22 C 192/2023 - 312

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Karolínou Machkovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [právnická osoba], IČO [IČO] sídlem [adresa] za níž jedná [Jméno žalované] sídlem [Adresa žalované] o zaplacení 127 501,50 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 54 393,50 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 418 443,10 Kč od 26. 7. 2023 do 11. 2. 2024 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 54 393,50 Kč od 12. 2. 2024 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba s návrhem, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 73 108 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 2 963 108 Kč od 26. 7. 2023 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 71 630 Kč a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 25. 9. 2023 domáhá náhrady škody a zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu v průběhu nezákonného trestního řízení vedeného Okresním soudem v Jihlavě pod sp.zn. [Anonymizováno] (dále také jen „posuzované řízení“).

2. Žalobce se domáhal částky 176 551,10 Kč z titulu náhrady škody za obhajobu. Advokátovi dne 16. 1. 2023 požadovanou částku uhradil. Odměna spočívá v 70 úkonech právní služby v plné odměně a 5 úkonech právní služby při poloviční odměně, tedy á 1500 Kč, resp. 750 Kč. Dále v náhradě hotových výdajů 75 x 300 Kč a cestovném za 6 vykonaných cest a promeškaném čase v celkové výši 14 660 Kč. Dále požaduje DPH. Dále požaduje zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu nezákonným trestním stíháním ve výši 3 000 000 Kč. Uvedl, že trestní věc byla medializovaná a ve všech článcích byl žalobce označen jménem. Žalobce byl prakticky vyloučen z normálního života, neboť se o něm začalo říkat, že je podvodník a lichvář. Lidé se s ním odmítali bavit, přátelé ho zavrhli. Trestní řízení a jeho medializaci žalobce špatně nesl i psychicky, vyvolávalo to v něm pocit na zvracení, nevolnost, nechutenství, třes, nemohl se na nic soustředit, špatně spal a špatně se mu dýchalo. Přestal sportovat, kulturně a společensky žít. Přátelé a rodina jej přestali navštěvovat. Žalobce ztratil partnerku. Trestní stíhání mělo dopad i do majetkové sféry žalobce, neboť byl společníkem ve společnosti [právnická osoba], jejímž předmětem bylo poskytování nebankovních spotřebitelských úvěrů a půjček. V průběhu trestního stíhání byl přijat nový zákon č. 257/2016 Sb., dle kterého s účinností od 1. 12. 2016 byla zavedena podmínka důvěryhodnosti osoby poskytující spotřebitelské úvěry, resp. k získání povolení od ČNB poskytovat nebankovní spotřebitelské úvěry byla nezbytná důvěryhodnost ve smyslu cit. zákona, kdy žalobce, jakožto osoba ovládající uvedenou společnost, v případě, že byl trestně stíhán nebyl osobou důvěryhodnou a nebylo prakticky možné povolení od ČNB získat. Uvedl, že prověřován byl žalobce již od června 2013, kdy mu bylo sděleno, že je podezřelý z trestného činu podvodu a lichvy. Trestní stíhání pro spáchání přečinu lichvy dle § 218 odst. 1, 2 tr. zákoníku a přečinu podvodu dle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku proti němu bylo zahájeno dne 29. 11. 2013, kdy stíhání bylo původně zahájeno již dne 8. 7. 2013, avšak usnesení bylo pro nezákonnost zrušeno. K ukončení trestního stíhání došlo až dne 1. 11. 2022. Řízení tak trvalo 9, resp. 11 let. Trestní stíhání pro skutky označené jako podvod s pojištěním nemělo být nikdy vůbec zahájeno a jednalo se o naprosto fatální selhání policie a státního zastupitelství. Žalobci hrozil trest odnětí svobody až 5 let, přičemž byl stíhán pro dva trestné činy a dalo se očekávat, že mu bude uložen nepodmíněný trest odnětí svobody. Dále se domáhal zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu nepřiměřenou délkou řízení ve výši 205 000 Kč stanovenou 2 x 15 000 Kč a 7 x 25 000 Kč, resp. 1 667 Kč za každý měsíc. Délka řízení byla nepřiměřená, neboť trestní stíhání trvalo 107 měsíců a 2 dny. Složitost řízení nebyla taková, aby soudy rozhodovaly více jak 7 let. Žalobce poskytl orgánům činným v trestním řízení veškerou součinnost, dostavoval se k výslechům, s orgány činnými v trestním řízení spolupracoval, průběh soudních jednání nijak nemařil. Naopak orgány činné v trestním řízení nepostupovaly bez zbytečných průtahů. Význam předmětu řízení byl zásadním. Žalobce je mladého věku a trestní stíhání trvající déle, než osm let zasáhlo významně do jeho života. Byla ovlivněna jeho pověst, společenské vztahy, byl omezen ve své podnikatelské činnosti. K metodice stanovené judikaturou NS uvedl, že je nutné přihlédnout k inflaci a skutečnosti, že stanovisko NS bylo přijato v roce 2011 a od té doby nebylo rozpětí nikterak valorizováno, proto by metodika NS měla být použita podpůrně. Nárok u žalované uplatnil dne 25. 1. 2023. Domáhal se tak úroku z prodlení z žalované částky od 26. 7. 2023.

3. Dále žalobce vzal žalobu s ohledem na částečné plnění stran žalované zpět, a to v rozsahu 364 049,60 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky od 12. 2. 2024 do zaplacení. Žalovaná plnila v částce 170 924,60 Kč na náhradě škody, 110 000 Kč jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním a 83 125 Kč jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu za nepřiměřeně dlouhé řízení. Žalobci byla částka zaplacena dne 12. 2. 2024. K neposkytnuté náhradě obhajoby uvedl, že stížnost proti usnesení ze dne 21. 10. 2015 byla doručena dne 21. 10. 2015; prostudování spisu ze dne 17. 5. 2016 je na č.l. 164; potvrzení o nahlédnutí do spisu ze dne 26. 10. 2016 je na č.l. 2133 spisu. K zadostiučinění nemajetkové újmy za nezákonné rozhodnutí uvedl, že před zahájením trestního stíhání byl žalobce ve vztahu s partnerkou, která se s ním rozešla po zahájení trestního stíhání právě z důvodu tohoto trestního stíhání. Po několikaletém vztahu toto těžce psychicky nesl. Co se pracovních vztahů týká, žalobce byl společníkem spol. [právnická osoba] [právnická osoba]., přičemž o trestním stíhání informoval společníka této společnosti [jméno FO], který toto nesl nelibě, proto pod různými záminkami a s využitím špatného stavu žalobce donutil převést svůj podíl na společnost [právnická osoba] a to za nevýhodných podmínek. K medializaci případu uvedl, že Okresní soud v Jihlavě začal rozplétat nejrozsáhlejší kauzu lichvářství v novodobé historii na [Anonymizováno], o čemž tisk informoval, což bylo rozšířeno v podobě uveřejněné v tištěné podobě dne 13. 10. 2017. Článek byl zveřejněn i na facebooku, o čemž žalobce informovali známí a přátelé. K délce řízení uvedl, že nemajetková újma je o to vyšší, když byl shledán nevinným. Trestní stíhání bylo vůči žalobci vedeno již od 6. 12. 2011, kdy se v rámci podaného vysvětlení o trestním řízení dozvěděl, přičemž je nezbytné přihlédnout k následkům a individuálním skutečnostem, které byly žalobci způsobeny již v přípravném řízení (I. ÚS 1029/21 ze dne 13. 1. 2022). Ke snížení základní částky o 30 % uvedl, že složitost věci lze odůvodnit pouze nutností řádné činnosti orgánů činných v trestním řízení, přičemž projednat věc rychle je jednou ze základních podmínek správného fungování demokratického státu. V řízení bylo skutečně vyslechnuto mnoho svědků, avšak ne tolik, aby byla délka řízení důvodná. Dále soud nezadával vypracování znaleckého posudku a nečinil jiné časově náročné procesní úkony. Při jednání soudu uvedl, že samotné trestní stíhání začalo mnohem dříve než usnesením o jeho zahájení. Žalobce tak svému obhájci platil i úkony předcházející samotnému zahájení trestního stíhání. Získání licence od ČNB nebylo možné, neboť v žádosti o její poskytnutí se ještě předkládá čestné prohlášení o tom, že žadatel není trestně stíhán. [jméno FO] nechtěl být s osobou žalobce spojován, jako s osobou, o které se v obchodních vztazích říká, že je lichvář a podvodník. Dále vzal žalobu zpět v rozsahu nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání, tj. v částce 2 890 000 Kč.

4. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Nesporovala skutečnost, že u ní žalobce předběžně uplatnil dne 25. 1. 2023 nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu a náhradu škody ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) /dále jen „OdpŠk“/. Uvedla, že nárok neuznává. S ohledem na to, že neměla k dispozici přílohový spis, sporuje odpovědnostní titul i vznik škody a nemajetkové újmy. K délce řízení uvedla, že ta byla přiměřená, neboť řízení bylo složité – 5 obviněných pro 15 skutků a navíc věc souvisela s jinou kauzou, soud dále projednával tedy dvě spojené kauzy. Bylo rozhodováno o bezplatné obhajobě, byly vypořádávány návrhy na předběžné projednání obžaloby, řízení bylo proti některým obviněným zastavováno, řízení narušila pandemie Covidu 19. Bylo nezbytné vyslechnout mnoho svědků. K obdobím nečinnosti nedošlo. Po prostudování přílohového spisu uvedla, že žalobcův nárok je částečně důvodný. Žalobci přiznala částku 110 000 Kč za nezákonné trestní stíhání, 83 125 Kč za nepřiměřenou délku řízení a 170 924,60 Kč na náhradě škody. Zrekapitulovala průběh posuzovaného řízení. Co se nákladů obhajoby týká, shledala, že žalobcem požadovaná částka je důvodná co do částky 170 924,60 Kč. Neshledala důvodné úkony – stížnost proti usnesení ze dne 21. 10. 2015, závěrečné prostudování spisu ze dne 17. 5. 2016 a ze dne 26. 10. 2016, neboť nebyly ve spise dohledány. Cestovné a náhradu za promeškaný čas na cestách a při hl. líčeních shledala plně důvodnými. K nezákonnému trestnímu stíhání uvedla, že trestní stíhání žalobce trvalo 8 let a 11 měsíců s hrozbou trestní sazby až 5 let, žalobce nebyl zadržen, ani vazebně stíhán, v průběhu řízení nebyl shledán nepravomocným rozsudkem vinným. K tvrzením žalobce o zásahu do zdravotní a osobní sféry žalobce ničeho konkrétně neuvedl. Věc byla medializována, ale vzhledem k žalobci téměř zanedbatelně. Jméno žalobce je uvedeno pouze v jednom novinovém článku. Dále k tvrzení o zásahu do majetkové a profesní sféry žalobce je pouze spekulací. Žalovaná tak konstatovala, že bylo vydáno nezákonné rozhodnutí žalobci poskytla částku 110 000 Kč, přičemž jako srovnatelné uvedla rozhodnutí Okresního soudu v Liberci sp.zn. [Anonymizováno], Obvodního soudu pro Prahu 2 sp.zn. [Anonymizováno] a [Anonymizováno] a [Anonymizováno]. Navíc žalobci poskytla omluvu. K délce řízení uvedla, že se v průběhu řízení nevyskytly nedůvodné průtahy. Věc byla procesně složitá. Význam předmětu řízení byl pro žalobce vyšší s ohledem na ustálenou judikaturu. Za rok řízení přiznala žalobci 15 000 Kč, přičemž za první dva roky v částce poloviční. Základní částka byla snížena o 30 % z důvodu složitosti věci, k vyššímu významu předmětu řízení pro žalobce nebylo s ohledem na posouzení délky řízení přihlíženo, neboť toto bylo posuzováno již s ohledem na poskytnutí zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání. Dále k tvrzenému převodu obchodního podílu uvedla, že tento není v příčinné souvislosti s trestním stíháním, neboť k němu došlo ještě před zahájením trestního stíhání. K navrhované judikatuře ze strany žalobce uvedla, že délka trestního řízení a dopady trestního řízení zásadně běží od usnesení o zahájení trestního stíhání, kdy namítaná judikatura směřuje na extrémní případ, kdy se matka poškozeného zabila 4 dny před vydáním usnesení o zahájení trestního stíhání. Nejde však o judikaturu, která by prolamovala již konstantní judikaturu. Dále uvedla, že je již konstantní judikatura, že k růstu cen se přihlížet nemá. K tvrzení o tom, že společnost žalobce nemohla získat licenci od ČNB k poskytování nebankovních úvěrů uvedla, že požadavkem zákona o poskytování spotřebitelských úvěrů byla skutečnost, že osoba není pravomocně odsouzena, to žalobce ale nikdy nebyl ani nepravomocně. Absentuje tak příčinná souvislost mezi trestním stíháním a ztrátou možnosti poskytovat nebankovní spotřebitelské úvěry. Pokud žalobce uvádí, že k převodu obchodního podílu došlo za nevýhodných podmínek, tak toto lze přičíst pouze k nečestnému jednání pana [jméno FO].

5. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby ze strany žalobce, s čímž žalovaná vyslovila souhlas, soud řízení usnesením ze dne 24. 7. 2024 a ze dne 11. 9. 2024 v částce 364 049,60 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 364 049,60 Kč od 12. 2. 2024 do zaplacení a v částce 2 890 000 Kč zastavil. Předmětem řízení tak zůstalo rozhodnutí o zaplacení částky 5 626,50 Kč (náhrada škody) a 121 875 Kč (nemajetková újma způsobená nepřiměřenou délkou řízení) s příslušenstvím 6. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že nárok žalobce byl u žalované uplatněn dne 25. 1. 2023 a ta stanoviskem ze dne 8. 2. 2024 vyhověla jeho nároku co do částky 364 049,60 Kč spočívající ve škodě a nemajetkové újmě způsobené mu trestním stíháním vedeným Okresním soudem v Jihlavě pod sp.zn. [Anonymizováno].

7. Soud učinil na základě provedeného dokazování následující skutková zjištění:

8. Ze spisu Okresního soudu v Jihlavě sp.zn. [Anonymizováno]: Usnesením Policie České republiky ze dne 8. 7. 2013, č.j. [Anonymizováno] bylo podle § 160 odst. 1 tr. řádu zahájeno trestní stíhání mimo jiné žalobce (4 další obvinění) pro trestné čin lichva dle § 218 odst. 1 tr. zákoníku, lichva dle § 218 odst. 1,2 písmeno a) tr. zákoníku, lichva dle § 218 odst. 1 alinea 2 tr. zákoníku, podvod dle § 209 odst. 1 tr. zákoníku, podvod dle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku a podvod dle § 209 odst. 1,4d tr. zákoníku, spáchané zčásti samostatně a zčásti ve formě spolupachatelství dle § 23 tr. zákoníku. Usnesení bylo žalobci doručeno do datové schránky dne 6. 8. 2013 a jeho právnímu zástupci (v tomto odstavci také „obhájce“) týž den. Dne 28. 8. 2013 policie informovala státní zastupitelství o doručení usnesení o zahájení trestního stíhání, dále dne 12. 8. 2013 byla doručena stížnost obviněného [Jméno žalobce], dne 9. 10. 2013 stížnost doplnil. Ve věci byly podány stížnosti i ostatními obviněnými, dále byly podány žádosti o prodloužení lhůty pro odůvodnění banketních stížností proti usnesení o zahájení trestního stíhání. Usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Jihlavě ze dne 30. 10. 2013, sp.zn. [Anonymizováno] bylo usnesení o zahájení trestního stíhání zrušeno a policii bylo uloženo, aby ve věci znovu jednala a rozhodla. Policejnímu orgánu bylo usnesení státního zastupitelství doručeno dne 31. 10. 2013. Dále byly činěny součinnostní dotazy policie ohledně spáchání přestupku jednotlivými obviněnými, načež bylo reagováno během dubna roku 2015. V dubnu roku 2015 policie učinila výpisy z evidence rejstříku trestů všech obviněných, přičemž žalobce neměl žádný záznam v rejstříku trestu ani v záznamu o přestupku. Usnesením Policie České republiky ze dne 29. 11. 2013, č.j. [Anonymizováno], bylo podle § 160 odstavce 1 tr. řádu zahájeno stíhání zde uvedených osob (celkem 5), mimo jiné i žalobce pro trestné činy lichva dle § 218 odst. 1 tr. zákoníku, lichva dle § 218 odstavce 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, lichva dle § 218 odstavce 1 alinea 2 tr. zákoníku, podvod dle § 209 odstavce 1 tr. zákoníku, podvod dle § 209 odstavce 1, 3 tr. zákoníku, podvod dle § 209 odstavce 1, 4d tr. zákoníku, spáchaného zčásti samostatně a zčásti ve formě spolupachatelství dle § 23 tr. zákoníku. Žalobci bylo doručeno dne 8. 1. 2014. Stejně tak jeho obhájci. Během ledna 2014 byly státnímu zastupitelství předloženy stížnosti proti usnesení policejního orgánu. Někteří obvinění podali svou stížnost blanketní a následně ji doplňovali. Žalobce podal svou stížnost dne 13. 1. 2014, přičemž uvedl, že ji odůvodní ve lhůtě 15 dnů, což učinil dne 21. 1. 2014, a to bylo následně předloženo Okresnímu státnímu zastupitelství v Jihlavě k rozhodnutí. Dne 29. 1. 2014 požádala poškozená o sdělení stavu řízení, týž den [právnická osoba] zaslala usnesení o sdělení obvinění, následně policie reagovala na dotazy ostatních osob i na dotazy ohledně zabavených věcí při domovní prohlídce. Dne 20. 2. 2014 sdělil jeden z obhájců, zda by bylo možné počkat s rozhodnutím o stížnosti proti usnesení dle § 160 odstavce 1 tr. řádu do konce února 2014, neboť do tohoto termínu jistě odůvodní svou stížnost. Usnesením státního zástupce okresního státního zastupitelství v Jihlavě ze dne 9. 4. 2014 byly stížnosti obviněných zamítnuty jako nedůvodné, rozhodnutí bylo doručeno policii dne 10. 4. 2014. Dále jsou ve spise založena trestní oznámení pro podezření ze spáchání trestného činu jednotlivými právnickými osobami. Dne 29. 8. 2014 bylo podáno vysvětlení dle § 158 odstavce šest tr. řádu. Dne 5. 9. 2014 bylo policii postoupeno podání stran Krajského státního zastupitelství v Brně. V průběhu června 2014 požádali obhájci obviněných o změnu nařízených výslechů, neboť se jich nemohou účastnit. Dne 18. 6. 2014 sdělil jeden z obhájců, že již nezastupuje svého klienta. Dne 18. 6. 2014 byli jednotliví obvinění a jejich obhájci informováni o změně výslechů a zrušení dalších výslechů, stejně tak dne 23. 6. 2014. Dále je ve spise založeno usnesení Okresního soudu v Jihlavě ze dne 24. 10. 2014 jímž byl ustanoven poškozenému zmocněnce. Dne 28. 8. 2014 se konal výslech svědka za účasti obhájce žalobce. Dne 29. 7. 2014, 18. 6. 2014 se konaly výslechy svědků. Dále je ve spise úřední záznam, že policejní orgán během června 2014 zjistil, že jeden svědek již zemřel. Dne 13. 6. 2014, 31. 7. 2014, 28. 7. 2014, 5. 8. 2014 byli vyslechnuti svědci. Dne 19. 6. 2014 policejní orgán informoval o tom, že došlo ke změně termínu výslechu svědků, a to s ohledem na to, že o to žádají obhájci. Dne 11. 8. 2014, 23. 7. 2014, 30. 9. 2014, 24. 7. 2014 (za účasti obhájce žalobce) se konal výslech svědka. Dne 6. 8. 2014 podal jeden z poškozených oznámení o možném střetu zájmů či podjatosti zástupců obviněných, což bylo policií vyřízeno dne 27. 11. 2014, tak že bylo postoupeno k vyjádření české advokátní komoře. Následně v červnu 2014 byly stanoveny náhradní termíny pro konání výslechu svědků. Dne 19. 9. 2014 a 25. 7. 2014 a 13. 8. 2014 se konal výslech svědka za účasti obhájce žalobce. Dne 30. 7. 2014 se konal výslech svědka. V listopadu 2014 došlo k vyrozumění o termínech výslechu obviněných během prosince 2014. Žalobce byl předvolán na 8. 12. 2014, což bylo doručeno do jeho datové schránky a datové schránky obhájce dne 13. 11. 2014. Dne 8. 12. 2014 ze žalobce omluvil ze svého výslechu s tím, že je nemocný, dále byl obhájce žalobce informován o tom, že výslechy ostatních obviněných se budou konat v jiný termín v prosinci 2014, neboť se taktéž omluvili. Žalobce byl nově předvolán na 13. 1. 2015, což mu bylo 10. 12. 2014 doručeno do datové schránky a datové schránky jeho právního zástupce. Ostatní obvinění se dále opakovaně omlouvali ze svých výslechů, termíny výslechu tak byly stanoveny na konec ledna 2015. Dne 30. 1. 2015 byl vyslechnut jeden z obviněných, dne 8. 12. 2014 a 13. 1. 2015 další z obviněných. Dne 13. 1. 2015 byl vyslechnut žalobce, jakožto obviněný, za účasti svého obhájce. Dne 30. 1. 2015 byl pokračováno ve výslechu jednoho z obviněných. Během června 2015 byli obvinění a poškození vyrozumění o možnosti prostudovat trestní spis. Žalobce měl termín stanoven na 16. 6. 2015, což mu bylo doručeno dne 12. 5. 2015 a jeho právnímu zástupci taktéž. Dne 16. 6. 2015 došlo k prostudování spisu stran žalobce, přičemž žalobce se nedostavil, dostavil se pouze jeho obhájce, který požádal o naskenování spisového materiálu a s tím, že další návrhy na doplnění důkazů doplní do 25. 6. 2015. Dále je ve věci úřední záznam s tím, že do dne 25. 6. 2015 nebyly podány další návrhy na doplnění vyšetřování. Dne 13. 7. 2015 byl podán návrh na podání obžaloby, což bylo Okresnímu státnímu zastupitelství v Jihlavě doručeno dne 15. 7. 2015 ve věci pěti obžalovaných, mimo jiné i žalobce pro trestné činy uvedené v usnesení o zahájení trestního stíhání. Dne 4. 9. 2015 byla k Okresnímu soudu v Jihlavě podána obžaloba státního zástupce Okresního zastupitelství v Jihlavě sp.zn. [Anonymizováno] na pět obviněných, mimo jiné i žalobce, přičemž obviněný [Jméno žalobce] měl spáchat přečin lichvy podle § 218 odstavce 1 alinea 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, přečin lichva podle § 218 odstavce 1 alinea 1, odstavce 2 písmena a) tr. zákoníku, přečin podvodu podle § 209 odstavce 1,3 tr. zákoníku, přečin podvodu podle § 209 odstavce 1, 3 tr. zákoníku, přečin lichvy podle § 218 odstavce 1 alinea 2 tr. zákoníku, přečin lichvy podle § 218 odstavce 1 alinea 1 tr. zákoníku a přečin podvodu podle § 209 odstavce 1 tr. zákoníku. Ve věci byly v říjnu 2015 podány návrhy obžalovaných na předběžné projednání obžaloby, respektive zastavení trestního stíhání, dále byl podán v únoru 2016 návrh obhájce obviněného na rozhodnutí o bezplatné obhajobě nebo za sníženou odměnu. Během srpna 2016 soud učinil součinnostní dotazy, na které bylo reagováno během září 2016. Během září 2016 byl vyzván obviněný, který žádal o bezplatné zastoupení, aby doložil další listiny. Usnesením ze dne 5. 10. 2016 bylo rozhodnuto o tom, že jeden z obviněných má nárok na bezplatnou obhajobu. Dne 17. 10. 2016 se konalo neveřejné zasedání, jehož předmětem bylo rozhodnutí o spojení trestních věcí, načež bylo vyhlášeno usnesení, že se ke společnému projednání a rozhodnutí spojují trestní věci vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp.zn. [Anonymizováno] A [Anonymizováno]. S tím, že budou nadále vedeny pod sp.zn. [Anonymizováno]. Dne 26. 10. 2016 byl do spisu nahlédnout obhájce žalobce od 9:30-10:05 hodin. Dne 16. 11. 2016 byl vyzván státní zástupce, nechť doplní náležitosti obžaloby, respektive ať vysvětlí některé zde uvedené skutečnosti. Dne 18. 11. 2016 předložil státní zástupce soudu námitku na promlčení trestného činu ve věci jednoho z obviněných. Dne 27. 12. 2016 informoval soud státního zástupce, že nelze vyhovět jeho žádostem a urgencím do konce roku 2016. Dne 27. 2. 2017 se soud vyjádřil k dotazům státního zastupitelství. Během března 2017 soud reagoval na součinnostní dotazy a vyzval ostatní obžalované ke sdělení dalších návrhů na provedení důkazu, a to ve lhůtě tří týdnů. Obhájci žalobce bylo uvedené doručeno dne 23. 3. 2017. Dne 10. 4. 2017 se vyjádřil obhájce žalobce s tím, že navrhl předběžné projednání obžaloby. Během června 2017 se dotazoval jeden z obžalovaných, kdy bude nařízeno hlavně líčení, když od podání obžaloby uběhlo více jak 19 měsíců. Dne 22. 6. 2017 bylo nařízeno hlavní líčení na 10. 10. 2017 a 7. 11. 2017. Během července 2017 se k věci vyjádřil jeden z obžalovaných. Během srpna 2017 se vyjádřil další obžalovaný, následně byly zjišťovány adresy jednotlivých předvolaných svědků, ve spise jsou dále založeny návrhy poškozených na uložení povinnosti obžalovanému na náhradu škody. Soudce k hlavnímu líčení nechal předložit další přílohové spisy. Dne 9. 10. 2017 žalobce omluvil svoji nepřítomnost u nařízeného hlavního líčení, současně souhlasil, aby bylo konáno v jeho nepřítomnosti a aby byla čtena jeho výpověď. Dne 10. 10. 2017 se konalo hlavní líčení za účasti obhájce žalobce. Byli vyslechnuti obžalovaní, obhájce žalobce sdělil, že trvá na osobním výslechu jednoho z uvedených svědků a hlavní líčení bylo přerušeno do 7. 11. 2017. Dne 22. 10. 2017 dělil obhájce žalobce, že souhlasí se čtením protokolu o výslechu svědků z přípravného řízení. Dále byly doloženy další důkazy. Dne 7. 11. 2017 se konalo hlavně líčení za účasti obhájce žalobce, byli vyslechnuti obžalovaní, v průběhu hlavního líčení byl zamítnut návrh obžalovaného na opravu protokolu a hlavní líčení bylo odročeno na 12. až 14. 3. 2018 za účelem provedení dalšího dokazování. Ve věci byli založeny další důkazy a v mezidobí byli předvoláni další svědci. Usnesením ze dne 22. 2. 2018 bylo zrušeno zajištění bytové jednotky zde uvedené, přičemž usnesení nabylo právní moci dne 27. 2. 2018. Během února 2018 se někteří svědci omluvili z hlavního líčení. Dále jsou ve spise návrhy na uložení povinnosti k náhradě škody a i zpětvzetí přihlášených škod. Dále jsou zde sdělení [právnická osoba] o tom, že se nepodařilo doručit písemnosti, respektive předvolání svědkům k hlavnímu líčení. Dne 12. 3. 2018 se konalo hlavní líčení za účasti obhájce žalobce, byli vyslechnuti obžalovaní i svědci a hlavní líčení bylo přerušeno do 13. 3. 2018. Dne 13. 3. 2018 se konalo hlavní líčení bez přítomnosti obhájce žalobce, který byl omluven, hlavní líčení bylo přerušeno do 14. 3. 2018. Dne 14. 3. 2018 se konalo hlavní líčení za přítomnosti obhájce žalobce, byli vyslechnuti svědci a hlavní líčení bylo odročeno na neurčito za účelem stanovení termínu hlavního líčení po prověření termínu dovolených předsedy senátu, přísedících, státního zástupce, obhájců a za účelem vyčkaní důkazních návrhů procesních stran ve lhůtě 10 dnů od doručení protokolu o hlavním líčení. Protokol o hlavním líčení byl doručen během března 2018 obhájcům obžalovaných, dále byly žádány nahrávky z hlavního líčení. Soud během dubna 2018 žádal od jednotlivých osob sdělení termínů, kdy se mohou účastnit nařízeného hlavního líčení, ty během dubna 2018 reagovaly, načež soud dne 18. 5. 2018 nařídil hlavně líčení na 20. až 21. 6. 2018. Soud nechal předvolat další svědky, někteří se z hlavního líčení omluvili. Dne 20. 6. 2018 se konalo hlavně líčení za přítomnosti právního zástupce žalobce, byla vyslechnuta svědkyně, přičemž se nedostavili ostatní svědci, proto bylo přerušeno hl.líčení do 21. 6. 2018. Dne 21. 6. 2018 se konalo hlavní líčení za přítomnosti právního zástupce žalobce, byli vyslechnuti svědci, hlavní líčení bylo odročeno na 22. až 24. 10. 2018 za účelem dalšího dokazování. Dne 21. 6. 2018 bylo soudu postoupena žádost insolvenčního správce, dále jednotliví obhájci požádali o zaslání protokolu z hlavního líčení, soud jim během července 2018 vyhověl. Během srpna 2018 soud volal na hlavní líčení další svědky. Ve věci byly dále založeny vyjádření obhájců s tím, že někteří ukončili právní zastupování, byly podány další návrhy na provedení důkazů. Dne 22. 10. 2018 se konalo hlavní líčení za účasti obhájce žalobce a bylo odročeno na 25. - 27. 2. 2019 za účelem pokračování dokazování a provedení hlavního líčení za splnění procesních podmínek, neboť jeden z obžalovaných nepožádal o jednání v jeho nepřítomnosti a nedostavil se. Dále státní zástupce navrhl během října 2018 výslech dalších svědků k hlavnímu líčení. Během ledna 2019 byli předvoláni další svědci. Dne 24. 1. 2019 obhájce žalobce sdělil, že souhlasí se čtením úředních záznamů o podaném vysvětlení zde uvedených osob, někteří obžalovaní však s tímto nesouhlasili. Dále jsou ve věci založeny návrhy na doplnění dokazování. Dne 25. 2. 2019 se konalo hlavní líčení za přítomnosti právního zástupce žalobce, byli vyslechnuti svědci a byla uložena pořádková pokuta jedné ze svědkyň a hlavní líčení bylo odročeno na neurčito za účelem přezkoumání zdravotního stavu svědkyň. Dále soud reagoval na součinnostní dotazy. Během března 2019 učinil součinnostní dotazy na lékaře jednotlivých svědkyň. Dne 18. 3. 2019 podala svědkyně stížnost proti usnesení o uložení pořádkové pokuty. Během března 2019 byl soudu sdělen zdravotní stav jednotlivých svědkyň a v dubnu 2019 bylo nařízeno hlavní líčení na 3. 6. 2019. Byly předvolány jednotliví svědci, dne 11. 4. 2019 bylo hlavní líčení přeloženo na 27. 5. 2019 z důvodu toho, že přísedící byli objednáni na vyšetření k lékaři. Dále byly doloženy další návrhy na dokazování. Svědkyně se dále omluvila z konání hlavního líčení, načež soud reagoval s tím, že dotazem u jejího lékaře bylo sděleno, že se hlavního líčení může zúčastnit, proto její omluvu nebere. Dne 27. 5. 2019 se konalo hlavní líčení za přítomnosti obhájce žalobce, byli vyslechnutí svědci a hlavní líčení bylo odročeno na 7. 10. 2019 za účelem pokračování dokazování. Ve spise jsou dále založené omluvy svědků, další návrhy na dokazování Dne 7. 10. 2019 se konalo hlavní líčení za přítomnosti obhájce žalobce, byla vyslechnuta svědkyně. Někteří svědci se zase nedostavili a hlavní líčení bylo odročeno na 16. 12. 2019 za účelem dalšího dokazování. Současně byli obhájci vyzváni, aby do 10 pracovních dnů od hlavního líčení písemně sdělili, jaké konkrétní důkazy ke každému jednotlivému skutku navrhují. Během října 2019 obhájci sdělili další návrhy na doplnění dokazování. V mezidobí se z jednání se opět omluvili někteří svědci. Dne 16. 12. 2019 se konalo hlavní líčení, obhájce žalobce nebyl přítomen, neboť žádal o odročení, kdy není schopen zajistit substituci a požádal o odročení hlavního líčení s tím, že zašle lékařskou zprávu, hlavní líčení tak bylo odročeno na 27. 4. 2020 a 25. 5. 2020 a 8. 6. 2020. Dne 7. 10. 2019 se konal výslech svědkyně prostřednictvím videokonference, což bylo dne 3. 3. 2020 na CD ROMu založeno do spisu. Dne 6. 4. 2020 bylo nařízené hlavním líčení na 27. 4. 2020 z důvodu ochrany před onemocněním Covid-19 odloženo. Dne 8. 4. 2020 bylo rozhodnuto usnesením o tom, že se přiznává odměna a náhrada hotových výdajů v částce 8 560 Kč obhájci zde uvedenému, přičemž proti tomu byla podána stížnost. Dále soud učinil dotaz na Ministerstvo vnitra ohledně toho, jestli zde uvedenému svědkovi byl vydán občanský průkaz. Dne 5. 5. 2020 bylo nařízeno hlavně líčení na 25. 5. 2020. Dne 6. 5. 2020 se konalo neveřejné zasedání, přičemž bylo vyhlášeno usnesení č.j. [Anonymizováno] o zastavení trestního stíhání zde uvedených obviněných, a to i proti žalobci pro spáchání přečinu lichvy podle § 218 odstavce 1 alinea 2 tr. zákoníku, přečinu lichva podle § 218 odstavce 1 tr. zákoníku a přečinu podvodu podle § 209 odstavce 1 tr. zákoníku, neboť trestní stíhání je promlčeno. Usnesení nabylo právní moci dne 19. 5. 2020. Dále bylo rozhodnuto o svědečném. Dále soud učinil další dotaz na Ministerstvo vnitra, na což bylo reagováno během května 2020. Dne 25. 5. 2020 se konalo hlavní líčení za přítomnosti obhájce žalobce, byl vyslechnut svědek a byla uložena jednomu ze svědků pořádková pokuta a bylo přerušeno do 8. 6. 2020. Dne 8. 6. 2020 se konalo hlavní líčení za přítomnosti obhájce žalobce, byl vyslechnut svědek, bylo provedeno listinné dokazování a za účelem dalšího dokazování bylo odročeno na 7. 10. 2020. Během července 2020 byla zproštěna ustanovená tlumočnice k tlumočení výslechu svědků. Soud dále opatřením ustanovil v červenci 2020 dalšího tlumočníka k vyhotovení tlumočnických úkonů. Dále byla obhájci přiznána odměna a náhrada hotových výdajů. Ve věci se konalo neveřejné zasedání, přičemž bylo vyhlášeno usnesení, že protokol o hlavním líčení ze dne 10. 10. 2017 se opravuje, byly zamítnuty námitky proti opravě protokolu o hlavního líčení, které byly podány dne 30. 4. 2019. Dále byly podány omluvy z konání hlavního líčení a žádosti o užití osobního automobilu a následně bylo dne 6. 10. 2020 odročeno hlavní líčení s tím, že jeden z obžalovaných se nemůže zúčastnit a trvá na své osobní účasti. Dále byly činné součinnostní dotazy z jiných soudů ohledně stavu řízení, stejně tak ze strany poškozených. V lednu 2021 bylo nařízeno hlavně líčení na 1. až 3. 3. 2021. Byly dány další návrhy na doplnění dokazování, ve věci jsou dále sdělní Policie České republiky o tom, že se některým svědkům nepodařilo doručit předvolání. Dále obhájce žalobce požádal o odročení jednání z důvodu uzavření mateřských škol a to dne 1. 3. 2021. Dne 1. 3. 2021 pro konalo hl. líčení, kdy bylo sděleno, že obhájce požaduje odročení jednání. Dále bylo nařízeno hlavní líčení na 14. až 16. 6. 2021. Dne 4. 6. 2021 soud učinil dotaz na doktora jednoho z obviněných s tím, že ten žádá o odročení hlavního líčení z důvodu jeho zdravotního stavu, vyzval jej, nechť se vyjádří, zda obžalovaný je natolik zdravotně nezpůsobilý, aby se hlavního líčení zúčastnil. Ten dne 9. 6. 2021 sdělil, že nejdříve se obžalovaný může účastnit hl. líčení dne 1. 7. 2021, neboť jde na operaci. Soud jednání odročil hl.líčení z důvodu toho, že obžalovaný se nemůže dostavit na 2. 7. 2021. Před hl. líčením soud činil dotaz na doktora, aby sdělil, zda se bude moci obžalovaný účastnit hlavního líčení. Soud nařídil hlavní líčení na dne 15. 11. 2021 a 22. 11. 2021 a to i po konzultaci se státním zástupcem, který uvedl, že bude jednak na dovolené, jednak bude na operačním zákroku. Současně soud dále zjišťoval možnost videokonference za účelem výslechu dalšího svědka, nicméně to nebylo možné, proto svědka dále informoval, nechť sdělí, zda se může líčení soudu účastnit. Dále bylo reagováno na součinnostní dotazy. Dne 15. 11. 2021 se konalo hlavní líčení za účasti obhájce žalobce, přičemž byla konstatovaná omluva obžalovaného [Jméno žalobce], která byla doručena dne 12. 11. 2021, s tím, že byla doručena odpoledne a obžalovaný žádá o odročení ze zdravotních důvodů a nesouhlasí, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti. Hlavní líčení bylo odročeno na 7. 2. 2022. Soud dále během listopadu 2021 učinil součinnostní dotazy na lékaře žalobce. Dále se jeden z obviněných omluvil z hlavního líčení. Soud následně v lednu 2022 kontaktoval jeho lékaře, přičemž v únoru 2022 bylo sděleno, že obžalovanému zdravotní stav v účasti na hl.líčení nebrání. Soud tak sdělil obžalovanému, že jeho účast na hlavním líčení očekává, neboť jeho zdravotní stav mu to umožňuje. Dne 7. 2. 2022 se konalo hlavní líčení za přítomnosti obhájce žalobce, byli vyslechnuti svědci, byly předneseny závěrečné řeči a bylo odročeno za účelem pokračování v závěrečných řečech na 28. 3. 2022. Ve věci jsou dále založeny námitky pro promlčení trestných činů a závěrečné řeči. Dne 28. 3. 2020 se konalo hlavní líčení za přítomnosti obhájce žalobce, byly předneseny závěrečné řeči a hlavní líčení bylo odročeno na 14. a 21. 4. 2022 za účelem pokračování v přednesu závěrečných řečí. Dne 14. 4. 2022 se konalo hlavně líčení za přítomnosti obhájce žalobce, které bylo přerušeno do 21. 4. 2022. Dne 21. 4. 2022 se konalo hl.líčení za přítomnosti obhájce žalobce a bylo odročeno na 7. až 9. 6. 2022 za účelem vyhlášení rozhodnutí. Dne 7. 6. 2022 se konalo hlavní líčení a za přítomnosti obhájce žalobce, bylo vyhlášeno usnesení, že se zastavuje trestní stíhání obžalovaného zde uvedeného z důvodu promlčení a dále byl vyhlášen rozsudek č.j. 13 T 193/2015–3529, který nabyl právní moci vzhledem k žalobci dne 1. 11. 2022, kdy mmj. obžalovaný [Jméno žalobce] se podle § 226 písm. a), b) a c) tr. řádu zprošťuje obžaloby. Státní zástupce si ponechal lhůtu k podání odvolání. Dne 27. 10. 2022 podal státní zástupce v neprospěch obžalovaných zde uvedených (nikoliv žalobce) do výroku o vině a trestu odvolání. Usnesením ze dne 14. 10. 2015 bylo podle § 160 odst. 1 tr. řádu bylo zahájeno trestní stíhání 4 osob, mimo jiné žalobce, ze spáchání trestných činů lichva podle § 218 odstavce 1 tr. zákoníku, podvod podle § 209 odstavce 1, 3 tr. zákoníku, spáchané zčásti samostatně a zčásti formy spolupachatelství dle § 23, tr. zákoníku (č.j. [Anonymizováno]). Byla založena plná moc [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 13. 1. 2015. Proti usnesení byly podány stížnosti mimo jiné i žalobce, který ji podal dne 21. 10. 2015 a odůvodnil ji dne 5. 11. 2015. Usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství sp.zn. [Anonymizováno] ze dne 28. 4. 2016 byly stížnosti zamítnuty, neboť nejsou důvodné. Policii bylo usnesení předloženo 4. 5. 2016. Dále byly jednotliví obvinění vyrozuměni o možnosti prostudovat trestní spis. Dne 17. 5. 2016 žalobce prostudoval trestní spis od 10:03 – 10:21 hod, přičemž nepodal návrhy na doplnění vyšetřování. Dne 24. 5. 2016 byl Okresnímu státnímu zastupitelství v Jihlavě podán návrh na podání obžaloby ze dne 23. 5. 2016 pro spáchání trestných činů lichva podle § 218 odstavce 1 tr. zákoníku a podvodu podle § 209 odstavce 1, 3 tr. zákoníku pro zde čtyři uvedené obviněné, mimo jiné i žalobce. Dne 22. 6. 2016 bylo k Okresnímu soudu v Jihlavě podána obžaloba mimo jiné i na žalobce a další tři obžalované sp.zn. [Anonymizováno], což bylo vedeno u Okresního soudu v Jihlavě pod sp.zn. [Anonymizováno] pro spáchání přečinu lichvy podle § 218 odstavce 1 alinea 1 tr. zákoníku a přečinu podvodu podle § 209 odstavce 1, 3 tr. zákoníku.

9. Žalobce zaplatil právnímu zástupci žalobce dne 16. 1. 2023 částku 176 551,10 Kč jako odměnu za obhajobu OS Jihlava. (Příjmový pokladní doklad ze dne 16. 1. 2023 na č.l. 11 spisu)

10. Žalovaná vyplatila žalobci částku 364 049,60 Kč. (likvidační doložka na č.l. 221)

11. Zmocněnec obhájce obžalovaného [tituly před jménem] [jméno FO], advokátní koncipient [Jméno advokáta] prostudoval spis sp.zn. [Anonymizováno] dne 26. 10. 2016 od 9:30 hodin do 10:05 hodin, přičemž byly pořízeny kopie dokumentů vlastním fotoaparátem. (úřední záznam ze dne 26. 10. 2016 na č.l. 246 spisu)

12. Soud z dalších důkazů (výslech svědka [jméno FO], článek na [Anonymizováno] na č.l. 73 až 74 spisu, článek na Deník CZ na č.l. 75, facebookový článek na č.l. 71 spisu, novinový článek ze dne 13. 10. 2017) neučinil žádné pro věc relevantní zjištění, zejména s ohledem na to, že řízení bylo v části nároku na zaplacení zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání zastaveno pro zpětvzetí. Další důkazy (uplatnění nároku na náhradu škody ze dne 25. 1. 2023 na č.l. 60 až 67 a 205 až 212 spisu, potvrzení o přijetí ze dne 25. 1. 2023 na č.l. 59, stanovisko ze dne 8. 2. 2024 na č.l. 218 až 220) soud prokazovaly mezi účastníky nesporná tvrzení. Další důkazy soud neprovedl, neboť pro rozhodnutí věci nebyly podstatné, kdy v této části byla žaloba vzata zpět (potvrzení o poradách, vyúčtování, technické průkazy vozidel, výslech žalobce, výpis z obchodního rejstříku [právnická osoba] a [právnická osoba], smlouva o převodu obchodního podílu ze dne 16. 1. 2013 a 7. 1. 2022, účetní rozvaha k 31. 10. 2013, znalecký posudek o skutečné hodnotě podílu žalobce ke dni 16. 1. 2013), nebo protože žalobce na jejich provedení netrval (výslech [jméno FO] a [jméno FO]) nebo šlo o důkazy duplicitní, resp. tvrzené skutečnosti byly prokázány přílohovým spisem.

13. Důkazy soud hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech. Pravost listinných důkazů nebyla namítána, soud navíc neměl důvod o tom pochybovat a z důkazů nevycházet, ani důkazům přisuzovat nižší hodnotu. Důkazy se doplňovaly, navazovaly na sebe a bylo možné z nich učinit závěr o skutkovém stavu, který odpovídá jednotlivým skutkovým zjištěním uvedeným výše, na které soud pro stručnost odkazuje.

14. Po právní stránce posoudil soud věc takto:

15. Podle § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) /dále jen „OdpŠk“/ stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

16. Podle § 2 OdpŠk se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit.

17. Podle § 3 OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, („úřední osoby“), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona („územní celky v přenesené působnosti“).

18. Podle § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

19. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

20. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

21. Podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

22. Předmětem řízení tak nadále zůstalo zaplacení částky 5 626,50 Kč představující náhradu škody a částky 121 875 Kč představující zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou žalobci nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného Okresním soudem v Jihlavě pod sp.zn. [Anonymizováno]. Soud se zabýval důvodností uplatněného nároku především s ohledem na to, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nemajetkové újmy/škody, když soud konstatuje, že k tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle OdpŠk, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: existence odpovědnostního titulu (nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup); vznik újmy/škody a příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou/škodou.

23. Při posouzení důvodnosti 1. nároku, tj. nároku na náhradu škody ve výši 5 626,50 Kč spočívající v odměně advokáta za úkony právní služby (po částečném plnění stran žalované): stížnost proti usnesení ze dne 21. 10. 2015, závěrečné prostudování spisu ze dne 17. 5. 2016 a prostudování spisu ze dne 26. 10. 2016, tj. 2,5 úkonů právní služby, soud uvádí, že je ustálenou soudní praxí, že podle zákona odpovídá stát za škodu způsobenou zahájením (vedením) trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozhodnutím trestního soudu. Protože zákon tento nárok výslovně neupravuje, vychází se z analogického výkladu úpravy nejbližší, a to z úpravy odpovědnosti za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, ze které je považováno rozhodnutí, jímž se trestní stíhání zahajuje. Neposuzuje se tedy správnost postupu orgánů činných v trestním řízení při zahájení trestního stíhání (nejde o nesprávný úřední postup), rozhodující je výsledek trestního stíhání (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 2. 1990, sp. zn. 1 Cz 6/90, publikovaný ve sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 35/1991; rozsudek ze dne 31. 3. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1487/2001, publikovaný v souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 1813), resp. že vznik nároku na náhradu škody je založen na principu, podle kterého osoba zproštěná obžaloby má zásadně právo na náhradu škody způsobené rozhodnutím o zahájení trestního stíhání (i rozhodnutím o vazbě). Uvedené právo nemá pouze ten, kdo si vznesení obvinění zavinil sám a ten, kdo byl obžaloby zproštěn, nebo proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný, nebo že mu byla udělena milost, nebo že trestný čin byl amnestován (§ 12 OdpŠk). V posuzovaném řízení bylo vůči žalobci vydáno nezákonné rozhodnutí, a to usnesení o zahájení trestního stíhání, když žalobce byl následně zproštěn obžaloby.

24. Pokud jde o výši škody, která žalobci vznikla v důsledku tohoto nezákonného rozhodnutí, která byla v době rozhodnutí soudu předmětem řízení, tj. částka 5 626,50 Kč spočívající v odměně za shora uvedené úkony právní služby, soud vycházel z provedeného dokazování a shledal, že úkony právní služby: stížnost proti usnesení ze dne 21. 10. 2015 a závěrečné prostudování spisu ze dne 17. 5. 2016 byly advokátem provedeny, jde o úkony právní služby účelné a soud neshledal důvod odměnu za ně nepřiznat. Nutno dodat, že zřejmě žalovaná neměla k dispozici část spisu posuzovaného řízení, ze kterého bylo provedení těchto úkonu zjištěno. Dále soud konstatuje, že k prostudování spisu dne 26. 10. 2016 taktéž advokátem došlo, jak bylo prokázáno přílohovým spisem. Soud k účelnosti tohoto úkonu uvádí, že sice obecně je přiznávána odměna pouze za úkon právní služby závěrečné prostudování spisu po skončení vyšetřování dle § 11 odst. 1 písm. f) advokátního tarifu, nicméně s ohledem na to, že ve věci byly původně vedena dvě trestní řízení (sp.zn. [Anonymizováno] a [Anonymizováno]), která byla následně spojena v jednu věc (rozhodnutí ze dne 17. 10. 2016), je na místě a důvodné, aby se zástupce obžalovaného (žalobce) seznámil s celým trestním spisem po spojení těchto dvou řízení, když tento úkon následoval neprodleně po spojení věci. Soud tedy přiznal odměnu i za tento úkon právní služby. Soud tedy shledal požadovanou výši škody plně po právu, kdy odměna advokáta za 2,5 úkonů právní služby po 1 500 Kč dle § 10 odst. 3 písm. b) a § 7 bod 4 advokátního tarifu (3 750 Kč), 300 Kč á právní úkon dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu (900 Kč) a DPH ve výši 976,50 Kč (21 % z 4 650 Kč) je představována částkou 5 626,50 Kč.

25. Pokud jde o 2. nárok žalobce, tedy nárok na přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce posuzovaného řízení, soud uvádí:

26. Soud prvotně posuzoval, zda došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně, zda došlo k porušení povinnosti soudu vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidské práva nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Evropský soud pro lidská práva ve své judikatuře upřednostňuje celkový pohled na řízení, posuzuje řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne 11. 10. 2005) a průtah, jenž se vyskytne jen v určité fázi řízení, toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Žirovnický proti České republice ze dne 9. 7. 2002). Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (srov. Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Kubizňáková proti České republice ze dne 21. 6. 2005). Kritéria § 31a odst. 3 OdpŠk se použijí i na zjištění, zda byla délka řízení přiměřená.

27. Podle čl. 6 odst. 1 věta první Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále jen „Úmluva“) má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. ESLP ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená. Naproti tomu i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení. Podle stanoviska Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. Cpjn 206/2010, ze dne 13. 4. 2011 (dále také jen „stanovisko NS“), je třeba vnímat rozdíl mezi nepřiměřenou délkou řízení a vznikem tzv. průtahů v jeho průběhu. K porušení práva na přiměřenou délku řízení dochází tehdy, jestliže řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, a to bez ohledu na to, zda v daném případě byly zaznamenány průtahy ze strany příslušného orgánu. K přiměřenosti délky řízení Nejvyšší soud ČR dále uvádí, že je nutné vzít v úvahu dvě složky práva na spravedlivý proces, a to právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana účastníků. Nelze tedy vycházet z určité abstraktní a předem dané délky řízení, která by mohla být považována za přiměřenou, ale vždy je třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu.

28. Délku posuzovaného řízení vzhledem k posuzované nemajetkové újmě žalobce soud stanovil na 9 let 2 měsíce a 3 týdny (6. 8. 2013, k tomuto soud uvádí, že počátek trestního stíhání je zásadně nutno odvíjet od doručení usnesení o zahájení trestního stíhání – 1. 11. 2022, nabytí právní moci rozsudku vůči žalobci). Takto stanovenou celkovou délku řízení je třeba (při bližším zkoumání průběhu celého posuzovaného řízení a s ohledem nato, že se jedná o trestní věc) považovat za nepřiměřeně dlouhou, čímž došlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě. Ostatně to nebylo mezi účastníky ani sporné. Řízení jako celek neodpovídalo dobou svého trvání času, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Došlo tak k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk a tím k porušení práva žalobců na projednání věci v přiměřené lhůtě, za které jim náleží právo na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (§ 31a odst. 1 OdpŠk).

29. Soud se ztotožňuje se závěrem žalované v jejím stanovisku, že je na místě poskytnout žalobci odškodnění nemajetkové újmy tzv. relutární satisfakcí. Při určování výše přiměřeného zadostiučinění je v daném případě na místě vycházet ze základní částky 17 000 Kč za první dva roky řízení a dále pak za každý další rok řízení. Nejvyšší soud ČR pro poměry České republiky považuje za přiměřené, jestliže se tato základní částka pohybuje v rozmezí 15 000 až 20 000 Kč za první dva roky řízení a dále pak za každý další rok řízení. Při stanovení nižší částky odškodnění za první dva roky přihlíží Nejvyšší soud k tomu, že během nich je újma způsobená (nakonec příliš dlouhým řízením) nejnižší a teprve s plynutím času a prodlužováním řízení narůstá, čemuž musí odpovídat i částka odškodnění za rok trvání řízení. V posuzované věci, kdy řízení trvalo více jak 9 let, což lze označit značně dlouhé řízení, když soud vzal v potaz, že se jednalo o trestní řízení, proto soud přistoupil k poskytnutí základní částky za rok řízení ve výši 17 000 Kč.

30. K tvrzení žalobce ohledně nutnosti zvýšit rozpětí základní částky z důvodu inflace a zvýšení hodnoty peněz soud uvádí, že takový postup není dle konstantní judikatury NS na místě. Např. v usnesení ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 30 Cdo 3171/2018, NS uvedl že při stanovení finančního zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení je třeba přiznat zadostiučinění přiměřené konkrétním okolnostem případu a závažnosti vzniklé újmy, a naopak se vyvarovat mechanické aplikaci práva s touhou po dosažení matematicky přesného výsledku (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 30 Cdo 4539/2011), a že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1964/2012, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2989/2011, ze dne 24. 6. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3331/2012, a ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 30 Cdo 5760/2017). Z poslední doby se Nejvyšší soud k této otázce vyjádřil též v usnesení ze dne 18. 8. 2020, sp. zn. 30 Cdo 2184/2020. Při vydání Stanoviska Nejvyšší soud vycházel zejména z rozhodovací praxe Evropského soudu pro lidská práva, jež v tomto ohledu nedoznala změn (viz NS sp. zn. 30 Cdo 3171/2018). Zvýšení průměrné hrubé mzdy proto neodůvodňuje navýšení základní částky, která je pouze orientačním vodítkem pro úvahy soudu o adekvátním zadostiučiněním. Přiznávaná částka přitom představuje dostatečné zadostiučinění i v dnešní době.

31. Základní částka tak byla stanovena ve výši 138 834 Kč (8 x 17 000 + 2 x 1 417). Je však nutno tuto částku modifikovat, a to dle kritérií uvedených v ust. § 31a OdpŠk. Již bylo uvedeno, že výčet těchto kritérií je demonstrativní, soud tak přihlédl i k dalším okolnostem.

32. Co se týká postupu soudu, soud shledal, že na délce řízení se podílely procesní soudy. Sice nejsou dány zákonné lhůty k učinění úkonu či rozhodnutí ve věci samé (až na výjimky), nicméně obecně se za přiměřenou lhůtu k učinění úkonu soudu považují 3 měsíce. Jen u soudů vyšších stupňů, jako je Nejvyšší soud a Ústavní soud, je tomu jinak. Tyto soudu zpravidla nečinní ve věci jiné úkony než samotné rozhodnutí, aniž by bylo namístě dobu od předložení jim spisu do rozhodnutí považovat za nedůvodnou nečinnost, neboť soud zvažuje, jak ve věci rozhodne. Zpravidla nelze označit za průtah dobu jednoho roku od zahájení řízení před těmito soudy (viz SIMON, Pavel. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. V Praze: C.H. Beck, 2019. Právní praxe. ISBN 978-80-7400-768-2. str. 286). Zásadním nekonáním a prodlevou bylo období od podání obžaloby do doby nařízení prvního hlavního líčení (období od 4. 9. 2015 do 22. 6. 2017). V tomto období dokonce i státní zastupitelství vyzývalo soud, kdy bude ve věci učiněn úkon. Je sice pravdou, že v mezidobí bylo rozhodnuto o spojení věci, nicméně i tak se od září 2015 do října 2016 prakticky nic ve věci nestalo. Průtahy v délce 19 měsíců tak lze přičíst k tíži státu. Dále však postup soudu byl již koncentrovaný a bez průtahů. Dále nelze k tíži státu přičítat tu skutečnost, že bylo odročováno hlavní líčení z důvodu pandemie Covid 19 nebo k žádostem jednoho z obžalovaných. Nelze také odhlédnout od postupu soudu, který se i přes opakované omluvy svědkyně a obžalovaného aktivně snažil kontaktovat jejich lékaře a zajistit jejich účast na hlavním líčení. Nicméně průtah v délce 19 měsíců je natolik zásadním v trestním řízení, že bylo na místě základní částku zvýšit o 10 %.

33. Soud shledal, že řízení bylo složité, a to po procesní, skutkové i právní stránce. Ve věci bylo vyslechnuto značné množství svědků, bylo provedeno rozsáhlé dokazování listinnými důkazy, bylo rozhodováno o zajištění nemovitých a movitých věcí. Jednalo se o rozsáhlou trestní kauzu za účasti celkem 5 obžalovaných z několika hospodářských trestných činů. Bylo nezbytné rozhodovat o bezplatné obhajobě, kontaktovat lékaře za účelem zjištění zdravotního stavu obžalovaného a svědkyně, bylo rozhodováno o spojení dvou trestních řízení. Soud dále musel řešit problém s doručováním jednotlivých nekontaktních svědků. Byly podávány stížnosti do odměny obhájců a usnesení o uložení pořádkové pokuty. Ve věci se konalo celkem 21 hlavních líčení. S ohledem na toto kritérium soud snížil základní částku o 10 %.

34. Nejzásadnějším kritériem při hodnocení přiměřenosti délky řízení je význam předmětu řízení pro žalobce. Dle Stanoviska je vyšší význam předmětu řízení presumován u řízení trestního, řízení, jehož předmětem je právo na ochranu osobnosti, rodinněprávní vztahy (zde zejména řízení ve věcech péče o nezletilé a věci výživného), řízení ve věcech osobního stavu, pracovně právní spory či řízení o poskytnutí různých plnění ze strany státu (sociální dávky, dávky důchodového pojištění, dávky zdravotního pojištění, podpora v nezaměstnanosti atd.). Zvýšený význam předmětu řízení pro žalobce se tedy presumuje, avšak soud nemohl odhlédnout od skutečnosti, že se žalobce původně domáhal i nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu nezákonným trestním stíhání, přičemž tento nárok vzal žalobce v průběhu řízení zpět a uvedl, že na tomto již netrvá. Soud nikterak nebagatelizuje význam předmětu řízení pro žalobce, avšak žalobce za tento nárok byl žalovanou částečně odškodněn, přičemž se jednalo o odškodnění dostačující, soud základní částku s ohledem na význam předmětu řízení pro žalobce tedy nemodifikoval. Nutno dodat, že bylo na žalobci, aby se nároku domáhal dále a požadoval vyšší odškodnění, pokud by mu poskytnuté finanční odškodnění nepostačovalo.

35. Účastníci řízení se na délce podíleli. Hlavní líčení a výslechy svědků v přípravném řízení byly opakovaně odročovány k jejich žádostem, přitom některé žádosti byly podány i ze strany žalobce a jeho obhájce, který v jednom případě požádal o odročení z důvodu toho, že se musí starat o děti, které jsou doma, přičemž tato omluva a žádost byla soudu zaslána pozdě. Nelze také účastníkům k tíži nepřičíst nutnost opakovaně odročovat hlavní líčení, neboť jeden z obžalovaných se opakovaně na hlavní líčení nedostavoval, přestože mu v tom jeho zdravotní stav nakonec nebránil. Soud tak základní částku snížil o 5 %.

36. S ohledem na výše uvedené žalobci náleží přiměřené zadostiučinění za újmu způsobenou mu zjištěným nesprávným úředním postupem v celkové výši 48 767 Kč. Soud vycházel ze základní částky 138 834 Kč (17 000 Kč za rok řízení, při poloviční výši za první dva roky řízení), sníženou o 5 % (- 10 % složitost řízení, + 10 % postup soudu, - 5 % podíl), tj. 131 892 Kč. Žalovaná mu na tomto nároku plnila částkou 83 125 Kč, proto soud žalobci přiznal zbývající částku.

37. Nutno dodat, že soud se dalšími námitkami žalobce nezabýval, neboť ty se týkaly nároku na přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu a náhrady částečné škody způsobené mu trestním stíháním, resp. nezákonným rozhodnutím, v těchto nárocích vzal žalobce svoji žalobu zpět. K námitce žalobce ohledně počátku trestního řízení s ohledem na posouzení délky řízení soud uvádí, že judikát nikterak neprolamuje konstantní judikaturu ohledně toho, že délka řízení (vliv na nemajetkovou újmu žalobce) je počítána od usnesení o zahájení trestního stíhání. Uvedené rozhodnutí směřuje na extrémní situaci.

38. Žalovaná v zákonem stanovené lhůtě 6 měsíců žalobci finanční plnění neposkytla – žalobce nárok uplatnil dne 25. 1. 2023, žalovaná mu plnění poskytla dne 12. 2. 2024 (stanovisko ze dne 8. 2. 2024). Žalobci byla poskytnuta stran žalované částka 364 049,60 Kč. Žalobci tak ze soudem přiznané částky a z částky přiznané i žalovanou (364 049,60 + 5 626,50 + 48 767 = 418 443,10) náleží požadovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně (podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), a to ode dne 26. 7. 2023, protože právě od tohoto dne se stát ve smyslu konstantní soudní judikatury (srov. například rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. 25 Cdo 2060/2001) ocitl v prodlení, tj. 6 měsíců od uplatnění nároku dne 25. 1. 2023, do dne 11. 2. 2024. Dále mu náleží zákonný úrok z prodlení (pouze) z částky přiznané mu soudem, tj. z částky 54 393,50 Kč od 12. 2. 2024 do zaplacení. Ve zbytku je jeho nárok nedůvodný.

39. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I., když v této částce byl požadavek žalobce důvodným. Ve zbytku žalobu zamítl - výrok II. rozsudku.

40. Výrokem III. soud rozhodl o nákladech řízení dle § 142 odst. 1 a 3 o. s. ř. V řízení byly projednávány 3 nároky žalobce. Při stanovení základu pro výpočet odměny advokáta za úkony vázané na nárok z nemajetkové újmy je třeba vycházet z § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013), tedy z tarifní hodnoty ve výši 2 x 50 000 Kč. Pokud jde o požadavek žalobce na náhradu škody, požadoval zaplacení částky 176 551,10 Kč, následně 5 626,50 Kč.

41. Žalobce byl úspěšný ve všech třech nárocích, neboť nárok byl uplatněn dne 25. 1. 2023 a žaloba byla k soudu podána dne 25. 9. 2023, žalovaná nároku vyhověla stanoviskem ze dne 8. 2. 2024, tedy po zákonem stanovené lhůtě 6 měsíců.

42. Náklady řízení žalobce ve výši 71 630 Kč představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 6 000 Kč a odměna jeho advokáta ve výši 65 630 Kč. Advokát učinil ve věci 5 úkonů právní služby spočívajících v převzetí právního zastoupení, sepisu žaloby, částečném zpětvzetí žaloby a duplice k vyjádření žalované ze dne 11. 4. 2024, účasti na jednání soudu dne 24. 7. 2024 (2 úkony) dle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) advokátního tarifu při tarifní hodnotě 276 551,10 Kč (50 000 + 50 000 + 176 551,10) dle § 7 bod 5 advokátního tarifu, tj. odměně za úkon 9 420 Kč (47 100 Kč). Advokát dále učinil ve věci 1 úkon právní služby spočívajícím v částečném zpětvzetí žaloby ze dne 30. 8. 2024 dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu při tarifní hodnotě 105 626,50 Kč (50 000 + 50 000 + 5 626,50) dle § 7 bod 5 advokátního tarifu, tj. odměně za úkon 5 340 Kč. Náklady jsou dále představovány 6 režijními paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu (1 800 Kč) a DPH z přiznané odměny advokáta a jeho náhrad ve výši 11 390 Kč (21 % z 54 240 Kč) dle § 137 odst. 3 o. s. ř.

43. O lhůtách k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 věty za středníkem o. s. ř., když soud prodloužil zákonnou lhůtu ze 3 dnů na 15, protože takové prodloužení je možno po žalobci spravedlivě požadovat a žalované umožní včasné administrativní zpracování soudem uloženého plnění, resp. plnění ze státního rozpočtu je spojeno s náročnou administrativní činností. Místo plnění u náhrady nákladů řízení bylo stanoveno podle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zastupujícího advokáta

Poučení