22 Co 199/2022- 194

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Oto Kubeš a soudkyň Mgr. Kateřiny Boudníkové a JUDr. Radky Zahradníkové, Ph.D. ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovaným:

1. Mgr. [jméno] [příjmení], narozená dne [datum] bytem [adresa] zastoupená advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] 2. [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o určení vlastnického práva o odvolání žalobkyně a žalovaných proti rozsudku Okresního soudu Praha - východ ze dne 16. 2. 2022, č. j. 22 C 220/2021-124 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se mění ve výroku I. tak, že žaloba s návrhem na určení, že vlastníkem pozemků parc. [číslo] zapsaných na [list vlastnictví] pro [katastrální uzemí], [územní celek] u [stát. instituce], [stát. instituce], je žalobkyně, eventuálně s návrhem na určení, že vlastníkem pozemků parc. [číslo] zapsaných na [list vlastnictví] pro [katastrální uzemí], [územní celek] u [stát. instituce], [stát. instituce], byla ke dni svého úmrtí [datum], [jméno] [příjmení], narozená dne [datum], zemřelá dne [datum], posledně bytem [adresa], se zamítá.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se mění ve výroku II. tak, že žaloba s návrhem na určení, že vlastníkem pozemku parc. [číslo] zapsaného na [list vlastnictví] pro [katastrální uzemí], [územní celek] u [stát. instituce], [stát. instituce], byla ke dni svého úmrtí [datum], [jméno] [příjmení], narozená dne [datum], zemřelá dne [datum], posledně bytem [adresa], eventuálně s návrhem na určení, že vlastníkem pozemku parc. [číslo] zapsaného na [list vlastnictví] pro [katastrální uzemí], [územní celek] u [stát. instituce], [stát. instituce], byla [jméno] [příjmení], narozená dne [datum], zemřelá dne [datum], posledně bytem [adresa], ke dni [datum], se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované 1. na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 17 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované 2. na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 25 047 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta.

V. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované 1. na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 11 800 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta.

VI. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované 2. na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 8 591 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta.

Odůvodnění

1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně výrokem I. určil, že žalobkyně je vlastníkem pozemku parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] v [katastrální uzemí], zapsaného v katastru nemovitostí na listu vlastnictví [číslo] vedeném [stát. instituce], okres [okres], [územní celek], výrokem II. zamítl žalobu s návrhem, aby soud určil, že pozemek parc. [číslo] v [katastrální uzemí], zapsaný v katastru nemovitostí na listu vlastnictví [číslo] vedeném [stát. instituce], okres [okres], [územní celek], byl ke dni [datum] ve vlastnictví [jméno] [příjmení], narozené dne [datum], zemřelé dne [datum], posledně bytem [adresa], [ulice a číslo], alternativně aby soud určil, že vlastníkem pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí], zapsaného v katastru nemovitostí na listu vlastnictví [číslo] vedeném [stát. instituce], okres [okres], [územní celek], byla [jméno] [příjmení], narozená dne [datum], zemřelá dne [datum], posledně bytem [adresa], [ulice a číslo], a to ke dni předcházejícímu údajnému zcizení nemovitosti, výrokem III. uložil žalované 1. povinnost uhradit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 15 400 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně a výrokem IV. uložil žalobkyni povinnost uhradit žalované 2. na náhradě nákladů řízení částku 5 904 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího zástupce.

2. Všechny dále uvedené nemovitosti se nachází v katastrálním území a obci [obec].

3. Proti tomuto rozsudku, a to do výroků II. a IV., podala včasné odvolání žalobkyně. Má za to, že ve vztahu k žalované 2. má naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Pokud jde o primární požadavek na určení, že vlastníkem pozemku parc. [číslo] byla zůstavitelka ke dni svého úmrtí, naléhavý právní zájem spočívá v tom, že pozemek nebyl zařazen do pozůstalosti jako aktivum, notář neformálně sdělil, že pozemek zařazovat do pozůstalosti nebude. Pokud jde o eventuální požadavek na určení, že vlastníkem pozemku byla zůstavitelka ke dni [datum], naléhavý právní zájem spočívá v tom, že u Obvodního soudu pro Prahu 7 je vedeno řízení, kde se žalobkyně domáhá po žalované 1. zaplacení částky 3 276 520 Kč představující kupní cenu za pozemek vyplacenou žalované 1., která však nebyla vlastníkem daného pozemku. Přitom k rozhodnutí o této žalobě je nutným předpokladem, aby bylo postaveno najisto, kdo byl vlastníkem předmětného pozemku bezprostředně před jeho zcizením žalované 2. Obvodní soud pro Prahu 7 již nebude muset provádět totožné dokazování a znovu zkoumat sporné otázky. Podle ustálené judikatury žaloba domáhající se určení podle ustanovení § 80 o. s. ř. nemůže být zpravidla opodstatněna tam, kde lze žalovat na plnění povinnosti, tento předpoklad však nelze chápat všeobecně. Prokáže-li žalobce, že má právní zájem na tom, aby určité právo bylo určeno, přestože by mohl žalovat přímo na splnění povinnosti, nelze mu projednání určovacího požadavku odepřít. Žaloba určovací - při možnosti žaloby na plnění - je přípustná tehdy, jestliže se určením existence právního vztahu vytvoří pevný právní základ pro právní vztahy účastníků sporu a značně se tím zjednoduší rozhodnutí o žalobě o plnění. Navrhla, aby odvolací soud výrok II. napadeného rozsudku změnil a žalobě ve vztahu k žalované 2. vyhověl.

4. Žalovaná 1. podala včasné odvolání do výroků I. a III. napadeného rozsudku. Nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně ze dvou důvodů. Jednak z důvodu, že stále probíhá řízení o pozůstalosti. Je rovněž dědičkou, neboť je dcerou zemřelé a má tak nárok na jednu čtvrtinu dědictví. Má za to, že dědictví se má projednat v dědickém řízení, kde bude rozhodnuto případně o tom, kdo se stane vlastníkem nemovitostí a kdo komu vyplatí na vypořádání dědického podílu jakou částku. Má za to, že soud prvního stupně svým rozhodnutím omezil její práva spojená s dědickým řízením. Za druhé nesouhlasí s tím, že by darovací smlouva byla neplatná. Po dlouhou dobu, a to jak před ní samotnou, tak před svědky, vyjadřovala zůstavitelka přání a vůli, aby se vlastníkem nemovitých věcí stala žalovaná 1. V době převodu byla zůstavitelka plně orientována, nejednala v duševní poruše, neboť všichni, kteří s ní v té době jednali, neměli jakékoliv povědomí o tom, že by trpěla jakoukoli duševní poruchou. Navrhla, aby rozsudek v napadeném věcném výroku byl změněn a žaloba ve vztahu k ní byla zamítnuta.

5. Do nákladového výroku IV. rozsudku podala včasné odvolání i žalovaná 2. s tím, že rozhodnutí o náhradě nákladů řízení mezi žalobkyní a žalovanou 2. spočívá na nesprávném právním posouzení, pokud soud prvního stupně vycházel z tarifní hodnoty určené podle § 9, a nikoli podle § 8 odst. 1 advokátního tarifu. Podle § 9 advokátního tarifu se při určení tarifní hodnoty vychází pouze tehdy, pokud obsahem spisu není žádný právně relevantní podklad týkající se hodnoty nemovitosti a zjišťování hodnoty věci by znamenalo prodloužení sporu. V souzené věci je však nepochybné, že součástí spisu je kupní smlouva z roku 2019, v níž se odráží hodnota sporného pozemku, přičemž soud prvního stupně sám uvádí, že hodnota tohoto pozemku od roku 2019 nevzrostla. V tomto světle pak není namístě, aby soud prvního stupně pro tarifní hodnotu použil částku více než třicetkrát nižší. To ostatně vyplývá i z výkladu Nejvyššího soudu (dále též jen„ NS“) sp. zn. 29 Cdo 3615/2015, podle kterého může být spolehlivým údajem právě kupní smlouva určující cenu nemovitosti, nikoli nezbytně k datu vydání rozhodnutí a je nutné vzít i v úvahu to, že některé úkony právní služby byly činěny již v roce 2020. Navíc i při aplikaci ustanovení § 9 advokátního tarifu mělo být postupováno podle odstavce 4 a nikoli podle odstavce 1. Dále poukázala na to, že při rozhodování o náhradě nákladů řízení měl soud prvního stupně vzít v úvahu i úkony právní služby realizované u Obvodního soudu pro Prahu 4 předtím, než věc byla postoupena soudu prvního stupně. Navrhla, aby odvolací soud napadený výrok změnil v souladu s odvolacím návrhem a žalované 2. přiznal vůči žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 158 050,20 Kč.

6. Žalobkyně navrhla výrok I. potvrdit. S ohledem na usnesení NS sp. zn. 24 Cdo 311/2020, 21 Cdo 1305/2010 a 24 Cdo 2991/2021 se domnívá, že soud prvního stupně měl pravomoc nahradit výsledek dědického řízení. Účastníci museli uplatňovat své nároky již ve sporném řízení, neboť skončením tohoto řízení se fakticky ve vtahu k předmětným pozemkům uzavírá i řízení dědické. Usnesením notáře bylo rozhodnuto, že žalobkyni svědčí dědické právo, což je v souladu se soudní praxí, podle níž otázka, kdo je dědicem zůstavitele, nemůže být posuzována v jiném řízení než v řízení o dědictví po zůstaviteli (rozsudek NS sp. zn. 21 Cdo 5366/2016). Naléhavý právní zájem na určení, že vlastníkem pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] je žalobkyně eventuálně, že jím byla zůstavitelka ke dni svého úmrtí spatřuje v tom, že pozemky nebyly zařazeny do pozůstalosti jako aktiva, když notář neformálně sdělil, že je do pozůstalosti nebude zařazovat a dále v tom, že by byl vyřešen vlastnický spor mezi dědičkami, tj. žalobkyní a žalovanou 1. Ve vztahu k rozhodnutí o náhradě nákladů řízení žalobkyně uvedla, že objektivní i subjektivní hodnota pozemků se v čase mění. Zatímco obvyklou cenu pozemků lze určit přesně za pomocí znaleckého posudku, který má platnost jeden rok, subjektivní hodnotu pozemku neboli cenu zvláštní obliby, je obtížné stanovit, k jejím změnám může docházet ze dne na den. Realizovaná kupní cena je pak kombinací objektivní a subjektivní složky. Jaká byla obvyklá cena pozemků ve vlastnictví žalované 2. ke dni [datum], není známo, není známo, jaký byl podíl objektivní a subjektivní složky na kupní ceně, a proto kupní cena sjednaná v kupní smlouvě nemohla být podkladem pro stanovení tarifní hodnoty sporu. Soud prvního stupně by musel nechat zpracovat znalecký posudek ke stanovení obvyklé ceny všech pozemků tak, aby disponoval relevantním podkladem pro své rozhodnutí. Pokud jím nedisponoval, správně vycházel z tarifní hodnoty určené podle ustanovení § 7 a § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu. K tomu odkázala na usnesení NS sp. zn. 24 Cdo 1848/2019.

7. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, v intencích ustanovení § 212 věty první o. s. ř. v celém rozsahu podle ustanovení § 212a odst. 1, 5 a 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že je zde důvod pro změnu napadeného rozsudku.

8. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že dne [datum] žalobkyně podala žalobu, jíž se domáhala ve vztahu k žalované 1. určení, že pozemky parc. [číslo] zapsané na [list vlastnictví] pro k. ú. a [územní celek], u [stát. instituce], [stát. instituce], byly ke dni [datum] ve vlastnictví [jméno] [příjmení], narozené dne [datum], zemřelé dne [datum] (dále též jen„ zůstavitelka“) a ve vztahu k žalované 2. určení, že vlastníkem pozemku parc. [číslo] zapsaného na [list vlastnictví] pro k. ú. a [územní celek], u [stát. instituce], [stát. instituce], byla ke dni [datum] zůstavitelka. Žalobu odůvodnila tím, že u zůstavitelky bylo zahájeno dne [datum] z podnětu Psychiatrické nemocnice [část obce] řízení o svéprávnosti, po vypracování znaleckého posudku byla zůstavitelka rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne [datum], který nabyl právní moci dne [datum], omezena ve svéprávnosti tak, že není způsobilá k žádnému právnímu jednání s výjimkou jednání v běžných záležitostech každodenního života. V průběhu tohoto řízení zůstavitelka v listopadu 2018 darovala nemovité věci v k. ú. [část obce] a nemovité věci v k. ú. [obec], žalované 1., přestože k těmto právním jednáním nebyla způsobilá. Žalovaná 1. pak kupní smlouvou ze dne [datum] pozemek parc. [číslo] prodala žalované 2. V rámci řízení o pozůstalosti vyplynulo, že žalobkyně je závětní dědičkou zůstavitelky a má tak naléhavý právní zájem na určení, že zůstavitelka byla ke dni svého úmrtí vlastníkem nemovitých věcí v k. ú. [část obce] i nemovitých věcí v k. ú. [obec], neboť takové rozhodnutí bude podkladem pro řízení o pozůstalosti. V opačném řízení by byla žalobkyně připravena o možnost získat nemovité věci v řízení o pozůstalosti.

9. Žalovaná 1. navrhla zamítnutí žaloby s odůvodněním, že zůstavitelka, která byla její matkou, byla omezena ve svéprávnosti až rozhodnutím ze dne [datum], kdežto nemovitosti darovala cca rok předtím a je tedy otázkou, zda její zdravotní stav byl již v době uzavření darovacích smluv takový, že ji činil nezpůsobilou k těmto jednáním. S matkou byla dlouhodobě v kontaktu, několikrát ji osobně navštívila, a to jak v roce 2018, tak i předtím a měla za to, že její zdravotní stav byl takový, že byla schopna rozpoznat právní účinky darovací smlouvy. O jejím zdravotním stavu by mohli vypovídat i Ing. [jméno] [příjmení] a PhDr. [jméno] [příjmení], kteří vlastní realitní kancelář [příjmení] [příjmení], [ulice a číslo], [obec a číslo], prostřednictvím níž zůstavitelka jednala ohledně nemovitostí v k. ú. [obec], když uzavírala pachtovní smlouvy a následně v roce 2018 jednala i o prodeji určitého pozemku. Žalované 1. byly pozemky darovány, aby dokončila rozjednaný prodej za zůstavitelku. K uznání podpisu zůstavitelky za vlastní došlo v léčebně.

10. Žalovaná 2. ve vztahu k pozemku parc. [číslo] rovněž navrhla zamítnutí žaloby s tím, že v době uzavření kupní smlouvy byla žalovaná 1. zapsána v katastru nemovitostí jako výlučný vlastník tohoto pozemku a žalovaná 2. neměla pochybnost o pravdivosti těchto údajů. Zůstavitelku neznala, neprověřovala platnost právního titulu žalované 1. a měla za to, že vzhledem k tomu, že jsou naplněny podmínky ustanovení § 984 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o. z.“), stala se vlastníkem předmětného pozemku.

11. V průběhu řízení (při jednání dne [datum]) žalobkyně změnila žalobní požadavek tak, že ve vztahu k žalované 1. alternativně požaduje určit, že vlastníkem pozemků je žalobkyně a ve vztahu k žalované 2., že vlastníkem pozemku byla zůstavitelka ke dni [datum], tj. ke dni předcházejícímu převodu pozemku z žalované 1. na žalovanou 2. Soud prvního stupně změnu žaloby připustil. Po poučení odvolacího soudu, že žalobním tvrzením a žalobním požadavkům vůči žalovaným neodpovídá poměr alternativní (alternativní petit má původ v hmotněprávním základu věci) a nepřichází do úvahy ani alternativa facultas (vedle primárního petitu je navrženo plnění náhradní, na nějž není podle hmotného práva nárok), žalobkyně upřesnila, že poměr mezi žalobními požadavky ve vztahu ke každé žalované je eventuální s tím, že ve vztahu k žalované 1. je primárním požadavkem (petitem) určení, že žalobkyně je vlastníkem pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] eventuálním požadavkem (petitem) určení, že vlastníkem těchto pozemků byla ke dni svého úmrtí ([datum]) zůstavitelka a ve vztahu k žalované 2. upřesnila, že primárním požadavkem je určení, že vlastníkem pozemku parc. [číslo] byla ke dni svého úmrtí ([datum]) zůstavitelka a eventuálním požadavkem (petitem) určení, že vlastníkem tohoto pozemku byla zůstavitelka (již) ke dni [datum] O žalobním požadavku uplatněném formou tzv. eventuálního petitu soud rozhoduje jen tehdy, jestliže žalobě nevyhověl v tzv. primárním petitu; v opačném případě se tzv. eventuálním petitem vůbec nezabývá. Není zde možnost volby plnění žalovaným. O primárním petitu musí soud rozhodnout vždy, o eventuálním jen tehdy, je-li prokázána neodůvodněnost nároku uvedeného v petitu primárním (rozsudek NS sp. zn. 22 Cdo 2887/2004).

12. Odvolací soud vycházel ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn z listinných důkazů (níže popsaných) provedených v řízení před soudem prvního stupně a před soudem odvolacím. 13. [příjmení] [jméno] [příjmení] byla vlastníkem pozemků parc. [číslo] ([list vlastnictví] pro k. ú. a [územní celek] u [stát. instituce], [stát. instituce]).

14. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 8 bylo zjištěno, že usnesením ze dne 5. 4. 2018, č. j. Nc 23028/2018 - 3 bylo zahájeno řízení o svéprávnosti a opatrovnictví zůstavitelky [jméno] [příjmení] z podnětu Psychiatrické nemocnice [část obce] doručeného soudu dne [datum]. V podnětu bylo uvedeno, že zůstavitelka je podruhé hospitalizována, nyní od [datum] nepřetržitě, a to bez svého písemného souhlasu. Podnět byl iniciován lékařkou, neboť dle jejího názoru zůstavitelka nebyla pro duševní onemocnění schopna řádně se starat o své záležitosti, činit právní jednání ani jiné úkony spojené s běžným životem, nedokázala posoudit správnost případného rozhodnutí a hrozilo, že by si mohla způsobit neuváženým jednáním újmu. Jako opatrovník byla navržena žalovaná 1. Opatrovníkem zůstavitelky pro řízení o svéprávnosti byl jmenován JUDr. [jméno] [příjmení], advokát se sídlem [adresa] MUDr. [jméno] [příjmení], znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, vypracovala dne [datum] znalecký posudek k posouzení zdravotního stavu zůstavitelky na základě zdravotnické dokumentace a klinického vyšetření zůstavitelky ze dne [datum]. Uvedla, že tato trpní neurologickým atroficko-degenerativním onemocněním - Alzheimerovou chorobou, která dosahuje těžkého stupně. Již v říjnu 2017 byla zůstavitelka hospitalizována v PN [část obce] pro stav zmatenosti, přestávala být postupně soběstačnou, přesto měla zájem se vrátit do domácího prostředí. Po propuštění došlo brzy k rehospitalizaci a další pobyt v domácím prostředí se stal nereálným. Od [datum] byla hospitalizována nepřetržitě. Postupně docházelo k poruchám paměti, psychotickému stavu, nekontrolovanému užívání léků na spaní a bolest. Při prvé hospitalizaci stav zmatenosti odezněl, přetrvávala neschopnost kriticky posoudit schopnost samostatné existence a byla propuštěna na vlastní žádost. Při příjmu dne [datum] byl přítomen stav demence, výrazné poruchy paměti, dezorientace, nekritičnosti a noční zmatenosti. Došlo u ní ke ztrátě schopnosti fungovat v běžných životních situacích, k výrazným projevům deteriorace psychických funkcí, ztrátě schopnosti pečovat o své základní potřeby. Byla odkázána plně na péči personálu nemocnice. [příjmení] schopnost chápat hodnotu peněz a věcí, ještě před přijetím pravděpodobně podepsala nevýhodnou smlouvou o pronájmu pozemků, které vlastní. Znalkyně vyslovila závěr, že zůstavitelka trpí duševní poruchou chorobného charakteru, která není pouze přechodná, a to demencí Alzheimerova typu zapříčiněnou degenerativním onemocněním mozku. Jde o těžkou formu demence, která bude progredovat a současná medicína není schopna tento stav léčit. Prognóza byla nepříznivá s tím, že nebylo možno očekávat zlepšení v oblasti kognitivních funkcí ani v oblasti sociálního fungování. Rozpoznávací a ovládací schopnosti byly v důsledku deficitu kognitivních (poznávacích) funkcí zcela vymizelé. Bylo vysloveno, že zůstavitelka pro poruchu kognitivních funkcí není schopna řešit běžné záležitosti každodenního života, plně ztratila schopnost chápat problematiku finančních záležitostí, není schopna spravovat své jmění a hrozí ji závažná újma, není schopna porozumět důsledkům uzavření žádné smlouvy. Znalecký posudek byl opatrovníkovi zůstavitelky doručen dne [datum]. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 1. 10. 2019, č. j. 0 Nc 23028/2018-46, který nabyl právní moci dne [datum], bylo rozhodnuto o omezení zůstavitelky ve svéprávnosti tak, že není způsobilá k žádnému právnímu jednání s výjimkou právního jednání v běžných záležitostech každodenního života. Opatrovníkem zůstavitelky byla jmenována žalovaná 1.

15. Dne [datum] bylo vyplněno vyjádření lékaře o zdravotním stavu zůstavitelky o umístnění do ústavu sociální péče pro dospělé, v němž bylo uvedeno, že zůstavitelka je bez známek zmatenosti, normoforická, myšlení koherentní bez poruch chování (lékařská zpráva).

16. Mezi zůstavitelkou jako dárcem a žalovanou 1. jako obdarovaným byla uzavřena darovací smlouva označená datem [datum], jejímž předmětem byly pozemky parc. [číslo]. Zápis byl proveden dne [datum] s právními účinky zápisu k okamžiku [datum]. Zůstavitelka uznala podpis na darovací smlouva za vlastní dne [datum] (sdělení k. ú. [územní celek], darovací smlouva ze dne [datum], [list vlastnictví] pro k. ú. a [územní celek]).

17. Kupní smlouvou ze dne [datum], s právními účinky zápisu k okamžiku [datum], žalovaná 1. prodala žalované 2. pozemek parc. [číslo] za kupní cenu 3 276 520 Kč (kupní smlouva).

18. Zůstavitelka zemřela dne [datum] s tím, že řízení o pozůstalosti je vedeno u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 34 D 1018/2020. Projednáním pozůstalosti byl pověřen Mgr. [jméno] [příjmení], notář v [obec a číslo], [ulice a číslo]. Bylo zjištěno, že zůstavitelka zanechala závěť ze dne [datum], sepsanou ve formě notářského zápisu JUDr. [jméno] [příjmení], notářkou se sídlem v [obec], pod sp. zn. Nz 173 [číslo], N 241/2000, ve které odkázala veškerý svůj majetek, zejména nemovitosti, hotovosti, vklady, akcie a další cenné papíry, své dceři Mgr. [příjmení] [příjmení] (žalované 1.). Zároveň touto závětí zůstavitelka zřídila věcné břemeno doživotního a bezplatného bydlení a užívání bytu v prvním patře, včetně užívání všech společných prostor a součástí domu [adresa] v [ulice] ulici v [obec a číslo] - [část obce] a dále užívání celé zahrady, včetně užívání plodů, ve prospěch své vnučky [jméno] [příjmení] (žalobkyně). Zůstavitelka dále zanechala závěť ze dne [datum], sepsanou ve formě notářského zápisu JUDr. [jméno] [příjmení], notářkou se sídlem v [obec], pod sp. zn. Nz 284 [číslo], N 355/2015, ve které dědičkou veškeré své pozůstalosti, zejména nemovitých věcí zapsaných na [list vlastnictví] v k. ú. [část obce] a nemovitých věcí zapsaných na [list vlastnictví] v k. ú. [obec], ustanovila svou vnučku - žalobkyni. Zůstavitelka v této závěti současně přikázala, aby na dědický podíl její dcery (žalované 1.) byl započten dar, finanční částka ve výši 5 000 000 Kč Touto závětí zůstavitelka zrušila veškeré své dřívější pořízené závěti. Jako jedinou dědičkou ze závěti tak přichází v úvahu pozůstalá vnučka (žalobkyně) Mgr. [jméno] [příjmení]. Bylo konstatováno, že pozůstalá dcera Mgr. [jméno] [příjmení] je v závěti ze dne [datum] opomenuta, a proto jí v souladu s § 1492 o. z. náleží právo na povinný díl z pozůstalosti. Žalobkyně a žalovaná 1. prohlásily, že v současné době probíhá řízení o určení vlastnického práva k nemovitým věcem uvedeným v závěti. Ohledně započtení na povinný díl prohlásil zástupce žalované 1., že tato neobdržela žádné věci, které jsou uvedeny v závěti jako předmět daru, který by měl být započten na její povinný díl z pozůstalosti. K závěti z [datum] žalovaná 1. prohlásila, že v danou chvíli uznává závěť za platnou. Rovněž žalobkyně uznala závěť za platnou, a proto ji notář vyrozuměl o tom, že podle dosavadních výsledků řízení jí svědčí dědické právo po zůstavitelce z důvodu dědění ze závěti. Žalobkyně dědictví neodmítla. Žalovaná 1. v souladu s ustanovením § 1642 o. z. uplatnila svůj nárok na povinný díl z pozůstalosti. Notář stanovil žalobkyni a žalované lhůtu jednoho měsíce k uzavření dohody o odbytném (spis Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 34 D 1018/2020).

19. Pokud žalovaná 1. navrhovala k důkazu slyšení svědků [příjmení] [jméno] [příjmení], PhDr. [jméno] [příjmení], [jméno] [jméno] a vypracování nového znaleckého posudku, soud prvního stupně považoval tyto důkazy za nadbytečné vzhledem k tomu, že zdravotní stav zůstavitelky se jednoznačně podává ze znaleckého posudku pořízeného v řízení o svéprávnosti, kdy soudní znalkyně provedla vyšetření zůstavitelky a hodnotila totožnou zdravotnickou dokumentaci. Odvolací soud pak zdůrazňuje, že řízení o omezení svéprávnosti zůstavitelky bylo zahájeno z podnětu ošetřující lékařky a klinické vyšetření znalkyně a hodnocení duševního stavu proběhlo v době před podpisem předmětné darovací smlouvy. Darovací smlouvy byly uzavřeny poté, co opatrovník zůstavitelky a současně zástupce žalované 1. obdržel znalecký posudek vypracovaný v řízení o omezení svéprávnosti.

20. Co se týče právního posouzení shora uvedeného skutkového stavu, soud prvního stupně odkázal na ustanovení § 189 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ z. ř. s .“) s tím, že sporný majetek se v řízení o pozůstalosti neprojednává a nemůže být ani předmětem dodatečného projednání pozůstaloti, proto je-li zde spor mezi dědicem a třetí osobou, musí být žalováni dědici v režimu § 189 z. ř. s . Darovací smlouvu uzavřenou mezi zůstavitelkou a žalovanou 1. posoudil soud prvního stupně jako neplatnou ve smyslu ustanovení § 581 o. z. z důvodu, že v době předmětného právního jednání zůstavitelka trpěla duševní poruchou, nikoli jen přechodného rázu, která ji činila k takovému právnímu jednání nezpůsobilou. V režimu ustanovení § 189 odst. 1 o. s. ř. bylo proto žalobě o určení, že žalobkyně je vlastníkem pozemků parc. [číslo] vyhověno. Co se týče pozemku parc. [číslo] který byl žalovanou 1. převeden kupní smlouvou na žalovanou 2., dospěl soud prvního stupně k závěru, že žalovaná 1. se nestala vlastníkem tohoto sporného pozemku z důvodu neplatnosti darovací smlouvy a na žalovanou 2. tak nemohla převést na kupní smlouvou své vlastnické právo (zásada, že nikdo nemůže na jiného převést více práv, než má sám). [příjmení] se však stala z důvodu naplnění předpokladů zakotvených v ustanovení § 984 o. z. Toto ustanovení prolamuje zásadu, že„ nikdo nemůže převést na jiného více práv, než kolik sám má“ a obsahuje předpoklady nabytí vlastnického práva dobrověrným nabyvatelem od nevlastníka, jakožto samostatného originárního důvodu nabytí vlastnictví. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že v době podání návrhu na vklad kupní smlouvy uzavřené mezi žalovanými byly naplněny zákonné předpoklady, a to že mezi evidovaným stavem a stavem skutečným existoval rozpor, že právo bylo nabyto smluvně a nabytí bylo za úplatu, že právo bylo nabyto od žalované 1. jako osoby zapsané v katastru nemovitostí jako vlastník (ač jím ve skutečnosti nebyla) a nejednalo se o zákonnou výjimku dle § 984 odst. 2 o. z. Stěžejní otázkou pak bylo to, zda žalovaná 2. byla v době převodu v dobré víře, tedy že zde nebyly žádné pochybnosti o souladu mezi evidencí a skutečným stavem. Dle soudní praxe ve shodě s § 7 o. z. se dobrá víra dobrověrného nabyvatele presumuje a povinnost tvrzení a důkazní v tomto směru ležela na žalobkyni. Ta však přes poučení soudu prvního stupně podle ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. nic k této otázce netvrdila a neprokazovala, a soud prvního stupně proto dospěl k závěru, že žalovaná 2. se stala vlastníkem sporného pozemku na základě ustanovení § 984 o. z. Ve vztahu k žalované 2. proto žalobní požadavky zamítl jako nedůvodné.

21. Odvolací soud nejprve přezkoumal, zda byla splněna podmínka ustanovení § 80 o. s. ř., tedy zda žalobkyně prokázala, že má na v žalobě požadovaném určení naléhavý právní zájem, bez jejíhož splnění by nemohla v řízení uspět.

22. Žalobou na určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se zahajuje řízení, v jehož rámci soud rozhoduje o tom, zda určité právo nebo právní poměr (dříve právní vztah) existuje či nikoliv. Svým rozhodnutím tak pouze deklaruje, zda tu právo či právní poměr je či není, nekonstituuje jím právo (nezakládá, nemění, neruší), neboť skutečnost, od níž se odvíjí existence práva či právního poměru, nastala v minulosti. Z uvedeného důvodu soudní praxe dospěla k závěru, že rozhodnutí o určovací žalobě je rozhodnutím preventivním, když bez takového určení by bylo právo žalobkyně ohroženo nebo by se bez takového určení stalo její právní postavení nejistým.

23. Pokud jde o primární žalobní požadavek vůči žalované 1. na určení, že žalobkyně je vlastníkem předmětných pozemků, pak v daném případě má odvolací soud za to, že naléhavý právní zájem je dán, neboť žalovaná 1. je zapsána v katastru nemovitostí jako vlastník pozemků a případný vyhovující výrok o určení vlastnického práva by byl způsobilým podkladem pro změnu zápisu vlastnictví v katastru nemovitostí vkladem (§ 11 a násl. zákona č. 256/2013 Sb. o katastru nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů).

24. Žalobkyně tvrdila, že vlastnické právo k pozemkům nabyla na základě dědění po zůstavitelce. Zůstavitelka zemřela za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů a pro právní posouzení věci je tak rozhodný tento právní předpis. Řízení o pozůstalosti pak probíhá podle zákona č. 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů.

25. S nabytím dědictví je spojeno obligatorní pozůstalostní řízení a vydání usnesení o dědictví, jímž se deklarují právní vztahy s účinností ke dni smrti zůstavitele. Bez tohoto deklaratorního rozhodnutí dědic nemůže dědictví nabýt (projev zásady ingerence veřejné moci při nabývání dědictví). Dědické právo vzniká smrtí zůstavitele (§ 1479 věta první o. z.) a je titulem k nabytí pozůstalosti, přičemž zůstavitelovým dědicem se stává a dědictví nabývá jen ten, o němž to stanoví pravomocné rozhodnutí soudu (§ 1670 o. z.). Rozhodnutí o dědictví, kterým soud potvrzuje dědictví má účinky ke dni vzniku dědického práva (§ 185 z. ř. s.). Právní mocí rozhodnutí o dědictví je skončeno řízení o pozůstalosti (§ 188 písm. c) z. ř. s.). Usnesení soudu tak představuje způsob (modus) nabytí dědictví. K nabytí dědictví zůstavitelovým dědicem tak nedochází jen na základě smrti zůstavitele, ale je nezbytné, aby bylo vydáno rozhodnutí o dědictví (usnesení NS sp. zn. 24 Cdo 3642/2021). Dle ustálené judikatury i nadále platí, že výrok usnesení soudu o dědictví, který se týká dědického práva (které určuje, kdo je zůstavitelovým dědicem), je závazný pro každého a mimo řízení o pozůstalosti nelze otázku dědického práva řešit, a to ani jako otázku předběžnou. Jelikož je vyloučeno, aby mimo řízení o pozůstalost byla řešena otázka dědického práva, nemůže být tato otázka řešena ani v tomto řízení (srov. usnesení NS sp. zn. 21 Cdo 1240/2007, rozsudek NS sp. zn. 21 Cdo 3326/2013).

26. Jelikož řízení o pozůstalosti stále probíhá, dosud nebyl vytvořen ani seznam aktiv a pasiv pozůstalosti, má odvolací soud za to, že žalobkyně dosud nenabyla vlastnictví k předmětným pozemkům, neboť dosud nebylo vydáno v řízení o pozůstalosti pravomocné usnesení, kterým by soud žalobkyni potvrdil nabytí dědictví po zůstavitelce, její dědické právo nebylo s konečnou platností zjištěno. Na rozdíl od soudu prvního stupně proto odvolací soud shledal v současné době primární požadavek žalobkyně na určení jejího vlastnického práva k pozemkům ve vztahu k žalované 1. z důvodu předčasnosti nedůvodným.

27. Vzhledem k tomu, že primární petit shledal odvolací soud nedůvodným, zabýval se požadavkem eventuálním, tedy na určení, že zůstavitelka byla ke dni svého úmrtí vlastníkem předmětných pozemků.

28. Řízení o pozůstalosti se aktuálně nachází ve stadiu, kdy byla žalobkyně vyrozuměna o svém dědickém právu z titulu závěti a žalovaná 1. v postavení nepominutelné dědičky uplatnila nárok na povinný díl z pozůstalosti. To, že je žalovaná 1. nepominutelným dědicem nově dle o. z. znamená, že není z právního hlediska dědicem, nýbrž jen věřitelem s nárokem na povinný díl. O. z. totiž nově nepominutelnému dědici nepřiznává právo na podíl z pozůstalosti, ale pouze právo na peněžní částku rovnající se hodnotě jeho povinného dílu (§ 1654 odst. 1 o. z.). Opomenutí nepominutelného dědice tedy již nemá za následek neplatnost závěti (tak jako dříve dle § 479 obč. zák.), ale vznik obligačního nároku tohoto dědice vůči zůstavitelovu dědici, který spočívá v pohledávce na vyplacení povinného dílu. Mezi nimi tak již nemůže jít o spor o dědické právo. Namísto peněžité částky sice může nepominutelný dědic obdržet i určitou věc z pozůstalosti, pouze však tehdy pokud si to ujedná s dědicem. Žalovaná 1. se tak nemůže stát vlastníkem sporných pozemků jakožto aktiv pozůstalosti bez dohody s žalobkyní.

29. Podle ustanovení § 171 odst. 1 z. ř. s. aktiva pozůstalosti tvoří majetek zůstavitele, který vlastnil v den své smrti, jakož i pohledávky a majetková práva, která sice vznikla teprve po jeho smrti, avšak mají původ v právních skutečnostech, jež nastaly za jeho života, a která by mu bez dalšího patřila, kdyby nezemřel, a právo na vypořádání společného jmění, které bylo zrušeno, zaniklo anebo bylo zúženo ještě za života zůstavitele a dosud nebylo vypořádáno. Podle ustanovení § 172 odst. 1 z. ř. s. aktiva pozůstalosti soud zjistí především ze soupisu pozůstalosti nebo ze seznamu pozůstalostního majetku anebo ze společného prohlášení dědiců o pozůstalostním majetku. Podle ustanovení § 172 odst. 2 z. ř. s. nebyla-li zjištěna podle odstavce 1, soud aktiva pozůstalosti objasní z údajů dědiců a uvede je v seznamu aktiv. Neshodnou-li se dědici na rozhodných skutečnostech o tom, co vše patří do aktiv pozůstalosti, ke spornému majetku se v řízení a při projednání pozůstalosti nepřihlíží.

30. Podle ustanovení § 189 odst. 1 z. ř. s. nepřihlíží-li se v řízení a při rozhodování o pozůstalosti k majetku nebo dluhům zůstavitele v důsledku postupu podle § 162 odst. 2 věty druhé, § 172 odst. 2 věty druhé nebo § 173 věty druhé, mohou se účastníci domáhat svých práv žalobou.

31. Podle ustanovení § 193 odst. 1 z. ř. s. objeví-li se po právní moci rozhodnutí o pozůstalosti majetek, který tvoří aktivum pozůstalosti, popřípadě též pasivum pozůstalosti, soud o ně doplní v dosavadním řízení vyhotovený soupis nebo seznam o aktivech a pasivech pozůstalosti; to neplatí, jde-li o aktiva nebo pasiva, k nimž se v důsledku postupu podle § 162 odst. 2 věty druhé, § 172 odst. 2 věty druhé nebo § 173 věty druhé nepřihlíží.

32. Žalobkyně spatřuje naléhavý právní zájem na požadovaném určení v tom, že případně vyhovující rozhodnutí bude podkladem pro řízení o pozůstalosti a že jinak by byla připravena o možnost získat pozemky v řízení o pozůstalosti. 33. [příjmení] o aktiva nebo pasiva dědictví se rozumí spornost po skutkové stránce věci. Jsou-li údaje účastníků o rozhodných skutečnostech shodné a zařazení věcí nebo pohledávek (dluhů) do aktiv nebo pasiv dědictví závisí jen na právním posouzení, soud (soudní komisař) takový majetek do aktiv pozůstalosti nezařadí pouze tehdy, jestliže dospěje k právnímu závěru, že do aktiv nebo pasiv dědictví skutečně nepatří. Pokud se však dědici shodují na rozhodných skutečnostech, které umožňují učinit závěr o tom, že majetek zůstavitel ke dni své smrti vlastnil, je soudní komisař povinen takový majetek považovat za aktivum pozůstalosti a jako součást pozůstalosti ho projednat. Tomu nebrání ani rozpor mezi dědici tvrzenými nespornými skutečnostmi a stavem zápisů v katastru nemovitostí (který ani nemusí skutečnému stavu odpovídat), nebo odlišná skutková tvrzení osoby, která není účastníkem řízení o pozůstalosti v postavení dědice. Řízení o pozůstalosti je řízením nesporným, zařazení určité věci nebo práva do pozůstalosti má jen deklaratorní účinek a není nezvratným důkazem o tom, že majetek v něm uvedený zůstaviteli k okamžiku jeho smrti patřil. Pro dědice, kteří byli účastníky řízení, je rozhodnutí o pozůstalosti závazné i ohledně zařazeného majetku a toho, jaký je jejich dědický podíl, nebo, došlo-li k rozdělení pozůstalosti, kdo z dědiců takový majetek nabyl. Pro osoby, které nebyly účastníky tohoto řízení v postavení dědiců, však není výrok rozhodnutí o majetku zařazeném do aktiv pozůstalosti závazný.

34. Z toho, co bylo uvedeno o postavení nepominutelného dědice dle o. z., platí, že žalobkyně je aktuálně jedinou v úvahu přicházející dědičkou a ke sporu o aktiva či pasiva tak z logiky věci nemůže dojít. Vyloučení pozemků z projednání pozůstalosti ve smyslu ustanovení § 172 odst. 2 věty druhé z. ř. s. tak nepřichází do úvahy.

35. Pokud žalobkyně jako jediná dědička uvede rozhodné skutečnosti, které umožňují zařadit do aktiv pozůstalosti pozemky, které jsou evidovány na jinou osobu, než zůstavitelku, není třeba, aby svá tvrzení soudnímu komisaři prokázala, ani aby mu předložila rozhodnutí soudu o tom, že zůstavitelka byla ke dni své smrti vlastníkem pozemků. Soud (soudní komisař) si takové rozhodné skutečnosti právně posuzuje v řízení o pozůstalosti sám. Požadavek na projednání pozemků v řízení o pozůstalosti může žalobkyně prosazovat i za využití opravných prostředků (viz usnesení NS sp. zn. 21 Cdo 1982/98, rozsudek NS sp. zn. 21 Cdo 3326/2013, usnesení NS sp. zn. 21 Cdo 5623/2015). Proto závěr, že bez projednání tohoto sporu nebude možné pozemky jako součást pozůstalosti projednat, neobstojí. Žalobkyni totiž nic nebrání v tom, aby pozemky v probíhajícím řízení o pozůstalosti jako součást aktiv pozůstalosti označila a k tomu, že ke dni smrti patřily zůstavitelce, označila rozhodné skutečnosti z hlediska ustanovení § 581 o. z. tak, jak to učinila v tomto řízení. Domáhá-li se žalobkyně v tomto řízení vydání rozsudku, který by určil vlastnické právo zůstavitelky ke dni jejího úmrtí, domáhá se soudního rozhodnutí o otázce, která v řízení o pozůstalosti tvoří otázku předběžnou a kterou si soud (soudní komisař) v řízení o pozůstalosti řeší právním posouzením vylíčených rozhodných skutečností sám (srov. usnesení NS sp. zn. 24 Cdo 1642/2022). Po ukončení řízení o pozůstalosti, tedy poté, co nabude právní moci usnesení o potvrzení nabytí dědictví, i bez požadovaného určení bude moci žalobkyně, jakožto osoba, jejíž dědické právo bylo zjištěno a jíž bylo potvrzeno nabytí dědictví, vůči žalované 1., jakožto vlastníku zapsanému v katastru nemovitostí, podat žalobu na určení vlastnického práva a dosáhnout tak shody zápisu v katastru nemovitostí se skutečným právním stavem. Samozřejmě za předpokladu, že v řízení o pozůstalosti nedojde mezi žalobkyní a žalovanou 1. k dohodě o tom, že pozemky (některý z nich) nabyde žalovaná 1. v rámci vypořádání jejího nároku na povinný díl z pozůstalosti.

36. Odvolací soud tak shrnuje, že za situace, kdy požadovaný eventuální určovací výrok vůči žalované 1. nemůže být podkladem pro zápis do katastru nemovitostí a takové rozhodnutí není potřebné ani pro probíhající řízení o pozůstalosti, není na jeho vydání dán naléhavý právní zájem ve smyslu ustanovení § 80 o. s. ř. a žalobu je proto třeba, co se týče tohoto žalobního požadavku, zamítnout.

37. Ze shora vyložených důvodů odvolací soud výrok I. napadeného rozsudku podle ustanovení § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil tak, že žalobu vůči žalované 1. zamítl jak v požadavku primárním, tak požadavku eventuálním (výrok I. tohoto rozsudku).

38. Pokud jde o primární žalobní požadavek vůči žalované 2. na určení, že zůstavitelka byla ke dni svého úmrtí vlastníkem pozemku, ohledně něhož je jako vlastník v katastru nemovitostí zapsána žalovaná 2., odvolací soud zcela odkazuje na zdůvodnění k eventuálnímu žalobnímu požadavku vznesenému vůči žalované 1. o tom, že na takovém určení není dán naléhavý právní zájem ve smyslu ustanovení § 80 o. s. ř., když žalobkyni jako jediné v úvahu přicházející dědičce nic nebrání, aby pozemek označila jako součást aktiv pozůstalosti a vylíčila v řízení o pozůstalosti rozhodné skutečnosti o tom, že pozemek ke dni smrti patřil zůstavitelce, po jejichž právním zhodnocení soud (soudní komisař) pozemek zařadí do aktiv pozůstalosti. Musí si však uvědomit, že pro třetí osoby, které nebyly účastníky řízení o pozůstalosti v postavení dědiců, není výrok rozhodnutí o majetku zařazeném do aktiv pozůstalosti závazný (usnesení NS sp. zn. 21 Cdo 1982/98, usnesení NS sp. zn. 24 Cdo 1638/2018). V případě následného sporu o určení vlastnictví proto žalované 2. nic nebrání, aby argumentovala shodně jako v tomto řízení, tedy že převod vlastnictví pozemku na základě kupní smlouvy je platný, případně že byly naplněny podmínky originárního nabytí vlastnického práva ve smyslu ustanovení § 984 o. z.

39. I v tomto případě odvolací soud uzavírá, že pokud primární určovací výrok vůči žalované 2. nemůže být podkladem pro zápis do katastru nemovitostí a takové rozhodnutí není potřebné ani pro probíhající řízení o pozůstalosti, není na jeho vydání dán naléhavý právní zájem ve smyslu ustanovení § 80 o. s. ř.

40. Následně se odvolací soud zabýval eventuálním žalobním požadavkem vůči žalované 2. na určení, že zůstavitelka byla vlastníkem pozemku ke dni [datum] s tím, že na takovém určení má žalobkyně naléhavý právní zájem z důvodu, že u Obvodního soudu pro Prahu 7 je vedeno řízení, v němž se žalobkyně domáhá po žalované 1. zaplacení částky 3 276 520 Kč představující kupní cenu za pozemek, kterou žalovaná 2. vyplatila žalované 1, která ovšem měla patřit žalobkyni, když žalovaná 1. nebyla vlastníkem daného pozemku.

41. Co se týče poměru žaloby určovací a žaloby na plnění, soudní praxe dospěla k závěru, že žaloba na určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, není z hlediska ustanovení § 80 o. s. ř. opodstatněná tam, kde lze žalovat na splnění povinnosti. Vyslovený předpoklad však nelze chápat všeobecně. Prokáže-li žalobce, že má právní zájem na tom, aby bylo určeno určité právo nebo právní poměr, přestože by mohl žalovat přímo na splnění povinnosti, nelze mu určovací žalobu odepřít. Za nedovolenou - při možnosti žaloby na plnění – lze považovat určovací žalobu jen tam, kde by nesloužila potřebám praktického života, nýbrž jen ke zbytečnému rozmnožování sporů. Jestliže se určením, že tu právní vztah nebo právo je či není, vytvoří pevný právní základ pro právní vztahy účastníků sporu a předejde se žalobě o plnění, je určovací žaloba přípustná i přesto, že je možná také žaloba na splnění povinnosti (rozsudek NS sp. zn. 3 Cdon 1338/96 aj.).

42. S ohledem na tuto soudní praxi je jasné, že rozhodnutí o eventuálním požadavku žalobkyně nemůže vytvořit právní základ pro případný budoucí spor o plnění. Za prvé, řízení o plnění u Obvodního soudu pro Prahu 7 dle tvrzení žalobkyně již probíhá, za druhé řízení o plnění probíhá mezi žalobkyní a žalovanou 1., nikoli mezi žalobkyní a žalovanou 2.

43. Na základě shora vyložených důvodu odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že je třeba žalobu vůči žalované 2. zamítnout. S ohledem na upřesnění žalobních požadavků vůči žalované 2. v průběhu odvolacího řízení, však odvolací soud přistoupil podle ustanovení § 220 odst. 1 o. s. ř. ke změně výroku II. napadeného rozsudku tak, aby zamítavý výrok odpovídal upřesněnému znění žalobních požadavků vůči žalované 2. (výrok II. tohoto rozsudku).

44. O náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně bylo rozhodnuto za použití ustanovení § 224 odst. 2 o. s. ř. v souladu s ustanovením § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně nebyla v řízení před soudem prvního stupně procesně úspěšná. Oběma žalovaným vznikly náklady v souvislosti s jejich zastoupením advokátem. Při určení tarifní hodnoty odvolací soud vycházel z ustanovení § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu, který stanoví tarifní hodnotu ve výši 50 000 Kč a podle § 7 bod 5. advokátního tarifu pak odměna za jeden úkon právní služby činí 3 100 Kč Odvolací soud měl za to, že pokud by měla být tarifní hodnota určena podle § 8 odst. 1 advokátního tarifu, musela by být známa hodnota předmětu sporu v době započetí úkonu právní služby (zahájení řízení i převzetí zastoupení spadají do listopadu 2020, další procesní úkony proběhly od [datum] do [datum]). Odvolací soud však měl k dispozici toliko kupní smlouvu ze dne [datum] a v ní sjednanou kupní cenu. Hodnotu (obvyklou cenu) pozemků ke dni zahájení řízení odvolací soud neznal, v řízení nebyla v důsledku povahy sporu zjišťována znaleckým posudkem a nebylo možno ani uzavřít, že by bylo mezi účastníky nesporné, že by kupní cena sjednaná v kupní smlouvě v roce 2019 odpovídala obvyklé ceně pozemků ke dni zahájení řízení. Za stavu, kdy odvolací soud neměl k dispozici spolehlivé údaje o tom, jaká byla hodnota pozemků ke dni zahájení řízení, dospěl k závěru, že je při rozhodování o náhradě nákladů řízení namístě postupovat podle ustanovení § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu.

45. Žalované 1. vznikly náklady za zastoupení advokátem ve výši 17 000 Kč sestávající z odměny za pět úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis vyjádření k žalobě ze dne [datum], jednání dne [datum], [datum], [datum]) po 3 100 Kč podle ustanovení § 7 bod 5., § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu, z náhrady hotových výdajů 300 Kč ke každému úkonu právní služby podle ustanovení § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu - 1 500 Kč Odvolací soud nevzal při výpočtu náhrady v úvahu náhrady za procesní úkony, které postrádali charakter nezbytnosti a tedy i účelnosti, a to sepis odvolání proti usnesení o nařízení předběžného opatření ze dne [datum], které nebylo shledáno důvodným, sepis návrhu na přerušení řízení, který byl zamítnut a sepis vyjádření k žalobě ze dne [datum], které mělo totožný obsah jako vyjádření ze dne [datum].

46. Žalované 2. vznikly náklady za zastoupení advokátem ve výši 25 047 Kč sestávající z odměny za pět úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis vyjádření k žalobě ze dne [datum], jednání dne [datum], [datum], [datum]) po 3 100 Kč podle ustanovení § 7 bod 5., § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu, z odměny za dva úkony první služby v poloviční výši po 1 550 Kč (návrh na opravu ze dne [datum], vyjádření k odvolání žalobkyně proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum] - § 11 odst. 2 písm. b) a c) advokátního tarifu), z náhrady hotových výdajů 300 Kč ke každému úkonu právní služby podle ustanovení § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu - 2 100 Kč a z náhrady za 21 % DPH ve výši 4 347 Kč.

47. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. v souladu s ustanovením § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalobkyně nebyla v odvolacím řízení procesně úspěšná. Oběma žalovaným vznikly náklady v souvislosti s jejich zastoupením advokátem, přičemž co se týče výše tarifní hodnoty, odvolací soud odkazuje na odůvodnění uvedené shora.

48. Žalované 1. vznikly náklady za zaplacený soudní poplatek za odvolání ve výši 5 000 Kč a náklady za zastoupení advokátem ve výši 6 800 Kč sestávající z odměny za dva úkonů právní služby (sepis odvolání, účast při odvolacím jednání dne [datum]) po 3 100 Kč podle ustanovení § 7 bod 5., § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu, z náhrady hotových výdajů 300 Kč ke každému úkonu právní služby podle ustanovení § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu - 600 Kč.

49. Žalované 2. vznikly náklady za zastoupení advokátem ve výši 8 591 Kč sestávající z odměny za jeden úkon právní služby (účast při odvolacím jednání dne [datum]) po 3 100 Kč podle ustanovení § 7 bod 5., § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu, z odměny za dva úkony první služby v poloviční výši po 1 550 Kč (odvolání do výroku o náhradě nákladů řízení, účast při vyhlášení rozhodnutí dne [datum] - § 11 odst. 2 písm. c) a f) advokátního tarifu), z náhrady hotových výdajů 300 Kč ke každému úkonu právní služby podle ustanovení § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu - 900 Kč a z náhrady za 21 % DPH ve výši 1 491 Kč.

50. Náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů je žalobkyně povinna zaplatit žalovaným ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. k rukám advokátů žalovaných podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř.

Poučení