jediný člen dozorčí rady [právnická osoba] o tom, že s ručením souhlasí, a to rovněž za předpokladu, že bude zajištěn další područitel nebo područitelé ručící do výše zajištěných dluhů (viz rozhodnutí dozorčí rady ze dne 11. 5. 2015).

13. Dne 14. 5. 2015 podepsal [Jméno žalobce], předseda představenstva, za [právnická osoba] jako remitenta, [tituly před jménem] [jméno FO], předseda představenstva, za spol. [právnická osoba]., IČ [IČO], jako avala, a [tituly před jménem] [jméno FO] jako výstavce dohodu o zajištění závazku z titulu ručení, jejímž předmětem je ujednání mezi výstavcem a remitentem o způsobu užití směnky, kterou výstavce vystavil ve prospěch remitenta současně při podpisu této smlouvy, a to za účelem zajištění řádného a včasného splnění peněžitého závazku výstavce vyplývajícího ze smlouvy o úvěru ze dne 13. 5. 2015, uzavřené mezi panem [jméno FO] jako úvěrujícím a spol. [právnická osoba]., jako úvěrovaným (viz dohoda o zajištění závazku z titulu ručení ze dne 14. 5. 2015 vč. kopie směnky).

14. Dne 12. 11. 2015 podepsali [jméno FO], bytem [adresa] (dále jen „[jméno FO]“) jako úvěrující a [jméno FO], bytem [adresa] (dále jen „[jméno FO]“) jako úvěrovaný smlouvu o úvěru, na základě které se úvěrující zavázal poskytnout úvěrovanému úvěr ve výši 20 000 000 Kč s úrokem 8 % p. a. (viz smlouva o úvěru ze dne 12. 11. 2015 vč. dodatků).

15. Dne 12. 11. 2015 podepsali [jméno FO] jako úvěrující a žalobce za [právnická osoba] jako ručitelku smlouvu o ručení. V této smlouvě se [právnická osoba] zavázala uspokojit pohledávky úvěrujícího vůči [jméno FO], pokud ten neuhradí své závazky plynoucí ze smlouvy o úvěru ze dne 12. 11. 2015. [právnická osoba] poskytla ručení až do výše 20 000 000 Kč (viz smlouva o ručení ze dne 12. 11. 2015).

16. Sjednání této smlouvy bylo dne 3. 11. 2015 odsouhlaseno představenstvem [právnická osoba] za předpokladu, že bude zajištěn další područitel nebo područitelé ručící do výše zajištěných dluhů. Zápis o rozhodnutí představenstva je podepsán dvěma členy představenstva, a to žalobcem a [jméno FO] (viz zápis představenstva [právnická osoba] ze dne 12. 11. 2015).

17. Dne 3. 11. 2015 rozhodl [tituly před jménem] [jméno FO] jako jediný člen dozorčí rady [právnická osoba] o tom, že s ručením souhlasí, a to rovněž za předpokladu, že bude zajištěn další područitel nebo područitelé ručící do výše zajištěných dluhů (viz rozhodnutí dozorčí rady ze dne 3. 11. 2015).

18. Dne 13. 11. 2015 podepsal [Jméno žalobce], předseda představenstva, za [právnická osoba] jako oprávněnou a [tituly před jménem] [jméno FO], jednatel, za spol. [právnická osoba], IČ [IČO], jako ručitelku dohodu o ručení, kterou se ručitelka zavazuje, že uspokojí pana [jméno FO] (úvěrujícího), pokud společnost [právnická osoba] nesplní zajištěné dluhy nebo jejich část, které vyplývají ze smlouvy o ručení uzavřené dne 13. 11. 2015 mezi [právnická osoba] a [jméno FO] (viz dohoda o ručení ze dne 13. 11. 2015).

19. Dne 13. 11. 2015 podepsal [Jméno žalobce], předseda představenstva [právnická osoba], za [právnická osoba] jako oprávněnou a [tituly před jménem] [jméno FO], předseda představenstva, za společnost [právnická osoba]., IČ [IČO], jako ručitelku dohodu o ručení, kterou se ručitelka zavazuje, že uspokojí pana [jméno FO] (úvěrujícího), pokud společnost [právnická osoba] nesplní zajištěné dluhy nebo jejich část, které vyplývají ze smlouvy o ručení uzavřené dne 13. 11. 2015 mezi [právnická osoba] a [jméno FO] (viz dohoda o ručení ze dne 13. 11. 2015).

20. Dne 26. 2. 2016 podepsal [jméno FO], předseda představenstva, za společnost [právnická osoba]., IČO [IČO] (dále jen „[právnická osoba]“) jako úvěrující a [jméno FO] jako úvěrovaný smlouvu o úvěru, na základě které se úvěrující zavázal poskytnout úvěrovanému úvěr ve výši 20 000 000 Kč spolu s úrokem 7 % p. a. (viz smlouva o úvěru ze dne 26. 2. 2016 vč. dodatků).

21. Dne 26. 2. 2016 podepsal [jméno FO], předseda představenstva, za společnost [právnická osoba] jako úvěrující, [jméno FO] jako úvěrovaný a žalobce za [právnická osoba] jako ručitelka smlouvu o ručení. V této smlouvě se [právnická osoba] zavázala uspokojit pohledávky úvěrujícího vůči [jméno FO], pokud ten neuhradí své závazky plynoucí ze smlouvy o úvěru ze dne 12. 11. 2015 (viz ručitelské prohlášení).

22. Sjednání této smlouvy bylo dne 19. 2. 2016 odsouhlaseno představenstvem [právnická osoba] za předpokladu, že bude zajištěn další područitel nebo područitelé ručící do výše zajištěných dluhů. Zápis o rozhodnutí představenstva je podepsán dvěma členy představenstva, a to žalobcem a [jméno FO] (viz zápis představenstva [právnická osoba]).

23. Dne 19. 2. 2016 rozhodl [tituly před jménem] [jméno FO] jako jediný člen dozorčí rady [právnická osoba] o tom, že s ručením souhlasí, a to rovněž za předpokladu, že bude zajištěn další područitel nebo područitelé ručící do výše zajištěných dluhů (viz rozhodnutí dozorčí rady ze dne 19. 2. 2016).

24. Dne 26. 2. 2016 podepsal [Jméno žalobce], předseda představenstva, za [právnická osoba] jako oprávněnou a [tituly před jménem] [jméno FO], jednatel, za [právnická osoba], IČ [IČO], jako ručitelku dohodu o ručení, kterou se ručitelka zavazuje, že uspokojí společnost [právnická osoba] (úvěrující), pokud společnost [právnická osoba] nesplní zajištěné dluhy nebo jejich část, které vyplývají ze smlouvy o ručení uzavřené dne 26. 2. 2016 mezi [právnická osoba] a [právnická osoba] (viz dohoda o ručení ze dne 26. 2. 2016).

25. Dne 26. 2. 2016 podepsal [Jméno žalobce], předseda představenstva, za [právnická osoba] jako oprávněnou a [tituly před jménem] [jméno FO], předseda představenstva, za společnost [právnická osoba]., IČ [IČO], jako ručitelku dohodu o ručení, kterou se ručitelka zavazuje, že uspokojí společnost [právnická osoba] (úvěrující), pokud společnost [právnická osoba] nesplní zajištěné dluhy nebo jejich část, které vyplývají ze smlouvy o ručení uzavřené dne 26. 2. 2016 mezi [právnická osoba] a [právnická osoba] (viz dohoda o ručení ze dne 26. 2. 2016).

26. Dopisem ze dne 22. 5. 2018 [právnická osoba] vyzvala žalobce k zaplacení náhrady újmy ve výši 73 659 574,94 Kč, která vznikla této společnosti jednáním žalobce z titulu porušení povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře, a to nejpozději do 31. 7. 2018 (viz předžalobní upomínka ze dne 22. 5. 2018, dodejka).

27. Žalovaná zaregistrovala škodní událost, tedy škodu vzniklou [právnická osoba] jednáním žalobce, dne 18. 11. 2019 (viz registrace škodní události z pojistné smlouvy).

28. Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 9. 9. 2020, č. j. [číslo jednací], uložil žalobci povinnost zaplatit [právnická osoba] částku 30 000 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % p. a. od 1. 8. 2018 do zaplacení (výrok I.) a náhradu nákladů řízení ve výši 2 322 195 Kč (výrok II.). Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 11. 2021, č. j. [číslo jednací], byl rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové v části výroku I., kterým bylo žalobci uloženo zaplatit [právnická osoba] 30 000 000 Kč, potvrzen, ve zbývajícím rozsahu výroku I. a výroku II. byl rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové zrušen. Částka ve výši 30 000 000 Kč byla [právnická osoba] vůči žalobci přiznána z titulu náhrady škody způsobené porušením péče řádného hospodáře, neboť na základě ručitelských prohlášení podepsaných žalobcem jako předsedou představenstva byla [právnická osoba] povinna vyplatit uvedeným věřitelům částku ve výši 30 000 000 Kč (viz rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové č. j. [číslo jednací] a rozsudek Vrchního soudu v Praze, č. j. [číslo jednací] ve výroku o jistině 30 000 000 Kč v právní moci dne 16. 12. 2021).

29. Žalovaná dopisem ze dne 25. 3. 2022 informovala žalobce o tom, že nárok na vyplacení pojistného plnění zamítá, neboť bylo soudy rozhodnuto, že způsobil škodu [právnická osoba] v nepřímém úmyslu (viz sdělení výsledků šetření pojistitele ze dne 25. 3. 2022). Žalobce s výsledkem šetření žalované nesouhlasil, což jí sdělil dopisem ze dne 13. 5. 2022 s tím, že nedojde-li k zaplacení pojistného plnění, bude nárok vymáhat soudně (viz dopis ze dne 13. 5. 2022).

30. Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 16. 5. 2022, č. j. [číslo jednací], uložil žalobci povinnost zaplatit společnosti [právnická osoba] úrok z prodlení ve výši 9 % p. a. od 1. 8. 2018 do zaplacení (výrok I.) a náhradu nákladů řízení ve výši 2 497 974 Kč (výrok II.). Rozsudek nabyl právní moci dne 16. 6. 2022 a je vykonatelný 20. 6. 2022 (viz rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové č. j. [číslo jednací]).

31. Z výslechu žalobce ze dne 21. 5. 2024 soud zjistil, že žalobce před působením v [právnická osoba] pracoval a podnikal jako elektromechanik, s podnikáním v oblasti energetiky nemá žádné zkušenosti. Působil rovněž jako jednatel dceřiné společnosti [právnická osoba], a to [právnická osoba], která provozovala bioplynové stanice a on řídil její chod, tedy sháněl suroviny, zajišťoval servis apod. [jméno FO] [jméno FO] žalobce oslovil kvůli podpisu uvedených dokumentů se záměrem získat kapitál k odkoupení většiny akcií v holdingu [právnická osoba]. [jméno FO] argumentoval tím, že pro [právnická osoba] to bude znamenat řadu výhod, především při nákupu surovin, tedy mláta ze všech pivovarů. Zamýšlená transakce měla být výhodná rovněž pro další dceřinou společnost [právnická osoba], která měla tým techniků schopný dodávat nejen bioplynové stanice, ale technologie pro pivovary z nerezu, což by mělo za následek zvýšení jejího obratu. Žalobce bratrovu záměru věřil, spoléhal na jím poskytnuté informace, nevěděl, že bratr má dluhy i vůči jiným subjektům, než za které se zaručila společnost [právnická osoba]. [jméno FO] žalobce rovněž tvrdil, že již má zajištěné refinancování všech uvedených úvěrů formou bankovních úvěrů. Jednání s bankami se však mělo zdržet, bratr žalobce tak potřeboval získat prostředky prostřednictvím úvěrů od nebankovních subjektů. Finanční prostředky plynoucí z úvěrových smluv měly být použity na zaplacení záloh akcionářům holdingu [právnická osoba] a nákup podílu v dalším polském pivovaru. Žalobce bonitu svého bratra ani ostatních společností, které v uvedených transakcích figurovaly, žádným způsobem neprověřoval, o jiných již existujících dluzích svého bratra v té době nevěděl. Dle žalobce měl od bratra příslib, že úvěry budou splaceny, a to právě prostřednictvím již zmíněných bankovních úvěrů a dále také z prostředků získaných dalším převodem části získaných akcií.

32. Z ostatních v řízení provedených důkazů soud nezjistil pro rozhodnutí žádné relevantní skutečnosti.

33. Soud neprovedl pro irelevantnost (provedeným dokazováním soud zjistil skutkový stav v dostatečném rozsahu pro rozhodnutí ve věci) žalobcem navržené důkaz výslechy svědků [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], kteří měli vypovídat k zájmu dceřiných společností [právnická osoba] na odběru pivovarského mláta a jejich další spolupráci se skupinou [právnická osoba], ani svědků [jméno FO] a [jméno FO], kteří měli dále vypovídat k obchodním záměrům bratra žalobce v Polsku, ani svědka [tituly před jménem] [jméno FO], přičemž tento návrh byl navíc učiněn po koncentraci řízení. Soud se neztotožnil s argumentací žalobce, dle kterého je důkazní návrh přípustný pro nemožnost navrhnout tento důkaz před koncentrací řízení, když bratr žalobce byl neznámého pobytu a do České republiky vydán až v březnu 2024. Skutečnost, že svědek dosud nebyl v České republice, nebránila žalobci, aby tento důkazní návrh podal včas.

34. Podle ust. § 59 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kdo přijme funkci člena voleného orgánu, zavazuje se, že ji bude vykonávat s nezbytnou loajalitou i s potřebnými znalostmi a pečlivostí. Má se za to, že jedná nedbale, kdo není této péče řádného hospodáře schopen, ač to musel zjistit při přijetí funkce nebo při jejím výkonu, a nevyvodí z toho pro sebe důsledky.

35. Podle § 51 odst. 1 zákona č. 92/2012 Sb., o obchodních korporacích (dále jen „ZOK“) pečlivě a s potřebnými znalostmi jedná ten, kdo mohl při podnikatelském rozhodování v dobré víře rozumně předpokládat, že jedná informovaně a v obhajitelném zájmu obchodní korporace; to neplatí, pokud takovéto rozhodování nebylo učiněno s nezbytnou loajalitou.

36. Podle § 52 odst. 1 ZOK při posouzení, zda člen orgánu jednal s péčí řádného hospodáře, se vždy přihlédne k péči, kterou by v obdobné situaci vynaložila jiná rozumně pečlivá osoba, byla-li by v postavení člena obdobného orgánu obchodní korporace.

37. Podle § 53 odst. 1 ZOK osoba, která porušila povinnost péče řádného hospodáře, vydá obchodní korporaci prospěch, který v souvislosti s takovým svým jednáním získala. Není-li vydání prospěchu možné, nahradí ho povinná osoba obchodní korporaci v penězích.

38. Podle § 54 odst. 1 ZOK dozví-li se člen orgánu obchodní korporace, že může při výkonu jeho funkce dojít ke střetu jeho zájmu se zájmem obchodní korporace, informuje o tom bez zbytečného odkladu ostatní členy orgánu, jehož je členem, a kontrolní orgán, byl-li zřízen, jinak nejvyšší orgán. To platí obdobně pro možný střet zájmů osob členovi orgánu obchodní korporace blízkých nebo osob jím ovlivněných nebo ovládaných.

39. Podle § 54 odst. 2 ZOK člen orgánu splní povinnosti podle odstavce 1 i tím, že informuje nejvyšší orgán, ledaže sám jako jediný společník vykonává jeho působnost. Podle § 54 odst. 3 ZOK tímto ustanovením není dotčena povinnost člena orgánu obchodní korporace jednat v zájmu obchodní korporace.

40. Podle § 55 odst. 1 ZOK hodlá-li člen orgánu obchodní korporace uzavřít s touto korporací smlouvu, informuje o tom bez zbytečného odkladu orgán, jehož je členem, a kontrolní orgán, byl-li zřízen, jinak nejvyšší orgán. Zároveň uvede, za jakých podmínek má být smlouva uzavřena. To platí obdobně pro smlouvy mezi obchodní korporací a osobou členovi jejího orgánu blízkou nebo osobami jím ovlivněnými nebo ovládanými.

41. Podle § 55 odst. 2 ZOK člen orgánu splní povinnosti podle odstavce 1 i tím, že informuje nejvyšší orgán, ledaže sám jako jediný společník vykonává jeho působnost.

42. Podle § 2758 o. z. pojistnou smlouvou se pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné.

43. Podle § 2774 odst. 1 o. z. pojistné podmínky vymezí zpravidla podrobnosti o vzniku, trvání a zániku pojištění, pojistnou událost, výluky z pojištění a způsob určení rozsahu pojistného plnění a jeho splatnost.

44. Podle § 2797 odst. 1 o. z. pojistitel zahájí bez zbytečného odkladu po oznámení podle § 2796 šetření nutné ke zjištění existence a rozsahu jeho povinnosti plnit. Šetření je skončeno sdělením jeho výsledků osobě, která uplatnila právo na pojistné plnění; pojistitel této osobě v textové podobě zdůvodní výši pojistného plnění, popřípadě důvod jeho zamítnutí.

45. Podle § 2799 o. z. způsobila-li úmyslně pojistnou událost buď osoba, která uplatňuje právo na pojistné plnění, anebo z jejího podnětu osoba třetí, vzniká právo na pojistné plnění jen tehdy, bylo-li to výslovně ujednáno, anebo stanoví-li tak tento nebo jiný zákon.

46. Soud po posouzení zjištěného skutkového stavu podle shora uvedených zákonných ustanovení dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

47. Žalovaná jako pojistitel a společnost [právnická osoba] jako pojistník uzavřely dne 15. 7. 2015 Smlouvu, která je smlouvu pojistnou podle ust. § 2758 o. z., jejíž součástí byly i Pojistné podmínky ve smyslu ust. § 2774 odst. 1 o. z. a jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti managementu pojistníka, tedy pojištění pro případ právní povinnosti manažerů k náhradě újmy způsobené v souvislosti s výkonem jejich funkce. Pojištěným manažerem podle Smlouvy byl i žalobce až do 29. 11. 2016, neboť do uvedené doby vykonával funkci předsedy představenstva společnosti [právnická osoba]. Přípisem ze dne 15. 6. 2020 vypověděla žalovaná Smlouvu a pojištění podle Smlouvy tak podle čl. 3.34 Pojistných podmínek zaniklo ke dni 31. 7. 2020.

48. Mezi účastníky nebylo sporu o vzniku ručitelských závazů společnosti [právnická osoba], které za ni z pozice předsedy představenstva sjednal žalobce a žalobce ani nepopíral, že uvedeným jednáním při výkonu funkce předsedy představenstva porušil svou zákonnou povinnost jednat s péčí řádného hospodáře, čímž způsobil společnosti [právnická osoba] škodu ve výši 30 000 000 Kč s příslušenstvím, o čemž bylo již také pravomocně rozhodnuto shora uvedenými rozsudky Krajského soudu v Hradci Králové a Vrchního soudu v Praze.

49. Mezi účastníky je však sporná forma zavinění předmětného jednání žalobce, kterým způsobil škodu společnosti [právnická osoba], přičemž podle žalované šlo minimálně o úmysl nepřímý, zatímco podle žalovaného o vědomou nedbalost.

50. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 09. 2014, sp. zn. 21 Cdo 2811/2013, dle kterého: „Zavinění ve formě nepřímého úmyslu je dáno tehdy, jestliže jednající věděl, že škodu může způsobit, a pro případ, že ji způsobí, s tím byl srozuměn. Na srozumění jednajícího se způsobením škody lze usoudit tehdy, jestliže jednající nepočítal s žádnou konkrétní okolností, která by mohla zabránit škodnímu následku, který si představoval jako možný, nebo jestliže spoléhal jen na okolnosti, které nebyly reálně způsobilé takovému následku zamezit. Zavinění ve formě vědomé nedbalosti je dáno tehdy, jestliže jednající věděl, že škodu může způsobit, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že ji nezpůsobí. Pro účely rozlišení vědomé nedbalosti od nepřímého úmyslu je třeba hodnotit, zda důvody, pro které jednající spoléhá na to, že škodu nezpůsobí, mají charakter takových konkrétních okolností, které sice v posuzovaném případě nebyly způsobilé zabránit škodě (nešlo o „přiměřené“ důvody), které by ale v jiné situaci a za jiných podmínek k tomu reálně způsobilé být mohly.“ 51. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. dubna 2016, č. j. 21 Cdo 4956/2015 od porušení povinností je třeba odlišovat zavinění, které vyjadřuje psychický (vnitřní) vztah zaměstnance ke svému jednání (konání nebo opomenutí), jímž porušil své pracovní povinnosti, a ke škodě jako následku takového protiprávního jednání. …….. Protože zavinění je projevem psychického (vnitřního) vztahu zaměstnance k jeho jednání a k následkům jeho jednání, nemůže být - stejně jako všechny projevy psychického (vnitřního) života lidí - samo o sobě předmětem dokazování. Způsobilým předmětem dokazování mohou být pouze skutečnosti (jevy) vnějšího světa; to platí rovněž o dokazování zavinění zaměstnance jakožto předpokladu obecné odpovědnosti zaměstnance za škodu podle ustanovení § 250 zákoníku práce. Má-li tedy být v občanském soudním řízení prokázáno zavinění zaměstnance ve smyslu ustanovení § 250 odst. 3 zákoníku práce, z uvedeného vyplývá, že se tak může stát jen nepřímo, a to prokázáním takových skutečností, jejichž prostřednictvím se psychický (vnitřní) vztah zaměstnance k jeho jednání a k následkům jeho jednání projevuje navenek, tedy - řečeno jinak - prokázáním skutečností, z nichž lze dovodit, zda zaměstnanec chtěl svým protiprávním jednáním způsobit škodu a zda věděl, že svým protiprávním jednáním může způsobit škodu, popřípadě zda o tom vzhledem k okolnostem a ke svým osobním poměrům vědět měl a mohl. Skutečnostmi, v nichž se projevuje psychický (vnitřní) vztah zaměstnance k jeho jednání a k následkům jeho jednání (škodě), jsou zejména okolnosti škodní události, tedy okolnosti, za nichž došlo k protiprávnímu jednání zaměstnance a ke škodě …….. Tam kde zaměstnanec spoléhá jen na „šťastnou“ náhodu, nejedná ve vědomé nedbalosti, ale v nepřímém úmyslu. na srozumění u nepřímého úmyslu lze usuzovat především z toho, že zaměstnance nepopočítal s žádnou konkrétní okolností, která by mohla zabránit následku, který si představoval jako možný, a to ať už by šlo o jeho vlastní zásah nebo o zásah někoho jiného.

52. Po provedeném dokazování týkajícím se okolností, za nichž došlo k protiprávnímu jednání žalobce a škodě, dospěl soud k závěru, že žalobce jednal v nepřímém úmyslu.

53. Žalobce při plnění svých povinností v pozici předsedy představenstva společnosti [právnická osoba] porušil svou povinnost jednat s péčí řádného hospodáře. Za uvedenou společnost totiž poskytl ručení za úvěry svého bratra [tituly před jménem] [jméno FO], příp. za úvěry společností jím řízených či ovládaných v celkové výši 70 000 000 Kč bez příslušenství, a to bezplatně, aniž by [právnická osoba] získala jakékoli jisté protiplnění. Žalobce uvedl, že úvěry měly být použity jeho bratrem zejm. na výkup majoritního podílu v holdingové společnosti [právnická osoba]., IČO [IČO] (dále jen „[právnická osoba]“), ve které vlastnil minoritní podíl a ve které rovněž působil jako předseda představenstva. Tato transakce měla skupině [právnická osoba] mimojiné umožnit i získání rozhodující majetkové účasti ve skupině polských společností provozujících polský pivovar [právnická osoba], což mělo být ekonomicky výhodné rovněž pro [právnická osoba] (zvýšením dodávek mláta od [právnická osoba]) i dceřinou společnost [právnická osoba]., IČO [IČO], (prohloubením spolupráce v oblasti dodávek a servisu nerezových komponentů pro pivovarskou výrobu) a dceřinou společnost vyvíjející činnost v Polsku [právnická osoba]. (zajištěním energeticky efektivnější suroviny a diverzifikace surovinové základny). Žalobci se však nepodařilo prokázat soudu tvrzený přínos pro [právnická osoba]. Jak již bylo uvedeno, ekonomická výhodnost ovládnutí [právnická osoba] bratrem žalobce měla spočívat v příslibu prohloubení obchodní spolupráce mezi těmito subjekty a s tím související navýšení v té době již probíhajících dodávek mláta. Proč však nebyly dodávky navýšeny již v době, kdy bratr žalobce vlastnil minoritní podíl v [právnická osoba], navíc ve funkci statutárního orgánu s právem samostatně jednat, žalobce logicky tedy věrohodně neodpověděl, neboť za takovou nelze považovat jeho vysvětlení, že tam bratr neměl takový vliv. Potenciální výhodnost transakcí pro [právnická osoba] tak byla založena pouze na spekulacích, když o ní lze pochybovat i s ohledem na výši ručitelského závazku společnosti [právnická osoba] a tvrzeném charakteru budoucí spolupráce. Pokud žalobce zmiňoval další ekonomické přínosy pro dceřiné společnosti [právnická osoba] je třeba podotknout, že tyto nejsou ve vztahu k [právnická osoba] relevantní. Ačkoli je možné, aby některá ze společností utrpěla v zájmu koncernu újmu, pokud by byla v rámci tohoto koncernu vyrovnána (§ ust. 71 odst. 1 až 3 ZOK), v tomto konkrétním případě nejsou podmínky splněny. Jak již soud uvedl, žalobce tedy měl pouhý nijak konkrétně nespecifikovaný příslib budoucího prohloubení spolupráce se společnostmi, na jejichž ovládnutí měly být údajně použity prostředky z úvěrů, za které [právnická osoba] ručila. Žalobce tedy zcela jistě nejednal v zájmu [právnická osoba], nýbrž především v zájmu dosažení zisku svého bratra [tituly před jménem] [jméno FO], který usiloval o získání majority v prosperující společnosti, což vyplývá rovněž z již uvedeného záměru opětovně část nabytých akcií dále prodat.

54. Žalobce dále poukazoval na schválení všech ručitelských dohod ze strany dozorčí rady a představenstva. K tomuto soud uvádí, že žalobce byl při podpisu všech ručitelských dohod směřujících k zajištění úvěrů svého bratra [jméno FO], příp. společností jím ovládaných, ve zcela evidentním střetu zájmů. Podle ust. § 54 odst. 1 ZOK byl tak povinen bez zbytečného odkladu informovat ostatní členy orgánu, jehož je členem, a kontrolní orgán, byl-li zřízen, jinak nejvyšší orgán společnosti. Žalobcem předložené zápisy představenstva [právnická osoba] jsou podepsány pouze dvěma členy představenstva ze tří, a to [jméno FO] a právě žalobcem, rozhodnutí dozorčí rady pak opět bratrem žalobce. Z uvedeného je zřejmé, že žalobce nesplnil svou povinnost, když o střetu zájmů nebyla informována valná hromada jako nevyšší orgán společnosti. Předložení zápisů představenstva a rozhodnutí dozorčí rady, které jsou opět podepsány osobami ve střetu zájmů, tento nedostatek nemůže zhojit.

55. Dále je třeba poukázat na to, že i v zápisu představenstva i v rozhodnutí dozorčí rady je sjednání ručení podmíněno tím, že bude zajištěn další područitel nebo područitelé ručící do výše zajištěných dluhů. Žalobce uváděl, že u všech úvěrů bylo kromě ručení [právnická osoba] sjednáno další zajištění tak, jak vyžadovalo představenstvo i dozorčí rada, a to již uvedenými tzv. područiteli, příp. směnkou. Tzv. područení sjednaná dohodami o ručení dalších třetích osob ([právnická osoba]., [právnická osoba] a [právnická osoba].), za které jednal opět výlučně [tituly před jménem] [jméno FO] a zajišťovací směnku opět vystavil jmenovaný (avalována [právnická osoba].) podle názoru soudu bez dalšího neposkytovala žalobci v případě budoucího plnění na závazky z ručení jednoduchou možnost domáhat se náhrady vůči těmto osobám. Pomine-li soud opět zcela zřejmý střet zájmů (splnění povinnosti [tituly před jménem] [jméno FO] informovat o střetu zájmů další orgány uvedených společností nebylo předmětem dokazování), žalobce žádným způsobem neověřil schopnost uvedených společností dostát svým závazkům, což výslovně potvrdil při svém výslechu. Pokud navíc žalobce automaticky předpokládal (aniž by si jejich bonitu jakýmkoli způsobem ověřoval), že by područitelské společnosti byly schopné újmu vzniklou [právnická osoba] uhrazením dluhů za [jméno FO] této společnosti obratem nahradit, není zřejmé, proč byly podepsány ručitelské smlouvy s [právnická osoba] a ne přímo s těmito společnostmi. Vzhledem k tomu, že ze smluv s područiteli vyplývá, že de facto ponesou náklady případné újmy ony, jeví se uzavření smluv s ručitelem jako mezičlánkem ryze účelové. Za těchto okolností nelze přisvědčit žalobci, že by sjednání těchto dalších zajišťovacích institutů dávalo [právnická osoba] jakékoli záruky toho, že jí nebude způsobena újma.

56. K tomu soud konstatuje, že podle čl. 4.2 smlouvy o úvěru uzavřené dne 13. 5. 2015 mezi úvěrujícím [jméno FO] a úvěrovaným [právnická osoba]., se úvěrovaný zavázal zaplatit smluvní úrok ve výši 2,5 % p. m. (čl. 3.1 této smlouvy) za první tři měsíce ode dne poskytnutí úvěru (tj. za první čtvrtletí ode dne poskytnutí úvěru) nejpozději do 10. dne měsíce následujícího po uplynutí prvního čtvrtletí ode dne poskytnutí úvěru. Po uplynutí prvního čtvrtletí měl být smluvní úrok za následující měsíce placen měsíčně vždy nejpozději do 10. dne následujícího měsíce. Z uvedeného vyplývá, že úvěrovaný byl povinen zaplatit úvěrujícímu smluvní úrok ve výši 2,5 % měsíčně z jistiny 65 000 000 Kč za první tři měsíce (červen 2015 – srpen 2015) ve výši 4 875 000 Kč již dne 10. 9. 2015. Dále pak byl úvěrovaný povinen zaplatit úrok ve výši 1 625 000 Kč dne 10. 10. 2015, ve výši 1 625 000 Kč dne 10. 11. 2015, ve výši 1 625 000 Kč dne 10. 12. 2015, ve výši 1 625 000 Kč dne 10. 1. 2016 a ve výši 1 625 000 Kč dne 10. 2. 2016. Úvěrovaný své závazky neplnil, což je zřejmé z tvrzení účastníků i pravomocných rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové a Vrchního soudu v Praze. Ke dni 10. 11. 2015 tak dluh úvěrovaného pouze na úrocích činil částku 8 125 000 Kč. Přesto však žalobce dne 13. 11. 2015 podepsal druhou smlouvu o ručení. Ke dni 26. 2. 2016 pak činil dluh z první úvěrové smlouvy pouze na úrocích částku ve výši 13 000 000 Kč. Žalobce však dne 26. 2. 2016 převzal za [právnická osoba] třetí ručitelský závazek. Je tak zcela zřejmé, že v době podpisu druhé a třetí ručitelské smlouvy již hrozilo zcela reálné riziko, že [právnická osoba] bude muset plnit dluh za úvěrovaného.

57. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že žalobce věděl, že může způsobit [právnická osoba] škodu a pro případ, že ji způsobí, s tím byl srozuměn, neboť ve smyslu výše uvedené judikatury spoléhal jen na okolnosti, které nebyly reálně způsobilé takovému následku zamezit. Žalobce v průběhu řízení opakoval, že jako laik nebyl schopen rozpoznat, že jím uvedené okolnosti, na něž při svém jednání spoléhal, nebyly způsobilé vzniku škody zabránit. Žalobce se však dobrovolně stal členem statutárního orgánu několika obchodních korporací. Soud opětovně poukazuje na ust. § 59 odst. 1 o. z., dle kterého kdo přijme funkci člena voleného orgánu, zavazuje se, že ji bude vykonávat s nezbytnou loajalitou i s potřebnými znalostmi a pečlivostí. Argumentace žalobce, že šlo v jeho případě o naivitu, neznalost, možná „hloupost“, nikoli však úmysl, tak není namístě. Žalobce, jak sám tvrdí, jednal zcela bez potřebných informací a znalostí. V takovém případě však byl povinen si potřebné informace opatřit, příp. své jednání konzultovat s profesionály, kteří jsou vzhledem ke svým znalostem a zkušenostem kompetentní výhodnost a současně rizikovost daného jednání posoudit. V této souvislosti soud odkazuje např. na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2019, sp. zn. 27 Cdo 90/2019: „Člen statutárního orgánu (jednatel) nemusí být vybaven všemi odbornými znalostmi, schopnostmi či dovednostmi, potřebnými pro výkon veškerých činností, spadajících do působnosti statutárního orgánu. Nicméně nemá-li pro zařízení záležitosti spadající do výkonu jeho funkce potřebné odborné znalosti, je povinen zajistit její posouzení osobou, která potřebné znalosti má. Při výběru takové osoby musí člen statutárního orgánu (jednatel) postupovat řádně, tj. musí vybírat tak, jak by činila jiná rozumně pečlivá osoba (odpovědnost za výběr).“ Žalobce však k žádnému takovému opatření nepřistoupil a spokojil se s pouhým příslibem budoucích zisků od svého bratra [tituly před jménem] [jméno FO], aniž by si jakkoli ověřil jeho tvrzení (přislíbené financování v bance, skutečné provedení úhrad, které měly sloužit jako zálohy na akcie apod.). Na základě těchto tvrzení pak zcela bez zřejmé protihodnoty určitého rozsahu pro [právnická osoba], bez dalšího reálně dosažitelného zajištění možného plnění z ručitelského závazku, bez zřejmé souvislosti s provozem nebo podnikáním [právnická osoba] a bez splnění své notifikační povinnosti střetu zájmů valné hromadě zatížil společnost [právnická osoba] závazky v hodnotě nejméně 70 000 000 Kč bez příslušenství. Pokud žalobce argumentoval vlastním směnečným ručením, lze přisvědčit žalované, že není zřejmé, proč by takové riziko podstupoval, pokud zde nebyl jiný osobní zájem žalobce na uvedených transakcích jeho bratra. Jestliže se tak žalobce nyní snaží vyvinit z této odpovědnosti argumentací, že neměl potřebné znalosti a informace ke zhodnocení rizikovosti tohoto kroku, má soud za to, že již samotné toto tvrzení jednoznačně vypovídá o jeho naprosté lhostejnosti ke svým povinnostem jakožto člena statutárního orgánu [právnická osoba].

58. Protože žalobce způsobil škodu společnosti [právnická osoba] úmyslně, byť pouze v úmyslu nepřímém, není tato škoda kryta pojištěním podle Smlouvy, tedy nárok žalobce na zaplacení požadovaného pojistného plnění není dán, a je proto třeba přisvědčit žalované, že v takovém případě je vyloučeno naplnění pojmového znaku pojistné smlouvy, tj. nahodilost události, která je kryta pojištěním. Přímo to pak vyplývá z ust. § 2799 o. z., který vylučuje právo na pojistné plnění, způsobila-li úmyslně pojistnou událost buď osoba, která uplatňuje právo na pojistné plnění, anebo z jejího podnětu osoba třetí, nebylo-li to výslovně ujednáno ve Smlouvě nebo nestanoví-li tak zákon. Účastníci Smlouvy si však žádnou takovou výjimku neujednali, naopak znění naposledy citovaného ustanovení o. z. transformovali do Smlouvy v podobě čl. 4.1 bodu i. Pojistných podmínek Smlouvy, podle kterého se pojištění nevztahuje na jakýkoli nárok, škodu nebo jinou újmu založenou, vyplývající nebo související s jakýmkoliv podvodným jednáním, svévolí či škodolibostí pojištěného nebo úmyslným porušením právních předpisů pojištěným. Soud pak má za to, že byla splněna i podmínka uplatnění výluky podle čl. 4.1 Pojistných podmínek, že úmyslné porušení právních předpisů pojištěným (v tomto případě žalobcem) bylo potvrzeno konečným rozhodnutím, v tomto případě rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 9. 2020, č. j. [číslo jednací], který byl potvrzen rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 11. 2021, č. j. [číslo jednací], ve kterých soudy dospěly k závěru o minimálně nepřímém úmyslu žalobce při porušení právních povinností. Námitky proti tomu vznesené žalobcem v tomto řízení nejsou důvodné, neboť uvedené soudy se zaviněním žalobce zabývaly v rámci posouzení aplikace ust. § 2953 o. z., s tím, že k uvedenému závěru o formě zavinění žalobce dospěly s přihlédnutím ke všemu co v řízení vyšlo najevo (předmětem dokazování tedy v souladu s výše uvedeným rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. dubna 2016, č. j. 21 Cdo 4956/2015 nebylo zavinění, ale okolnosti škodní události, tedy okolnosti, za nichž došlo k protiprávnímu jednání škůdce a ke škodě), a proto je irelevantní, že forma zavinění není uvedena přímo ve výroku předmětných rozhodnutí. Žalovaná proto po skončení šetření pojistné události ve smyslu ust. § 2797 odst. 1 o. z. odmítla uhradit požadované pojistné plnění důvodně.

59. Vzhledem k výše uvedenému soud žalobu v celém rozsahu zamítl (výrok I.).

60. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl výrokem II. tohoto rozsudku podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná byla v řízení plně úspěšná, a proto ji soud přiznal proti žalobci náhradu všech účelně vynaložených nákladů tohoto řízení ve výši 734 712 Kč. Tyto náklady tvoří podle ust. § 137 o. s. ř. odměna za zastupování za 10 advokátkou žalované učiněných úkonů právní služby podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „advokátní tarif“), tj. převzetí a příprava zastoupení podle ust. § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu, 4 úkony podle ust. § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu – písemná podání ve věci samé ze dne 28. 4. 2023, 15. 2. 2024, 17. 6. 2024 a 2. 7. 2024, 5 úkonů podle ust. § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu – účast na jednání soudu dne 24. 10. 2023, 1. 2. 2024, 21. 5. 2024 v době od 13:45 hod. do 16:00 hod a 2. 7. 2024, která činí částku ve výši 60 420 Kč za každý z uvedených úkonů podle ust. § 7 bodu 7 advokátního tarifu, celkem tedy odměna ve výši 604 200 Kč, dále náhrada hotových výdajů advokátky ve výši 300 Kč za každý výše uvedený úkon právní služby podle ust. § 13 odst. 1 a 4 adv. tarifu, celkem částka ve výši 3 000 Kč a náhrada za 21 % daň z přidané hodnoty podle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 127 512 Kč. Soud žalované nepřiznal požadovanou náhradu nákladů řízení za účast advokátky žalované na vyhlášení rozsudku dne 9. 7. 2024, neboť tohoto jednání nebyla advokátka žalované přítomna. Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalobce povinen zaplatit náklady řízení žalované k rukám její advokátky. Lhůta k plnění byla stanovena podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.

Poučení