22 C 176/2023 - 64

Rubrum

Okresní soud v Ostravě rozhodl soudkyní Mgr. Hanou Chabičovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], IČO [IČO žalobce] sídlem [Adresa žalobce] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Anonymizováno]&[Anonymizováno] a.s., IČO [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno]. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]-Pod [Anonymizováno] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o nahrazení projevu vůle takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala nahrazení projevu vůle žalované uzavřít s žalobkyní kupní smlouvu, jejímž předmětem bude prodej nemovitostí – pozemků parc. č. 461/2, parc. č. 463/1, parc. č. 463/6, parc. č. 463/7, parc. č. 465/3, parc. č. 465/11, k. ú. [adresa], obec [adresa], zapsaných na LV č. [hodnota], a pozemků parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. 1094/10, parc. č. [hodnota], parc. č. 1097/1, parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota] a parc. č. [hodnota], k. ú. [adresa], obec [adresa], zapsaných na LV č. [hodnota], a to za kupní cenu ve výši 41 688 580,23 Kč, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 409 515,52 Kč k rukám zástupce žalované [Jméno advokáta B] do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal nahrazení projevu vůle žalované uzavřít s žalobcem kupní smlouvu, jejímž předmětem bude prodej nemovitostí parc. č. 461/2, 463/1, 463/6, 463/7, 465/3, 465/11, ležících v katastrálním území [adresa], obec [adresa], zapsaných na listu vlastnictví č. [hodnota], a dále parc. č. [hodnota], 1093, 1094/10, 1095, 1097/1, 1108, 2040, 2042, 2043, 2048, 2049, 2050, 2051, ležících v katastrálním území [adresa], obec [adresa], zapsaných na listu vlastnictví č. [hodnota] (dále jen „Pozemky“). Žalobce je státním podnikem a je založený za účelem zahlazování následků hornické činnosti a likvidace a sanace provozů a zařízení po těžbě a úpravě nerostů a po jiné průmyslové činnosti, včetně zmírnění ekologických škod způsobených touto činností, současně se správou a údržbou břemen s tím spojených na území České republiky. Odštěpný závod ODRA jedná za státní podnik v rámci sanace a rekultivace odvalu [adresa]. Žalovaná je vlastníkem Pozemků pod stavbou odvalu [adresa] na území úložného místa těžebního odpadu na odvale [adresa] (dále také „ÚMTO“). Vlastnické právo k Pozemkům žalovaná nabyla od původního vlastníka, společnosti [právnická osoba] (dále jen „Bývalý vlastník“) na základě kupní smlouvy ze dne 30. května 2022 (dále jen „Smlouva“). Z rozhodnutí Obvodního bánského úřadu pro území krajů Moravskoslezského a Olomouckého (dále jen „OBÚ“), č. j. 5399/2005-469-[tituly před jménem] Br/Ml, ze dne 28. července 2005, č. j. SBS/[č. účtu]/OBÚ-05/1/511/[tituly před jménem]Ny/1, ze dne 30. května 2012, z potvrzení OBÚ č. j. SBS [č. účtu]-144/Tk, ze dne 6. 6. 2011 vyplývá, že se na Pozemcích nachází v katastru nemovitostí nezapsaná stavba žalobce, ÚMTO odval [adresa] (dále také „Stavba“). Přesné hranice Stavby jsou vymezeny zejména přílohou 3.1 [adresa] pro nakládání s těžebním odpadem z roku 2020. Žalobce je kromě jiného stavebníkem této Stavby ve smyslu § 2 zákona č. 157/2009 Sb., o nakládání s těžebním odpadem (dále jen „ZNTO“), i provozovatelem odvalu [adresa]. Úložné místo těžebního odpadu je stavba, která vznikla stavební činností (ukládáním hlušiny, resp. odpadů z těžby vyhrazeného nerostu – uhlí), představující samostatnou masu hlušinového materiálu, která je odlišitelná od pozemku, mající vlastní hospodářský význam a vyznačující se kompaktností uloženého materiálu. V závislosti na druhu uloženého materiálu a způsobu provedení stavby lze vymezit, kde končí pozemek a kde začíná Stavba. Vymezení Stavby je také dáno rozhodnutím OBÚ č. j. SBS/[č. účtu]/OBÚ-05/1/511/[tituly před jménem]Ny/1 ze dne 30. května 2012, ve spojení s Povolením k nakládání s těžebním odpady směřujícímu k ukončení provozu úložného místa těžebního odpadu ze dne 9. května 2012. S ohledem na požadavky na ochranu životního prostředí a lidského zdraví, které by mohly být negativně ovlivněny provozem úložných míst, je účelné, aby Stavba byla samostatným předmětem občansko-právních vztahů. Jelikož je vlastník Stavby odlišný od vlastníka Pozemků, a tento stav platil i před nabytím účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů („dále jen o.z.“), tak se mezi těmito osobami v případě prodeje pozemku nebo stavby mělo uplatnit zákonné předkupní právo, vyplývající z přechodného ustanovení § 3056 odst. 1 o.z. K převodu vlastnického práva k pozemkům od Bývalého vlastníka na žalovanou došlo bez nabídky koupě Bývalého vlastníka žalobci. Uvedené jednání Bývalého vlastníka (a žalované) je v rozporu s právní úpravou zákonného předkupního práva. Žalobci svědčí zákonné předkupní právo vůči žalované. Žalobce se proto domáhá nahrazení projevu vůle žalované směřujícího k uzavření kupní smlouvy s žalobcem, jejímž předmětem bude koupě, resp. prodej Pozemků žalobci.

2. Od 1. ledna 2024 je ÚMTO z hlediska stavebně-právních předpisů považováno za vyhrazenou stavbu dle písmene n) Přílohy č. 3 k novému stavebnímu zákonu č. 283/2021 Sb. Rovněž nová stavebně-právní legislativa tak předvídá, že odvaly (jakým je i ÚMTO) jsou stavbami. Žalobce odmítá argumentaci žalované, že ÚMTO lze svým účelem přirovnat k biologické rekultivaci pozemků a disponuje shodnými vlastnostmi jako deponie posuzovaná v usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. ledna 2014, č.j. 31 Co 41/2013-727, a následně v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9. prosince 2019, sp. zn. 22 Cdo 5602/2017; 22 Cdo 5603/2017. Odval Heřmanice (ÚMTO), který začal vznikat již cca v roce 1930, nepředstavuje skutečnou deponii materiálu či odpadu, neboť při ukládání hlušinového materiálu v letech cca 1930-1990 v rámci hornické činnosti se počítalo s trvalým umístěním hlušinového materiálu v oblasti odvalu Heřmanice, který primárně nebyl určen k dalšímu využití. Je nepravdivé tvrzení, že zahájená sanace ÚMTO probíhá formou úplného vymístění deponované hlušiny. Ostatně není ani důvodu tak činit, když stavba ÚMTO dle 2 odst. 2 písm. c) ZNTO je naopak vyhrazena pro ukládání tohoto materiálu. Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 10. června 2014, sp. zn. 28 Cdo 3895/2013, je třeba vykládat tak, že pro posouzení, zda je určitá věc stavbou v občanskoprávním smyslu je nezbytné, aby byla odlišitelná od okolního terénu, tedy lze u ní určit, kde začíná pozemek a kde začíná stavba, věc musí vznikat stavební činností; věc musí vznikat ze [právnická osoba] nebo konstrukcí; věc musí vznikat za účelem užívání na určitém místě. Všechny podmínky shora uvedeného rozsudku stavba ÚMTO splňuje. ÚMTO je specifickým druhem stavby, která je právně zakotvena zejména v zákoně č. 44/1988 Sb., horní zákon, v ZNTO, obecně v zákoně č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění účinném do 31. prosince 2023 (dále také „starý stavební zákon“) a v zákoně č. 283/2021 Sb., stavební zákon, ve znění účinném od 1. ledna 2024 (dále také „nový stavební zákon“). První kritérium spočívající ve vymezení stavby dle stavebního zákona je naplněno tím, že ÚMTO je stavbou, která je ve shora uvedených právních předpisech vymezena, a je tam s ní pojmově pracováno jako se stavbou. Je rovněž naplněno, že Stavba je samostatným předmětem právních vztahů. Odval jako takový je předmětem právních vztahů, neboť existuje možnost zpeněžení značné části jeho hmotného substrátu využitím na [právnická osoba]. Rovněž třetí kritérium je naplněno, neboť ÚMTO lze v případě potřeby odlišit od pozemků. Žalobce tak má za to, že ÚMTO znaky stavby z občanskoprávního hlediska naplňuje. Podle § 5 nového stavebního zákona pro posouzení určité věci jako stavby, musí být naplněna následující kritéria: věc musí vznikat stavební činností; věc musí vznikat ze [právnická osoba] nebo konstrukcí; věc musí vznikat za účelem užívání na určitém místě. ÚMTO je ze své povahy stavbou, která vznikla stavební činností. Technologie související s těžbou nerostných surovin, jakož i technologie zabývající se jejich následným přemísťováním po tělese odvalu v období po ukončení těžby v rámci provádění sanace a rekultivace jsou stavební činností stricto sensu. Skutečnost, že ÚMTO vznikl z materiálů, které lze využít ve stavebnictví a energetice, je nesporná. Podmínka, že ÚMTO vznikal na určitém místě, za účelem jeho užívání, je naplněna. ÚMTO je dlouhodobě užíván ve svých hranicích za účelem provozu úložného místa (dříve odvalu) – ukládání těžebního odpadu z těžby ložiska vyhrazeného nerostu. Fakt, že těleso ÚMTO oproti pozemku plní svébytnou funkci a je dále využitelné, a to v případě potřeby jak ekonomicky, tak i jako architektonický prvek bývalého těžebního prostoru, je objektivní stav. Pro tyto vlastnosti jej lze považovat za stavbu, která by měla být posouzena jako předmět obchodních vztahů.

3. Při vymezení obecného pojmu stavby ve smyslu občanského práva, jakožto předmětu občanskoprávních vztahů nelze vycházet jen z veřejnoprávních předpisů v rozhodné době. V problematických případech je vždy třeba zvažovat, zda stavba může být samostatným předmětem vlastnického práva, a to s přihlédnutím ke všem okolnostem věci, zejména k tomu, zda podle zvyklostí v právním styku je účelné, aby stavba jako samostatná věc byla předmětem právních vztahů, a také k jejímu stavebnímu provedení. Je-li provozovatel (žalobce) odpovědný za provoz úložného místa a za nakládání s těžebním odpadem dle ZNTO, je žádoucí, aby tato stavba byla do ukončení svého provozu jako nemovitá věc sama předmětem vlastnického práva, jelikož v opačném by byla součástí pozemku. Z hlediska stavebního provedení lze odkázat na aktuálně platné znění § 2 odst. 2 písm. c) ZNTO. Žalobce vedl jednání o možnosti odkupu Pozemků s Bývalým vlastníkem, který nepředložil formálně správnou a úplnou nabídku podle § 2147 o.z. Uplatnění předkupního práva v daném případě není zneužitím práva, protože žalobce má jako provozovatel úložného místa skutečný zájem a užitek z odkupu Pozemků. S ohledem na dlouhotrvající potenciální rizika související se stavbou odvalu je ve veřejném zájmu, aby byl výkon předkupního práva žalobci umožněn, neboť oproti žalované disponuje erudicí, znalostmi i ekonomickým zázemím pro zdárné dokončení eliminace rizik spojených s ÚMTO, které mohou při sanaci a rekultivaci této stavby vzniknout. S ohledem na právní spory obou účastníků je zřejmé, že v okamžiku, kdy bude žalobce vlastníkem Pozemků, bude moci bez větších obtíží dokončit sanaci a rekultivaci ÚMTO. Ze samotného časového odstupu mezi okamžikem, kdy se žalobce dozvěděl o porušení předkupního práva, a podáním žaloby, nelze dovozovat rozpor výkon práva s dobrými mravy. Delší časový odstup mezi okamžikem, kdy se žalobce dozvěděl o porušení zákonného předkupního práva, a okamžikem, kdy svůj nárok ze zákonného předkupního práva uplatnil, sám o sobě nečiní uplatnění zákonného předkupního práva rozporné s dobrými mravy, resp. není zjevným zneužitím práva, protože obecný právní korektiv v tomto ohledu tvoří obecná tříletá promlčecí lhůta. Za delší časový odstup nelze obecně ani považovat dobu cca devíti měsíců. Vzhledem k tomu, že otázka uplatnění předkupního práva ke stavbě úložného místa je věc právně složitá a soudní praxí dosud neřešená, nechal si nejprve žalobce provést právní analýzu věci. Až ode dne, kdy se z právní analýzy dozvěděl, že žaloba je důvodná a skončila mediační jednání, může být případné žalobcovo prodlení ve vztahu k dobrým mravům relevantní. Další okolností, která vedla k časovému odstupu podání žaloby na uplatnění předkupního práva od vkladu vlastnického práva ve prospěch žalované, byly existující soudní spory mezi žalobcem a se žalovanou minimálně personálně propojenou společností [právnická osoba]., která je zastupována v soudních sporech týmž advokátem. V rámci těchto sporů je řešena mj. problematika zajišťování sanačních a rekultivačních prací na pozemcích, mezi které spadají rovněž Pozemky. Uplatnění předkupního práva s časovým odstupem nelze posoudit jako nemravný výkon práva.

4. Žalobce učinil nesporným, že na Pozemcích se nacházejí budovy, které byly zkolaudovány, bylo jim přiděleno č. p. a jsou ve vlastnictví třetích osob odlišných od účastníků řízení.

5. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby. Své stanovisko odůvodnila tím, že 1/ÚMTO není stavbou v soukromoprávním smyslu, žalobci proto nemůže ohledně Pozemků svědčit předkupní právo. Vzhledem ke svému charakteru a k ustálenému pojetí stavby v soukromoprávním smyslu ÚMTO není a nemůže být považováno za stavbu ve smyslu § 3056 o.z. Svým charakterem ÚMTO odpovídá deponii materiálu či odpadu v občanskoprávním smyslu (viz usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. 1. 2014, č. j. [spisová značka]). Jestliže je ÚMTO označeno za důlní stavbu podle § 2 odst. 2 písm. c) ZNTO, učinil tak zákonodárce v rámci veřejnoprávních předpisů týkajících se těžařství a hornictví pro účely umístění a povolování úložných míst v rámci stavebního řízení a s ohledem na funkci důlních staveb ve smyslu zákona č. 44/1988 Sb., horní zákon. S účinností od 1. 1. 2024 dochází ke změně § 2 odst. 2 písm. c) ZNTO a ÚMTO je označováno jako plocha, nikoli důlní stavba. Má-li ÚMTO v daném případě charakter deponie (odvalu či haldy), nemůže jít o stavbu v soukromoprávním smyslu, ale o samostatnou movitou věc hromadnou, která není součástí ani příslušenstvím pozemku. Žalovaná zdůrazňuje pravidlo uvedené v § 1 odst. 1 o.z., podle kterého uplatňování soukromého práva je nezávislé na uplatňování práva veřejného. Žalovaná odkazuje na posuzování rekultivace (tedy terénních úprav, což v podstatných ohledech odpovídá charakteru ÚMTO) jako údajné stavby v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2016, sp. zn. 22 Cdo 4933/2015, podle kterého platí, že: „To, že se snad veřejnoprávní předpisy v souvislosti s rekultivací zmiňují o stavbě, není podle občanského práva rozhodné. Ustálená judikatura rozlišuje stavby jako předmět občanskoprávních vztahů (o takovou stavbu v dané věci nejde) a stavby ve smyslu veřejného práva.“ ÚMTO není za stavbu (v soukromoprávním smyslu) označováno v žádném z relevantních dokumentů týkajících se provozu ÚMTO a nakládání s těžebním odpadem či sanací odvalu Heřmanice, tedy ani ze strany orgánů státní správy. Žalobce odkazuje na [adresa] pro nakládání s těžebním odpadem z roku 2020 a z roku 2022. V obou plánech vypracovaných přímo žalobcem je ÚMTO označeno nikoli za stavbu, ale výslovně za hlušinu odvalu či těleso odvalu. Stejné označení je v Aktualizaci plánu pro nakládání s těžebním odpadem ze dne 19. 8. 2011. Za stavbu představující samostatnou věc v občanskoprávním smyslu je pokládán výsledek stavební činnosti, tak jak ji chápe stavební zákon a jeho prováděcí předpisy, pokud výsledkem této činnosti je věc v právním smyslu, tedy způsobilý předmět občanskoprávních vztahů (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 2014., sp. zn. 28 Cdo 3895/2013). ÚMTO nebylo vytvořeno stavební činností ve smyslu stavebního zákona. ÚMTO není možné označit za kompaktní, jednolitý celek, který by mohl být statickým výsledkem stavební činnosti. Podle Plánu z roku 2020 a 2022 vyplývá, že se jedná o nezpevněný sediment a součástí odvalu Heřmanice je rovněž zabezpečená uzavřená skládka nebezpečného odpadu. Vedle karbonské hlušiny byl na ÚMTO ukládán stavební komunální a jiný průmyslový odpad. ÚMTO je natolik heterogenní z hlediska složení i hlediska čehokoli, co by bylo možno nazývat strukturou či konstrukcí. Z uvedených důvodů nelze ÚMTO označit za kompaktní výsledek stavební činnosti ve smyslu stavebního zákona. Žalovaná zdůrazňuje, že ÚMTO je dlouhodobě termicky aktivní, což vylučuje úvahu o tom, že by se jednalo o kompaktní a statickou stavbu z hlediska předpisů občanského práva. Absurdnost označování ÚMTO za stavbu dokládá skutečnost, že na ploše ÚMTO se nachází budova a zařízení, které splňují definiční znaky staveb dle stavebních i občanskoprávních předpisů. Jedná se např. o stavbu zařízení pro homogenizaci hlušiny za účelem získávání kameniva pro stavební účely a vodní díla. Pokud by se uvažovalo o existenci předkupního práva k pozemkům, pak oprávněným z tohoto předkupního práva by s ohledem na vlastnictví staveb byla společnost [právnická osoba]. 2/Žalobce nemůže být osobou oprávněnou k uplatnění předkupního práva, protože veškerá činnost žalobce jako státního podniku se řídí zákonem č. 77/1997 Sb., o státním podniku, ve znění pozdějších předpisů, který neupravuje nabývání majetku státním podnikem uplatněním předkupního práva ke stavbě na pozemku s odlišným vlastníkem podle § 3056 o.z. Uplatnit předkupní právo k pozemku může výlučně vlastník stavby, nikoli osoba vykonávající právo hospodařit s danou stavbou. Aby uplatněním předkupního práva mohl státní podnik nabývat majetek, muselo by to být vzhledem ke kogentnosti pravidel nabývání majetku státním podnikem zákonem výslovně stanoveno (např. § 101 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu). Pokud by zákonodárce chtěl výslovně umožnit státním podnikům právo hospodaření s předkupním právem, výslovně by to musel v zákoně uvést. 3/I kdyby předkupní právo žalobci k Pozemkům svědčilo, předkupní právo ve stanovené lhůtě neuplatnil, a tudíž toto předkupní právo ex lege zaniklo. Bývalému vlastníku byl před realizací převodů Pozemků na žalovanou nabídnut odkup a žalobce o tomto odkupu vedl jednání přímo s Bývalým vlastníkem. Žalobce tuto nabídku odkupu nevyužil a jednání o odkupu byla z jeho strany ukončena. Žalobci byla učiněna nabídka, která odpovídá podmínkám stanoveným v paragrafu § 2143, § 2147 o.z., a to před uzavřením Smlouvy. Okolnosti převodu vlastnického práva k Pozemkům na žalovanou byly žalobci oznámeny dopisem ze dne 21. 6. 2022. Žalobce na toto oznámení reagoval dopisem ze dne 1. 7. 2022, v němž uvádí, že„[k] prvnímu dopisu ohledně změny vlastníka Vámi uváděných pozemků Vám sdělujeme, že za tuto informaci děkujeme a bereme ji na vědomí…“ V dopise ze dne 11. 8. 2022 žalobce uvedl, že jste právním nástupcem původního pronajímatele pozemků vymezených Smlouvou (společnosti [právnická osoba]), o čemž jste nás informovali dopisem ze dne 21. 6. 2022. Žalobce jednoznačně akceptoval žalovanou jako nabyvatele a výlučného vlastníka Pozemků, aniž by toto její vlastnické právo zpochybnil, natož aby upozornil na existenci předkupního práva. První vyjádření žalobce, které se týká předkupního práva, představuje až jeho žaloba ze dne 21. 3. 2023, tj. daleko po uplynutí zákonné tříměsíční lhůty. Jednání žalobce ohledně jeho údajného předkupního práva a samotné podání žaloby se jeví jako účelové, aniž by ve skutečnosti žalobce skutečně chtěl či mínil Pozemky nabýt do svého vlastnictví, když za celou dobu vědomosti o Smlouvě a jejím obsahu neposlal výzvu k převodu vlastnického práva k Pozemkům. Žalobce plně přijal skutečnost, že žalovaná je v souladu se zákonem novým vlastníkem Pozemků, aniž by k nim žalobci vzniklo jakékoli (např. předkupní) právo. V kontextu dalších protiprávních jednání žalobce, zejména nezákonného ukládání odpadů na Pozemky ve vlastnictví žalované, se podání žaloby jeví jako obstrukce a účelový krok se snahou zamezit negativním důsledkům protiprávních jednání žalobce. Pokud by mělo žalobci vzniknout oprávnění využít předkupního práva, pak výkon tohoto práva je v kontextu dosavadních vztahů mezi žalobcem a žalovanou v rozporu s dobrými mravy, respektive jde o právem nechráněné zjevné zneužití práva ve smyslu § 8 o.z. a o nepoctivý čin žalobce, z něhož nemůže těžit, ve smyslu § 6 o.z. Žalobce nikdy neprojevil zájem o nabytí vlastnického práva k Pozemkům a svých údajných práv plynoucích z předkupního práva se začal domáhat rovnou žalobou až v souvislosti s řízením řízení vedeném zdejším soudem pod sp. zn. 22 C 273/2022, v němž je rozhodováno o žalobě žalované proti žalobci o vyklizení některých Pozemků. Bylo nesporné, že na Pozemcích se nachází ÚMTO odval Heřmanice a žalovaná je vlastníkem Pozemků.

6. Kupní smlouvou ze dne 30. 5. 2022 uzavřenou mezi Bývalým vlastníkem jako prodávajícím, a žalovanou, jako kupujícím, bylo prokázáno, že prodávající jako vlastník Pozemků (a dalších pozemků) prodal žalované Pozemky a další pozemky za celkovou kupní cenu 48 375 599 Kč, která byla v plném rozsahu uhrazena na účet prodávajícího před uzavřením smlouvy.

7. Smlouvou o umožnění realizace závazku ukončit provoz úložného místa těžebního odpadu ze dne 24. 3. 2020 uzavřenou mezi Bývalým vlastníkem a žalobcem (provozovatel) bylo prokázáno, že Bývalý vlastník poskytl žalobci pozemky k užívání s cílem umožnit žalobci řádně ukončit na území pozemků provoz ÚMTO odval Heřmanice v souladu se zákonem a jeho příslušnými prováděcími předpisy. Právní vztah byl sjednán na dobu určitou, a to ode dne podpisu smlouvy do data nabytí právní moci rozhodnutí o ukončení provozu ÚMTO odval Heřmanice. Smluvní strany jsou oprávněny smlouvu vypovědět pouze způsoby a z důvodů uvedených v této smlouvě. Změní-li se vlastník pozemku, přejdou práva a povinnosti z této smlouvy na nového vlastníka, přičemž ten nemá právo tuto smlouvu vypovědět. Majitel před převodem pozemků seznámí nového vlastníka s obsahem této smlouvy.

8. Protokolem o kontrole č. 9/2023 provedené Ministerstvem průmyslu a obchodu (MPO) u žalobce ze dne 31. 5. 2023 bylo prokázáno, že zhotovitel oddělovací vzdušné stěny ([právnická osoba]) nedodržoval na odvalu Heřmanice podmínky smluvně požadované kvality výplňového materiálu stanovené dohodou o provedení zásypu. Žalobce nezajistil kontrolu dodržování smluvních povinností tím, že neprováděl důslednou kontrolu průběhu zásypu OVS (str.4). Jednání o odkupu Pozemků vedená mezi žalobcem nedošla do fáze, kdy byla známa sjednaná kupní cena. Do listopadu 2022 byl žalobce v kritické finanční situaci a hospodařil s finančním deficitem a teprve po jednání vlády v polovině listopadu obdržel příslib, že chybějící finanční prostředky budou poskytnuty do konce roku 2022. Dle vyjádření zástupců žalobce nebylo v uvedené situaci reálné, že by ze strany DR žalobce a MPO, které nedisponovalo dostatečnými rozpočtovými prostředky, byl vysloven nezbytný souhlas ke koupi Pozemků.

9. V pojednání [tituly za jménem] [tituly před jménem] [jméno FO] (vedoucí odboru ekologie žalobce) „Termicky aktivní odvaly v Ostravské a Petřvaldské části OKR a jejich rizika pro životní prostředí“ je uvedeno, že odvaly jsou nevýraznějším reliktem hornické činnosti na Ostravsku. Karbonská hlušina, která je dominantní stavebním materiálem odvalů, je integrálním produktem hornické činnosti. Hořlavá složka je neoddělitelnou součástí hlušiny. Přítomnost hořlavých součástí v materiálu odvalů, díky svým fyzikálně-chemickým vlastnostem a za splnění dalších nezbytných parametrů, zakládá možnost samovznícení se všemi negativními jevy z tohoto procesu vyplývajícími. Na území okresu Ostrava je 116 hlušinových deponií, na územích okresu Karviná 143 deponií a okresu Frýdek-Místek 22 deponií. Odval Heřmanice je nejrozsáhlejším odvalovým komplexem na Ostravsku. Podle předpokladů zde bylo ukládáno i (kromě karbonské hlušiny z dnes již uzavřených dolů a úpravárenských výpěrků) blíže nezjistitelné množství stavebního, komunálního a jiného průmyslového odpadu. Celkově se jedná o čistě antropogenní komplex navzájem propojených a navazujících navážkových struktur, výškově vysoce přesahujících okolní přirozený terén. Průměrná sypná výška odvalu se pohybuje mezi 20 až 30 m. Termicky aktivní zóny se nacházejí zejména ve východní a střední části odvalu a jsou charakterizovány značnou intenzitou termických procesů a jejich dynamickými projevy. Předpokládané budoucí využití lokality je v souladu s územním plánem, tj. jako lesní plochy. Přesné stanovení plochy odvalu je v současné době nereálné, neboť se v podstatě celé širší okolí nachází na hlušinových navážkách, tj. nejdostupnějším korekčním materiálu, a nelze tedy jednoznačně lokalizovat hranice odvalu. K této listině žalobce uvedl, že termická aktivita je projevem odvalu jako takového a tato aktivita trvá po dobu více než 30 let, kdy nedochází k faktické změně struktury či kompaktnosti odvalu.

10. V listině „Zkušenosti se zaváděním zákona č. 157/2009 Sb., o nakládání s těžebním odpadem do praxe“ (vyhotovil žalobce) z roku 2022 je uvedeno, že v utlumené části OKR se nacházejí 3 deponie těžebního odpadu, na nichž probíhá termický proces: Odval Ema, Odval Hedvika, Odval Heřmanice. Úložiště nejsou ve stabilizovaném stavu–potenciální potřeba provedení sanačního zásahu.

11. V Plánech pro nakládání s těžebním odpadem-Odval Heřmanice ze dne 27. 7. 2020, 25. 8. 2020, 26. 4. 2022 je uvedeno, že ukončení provozu úložného místa bude znamenat vytvarování do cílového tvaru pro následnou etapu rekultivace na využití pozemků v souladu s územním plánem ([právnická osoba]). Těleso odvalu je tvořeno antropogenními navážkami (hlušinou vytěženou převážně z bývalého hlubinného Dolu Heřmanice a částečně z jiných dolů OKR) o mocnosti až cca 60 m. Celé těleso se skládá z karbonských hornin vzniklých při těžbě a úpravě černého uhlí. Z petrografického hlediska se jedná o slepence, pískovce, prachovce a jílovce karbonského stáří s různou formou uhelné hmoty. Vlivem povětrnostních podmínek je povrchová vrstva zoxidovaná a vymytá. Obsahuje tedy jen velmi malé a nepravidelné množství spalitelných látek. Svrchní vrstva haldoviny je tvořena hrubými kusy horniny s kusy břidlice a pískovce do 20 cm. Násyp haldoviny je ve svrchních horizontech kyprý, ve spodní části středně ulehlý. Odval [adresa] je dlouhodobě termicky aktivní (C.4) Navážka má proměnlivé minerální složení, různou zrnitost i barvu, jde o nezpevněný sediment ([právnická osoba]). V rámci odvalu Heřmanice se rovněž nachází zabezpečená uzavřená skládka nebezpečného odpadu (C.6). Přílohou plánů je mapa s vyznačenou hranicí pozemků bez uvedení parcelního čísla v k.ú. [adresa] a k.ú. [adresa].

12. V aktualizaci plánu pro nakládání s těžebním odpadem ze dne 19. 8. 2011 (zpracoval [tituly za jménem] [tituly před jménem] [právnická osoba], vedoucí odboru ekologie žalobce) je uvedeno, že cílem provozu ÚMTO před jeho uzavřením je uvedení pozemku do konečného– neškodného stavu, a to odtěžením– vymístěním kameniva (hlušiny), popř. přemodelováním terénu za využití technologie minimalizující možnost samovznícení deponované materiálu. Ukončení provozu ÚMTO bude znamenat téměř plné (až 80 %) rozebrání a vymístění hlušinového materiálu odvalu s redepozicí části hlušiny, kterou bude takto odlehčené území vytvarováno do cílové figury pro následnou etapu rekultivace na využití pozemků v souladu s územním plánem– lesní ekosystém (část A).

13. V dokumentaci k žádosti ze dne 9. 5. 2012 (zpracoval [tituly za jménem] [tituly před jménem] [právnická osoba], vedoucí odboru ekologie žalobce) je uvedeno, že střední část odvalu je silně termicky aktivní. Navrhují proto sanaci metodou vymístění deponovaného materiálu. V západní části odvalu probíhají úvodní fáze hornické činnosti s názvem Zpracování odvalu [adresa] na suroviny pro další využití, která byla dopisem společnosti [právnická osoba]. ze dne 20. 11. 2009 ohlášena OBÚ v [adresa].

14. Rozhodnutím OBÚ ze dne 20. 10. 2011, č. j. SBS/[č. účtu], OBÚ bylo prokázáno, že schválil žalobci „Aktualizaci plánu pro nakládání s těžebním odpadem– odval [adresa]“ ze dne 19. 8. 2011.

15. Potvrzením OBÚ ze dne 6.6.2011, č. j. SBS/[č. účtu]-144/Tk, bylo prokázáno, že OBÚ potvrdil, že úložné místo „odval [adresa]“ bylo zřízeno a provozováno v rámci řádně povolené hornické činnosti.

16. Rozhodnutím OBÚ ze dne 30. 5. 2012, č. j. SBS/[č. účtu]/OB.-05/1/511/[tituly před jménem]Ny/1, které nabylo právní moci dne 5. 7. 2012, bylo prokázáno, že určilo podmínky k nakládání s těžebními odpady směřující k ukončení provozu úložného místa těžebního odpadu na odvalu [adresa] na základě žádosti žalobce ze dne 14. 5. 2012. Rozhodnutím bylo zrušeno rozhodnutí OBÚ č. j. 5399/2005-469-[tituly před jménem] Br/Ml, ze dne 28. 7. 2005.

17. Rozhodnutím OBÚ ze dne 21. října 2020, č. j. SBS [č. účtu]/OBÚ-05/6, bylo prokázáno, že OBÚ schválil „[adresa] pro nakládání s těžebním odpadem na úložném místě–odval [adresa]“ (Kruczek, říjen 2020) k žádosti žalobce ze dne 27. 7.2020.

18. Dopisem žalované žalobci ze dne 21. 6. 2022 „Doplnění podmínek souhlasu s realizací projektu komplexního řešení sanace a rekultivace ÚMTO – odval [adresa]“, bylo prokázáno, že žalovaná sdělila, že se stala vlastníkem pozemků a adresovala žalobci upozornění, ve kterém sdělila, že po té, co se jako nový vlastník pozemku seznámila s faktickým stavem projektu komplexního řešení sanace a kultivace UMTO [adresa], doplnila podmínky souhlasu s realizací projektu (které v přípise podrobně uvedla).

19. Dopisem žalobce žalované ze dne 1. 7. 2022 bylo prokázáno, že přípis žalované ze dne 21. 6. 2022 obdržela. Ohledně změny vlastníka žalobce sdělil, že za tuto informaci děkuje a bere ji na vědomí s tím, že některé z nabytých pozemků nespadají do ÚMTO odval [adresa] a některé spadají pouze zčásti.

20. Dopisem žalované žalobci ze dne 4. 8. 2022 bylo prokázáno, že žalobci adresovala výpověď Smlouvy o umožnění realizace závazku ukončit provoz úložného místa těžebního odpadu ze dne 24. 3. 2020 s odůvodněním, že jako vlastník Pozemků smlouvu vypovídá pro porušení povinnosti ze strany žalobce.

21. Dopisem žalobce žalované ze dne 11. 8. 2022 bylo prokázáno, že žalované adresoval sdělení, a ve kterém učiněnou výpověď smlouvy odmítl. Dále v dopise uvedl „jste právním nástupcem původního pronajímatele pozemků vymezených Smlouvou (společnosti [právnická osoba]), o čemž jste nás informovali dopisem ze dne 21. 6. 2022“.

22. Sdělením společnosti [právnická osoba] (Bývalý vlastník) ze dne 15. 5. 2023, bylo prokázáno, že žalované sdělila, že žalobce nikdy v minulosti předkupní právo k daným pozemkům neuplatnil. Po celou dobu vlastnictví předmětných nemovitých věcí nebylo vlastnické právo zpochybňováno a [právnická osoba] řádně uhrazovala daň z nemovitých věcí.

23. V Souhrnné informaci o výsledcích monitoringu ze dne 13.7.2023 (vypracoval [tituly před jménem] [jméno FO], vedoucí odboru ekologie žalobce) je uveden Přehled úložných míst těžebního odpadu ve správě [právnická osoba]., podle odštěpných závodů. Podrobný přehled úložných míst, jejich parametrů, stavu a lokalizace ve správě [právnická osoba]., je veden v databázi DEPONIE v rámci jednotného podnikového informačního systému DIOS (str. 39).

24. Závazným stanoviskem Magistrátu města [adresa] ze dne 24. 2. 2012, č.j. SMO/054740/OŽP/Ha, bylo prokázáno, že jako vodoprávní úřad vydal závazné stanovisko, kterým podle § 17 odst. 1 písm. f) vodního zákona udělil souhlas pro Úložiště těžebního odpadu odval [adresa] s podmínkami, které blíže specifikoval.

25. Soudu je z úřední činnosti známo, že dne 5. 12. 2023 žalovaná v postavení žalobkyně podala u zdejšího soudu žalobu na vyklizení nemovitostí parc. č. [hodnota], 1091, 1092, 1093, 2048, 2049, 2050, 1094/10 v k.ú. [adresa]. Řízení je vedeno u zdejšího soudu pod sp. zn. 22 C 173/2022 (žalobce v postavení žalovaného).

26. Z rozhodnutí OBÚ č. j. 5399/2005-469-Ing. Br/Ml, ze dne 28. července 2005 soud zjištění podstatné pro posouzení věci neučinil, protože bylo zrušeno. Soud neprovedl další navrhované důkazy: rozhodnutí OBÚ ze dne 26. 5. 2020 a operativní částí havarijního plánu pro nadbytečnost, neboť údaje rozhodné pro právní posouzení věci byly dostatečně zjištěny ze shora provedených důkazů. Důkaz kolaudačními souhlasy a dokladem o přidělení čísla popisného neprovedl, neboť žalobce učinil nesporným obsah těchto listin.

27. Podle § 6 o.z. každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Podle § 2 odst. 2 o.z. zákonnému ustanovení nelze přikládat jiný význam, než jaký plyne z vlastního smyslu slov v jejich vzájemné souvislosti a z jasného úmyslu zákonodárce; nikdo se však nesmí dovolávat slov právního předpisu proti jeho smyslu. Podle § 8 o.z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Podle § 2144 o.z. odst. 1 je-li předkupní právo zřízeno jako právo věcné, opravňuje předkupníka domáhat se vůči nástupci druhé strany, jenž věc nabyl koupí nebo způsobem postaveným ujednáním o předkupním právu koupi na roveň, aby mu věc za příslušnou úplatu převedl. Podle § 3056 o.z. odst. 1 věty první vlastník pozemku, na němž je zřízena stavba, která není podle dosavadních právních předpisů součástí pozemku a nestala se součástí pozemku ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona, má ke stavbě předkupní právo a vlastník stavby má předkupní právo k pozemku. Podle § 5 zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon (dále jen „SZ“) ve znění účinném od 30.7.2021 do 30.6.2023 (a ve stejném znění od 1.1.2024) stavbou se v tomto zákoně rozumí stavební dílo, které vzniká stavební nebo montážní činností ze stavebních výrobků, materiálů nebo konstrukcí za účelem užívání na určitém místě. Za stavbu se považuje také výrobek plnící funkci stavby. (2) Stavby jsou a) drobné, které jsou uvedeny v příloze č. 1 k tomuto zákonu, b) jednoduché, které jsou uvedeny v příloze č. 2 k tomuto zákonu, c) vyhrazené, které jsou uvedeny v příloze č. 3 k tomuto zákonu, a d) ostatní. Dle přílohy č. 3 Vyhrazené stavby jsou n) stavby, které mají sloužit otvírce, přípravě a dobývání ložisek, jakož i úpravě a zušlechťování nerostů prováděných v souvislosti s jejich dobýváním, a úložná místa pro těžební odpad. Podle zákona § 2 odst. 2 č. 157/2009 Sb., o nakládání s těžebním odpadem a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 31. 12. 2023, se pro účely tohoto zákona rozumí b) hlušinou odpadní látky zbylé po úpravě nerostů nebo rašeliny, c) úložným místem důlní stavba vyhrazená pro ukládání těžebního odpadu v pevném nebo kapalném stavu nebo ve formě roztoku či suspenze, včetně odkališť, přičemž součástí této stavby je zpravidla hráz nebo jiný dílčí objekt sloužící k držení, zachycení, spoutání nebo k jiné podpůrné úloze pro úložné místo, s výjimkou vytěžených prostor, které jsou těžebním odpadem po vytěžení znovu vyplňovány v rámci sanace a rekultivace a při provádění stavebních prací. Podle zákona § 2 odst. 2 č. 157/2009 Sb., o nakládání s těžebním odpadem a o změně některých zákonů, ve znění účinném od 1. 1. 2024, se pro účely tohoto zákona rozumí b) hlušinou odpadní látky zbylé po úpravě nerostů nebo rašeliny, e) úložným místem plocha vyhrazená pro ukládání těžebního odpadu v pevném nebo kapalném stavu nebo ve formě roztoku či suspenze, včetně odkališť, přičemž součástí této plochy je zpravidla stavba hráze nebo jiná dílčí stavba sloužící k držení, zachycení, spoutání nebo k jiné podpůrné úloze pro úložné místo, s výjimkou vytěžených prostor, které jsou těžebním odpadem po vytěžení znovu vyplňovány v rámci sanace a rekultivace a při provádění stavebních prací.

28. Pro posouzení věci bylo rozhodné, zda ÚMTO je stavbou podle práva soukromého (§ 1 o.z.), neboť žalobkyně dovozuje předkupní právo z o.z. a nikoli z veřejnoprávních předpisů. To, že se snad veřejnoprávní předpisy v souvislosti s rekultivací zmiňují o stavbě, není podle občanského práva rozhodné. Ustálená judikatura rozlišuje stavby jako předmět občanskoprávních vztahů (o takovou stavbu v dané věci nejde) a stavby ve smyslu veřejného práva. V případě, že občanskoprávní předpisy používají pojem ‚stavba‘, nelze obsah tohoto pojmu vykládat jen podle stavebních předpisů. Stavební předpisy chápou pojem ‚stavba‘ dynamicky, tedy jako činnost, popřípadě soubor činností, směřujících k uskutečnění díla (někdy ovšem i jako toto dílo samotné). Naopak pro účely občanského práva je pojem ‚stavba’ nutno vykládat staticky, jako věc v právním smyslu, tedy jako výsledek určité stavební činnosti, který je způsobilý být předmětem občanskoprávních vztahů (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. dubna 2016, sp. zn. 22 Cdo 4933/2015). S ohledem na absenci zákonné definice stavby v o.z. a existenci definice ve SZ se soud zabýval tím, zda ÚMTO splňuje či nesplňuje kritéria stavby podle § 5 SZ ve znění do 30.6.2023 (právní úprava platná v období uzavření Smlouvy i rok poté). ÚMTO nesplňuje definici stavby dle § 5 SZ, protože odval vznikl navážkou a ukládáním odpadů, přičemž tuto činnost nelze považovat za stavební nebo montážní činnost. ÚMTO nevzniklo ze stavebních výrobků nebo materiálů nebo konstrukcí, jelikož hlušinu a další odpad nelze za takový materiál považovat. ÚMTO vznikl jako důsledek hornické činnosti a je odpadním místem, nebyl zřízen za účelem užívání. ÚMTO nemá způsob využití obvyklý u staveb (bydlení, vodní dílo apod.). Tvrdí-li žalobce, že ÚMTO lze využít ekonomicky, nejedná se o primární využití ÚMTO, ale možnost, že se stane předmětem finanční transakce, což je u věcí obvyklé s tím, že však mají svůj primární způsob využití. S ohledem na způsob a historii vzniku ÚMTO nelze učinit závěr, že vznikl se záměrem (účel) působit jako architektonický prvek a z listin předložených žalobcem plyne (Plány), že jako architektonický prvek halda nepůsobí a nepůsobila.

29. Žalobce ve své argumentaci poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 10. června 2014, sp. zn. 28 Cdo 3895/2013: ..za stavbu představující samostatnou věc v občanskoprávním smyslu je pokládán výsledek stavební činnosti, tak jak ji chápe stavební zákon a jeho prováděcí předpisy, pokud výsledkem této činnosti je věc v právním smyslu, tedy způsobilý předmět občanskoprávních vztahů včetně práva vlastnického, a nikoliv součást jiné věci…Při posouzení samostatnosti stavby je nutno přihlížet ke všem okolnostem věci, zejména zvyklostem v právním styku, a uvážit, zda je účelné, aby byla stavba samostatným předmětem právních vztahů, přičemž je záhodno zohlednit i to, zda lze vymezit, kde končí pozemek a kde začíná stavba. ÚMTO nenaplňuje definiční znaky ani podle shora uvedeného rozhodnutí, a to zejména proto, že není výsledkem stavební činnosti, jak bylo uvedeno v předchozím odstavci. Dále neodpovídá zvyklostem v právním styku, aby odval byla stavba. Žalobce uvádí, že se jedná o věc, která dosud nebyla „judikována“, nelze proto v souvislosti s ÚMTO odkazovat na zvyklosti v právním styku.

30. Argument žalobce, že je s ohledem na dlouhotrvající potenciální rizika související se stavbou odvalu je ve veřejném zájmu, aby byl výkon předkupního práva žalobci umožněn, neboť oproti žalované disponuje erudicí, znalostmi i ekonomickým zázemím pro zdárné dokončení eliminace rizik spojených s ÚMTO, které mohou při sanaci a rekultivaci této stavby vzniknout, neobstojí, neboť žalobce při výkonu své kontrolní činnosti selhal, nezajistil kontrolu dodržování smluvních povinností tím, že neprováděl důslednou kontrolu průběhu zásypu (viz Protokol o kontrole č. 9/2023).

31. SZ a ZNTO označuje za vyhrazené stavby i objekty, které nesplňují kritéria stavby podle § 5 SZ. Jde o specifický druh staveb podle veřejného práva, který tyto objekty podřizuje režimu stavebního zákona. Byť je pro účely stavebního zákona ÚMTO vyhrazená stavba, přičemž z označení vyplývá, že se nejedná o stavbu obvyklou (neodpovídá zvyklostem v právním styku), ale jedná se fakticky o místo, ne stavbu. Za situace, kdy ÚMTO nenaplňuje definici stavby dle § 5 SZ ani judikatury, neexistuje jeden ze základních předpokladů pro vznik předkupního práva, a to stavba na Pozemcích.

32. I kdyby bylo ÚMTO možno považovat za stavbu, výkon předkupního práva by byl zjevným zneužitím práva (§ 8 o.z.), které neužívá nepožívá ochrany z následujících důvodů: 1/pro rozpor s účelem § 3056 odst. 1 o.z., kterým je sloučení vlastnictví stavby a pozemku. Výkon předkupního práva se týká pouze stavby, nelze proto povinnost prodávajícího rozšiřovat na jiný objekt, kterým je vyhrazená stavba, neboť vlastnosti typické pro stavbu nenaplňuje (podle judikatury ani § 5 SZ). Při omezení výkonu vlastnického práva, kterým předkupní právo je, je třeba vycházet z § 2 odst. 2 o.z. a povinnosti vlastníka nerozšiřovat. Dále by bylo v rozporu s účelem uvedeného ustanovení omezit výkon vlastnického práva odvalem, který má dle plánu žalobce a rozhodnutí OBÚ zaniknout vymístěním nebo remodelací terénu, tedy omezit vlastnické právo věcí, která má zaniknout. 2/výkon předkupního práva pro případ, že ÚMTO by bylo možno považovat za stavbu, by nepožíval ochrany z důvodu rozporu jednání žalobce s jeho předchozím jednáním, neboť bezprostředně po oznámení změny vlastnického práva žalovanou vzal změnu vědomí a potvrdil žalované její nově nabyté vlastnictví (dvakrát) a ničeho nevytkl. Teprve s delším časovým odstupem (9 měsíců) a poté, co mu žalovaná vypověděla smlouvu ze dne 24.3.2020, se domáhal realizace tohoto práva. Toto jednání lze hodnotit také jako v rozporu se zásadou právní jistoty. Argument žalobce, že delší časový odstup v uplatnění předkupního práva byl způsoben skutečností, že se jedná o věc právně složitou a dosud neřešenou a nechal si proto provést právní analýzu věci, je účelový. Žalobce bezprostředně po oznámení o změně vlastnického práva zřetelně vyjádřil svůj právní názor na změnu vlastnictví. Pokud měl pochybnosti, nebyl povinen svůj právní názor žalované sdělovat. Ze samotného časového odstupu mezi okamžikem, kdy se žalobce dozvěděl o porušení předkupního práva, a podáním žaloby, nelze dovozovat rozpor výkon práva s dobrými mravy. Výkon předkupního práva však může být shledán jako rozporný s dobrými mravy, pokud je učiněn jako reakce na spory, čímž se snaží obejít zákon při řešení neshod spoluvlastníků při správě společného majetku (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. ledna 2017, sp. zn. 22 Cdo 5064/2015). Uvedené rozhodnutí lze aplikovat na projednávanou věc (pokud by ÚMTO byla stavba) s ohledem na spor účastníků (viz odst. 25). 3/žalobce předkupní právo nemohl uplatnit z důvodu nedostatku financí v roce 2022 (viz Protokol o kontrole č. 9/2023).

33. S ohledem na shora uvedené závěry se soud pro nadbytečnost nezabýval dalšími námitkami žalované.

34. Žalobce neprokázal, že se na Pozemcích nachází stavba (žalobce) ve smyslu soukromoprávních předpisů. Soud žalobu zamítl, protože žalobci nesvědčí a nesvědčilo předkupní právo k Pozemkům.

35. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád. Žalovaná byla procesně úspěšná, náleží jí proto náhrada nákladů řízení v plné výši. Náhrada nákladů řízení představuje odměnu advokáta podle § 8 odst. 1, § 7 odst. 1, § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále jen “advokátní tarif“) -po 60 980 Kč za 5 úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení, účast u 2 jednání, 2 vyjádření ve věci) -ve výši 30 490 Kč za účast při jednání, při kterém došlo k vyhlášení rozhodnutí -náhradu hotových výdajů advokáta ve výši po 300 Kč k 6 úkonům právní služby podle ust. § 13 advokátního tarifu (celkem 1 800 Kč), -náhradu za ztrátu času spojenou s cestou ze sídla advokáta v [adresa] k jednání u zdejšího soudu a zpět k jednání dne 11.3.2024 ve výši 400 Kč (celkem 4 půlhodin po 100 Kč) podle ust. § 14 advokátního tarifu, -náhradu za použití osobního vozidla ve výši 852,58 Kč (ujeto celkem 2 x 56 km vozidlem s průměrnou spotřebou 5,2 litrů nafty na 100 km, základní sazba opotřebení 5,60 Kč za 1 km, cena 38,70 Kč za 1 litr podle vyhl. č. 398/2023 Sb.) -náhradu 21 % DPH z odměny a náhrad ve výši 71 072,94 Kč v souladu ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. Celkové náklady řízení činí 409 515,52 Kč. Odměna za další poradu s klientem přesahující 1 hodinu dne 15. 2. 2024 ve výši 60 980 Kč nebyla přiznána, neboť je věcí řádného výkonu advokacie, aby při první po poradě s klientem, který je součástí úkonu právní služby převzetí a příprava věci, získal dostatek informací potřebných k podání žaloby a zastupování v řízení. Žalobkyně se může radit se svým zástupcem i průběhu řízení, avšak náhradu odměny za další porady nelze přenášet na procesně neúspěšnou stranu sporu, navíc za situace, kdy z potvrzení o poradě nelze dovodit, že další porada přesáhla 1 hodinu a byla účelná (argumenty v zápisu z porady jsou shodné jako v písemných vyjádřeních a vyjádřeních žalované u jednání). S ohledem na ustálené rozhodování soudů o výši nákladů za zastoupení soud stanovil výši odměny za právní zastoupení podle sazeb za úkon právní služby podle advokátního tarifu. Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. byl žalobce zavázán zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalované. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách.

Poučení