22 C 220/2021-124

Rubrum

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní JUDr. Gabrielou Antonií Bartovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovaným: 1. [celé jméno žalované], [datum narození] bytem [adresa žalované] zastoupená advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] 2. [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa žalované] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o určení vlastnického práva takto:

Výrok

I. Určuje se, že žalobkyně je vlastníkem pozemku parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] v katastrálním území Odolena Voda zapsané v katastru nemovitostí na listu vlastnictví [číslo] vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, okres [okres], obec Odolena Voda.

II. Žaloba s návrhem, aby soud určil, že pozemek parc. [číslo] v katastrálním území Odolena Voda zapsaný v katastru nemovitostí na listu vlastnictví [číslo] vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, okres [okres], obec Odolena Voda byl ke dni 29. 3. 2020 ve vlastnictví [jméno] [příjmení], narozené dne 22. 4. 1933, zemřelé dne 29. 3. 2020, posledně bytem [adresa], [ulice a číslo], alternativně aby soud určil, že vlastníkem pozemku parc. [číslo] v katastrálním území Odolena Voda zapsaný v katastru nemovitostí na listu vlastnictví [číslo] vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, okres [okres], obec Odolena Voda byla [jméno] [příjmení], narozená dne 22. 4. 1933, zemřelá dne 29. 3. 2020, posledně bytem [adresa], [ulice a číslo], a to ke dni předcházejícímu údajnému zcizení nemovitosti, se zamítá. III. 1. žalovaná je povinna uhradit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 15 400 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

IV. Žalobkyně je povinna uhradit 2. žalované na náhradě nákladů řízení částku 5 904 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce 2. žalované.

Odůvodnění

1. Žalobkyně adresovala Obvodnímu soudu pro Prahu 4 žalobní návrh, jímž se domáhala určení, že označené pozemky byly ke dni 29. 3. 2020 ve vlastnictví [jméno] [příjmení], narozené dne 22. 4. 1933, zemřelé dne 29. 3. 2020 posledně bytem [adresa], [ulice a číslo].

2. Obvodní soud [obec a číslo] usnesením č. j. 40 C 418/2020-43 ze dne 1. 12. 2020 rozhodl tak, že vylučuje k samostatnému projednání žalobu, ohledně pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec], zapsáno v katastru nemovitostí na [list vlastnictví], KÚ Středočeský kraj, okres [okres], obec Odolena Voda, a ohledně nemovitých věcí, pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] k. ú. [obec], zapsána v katastru nemovitostí na [list vlastnictví], KÚ Středočeský kraj, okres [okres], obec Odolena Voda, a to dle § 112, odst. 2 o. s. ř., kdy dále rozhodl, že vyslovuje svoji místní nepříslušnost ohledně označených nemovitých věcí s tím, že po právní moci bude věci postoupena Okresnímu soudu Praha – východ Městský soud v Praze usnesením čj. 58 Co 43/2021-76 ze dne 5. 2. 2021 rozhodl tak, že odvolání proti výroku o vyloučení věci k samostatnému řízení se odmítá, usnesení soudu ve výrocích o místní nepříslušnosti soudu a postoupení věci se potvrzuje.

3. Usnesením [příjmení] [okres] čj. 22 C 220/2021-50 ze dne 10. 5. 2021 bylo rozhodnuto, že návrh, jímž se žalobkyně domáhá nařízení předběžného opatření, jímž by 2. žalované bylo zakázáno nakládat s nemovitou věcí, pozemkem [číslo] v katastrálním území Odolena Voda, obec Odolena Voda, zapsáno na listu vlastnictví [číslo] u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, okres [okres], zejména ho zcizit, tj. prodat, darovat, směnit, jinak umožnit nabytý jakéhokoliv věcného či jiného práva k nim třetí osobě, zatížit právem stavby, vložit do základního kapitálu obchodní korporace, poskytnout jako jistotu ve prospěch třetí osoby, se odmítá. Odvolání nebylo podáno.

4. Žalobkyně tvrdila, že dne 29. 3. 2020 došlo k úmrtí paní [jméno] [příjmení], narozené 22. 4. 1933, posledně bytem [adresa], [ulice a číslo]. Bylo zahájeno řízení o pozůstalosti u pověřeného notáře Mgr. [jméno] [příjmení], sp. zn. [spisová značka]. Dne 13. 7. 2020 bylo v řízení o pozůstalosti provedeno předběžné šetření, bylo zjištěno, že zemřelá neměla ke dni úmrtí ve vlastnictví žádné nemovité věci, byty, nebytové prostory. Dále bylo zjištěno, že sepsala dne 16. 3. 2015 notářský zápis NZ 284/2015, závěť, kdy ustanovila žalobkyni dědičkou veškeré pozůstalosti. Explicitně je vyjmenováno, že pozůstalost zemřelé tvoří zejména nemovité věci v katastrálním území Modřany, pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] součástí je budova s [adresa] zapsané na [list vlastnictví], Katastrální úřad pro hlavní město Praha, okres hlavní město Praha, obec Praha včetně všech součástí a příslušenství, veškerého vnitřního vybavení a zařízení; nemovité věci v katastrálním území Odolena Voda, pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] zapsané na [list vlastnictví], Katastrální úřad pro Středočeský kraj, okres [okres], obec Odolena Voda včetně všech součástí a příslušenství. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 1. 10. 2019, čj. [číslo jednací] byla upravena svéprávnost zemřelé tak, že není způsobilá k žádnému právnímu jednání s výjimkou právně jednat v běžných záležitostech každodenního života; není schopna bez pomoci druhé osoby samostatné existence, schopna se o sebe postarat v základních oblastech, posoudit důsledky svého konání. Soud konstatoval, že trpí duševní poruchou, Alzheimerovou chorobou, těžkou demencí, která bude dále gradovat. K mírnějšímu opatření nebyly podmínky. U mírnějších a méně omezujících opatření osob postižených duševní poruchou (nápomoc při rozhodování, zastoupení členem domácnosti, jmenování opatrovníka bez omezení svéprávnosti apod.) člověk musí být schopen projevit vůli k zamýšlenému opatření. V daném případě k tomu dle soudu nedošlo ani nemohlo dojít, bez cizí pomoci nebyla dána schopnost jakéhokoli právního jednání v žádné oblasti svého života, ztráta ovládací a rozpoznávací složky jednání. Řízení o svéprávnosti bylo zahájeno 22. 3. 2018, podnět Psychiatrické nemocnice [část obce], když jmenovaná byla hospitalizována bez svého souhlasu, podnět k tomuto řízení byl podán, když jmenovaná pro duševní poruchu schopna obstarávat své záležitosti, činit právní jednání ani jiné úkony běžného života, posoudit správného svého rozhodnutí, hrozila vážná újma způsobená neuváženým jednáním. Dne 15. 10. 2018 byl v rámci řízení o svéprávnosti proveden znaleckým posudek soudním znalcem [příjmení] [jméno] [příjmení], kdy mj. uvádí, že ovládací schopnosti jsou ve vztahu k právním úkonům v důsledku kognitivních funkcí zcela vymizelé, není schopna právního jednání bez závažné újmy, není schopna řešit běžné záležitosti každodenního života, výslovně se konstatovalo, že není schopna rozumět důsledkům uzavření žádné smlouvy, žádného jednání na úřadech, přičemž o tento důkaz soud opřel své rozhodnutí. Žalobkyně tak provedla lustraci nemovitých věcí v katastrálním území Modřany a [obec] označených v závěti. Ze sbírky listin je zřejmé, že k těmto nemovitým věcem byly katastru nemovitostí v rámci vkladového řízení předloženy jako vkladové listiny smlouvy, kterými bylo převedeno vlastnické právo na žalovanou, stále vlastnící nemovitosti v k. ú. [část obce], [obec], vyjma pozemku parc. [číslo] který byl 1. žalovanou prodán 2. žalované kupní smlouvou z 9. 4. 2019 za kupní cenu 3 276 520 Kč. Jako den vyhotovení darovací smlouvy pro nemovité věci v katastrálním území Modřany, je uvedeno datum 23. 11. 2018. Dle darovací smlouvy zemřelá uznala svůj podpis za vlastní dne 30. 11. 2018 zřejmě v Psychiatrické nemocnici [část obce], žalovaná smlouvu podepsala 4. 12. 2018, pobočka České pošty, s. p. Den darovací smlouvy pro nemovité věci v katastrálním území Odolena Voda je uvedeno 30. 10. 2018. Z darovací smlouvy je patrné, že zemřelá uznala svůj podpis za vlastní dne 9. 11. 2018, taktéž zřejmě v Psychiatrické nemocnici v [část obce], žalovaná uznala svůj podpis za vlastní dne 1.11.2018 na pobočce České pošty s. p. Vyhodnocením uvedeného lze dovodit jednoznačně, že jmenovaná uznala za své podpisy na darovacích smlouvách v době, kdy nebyla schopna činit právní jednání, či jiné úkony spojené s běžným životem, nedokázala posoudit správnost svého rozhodnutí. Dle § 581 o. z., není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, k němuž není způsobilá a neplatné je i právní jednání osoby v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat. Darovací smlouvy jsou tak neplatnými ex tunc. NS ČR rozhoduje ustáleně, že lze-li žalovat na určení práva nebo právního vztahu, není naléhavý právní zájem na určení neplatnosti smlouvy, jež se tohoto práva či právního vztahu týká. Neřeší-li právní otázka platnosti či neplatnosti, nebo nemůže řešit, celý obsah právního vztahu či práva má požadované určení pouze povahu předběžné otázky, rozhodnutí NS ČR sp. zn. 30 Cdo 2027/2008, 24 Cdo 4290/2019, 24 Cdo 3346/2019. Neplatnost darovacích smluv tak zde je nutno posoudit jako předběžnou otázku. Nežli tedy bude rozhodnuto meritorně, nechť soud prohlásí darovací smlouvy, jejichž předmětem jsou nemovité věci v k. ú. [část obce], k. ú. [obec] za neplatné. Bude-li neplatnost darovacích smluv posouzena jako předběžná otázka, meritem věci bude určení, zdali ke dni úmrtí 29. 3. 2020 byla jmenovaná vlastníkem daných nemovitostí v k. ú. [část obce], k. ú. [obec], k čemuž žalobkyně dle § 80 o. s. ř. bude tvrdit a prokazovat naléhavý právní zájem, kdy je přesvědčena, že tento jí svědčí, jmenovaná byla má ke dni úmrtí 29. 3. 2020 vlastníkem nemovitých věci v k. ú. [část obce] i nemovitých věci v k. ú. [obec] s ohledem znění závěti, neboť určení, že byla ke dni úmrtí vlastníkem nemovitých věcí, bude podkladem pro řízení o pozůstalosti, kdy žalobkyni by svědčilo právo na získání nemovitých věcí z titulu znění závěti sepsané zemřelou. V opačném případě by žalobkyně byla připravena o možnost získat v dědickém řízení nemovité věci, které jí byly zemřelou odkázány prostřednictvím závěti a následně protiprávně převedeny na osobu žalované. Dále strana žalobce uvedla, že idea žalobkyně při podání žaloby byla taková, že 2. žalované se v zásadě žaloba vůbec netkne. Žalobkyně uvažovala i o tom, že by ve věci případně mohlo být aplikováno ustanovení § 150 o. s. ř. 5. 1. žalovaná nesporovala, že její matka [jméno] [příjmení], bytem [adresa], zemřela 29. 3. 2020, byl vydán rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8, čj. [spisová značka], 1. 10. 2019 o omezení svéprávnosti matky tak, že není způsobilá k žádnému právnímu jednání s výjimkou běžných záležitostí každodenního života, byla vlastníkem nemovitostí v žalobě, které darovacími smlouvami nemovitosti převedla. Tyto nemovitosti tak 1. žalované darovala, přičemž tato uzavřela kupní smlouvu 9. 4. 2019 s 2. žalovanou pro pozemek par. [číslo] katastrální území Odolená Voda, [list vlastnictví], Katastrální úřad pro Středočeský kraj, KP Praha východ. Matka 1. žalované byla omezena ve svéprávnosti až rozhodnutím z 1. 10. 2019, nemovitosti však darovala cca rok předtím a je otázkou, zda její zdravotní stav byl již v době uzavření předmětných darovacích smluv k omezení ve své svéprávnosti, jednalo by se o neplatný právní úkon. Matka, vlastník uvedených nemovitostí, především u pozemků v katastrálním území Odolena Voda, jednala prostřednictvím realitní kanceláře, [příjmení] [příjmení], [ulice a číslo], [obec a číslo], PhDr. [jméno] [příjmení] a její manžel. Dlouhodobě jednala s panem [příjmení] [jméno] [příjmení], PhDr. [jméno] [příjmení], nejdříve o uzavírání pachtovních smluv, následně v roce 2018 o prodeji určitého pozemku. Jmenovaní byli dlouhou dobu s matkou v kontaktu, několikrát ji osobně navštívili, v roce 2018 i předtím a mohou se vyjádřit ke zdravotnímu stavu matky, otázce, zda její zdravotní stav byl takový, že nebyla schopna rozpoznat právní účinky darovací smlouvy. Žalobkyně odkazuje na závěť sepsanou formou notářského zápisu dne 16. 3. 2015. Žalobkyně se po sepsání závěti přestěhovala do nemovitosti, kterou užívala matka 1. žalované, kde bydlela až do srpna 2016. Poté se odstěhovala, s matkou neudržovala žádný kontakt, nenavštěvovala ji, nepomáhala, neposkytovala péči. Matku 1. žalovaná v rámci možností navštěvovala, poskytovala jí péči, může se k jejímu zdravotnímu stavu vyjádřit. Dále prvá žalovaná doplnila skutková tvrzení tak, že matka byla hospitalizována na více odděleních v nemocnici v Bohnicích. Systém byl takový, že pacienti se nepřekládají, vždy se propustí a následně opět přijmou na jiný pavilon. Matka vždy chtěla domů. Byl v tom zmatek a chaos, někdy byla na pavilonech se sociální péčí, podepisovala smlouvy o poskytnutí sociální služby, s tím byl také problém. Řešila to s nemocnicí. V dubnu 2018 měla matka narozeniny, chtěla domů. Vyjádřila se, že když se z nemocnice dostane, už se nikdy nevrátí. Řešila to s nemocnicí a lékařka sdělila, že udělá nějaké kroky, aby ji Policie České republiky vrátila nazpět do nemocnice. Sdělila, že navrhnou omezení ve svéprávnosti. Ptala se, zdali 1. žalovaná bude moci být opatrovnice. Byla tak přesvědčená, že matka bude omezena ve svéprávnosti pouze ohledně pohybu. O tom, co je obsahem znaleckého posudku, nevěděla. To se dozvěděla při jednání soudu. Rozsudek soudu byl pro ni překvapivý. Myslela, že maminka bude omezena pouze v pohybu, nikoliv úplně zbavena svéprávnosti. Odvolání proti rozsudku nepodala. Bylo to lhostejné s ohledem ke stavu matky, nejdříve mohla jezdit alespoň na vozíku, měla amputovanou nohu, následně již pouze ležela. V té době to tak již bylo lhostejno, proto odvolání proti rozsudku nepodala, vnímala to tak, že již není rozhodné, zdali je omezená nebo zbavená ve svéprávnosti. 6. 2. žalovaná odkázala tvrzení žalobkyně, dle nichž, dne 29. 3. 2020 zemřela [jméno] [příjmení], narozená dne 22. 4. 1933, rozsudkem OS Praha 8 z 1. 10. 2019, čj. 0 Nc 23028/2018-46 omezena ve svéprávnosti, tak, že není způsobilá žádného právního jednání s výjimkou běžných záležitostí každodenního života. Dne 16. 3. 2015 sepsala závěť, obsahem je ustanovení žalobkyně dědicem veškeré pozůstalosti. Darovací smlouvou z 30. 10. 2018 převedla pozemek parc. [číslo] k. ú. [obec] na 1. žalovanou, která kupní smlouvou z 9. 4. 2019 jej převedla na 2. žalovanou za částku 3 276 520 Kč. Odkazuje na § 581 o. z., když v době uznání podpisu na darovací smlouvě za vlastní jmenovanou tato nebyla schopna činit právní jednání. Dále žalobkyně tvrdí, že při posouzení darovací smlouvy mezi jmenovanou a 1. žalovanou jako neplatné je důvod vyhovět žalobě. Dle 2. žalované je žalobní návrh nedůvodný. Nesporným je zápis 2. žalované v katastru nemovitostí jako vlastníka pozemku [číslo] k. ú. [obec], převod kupní smlouvou za kupní cenu 3 276 520 Kč, za úplatu, kdy k okamžiku uzavření kupní smlouvy mezi žalovanými byla v katastru nemovitostí jako vlastník uvedeného pozemku zapsána 1. žalovaná. Žalobkyně tvrdí, že k pozemku [číslo] k. ú. [obec] je závěť notářským zápisem, pozemek nebyl však zahrnut do řízení o pozůstalosti žalovanou, kdy tato skutečnost je však pro rozhodnutí o určení vlastnictví naprosto nedostatečná. Závěť není dvoustranným právním jednáním, pořizovatel může věci do závěti zahrnuté převést za svého života na jinou osobu než dědice v závěti. Pokud by nárok žalobkyně na určení vlastnictví k nemovitostem měl plynout z tvrzení žalobkyně o neplatnosti darovací smlouvy mezi paní [jméno] [příjmení] a 1. žalovanou, pak ani v případě, že by darovací smlouva byla neplatná (žalobkyně toto prokázala), nebyl by stran žalobkyně prokázán nárok na určení vlastnictví k pozemku parc. [číslo] k. ú. [obec]. Dle § 984 o. z., není-li stav zapsaný ve veřejném seznamu (katastru nemovitostí) v souladu se skutečným právním stavem, svědčí zapsaný stav ve prospěch osoby nabyvší věcné právo za úplatu v dobré víře od osoby k tomu oprávněné dle zapsaného stavu - zásada materiální publicity chránící důvěru v údaje zapsané do veřejného seznamu (katastru nemovitostí). Dle ustálené judikatury NS ČR, sp. zn. 28 Cdo 2652/2011, by osoba nabyvatele vlastnického práva neměla nést nepřiměřená rizika spojená s nabytím i přes důvěru v zápis v katastru nemovitostí, naopak by měla být zaručena ochrana dobré víry v pravdivost a úplnost zápisů ve veřejném seznamu, nabyvatel věcného práva by se neměl obávat, že jej jeho dobrá víra dostatečně neochrání, mohlo by být jeho vlastnické právo později zpochybněno. Ustanovení § 984 odst. 1 o. z. dle svého výslovného znění poskytuje ochranu dobrověmému nabyvateli u úplatných převodů, kdy úplatnost je jedním z předpokladů nabytí vlastnického práva od neoprávněného (vedle předpokladu existence rozporu mezi stavem zapsaným v katastru a stavem skutečným, předpokladu, že jde o nabývání smlouvou od knihovního vlastníka a dobré víry nabyvatele). To vyplývá i z důvodové zprávy k citovanému ustanovení, vyjadřující úmysl zákonodárce - "Navržené ustanovení sleduje ochranu dobré víry těch, kdo nabydou věcné právo v dobré víře a za úplatu od osoby oprávněné podle stavu zápisů ve veřejném seznamu takové právo zřídit.". Nejvyšší soud ČR dovozuje předpoklad dobrověmého nabytí vlastnického práva, jímž jest nabytí úplatné; kdo nabyl nemovitost od nevlastníka bezúplatně, neutrpí většinou poskytnutím ochrany skutečnému (naturálnímu), vlastníkovi újmu, NS ČR sp. zn. 22 Cdo 2769/2018, 22 Cdo 1611/2014, sp. zn. 22 Cdo 4705/2016, odkazující na rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 31 Cdo 353/2016, a další judikatura tam citovaná). Stejně tak komentář k § 984 občanského zákoníku, autora JUDr. Tomáše Kindla uvádí:„ Nyní je tedy modifikovaná zásada materiální publicity nově formulována především právě v § 984, podle něhož však zápis ve veřejném seznamu svědčí tomu, kdo věcné právo nabyl v dobré víře, avšak jen pokud věcné právo nabyl za úplatu. Opomenout nelze závěr nálezu Ústavního soudu ze dne 22. 6. 2017, sp. zn. I. ÚS 349/17, http://nalus.usoud.cz, další uváděná rozhodnutí Ústavního soudu …Projednávaná věc se od případů nabytí vlastnického práva od nevlastníka v mnoha ohledech liší... Ve stěžovatelově případě navíc nešlo o úplatný převod, se kterým počítá nová právní úprava (§ 984 o. z.) nebo obdobné závěry v nálezu Ústavního soudu ze dne 21. 6. 2017, sp. zn. III. ÚS 1862/16. Dřívější judikatura NS ČR nesdílela právní názor o možnosti nabytí vlastnictví k nemovitosti od nevlastníka pouze za podmínky dobré víry nabyvatele, respektive o nutnosti poskytovat ochranu nabytým právům osoby jednající v dobré víře (zápis v katastru nemovitostí) proti vlastnickému právu původního vlastníka. Následně došlo k významnému judikatornímu posunu, všechny senáty ÚS ČR dospěly k závěru, že dle právní úpravy do 31. 12. 2013 bylo možné nabýt vlastnické právo k nemovitosti evidované v katastru nemovitostí od nevlastníka na základě dobré víry nabyvatele v zápis do katastru nemovitostí, důsledek aplikace principu právní jistoty, ochrany nabytých práv a majetku ve smyslu čl. Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2219/2012, III. ÚS 663/15). V rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia sp. zn. 31 Cdo 353/2016, NS ČR tento právní závěr respektoval: "Velký senát ve shodě s připomenutou konstantní judikaturou ÚS ČR uzavírá, že dle právní úpravy do 31. 12. 2013, resp. do 31. 12. 2014 (§ 3064 o. z. bylo možné nabýt vlastnické právo k nemovitosti evidované v katastru nemovitostí od nevlastníka na základě dobré víry nabyvatele v zápis do katastru nemovitostí. ÚS ČR v nálezu sp. zn. I. ÚS 2219/2012 uvedl, že "...starý občanský zákoník neobsahoval žádné ustanovení explicitně upravující obecný způsob nabytí vlastnického práva k nemovitosti evidované v katastru nemovitostí ani k jiné věci od nevlastníka, na základě dobré víry nabyvatele ani jinak (vyjma vydržení). V neposlední řadě ÚS ČR k takovému kroku - formulaci ústavněprávního požadavku ochrany dobré víry nad zákonný rámec při nabývání vlastnického práva k nemovitostem evidovaným v katastru - přistoupil s ohledem na dlouhodobou nečinnost zákonodárce, který sám v rozporu s ústavněprávními principy nezbytnou ochranu dobré víry nezajistil; potom obecné soudy jsou povinny zajistit a poskytovat ochranu dobré víry, vyplývající z ústavního pořádku." Uvedené je odpověď na otázku, zda § 984 odst. 1 o. z. (obecný právní princip vigilantibus iuřa scripta sunt) je aplikovatelné jen na převody úplatné, otázku, zda u převodů po 1. 1. 2014 je aplikovatelná dosavadní judikatura Ústavního (a Nejvyššího) soudu, k dobrověrnému nabyvatelství, právní úprava účinná do 31. 12. 2013. Pro převody, pro něž se uplatní právní úprava o. z. od 1. 1. 2014 (§ 3064), zákonodárce formuloval ochranu dobré víry nabyvatele výslovně v § 984 odst. 1, stanovil jednoznačné podmínky pro její uplatnění (omezil ji výslovně na převody úplatné), je dosavadní judikatura NS ČR i ÚS ČR vyplňující dřívější mezeru v zákonné úpravě, použitelná v omezeném rozsahu (úplatné převody, nikoli bezúplatných a v případech vyloučených § 984 odst. 2 o. z.), k vyřešení otázek, majících oporu v nové právní úpravě (posuzování dobré víry nabyvatele). To se týká i uplatnění obecného právního principu vigilantibus iura scripta sunt. To je zřejmé z uvedených rozhodnutí zabývajících se ochranou dobré víry nabyvatele v poměrech dřívější právní úpravy právě s poukazem na tehdejší mezeru v zákoně, NS ČR, sp. zn. 22 Cdo 1611/2014 2. žalovaná nabyla pozemek od 1. žalované, [číslo] k. ú. [obec] v dobré víře ve správnost zápisu v katastru nemovitostí. Neměla pochyb o pravdivosti a úplnost zápisu v katastru nemovitostí, i o tom, že 1. žalovaná je vlastník převáděných nemovitostí, tyto ani mít nemohla. Dobrá víra 2. žalované se přitom podle § 984 o. z. posuzuje k době podání návrhu na zápis vlastnického práva 2. žalované k předmětnému pozemku (9. 4. 2019). Při hodnocení dobré víry nabyvatele věcného práva (2. žalovaná) v soulad zápisu ve veřejném seznamu se skutečným právním stavem, § 984 odst. 1 o. z., je vždy třeba brát v úvahu, zda smluvní strana při běžné (obvyklé) opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu daného případu po každém požadovat (od každého očekávat), neměla, popřípadě nemohla mít důvodné pochybnosti o tom, že osoba zapsaná jako vlastník ve veřejném seznamu (katastru nemovitostí) je skutečným vlastníkem věci. Běžná (obvyklá) opatrnost smluvní strany při nabývání věcného práva zásadně nezahrnuje povinnost činit aktivní kroky (šetření) směřující k tomu, aby se ujistila, že stav zápisů ve veřejném seznamu, o němž se přesvědčila nahlédnutím do něj, je v souladu se skutečným právním stavem. Požadavek na takové ověřování souladu mezi zápisem ve veřejném seznamu a skutečným právním stavem by byl v rozporu s § 980 odst. 2 o. z. zakládající domněnku souladu stavu zapsaného ve veřejném seznamu se skutečným stavem (NS ČR sp. zn. 21 Cdo 4540/2018) . 2. žalovaná [jméno] [příjmení] neznala, nikdy ji neviděla, nikdy s ní nejednala. S ohledem na zásadu materiální publicity nebyla povinna prověřovat nabývací titul 1. žalované, i pokud by jej prověřovala, nemohla mít pochybnosti o platnosti darovací smlouvy uzavřené mezi paní [příjmení] a 1. žalovanou. I byl-li by rozpoznávací a ovládací schopnosti jmenované v době, kdy pozemek parc. [číslo] v k.ú. [obec] darovala 1. žalované, byly ve vztahu k právnímu jednání důsledku deficitu jejich kognitivních funkcí zcela vymizelé, 2. žalovaná by o tomto nevěděla, vědět nemohla.

7. Skutková zjištění:

8. Dle tvrzení stran sporu je nesporným dle § 120, odst. 3 o. s. ř. skutek:

9. Pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] v katastrálním území Odolena Voda zapsané v katastru nemovitostí na listu vlastnictví [číslo] vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Praha-východ, obec Odolena Voda byly ve vlastnictví [jméno] [příjmení], narozené dne 22. 4. 1933, zemřelé dne 29. 3. 2020 posledně bytem [adresa], [ulice a číslo], kdy byly předmětem darovací smlouvy uzavřené mezi 1. žalovanou a [jméno] [příjmení], jíž tak byly převedeny do vlastnictví.

10. Pozemek parc. [číslo] v katastrálním území Odolena Voda zapsaný v katastru nemovitostí na listu vlastnictví [číslo] vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, okres [okres], obec Odolena Voda byl ve vlastnictví [jméno] [příjmení], narozené dne 22. 4. 1933, zemřelé dne 29. 3. 2020, posledně bytem [adresa], [ulice a číslo], kdy byl předmětem darovací smlouvy uzavřené mezi [jméno] [příjmení] a 1. žalovanou, jíž tak byl převeden do vlastnictví 1. žalované, která nadále uzavřela kupní smlouvu s 2. žalovanou dne 9. 4. 2019, kupní cena činila 3 276 520 Kč a nadále je vlastnictvím 2. žalované.

11. Dle § 120, odst. 2 o. s. ř. vyžádán spis o pozůstalosti, spis o svéprávnosti [jméno] [příjmení].

12. Ze spisu vedeného Obvodním soudem pro Prahu 4 sp. zn. 34 D 1018/2020 bylo zjištěno, že bylo projednáno řízení o pozůstalosti zemřelé [jméno] [příjmení], narozené dne 22. 4. 1944, zemřelé dne 29. 3. 2020. Zůstavitelka zanechala závěť, jíž ustanovila dědicem veškeré pozůstalosti žalobkyni, zejména odkázala označené nemovité věci v katastrálním území Modřany a v katastrálním území Odolena Voda. Jako dědic ze zákona přichází žalovaná. Nemovitosti, které jsou předmětem tohoto sporu, nebyly předmětem projednání o pozůstalosti. (podstatný obsah spisu vedeného Obvodním soudem pro Prahu 4 pod sp. zn. [spisová značka])

13. Dále byl u Obvodního soudu pro Prahu 8 vyžádán spis vedený o svéprávnosti [jméno] [příjmení], kdy dne 29. 3. 2018 byl tomuto soudu podán podnět k zahájení řízení o úpravě svéprávnosti jmenované. Psychiatrická nemocnice [část obce] v podnětu uvedla, že jmenovaná je podruhé hospitalizována, nyní od 27. 1. 2018 nepřetržitě, a to bez svého písemného souhlasu. Se souhlasem primářky je podnět iniciován lékařem, neboť pacientka není pro duševní onemocnění schopna řádně se starat o své záležitosti, není schopna činit právní jednání ani jiné úkony spojené s běžným životem, nedokáže posoudit správnost případného rozhodnutí, hrozí jí újma. Usnesením čj. Nc 23028/2018-3 ze dne 5. 4. 2018 bylo zahájeno řízení o úpravu svéprávnosti jmenované, opatrovnictví člověka, řízení byla spojena. Soudní znalec [příjmení] [jméno] [příjmení], znalec z oboru, zdravotnictví, odvětví psychiatrie, vypracoval dne 15. 10. 2018 znalecký posudek k posouzení [jméno] [příjmení] ve věci úpravy svéprávnosti. Uzavřeno bylo, že trpí neurologickým atroficko-degenerativním onemocněním, Alzheimerovou chorobou, která dosahuje těžkého stupně. Již v říjnu 2017 byla hospitalizována v PN Bohnice pro stav zmatenosti, přestávala být soběstačnou, měla však zájem se vrátit do domácího prostředí. Nadále je nepřetržitě hospitalizována od 27. 1. 2018. Postupně docházelo k poruchám paměti, psychotickému stavu, nekontrolované užívání léků na spaní a bolest. Při prvé hospitalizaci následně stav zmatenosti odezněl, přetrvávala neschopnost kriticky posoudit schopnost samostatné existence, propuštění na vlastní žádost. Při příjmu dne 27. 1. 2018 byl plně přítomen stav demence, výrazné poruchy paměti, dezorientace, nekritičnost, noční zmatenost. Došlo ke ztrátě schopnosti fungovat v běžných životních situacích, výrazné projevy deteriorace psychických funkcí, ztráta schopnosti pečovat o své základní potřeby, plná odkázanost na péči personálu nemocnice. Závěr znaleckého posudku byl, že jmenovaná trpí duševní poruchou chorobného charakteru, nikoliv přechodné, demencí, Alzheimerova choroba, v důsledku degenerativního onemocnění mozku. Trpí těžkou formou demence, která bude progredovat, současná medicína není schopna tento stav léčit. Prognóza je nepříznivá, nelze očekávat zlepšení v oblasti kognitivních funkcí, sociálního fungování. Jiná duševní porucha chorobného charakteru nezjištěna. Rozpoznávací a ovládací schopnosti v důsledku deficitu kognitivních funkcí, poznávacích, jsou zcela vymizené. Posuzovaná není schopna právního jednání bez závažné újmy, není schopna řešit běžné záležitosti každodenního života, není schopna nakládat samostatně s finančními prostředky, pro poruchu kognitivních funkcí plně ztratila schopnost chápat problematiku finančních záležitostí, není schopna spravovat své jmění, aniž jí hrozí závažná újma. Není schopna porozumět důsledkům uzavření žádné smlouvy, žádného jednání na úřadech, není schopna pořídit dědickou smlouvu, závěť, ani dovětek. Není schopna porozumět účelu, smyslu, důsledku voleb, rozhodovat o vlastní léčbě, zásahu do své duševní a tělesné integrity, účasti na soudním řízení, chápat smysl a význam jednání, porozumět vydanému rozhodnutí. Rozsudkem čj. 0 Nc 23028/2018-46 ze dne 1. 10. 2019, který nabyl právní moci dne 23. 11. 2019, bylo rozhodnuto o omezení jmenované ve svéprávnosti tak, že není způsobilá k žádnému právnímu jednání s výjimkou právně jednat v běžných záležitostech každodenního života, opatrovníkem jmenované byla jmenována žalovaná. (podstatný obsah spisu OS Praha 8 sp. zn. [spisová značka], zejména znalecký posudek na čl. 22 a násl. spisu)

14. Dne 30. 10. 2018 byla mezi [jméno] [příjmení] jako dárcem a 1. žalovanou jako obdarovaným uzavřena darovací smlouva, jejímž předmětem byly pozemky parc. [číslo] o výměře 6301 m2, orná půda, parc. [číslo] o výměře 10283 m2, orná půda, parc. [číslo] o výměře 17519 m2, orná půda, parc. [číslo] o výměře 2111 m2, orná půda, parc. [číslo] o výměře 3320 m2, orná půda, v katastrálním území Odolena Voda, zapsáno na listu vlastnictví [číslo] (sdělení KÚ Středočeský kraj, darovací smlouva na čl. 70, 72 - 74 spisu)

15. V lékařské zprávě z 1. 3. 2018 se uvádí, že pacientka je bez známek zmatenosti, normoforická, myšlení koherentní bez poruch chování. (lékařská zpráva, příloha spisu) 16. 1. žalovaná navrhla slyšení svědků [příjmení] [jméno] [příjmení], PhDr. [jméno] [příjmení], realitní makléři, [jméno] [jméno], manžel 1. žalované. Dále bylo navrženo vypracování nového znaleckého posudku k posouzení otázky, zdali zůstavitelka byla schopna učinit napadená právní jednání. Nařízení tohoto znaleckého posudku a slyšení svědků, kteří se měli vyjádřit k osobě zůstavitelky, je zcela nadbytečným, když skutek se podává ze znaleckého posudku ve shora označeném opatrovnickém spisu, soudní znalec by hodnotil totožnou zdravotnickou dokumentaci, na jejímž základě činil závěry soudní znalec v uvedené věci, který nadto mohl provést vyšetření zůstavitelky. Tedy nově nařízený znalecký posudek by duplicitně hodnotil již zhodnocené skutečnosti.

17. Skutkový děj:

18. Dne 30. 10. 2018 byla mezi [jméno] [příjmení], dárce, a žalovanou, obdarovanou, uzavřena darovací smlouva, předmětem byly pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] katastrální území Odolena Voda, list vlastnictví [číslo]. Jako vlastník pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] k. ú. [obec], list vlastnictví [číslo] Katastrální úřad pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Praha-východ je vedena 1. žalovaná. Jako vlastník pozemku parc. [číslo] k. ú. [obec], list vlastnictví [číslo] Katastrální úřad pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Praha- východ, je 2. žalovaná, která uzavřela kupní smlouvu s 1. žalovanou dne 9. 4. 2019, kupní cena činila 3 276 520 Kč.

19. Předmětné nemovitosti nebyly předmětem projednání věci o pozůstalosti zemřelé [jméno] [příjmení]. Zůstavitelka zanechala závěť, jíž ustanovila dědicem veškeré pozůstalosti žalobkyni, zejména odkázala označené nemovité věci v katastrálním území Modřany a v katastrálním území Odolena Voda. Jako dědic ze zákona přichází žalovaná.

20. Obvodním soudem pro Prahu 8 byla vedena věc svéprávnosti [jméno] [příjmení]. Podnět k zahájení řízení byl podán dne 29. 3. 2018, Psychiatrická nemocnice Bohnice, s tím, že pacientka není pro duševní onemocnění schopna řádně se starat o své záležitosti, činit právní jednání ani jiné úkony spojené s běžným životem, posoudit správnost případného rozhodnutí, hrozí jí újma. Soudní znalec [příjmení] [jméno] [příjmení], znalec z oboru, zdravotnictví, odvětví psychiatrie, vypracovala dne 15. 10. 2018 znalecký posudek k posouzení [jméno] [příjmení] ve věci úpravy svéprávnosti. Závěrem bylo, že jmenovaná trpí duševní poruchou chorobného charakteru, nikoliv přechodné, těžkou demencí, Alzheimerova choroba, která bude progredovat, tento stav není léčitelný. Prognóza je nepříznivá, nelze očekávat zlepšení. Jiná duševní porucha chorobného charakteru nezjištěna. Rozpoznávací a ovládací schopnosti zcela vymizelé. Posuzovaná není schopna právního jednání bez závažné újmy, řešit běžné záležitosti každodenního života nakládat samostatně s finančními prostředky, plně ztratila schopnost chápat problematiku finančních záležitostí, není schopna spravovat své jmění, aniž jí hrozí závažná újma, porozumět důsledkům uzavření žádné smlouvy, žádného jednání na úřadech, pořídit dědickou smlouvu, závěť, dovětek.

21. Z hlediska skutkového stavu je hodnoceno pro věc za podstatné, že bylo provedeno odborné posouzení zdravotního stavu [jméno] [příjmení], kdy bylo zjištěno, že tato trpí těžkou formou demence, stav není přechodný, prognóza je nepříznivá. V době vyšetření posuzované byl její stav již takový, že nebyla schopna nakládat s finančními prostředky, spravovat záležitosti každodenního života, nakládat se svým jměním, pochopit význam jakékoliv smlouvy. Pokud tedy již v době vypracování znaleckého posudku, což bylo ke dni 15. 10. 2018, nebyla jmenovaná schopna v zásadě žádného právního jednání, přičemž darovací smlouva byla uzavřena dne 30. 10. 2018, je nepochybné, že jmenovaná nebyla schopna toto právní jednání učinit. Na tomto závěru nemůže ničeho změnit ani lékařská zpráva ze dne 1. 3. 2018, kde se uvádí, že nejsou známky zmatečnosti, bez poruch chování. Jednak tato lékařská zpráva nehodnotí zdravotní stav celistvě, se zaměřením právě na schopnost právně jednat, což znalecký posudek činí, nadto byla vyhotovena s určitým časovým předstihem, kdy ze znaleckého posudku se podává, že nemoc, demence, se vyvíjí, tudíž od doby vypracování této zprávy nepochybně došlo ke změně, nikoliv však ke zlepšení stavu. Za rozhodné je hodnoceno, že znalecký posudek hodnotil právě ty skutečnosti, které jsou pro posouzení toho, zdali jmenovaná mohla právní jednání činit, podstatnými, kdy byl vypracován právě v době, kdy bylo právní jednání činěno, resp. znalecký posudek byl vypracován v těsném časovém předstihu před uzavřením darovací smlouvy, přičemž je nepochybným, že nebyla-li jmenovaná schopna činit právní jednání již 15. 10. 2018 nebyla je s ohledem k závěrům znaleckého posudku schopna činit ani 30. 10. 2018.

22. Právní hodnocení:

23. Dle § 581 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v příslušném znění, o. z. není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Neplatné je i právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat.

24. Dle § 984, odst. 1 o. z., není-li stav zapsaný ve veřejném seznamu v souladu se skutečným právním stavem, svědčí zapsaný stav ve prospěch osoby, která nabyla věcné právo za úplatu v dobré víře od osoby k tomu oprávněné podle zapsaného stavu. Dobrá víra se posuzuje k době, kdy k právnímu jednání došlo; vzniká-li však věcné právo až zápisem do veřejného seznamu, pak k době podání návrhu na zápis.

25. Jak již bylo shora uvedeno, žalobkyně se domáhala rozhodnutí o určení vlastnictví ke dni úmrtí vlastnictví [jméno] [příjmení], narozené 22. 4. 1933, zemřelé 29. 3. 2020 posledně bytem [adresa], [ulice a číslo].

26. Soud učinil právní hodnocení věci při prvém jednání dne 19. 11. 2021. Následně bylo provedeno doplnění právního hodnocení věci dle přednášky pořádané Justiční akademií ČR dne 23. 11. 2021, přednášející JUDr. Ljubomír Drápal, Pozůstalostní řízení. Z této je odkázána zejména část„ Spor o dědické právo“, jak jest níže uvedeno.

27. Pro ustanovení § 189, odst. 1 z. z. ř. s . platí, že pozůstalost byla projednána a je zde nový majetek, který by měl být projednán, kdy zákon stanoví, který majetek je vyjmut pro aplikaci ustanovení § 189, odst. 1 z. z. ř. s . Tento majetek se řeší vždy v řízení sporném, tedy jako spor vedený v rejstříku C, kdy účastníky jsou všichni dědici. V tomto případě není žaloba postavena tak, že zůstavitel byl vlastníkem ke dni úmrtí, toto soud řeší jako předběžnou otázku, ale tak, v jakém poměru je dědic, žalobce, vlastníkem sporného majetku, tedy majetku uvedeného v tomto ustanovení, protože v tomto případě se sporný majetek jako dodatečné dědictví projednat nesmí. Žalobou podle § 189, odst. 1 z. ř. s . může být též žaloba zůstavitelova věřitele, jenž se ve sporném řízení proti dědicům domáhá určení, že do pozůstalosti po zemřelém spadají i další (než dědici uváděné) položky, které mohly být rovněž zahrnuty do majetku, jenž byl na základě soudem schválené dohody mezi dědici a věřiteli přenechán věřitelům na úhradu jejich pohledávek za zůstavitelem nebo byl zpeněžen v rámci nařízené likvidace pozůstalosti.

28. Dle § 189, odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb. nepřihlíží-li se v řízení a při rozhodování o pozůstalosti k majetku nebo dluhům zůstavitele v důsledku postupu podle § 162, odst. 2 věty, druhé, § 172, odst. 2, věty druhé nebo § 173, věty druhé, mohou se účastníci domáhat svých práv žalobou. Ve vztahu k citovanému soud věc hodnotí v režimu ustanovení § 172, odst. 2 odkázaného zákona, dle nějž nebyla-li zjištěna podle odstavce 1, soud aktiva pozůstalosti objasní z údajů dědiců a uvede je v seznamu aktiv; neshodnou-li se dědici na rozhodných skutečnostech o tom, co vše patří do aktiv pozůstalosti, ke spornému majetku se v řízení a při projednání pozůstalosti nepřihlíží. V souzené věci nebyla v řízení o pozůstalosti zjištěna aktiva, jimiž jsou nemovitosti, které jsou předmětem sporu.

29. Ve vztahu k převodu na třetí osobu byl v rámci přednesu konstatován závěr takový, že převede-li zůstavitel neplatně majetek na třetí osobu, musí být nejdříve žalováni dědici o určení v režimu § 189 zákona č. 292/2013 Sb., poté následuje žaloba proti třetí osobě. V souzené věci byl převeden majetek na třetí osobu, 2. žalovaného, zde však majetek nepřevedl zůstavitel. Jinak pro úplnost soud konstatuje, že za situace, kdy 2. žalovaný je veden jako vlastník předmětné nemovité věci, je dána jeho legitimace ve věci.

30. Uvedené z hlediska účastenství podporuje i rozhodnutí NS ČR vydané ve věci sp. zn. 24 Cdo 311/2020 dne 29. 10. 2020, které uvádí, že„ Řízení o žalobě na plnění se musí účastnit (buď jako žalobci, nebo jako žalovaní) všichni dědici, jinak je dán nedostatek věcné legitimace. Postavení jednotlivých dědiců ve sporu pak bude vyplývat z jejich postoje k tomu, zda pohledávka (nebo dluh) zůstavitele patří nebo nepatří do aktiv (nebo pasiv) dědictví.“.

31. V návaznosti na přednesené bylo soudem uzavřeno, že žalobní petit tak, jak byl žalobkyní postaven, kdy se domáhala určení, že vlastníkem nemovitosti byla ke dni úmrtí [jméno] [příjmení], pro úspěch ve věci neobstojí, a to když se jedná o majetek, který je sporným, nebyl v řízení o pozůstalosti projednán. Dle shora uvedeného se tak jedná o věc v režimu § 189, odst. 1 z. ř. s., kdy v tomto případě platí, že věc je nutno projednat v řízení sporném civilním, tedy v řízení dle části třetí občanského soudního řádu. Právě takovýmto řízením je projednávaná věc. Platí také, že v tomto případě se věc již neprojedná v rámci dodatečného projednání dědictví. Tedy tak, jak bylo žalobní žádání postaveno, byl dán bez dalšího předpoklad pro zamítnutí návrhu.

32. Po poučení žalobce jak jest shora, učinil v rámci přednesu závěrečného návrhu po poučení dle § 119a, odst. 1 o. s. ř. návrh na připuštění změny petitu tak, že tento zní: Určuje se, že pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] v katastrálním území Odolena Voda zapsané v katastru nemovitostí na listu vlastnictví [číslo] vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, okres [okres], obec Odolena Voda, byly ke dni 29. 3. 2020 ve vlastnictví [jméno] [příjmení], narozené dne 22. 4. 1933, zemřelé dne 29. 3. 2020, posledně bytem [adresa], [ulice a číslo], alternativně určuje se, že žalobkyně je vlastníkem pozemku parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] v katastrálním území Odolena Voda zapsané v katastru nemovitostí na listu vlastnictví [číslo] vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, okres [okres], obec Odolena Voda. Určuje, že pozemek parc. [číslo] v katastrálním území Odolena Voda zapsaný v katastru nemovitostí na parc [číslo] vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, okres [okres], obec Odolena Voda byl ke dni 29. 3. 2020 ve vlastnictví [jméno] [příjmení], narozené dne 22. 4. 1933, zemřelé dne 29. 3. 2020, posledně bytem [adresa], [ulice a číslo], alternativně určuje se, že vlastníkem pozemku parc. [číslo] v katastrálním území Odolena Voda zapsaný v katastru nemovitostí na listu vlastnictví [číslo] vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, okres [okres], obec Odolena Voda byla [jméno] [příjmení], narozená dne 22. 4. 1933, zemřelá dne 29. 3. 2020, posledně bytem [adresa], [ulice a číslo], a to ke dni předcházejícímu údajnému zcizení nemovitosti.

33. Protože návrh byl učiněn ještě před tím, nežli jednání bylo ukončeno, přičemž jednání byli přítomni všichni účastníci, byly tak dány předpoklady pro rozhodnutí dle § 95 o. s. ř. Bylo tak vydáno usnesení, jímž bylo rozhodnuto: Připouští se změna návrhu tak, že petit žaloby nadále zní: I. Určuje se, že pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] v katastrálním území Odolena Voda zapsané v katastru nemovitostí na listu vlastnictví [číslo] vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, okres [okres], obec Odolena Voda, byly ke dni 29. 3. 2020 ve vlastnictví [jméno] [příjmení], narozené dne 22. 4. 1933, zemřelé dne 29. 3. 2020, posledně bytem [adresa], [ulice a číslo], alternativně určuje se, že žalobkyně je vlastníkem pozemku parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] v katastrálním území Odolena Voda zapsané v katastru nemovitostí na listu vlastnictví [číslo] vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, okres [okres], obec Odolena Voda II. Určuje, že pozemek parc. [číslo] v katastrálním území Odolena Voda zapsaný v katastru nemovitostí na parc [číslo] vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, okres [okres], obec Odolena Voda byl ke dni 29. 3. 2020 ve vlastnictví [jméno] [příjmení], narozené dne 22. 4. 1933, zemřelé dne 29. 3. 2020, posledně bytem [adresa], [ulice a číslo], alternativně určuje se, že vlastníkem pozemku parc. [číslo] v katastrálním území Odolena Voda zapsaný v katastru nemovitostí na listu vlastnictví [číslo] vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, okres [okres], obec Odolena Voda byla [jméno] [příjmení], narozená dne 22. 4. 1933, zemřelá dne 29. 3. 2020, posledně bytem [adresa], [ulice a číslo], a to ke dni předcházejícímu údajnému zcizení nemovitosti.

34. Nadále je tak namístě věc hodnotit v režimu § 581, § 984 o. z. Věc je posuzována jako určení vlastnictví proti 1. žalované, 2. žalované, které jsou věci účastny, nikoliv ve vztahu k zemřelé zůstavitelce, kdy však její právní jednání je hodnoceno, kdy soud i nadále věc hodnotí v intencích přednesu při jednání soudu.

35. V zásadě shodné členění právního jednání jako je uvedeno v § 581 o. z. vymezoval i § 38 obč. zák. který taktéž rozděloval neplatnost právních úkonů (jednání) u osob, které neměly způsobilost k právním úkonům a osob, které je činily v duševní poruše. Uvedené rozlišení definuje rozhodnutí NS ČR 21 Cdo 4075/2019, které uvádí:„ V rozhodovací praxi Nejvyššího soudu je obecně přijímán názor, že duševní porucha může být způsobena rozdílnými příčinami, a to jednak duševní chorobou nebo jinou nemocí, která má takovou poruchu za následek, anebo může být vyvolána požitím návykových látek, např. alkoholu nebo omamných látek. Duševní porucha, která je příčinou nepříčetnosti, může být přechodná a krátkodobá, a to od několika vteřin (např. porucha vědomí u řidiče auta, jako příčina dopravní nehody, při níž dojde k ublížení na zdraví) či minut (např. epileptický záchvat, v rámci něhož dojde k ublížení na zdraví osobě poskytující pomoc nemocnému), ale může být také dlouhotrvající nebo trvalá (např. schizofrenie či mentální retardace). Z hlediska tohoto chápání je duševní poruchou nejenom duševní choroba, ale i krátkodobá porucha psychických funkcí, hluboká porucha vědomí, slabomyslnost či jakákoli jiná těžká duševní odchylka (srov. např. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3061/2012) . ….. Jak dále vyplynulo ze zjištění soudů, žalobce nebyl omezen ve svéprávnosti a nebyl mu tak ustanoven opatrovník (srov. ustanovení § 55 a násl. o. z., ustanovení § 62 a násl. o. z.); žalobci nebyl ustanoven ani opatrovník bez omezení svéprávnosti (srov. ustanovení § 469 odst. 1 o. z.) Nelze pochybovat o tom, že v situaci, kdy zdravotní stav (duševní choroba) trvale neumožňuje člověku právně jednat a tato choroba (porucha) byla přítomna i v době posuzovaného právního jednání (dohody o rozvázání pracovního poměru), uplatní se bezvýhradně principy uvedené v ustanovení § 645 věty první o. z. a lhůta k uplatnění práva začne běžet až ustanovením opatrovníka, a není též pochyb o tom, že se zachovává lhůta původní, tedy dvouměsíční. Jiná situace je však v nyní projednávané věci, neboť podle vyjádření znalkyně žalobce trpí (dokonce) duševní chorobou (poruchou), která je trvalého rázu, avšak která v době„ zaléčení“ (remise) žalobci nijak nebrání právně jednat; je obecně známo, že duševní onemocnění leckdy vykazují takový průběh a takový stav člověka nevede k zásahům do jeho svéprávnosti a ani k ustanovení opatrovníka nebo jiného zástupce. V této situaci je aplikace ustanovení § 645 o. z. vyloučena; … Tento závěr na jedné straně dostatečně chrání práva zaměstnance, resp. práva osob stižených duševní poruchou, neboť odkládá počátek běhu této (jinak záměrně relativně velmi krátké) lhůty až k okamžiku zjištění, že tyto osoby jsou schopny dostatečně svá práva hájit (duševní porucha jim nebrání) a na straně druhé neprodlužuje stav nejistoty zaměstnavatele, nastavený touto situací.“.

36. Ze shora uvedeného se tedy podává, že je třeba rozlišovat situaci, kdy právní jednání činí osoba, která není plně svéprávnou a osoba, která koná v duševní poruše. K tomuto Občanský zákoník, díl I, C. H. BECK, Praha 2014, str. 2093 a násl. uvádí, že se buď jedná o jednání osob omezených ve svéprávnosti, které k danému jednání měly svéprávnost omezenu nebo osoby, které svéprávné jsou, ale momentálně, přechodně, se nachází ve stavu duševní poruchy, činící ji neschopnou právně jednat, kdy není schopna rozeznat obsah a podstatu svého jednání. Jedná se o stav mysli vylučující svobodnou tvorbu vůle, omezující intelektuální schopnosti, určovací schopnosti. Mezi poruchou a jednáním musí být příčinná souvislost.

37. Tedy striktně dle znění zákona vykládáno, by muselo být zjištěno, že žalovaná buď byla omezena ve svéprávnosti či trpěla duševní poruchou přechodného rázu, která ji v době právního jednání činila k tomuto nezpůsobilou. Zároveň se však z citovaného rozhodnutí podává, že je nutno chránit zájmy osob, které jsou stiženy duševní poruchou.

38. K tomuto je nutno dále odkázat na nález Ústavního soudu ČR vydaný ve věci sp. zn. II. ÚS 3040/16, které uvádí následující.„ Podstatou ústavní stížnosti byl nesouhlas stěžovatele se způsobem, jakým obecné interpretovaly důvod zmatečnosti podle § 229 odst. 1 písm. c) o. s. ř., když dospěly k závěru, že důvod zmatečnosti podle § 229 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není naplněn, nebyl-li účastník řízení v rozhodné době zbaven způsobilosti k právním úkonům ani v ní omezen (srov. též již výše citovaná usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 2 Cdon 1541/97, sp. zn. 21 Cdo 1015/2011 či sp. zn. 21 Cdo 1637/2011). Otázkou, kterou musel Ústavní soud posoudit, tedy je, zda je tato interpretace předmětného ustanovení také ústavně konformní, resp. zda neporušuje základní práva stěžovatele. … Úkolem Ústavního soudu bylo posoudit, zda je možné interpretaci zmatečnostního důvodu dle § 229 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (tj. nedostatek procesní způsobilosti) zastávanou obecnými soudy považovat za ústavně konformní či nikoli. … Procesní způsobilost (způsobilost samostatně jednat před soudem) má v souladu s § 20 odst. 1 o. s. ř. každý v tom rozsahu, v jakém má způsobilost vlastními úkony nabývat práv a brát na sebe povinnosti (způsobilost k právním úkonům). Úprava procesní způsobilosti je tedy navázána na hmotněprávní úpravu způsobilosti k právním úkonům (dnešní terminologií se jedná o svéprávnost, viz § 15 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "NOZ")). V případě stěžovatele tedy bylo otázkou, jak naložit s fyzickou osobou, která sice nebyla pravomocným rozhodnutím soudu omezena ani zbavena ve způsobilosti k právním úkonům, avšak v rozhodné době trpěla duševní poruchou, která měla za následek neplatnost jejího právního jednání (§ 38 odst. 2 o. z.). Obecné soudy se přitom ve věci stěžovatele striktně držely gramatického výkladu výše rekapitulované právní úpravy. S odkazem na výše citovanou judikaturu Nejvyššího soudu dospěly k závěru, že důvod zmatečnosti dle § 229 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není naplněn, nebyl-li účastník řízení (v době před pravomocným skončením řízení předcházejícího vydání rozhodnutí soudu napadeného žalobou pro zmatečnost) zbaven způsobilosti k právním úkonům ani v ní omezen. Tento důvod zmatečnosti tedy podle obecných soudů nekryje jednání osoby, která sice nebyla pravomocně omezena či zbavena ve způsobilosti k právním úkonům, nicméně prokazatelně v rozhodné době trpěla duševní poruchou způsobující neplatnost jejích právních úkonů (§ 38 odst. 2 o. z.). Stěžovatelovu žalobu pro zmatečnost proto jako nepřípustnou zamítly. … obecné soudy se ve své rozhodovací činnosti nemohou omezit na pouhý mechanický výklad a aplikaci podústavního práva, aniž by zároveň nedomýšlely praktické dopady jimi přijatého výkladu právní normy, který nesmí vést k iracionálním či dokonce absurdním důsledkům. Úkolem obecných soudů bylo naopak nalézt rozumné a spravedlivé řešení ve specifické situaci stěžovatele, a to pomocí ústavně konformního výkladu a aplikace § 229 odst. 1 písm. c) o. s. ř. tak, aby byl zachován účel (legitimní cíl), k jehož naplnění má předmětné ustanovení směřovat. Tímto účelem je ochrana práv osob stižených duševní poruchou, resp. napravení vady řízení spočívající v neposkytnutí dostatečné ochrany osobě, která v řízení není schopna jednat samostatně (v tomto případě se jedná o právo na přístup k soudu a na spravedlivý proces a také právo vlastnické). Tuto povinnost však obecné soudy ve stěžovatelově věci nesplnily. Ke stejnému závěru dospěla též komentářová literatura. Podle ní je třeba výklad § 229 odst. 1 písm. c) o. s. ř. podaný ve věci stěžovatele obecnými soudy třeba překonat. "Právní úpravu, jež by napadení rozhodnutí vydaného v řízení s osobou stiženou duševní poruchou, jež ji činí nezpůsobilou právně jednat, aniž by tato byla zastoupena, nesankcionovala, není možné akceptovat. (...) Řešení je proto možné hledat v extenzivním výkladu § 229 odst. 1 písm. c), a to s přihlédnutím k jeho účelu, jímž je napravení vady řízení spočívající v neposkytnutí dostatečné ochrany osobě, která v řízení není schopna jednat samostatně" (Svoboda, K., Smolík, P., Levý, J., Šínová, R. a kol. Občanský soudní řád: komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 92, bod 48). Citovaný komentář sice vychází z právní úpravy svéprávnosti obsažené v NOZ, avšak závěry z něj plynoucí jsou bezesporu uplatnitelné i v nyní rozhodovaném případě. Podstatná změna hmotněprávní úpravy svéprávnosti (nově upravující řadu tzv. podpůrných opatření (viz § 38 - 65 NOZ), nepřipouštějící úplné zbavení svéprávnosti a považující tudíž omezení svéprávnosti za prostředek ultima ratio k ochraně práv fyzické osoby stižené duševní poruchou (viz § 55 a § 57 NOZ)) nemění ničeho na účelu, k jehož naplnění směřuje zmatečnostní důvod zakotvený v § 229 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tj. ochrana práv osob stižených duševní poruchou, resp. napravení vady řízení spočívající v neposkytnutí dostatečné ochrany osobě, která v řízení není schopna samostatně jednat. … omezení, resp. zbavení způsobilosti k právním úkonům, a bezprostředně na ně také navázané omezení, resp. zbavení procesní způsobilosti, nejsou jedinými prostředky směřujícími k ochraně práv osoby stižené duševní poruchou, které náš právní řád zná. Hmotné právo totiž předpokládá také situaci, kdy osoba sice nebyla pravomocně omezena ani zbavena způsobilosti k právním úkonům, avšak přesto není pro duševní poruchu schopna činit právní úkony (právně jednat). Občanské právo hmotné takovýto nedostatek (vadu) právního jednání fyzické osoby spojuje se stejnými následky jako v případě právního jednání osoby omezené, resp. zbavené způsobilosti k právním úkonům, tj. sankcionuje jej absolutní neplatností (viz § 38 odst. 2 o. z., k témuž závěru směřuje také § 581 NOZ) Ústavní soud již v tomto směru konstatoval (vycházeje z nové koncepce svéprávnosti v NOZ a také z Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením), že " (n) a institut neplatnosti právního jednání z důvodu, že osoba jednala v duševní poruše (§ 38 odst. 2 (o. z.) a věty druhé § 581 (NOZ)), je tedy nutno pohlížet jako na jeden z institutů, jejichž účelem je chránit osoby s duševním postižením (...). Je totiž nutno zajistit, aby osoby s postižením mohly reálně požívat svých práv, včetně například práva na ochranu majetku (...). Toto jejich právo musí stát zajistit i přijetím vhodného legislativního rámce, do něhož v daném kontextu patří i institut neplatnosti právního jednání učiněného v duševní poruše" (viz nález sp. zn. I. ÚS 173/13 ze dne 20. 8. 2014, bod 27 (N 156/74 SbNU 333)). ….. ustanovení § 38 odst. 2 o. z. (resp. ani jeho obdoba v § 581 NOZ) nemá svůj explicitní odraz v textu ustanovení § 229 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Občanský soudní řád tuto situaci s ohledem na právní úpravu procesní způsobilosti obsaženou v § 20 odst. 1 o. s. ř. nepostihuje. Ve výše citovaném nálezu sp. zn. I. ÚS 173/13 však Ústavní soud dovodil pozitivní závazek státu zajistit práva osob stižených duševní poruchou též prostřednictvím přijetí vhodné (dostatečné) právní úpravy zajišťující ochranu práv těchto osob. Tento závazek se jistě promítá také do úpravy procesních pravidel a osobě stižené duševní poruchou je třeba také zajistit účinný přístup ke spravedlnosti (čl. 13 Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením). Právní úprava procesní způsobilosti a na ní navazující důvod zmatečnosti dle § 229 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je však v tomto ohledu zjevně deficitní. Vede totiž k absurdním důsledkům, neboť dle hmotného práva je právní jednání osoby stižené duševní poruchou, která ji činí k takovému jednání neschopnou, absolutně neplatné. Zároveň však z hlediska práva procesního, nebyla-li tato osoba pravomocně omezena či zbavena způsobilosti k právním úkonům, tak má plnou procesní způsobilost a může samostatně vystupovat před soudem se všemi důsledky z toho plynoucími. …. Dosavadní soudní praxe přitom odmítala pod důvod zmatečnosti dle § 229 odst. 1 písm. c) o. s. ř. podřadit také jednání osoby prokazatelně jednající v duševní poruše, jestliže tato osoba nebyla pravomocně omezena ani zbavena ve způsobilosti k právním úkonům. Vycházela totiž pouze z formalistického a čistě gramatického výkladu ustanovení § 229 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a zcela abstrahovala od jeho již zmíněného účelu. Při výkladu předmětného ustanovení je však třeba k tomuto účelu přihlédnout a vyložit jej v souladu s ním. V tomto směru je jedinou ústavně konformní interpretací předmětného ustanovení § 229 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (a s ním spojeného § 20 odst. 1 o. s. ř.) taková intepretace, podle níž nemá procesní způsobilost ani osoba, která sice v rozhodné době nebyla pravomocně omezena nebo zbavena ve způsobilosti k právním úkonům, avšak v důsledku duševní poruchy nebyla schopná samostatně právně jednat a nebyla přitom náležitě zastoupena opatrovníkem, resp. při jednání advokátem s procesní plnou mocí. Tento výklad přitom neplatí pouze pro případy, na něž se vztahuje úprava způsobilosti k právním úkonům dle o. z. (jako tomu bylo v nyní rozhodovaném případě), ale také (a tím spíše) pro případy, na něž dopadá aktuální úprava svéprávnosti obsažená v NOZ.“ 39. Posledně citované pro souzenou věc je nutno považovat za zásadní. Zcela jednoznačně se z citovaného podává, že není rozhodným, zdali v době právního jednání zůstavitelka byla či nebyla omezena ve svéprávnosti, pokud je zřejmé, že ji duševní porucha činila neschopnou právního jednání a zároveň je nadbytečným přezkum toho, zdali žalobkyně trpěla duševní poruchou přechodného rázu. Jak Ústavní soud ČR uvádí, úkolem obecných soudů je nalézt rozumné a spravedlivé řešení ve specifické situaci stěžovatele, a to pomocí ústavně konformního výkladu a aplikace zákonného ustanovení tak, aby byl zachován účel (legitimní cíl), k jehož naplnění má předmětné ustanovení směřovat. 1. žalovaná navrhla slyšení svědků k prokázání zdravotního stavu zůstavitelky. K tomuto soud konstatuje, že pro zkoumání zdravotního stavu zemřelé osoby svědecké výpovědi hodnotí jako důkazy sekundární, které by bylo namístě provést, nebylo-li by možné zdravotní stav této osoby zjistit ze zdravotní dokumentace. V souzené věci však bylo provedeno znalecké zkoumání zůstavitelky, které bylo provedeno právě v době, kdy bylo činěno napadené právní jednání. Z této se zcela jednoznačně podává, že zůstavitelka trpěla těžkou demencí, kdy z tohoto důkazu (znalecký posudek, je obsahem spisu OS Praha 8 sp. zn. [spisová značka], který je připojen) je nepochybné, že její zdravotní stav jí bránil učinit napadené právní jednání. Ani výslech dalších osob by tento závěr soudu nemohl zvrátit, neboť osoby, které se zůstavitelkou hovořily, a které 1. žalované odkazuje k důkazu s tím, že doloží, že zůstavitelka právní jednání byla schopna učinit, nemohou činit závěry o zdravotním stavu zůstavitelky. I kdyby z výslechu těchto osob bylo zjištěno, že zůstavitelka byla schopna interakce, komunikovala s okolím, neznamenalo by to bez dalšího, že byla schopna právního jednání, jímž jest uzavření smlouvy. 40. 2. žalovaná odkazuje na ustanovení § 984 o. z., tedy je nutno hodnotit kolizi ustanovení § 581 o. z. a § 984 o. z.

41. K tomuto je třeba odkázat na rozhodnutí NS ČR vydané ve věci sp. zn. 22 Cdo 1980/2020 ze dne 9. 12. 2020, které je tak nepochybně rozhodnutím reflektujícím aktuální rozhodovací praxi NS ČR. Toto uvádí následující:„ Podle § 984 odst. 1 o. z. není-li stav zapsaný ve veřejném seznamu v souladu se skutečným právním stavem, svědčí zapsaný stav ve prospěch osoby, která nabyla věcné právo za úplatu v dobré víře od osoby k tomu oprávněné podle zapsaného stavu. Dobrá víra se posuzuje v době, kdy k právnímu jednání došlo; vzniká-li však věcné právo až zápisem do veřejného seznamu, pak k době podání návrhu na zápis. V této souvislosti dovolací soud uvádí, že ochrana poskytovaná § 984 odst. 1 o. z. je mimo jiné podmíněna tím, že – v daném případě převodní jednání v podobě kupní smlouvy – smlouva, kterou se nabývá právo (zde vlastnické právo) je uzavřena platně (k tomu shodně a k dalším vyžadovaným podmínkám pro ochranu nabyvatele v režimu § 984 odst. 1 srovnej: Tégl, P. Úplatnost nabytí věcného práva jako podmínka fungování materiální publicity veřejných seznamů v novém občanském zákoníku, Právní rozhledy, 2013, č. 1, s. 28 a násl., Tégl, P. – Zajíc, J. Způsob, jakým věc opustila sféru vlivu vlastníka, jako kritérium důležité pro ochranu nabyvatele při nabývání od neoprávněného, Právní rozhledy, 2016, č. 4, s. 120 a násl.). Jinak řečeno, neplatnost uzavřené smlouvy vylučuje nabytí práva v režimu § 984 odst. 1 o. z., což je i tento případ. Obstojí-li pak závěr o absolutní neplatnosti převodní smlouvy, je tím bez dalšího vyloučeno použití § 984 o. z. Ustanovení § 984 o. z. je promítnutím zásady materiální publicity veřejných seznamů v právním řádu, která umožňuje, aby za stanovených podmínek došlo k nabytí práva od neoprávněného, tedy od osoby, která ačkoli je ve veřejném seznamu zapsána jako osoba oprávněná, podle skutečného stavu osobou oprávněnou není, protože jí uvedené právo nesvědčí. Právní úprava tu sleduje ochranu těch, kdo nabydou věcné právo (v daném případě vlastnické právo) za úplatu v dobré víře od osoby, která je podle stavu zápisů ve veřejném seznamu oprávněna takové právo zřídit nebo převést. Podmínkou takového nabytí práva je úplatnost nabývacího právního jednání (srovnej odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2019 sp. zn. 21 Cdo 4540/2018 (dostupného na www.nsoud.cz)) a dobrá víra nabyvatele v soulad zápisu ve veřejném seznamu se skutečným právním stavem (v to, že osoba zapsaná ve veřejném seznamu jako oprávněná osoba je oprávněnou osobou k převodu práva i podle skutečného právního stavu jakožto vlastník věci) – (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 6. 2020, sp. zn. 21 Cdo 3017/2019 (dostupný na [webová adresa])). V této souvislosti dovolací soud uvádí, že ochrana nabyvatele práva v režimu § 984 odst. 1 o. z. se vztahuje jen na případy, kdy – v případě převodu vlastnického práva – schází vlastnické právo převodce, tj. jde o stav, kdy osobě zapsané ve veřejném seznamu převáděné právo nesvědčí, protože není jeho skutečným subjektem. Zákonem požadovaná dobrá víra nabyvatele pak pokrývá toliko nedostatek vlastnického práva převodce, nevztahuje se však na jiné vady právního jednání, způsobující jeho neplatnost (k tomu srovnej shodně Tégl, P. – Zajíc, J. Způsob, jakým věc opustila sféru vlivu vlastníka, jako kritérium důležité pro ochranu nabyvatele při nabývání od neoprávněného, Právní rozhledy, 2016, č. 4, s. 120 a násl. a tam citovaná další rozsáhlá odborná literatura).“ 42. Jinými slovy, pro aplikaci ustanovení § 984 o. z. je nutným, aby smlouva naplňovala znaky platného právního jednání.

43. Rozhodnutí NS ČR, č. j. 24 Cdo 2830/2018-869 ze dne 21. 12. 2018, uvádí:„ K otázce„ nabytí nemovitostí od nevlastníka“ dovolací soud dodává, že při jejím posouzení si obecné soudy nemohou samy svévolně stanovovat (určovat) kritéria či znaky, při jejichž osvědčení lze na danou právní otázku odpovědět kladně, nýbrž musejí důsledně vycházet z judikatury Ústavního soudu, především z výše uvedeného nálezu sp. zn. I. ÚS 2219/2012. [jméno] víru nabyvatele samozřejmě nelze presumovat jen tím, že nabyvatel vycházel ze stavu zápisu v katastru nemovitostí, ale je zapotřebí důsledně posuzovat všechny okolnosti, které Ústavní soud ve svém nálezu vyložil, tedy„ je nutné posoudit, zda dobrověrný nabyvatel nemohl ani při vynaložení veškerého úsilí, které po něm lze požadovat, seznat, že stav zapsaný v katastru nemovitostí neodpovídá skutečnosti“.

44. Otázku dobré víry tedy definuje rozhodnutí sp. zn. I. ÚS 2219/2012 které uvádí, že dobrou víru nabyvatele samozřejmě nelze presumovat jen tím, že nabyvatel vycházel ze stavu zápisu v katastru nemovitostí, ale je zapotřebí důsledně posuzovat všechny okolnosti, které Ústavní soud ve svém nálezu vyložil, tedy„ je nutné posoudit, zda dobrověrný nabyvatel nemohl ani při vynaložení veškerého úsilí, které po něm lze požadovat, seznat, že stav zapsaný v katastru nemovitostí neodpovídá skutečnosti“, k čemuž soud konstatuje, že uvedená definice je platná i pro stav po 1. 1. 2014, což pro žalobce staví povinnost prokázat, že existuje alespoň jeden důvod, kdy nabyvatel mohl seznat, že stav zapsaný v katastru nemovitostí neodpovídá skutečnosti. Ve vztahu k tomuto je nutno konstatovat, že žalobkyně zde neunesla ani břímě tvrzení, natožpak břímě důkazní, když neoznačila žádný důvod, pro který 2. žalovaná nemohla seznat, že stav zapsaný v katastru neodpovídá skutečnosti, neoznačila tedy ani žádný důkaz (resp. není-li tvrzení, není namístě označit důkaz pro řízení, neboť není zřejmé, jaká tvrzení by měl prokazovat). Nadto soud odkazuje shora uvedenou přednášku, kdy zcela jednoznačně bylo uzavřeno, že proti třetí osobě nemůže být žalobce se svým návrhem s odkazem k ustanovení § 189, odst. 1 z. ř. s . úspěšným.

45. Uzavřeno tedy bylo, že nárok je důvodným ve vztahu mezi žalobkyní a 1. žalovanou, není důvodným mezi žalobkyní a 2. žalovanou. S ohledem k návrhu na připuštění změny petitu tak bylo ve věci rozhodnuto, že žalobkyně je vlastníkem pozemku parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] v katastrálním území Odolena Voda zapsané v katastru nemovitostí na listu vlastnictví [číslo] vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, okres [okres], obec Odolena Voda. Žaloba v té části, v níž se žalobkyně domáhala určení, že pozemek parc. [číslo] v katastrálním území Odolena Voda zapsaný v katastru nemovitostí na listu vlastnictví [číslo] vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, okres [okres], obec Odolena Voda byl ke dni 29. 3. 2020 ve vlastnictví [jméno] [příjmení], narozené dne 22. 4. 1933, zemřelé dne 29. 3. 2020, posledně bytem [adresa], [ulice a číslo], alternativně aby soud určil, že vlastníkem pozemku parc. [číslo] v katastrálním území Odolena Voda zapsaný v katastru nemovitostí na listu vlastnictví [číslo] vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, okres [okres], obec Odolena Voda byla [jméno] [příjmení], narozená dne 22. 4. 1933, zemřelá dne 29. 3. 2020, posledně bytem [adresa], [ulice a číslo], a to ke dni předcházejícímu údajnému zcizení nemovitosti, se zamítá.

46. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v režimu ustanovení § 142, odst. 1 o. s. ř. Předmětem sporu bylo určení vlastnictví k nemovité věci. Soud odkazuje rozhodnutí NS ČR vydané ve věci sp. zn. 22 Cdo 244/2017. Toto uvádí, že dovolací soud se k stanovení výše mimosmluvní odměny za zastupování advokátem ve věcech určení existence práva či právního poměru, zejména práva vlastnického, opakovaně vyjadřoval, kdy platí, že primárně je nutné vycházet z § 8 odst. 1 advokátního tarifu (není-li stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodnotu cena věci v době započetí úkonu právní služby), a teprve v případě, že nelze hodnotu věci vyjádřit v penězích, či ji lze zjistit jen s nepoměrnými obtížemi, je nezbytné za tarifní hodnotu věci považovat fixní tarifní hodnotu podle § 9 advokátního tarifu (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1021/2015, sp. zn. 22 Cdo 2648/2015). Aplikace ustanovení § 9 odst. 1 advokátního tarifu je možná pouze v tom případě, že nelze zjistit hodnotu věci, která je předmětem sporu, nebo ji lze zjistit jen s nepoměrnými obtížemi. Pokud předmětem řízení je nemovitá věc, je z povahy ocenitelná (nález Ústavního soudu ze dne 23. 2. 2011, sp. zn. IV. ÚS 1332/07). U nemovité věci tak nelze v zásadě hovořit o její neocenitelnosti, …. I pokud je nemovitá věc předmětem řízení pouze zprostředkovaně, tedy v řízení o určení vlastnického práva, aplikaci § 9 odst. 1 advokátního tarifu mohou odůvodnit nepoměrné obtíže spojené se zjišťováním ceny, což přichází v tom případě, že z obsahu spisu není zřejmý žádný právně relevantní podklad týkající se hodnoty nemovitosti a zjišťování hodnoty věci by znamenalo prodloužení sporu ve vazbě na neúčelné náklady, jež by se musely vynaložit v souvislosti s odborným posouzením skutečností rozhodných pro zjištění hodnoty (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2648/2015, sp. zn. 30 Cdo 1021/2015). Tedy platí, že pokud obsahem spisu je právně relevantní podklad oceňující hodnotu nemovité věci, nelze v řízení o určení práva či právního poměru k nemovité věci ustanovení § 9 odst. 1 advokátního tarifu aplikovat.

47. V souzené věci nelze uzavřít, že součástí spisu jsou podklady, které mohou tvořit spolehlivý podklad o ceně nemovitosti. Zadání znaleckého posudku pro určení hodnoty předmětných nemovitostí zcela přesahuje rámec řízení. Ve vztahu k pozemkům parc. č. parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] k. ú. [obec] není obsahem spisu žádné právní jednání, které by uvádělo jejich hodnotu, obsahem spisu je ve vztahu k těmto právní jednání, jímž jest darovací smlouva. Co se týká pozemku parc. č. parc. [číslo] k. ú. [obec], bylo zjištěno, že byla uzavřena kupní smlouva, kdy kupní cena činila 3 276 520 Kč Kupní smlouva však byla uzavřena 9. 4. 2019, tedy téměř před třemi lety. S ohledem k růstu cen nemovitostí tak tento údaj taktéž není relevantním podkladem pro určení hodnoty této nemovitosti, přičemž nařízení znaleckého posudku pro určení aktuální ceny tohoto pozemku přesahuje rámec tohoto řízení.

48. Odměna advokáta tak za jeden úkon právní pomoci činí dle § 7, bodu 4., 6. vyhlášky č. 177/1996 Sb., činí 1 500 Kč. Právní úkony jsou dle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) citované vyhlášky. Paušální náhrady hotových výdajů činí á 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Daň z přidané hodnoty činí, 21 %, § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. vyhlášky č. 177/1996 Sb.

49. Ve vztahu mezi účastníky sporu bylo rozhodováno pouze o úkonech právní pomoci, které byly vykonány v rámci řízení vedeného u Okresního soudu Praha – východ. Není tak rozhodováno o úkonech právní pomoci, které byly provedeny v rámci řízení vedeného před Obvodním soudem pro Prahu 4, kdy v rámci tohoto řízení je nutno o těchto úkonech právní pomoci rozhodnout.

50. Ve vztahu mezi žalobkyní a 1. žalovanou byla úspěšným účastníkem řízení žalobkyně. Právní zástupce žalobkyně v řízení vedeném u Okresního soudu Praha – východ sp. zn. 22 C 220/2020 učinil úkony právní pomoci, jimiž jsou účast při ústním jednání dne 19. 11. 2021, 28. 1. 2022, 16. 2. 2022.

51. Usnesením Okresního soudu Praha – východ čj. 22 C 220/2021-59 ze dne 29. 9. 2021 byla žalobkyně vyzvána k úhradě soudního poplatku ve výši 10 000 Kč, který byl uhrazen, záznam o složení na čl. 64 spisu, účetní doklad [číslo], položka rejstříku [číslo], [variabilní symbol].

52. Na straně žalobce jsou náklady řízení tvořeny částkami 3 x 1 500 Kč + 3 x 300 Kč + 10 000 Kč, když právní zástupce žalobce není veden jako plátce daně z přidané hodnoty. Celkem tak 15 400 Kč.

53. Ve vztahu mezi žalobkyní a 2. žalovanou byla úspěšným účastníkem řízení žalovaná. Právní zástupce 2. žalované v řízení vedeném u Okresního soudu Praha – východ sp. zn. 22 C 220/2020 učinil úkony právní pomoci, jimiž jsou účast při ústním jednání dne 19. 11. 2021, 28. 1. 2022, 16. 2. 2022.

54. Na straně žalobce jsou náklady řízení tvořeny částkami 3 x 1 500 Kč + 3 x 300 Kč + 10 000 Kč, když právní zástupce žalobce není veden jako plátce daně z přidané hodnoty. Celkem tak 15 400 Kč 1. žalovaná je tak povinna plnit žalobkyni částku 15 400 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně ve lhůtě tří dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí.

55. Na straně 2. žalované jsou náklady řízení tvořeny částkami 3 x 1 500 Kč + 3 x 300 Kč + 504 Kč, když právní zástupce 2. žalované je veden jako plátce daně z přidané hodnoty. Celkem tak 5 904 Kč. Žalobkyně je tak povinna uhradit 2. žalované na náhradě nákladů řízení částku 5 904 Kč k rukám právního zástupce 2. žalované do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

56. Co se týká lhůty k plnění, tak tato je dána ustanovením § 160, odst. 1 o. s. ř.

Poučení