22 C 190/2017-200

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Vránovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] všichni zastoupeni advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] za účasti vedlejšího účastník: [celé jméno vedlejší účastnice], narozené [datum] bytem [adresa vedlejší účastnice] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovaným: 1. [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa žalované] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] 2. [celé jméno žalované], [datum narození] bytem [adresa žalované] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] 3. [celé jméno žalovaného] bytem [adresa žalobce, žalovaného a žalované] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] pro: zdržení se imisí hluku takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobci domáhají rozhodnutí soudu, kterým by bylo žalované 1) uložena povinnost, zdržet se rušení žalobců hlukem, pocházejícím z provozovny, označené jako„ zařízení veřejného stravování 'restaurace s barem' [anonymizována dvě slova], jež je umístěna v domě [adresa], [ulice a číslo], [obec a číslo], [obec], nalézající se na pozemku [parcelní číslo], v k. ú. [obec], zapsaných na [list vlastnictví] v obci [obec] a kat. úz. [obec], a to v míře přesahující 25 dB v noci mezi 22:00 hod až 06:00 hod. ve vnitřním prostoru žalobců v jejich nemovitosti - jednotce [číslo] zapsané na [list vlastnictví], k. ú. [obec], [územní celek], ve 2. patře budovy [adresa], [ulice a číslo], [obec a číslo] - [obec], stojící na pozemku [parcelní číslo], se zamítá.

II. Žaloba, kterou se žalobci domáhají rozhodnutí soudu, kterým by byla žalovaným 2) a 3) uložena povinnost, zdržet se rušení žalobců hlukem, pocházejícím z provozovny, označené jako„ zařízení veřejného stravování 'restaurace s barem' [anonymizována dvě slova], jež je umístěna v domě [adresa], [ulice a číslo], [obec a číslo], [obec], nalézající se na pozemku [parcelní číslo], v k. ú. [obec], zapsaných na [list vlastnictví] v obci [obec] a kat. úz. [obec], a to v míře přesahující 25 dB v noci mezi 22:00 hod až 06:00 hod. ve vnitřním prostoru žalobců v jejich nemovitosti - jednotce [číslo] zapsané na [list vlastnictví], k. ú. [obec], [územní celek], ve 2. patře budovy [adresa], [ulice a číslo], [obec a číslo] - [obec], stojící na pozemku [parcelní číslo], se zamítá.

III. Žalobci a vedlejší účastník na straně žalobců jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalovanému 1) na náhradě nákladů řízení částku ve výši 10 890 Kč, a to k rukám právního zástupce žalovaného 1) do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobci a vedlejší účastník na straně žalobců jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalovanému 2) a 3) na náhradě nákladů řízení částku ve výši 21 417 Kč, a to k rukám právního zástupce žalovaného 2) a 3) do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Po právní moci tohoto rozsudku se žalobcům vrací zaplacená záloha na vypracování znaleckého posudku ve výši 8 000 Kč.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 29.11.2017 se žalobci domáhají rozhodnutí soudu, kterým by bylo žalovaným uložena povinnost zdržet se imisí hluku, které pronikají z prostor provozovaných žalovaným 1) nacházejících se v nemovitosti ve vlastnictví žalovaných 2) a 3) do bytové jednotky, která je ve spoluvlastnictví žalobců. Byt žalobců se nachází v domě na adrese [adresa žalobce, žalovaného a žalované], který je ve vlastnictví žalovaných 2) a 3) na adrese [adresa žalobce, žalovaného a žalované] [obec] se má šířit, vnitřními prostory domů a po jejich konstrukcích v nočních hodinách, z podniku [anonymizována dvě slova], který se nachází v 1. NP a 1. PP domu ve vlastnictví žalovaných 2) a 3). Žalobci a další obyvatelé domu problém opakovaně řešili s provozními podniku, kdy dočasně vždy došlo ke ztišení, ale z dlouhodobého hlediska zůstala situace nezměněna. Žalobci ve svém návrhu mimo jiné popsali proces stavebního řízení, v rámci kterého žalovaný 1) provedl stavební úpravy v předmětných prostorech, s tím, že je opakovaně označoval jako restaurace s barem. Tak byl prostor označen i samotným stavebním úřadem, kdy dne 30.5.2016 bylo vydáno rozhodnutí o zkušebním provozu – zařízení veřejného stravování restaurace s barem, žalovaný 1) tak úředně vymezený a povolený účel ignoroval a prostory provozuje jako noční bar s diskotékou. Mimo to byli žalobci nuceni opakovaně se obracet na policii ČR a představitele místní samosprávy. Žalobci si imise hluku nechali změřit, a to dne 4.6.2017 v době od 00:05 – 00:30 hod., se závěrem že průměrná hladina akustického tlaku byla naměřena v hodnotě 34,4 dB, s tím že povolený hygienický limit v nočních hodinách je 25 dB. Žalobci zaslali žalovaným dne 5.9.2017 předžalobní výzvu.

2. Žalovaný 1) k podané žalobě uvedl, že nárok v ní uvedený v celém rozsahu neuznává. Žalovaný 1) popírá, že by docházelo k rušení žalobců nad míru obvyklou v daném místě, nemovitost žalobců se nachází v samém centru města, kdy v předmětné ulici se nachází několik nočních podniků a tato oblast je známa svým nočním životem. Žalovaný 1) tak popírá, že by to byl právě on, kdo ruší žalobce hlukem. Ze strany žalovaného 1) byla přijeta veškerá možná opatření k tomu, aby se hluk z jeho provozovny nešířil. K provedenému měření pak žalovaný 1) uvedl, že z předmětného protokolu nikterak nevyplývá, že by se naměřený hluk šířil z podniku, který provozuje, a zároveň hodnoty naměřené jen lehce překračují nastavené hygienické limity.

3. Žalovaní 2) a 3) se k podané žalobě vyjádřili tak, že namítli ve vztahu k nim nedostatek pasivní věcnou legitimaci. Žalovaní 2) a 3) potvrdili svůj vlastnický poměr k budově nacházející se na adrese [adresa žalobce, žalovaného a žalované], jakož i to, že dne 31.7.2012 předmětné prostory v tomto domě pronajali žalovanému 1). Žalovaní 2) a 3) proto dovozují, že jim nelze uložit povinnost zdržet se šíření imisí hluk, když oni sami žádný hluk nevytvářejí. A zároveň nedisponují žádným právním nástrojem, kterým by mohli šíření hluku zabránit. Žalovaní 2) a 3) rovněž poukázali na to, že žalobci nikterak neprokázali, že by k jejich rušení docházelo nad míru místních poměrů, a to ani předloženým protokolem ze dne 4.6.2017, kdy byt žalobců se nachází v centru města, v rušné oblasti, kde je mnoho nočních podniků, kdy tedy není zcela postaveno najisto, zda jsou žalobci rušeni hlukem vycházejícím z tvrzené provozovny.

4. Přípisem ze dne 5.9.2018 oznámila [celé jméno vedlejší účastnice] svůj vstup do řízení jako vedlejší účastník na straně žalobců, s tím, že je vlastnicí bytové jednotky ve stejném domě jako žalobci, tedy na adrese [adresa žalobce, žalovaného a žalované], s tím, že má na zájem posílit postavení žalobců a zároveň chce ochránit svá práva, neboť hluk z provozovny je slyšet i v jejím bytě, pročež má právní zájem na výsledku sporu.

5. Žalobci a vedlejší účastník se dále vyjádřili ke skutečnosti, že soud má rozhodovat s ohledem na stav, jaký tu je v okamžiku vyhlášení rozhodnutí. K tomu uvedli, že pro posouzení věci je rozhodující stav v době vyhlášení rozsudku pouze ve věcech, v nichž rozsudkem dochází ke vzniku, změně nebo zániku právního vztahu mezi účastníky, kdy o takovou to situaci v daném případě nejde. Odkázali pak na rozhodnutí NS ze dne 13.11.2008 sp. zn. 21 Cdo 4302/2007, dále ze dne 24.2.1999 sp. zn.: 2 Cdon 1081/97, ze dne 24.8.2006 sp. zn.: 33 Odo 1184/2005 a ze dne 26.4.2006 sp. zn.: 22 Cdo 223/2005. Žalobci pak shrnuli, že v případě negatorní žaloby není třeba, aby zásah, před kterým chrání, trval v době podání žaloby, anebo aby předtím měl ráz opakovatelnosti či soustavnosti. Lze podat žalobu jen na základě jednoho zásahu do práva, pokud jeho provedení svědčí o tom, že opakování vyloučit nelze. Nebezpečí opakování pak dovozují zejména z toho, že žalovaní účelově a nepravdivě popírají žalobní nárok. U žalovaného 1) pak nebezpečí opakování plyne ze samotné podstaty jeho podnikání. Žalobci k tomu pak doplnili, že k rušení dochází nejméně od roku 2014.

6. Mezi účastníky řízení nebylo sporu o tom, že žalobci a vedlejší účastník na straně žalobců jsou vlastníky bytových jednotek v domě na adrese [adresa žalované], že žalovaní 2) a 3) jsou spoluvlastníky bytového domu nacházejícího se na adrese [adresa žalobce, žalovaného a žalované]. Rovněž tak nabylo sporu o tom, že žalovaní 2) a 3) přenechali do pronájmu prostory nacházející se v domě na adrese [adresa žalobce, žalovaného a žalované], kde žalovaný 1) provozuje podnik [anonymizována dvě slova].

7. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění: Z předložených LV [číslo] jakož nesporných tvrzení účastníků bylo zjištěno, že žalobci jsou spoluvlastníky bytové jednotky nacházející se v 2 NP domu na adrese [adresa žalobce, žalovaného a žalované], žalovaní 2) a 3) jsou pak spoluvlastníky budovy na adrese [adresa žalované] v této nemovitosti se pak nachází v 1 NP a 1. PP podnik [anonymizována dvě slova] provozovaný žalovaným 1) na základě nájemní smlouvy uzavřené mezi ním a žalovanými 2) a 3).

8. V letech 2014 a 2018 docházelo k opakovanému kontaktování Policie ČR se stížnostmi na rušení nočního klidu (soupis telefonátů vyhotovený žalobci a přepis některých z těchto hovorů).

9. Dne 26.5.2016 byl vyhotoven protokol o kontrolní prohlídce konané téhož dne, kdy bylo zjištěno, že v předmětných prostorách byly učiněny protihlukové opatření, která zůstala od roku 2015 nezměněna. Bylo tedy domluveno, že zkušební provoz bude prodloužen s tím, aby se opětovně prozkoumali stížnosti obyvatelů sousedního domu a případně byla přijata další protihluková opatření. Rozhodnutím stavebního odboru [anonymizována dvě slova] [obec a číslo] ze dne 30.5.2016 byl pak povolen zkušební provoz podniku [anonymizována dvě slova], a to do dne 31,5, 2017 10. Žalobci vyzvali žalované 2) a 3) k plnění přípisem ze dne 28.4.2016 přípisem ze stejného dne pak žalobce a) oslovil s žádostí o pomoc radního [anonymizována dvě slova] [obec a číslo]. Dne 27.9.2014 11. Dne 16.4.2014 vypracoval [příjmení] [příjmení] [jméno] studii v rámci, které bylo navrženo stavební řešení, tak aby došlo k zabránění šíření hluku z provozovny [anonymizována dvě slova] do prostoru okolních nemovitostí. V rámci přípravy této akustické studie provedl svědek [příjmení] neoficiální měření, a to v samotné provozovně a dále ve dvou bytech v domě [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], ze kterého vyplývá, že byly překročeny hygienické limity.

12. Dne 16.5.2017 (dále též„ měření [číslo]) a dne 4.6.2017 (dále též měření [číslo]) bylo provedeno autorizované měření hluku. Měření [číslo] bylo provedeno na žádost žalovaného 1) v čase 22:10 – 22:50 hodin s cílem stanovením maximálních hladin akustického tlaku ve vnitřních chráněných prostorách v bytových domech na adrese [adresa žalobce, žalovaného a žalované], působených hudební produkcí z podniku provozovaného žalovaným 1). Měření [číslo] provedl [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], a to přímo v provozovně, v bytě [číslo] na adrese [adresa], 23 a 23,4 dB (hygienický limit je pak 25 dB).

13. Objednatelem měření [číslo] byl žalobce a), uskutečnilo se dne 4.6.2017 době [číslo] až 0.30 hodin v bytě žalobce a) na adrese [adresa žalobce, žalovaného a žalované], a provedl ho [příjmení] [příjmení], který byl v rámci řízení slyšen jako svědek. Maximální hladina akustického tlaku naměřené v chráněném vnitřním prostoru bytu žalobců emitovaného hudební produkcí v klubu [anonymizována dvě slova] dosahovala v průběhu měření nejvýše hodnotu 34,1 Db. Hodnota naměřená tedy překročila stanovené hygienické předpisy.

14. Na jednání konaném dne 16.1.2019 byli vyslechnuti svědci [příjmení] [příjmení] (který vypracoval v roce 2014 akustickou studii a v roce 2017 provedl měření v bytě žalobců) a [anonymizováno] [jméno] [jméno] (který bydlí v domě na adrese [adresa]).

15. Svědek [jméno] k předmětu sporu uvedl, že bydlí v 1 NP sousedního domu. Jeho dům přímo sousedí s domem na adrese [anonymizována tři slova]. Přibližně před 2 roky došlo k rekonstrukci prostor na adrese [anonymizována tři slova] a byla tam otevřena diskotéka, od té doby dochází ke kontinuálnímu rušení v nočních hodinách především po 23 hodině, a to zejména otřesy. Hluk trval vždy tak do 4 hodin do rána, kromě pondělí a úterý, kdy byly zavírací dny. Podobné problémy řešili s podnikem v protějším domě, kde se hluk také šířil po konstrukci budovy. Situaci se snažil řešit se žalovanými 2) a 3), kdy starší z nich si na hluk také stěžovala. Rovněž opakovaně volal v noci [obec] ČR, aby sjednala nápravu, a to přibližně 35krát za celou dobu, k ničemu to však nevedlo.

16. Svědek [příjmení] k předmětu sporu uvedl, že zhruba před rokem a půl prováděl měření v bytě žalobců. Bylo to v nočních hodinách, byly naměřeny hodnoty přesahující hygienické normy pro noční hodiny. Produkce z podniku byla relativně zřetelně slyšet v ložnici žalobců. Měřením hluku se zabývá cca 24 let a tak 5krát za rok provádí tento typ měření, tedy hluk šířící se z nočního podniku po konstrukci domu. Svědek dále uvedl, že přibližně před dvěma a půl lety prováděl měření v domě kde se nachází noční klub, kdy se také spolupodílel na vytváření akustické studie, která měla přinést stavební řešení pro zabráněn šíření hluku z daného podniku. Z výpovědi svědka vyplynulo, že hluk který naměřil v ložnici žalobců se šířil z podniku provozovaného žalovaným 1).

17. Svá skutková zjištění soud opřel o nesporná tvrzení účastníků, shora uvedené listinné důkazy, o jejichž pravosti a věcné správnosti neměl žádných pochybností, a o výslechy svědků. Vzhledem k tomu, že soudu bylo předloženo několik protokolů o měření hluku a to z roku 2014 (kdy se jednalo o neoficiální měření) a dále pak dva protokoly o oficiálním měření, které byly pořízeny v krátkém časovém rozmezí, 16.5.2017 a 4.6.2017, kdy každé z těchto měření mělo opačný závěr, tedy v jednom případě byly naměřeny hodnoty překračující hygienické limity a v druhém případě tyto hodnoty překročeny nebyly. Soud za dané situace dospěl k závěru, že stav kdy by docházelo k šíření imisí hluku, které žalobce obtěžují nad míru přiměřenou daným poměrům a zároveň překračují hygienické limity nebyl prokázán, pročež soud poučil žalobce ve smyslu § 118a o.s.ř. Žalobci navrhli k důkazu provedení dalšího aktuálního měření. Za tím účelem soud usnesením ze dne 21.8.2019 č.j.: 22 C 190/2017 ustanovil [celé jméno znalce] znalcem z oboru technické, specializované měření a hodnocení hluku v životním a pracovním prostředí. Znaleckým úkolem bylo provést měření hluku v bytě žalobců v nočních hodinách a určit, zda k imisím hluku dochází z prostor podniku provozovaného žalovaným 1). Následně přípisem ze dne 11.9.2020 pak znalec soudu sdělil, že provedl místní šetření v bytě žalobců. Na základě tohoto šetření zjistil, že situace se od podání žaloby výrazně změnila. Vzhledem k celosvětové pandemické situaci ubylo turistů a hudební produkce probíhá omezeně. Následně byl usnesením ze dne 13.1.2021 znalec zproštěn svého úkolu, neboť provozovny byli z nařízení vlády ČR uzavřeny, a znalecký úkol nebylo možno splnit.

18. Soud ve věci následně nařídil na dne 24.9.2021 jednání, na kterém zástupce žalobců a vedlejšího účastníky soudu sdělil, že v současné době k imisím hluku nedochází.

19. Po právní stránce posoudil soud danou věc následujícím způsobem: Podle ustanovení § 1013 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, vlastník se zdrží všeho, co působí, že odpad, voda, kouř, prach, plyn, pach, světlo, stín, hluk, otřesy a jiné podobné účinky (imise) vnikají na pozemek jiného vlastníka (souseda) v míře nepřiměřené místním poměrům a podstatně omezují obvyklé užívání pozemku; to platí i o vnikání zvířat. Zakazuje se přímo přivádět imise na pozemek jiného vlastníka bez ohledu na míru takových vlivů a na stupeň obtěžování souseda, ledaže se to opírá o zvláštní právní důvod.

20. Vzhledem k tomu, že dle názoru soudu lze omezení vlastnického práva, v daném případě v podobě uložení povinnosti zdržet se imisí hluku, pouze v případě kdy k těmto imisím skutečně dochází a s ohledem na situaci, že poslední měření bylo provedeno v červnu roku 2017, tedy více než před 4 roky, nelze v současné chvíli, tedy v době rozhodování soudu, takovou to povinnost žalovaným uložit. K tomu soud rovněž podotýká, že druhé oficiální měření uskutečněné v květnu roku 2017 překročení hygienických limitů neprokázalo. Pokud tedy k těmto imisím hluku docházelo, což se vzhledem k četnosti kontaktování Policie ČR ze strany žalobců a jiných obyvatel domu, a stejně tak výpovědi svědka [příjmení], jeví jako vysoce pravděpodobné, naposledy k těmto imisím docházelo v roce 2019 a v současné době se tak již neděje, což uvedl znalec i samotní žalobci. Zároveň nebylo zcela postaveno na jisto překročení hygienických limitů, kdy byla provedena dvě měření, každé s opačným závěrem, zda k těmto překročením dochází či nikoliv. Nad rámec výše uvedeného se pak soud ještě zabýval judikaturou, na kterou žalobci odkazovali, s tím, že v případě negatorní žaloby není třeba, aby zásah, před kterým chrání, trval v době podání žaloby, anebo aby předtím měl ráz opakovatelnosti či soustavnosti. Žalobci rovněž uvedli, že lze podat žalobu jen na základě jednoho zásahu do práva, pokud jeho provedení svědčí o tom, že opakování vyloučit nelze. K tomu soud uvádí, že Usnesení NS ze dne 13.11.2008 sp. zn. 21 Cdo 4302/2007, se zabývá skutkově zcela odlišnou věcí, kdy se žalobce domáhal, aby byla žalovanému uložena povinnost rozvázat s ním pracovní poměr a zároveň mu vydat příslušná potvrzení s tím související. V tomto svém rozhodnutí, kdy bylo dovolání odmítnuto, NS mimo jiné konstatoval v souvislosti s ustanovením § 154 o.s.ř. následující:„ Jestliže tedy odvolací soud dospěl shodně se soudem prvního stupně k závěru, že žalobě nelze vyhovět proto, že„ požadavkům žalobce bylo vyhověno ještě před rozhodnutím ve věci“, postupoval v souladu s ustanovením § 154 odst. 1 o.s.ř. a s ustálenou judikaturou, neboť vycházel ze skutkového stavu věci tak, jak byl zjištěn v době vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně; přihlédl správně k tomu, co nastalo až po podání žaloby, avšak do vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně. Soud má tedy za to, že z tohoto usnesení NS, závěr tvrzený žalobci nevyplývá. Pokud pak jde o rozsudek NS ze dne 24.2.1999 sp. zn.: 2 Cdon 1081/97, ten se rovněž zabýval skutkově zcela odlišnou situací, kdy se jednalo o přivolení soudu k výpovědi z nájmu bytu, kdy NS dospěl k závěru, že je nesprávný právní názor odvolacího soudu, že pro zkoumání výpovědního důvodu je rozhodující stav v době rozhodování soudu. V souzeném případě se však nejedná o zkoumání oprávněnosti výpovědi z nájmu bytu, soud tedy setrval na svém právním názoru. V Rozsudku NS ze dne 24.8.2006 sp. zn.: 33 Odo 1184/2005 se pak projednávala věc o vydání bezdůvodného obohacení, kdy NS dospěl k závěru, že ohledně výše bezdůvodného obohacení je třeba vycházet ze stavu, kdy k němu došlo, nikoliv ze stavu při rozhodování ve věci samé. K tomu soud opět uvádí, že se jedná o zcela odlišnou skutkovou situaci, ze které závěr žalobců nevyplývá a toto rozhodnutí nelze na souzený případ použít. V neposlední řadě pak žalobci odkázali na rozhodnutí ze dne 26.4.2006 sp. zn.: 22 Cdo 223/2005, který se zabýval skutkově obdobnou věcí, tedy obtěžováním imisemi hluku. V daném případě NS konstatoval, že:„ Občanský zákoník zakazuje obtěžování jdoucí nad míru přiměřenou poměrům. Jde tu jak o poměry místní, tak o poměry druhové (např. při obtěžování provozem restaurace se přihlíží k jak poměrům v místě, tak i k poměrům obecně daným při provozu určitého druhu restaurací). Stanovení toho, zda jde o obtěžování nad míru přiměřenou poměrům, je věcí soudcovského uvážení. Soud však musí vždy zjistit, jaká míra obtěžování nepřekračuje přiměřené poměry jak v daném typu lokalit, tak i v konkrétním místě; bude-li však obvyklá míra obtěžování hlukem v daném místě vyšší, než je míra obvyklá v jiných obdobných lokalitách (např. v obytných sídlištích), přičemž tato vyšší míra bude způsobena jednáním, pro které není území v takových lokalitách určeno (např. hlučné hudební produkce v obytné zástavě či v její blízkosti), bude pro posouzení věci rozhodující nižší míra obtěžování obvyklá v obdobných místech; místní zvyklosti v tomto případě nejsou rozhodující. Pokud by se totiž hranice mezi přípustným a nepřípustným obtěžováním měla určovat jen podle poměrů v daném místě a čase a ne podle poměrů, které jsou žádoucí a které by měly přetrvávat, nebylo by možné domáhat se úspěšně ochrany podle § 127 odst. 1 ObčZ v případě, že i chování všech ostatních fyzických nebo právnických osob v místě je z hlediska tohoto ustanovení závadné. Z toho vyplývá, že soud rozhodující o návrhu na ochranu podle uvedeného ustanovení se nemůže omezit jen na konstatování, že namítaný zásah je v souladu stavem v místě obvyklým, ale musí vždy zohlednit míru přiměřenou poměrů (které by tu měly být). V případě, že obtěžování překračuje meze stanovené správním (hygienickým apod.) předpisem, přesahuje i míru přiměřenou poměrům (viz např. Sedláček, J.: Vlastnické právo. Praha: V. Linhart, 1935, s. 106). Jestliže soud zjistí, že dochází k obtěžování žalobce nad míru přiměřenou poměrům (příp. že jde o vážné ohrožení výkonu jeho práva), žalobě vyhoví; v odůvodnění rozsudku vyloží míru obtěžování, která je ještě v dané věci přiměřená poměrům a míru obtěžování v dané věci.“ Z výše citovaného rozhodnutí tak vyplývá, že je třeba při hodnocení intenzity imisí hluku vždy posuzovat poměry v daném místě ve vztahu na tvrzené obtěžování imisemi. Soud v souzeném případě zjistil, že k obtěžování žalobců v současné době nedochází vůbec, protokoly o provedeném měření předložené oběma stranami sporu, dokumentují rozporné hodnoty a v současné situaci nelze měření provést. Soud tedy uzavírá, že vzhledem k tomu, že v současné chvíli k imisím hluku nedochází, překročení hygienických limitů se žalobcům nepodařilo prokázat soud žalobu, jako nedůvodnou zamítl.

21. Výroky soudu o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., jelikož žalovaní měli ve věci plný úspěch, soud jim tedy přiznal, vůči žalobcům a vedlejšímu účastníku na straně žalobců, nárok na náhradu nákladů řízení. Nálady žalovaného 1) jsou představovány částkou 10 890 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7, § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 1 500 Kč za vyjádření ve věci samé ze dne 26.3.2018 dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 1 500 Kč za účast na jednání soudu dne 12.9.2018, 16.1.2019 a 24.9.2021 dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t., včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 9 000 Kč ve výši 1 890 Kč.

22. Náklady řízení žalovaných 2) a 3) činí 21 417 Kč, kdy odměna za jeden úkon právní služby pro jednoho z žalovaných činí jak uvedeno výše 1 500 Kč. Dle ust. § 12 odst. 4 a.t. je odměna, při zastupování dvou nebo více osob, snížena o 20%. Výsledná odměna za jeden úkon právní služby pro 2 žalované tak činí částku 2 400 Kč. Tato odměna sestává z částky 2 400 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 2 400 Kč za vyjádření ve věci samé ze dne 27.3.2018 a 9.11.2018 dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 2 400 Kč za účast na jednání soudu dne 12.9.2018, 16.1.2019 a 24.9.2021 dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t., z částky 1 200 Kč za účast na jednání soudu dne 1.10.2021, při kterém došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí dle § 11 odst. 2 písm. f) a. t., včetně sedmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 17 700 Kč ve výši 3 717 Kč.

23. Vzhledem k tomu, že nebylo možno provést důkaz znaleckým posudkem, jak je uvedeno v odst. č. 17 tohoto odůvodnění, soud rozhodl o vrácení složené zálohy, ve výši 8 000 Kč na vyhotovení tohoto znaleckého posudku, žalobcům.

Poučení