22 C 239/2017-895

Rubrum

[název soudu] rozhodl soudcem Mgr Janem Lipertem ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa žalobce] zastoupen advokátkou [titul]. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa státního zastupitelství] jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových sídlem [adresa] o přiměřené zadostiučinění a náhradu ušlého zisku takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci přiměřené zadostiučinění ve výši 40 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 10. 11. 2017 do zaplacení do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci přiměřené zadostiučinění ve výši 260 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 10. 5. 2017 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 40 000 Kč od 10. 5. 2017 do 9. 11. 2017 se zamítá.

III. Žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci ušlý zisk ve výši 4 556 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 10. 5. 2017 do zaplacení se zamítá.

IV. Žalobce je povinen nahradit náklady státu České republice [název soudu] ve výši 0 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.

V. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení ve výši 4 800 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

I. Předmět a průběh řízení

1. Žalobce se v řízení domáhá: a) přiměřeného zadostiučinění ve výši 300 000 Kč za nezákonné trestní stíhání vedené u [název soudu], [anonymizováno 5 slov] [rok], které bylo pro žalobce psychicky náročné, opět propadl alkoholu, rodinu, přátele i podnikání a dostal se do dluhové pasti; a dále b) ušlého zisku ze zmařeného podnikání žalobce ve výši 4 556 000 Kč, neboť žalobce plánoval založit realitní kancelář – franšízu [právnická osoba] (dále jen„ [anonymizováno]“). Zahájené trestní stíhání bylo v důsledku změny obchodních podmínek [právnická osoba] překážkou založení franšízy. Ušlý zisk je vyčíslen jako zisk průměrné okresní franšízy [anonymizováno] po jednom roce podnikání.

2. Žalovaná nároky žalobce neuznala. Žalované se přiměřenému zadostiučinění ad a) bránila námitkou promlčení a dobrými mravy. Jednání žalobce sice nenaplnilo znaky trestného činu, ale bylo shledáno trestními soudy jako nemravné. Odebrání zbrojního průkazu nemohlo žalobci způsobit újmu. Žalobce svou újmu také dostatečně konkrétně netvrdil a neprokázal. Újmu žalobci způsobovala závislost na alkoholu, kterou trpěl již před zahájením trestního stíhání. Trestní řízení žalobce protahoval. Žalobce byl v jiném trestním řízení pravomocně odsouzen. Žalovaná se ušlému zisku ad b) bránila tím, že nebyla prokázána příčinná souvislost ušlého zisku z podnikání a trestním stíháním. Výpočet průměrné okresní franšízy nemůže sloužit pro určení výše ušlého zisku. Žalobce začal podnikat po zahájení trestního stíhání. Konečně žalovaná namítala, že žalobce požaduje úrok z prodlení nesprávně.

3. Prvním rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], byl pravomocně zamítnut nárok žalobce na náhradu ušlé mzdy ve výši 993 997 Kč, zamítnut nárok žalobce na další zadostiučinění za nemajetkovou újmy způsobenou nezákonnou vazbou ve výši 212 000 Kč k již vyplacené částce 106 000 Kč a přiznán nárok na cestovné ve výši 12 586,64 Kč, to vše v důsledku nezákonného stíhání. Soud prvního stupně uzavřel, že zásahy v důsledku nezákonného trestního stíhání jsou nepatrné v porovnání s jednáním, kterého se žalobce dopustil o své vůli (fyzické napadání manželky, nezřízené pití alkoholu, nemravné půjčky či trestná činnost při čerpání půjček vlastních). Jednání žalobce neneslo znaky trestného činu, ale lze je hodnotit jako nemravné, a proto mu nenáleží zadostiučinění v peněžité podobě. Nezákonné trestní stíhání zkomplikovalo pracovní uplatnění žalobce pouze hypoteticky. Ušlý zisk z podnikání je pouze domýšlený záměr a dopady trestního stíhání se v zásadě kryjí se zásahy za nezákonné omezení svobody, za které již byl žalovanou dostatečně odškodněn.

4. Rozsudek soudu prvního stupně byl zrušen rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] co do nároků na přiměřené zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání ve výši 300 000 Kč s příslušenstvím a ušlého zisku za zmařené podnikání ve výši 4 556 000 Kč s příslušenstvím z důvodu nezákonného trestního stíhání. Soudu prvního stupně bylo uloženo, aby doplnil dokazování o navržené důkazy, provedl srovnání s obdobnými případy nemajetkové újmy a poučil žalobce dle § 118a o. s. ř. k ušlému zisku.

II. Sporné a nesporné skutečnosti

5. Mezi účastníky bylo nesporné vydání nezákonného usnesení o zahájení trestního stíhání pro podvod ze dne 30. 10. 2011 se zproštěním žalobce. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobce předběžně uplatnil své nároky dne 9. 5. 2017 u žalované. Mezi účastníky zůstalo sporné, zda žalobci ušel zisk ze zmařeného podnikání v důsledku nezákonného trestního stíhání s případnou výší ušlého zisku. Pokud jde o otázku zadostiučinění za nezákonné stíhání, bylo zásadně sporné, zda popisovanou újmu žalobce skutečně vyvolalo nezákonné trestní stíhání, a zda žalobci náleží zadostiučinění v penězích.

III. Prokázané skutečnosti, důkazy a jejich hodnocení

6. Z trestního spisu [název soudu] sp. zn. [spisová značka], soud zjistil, že dne 30. 10. 2011 byl žalobce obviněn z podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) trestního zákoníku, proti kterému se bránil stížností. Dne 28. 6. 2012 byl žalobce obviněn též z lichvy podle § 218 odst. 1, odst. 2 písm. a), písm. c) trestního zákoníku, neboť si měl nechat slíbit plnění v hrubém nepoměru k poskytnutým půjčkám, které jistil zajišťovacími převody nemovitostí. Příkladmo lze uvést, že žalobci bylo kladeno za vinu, že manželům [příjmení] měl přenechat půjčku 250 000 Kč za 100 000 Kč provize, úrokem 35 000 Kč se splatností v 8 měsíčních splátkách do 2. 5. 2011. Prvních 7 splátek platili manželé úroky po 5 000 Kč a poslední splátka činila 350 000 Kč. Nezaplacením jedné splátky se stal splatným celý dluh. Byl současně sjednán zajišťovací převod jejich domu v ceně 420 000 Kč, kde měli bydliště a vystavena směnka na 1 000 000 Kč, sjednána působnost rozhodce bez ústního jednání. Ve smlouvě byly sjednány smluvní pokuty jednorázově 150 000 Kč za prodlení při splácení a ve výši 0,25 % denně od data, kdy se zajišťovací převod stal trvalý do data prodání nemovitosti. Manželé nezaplatili poslední splátku a žádali posunutí termínu splatnosti, čemuž žalobce nevyhověl. Obdobně si měl žalobce počínat i u dalších poškozených, kterým společně s [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] přivodili stav těžké nouze (poškození [anonymizováno], [příjmení], manželé [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení], ve dvou případech využil zajištění i směnkou). Žalobce dne 3. 7. 2012 odmítl vypovídat. Z protokolu o výpovědi [jméno] [příjmení], která spolupracovala s žalobcem, soud zjistil, že cílem žalobcova podnikání bylo získat od dlužníků nemovitost. Dne 9. 7. 2012 podal žalobce stížnost, která byla zamítnuta jako nedůvodná. Dne 14. 1. 2013 se žalobce omluvil ze svého výslechu naplánovaného na den 14. 1. 2013 z důvodu nemoci, opětovně pak z výslechu ze dne 4. 2. 2013 a 20. 3. 2013. Zástupkyně žalobce sdělila, že výslech bude možné realizovat v květnu 2013. Dne 15. 5. 2013 proběhl výslech žalobce, který uvedl, že se léčí se závislostí na alkoholu, v minulosti a v současnosti docházel na psychiatrii. Žalobce se cítil zdráv a schopen výslechu. Zodpovídal otázky vyšetřovatele, vypovídal k okolnostem poskytnutí půjček a uvedl, že mu šlo o efektivní vymožení pohledávek. Pokud by měl peníze, stáhl by žalobu na směnku nebo by vrátil dům. Policie zajistila velké množství listin týkající se podnikání a smluvních vztahů žalobce, vyslechla velké množství poškozených a spolupracujících subjektů žalobce. Vyžádala odborná vyjádření z oboru ekonomika, součinnost bank, soudů i soudních exekutorů. Žalobce byl v té době bezúhonný. Dne 6. 6. 2013 žalobce prostudoval trestní spis. Dne 28. 6. 2013 byl podán návrh na podání obžaloby, která byla podána k soudu dne 31. 7. 2013. Žalobce byl obžalován společně s [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], které měly žalobci pomáhat. Popis skutku byl v zásadě shodný jako při zahájení trestního stíhání. Dne 13. 9. 2013 soud nařídil hlavní líčení na den 13. 11. 2013 s předvoláním 16 svědků. Jednání bylo odročeno, neboť se obžalované [příjmení], která se zdržovala v zahraničí, nepodařilo doručit obsílku. Dne 28. 1. 2014 se hlavní líčení opětovně odročeno z důvodu zdravotního stavu obžalované [příjmení], které dne 20. 1. 2014 zemřel manžel. Dne 31. 3. 2014 obžalovaný vypovídal u hlavního líčení, kde uvedl, že měl trend dávat krátkodobé půjčky se zástavou nemovitostí. Zajišťovací převod zvolil proto, že mohl nemovitosti prodat. Následně přešel k dvojímu zajištění i směnkou. Majetkové, rodinné, sociální a další poměry klientů žalobce nezajímaly, zajímal se o to, zda dlužníci mají zajištění nemovitostí. Smlouvy předem klientům neposílal. Dne 28. 5. 2014 mělo být konáno další hlavní líčení, které muselo být odročeno, neboť se právní zástupkyni žalobce porouchalo vozidlo na cestě k soudu. Dne 29. 7. 2014 se žalobce bez omluvy nedostavil k soudu, soud jednal v jeho nepřítomnosti a vyslechl svědky. Hlavní líčení bylo odročeno na 24. 9. 2014 s výslechem svědků, tohoto jednání se žalobce účastnil, bylo odročeno na den 19. 11. 2014 s předvoláním velkého množství svědků. Jednání bylo ze zdravotních důvodů žalobce sdělené v den hlavního líčení odročeno. Další hlavní líčení bylo nařízeno na den 3. 2. 2015. Žalobce byl prostřednictvím své právní zástupkyně varován, že v případě, že by zmařil další jednání, bude na něj vydán příkaz k zatčení. Dne 2. 2. 2015 se nepodařilo doručit obžalovanému prostřednictvím policie předvolání k hlavnímu líčení. Soudce vyrozuměl obhájkyni žalobce, že se nedaří žalobce kontaktovat, a že na něj může být vydán příkaz k zatčení. Na jednání dne 8. 4. 2015 v 12:45 hod. se obžalovaný nedostavil. Hlavní líčení proběhlo v nepřítomnosti žalobce s výslechem svědků. Dne 22. 4. 2015 soud vydal na žalobce příkaz k zatčení, neboť obžalovaný se bez omluvy nedostavil k soudu a svým přístupem maří jednání soudu a nepříznivě ovlivňuje délku trestního řízení. Žalobce byl zadržen dne 3. 5. 2015. Žalobce byl vzat do vazby, neboť měl podnájem jen do konce května, je bez zaměstnání, nemá peníze a je zde obava, že se bude skrývat či uprchne. Žalobce si podal proti vzetí do vazby stížnost. Dne 25. 5. 2015 se konalo hlavní líčení s výslechem dalších svědků, jednání bylo odročeno na den 30. 6. 2015. Dne 16. 6. 2015 byla stížnost žalobce proti vzetí do vazby zamítnuta se závěrem, že jsou zde obavy, že se žalobce bude vyhýbat trestnímu stíhání. Dne 30. 6. 2015 soud vyslechl další svědky. Dne 7. 7. 2015 soud nepřijal písemný slib žalobce a zamítl jeho žádost o propuštění z vazby. Dne 31. 7. 2015 proběhlo hlavní líčení s výslechem svědků a závěrečnými návrhy a žalobce byl odsouzen s trestem odnětí svobody v délce dvou let do věznice s dozorem za zločin podvodu při poskytnutí půjčky manželům [příjmení]. Poškozená [příjmení] se měla údajně z důvodu půjček i pokusit o sebevraždu, v ostatních bodech obžaloby společně s dalšími obžalovanými byl žalobce zproštěn, když v souladu s trestním soudem soud zjistil, že žalobce půjčoval poškozeným, kteří byli v těžké sociální situaci, jednání žalobce bylo v rozporu s dobrými mravy, avšak vzhledem k tomu, že bylo ve schopnostech poškozených zvážit podmínky půjčky s přihlédnutím, že část úvěrů byla splacena, nezakládalo jednání žalobce trestní odpovědnost. Soud dovodil trestní odpovědnost v případě manželů [příjmení], kde žalobce využil souběžně více zajišťovacích institutů. Dne 16. 9. 2015 soud ponechal obžalovaného ve vazbě. Stížnost vzal žalobce zpět. Dne 1. 12. 2015 bylo konáno veřejné zasedání. Rozsudek byl zrušen, žalobce znovu odsouzen, avšak k podmíněnému trestu odnětí svobody v délce 1 roku s odkladem na 3 roky. Žalobce byl propuštěn na svobodu. [název soudu] uvedl, že žalobce nezpůsobil poškozené [příjmení] škodu ve výši 1 000 000 Kč, avšak svévolně ji vystavil vykonávacímu řízení, když při exekučním návrhu účelově zamlčel podstatné skutečnosti, čímž poškozené způsobil nemateriální újmu. [název soudu] čin posoudil z hlediska subsidiarity trestní represe a shledal, že pokud žalobce využil důvěřivosti poškozené a jeho jednání vyústilo v její psychické zhroucení a pokus o sebevraždu poškodil její práva. Odvolání státního zástupce bylo zamítnuto. Dne 5. 4. 2016 se žalobce dovolal. Dne 13. 7. 2016 se k dovolání vyjádřilo státní zastupitelství. Dne 2. 8. 2016 byl spis předložen [název soudu], který dne 30. 8. 2016 rozsudek [název soudu] zrušil a přikázal, aby znovu rozhodl, neboť nebylo dostatečně vedeno dokazování k pokusu sebevraždy poškozené a podání návrhu k soudu obsahující nepravdivé tvrzení není uvádění v omyl. [název soudu] uvedl, že jednání věřitele, který by současně uplatnil více zajišťovacích institutů a získal by tak v konečném důsledku víc, než kolik mu po právu náleželo, by bylo možno považovat za neetické, nekorektní, příp. i nekalé z hlediska civilního práva, nikoli pod trestní ustanovení § 181 tr. zákoníku. Dne 8. 11. 2016 se konalo veřejné zasedání u [název soudu], kdy žalobce byl zproštěn výše vytčeného skutku. [název soudu] uvedl, že trestní jednání žalobce nevykazovalo znaky přečinu poškození cizích práv.

7. Trestním spis je podstatný zejména pro posouzení, jakým úkonům trestního řízení žalobce čelil a charakteru jednání, které bylo žalobci kladeno za vinu. Soud ve shodě s trestními soudy hodnotí jednání (uzavření smluv o poskytnutí půjček za nápadně nevýhodných podmínek v jejich těžké sociální situaci za neetické, nekorektní, nekalé, kdy cílem žalobcova podnikání (poskytování nebankovních půjček) bylo získat od dlužníků nemovitost. Obvinění žalobce nelze označit za vykonstruované. Postup orgánů činných v trestním řízení (OČTŘ) nebyl svévolný či šikanózní, když byl žalobce vyšetřován na základě odůvodněných podezření na základě trestních oznámení poškozených, o jejichž majetkové poměry se nezajímal ve snaze získat jejich nemovitosti za nápadně nevýhodných podmínek. Takové jednání soud hodnotí jako nestandardní a ve shodě s [název soudu] a Krajským soudem v [obec] k němu lze mít výhrady, kdy soud ve stručnosti odkazuje i na přesvědčivé odůvodnění rozsudků v trestní věci žalobce. Žalobce vyvinilo neprokázání úmyslu spáchat trestný čin. Skutek samotný se stal, čemuž odpovídá i důvod zproštění podle § 226 písm. b) trestního řádu. Na druhou stranu trestní stíhání trvalo již delší dobu, zhruba 5 let. Žalobce byl v jeho průběhu pravomocně odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody a po většinu řízení byl ohrožen trestem odnětí svobody v délce dvě až osm let, kdy reálně žalobci hrozil trest s ohledem na jeho bezúhonnost na spodní hranici trestní sazby, což ostatně potvrdil i trestní rozsudek ze dne 1. 12. 2015. Doplnění dokazovaní na závěrech učiněných z trestního spisu ničeho v zásadě nezměnilo.

8. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení], bývalé manželky žalobce, soud zjistil, že příčinou rozvratu jejich manželství byl v prvé řadě alkoholismus žalobce, dluhy žalobce a také fyzické napadení manželky ze strany žalobce dne 3. 5. 2015, když po úderech vedených na hlavu přerazil bývalé manželce nos. Trestní stíhání bylo zastaveno, neboť bývalá manželka vzala zpět souhlas s trestním stíháním. Incidentu byla přítomna dcera žalobce, která se snažila svou matku bránit. Svědkyně byla celá od krve. Žalobce napadal manželku třikrát, předtím byl vykázán. Při posledním incidentu byl ten den zadržen přivolanou policií. Dcera se po posledním incidentu žalobce bála, nebyla na něj zvyklá. V současné době se dcera a žalobce stýkají. O dopadech trestního stíhání se žalobce manželce nesvěřoval. Po svatbě v r. 2008 jí žalobce asi po třech měsících řekl, že byl v minulosti na léčení, od té doby se léčil asi třikrát. Za manželství začal pít v roce 2011 zhruba rok po narození dcery (9. 11. 2010), což se časově shoduje s obviněním (30. 10. 2011). Žalobce opětovně začal propadat alkoholu. Postupně se pití žalobce zhoršovalo. Zpočátku to byly incidenty s alkoholem ojedinělé, třeba jednou za půl roku, naposledy, co si svědkyně pamatovala tak pil i 50 dní v kuse. Svědkyně na něj naléhala, aby přestal pít. Dluhy žalobce nadělal, když půjčoval na domy, spoustu času propil a pak to doháněl prací. Žalobce pomáhal pečovat o dceru po jejím narození, když byla větší, tak o ni osobně nepečoval, zajišťoval je však finančně.

9. Soud i po doplnění dokazování má výpověď bývalé manželky za věrohodnou, nadále její výpověď hodnotí jako přesvědčivou a podporovanou dalšími důkazy (opatrovnické rozsudky, zprávy o protialkoholním léčení žalobce, částečně i samotná výpověď žalobce jsou s výpovědí svědkyně ve shodě). Soud opakuje, že nezaznamenal u svědkyně žádná zkreslení či snahu žalobci škodit. Pití alkoholu se v manželství zhoršovalo, svědkyně nedávala tuto skutečnost do souvislosti s trestním stíháním, o jehož dopadech se jí žalobce nesvěřoval, časově jej však poměrně přesně zařadila již do průběhu trestního stíhání. Při rozpadu manželského vztahu nelze pominout napadení bývalé manželky žalobcem, kdy doplněním dokazování trestním spisem Okresního soudu ve [obec] sp. zn. [spisová značka], byla potvrzena skutková verze svědkyně. Přesvědčivě svědkyně popsala, že žalobce nadělal dluhy, když si postupně opakovaně vypůjčil, což je v souladu s tím, že byl žalobce za úvěrové podvody pravomocně odsouzen, když si půjčoval, ačkoliv neměl prostředky na splácení. Když žalobce pil, tak nepracoval a následně to musel dohánět. Svědkyně popsala, že se žalobce finančně staral o rodinu a s dcerou má žalobce v současné době běžný vztah. Soud nemá důvod nevěřit svědkyni, že žalobce o dceru osobně pečoval jen po jejím narození, následně rodinu zajišťoval pouze finančně. To je v souladu s prohlášením žalobce, že až ve vazbě si uvědomil, že dcera je pro něj to nejdůležitější a následně vyvinul úsilí, aby vztah obnovil.

10. Z výslechu žalobce soud zjistil, že z nezákonného trestního stíhání pociťoval bezmoc. Uvědomoval si, že jeho bývalé podnikání je pohlíženo jako na kontroverzní. Jeho společnost se zabývala poskytováním spotřebitelských úvěrů a na to navázanými obchodem s nemovitostmi, když půjčoval se zajišťovacím převodem. Při sjednání některých svých půjček uvedl nepravdivé údaje o příjmu, za což byl posléze odsouzen. S manželkou se hádali. Žalobce připouští, že manželce zlomil nos a byla u toho dcera. Po propuštění z vazby mu bývalá manželka nechtěla dceru půjčovat. Šel proto na protialkoholní léčení, aby byl čistý. Poté postupně obnovil vztahy s dcerou a nyní mají dobrý vztah. Trestní stíhání byl psychický tlak. Tento psychický tlak zhoršoval problémy žalobce s alkoholem. Nejhorší bylo strádání ve vazbě, tam žalobce úplně pochopil, že má jenom dceru. [ulice] spořitelna roku 2013 změnila podmínky spolupráce u obchodního zastoupení – Tipař. V okolí [obec] ho má okolí za kriminálníka, neboť byl ve vazbě.

11. Výpověď žalobce soud hodnotí stále jako výpověď s omezenou vypovídající hodnotou. Soud uvěřil žalobci, že trestní stíhání působilo na žalobce značným psychickým tlakem a vyvolávalo v něm bezmoc. Soud po doplnění dokazování do skutkových zjištění z výpovědi žalobce doplnit to, že psychický tlak z trestního stíhání sehrál u žalobce negativní roli při zvládání alkoholu, kdy ve psychicky vypjatých situacích žalobce pil. Ostatně již v prvním rozsudku soud uvedl, že nemá pochybnost, že pro žalobce bylo obtížnější odolávat své závislosti i z důvodu průběhu trestního stíhání. Tvrzení, že pouze trestní stíhání způsobilo veškeré problémy s alkoholem, má soud za vyvrácenou, neboť ještě v průběhu trestního stíhání se žalobci podařilo abstinovat po prozření ve vazbě, že s pitím alkoholu dceru ztratí nadobro. Jinými slovy i pod tlakem trestního stíhání žalobce dokázal abstinovat a poté, co se proto rozhodl a dokončil protialkoholní léčení, u kterého se předtím nedoléčil (viz zpráva z adiktologie). Věřit lze žalobci, že poškození pověsti v okolí [obec] bylo způsobenou také nezákonnou vazbou, kdy v laickém povědomí je okolnost, že je člověk„ ve vězení“ vnímána zvláště negativně. Za nezákonnou vazbu byl však žalobce odškodněn již samostatně. Nadále soud dospěl k závěru, že se žalobce snaží odpovědnost za své jednání bagatelizovat a staví se do role oběti, která nemohla ničeho ovlivnit. Žalobce neuváděl pravdu, když uvedl, že„ na dceru ani nesáhl“. Z trestního spisu Okresního soudu ve [obec] sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že dcera žalobce byla lékařsky ošetřena s povrchovým poraněním vlasové části hlavy a sama lékaři uvedla, že žalobce její matku bil, a že ji samotnou hodil na zeď, když ji šla pomoci. Toto jsou objektivní důkazy, které tvrzení žalobce při účastnické výpovědi dne 12. 2. 2020 vyvrací. Žalobce odmítá odpovědnost i za své pravomocné odsouzení, kdy uváděl vědomě nepravdivé údaje, a znovu tuto skutečnost připisuje nezákonnému trestnímu stíhání. Soud znovu opakuje, že žalobce byl a je osobou příčetnou a svobodnou, a že ani stresem z nezákonného trestního stíhání nelze omluvit páchání trestné činnosti, fyzické napadání manželky před očima své vlastní nezletilé dcery či souvislé více týdenní popíjení alkoholu. Soud opakuje, že nemá pochybnost, že pro žalobce bylo obtížnější odolávat své závislosti pod tlakem trestního stíhání, avšak po dokončení léčby a nalezení motivace žalobce setrvale abstinovat, sehnal práci, ve které se mu daří a byl schopen vytvořit vzájemné pouto s dcerou, to vše ještě v průběhu nezákonného trestního stíhání. Časová souvislost ještě bez dalšího neznamená, že trestní stíhání způsobilo alkoholismus žalobce bez dalšího, zvláště, když se s ním potýkal i v předchozích částech života (viz zpráva z adiktologie či výpověď svědka [příjmení]). OČTŘ rovněž neodpovídají za to, že [anonymizována dvě slova] nebyly spláceny půjčky. Půjčky, které nebyly spláceny, žalobce soudně vymáhal a tam, kde tak žalobce neučinil, se opětovně jednalo o jeho vlastní rozhodnutí. Žalované tak nelze klást k tíži, že žalobci se při poskytování půjček nedařilo. Žalobce vinil nezákonné trestní stíhání rovněž z toho, že ztratil práci u taxislužby, což se ukázalo jako nepravda, když v potvrzení od zaměstnavatele bylo uvedeno, že žalobce nenastupoval na směny a žalobce k tomu uvedl, že se se zaměstnavatelem nepohodl, a proto neprodloužil smlouvu. Je v zásadě nerozhodné, zda k ukončení došlo, že žalobce nenastupoval na směny (jak uvedl zaměstnavatel) nebo zda se tak stalo proto, že žalobce se rozhodl neuzavřít další smlouvu (z důvodu nevhodného chování zaměstnavatele). Oba důvody vylučují, že se tak stalo pro nezákonné trestní stíhání. Výpověď žalobce po doplnění dokazování lze nadále hodnotit jako tendenční vedenou snahou odpovědnost svalit na žalovanou a potlačit odpovědnost za své jednání.

12. Soud měl k dispozici následující listinné důkazy.

13. Z lékařské zprávy z adiktologie soud zjistil, že žalobce byl dlouhodobě závislý na alkoholu. Žalobce se pro závislost léčil již v roce 2006, kdy 2 roky abstinoval a nedoléčoval se. V roce 2013 dokončil zkrácený pobyt (7. 3. 2013 – 25. 4. 2013). Žalobce trpěl rovněž spánkovou apnoe. Žalobce byl hospitalizován 10 týdnů v období předcházející dnu 7. 11. 2016 a dále od 9. 11. 2016 do 21. 11. 2016. Dne 21. 11. 2016 se žalobce neléčil pro jiné zdravotní potíže, poruchy nálady dával do souvislosti s užíváním alkoholu. V minulosti užíval krátce antidepresiva. K psychiatrovi docházel nárazově, ačkoliv mu byl doporučován opačný přístup. Žalobce lékařům uvedl, že měl exekuce z podnikání. Poruchy nálad dával do souvislosti s recidivou alkoholismu. Žalobce uvedl, že pil alkohol i tři dny před svým propuštěním. Žalobci byla diagnostikována porucha způsobená alkoholem – syndrom závislosti. Psychický stav žalobce byl stabilizovaný. V případě trvalé a důsledné abstinence je schopen běžného pracovního výkonu. Doporučeno ambulantní léčení s třemi přechodnými týdenními hospitalizacemi.

14. Lékařská zpráva svědčí o tom, že žalobce po svých hospitalizacích s alkoholem nedoléčoval, pobyty v protialkoholní léčebně přerušoval či zkracoval, nebral léky na psychické potíže a k psychiatrovi nedocházel pravidelně. Lékařům žalobce sdělil, že má dluhy z podnikání a své poruchy nálad dával do souvislosti s užíváním alkoholu, což odporuje žalobním tvrzením. Psychiatrickou pomoc a hospitalizaci žalobce vyhledal v souvislosti se svou závislostí.

15. Z rozsudku o úpravě styku žalobce s dcerou Okresního soudu ve [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], soud zjistil, že se žalobce na jednání dne 17. 2. 2015 nedostavil a souhlasil s návrhem matky na svěření nezletilé do péče matky. Žalobce měl od února 2015 nastoupit do zaměstnání [právnická osoba] s odměnou 10 000 Kč měsíčně.

16. Z rozsudku o úpravě styku žalobce s dcerou Okresního soudu ve [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [spisová značka], soud zjistil, že dcera žalobce žije s matkou. S otcem tráví čas ráda. Styk probíhal problematicky z důvodu špatné komunikace žalobce a jeho bývalé manželky, kteří se nakonec dohodli na úpravě styku žalobce s nezletilou – každý lichý víkend v roce, a dva dny o vánočních svátcích.

17. Z rozsudku o úpravě vyživovací povinnosti žalobce s dcerou Okresního soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] – 210 soud zjistil, že manželství žalobce bylo rozvedeno dne 29. 8. 2015. Žalobce byl propuštěn od [právnická osoba] v březnu 2015, neboť nenastupoval na směny, v případě že by žalobce dodržoval určené směny, mohl spolupracovat i nadále a po čase mohl přestoupit i na hlavní pracovní poměr, pokud by měl zájem. Žalobce se s nezletilou stýkal se zájmem se podílet na výchově. Vyživovací povinnost stanovena na 2 800 Kč měsíčně.

18. Z rozsudku o úpravě styku žalobce s dcerou Okresního soudu ve [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], soud zjistil, že soud schválil dohodu rodičů, kteří rozšířili styk žalobce s dcerou na každý lichý týden od pátku do neděle, a rozšíření styku i o dalších svátcích. Žalobce užívá k bydlení chatu pana [příjmení] na základě jejich dlouhodobě přátelských vztahů. Žalobce pracuje od 9. 5. 2016 u zaměstnavatele [právnická osoba] a vede dílnu jako předák a je na něj spolehnutí. Zaměstnavatel je obeznámen s životními peripetiemi žalobce včetně jeho trestních stíhání. [příjmení] [jméno] má s žalobcem pěkný vztah. Komunikace obou rodičů byla problémová.

19. Rozsudky péče o nezletilé jsou důležitým zdrojem poznání pro rodinné vztahy žalobce. Postupně byl styk s dcerou [jméno] rozšiřován, žalobce plní své otcovské povinnosti. Skutečnost, že styk není širší nelze dávat do souvislosti s trestním stíháním, ale celkovou rodinnou a bytovou situací žalobce. Žalobce se ani širšího styku nedomáhal, vždy se s bývalou manželkou na úpravě styku dohodli.

20. Z nepodepsané smlouvy o obchodním zastoupení - tipař ze dne 29. 11. 2012, soud zjistil, že žalobce měl zájem navázat obchodní zastoupení s [právnická osoba], které by zprostředkoval americkou hypotéku, hypotéku či stavební spoření. Obchodní zástupce se ve smlouvě prohlašuje, že proti němu není vedeno trestní stíhání a pro případ, že by proti němu bylo trestní stíhání zahájeno, zavazuje se tuto skutečnost neprodleně sdělit bance. Z nepodepsaného prohlášení tipaře ze dne 29. 11. 2012 soud zjistil, že zahájení trestního stíhání může být důvodem pro okamžité ukončení smlouvy o obchodním zastoupení s [právnická osoba] Žalobce měl prohlásit, že proti němu není vedeno trestní stíhání nebo o případném trestním stíhání neprodleně informovat [právnická osoba]

21. Nepodepsané smlouvy s [anonymizována dvě slova] soud hodnotil tak, že nepodepsání nově upravených smluv, které obsahovaly doložku o trestním stíhání, bylo rozhodnutí žalobce. Smlouvy stanovila, že trestní stíhání může (ale rovněž nemusí), být důvodem pro okamžité ukončení smlouvy. Žalobce byl trestně stíhán již v době, kdy uzavřel smlouvu o obchodním zastoupení – tipař ze dne 3. 9. 2012 i smlouvu o franšíze ze dne 9. 7. 2012. Sám uvedl, že při uzavírání smlouvy o trestním stíhání [anonymizováno] informoval o trestním stíhání, učinil tak přesto, že podmínky uzavřených smluv nevyžadovaly, což [anonymizováno] ocenila a presumovala nevinu žalobce. Bylo tedy na [obec] spořitelně, aby stejně jako [anonymizováno] zhodnotila, zda je trestní stíhání žalobce natolik závažnou diskreditací a důvodem pro nenavázání spolupráce či nikoli. To vše při vědomí, že i kdyby k porušení presumpce neviny došlo, nelze takové pohnutky klást k tíži žalované, neboť neodpovídá za následky, které vyvolá předsudečné třetí jednání osob nedodržující presumpci neviny obviněného. Žalobce lze toliko odškodnit v nemajetkové sféře za poškození pověsti.

22. Z oznámení o zahájení správního řízení ohledně zbrojního průkazu ze dne 2. 6. 2016 soud zjistil, že vůči žalobci bylo zahájeno správní řízení o odebrání zbrojního průkazu z důvodu jeho odsouzení rozsudkem Krajského soudu v [obec] ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka] pro poškozování cizích práv.

23. Z průkazu řidiče [anonymizováno] soud zjistil, že žalobce měl vydaný průkaz do 6. 1. 2020.

24. Z dohody o provedení práce žalobce s taxi partner soud zjistil, že žalobce byl od 5. 2. 2015 na dobu neurčitou zaměstnán jako taxikář na 300 hodin ročně s odměnou 10 000 Kč měsíčně.

25. Odebrání zbrojního průkazu nemohlo žalobci působit vážnější újmy, když sám žalobce byl následně znovu pravomocně odsouzen. Žalobci pak pravomocné odsouzení v nezákonném trestním řízení mohlo způsobit potíže s uplatněním na trhu práce, žalobce však v tomto směru pouze sdělil, že nadále nemohl pracovat jako taxikář. K ukončení spolupráce s [anonymizováno] nedošlo z důvodu trestního stíhání. Čistý trestní rejstřík či zbrojní průkaz ani není podmínkou výkonu povolání taxikáře a žalobce si našel lukrativnější zaměstnání u [anonymizována dvě slova] poté, co začal abstinovat.

26. Ze smlouvy o úvěru ze dne 20 4. 2012 soud zjistil, že AZ Kredit si vypůjčila od Komerční banky částku 540 000 Kč, kterou měla splácet částkou 15 000 Kč měsíčně.

27. Z inzerátu bývalé manželky soud zjistil, že dne 8. 2. 2015 manželka žalobce hledala partnera.

28. Z rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], soud zjistil, že žalobce byl rovněž trestně stíhán za to, že měl zneužít důvěry manželů [příjmení] a vymáhat po nich větší částku, než jim skutečně poskytl. Žalobce byl obvinění zproštěn, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro který byl žalobce stíhán. Soud uvěřil verzi žalobce, že v rámci sepsané smlouvy nebyly rozepsány dřívější půjčky, které však byly fakticky poskytnuty. Výpověď poškozené nebyla shledána jako věrohodná.

29. Ze stížnosti žalobce proti zahájení trestního stíhání ze dne 27. 7. 2015 soud zjistil, že žalobce byl dne 22. 7. 2015 stíhán pro trestné činy, za které byl posléze pravomocně odsouzen Okresním soudem ve [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka].

30. Z odsuzujícího rozsudku Okresního soudu ve [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], soud zjistil, že žalobce v období od 11. 2. 2014 do 6. 8. 2014 v 8 případech v úmyslu neoprávněně získal finanční prostředky od různých poskytovatelů půjček, nepravdivě uváděl údaje o svém příjmu. Žalobce neměl příjem a byl zadlužen smlouvou o úvěru ve výši 394 585 ze dne 26. 8. 2009 a hypotečním úvěrem ve výši 1 000 000 Kč ze dne 26. 8. 2009 a smlouvou o půjčce ve výši 200 000 Kč ze dne 8. 4. 2013, čímž spáchal přečin úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1,4 trestního zákoníku a přečin podvodu podle § 209 odst. 1 trestního zákoníku. Žalobce byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 15 měsíců s odkladem na zkušební dobu 2 let.

31. Skutečnost, že jsou proti žalobci vedena další trestní stíhání, odškodnění za újmu snižuje, neboť i další trestní stíhání zcela jistě zasahovala do osobního života žalobce, stresovala jej a negativně zasahovala do jeho pověsti a cti. V žádném případě nelze označit další trestní stíhání za jeden„ celek“ s projednávaným nezákonným trestním stíháním. V případě, že žalobce byl za jinou trestnou činnost odsouzen, je žalobce poškozován vlastním přičiněním.

32. Soud dle pokynů odvolacího soudu doplnil dokazování o následující důkazy.

33. Ze spisu Okresního soudu ve [obec] sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že dne 3. 5. 2015 bývalá manželka žalobce [jméno] [příjmení] na policii uvedla, že ji žalobce ve stavu opilosti napadl pěstmi, a když upadla tak do ní kopal. Nezletilá dcera [jméno] se snažila matku bránit, a proto ji žalobce odhodil. Přitom jim měl oběma sprostě nadávat. Následně se měli obě zamknout v ložnici, kde žalobce vylomil dveře, ale jim se podařilo z domu utéct. [jméno] [příjmení] žalobce způsobil zlomeninu nosních kůstek, pohmožděniny v obličejové části a tržnou ránu na nosu, dceři pak pohmožděniny hlavy, pro které byly obě převezeny na traumatologické oddělení bez hospitalizace. Bývalá manželka uvedla, že již před svatbou měl žalobce problémy s alkoholem a byl na léčení, což nepomohlo. Toto zopakovala [jméno] [příjmení] i při podání vysvětlení dne 7. 5. 2015. Všeobecná zdravotní pojišťovna se připojila do trestního řízení s nárokem na náhradu škody za ambulantní péči a náklady na dopravu. Dne 3. 5. 2015 policie provedla ohledání domu žalobce, v domě nalezla na podlaze a na povlečení červenohnědou tekutinu (zřejmě krev), dveře do ložnice byly rozlomené. Ohledána byla i [jméno] [příjmení], která měla zlomený kořen nosu, u levého oka modřin, na krku zarudlou rýhu. Pořízena byla i fotografická dokumentace. Dne 3. 5. 2015 udělila [jméno] [příjmení] jako manželka žalobce souhlas s trestním stíháním. Zajištěny byly i lékařské zprávy ze dne 3. 5. 2015 z Krajské nemocnice [příjmení] [příjmení] u [jméno] [příjmení] bylo diagnostikované povrchové poranění vlasové části hlavy a u [jméno] [příjmení] zlomenina nosních kostí. Byly zajištěny i úřední záznamy o zásahu policie po telefonickém oznámení napadení. Dne 28. 5. 2015 byla zajištěna lékařská zpráva k stavu dcery žalobce, která měla k otci ambivalentní vztah, obávala se, že žalobce přijde, na druhou stranu jej měla ráda. Žalobce v té době ve vazbě. Dcera lékaři popsala, že žalobce matku bil, a že ji hodil na zeď, když ji šla pomoci, byly zjištěny neorganické poruchy spánky v rámci napadení, nebyly zjištěny známky posttraumatické stresové poruchy. Dne 17. 7. 2015 byla zajištěna další lékařská zpráva [jméno] [příjmení], dle které neschopnost trvala 2 měsíce. Dne 3. 5. 2015 uvedl žalobce na policii, že se zdržuje v [obec], má neshody s manželkou kvůli financím, chtěl navštívit dceru, připustil, že byl opilý, a manželku po hádce napadl. Výpověď zopakoval i dne 23. 9. 2015. Popřel, že by kopal či napadl dceru, což zopakoval i při hlavním líčení dne 7. 4. 2016. Dne 24. 6. 2015 bylo proti žalobci zahájeno trestní stíhání pro zločin těžkého ublížení na zdraví, dle kterého měl žalobce v době útoku zhruba 2,5 promile alkoholu v dechu. Téhož dne bylo usnesení žalobci doručeno. Dne 2. 9. 2015 žalobce odmítl k věci vypovídat. Dne 8. 1. 2016 byl zajištěn znalecký posudek se závěrem, že [jméno] [příjmení] byla poraněna z hlediska lékařského lehce, zlomenina mohla být způsobena přímým úderem na obličej, kdy dostala [jméno] [příjmení] od žalobce facku, zbývající poranění mohla být způsobena při pádu. Charakter poranění neodpovídá 15 minutovému trvajícímu útoku, který uváděla [jméno] [příjmení]. Dále byly zajištěny důkazy o výjezdu policie do [anonymizováno] dne 4. 4. 2015 a 7. 4. 2015, v obou případech byl žalobce eskortován policií z domu. Dne 9. 2. 2016 byla na žalobce podána obžaloba pro pokus zvlášť závažného zločinu těžkého ublížení na zdraví, pokus o přečin ublížení na zdraví a nebezpečné vyhrožování. Dne 2. 3. 2016 bylo nařízeno na den 7. 4. 2016 hlavní líčení. Dne 30. 3. 2016 vzala [jméno] [příjmení] zpět svůj souhlas s trestním stíháním žalobce. Dne 7. 4. 2016 proběhlo hlavní líčení. [jméno] [příjmení] odepřela výpověď. Líčení odročeno na 19. 5. 2016, kdy byl vyslechnut znalec, který své předchozí závěry, jak je uvedeno shora, zopakoval. Dne 19. 5. 2016 byl žalobce nepravomocně odsouzen za napadení [jméno] [příjmení] za přítomnosti nezletilé dcery za pokus zvlášť závažného zločinu těžkého ublížení na zdraví k souhrnnému trestu odnětí svobody 36 měsíců s podmíněným odkladem na dobu 46 měsíců. K odvolání žalobce byl rozsudek zrušen s pokynem doplnit dokazování. [název soudu] uvedl, že poškozená i žalobce vypovídají konzistentně, utrpěná zranění jsou nesporná, a nebylo sporu o tom, že žalobce byl opilý, avšak byl zde rozdíl mezi verzí způsobu útoku mezi poškozenou a žalobcem. Znalecký posudek přitom nelze odmítnout jen proto, že tento znalecký posudek byl předložen obhajobou. Soudu prvního stupně bylo uloženo doplnit dokazování znaleckým zkoumáním a vyhodnotí, zda jsou dány předpoklady o možném vzniku těžké újmy na zdraví. Dne 6. 12. 2016 proběhlo hlavní líčení, v rámci kterého bylo trestní stíhání zastaveno. Obě strany se vzdaly práva odvolání.

34. Ze spisu Okresního soudu ve [obec] sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že žalobce v období od 11. 2. 2014 do 6. 8. 2014 v 8 případech v úmyslu neoprávněně získal finanční prostředky od různých poskytovatelů půjček, nepravdivě uváděl údaje o svém příjmu. Žalobce neměl příjem a byl zadlužen smlouvou o úvěru ve výši 394 585 Kč ze dne 26. 8. 2009 a hypotečním úvěrem ve výši 1 000 000 Kč ze dne 26. 8. 2009 a smlouvou o půjčce ve výši 200 000 Kč ze dne 8. 4. 2013, čímž spáchal přečin úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1,4 trestního zákoníku a přečin podvodu podle § 209 odst. 1 trestního zákoníku. Dne 29. 1. 2015 bylo vůči žalobci zahájeno insolvenční řízení. Při podání vysvětlení dne 30. 1. 2015 se žalobce hájil tím, že si vzal půjčku, protože mu jeho zaměstnavatel [jméno] nezaplatil dva měsíce za práci, následně si našel práci ve [právnická osoba], ale po měsíci mu neprodloužili smlouvu, od tohoto propuštění byl žalobce bez zaměstnání, měl přislíbené nějaké peníze od bratra, avšak tyto peníze dostala manželka, která požádala o rozvod, a zaplatila z nich hypotéku u [příjmení] [příjmení] ve výši 1,5 milionu. Žalobce pak neměl z čeho dluh splatit. Trestní stíhání bylo zahájeno dne 26. 6. 2015, žalobci doručeno dne 29. 6. 2015. Dne 13. 10. 2015 žalobce odmítl vypovídat. Obžaloba byla podána dne 9. 2. 2016. Po provedeném hlavních líčení byl žalobce odsouzen dne 30. 11. 2016 k úhrnnému trestu odnětí svobody 15 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu 2 let. Rozsudek nabyl právní moci o vině a trestu dne 30. 11. 2016.

35. Ze spisu [název soudu] sp. zn. [spisová značka], soud zjistil, že dne 16. 11. 2012 podali na žalobce trestní oznámení manželé [příjmení], že žalobce měl zneužít jejich důvěry a vymáhat po nich větší částku, než jim skutečně poskytl. Dne 10. 4. 2014 začala policie žalobce pro toto jednání stíhat, kdy žalobci byl kladen za vinu podvod podle § 209 odst. 1,3 trestního zákoníku. Žalobci bylo usnesení doručeno dne 16. 4. 2014. Obžaloba byla podána na žalobce dne 26. 8. 2014. Po provedení hlavních líčení byl žalobce obvinění zproštěn, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro který byl žalobce stíhán. Soud uvěřil verzi žalobce, že v rámci sepsané smlouvy nebyly rozepsány dřívější půjčky, které však byly fakticky poskytnuty. Výpověď poškozených nebyla shledána jako věrohodná. Rozsudek nabyl právní moci dne 20. 10. 2015.

36. Soud provedené dokazování trestnímu spisy ze souběžných trestních řízení hodnotí tak, že trestní spis [spisová značka] dává za pravdu bývalé manželce, že ji žalobce po úderu na hlavu zlomil nos, a že při útoku poranil i dceru, která se snažila svou matku bránit. Spis [spisová značka] je podstatný pro zjištění, že od 11. 2. 2014 žalobce páchal trestnou činnost, čímž se vystavoval nebezpečí trestního stíhání, které proti němu mohlo být kdykoliv později zahájeno a nelze proto dovozovat ztrátu ušlého zisku do období po 11. 2. 2014. Žalobce pak čelil dalšímu obvinění od manželů [příjmení], pro které byl stíhán od 10. 4. 2014.

37. Z franšízové smlouvy ze dne 9. 7. 2012 soud zjistil, že žalobce téhož dne uzavřel jako franšízant spolupráci s [anonymizováno], za kterou jednali [titul]. [příjmení] a [titul]. [jméno] [příjmení]. Franšízová smlouva se týkala spolupráce v oblasti nemovitostí, kdy za úplatu byla žalobci poskytnuta franšíza [anonymizováno]. Žalobce se zavázal provozovat svoji činnost v městě [obec] Smlouva byla sjednána na dobu určitou s možností výpovědi smlouvy bez uvedení důvodu a tříměsíční výpovědní lhůtou s počátkem následujícího kalendářního měsíce po doručení výpovědi (čl. 15 Smlouvy). Žalobce se jako Franšízant zavázal chránit a podporovat dobrou pověst svého podniku i [anonymizováno]. Překážka spolupráce v podobě trestního stíhání není ve franšízové smlouvě zmíněna.

38. Soud hodnotí franšízovou smlouvu tak, že [anonymizováno] mohla franšízovou smlouvu ukončit kdykoliv výpovědí bez uvedení důvodu. Franšízová smlouva byla uzavřena již v době, kdy žalobce byl nezákonně stíhán, přičemž sám žalobce uvedl, že [anonymizováno] věděla při uzavírání smlouvy o trestním stíhání a toto jí nebylo z důvodu presumpce neviny na obtíž. Pokud žalobce přepokládá trvání smlouvy i v období do roku 2017, jedná se o nepodloženou domněnku, že by smlouva trvala i v tomto období, ačkoliv [anonymizováno] ji mohla ukončit z jakýchkoli pohnutek kdykoliv dříve. Smlouva pak byla ukončena dohodou stran ke dni 29. 3. 2013 (viz příloha znaleckého posudku). Pohnutkou [anonymizováno] pro ukončení smlouvy byla primárně nespokojenost s obchodní spoluprací, když žalobce jako franšízant přestal fungovat po všech stránkách a byl pro klienty, [anonymizováno] i pobočky [právnická osoba] nekontaktní (viz výpověď svědka [příjmení], bývalé manželky a lékařská zpráva z adiktologie o hospitalizaci žalobce).

39. Ze smlouvy o obchodním zastoupení – Tipař včetně výpovědi soud zjistil, že dne 3. 9. 2012 žalobce uzavřel s [právnická osoba] (nikoli s [anonymizováno]) smlouvu o obchodním zastoupení, v rámci které bylo umožněno žalobci, aby vyhledával zájemce o produkty a smlouvy [právnická osoba], za což žalobci náležela provize. [ulice] zástupce byl zavázán k nabízení prodeje pouze takových obchodů, na jejichž nabízení měl [právnická osoba] vystaveno zvláštní pověření. [ulice] spořitelna byla oprávněna měnit a provizní podmínky s ohledem na ekonomické podmínky a obchodní politiku. [příjmení] obchodní podmínky měla zaslat žalobci na e-mail nebo poštovní adresu. Pokud do 30 dnů neprojeví žalobce nesouhlas, má se za to, že se změnou souhlasí. Smlouva může být ukončena dohodou či výpovědí, kteroukoli stran bez udání důvodu. Výpovědní lhůta činí jeden měsíc pro první rok trvání smlouvy. Překážka spolupráce v podobě trestního stíhání není ve franšízové smlouvě zmíněna. Z výpovědi ze dne 5. 2. 2013 soud zjistil, že [právnická osoba] vypověděla smlouvu o obchodním zastoupení bez uvedení důvodu, přičemž tato skončila koncem března 2013.

40. Z nepodepsané smlouvy o obchodním zastoupení - Tipař ze dne 29. 11. 2012 soud zjistil, že žalobce jako obchodní zástupce měl zájem navázat spolupráci s [právnická osoba] (nikoli RSČS) na vybrané produkty (americká hypotéka, hypotéka či stavební spoření). [ulice] zástupce v návrhu smlouvy by musel prohlásit, že proti němu není vedeno trestní stíhání a pro případ, že by proti němu bylo trestní stíhání zahájeno, zavazuje se tuto skutečnost neprodleně sdělit bance. Z nepodepsaného prohlášení tipaře ze dne 29. 11. 2012 soud zjistil, že zahájení trestního stíhání může být důvodem pro okamžité ukončení smlouvy o obchodním zastoupení s [právnická osoba] Žalobce měl prohlásit, že proti němu není vedeno trestní stíhání nebo o případném trestním stíhání neprodleně informovat [právnická osoba] (shodně čl. 3 1. 10 návrhu smlouvy).

41. Z e-mailové korespondence žalobce se svědkyní [příjmení] soud zjistil, že dne 21. 1. 2013 žalobce oznámil, že návrh smlouvy ze dne 29. 11. 2012 nemůže podepsat, což odůvodnil tím, že je vyšetřován policií. Svědkyně [příjmení] z pracovního e-mailu [právnická osoba] uvedla, že„ v takovém případě neví“ a zeptala se, jestli žalobce jednal s panem [příjmení], případně, zda s ním má jednat ona. Svědkyně uvedla, že v případě nepodepsání smlouvy nebudou mít uzavřenou smlouvu o spolupráci (míněn návrh smlouvy ze dne 29. 11. 2012). Konverzace dále nepokračovala.

42. Soud shora uvedené důkazy hodnotí ve vzájemné souvislosti tak, že žalobce měl v listopadu 2012 zájem o uzavření další smlouvy o obchodním zastoupení – Tipař na vybrané produkty [obec] [anonymizováno] (americká hypotéka, hypotéka či stavební spoření) již ke stávající smlouvě o obchodním zastoupení ze dne 3. 9. 2012 a smlouvě o franšíze ze dne 9. 7. 2012. Návrh smlouvy o obchodním zastoupení ze dne 29. 11. 2012 však nebyla podmínkou pro trvání již uzavřených smluv o franšíze (9. 7. 2012) ani o obchodním zastoupení (3. 9. 2012), které žalobce uzavřel již v průběhu trestního stíhání. Soud zde zdůrazňuje, že žalobce dovozuje svůj ušlý zisk ze skutečnosti, že nemohl provozovat franšízu. Tato smlouva však byla ukončena dohodou stran. Smlouva o obchodním zastoupení pak byla v souladu se smluvními podmínkami ukončena výpovědí bez uvedení důvodu. To vše za situace, kdy [anonymizováno] nebyla spokojena se spoluprací žalobce, který byl pro klienty i obchodní partnery nekontaktní. Trestní stíhání nebylo pravým důvodem ukončení spolupráce, z které žalobce plánoval generovat zisk. I kdyby se tak však stalo, žalované nelze klást k tíži předsudečné jednání třetích osob, které by tak činily.

43. Ze seznamu franšízových poplatků soud zjistil, že žalobce za trvání franšízy evidoval náklady na inzerci, hradil nájem za prostory v [obec] a [obec] a evidoval náklady na franšízové poplatky. Z listin prokazujících investované náklady soud zjistil shodná skutková zjištění jako ze seznamu franšízových poplatků. Zde soudu neuniklo, že žalobce nezaplatil franšízové poplatky za únor a březen, což koresponduje s výpovědí svědka [příjmení], že žalobce se dostal i do finančních potíží a část poplatků mu byla odpuštěna. Poslední zaplacený franšízový poplatek byl totiž za leden 2013 dle faktury [číslo] (uhrazen dne 25. 2. 2013).

44. Ze smlouvy o úschově ze dne 20. 12. 2012 soud zjistil, že žalobci byla na základě smlouvy o úschově mezi [právnická osoba], [jméno] [příjmení] a [titul]. [jméno] [příjmení], advokátkou, vyplacena žalobci jako členu [právnická osoba] odměna 52 000 Kč na základě uzavřené kupní smlouvy ze dne 20. 12. 2012 (viz kupní smlouva a bankovní výpis o platbě ze dne 23. 1. 2013).

45. Soud hodnotí výše uvedené důkazy tak, že žalobce za období od uzavření franšízové smlouvy 9. 7. 2012 do skončení franšízové smlouvy dne 29. 3. 2013 uzavřel jediný obchodní případ s odměnou 52 000 Kč a náklady 645 914,36 Kč.

46. Z dohody o provedení práce žalobce s taxi partner soud zjistil, že žalobce byl od 5. 2. 2015 na dobu neurčitou zaměstnán jako taxikář na 300 hodin ročně s odměnou 10 000 Kč měsíčně.

47. Ze zprošťujícího rozsudku [název soudu] [číslo jednací] soud zjistil, že byl žalobce stíhán i pro přečin podvodu, kde byl obvinění zproštěn.

48. Z reakcí žalobce na nabídky práce soud zjistil, že žalobce dne 22. 2. 2016 projevil zájem o práci servisního technika vzduchotechniky, vedoucího oddělení péče se zákazníky a dne 19. 2. 2016 a technika provozu nemovitostí a provozního technika.

49. Výše uvedené důkazy soud hodnotí tak, že trestní stíhání omezovalo žalobce pouze hypoteticky, k výkonu taxikáře ani technika trestní stíhání žalobci nijak nebránilo.

50. Z rozhodnutí o úpravě styku s nezletilou ze dne 17. 2. 2015 soud zjistil, že se žalobce s bývalou manželkou na svěření nezletilé [jméno] do její péče dohodl, dohodli se spolu i na výši výživného 4 500 Kč měsíčně a oprávnění žalobce stýkat se s nezletilou. Od 17. 2. 2015 byla vyživovací povinnost snížena na 2 800 Kč měsíčně. V rozsudku [spisová značka] je uvedeno, že žalobce byl rozsudkem Okresního soudu ve [obec] č. j. [číslo jednací], rozsudkem Krajského soudu v [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] byl zproštěn obžaloby. Soud v rozhodnutí o styku uvedl, že dobu strávenou na protialkoholním léčení, nelze posuzovat jako dobu, kdy nemohl žalobce dosahovat přiměřených výdělků, neboť si tuto situaci zavinil žalobce sám. Tento důkaz je v souladu s již výše hodnocenými rozsudky ve věci o péči o nezletilou dceru žalobce.

51. Z dopisu [jméno] [příjmení] soud zjistil, že dcera žalobce při dětské hře v roce 2015 před letními prázdninami prohlásila, že nemá otce, což bylo poté, co byl žalobce vzat do vazby a po napadení žalobce manželky a dcery. Z omluvy svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil, že žalobci půjčil prostředky, které mu žalobce nevrátil a o aktivitách žalobce mu není nic známo. Další informace k projednávané věci tyto důkazy neobsahovaly.

52. Soud měl k dispozici výslechy následujících osob.

53. Z výslechu znalce [titul]. [jméno] [příjmení] a znaleckého posudku [číslo] 2017 soud shodně zjistil, že znalec neprovedl finanční analýzu podniku žalobce ale srovnání subjektů do franšízové sítě [anonymizováno]. Vyčíslený ušlý výdělek 4 556 000 Kč je odhadem průměrných tržeb nejrůznějších subjektů s předpokládaným vývojem za období od 1. 9. 2012 do 31. 7. 2017 při zohlednění zákazu konkurence konkurující podnikatelské činnosti [anonymizováno]. Součástí znaleckého posudku je i ukončení smlouvy dohodou mezi žalobcem a [anonymizováno] ke dni 29. 3. 2013. Žalobce před uzavřením smlouvy o franšíze ze dne 9. 7. 2012 nepodnikal v oboru a smlouva trvala krátce, takže pokud jde o jistotu, zda by žalobce dosáhl vyčísleného ušlého výdělku. Vyčíslení je pouze o odhad, částka 4 556 000 Kč není přesná. Vyčíslený ušlý výdělek mohl být vyšší či nižší, jedná se o průměr hodnot, které reálně dosahovaly podobné společnosti nikoli samotný podnik žalobce. Pokud jde o náklady na investici, znalec do nich zahrnul poplatky franšízy, náklady na zaměstnance, pojistné, náklady na telekomunikace, provize makléřů, náklady na dopravu a inzerci. Znalec rovněž předpokládal, že by si žalobce vyplácel zisk. Podniky pro srovnání vybral znalec jako podniky okresního formátu s jednou pobočkou. Znalec nevycházel z nákladů společností, které dosahovali zanedbatelných nebo záporných hodnost, ale z nákladů podniku žalobce, které žalobce vynaložil. Tyto náklady korespondují s daňovým přiznáním žalobce, lze je považovat za přiměřené. Ztrátové společnosti znalec zahrnul pro účely kalkulace průměrných tržeb nikoli zisku (tržby očištěné od nákladů). Úvodní období podnikání žalobce by bylo ztrátové, náběh na dosažení reálného maxima tržeb u podobných podniků, které znalec určil jako průměr ostatních franšíz by trvalo dva až tři roky. Znalec vycházel, že žalobce za krátké trvání franšízové realizoval příjem ve výši 160 000 Kč dle jeho daňového přiznání. Nelze vyloučit, že by se žalobci nedařilo, ale subjektů spolupracující s [anonymizováno], kteří vykazovali zisk, bylo několik desítek. Dle znaleckého posudku nelze postavit najisto, že by žalobce tohoto zisku dosáhl, neboť se jednalo o úvod podnikání a za tu krátkou dobu nestihl žalobce podnik reálně rozjet. Znalec odhaduje očekávané šance žalobce na dosažení zisku jako průměrné, mohla by to být nula, mohlo by to být také více, než vyčíslil. V roce 2012 ekonomika procházela krizí a oživovala se, na druhou stranu žalobci v rámci okresu [obec] další franšíza nekonkurovala, pouze řada dalších realitních společností. Zásadním úspěchem každého podnikání je osobní nasazení podnikatele, bez kterého nelze očekávat, že se dostaví úspěch.

54. Soud hodnotí znalecký posudek a výslech znalce tak, že prokazují, že žalobci zisk neušel ve spojení s dalšími provedenými důkazy. Soud hodnotí výslech znalce a znalecký posudek následovně. Soud zdůrazňuje, že znalecký posudek není finanční analýzu podniku žalobce, který teprve vznikal. Znalec provedl pouze odhad na základě srovnání ziskových subjektů do franšízové sítě RSČS, u nichž odhadl průměrné tržby dle listin zakládaných do obchodního rejstříku a ty srovnal s náklady, které mu poskytl žalobce. Společnosti, které dlouhodobě dosahovaly zanedbatelných nebo záporných hodnot, bral znalec v potaz pro stanovení průměrné výše tržeb, nebral v potaz jejich náklady. V tomto soud opravuje svůj původní závěr, že tyto společnosti nebyly vzaty v potaz při určení výše tržeb. Vzhledem k tomu, že se jedná o odhad průměrných zisků, se však znalec nezabýval, zda by žalobce reálně těchto zisků dosáhl. Znalec například uvedl, že osobní nasazení podnikatele je pro ziskové podnikání (tedy i hypotetické podnikání žalobce) klíčové. Z dalších provedených důkazů má přitom soud za prokázané, že žalobce v podnikání absentoval (viz výpověď svědka [příjmení], že žalobce nebyl pro nikoho k zastižení či výpověď bývalé manželky žalobce, že žalobce spoustu času propil a pak se to snažil dohánět). V takovém případě lze označit šance žalobce na dosažení zisku za mizivé a nikoli průměrné. Soud opakuje, že pro účely civilního řízení musí být ušlý zisk specifikován zcela konkrétně a eventuální dosažení musí být v podstatě nepochybné. Nemůže jít jen o hypotetickou zamýšlenou možnost dosažení nějakého zisku. Znalecký posudek v projednávaném případě je však právě postaven jen na hypotetické možnosti žalobce nějakého průměrného zisku dosáhnout. Soud v této souvislosti také poukazuje na to, že žalobce se od února 2014 dopouštěl trestné činnosti, za kterou byl následně v řízení vedeném u Okresního soudu ve [obec] sp. zn. [spisová značka] pravomocně odsouzen. Hypoteticky tak lze vůbec uvažovat pouze o vzniku škody v období od listopadu 2011 do února 2014, protože pácháním trestné činnosti žalobce se žalobce o své vlastní vůli vystavil trestnímu stíhání, které by mu (dle jeho vlastních tvrzení) bránilo vykonávat činnost pro RSČS, čímž je přetržena příčinná souvislost se škodou způsobenou nezákonným rozhodnutím ze dne 30. 10. 2011. Na kladný výsledek hospodaření měl přitom žalobce dosáhnout dle znaleckého posudku až v období od září 2013 do srpna 2014 (502 704 Kč). I kdyby žalobce dosáhl zisku 502 704 Kč již v únoru 2014 (a nikoli v srpnu 2014), musela by být tato částka očištěna o dosud vynaložené náklady. O těchto žalobce tvrdí, že za krátké trvání franšízy představovaly částku 645 914,36 Kč. Žalobci by tedy i dle jeho tvrzení a vyčíslení znaleckého posudku žádný zisk do února 2014 neušel (502 704 – 645 914,36 Kč = minus 143 210,36 Kč) a po tomto datu nemá smysl nad výší ušlého zisku uvažovat. To vše by přitom muselo platit za situace, kdy znalec vyšel z příjmu žalobce 160 000 Kč dle jeho daňového přiznání, ačkoliv jediný generovaný zisk z franšízy, která zanikla dohodou stran, byla částka 52 000 Kč, tedy třikrát nižší částka, než kterou uvažoval znalec. Z výpovědí potencionálních makléřů (svědci [anonymizováno], [jméno], [příjmení]) soud zjistil, že se rovněž za trvání franšízy nenaplnil předpoklad znalce, že by žalobce navázal spolupráci s dalšími makléři, kteří by generovali pro žalobce zisk. Na základě výše uvedeného lze uzavřít, že je i znaleckým zkoumáním vyloučeno, že by v projednávaném případu žalobci v souvislosti s nezákonným trestním stíháním zisk ušel. Žalobce zisku nedosahoval, protože nebyl při podnikání aktivní a pro obchodní partnery k zastihnutí a následně se na ukončení spolupráce s RSČS dohodl, což mimo jiné znamenalo odpuštění dvou měsíčních plateb za franšízu.

55. Z výpovědi [jméno] [příjmení], zástupce [právnická osoba], soud zjistil, že byl v letech 2012 až 2020 místopředseda [anonymizováno] a žalobce byl v letech 2012 až 2013 franšízovým partnerem [příjmení] v [obec]. Žalobce se zpočátku zdál jako perspektivní partner, krátce však po uzavření smlouvy přestal žalobce zcela fungovat, nestaral se o klienty a nevykazoval zisk. Klienti [anonymizováno] nemohli žalobce zastihnout a kancelář žalobce byla prázdná. Nespokojení klienti byli nuceni se obracet na centrálu [anonymizováno], aby jejich požadavky vyřešila. I samotná [anonymizováno] měla problém s žalobcem navázat kontakt, nereagoval na písemný a telefonický kontakt. Žalobce rovněž nehradil některé franšízové poplatky. Následně je žalobce kontaktoval sám, a oni jej požádali, aby v rozumné době spolupráce skončila, což se také v průběhu roku 2013 stalo. Žalobce vysvětlil svou absenci po nějaké době zdravotními problémy a hospitalizací (od 7. 3. 2013 byl žalobce v protialkoholní léčebně). Žalobce se cítil poškozen blíže neurčitým rozhodnutím a zmiňoval finanční problémy. Důvodem ukončení spolupráce bylo, že žalobce přestal fungovat po všech stránkách a neplnil podmínky obchodní spolupráce. Pobočky si stěžovaly, že vlastně žádného partnera v žalobci nemají. Svědek měl informaci, že žalobce je vyšetřován policií, což podpořilo rozhodnutí [anonymizováno] spolupráci ukončit z důvodu, že žalobce jako franšízant rezignoval na své povinnosti a byl pro [anonymizováno] i klienty nedostupný, což bylo primárním důvodem ukončení spolupráce. Informace o trestním stíhání důvody již tyto důvody pouze umocnila a urychlila. Tipařem byl člověk s uzavřenou smlouvou, který za odměnu předával kontakty na zákazníky. Tento druh spolupráce využívali někteří franšízanti, to kdo chtěli, ji měli, jednalo se o smlouvu doplňkovou, přidanou hodnotu. Byli i franšízanti, kteří neměli smlouvu o obchodním zastoupení – tipař uzavřenou. Žalobci nebránilo to realizovat obchody z franšízy bez smlouvy na tipaře. [příjmení] [příjmení] měla na starosti jako zaměstnanec [právnická osoba] finanční služby. V počátečních letech (rok 2012 2014) se stávalo, že každý pátý či šestý subjekt s franšízou nebyl úspěšný, např. nesehnal klientelu nebo makléře. [právnická osoba] měla na [anonymizováno], které měl žalobce přidělené síť poboček, které dostali informaci, že mají možnost s žalobcem spolupracovat. Neuzavření smlouvy o tipaři znamenalo, že žalobce neměl odměny z tipů na klienty. Žalobce v zásadě činnost nevykonával, proto mu neúčtovaly některé položky, a v současnosti [anonymizováno] nedluží.

56. Soud hodnotí výpověď svědka jako převážně věrohodnou. Svědek znejistěl ve své výpovědi pouze v tom směru, že na začátku své výpovědi si nevybavil, že by některý z franšízantů řešil problém trestního stíhání. Po předestření e-mailové komunikace žalobce s paní [příjmení] se omluvil a vybavil si, že informace tohoto typu měli v rozhodné době též k dispozici. Svědek tyto rozpory vysvětlil tím, že se jedná o události dávno minulé a primárním důvodem ukončení byla skutečnost, že žalobce přestal jako partner fungovat. To koresponduje s tím, že svědek přesvědčivě popsal, že žalobce byl pro [anonymizována tři slova] i klienty nekontaktní a neplnil si povinnosti ze smlouvy o franšíze, což soud považuje za zásadní zjištění, kdy v takovém případě absentuje příčinná souvislost se zánikem smlouvy o franšíze a trestním stíháním. Svědek též přesvědčivě uvedl, že smlouva o obchodním zastoupení – tipař žalobci nebránila vykonávat franšízovou smlouvu, jak žalobce v průběhu řízení tvrdil. Jednalo se pouze o doplňkovou službu, kterou někteří franšízanti ani nevyužívají. Toto není v rozporu s franšízovou smlouvou, kdy franšízant může doporučit čerpání hypotečních úvěrů [obec] spořitelny i bez odměny z tipu. Pro soud je pak důležitá praxe stran, kterou popsal svědek [příjmení] přesvědčivě a ve shodě se svědkyní [příjmení], tedy že obě smlouvy (o franšíze a obchodním zastoupení) byly na sobě nezávislé. Ostatně žalobce netvrdil a neprokazoval, že by se zavázal k nějakému konkrétnímu obchodnímu a finančnímu plánu. Na svědkovi byla vidět též nejistota ohledně rozdílu mezi trestním stíháním a odsouzením (stejně jako u svědkyně [příjmení]). V tomto se odkazoval na prověrku před uzavřením smlouvy, která se samozřejmě může vztahovat pouze na absenci odsouzení v podobě výpisu z rejstříku trestů. Jak správně upozornil žalobce v podání ze dne 26. 10. 2021, takové ujednání franšízová smlouva neobsahuje. Sám žalobce k tomu doplnil, že svědek o trestním stíhání svědek věděl již v době uzavření franšízové smlouvy a žalobci sdělil, že toto není překážkou, neboť ctí presumpci neviny. Toto je v souladu i s tím, že svědek vypověděl, že hlavním důvodem rozvázání spolupráce byla pasivita a nekontaktnost žalobce nikoli tedy trestní stíhání. Z výpovědi svědka rovněž soud vyzdvihuje, že dosažení zisku z franšízy nebylo jisté, jak líčí žalobce, ale zhruba 20 % franšíz končívalo nezdarem. Na svědkovi byla snaha vybavit si co nejlépe události, i když se tak dělo s velkým odstupem času. Výpověď svědka dokreslují i takové detaily, že si vzpomněl na finanční problémy žalobce s tím, že část poplatků mu byla odpuštěna, neboť činnost nevykonával, což koresponduje s tím, že žalobce neuhradil franšízové poplatky (2 x 24 000 Kč) za trvání smlouvy v období od února do března 2013 (viz strana 10 žaloby).

57. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení], zástupkyně [právnická osoba], soud zjistil, že měla na starosti externí partnery o hypotéky. S žalobcem se párkrát potkala v této souvislosti, mělo se jednat o franšízanta [anonymizováno] a spolupráce byla ukončena z podnětu [anonymizováno]. Žalobce svědkyni sdělil předem, že je trestně stíhán, avšak na detaily si svědkyně již nevzpomíná. Předpokládala, že žalobce jako franšízant veškeré požadavky na spolupráci s [právnická osoba] splňoval, takto bylo i k franšízantům přistupováno a byli oslovováni s nabídkou obchodní spolupráce – tipař. Dokládán mohl být výpis z rejstříku trestů, avšak na detaily si svědkyně nevzpomíná. Smlouva o obchodním zastoupení – Tipař a smlouva o franšíze byly na sobě navzájem nezávislé a samostatné. Svědkyně neměla informace o franšíze žalobce a ani o ní nerozhodovala. Tipař pouze obchody doporučoval. Provize franšízanta mohla být o něco vyšší než u ostatních tipařů a byl prezentován na pobočkách, což byly výhody spojení tipaře a franšízanta. [ulice] probíhala oběma směry. Tipaře nemohla dělat osoba se záznamem v rejstříku trestů, což se ověřovalo. Pro svědkyni byl podstatný právě výpis z rejstříku trestů. Pokud by tam nic nebylo, tak za mě by spolupráci z jejího pohledu ničeho nebránilo, avšak ona nebyla osobou, která by o navázání spolupráce přímo rozhodovala. Na změnu podmínek si svědkyně nevzpomněla a žádný obdobný případ s žalobcem neuzavřela. Za [anonymizováno] jednal svědek [jméno] [příjmení], který svědkyni nepředával informace o žalobci. Ona pak nepředávala negativní informace o žalobci jemu.

58. Soud hodnotí výpověď svědkyně jako převážně věrohodnou. Svědkyně si na detaily některých událostí již nepamatovala. Pokud jde o trestní stíhání, nerozlišovala mezi informací o trestním stíhání a trestním odsouzením, které se eviduje v rejstříku trestů. Za svědkyni by pak právě až evidence v rejstříku trestů představovala překážku spolupráce, neboť tyto podklady měla za úkol obstarat, sama však o navázání spolupráce nerozhodovala a neměla ani přehled o fungování franšízy žalobce (na rozdíl od svědka [příjmení]). Ve shodě se svědkem [příjmení] popsala, že fungování franšízy bylo nezávislé na smlouvě o tipaři. Podstatné je na tomto místě zdůraznit, že svědkyně měla na starosti oblasti hypoték, což byla oblast, kde žalobce o provizi z tipů usiloval, avšak sám měl již uzavřenou smlouvu o spolupráci ze dne 3. 9. 2012, která trvala do uplynutí výpovědi i v roce 2013. Žalobci mohly plynout výhody ze smlouvy o obchodní spolupráci – tipař ze dne 29. 11. 2012, např. v podobě provizí či informací o klientech, ale neuzavření návrhu smlouvy ze dne 29. 11. 2012 nepředstavovalo překážku pokračování smlouvy o franšíze, když obě smlouvy byly na sobě nezávislé.

59. Z výslechu svědka [jméno] [jméno], soud zjistil, že pracoval jako realitní makléř v realitní kanceláři, která spolupracovala s [titul]. [jméno] [příjmení], advokátkou, která mu žalobce doporučovala ke spolupráci. Párkrát se s žalobcem potkal a jednali o spolupráci v oblasti realit, neboť si žalobce pořídil franšízu v [obec], ale svědek rozhodl se pro jinou nabídku. [příjmení] žalobce byla vybavená. O trestním stíhání a podnikání žalobce svědek dále neví.

60. Soud hodnotí výpověď svědka jako převážně věrohodnou. Vypovídající hodnotu výpovědi snižuje skutečnost, že dobré reference žalobce získal svědek od právní zástupkyně žalobce a z prvního dojmu, který žalobce vyvolal. Kromě jednání o spolupráci ve vybavené pobočce svědek o podnikání žalobce mnoho nevěděl. Trestní stíhání žalobce nezaznamenal. Skutečnost, že se žalobce se svědkem na spolupráci nedohodl, však ukazuje, že makléře pro generování zisku pro svou franšízu nezískal.

61. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil, že s žalobcem se setkal při prodeji několika nemovitostí, a proto ho žalobce oslovil s nabídkou, že by pro žalobce pracoval jako makléř realitní společnosti, ale nedohodli se, přičemž na důvod si již nepamatuje. Franšíza žalobce se teprve rozjížděla, žalobce snad měl vytištěné nějaké letáky či vizitky. [ulice] spořitelna měla lepší podmínky, neboť působila i jako banka. Smlouvy typu Tipař znamená, že zástupce dostává provizi, pokud bance dohodí nějakého klienta. O trestním stíhání žalobce a jeho spolupráci s [anonymizováno] svědek neměl bližší informace.

62. Soud hodnotí výpověď svědka jako převážně věrohodnou. Vypovídající hodnotu výpovědi snižuje skutečnost, že o trestním stíhání a podnikání žalobce kromě toho, že měl vytisknuté propagační stíhání, svědek mnoho nevěděl. Skutečnost, že se žalobce se svědkem na spolupráci nedohodl, ukazuje, že žalobce makléře pro generování zisku pro svou franšízu nezískal a nikoli z důvodu trestního stíhání.

63. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil, že žalobce jednou či dvakrát, kdy mu žalobce nabízel, aby pro něj dělal realitního makléře, jednalo se o rok 2012. Svědek měl výhrady ke smlouvě o spolupráci, neboť obsahovala nějaké sporné sankce, s čímž nesouhlasil, a proto se na spolupráci nedohodli. Spolupráci tak ani nenavázali. O trestním stíhání žalobce svědek ničeho neví a nikoli z důvodu trestního stíhání.

64. Soud hodnotí výpověď svědka jako převážně věrohodnou. Vypovídající hodnotu výpovědi snižuje skutečnost, že o trestním stíhání a podnikání žalobce mnoho nevěděl. Z vyslechnutých potencionálních makléřů se vzájemné jednání dostalo nejdále, neboť žalobce svědkovi poslal návrh dohody, ta však byla pro svědka nepřijatelná. Skutečnost, že se žalobce se svědkem na spolupráci nedohodl, ukazuje, že žalobce makléře pro generování zisku pro svou franšízu nezískal, lze tak uzavřít, že žalobce při získávání makléřů pro svou franšízu selhal a nikoli z důvodu trestního stíhání.

65. Z výslechu [jméno] [příjmení] soud zjistil, že žalobce nepoznává a nevybavuje si jej ani případnou spolupráci. Svědkyně nepracovala v oblasti prodeje nemovitostí, roznášela letáky, ale nepamatuje si, zda se tak stalo pro žalobce. Svědkyně ničeho relevantního neví.

66. Z výpovědi [jméno] [příjmení], kamaráda žalobce, soud zjistil, že žalobce je jeho spolužák ze školy. Dozvěděl se, že je žalobce stíhán a byl zproštěn, o podrobnosti se nezajímal. V roce 2006 žalobce podstoupil protialkoholní léčení v léčebně, snažili se mu s kamarády pomoci. Informaci o alkoholové závislosti se dozvěděl svědek právě přes společného kamaráda. Předtím měl o žalobci kusé informace jen, že žalobce maká a pije. Žalobce měl neléčené apné (vážná porucha spánku), po vysoké škole střídal práci a začal popíjet. Žalobce měl stresy z práce a s rodiči, kteří mu brzo zemřeli. V léčebně byl žalobce opakovaně. Po narození dítěte měl opětovně stresy s prací a začal pít, což zjistili, když jej navštívili, nebyl doma, místo toho byl v hospodě totálně opilý, ačkoliv to předtím vypadalo, že to s ním dobře dopadlo. Žalobce ze začátku podnikal v obalových materiálech, ale nevyšlo to, i poté podnikal v jiném oboru, ale nedařilo se mu, jak si představoval. Manželka mu vyčítala nedostatek finančních prostředků. Svědek neměl o podnikání žalobce bližší informace, svědek je uváděl jako podnikání v uvozovkách a že se jej na podnikání neptal, protože někdy je lepší jako když člověk některé věci neví. Svědek měl pocit, že žalobce má špatné kamarády. Na jedné z návštěv se žalobce svědkovi zmínil, že chce začít podnikat v nemovitostech. Finance hráli v rodinných problémech důležitou roli. Po dobu trestního stíhání žalobce dělal taxikáře a posléze v [právnická osoba] Manželka se s žalobcem v rozvodovém řízení hádala ohledně péče o dceru. Svědek na žalobce po jeho třetí léčbě působil a vysvětlil mu, že když nebude sekat latinu, tak dceru již nemusí vidět. Zhruba od roku 2016 tak žalobce závislost zvládá a dcera byla jediná záchrana od alkoholu. S dcerou má žalobce dobrý vztah. Soud hodnotí výpověď svědka jako převážně přesvědčivou. Podrobnost výpovědi snižuje skutečnost, že se svědek blíže o trestní stíhání a podnikání žalobce blíže nezajímal. Svědek věrohodně popsal potíže žalobce s alkoholem, prozření žalobce, že má cenu usilovat o vztah s dcerou, a že z tohoto důvodu je potřeba se alkoholu vzdát. Svědek dával u žalobce období problémů s pitím do souvislosti se stresy z práce a podnikání, což jsou shodná vysvětlení, která jsou zjistitelná z adiktologické zprávy, kde totéž uváděl žalobce. Svědek ve shodě se svědkyní [příjmení] popsal rodinné napětí u žalobce kvůli finančním problémům. Soudu neušly ani zmínky o předchozích podnikatelských neúspěších žalobce. Svědek má blízký vztah k žalobci, což se podává z toho, že v krizových životních situacích žalobci pomáhal, v tomto směru nemá svědek důvod vypovídat v neprospěch žalobce. Soud proto svědkovi v zásadě uvěřil kromě těch částí výpovědi, které svědek zmiňoval jako subjektivní přesvědčení či nejistotu ohledně přesné datace událostí dávno minulých.

67. Z výslechu svědka [jméno] [celé jméno žalobce], bratra žalobce, soud zjistil, že byl v roce 2013 vyslýchán na policii. V roce 2008 měli dobré vztahy, svědek se často zdržoval v [obec] a zahraničí. Posléze začaly vztahy ochlazovat, nevěděli, co se děje a následně dostaly informaci, že je začali trestně stíhat (zhruba v roce 2012). Žalobce svědka oslovil s půjčkou, protože se mu nedařilo v podnikání a chtěl začít spolupracovat s [anonymizována dvě slova], na což potřeboval další prostředky. Po výslechu na policii svědek dospěl k závěru, že žalobci již nemůže věřit, což do určité míry přetrvává i v současné době. Žalobce zase svědkovi vyčítá, že jej nepodržel. Nedůvěru mezi nimi způsobilo hlavně to, že se žalobce bratrovi nesvěřoval a problémy řešil alkoholem (No tady spíš byl hlavní moment, byl tady toto, samozřejmě k tomu se ještě navalil jako další problém, že tady on ty problémy než spíš, že by se svěřil, nebo něco takového tak je řešil po svém, že to řešil tím alkoholem). Vztah s dcerou je věc, co žalobce drží, aby pracoval a rozvíjel, jedná se o hlavní motivaci žalobce. Žalobce propadl alkoholu, když jim zemřela matka (r. 2003). Žalobce se šel léčit, následně si našel manželku a měli dceru, první roky manželství byly v pohodě, měli se s manželkou rádi a žalobce měl dobrou pověst do doby, než se nakumulovaly problémy a vztah žalobce s bývalou manželkou šel na bod mrazu. Posléze za nimi svědek příliš nechodil. Sousedé se na trestní stíhání žalobce v [anonymizováno] ptali, dozvěděli se též, že žalobce odvezla policie kvůli potyčce s manželkou. Bývalá manželka nejprve nechtěla, aby se žalobce s dcerou stýkal, svou roli v tom sehrálo i její napadení žalobcem. Před zahájením trestního stíhání. Žalobce protialkoholní léčení opakoval.

68. Soud hodnotí výpověď svědka jako výpověď jako převážně věrohodnou. Svědek popsal v souladu s dalšími důkazy, že se žalobci nedařilo v podnikání, a proto se žalobce upínal na spolupráci s [anonymizováno], kterou plánoval. Za tímto účelem si od svědka žalobce i vypůjčil. Trestní stíhání poškodilo vztahy žalobce se svědkem, které však již byly narušeny tím, že žalobce se svědkovi s problémy nesvěřoval (stejně jako manželce) a problémy zapíjel, co vyústilo v další pobyt žalobce v protialkoholním léčení. Výpověď svědka je ve shodě s dalšími provedenými důkazy (výpověď svědka [příjmení] a žalobce) také v tom ohledu, že hlavní motivací žalobce v abstinenci je vztah s dcerou. Svědek popsal narušenou pověst žalobce trestním stíháním, které však narušilo i napadení manželky a eskorta žalobce v důsledku tohoto incidentu. Svědek rovněž uvedl, že napadení negativně ovlivnilo vztahy žalobce s manželkou, což se následně projevilo i tím, že manželka žalobci nechtěla dceru svěřovat. Výpověď svědka snižuje to, že se o podnikání žalobce nezajímal, a i když dokázal pozorovat a zhoršení vztahů žalobce a bývalé manželky, nedokázal přesně odlišit příčiny. Zde je třeba upozornit na výpověď bývalé manželky, která uvedla, že příčinou rozvratu jejich manželství byl v prvé řadě alkoholismus žalobce, dluhy žalobce a také její fyzické napadení a o trestním stíhání a jeho dopadech se žalobce manželce nesvěřoval, což vysvětluje i to, že svědek měl problémy sdělit, jaká byla reakce manželky žalobce na trestní stíhání. Oba však ve shodě popisují otřes důvěry v žalobce z důvodu, že žalobce jako řešení krizí užíval alkohol.

69. Z výslechu [jméno] [příjmení], sociální opatrovnice, soud zjistil, že měla na starosti dohled nad péčí dcery žalobce v řízení o péči o nezletilé Trestní stíhání žalobce z podvodů pro rozhodování o péči nebylo pro OSPOD podstatné. Směrodatné bylo, že dcera s žalobcem trávila čas a o žalobci nic špatného neříkala. Žalobce s bývalou manželkou byli rozhádaní, jako rodiče spolu špatně komunikovali. Postupně se komunikace zlepšila, nejhorší byla situace v roce 2015 (žalobce byl vzat do vazby 4. 5. 2015). Trestní stíhání pro těžké ublížení na zdraví bylo zastaveno. Bývalá manželka žalobci vyčítala, že ji zadlužil. Ze Zádveřic se bývalá manželka žalobce odstěhovala do [obec] a žalobce do [obec]. Žalobce trávil čas na chalupě v [obec]. Žalobce se živil jako taxikář a montér.

70. Soud hodnotí výpověď svědkyně jako věrohodnou. Relevanci výpovědi snižuje skutečnost, že svědkyně se zabývala v rozhodné době především zajištěním dohledu nad péčí o nezletilou dceru žalobce. Události trestního stíhání z jejího pohledu neměly relevanci. Shodně s výpovědí manželky žalobce svědkyně popsala, že bývalá manželka zazlívala žalobci, že je zadlužil. Ve shodě s opatrovnickými rozhodnutími popsala špatnou komunikaci rodičů, která zlepšovala, až následně vyústila v dohody rodičů o péči. Negativní náhled dcery na žalobce svědkyně vyvracela. Vrchol rodinné nespokojenosti dokázala dobře časově zařadit do nejvypjatějšího období, kdy došlo k napadení a vazbě.

71. Z výslechu [jméno] [příjmení] soud jistil, že vykovává realitní činnost v [obec], nespolupracuje s [právnická osoba] a na žalobce si nepamatuje. Svědkyně ničeho relevantního neví.

72. Soud blíže nehodnotil některé provedené důkazy. Takovým důkazem byly některé omluvy svědků z jednání, mzdové listy žalobce, daňová přiznání [anonymizována dvě slova], pracovní smlouvy žalobce s [anonymizována dvě slova], pracovní smlouvy [jméno] [příjmení] s ukončením pracovního poměru, potvrzení o bezdlužnosti. Výše uvedené důkazy již nejsou relevantní, neboť se vztahovaly k pravomocně vypořádanému nároku náhrady ušlé mzdy, případně by na rozhodnutí o věci samé ničeho neměnily. Listy k pronájmu nebytového prostoru soud blíže nehodnotil, neboť pronájem ani investice do prostoru nejsou škodou v příčinné souvislosti s trestním stíháním a žalobce se těchto nákladů nedomáhal. Předběžné uplatnění nároku včetně vydání stanoviska bylo mezi stranami nesporné. Potvrzení o hospitalizaci na psychiatrii z důvodu protialkoholního léčení soud seznal z jiné lékařské zprávy. Srovnání ubytování a s tím spojené fotografie soud blíže nehodnotil, neboť opuštění společné domácnosti nebylo způsobeno trestním stíháním. Žalobce sám uvedl, že vše manželce odsouhlasil. Žalobce rovněž v rámci žalobních tvrzení sdělil, že rodinný dům na manželku přepsal o vlastní vůli. Motivy, které ho k tomu vedly – snaha vyhnout se případné náhrady škody poškozeným – lze označit za nečestné. Z rozsudku Okresního soudu ve [obec a číslo] a usnesení o zastavení řízení o zvýšení výživného soud nezjistil žádné podstatné závěry pro rozhodnutí ve věci. Investované náklady připojené k žalobě soud rovněž blíže nehodnotil, neboť žalobce svůj nárok nepřípustně podmiňoval nepříznivým rozhodnutím o ušlém zisku (§ 41a odst. 2 o. s. ř.) Tyto náklady byly také součástí znaleckého zkoumání, jednalo se tak o důkaz nadbytečný. Předávací protokol tipů a obchodní řád [anonymizováno] soud blíže nehodnotil, neboť žalobci ničeho nebránilo tyto důkazy předložit v rámci koncentrace a či v reakci na výzvu soudu podle § 118a o. s. ř. při jednání dne 1. 9. 2021. I přes toto omezení by z nich soud žádné relevantní zjištění pro rozhodnutí ve věci neučinil.

73. Soud neprováděl další výslechy, neboť se jednalo výslechy nadbytečné. Žalobce na nich ani ostatně výslovně netrval. [příjmení] [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] by byl nadbytečný, k věci samé se stručně vyjádřili písemně s tím, že o věci ani nemají bližší poznatky, přičemž soud i účastníci tomuto uvěřili. [příjmení] [jméno] [jméno] nebyl možný, neboť zemřel. Výslech svědkyně [příjmení] a [příjmení] soud neprováděl pro nadbytečnost a byly by irelevantní, neboť byly navrženy k pravomocně vypořádanému nároku na náhradu mzdy žalobce. Výslechy dětských psychologů, kteří žalobci sdělili, že nelze vypracovat znalecký posudek jsou nadbytečné a irelevantní. Skutečnost, že žalobce byl v důsledku nezákonné vazby odloučen od dcery, byla již pravomocně vypořádána v rámci nemajetkové újmy za nezákonnou vazbu. Předmět navrženého dokazování tak byl vyčerpán. Další dokazování by bylo nadbytečné, když má soud dostatek skutkových zjištění pro rozhodnutí ve věci.

IV. Závěr o skutkovém stavu

74. Lze shrnout, že po doplnění dokazování vzal soud kromě nesporných skutečností za prokázané, že se žalobce dopustil jednání, které mu bylo kladeno za vinu v rámci trestního stíhání vedeném u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Toto jednání bylo nemravné, avšak nevykazovalo znaky trestného činu. Žalobce stresy v životě řešil tím, že pil alkohol, k čemuž se uchyloval již po vystudování vysoké školy, dramaticky se to zhoršilo po úmrtí matky (v roce 2003). V roce 2006 se léčil v protialkoholné léčebně, dva roky abstinoval, avšak nedoléčloval se. V roce 2013 absolvoval zkrácený pobyt v léčebně. Další pobyt následoval až roce 2016, aby dokončil léčení. Žalobci se od r. 2016 dařilo souvisle abstinovat, když prozřel ve vazbě a dal na rady přátel, že v opačném případě ztratí vztah se svou jedinou dcerou. Příčinnou rozvratu manželství žalobce byl dlouhodobý alkoholismus žalobce a s tím spojené dluhy, hádky a fyzický útok vůči manželce, které dne 3. 5. 2015, přerazil nos, takže byla nucena podstoupit operaci. Na propadnutí alkoholu měl negativní vliv i stres z nezákonného trestního stíhání a finanční obtíže. Finanční obtíže nejsou v příčinné souvislosti s trestním stíháním, zadlužení žalobce a nezdary při podnikání trestnímu stíhání předcházelo. Napadení bývalé manželky přihlížela dcera žalobce, která chtěla matku bránit, které žalobce způsobil povrchové poranění na hlavě. Na zhoršení alkoholismu žalobce měl negativní vliv i vytrpěný stres z nezákonného trestního stíhání, které problém s pitím u žalobce zhoršoval. Ještě v rámci trestního stíhání však žalobce dokázal abstinovat a napravit vztah s dcerou. Po propuštění z vazby manželka žalobci nechtěla dceru svěřovat, při tomto s nejvyšší pravděpodobností sehrálo i její předchozí napadení. Manželka též žalobci vyčítala nedostatečné finance. V rámci opatrovnického řízení špatnou komunikaci rodičů napravit a žalobce s bývalou manželkou vždy upravili styk s dcerou vzájemnou dohodou, v rámci kterých se žalobce domohl širšího styku s dcerou. V souvislosti s pobytem žalobce ve vazbě mají lidé ve [obec] žalobce za kriminálníka. Na poškození pověsti žalobce se projevilo i trestní stíhání, když sousedé se na žalobce v této souvislosti doptávali rodiny. Trestní stíhání otřáslo důvěrou v žalobce u bratra, ta však byla primárně narušena tím, že žalobce se bratrovi nesvěřoval a své potíže utápěl v alkoholu. Stejně tomu tak bylo i u bývalé manželky. Dne 17. 2. 2015 byl žalobce zaměstnán jako taxikář. Trestní odsouzení žalobce mu komplikovalo možnost uplatnění žalobce na trhu práce pouze hypoteticky, byl mu zabaven i zbrojní průkaz, který však k pracovnímu uplatnění (taxikář či technik) žalobce nevyužíval. U taxislužby skončil po uplynutí sjednané doby, protože o spolupráci nebyl zájem ani z jedné stran avšak nikoliv z důvodu trestního stíhání. Od 9. 5. 2016 žalobce pracuje u [právnická osoba], který je obeznámen s životními peripetiemi žalobce včetně jeho trestních stíhání a žalobce považuje za dobrého a perspektivního zaměstnance. [právnická osoba] smlouvu o dalším obchodním zastoupení ze dne 29. 11. 2012 na vybrané produkty [obec] spořitelny (americká hypotéka, hypotéka či stavební spoření) nepodepsal, neboť měl za to, že mu v tom brání trestní stíhání, ačkoliv o trestním stíhání mu nebránilo uzavřít smlouvu o franšíze 9. 7. 2012 ani smlouvu o obchodním zastoupení ze dne 3. 9. 2012 Smlouva o obchodním zastoupení ze dne 29. 11. 2012 nebyla podmínkou uzavření franšízové smlouvy. Obě smlouvy byly na sobě navzájem nezávislé a jedna nepodmiňovala druhou. Obě smlouvy pak mohly být vypovězeny bez uvedení důvodu z obou stran. Dne 29. 3. 2013 byla franšízová smlouva mezi žalobcem a RSČS ukončena dohodou z důvodů nespokojenosti klientů RSČS i [obec] spořitelny s fungováním žalobce jako franšízanta. Žalobce byl pro klienty i obchodní partnery nekontaktní a neplnil své závazky ze smlouvy o franšíze, a proto se obě strany dohodly na ukončení spolupráce. Primární důvody ukončení spolupráce tak nesouvisely s trestním stíháním. Po ukončení trestního stíhání žalobce netrpěl žádnými vážnějšími zdravotními obtížemi s výjimkou závislosti na alkoholu a spánkové apnoe. Poruchy nálad způsoboval alkohol, po ukončení léčení byl psychický stav žalobce stabilizovaný. Žalobci se od žalované nedostalo dostatečného zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání, neboť trestní stíhání poškozovalo pověst žalobce u obchodních partnerů (RSČS i [ulice] spořitelna), narušilo pověst u sousedů a přispělo k poškození vztahů s bratrem a manželkou (u manželky do té míry, že z důvodu vyššího stresu byl žalobce náchylnější k hádkám). Trestní stíhání zvýšilo stres v životě žalobce, to vše za situace, kdy na vypjaté životní události žalobce reagoval pitím alkoholu. V podnikání se žalobci nedařilo již před zahájením trestního stíhání. Žalobci nelze klást k tíži, že v rámci otevřenosti tuto informaci předal svým obchodním partnerům sám. Trestní stíhání vážně poškodilo pověst žalobce v očích rodiny, přátel i sousedů, avšak v důsledku trestního stíhání o zdraví, rodinu, přátele či zaměstnání žalobce nepřišel, kdy na tomto mělo především vliv svobodné chování žalobce. Újmu žalobce prohloubilo, že byl v průběhu nezákonného trestního stíhání též pravomocně odsouzen. Pro část újmy na pověsti u sousedů a rodinném životě (nemožnost stýkat se s dcerou, což poškodilo jejich vztahy) byl žalobce již odškodněn částkou 106 000 Kč v souvislosti s nezákonnou vazbou. Soud má za vyvrácené, že by zahájené trestní stíhání bylo důvodem, proč žalobci ušel zisk ze smlouvy o franšíze. Žalobce realizoval v rámci franšízy pouze jediný obchodní případ s provizí 52 000 Kč. Dříve než by žalobce mohl dosahovat zisku z franšízy, začal sám páchat trestnou činnost podvodu (11. 2. 2014), za kterou byl odsouzen v trestním řízení vedeným u Okresního soudu ve [obec] sp. zn. [spisová značka]. Žalobce byl v rozhodném období rovněž stíhán u [název soudu] sp. zn. [číslo jednací], pro podvod, kde byl obvinění zproštěn a pro těžké ublížení byl žalobce stíhán pod sp. zn. Okresn soudu ve [obec] sp. zn. [spisová značka]. I tyto trestní stíhání žalobce poškozovaly a působily mu újmu v osobním životě a na pověsti. V podrobnostech soud odkazuje na dílčí skutková zjištění výše.

V. Právní posouzení

75. Soud posoudil věc po právní stránce podle § 1 odst. 1, § 5 písm. a), § 7 odst. 1, § 8 odst. 1, a § 31a odst. 1, 2 OdpŠk, když se žalobce po žalované domáhá zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu a ušlého zisku v důsledku vydání nezákonného rozhodnutí o zahájení trestního stíhání. V řízení bylo prokázáno, že žalobce u žalované uplatnil nároky ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

76. Soud odkazuje na ustálenou judikaturu citovanou již v prvním rozhodnutí ve věci, ke které přidává, že nelze dovodit přímou odpovědnost státu za jednání svobodně uvažujících osob, které věděly či vědět měly, že ze samotného zahájení trestního stíhání nelze dovozovat, že se osoba stíhaná dopustila trestného činu či jiného závadného jednání, ale přesto se řídily protichůdným předsudkem (viz [spisová značka]). Dále soud zdůrazňuje, že vznik nemajetkové újmy zpravidla nelze dokazovat, neboť jde o stav mysli osoby poškozené. V řízení se tedy obvykle pouze zjišťuje, zda jsou dány objektivní důvody pro to, aby se konkrétní osoba mohla cítit poškozenou. Jinými slovy řečeno, je třeba zvážit, zda vzhledem ke konkrétním okolnostem případu by se i jiná osoba v obdobném postavení mohla cítit být dotčena ve složkách tvořících ve svém souhrnu nemajetkovou sféru jednotlivce. Zřetelněji vyplývá tato potřeba při využití jiné terminologie, kterou zmiňuje i důvodová zpráva k zákonu č. 160/2006 Sb. – totiž, že nemajetková újma se jinak nazývá újmou morální. Jedná se tedy o utrpění na těch nehmotných hodnotách, které se dotýkají morální integrity poškozené osoby (patří sem zejména její důstojnost, čest, dobrá pověst, ale i jiné hodnoty, které se zpravidla promítají i v niterném životě člověka – svoboda pohybu, rodinný život apod.; k tomu srov. rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

77. Nadále platí, že pro odpovědnost státu musí být najisto postavena: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody nebo nemajetkové újmy a 3) příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a vznikem škody nebo nemajetkové újmy.

78. V řízení bylo prokázáno, že trestní stíhání žalobce pro činu podvodu podle ustanovení § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) trestního zákoníku a ze spáchání trestného činu lichvy podle ustanovení § 218 odst. 1, odst. 2 písm. a), písm. c) trestního zákoníku u [název soudu] sp. zn. [anonymizována čtyři slova] [rok] byl žalobce rozsudkem Krajského soudu v [obec] ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] zproštěn podle § 226 písm. b) tr. řádu obžaloby. Žalobce byl v té době stíhán již jen za podvodu podle ustanovení § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) trestního zákoníku. Zproštěním obžaloby došlo ke zrušení usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání žalobce. Usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 tr. řádu je nezákonným rozhodnutím ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk v případě, kdy trestní stíhání neskončí pravomocným odsouzením (k tomu srov. např. rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). V daném případě trestní stíhání žalobce neskončilo pravomocným odsouzením, čímž mu vznikl nárok na náhradu škody, resp. nemajetkové újmy z titulu vydání nezákonného rozhodnutí dle § 31a odst. 1 OdpŠk.

79. Soud předně opakuje, že dospěl k závěru, že žaloba byla uplatněna včas. Dále opakuje, že k požadavku žalobce, aby soud v případě, že nevyhoví náhradě ušlého zisku, rozhodoval o náhradě finančních prostředků skutečně vložených investic do projektu žalobce ve výši 645 914,36 Kč, nepřihlížel, neboť se jedná o podmíněný úkon (§ 41a odst. 2 o. s. ř.). Z podané žaloby je evidentní, že žalobce tuto částku v žalobě zmínil, ale přisoudit ji ani nežádal (viz vyčíslení nároku strana 13 žaloby a žalobní návrh).

80. K nároku žalobce ad a) nemajetkové újmy za trestní stíhání soud uvádí následující.

81. Předně soud uvádí, že při jednání dne 19. 12. 2018 byl žalobce poučen ve smyslu § 118a o. s. ř. o povinnosti tvrzení konkrétních následků způsobené nezákonným trestním stíháním v osobnostní sféře žalobce jako poškozeného a nutnost srovnat svůj případ s pravomocně vyřešenými případy, které se v podstatných bodech se žalobcovým případem shodují. Žalobce byl poučen o následcích nesplnění výzvy, jímž je neúspěch ve sporu. Žalobce na výzvu soudu doplnil, že ztratil trestním stíháním vážnost a dobrou pověst v regionu a zázemí rodiny a uchyloval se ke konzumaci alkoholu. Absolvoval první proti alkoholní léčení od 7. 3. 2013 do 25. 4. 2013, další v období od 23. 8. 2016 do 21. 11. 2016. Žalobce měl velké dluhy a při rozvodu přišel o velký majetek, který nechal přepsat na manželku ze strachu z odsouzení a případného rozhodnutí k náhradě škody v trestním řízení. Trestní stíhání mu způsobovalo manželské neshody, které vyvrcholily hádkou žalobce s manželkou a jeho zadržením. Žalobce byl v napadeném trestním řízení pravomocně odsouzen a byl mu odebrán zbrojní průkaz, čímž přišel o možnost si vydělávat jako taxikář. Trestní odsouzení mu komplikovalo možnost zaměstnání. Žalobce byl rovněž odsouzen v jiném trestním řízení za úvěrový podvod, neboť neměl prostředků a při sjednání půjček uvedl nepravdivé údaje, když nechtěl, aby jeho rodina poznala nouzi. Žalobce uzavřel, že trestní řízení bylo psychicky náročné, přišel o zdraví, rodinu, přátele i podnikání a dostal se do dluhové pasti. Žalobce přišel o kontakt s dcerou, nemohl dceři hradit výživné a podílet se na výchově, v důsledku trestního stíhání zanikla důvěra manželky v jeho osobu, začali se odcizovat. Následně manželka žalobci omezovala styk s dcerou. Žalobce se z důvodu tíživé situace přestěhoval do anonymní [obec], kde však neměl podmínky pro styk s dcerou. Nadále pociťuje újmu, že se nemůže podílet na výchově dcery. Pro srovnání žalobce nabídl judikaturu [název soudu], kde poškozený zastával veřejnou funkci, trestní stíhání bylo široce medializováno, došlo k poškození jeho pověsti zejména v místě bydliště a za přiměřené bylo shledáno 30 000 Kč za rok trestního stíhání. K nemajetkové újmě způsobené trestním stíháním žalobce dále uvedl, že skutek nebyl trestným činem. Trestní stíhání trvalo více než 5 let, a proto svůj nárok ve výši 300 000 Kč považuje za důvodný.

82. K výše uvedenému lze uvést, že v řízení bylo prokázáno, že se žalobce před trestním stíháním těšil dobré pověsti, vážnosti a zázemí rodiny. Současně o něm však bylo známo, že měl v minulosti vážné potíže s alkoholem a v podnikání se mu nedařilo již před zahájením trestního stíhání. Protialkoholní léčení v roce 2013 nebylo prvním léčením žalobce s alkoholem. Žalobce neuvedl, že protialkoholní léčení podstoupil již v roce 2006, tj. před zahájením trestního stíhání a nikdy se nedoléčil. Abstinovat vydržel dle adiktologické zprávy dva roky. Trestní stíhání žalobce neomezovalo v práci taxikáře ani technika, což byly oblasti, ve kterých se žalobce realizoval a není k nim potřeba zbrojního průkazu. Ani stresy z nezákonného trestního stíhání a potřeba finančních prostředků neospravedlňuje žalobce k tomu, že se v průběhu trestního stíhání uchýlil k získání prostředků trestnou činností. Žalobci lze přisvědčit, že trestní stíhání bylo psychicky náročné, avšak nebylo primárně příčinou, proč se odcizil s manželkou a bratrem. Omezení styku s dcerou lze připisovat vypjatým rodinným vztahům, kterým trestní stíhání neprospívalo, ale nebylo důvodem, proč došlo k jejich rozvratu. Bývalá manželka žalobci zazlívala nedostatek financí, alkohol i vlastní napadení. Bratr žalobce opětovně alkohol, který otřásal důvěrou, to vše za situace, kdy se žalobce s problémy osobám blízkým nesvěřoval. Žalobce byl ohrožen trestní sazbou ve výši dvě léta až osm let, reálně mu však hrozil trest s ohledem na jeho bezúhonnost na spodní hranici trestní sazby, když v již v průběhu trestního stíhání byl pro větší část skutků zproštěn a pravomocně odsouzen byl k podmíněnému trestu odnětí svobody. Na druhou stranu pravomocné odsouzení zvýšilo u žalobce pocit nespravedlnosti a marnosti z trestního stíhání. Povaha majetkové trestné činnosti, pro kterou byl žalobce stíhán, ve společnosti v zásadě nebudí takové pohoršení jako je tomu u jiných trestných činů (např. násilné trestné činnosti). Trestní řízení trvalo 5 let, což lze označit za již delší dobu způsobenou nutností vyřídit mimořádné opravné prostředky a procesní a skutkovou složitostí případu. Žalobce byl totiž stíhán na více stupních soustavy pro více skutků, byla zapotřebí vyslechnout řadu svědků a poškozených. Žalobce byl stíhán vazebně, za což byl odškodněn částkou 106 000 Kč. Žalobce se posuzovaného skutku dopustil, v tomto směru odkazuje na podrobná a komplexní trestní rozhodnutí, s nimiž se ztotožňuje. [příjmení] žalobce byly nemravné, protože žalobce půjčoval poškozeným, kteří byli v těžké sociální situaci, přičemž cílem žalobce bylo získat od poškozených prostřednictvím půjčky jejich nemovitost, kterou by mohl následně zpeněžit, za neetické a nekalé z pohledu práva civilního bylo označeno i uplatnění více zajišťovacích institutů. Při zproštění žalobce bylo zdůrazněno použití zásady ultima ratio trestního práva. Příčinnou rozvratu rodinného zázemí a dluhů žalobce byl především alkoholismus žalobce, který vyvrcholil napadením manželky. Dcera se žalobce obávala, neboť byla svědkem napadení manželky. Vztahy s dcerou žalobce po svém propuštění z vazby obnovil. Žalobce vnímal bezmoc a psychický tlak, což jsou projevy spojené s každým trestním stíháním. Pravomocné odsouzení žalobce obecně žalobce omezovalo ve výběru povolání pouze teoreticky. Trestní stíhání zaměstnání žalobce u taxislužby neovlivnilo. Žalobce se v průběhu trestního stíhání dopustil trestné činnosti podvodu, za kterou byl pravomocně odsouzen k podmíněnému trestu. Žalobce si neuváženým půjčováním nejen přivodil trestní odsouzení, ale uvrhl se do ještě větších dluhů dalšími půjčkami, na jejich splácení neměl prostředky. Trestní stíhání žalobce doprovázela také další dvě trestní stíhání, která rovněž působila žalobci újmu na cti a pověsti, zejména v jeho předchozím bydlišti ve [obec]. Do pověsti žalobce v jeho okolí z řad přátel a sousedů bylo předmětným trestním stíháním zasaženo lehce v porovnání s újmou, která žalobci vznikla jeho vlastním přičiněním a v důsledku omezení osobní svobody. Sám žalobce označil újmu z vazby za to nejhorší. I v případě odškodnění za vazbu jsou důležitá kritéria povaha trestní věci, celková délka omezení osobní svobody a následky v osobnostní sféře poškozeného, z tohoto důvodu, je důležité přihlížet rovněž k tomu, aby žalobce nebyl dvakrát odškodňován za totéž. Poruchy nálad způsoboval alkohol, po ukončení léčení byl psychický stav žalobce stabilizovaný. Žalobce nemá doživotní zdravotní a sociální následky v souvislosti s nezákonným trestním stíháním. Na zhoršení života žalobce se zcela zásadním způsobem podílely okolnosti, které nelze klást k tíži žalované. Soud výše uvedené však po doplnění dokazování zhodnotil tak, že poskytnuté zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva a současně omluvy, která je ještě vyšším zadostiučiněním než konstatování, není dostatečné, když újmu žalobce v důsledku trestního stíhání je již nutno hodnotit na základě dalších zjištění jako vážnější. Soud se tedy dále zabýval výší peněžitého zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání, kdy s ohledem na dodržení proporcionality újmy z nezákonného omezení svobody a nezákonného trestního stíhání má za to, že újma za nezákonnost trestního stíhání by měla být v dolní polovině zadostiučinění za nemajetkovou újmu za omezení svobody, jakožto zásahu drastičtějším, o kterém sám žalobce uvedl, že byl ze všeho nejhorší.

83. Pokud žalobce namítá (viz podané odvolání), že příčinnou rozvratu manželství nebyl alkohol, ale že v důsledku trestního stíhání přišel o příjmy, a až v důvodu neustálého stresu, kdy ani v rodinné domácnosti neměl oporu, se žalobce uchýlil k alkoholu, lze k tomu po doplnění dokazování uvést, že neúspěch při podnikání žalobce trestnímu stíhání předcházel (k tomu srov. svědek [příjmení] k tomu uvedl, že žalobce ze začátku podnikal v obalových materiálech či Svědek [celé jméno žalobce], který byl žalobcem požádán o půjčku, protože se mu nedařilo v podnikání a chtěl začít spolupracovat s [anonymizována dvě slova]). Trestní spis, ve kterém byl žalobce odsouzen za trestnou činnost, uváděl, že žalobce byl zadlužen již dne 26. 8. 2009 (smlouva o úvěru ve výši 394 585 Kč ze dne 26. 8. 2009 a hypotečním úvěrem ve výši 1 000 000 Kč). Zadlužení žalobce tak předchází nezákonnému trestnímu stíhání. Nemajetková újma je pak objektivní povahy, je třeba zvážit, zda vzhledem ke konkrétním okolnostem případu by se i jiná osoba v obdobném postavení mohla cítit být dotčena ve složkách tvořících ve svém souhrnu nemajetkovou sféru jednotlivce, přičemž specifická okolnost závislosti na alkoholu u žalobce neplatí pro každou jinou osobu. Žalované nelze klást k tíži, že měl žalobce potíže s alkoholem, nelze ji klást k tíži ani skutečnost, že manželka žalobce vyčítala nedostatek financí, nebo že mu nebyla dostatečnou oporou. K tomu lze znovu opakovat, že bratr i bývalá manželka uvedli, že se žalobce s problémy nesvěřoval a tzv. je jen zapíjel, což v nich vyvolávalo nedůvěru vůči žalobci. Sám žalobce pak při léčení své závislosti trestní stíhání (na rozdíl od problémů s podnikáním) nezmiňoval. Po předchozím antialkoholní hospitalizaci, která předcházela trestnímu stíhání, závislost nedoléčil, což se stalo až v průběhu trestního stíhání. Soud však při stanovení zadostiučinění jako okolnost zvyšující zadostiučinění vzal v potaz, že žalobce trpěl alkoholismem, a že bezprostředně v období předcházející trestnímu stíhání se k alkoholu neuchyloval jako v následujícím období, kdy část stresů, které k tomu žalobce vedly k pití alkoholu, musely nutně pocházet i z nezákonného trestního stíhání. Soud toto uvádí před srovnáním uvedených případů, aby tuto okolnost zvyšující zadostiučinění neuváděl mechanicky u každého srovnání.

84. Žalobce byl při jednání dne 19. 12. 2018 vyzván, aby předložil srovnávací judikaturu jiných srovnatelných případů za nezákonné trestní stíhání a byl poučen o případném neúspěchu ve sporu, pokud tak neučiní. Bez srovnání obdobných případů nebude možná zpravidla učinit závěr, že požadovanou částku lze považovat za přiměřené zadostiučinění a za přiměřené zadostiučinění může být považováno konstatování porušení práva (srov. rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný pod [číslo] 2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupný na [webová adresa]). Soud zde připomíná, že nárok za nemajetkovou újmu z nezákonné vazby již byl vypořádán, proto se nezabýval srovnáním případu, který žalobce nabídl k této nemajetkové újmě z nezákonné vazby.

85. Soud dle pokynu soudu doplnil srovnání případu žalobce s vlastními informacemi známými z úřední činnosti soudu. Lze shrnout, že soud přehodnotil oproti prvnímu rozhodnutí ve věci, že poskytnutí peněžitého zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání z hlediska obecné slušnosti není na místě s ohledem na prokázanou vážnost následků žalobce, kdy okolnost, že se žalobce dopustil jednání, které bylo neslušné, ale nevykazovalo znaky trestného činu zohlednit pouze jako okolnost snižující výši zadostiučinění. Soud tak učinil zejména po doplnění dokazování se závěrem o vyšší intenzitě újmy žalobce a srovnáním újmy žalobce s obdobnými případy.

86. Pokud jde o případ žalobce ([spisová značka] ve spojení s nálezem [název soudu] sp. zn. I ÚS 4002/14), poškozenému bylo přiznáno 150 000 Kč, zastával veřejnou funkci, při které měl páchat trestnou činnost, trestní stíhání bylo medializováno. Případ žalobce je srovnatelný majetkovou povahou trestné činnosti (ve srovnávaném případu (porušování povinnosti při správě cizího majetku, zneužívání pravomoci veřejného činitele a zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění s hrozícím trestem odnětí svobody až tři roky). Případ žalobce je více závažný vyšší trestní sazbou a zhruba dvojnásobnou délkou trestního stíhání. Žalobce byl též pravomocně odsouzen. Případ žalobce je obecně méně závažný, neboť nebyl stíhán ve veřejné funkci, kde jsou zásahy do morální sféry vnímány citlivěji. Trestní stíhání nebylo medializováno. Žalobce se též dopustil neetického jednání, které nebylo trestným činem, což výši zadostiučinění limituje a kromě nezákonného trestního stíhání na žalobce působilo odsouzení pro jinou trestnou činnost a další dvě souběžná trestní stíhání, jejichž odškodnění by se žalobce musel domáhat samostatně. Část následků bylo odškodněno i v rámci nezákonného omezení svobody. Soud má proto za to, že žalobci by se mělo dostat zadostiučinění při spodní třetině srovnávaného případu, čemuž odpovídá částka 40 000 Kč. Oba případy jsou srovnatelné snad jen při zohlednění následků nezákonné vazby, čemuž částka 40 000 Kč též odpovídá (106 000 + 40 000 = 146 000 Kč).

87. Soud doplnil srovnání případem projednaným rozsudkem [název soudu] č. j. [číslo jednací] ve věci [název soudu] sp. zn. [spisová značka] s odškodněním 50 000 Kč. Poškozený byl stíhán pro trestný čin vydírání s trestní sazbou až 8 let, po dobu 5 let a 10 měsíců. Povědomost o trestním stíhání poškozeného byla minimální. V důsledku pravomocného odsouzení k trestu odnětí svobody v trvání 2 let, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 let, přestal být jednatelem nebo členem představenstva v řadě obchodních společností. Bylo shledáno, že povaha trestné činnosti budí společenské odsouzení, zvláště měla-li být způsobena značná škoda. U poškozeného se projevoval stres, nervozita, podrážděnost a nespavost. Poškozený byl ale také stíhán i v dalších řízeních, pověst poškozovalo také samotné drsné obchodní jednání poškozeného. Zásadní zásahy do osobnosti nebyly shledány. Případ žalobce je srovnatelný trestní sazbou, dobou trestního stíhání, pravomocným odsouzením v průběhu trestního stíhání a následky v zasažení do obchodní pověsti a psychické sféry i existencí dalších souběžných trestních stíhání. Případ žalobce je více závažný v intenzitě psychického vypětí, které bylo citlivé i vztahem žalobce k alkoholu (viz výše). Případ žalobce je obecně o něco málo závažnější, neboť v souběžném trestním řízení byl pravomocně odsouzen, tj. v průběhu nezákonného trestního stíhání se žalobce dopouštěl trestné činnosti a nedbal na dopady, které tato činnost způsobí v jeho osobnostní rovině a pověsti. Nutné je též přihlédnout k tomu, že trestní stíhání bylo procesně důvodné a žalobce se dopustil neetického jednání. Soud má proto za to, že zadostiučinění žalobce má být o něco nižší než ve srovnávaném případu, avšak pro množství jednotících prvků nijak zásadně méně. Výše uvedeným kritériím vyhovuje právě částka 40 000 Kč.

88. Soud provedl srovnání také rozsudkem [název soudu] č. j. [číslo jednací] s odškodněním 50 000 Kč, poškozená byla stíhána pro trestný čin zkrácení daně, poplatku nebo povinné platby podle § 148 odst. 1 trestního zákona, za nějž jí hrozil trest odnětí svobody šest měsíců až tři léta po dobu 8 let a 6 měsíců. Trestní stíhání bylo poškozenou stresující, bála se odsouzení a zrušení živnostenského podnikání, na kterém byla existenčně závislá ona a jí vyživované děti. Psychiku žalobkyně v době trestního stíhání vyčerpávaly také zdravotní obtíže (silné migrény), které však trestní stíhání nezapříčinilo, a vyhrocené spory s (ex) manželem, které z osobní roviny přešly do soudních řízení o péče o nezletilé děti a o vypořádání společného jmění. Poškozená měla významnou klientelu z vyšších společenských vrstev a požívala dobré pověsti, její trestní stíhání (zejména zajišťování stop v provozovně žalobkyně policií za přítomnosti zaměstnankyň žalobkyně a jejích zákaznic) narušilo důvěru zákaznic. Trestní stíhání nevešlo v obecnou známost. Skutečnost, že se poškozená léčila na neurologii a dodnes trpí obtížemi, nebyla shledána relevantní. Případ žalobce je srovnatelný povahou obvinění pro majetkovou trestnou činnost, stresem, strach o podnikání a obavou z dluhů. Srovnatelný případ je i tím, že psychiku obou poškozených kromě trestního stíhání zaměstnávaly další obtíže (u žalobce závislost s alkoholem, další trestní stíhání a pravomocné odsouzení v jiném trestním řízení). Skutečnost, že oba poškození se v před a v průběhu trestního stíhání léčili se zdravotními obtížemi, nebyla shledána v zásadě za relevantní. Oba poškození po dobu trestního stíhání řešili vyhrocené vztahy s druhým rodičem svého dítěte. Případ žalobce je více intenzivní co do narušení vztahů s bratrem, na čemž se však nepodílelo jen trestní stíhání. Žalobci hrozil též vyšší trest a za obavy z výsledku trestního stíhání byla poškozená odškodněna samostatně v rámci nepřiměřené délky trestního stíhání. Žalobce byl též nesprávně pravomocně odsouzen. Případ žalobce je méně závažný co do intenzity narušení pověsti, na čemž se podílela i pasivita žalobce při podnikání ve vztahu k obchodním partnerům a klientům, pro které byl v jenom období zcela nekontaktní. Případ žalobce je obecně méně závažný co do profesních dopadů, kdy žalobce nepodnikal v unikátním oboru jako poškozená (dovoz módy pro vyšší společenské vrstvy), a zejména je nižší co do následků pro souběžná trestní stíhání, kdy v rámci jednoho byl odsouzen. Soud má proto za to, že zadostiučinění žalobce má být o něco nižší než ve srovnávaném případu, avšak pro množství jednotících prvků nijak zásadně méně. Výše uvedeným kritériím vyhovuje právě částka 40 000 Kč.

89. Soud provedl srovnání také rozsudkem [název soudu] sp. zn. [spisová značka], kde byla poškozená odškodněna částkou 50 000 Kč za nezákonné trestní stíhání pro podvod spáchaný ve spolupachatelství s hrozícím trestem odnětí svobody až 8 let. Poškozená čelila medializaci, odvrátila se od ní většina kamarádů a klientely. Poškozená měla zdravotní problémy. Soud přihlédl, že stres se odrazil i ve zdravotním stavu žalobkyně častými záněty horních dýchacích cest, došlo k zásahu do dobrého jména cti a důstojnosti soud prvního stupně přihlédl k délce trestního stíhání, které trvalo 4 roky a 7 měsíců. Případ žalobce je srovnatelný povahou obvinění, trestní sazbou a zdravotními obtížemi v době trestního stíhání, podobnou dobou trestního stíhání. Případ žalobce je závažnější pravomocným odsouzením žalobce. Případ žalobce je obecně méně závažný co do dopadů do osobnostní sféře, od žalobce se neodvrátila klientela, kamarádi a rodina z důvodu trestního stíhání, i když trestní stíhání pověst žalobce u těchto osob narušilo. Případ žalobce nebyl medializován, žalobce byl stíhán v souběžných řízeních, kde došlo k jeho odsouzení pro trestnou činnost. Soud má proto za to, že zadostiučinění žalobce má být o něco nižší než ve srovnávaném případu, avšak pro množství jednotících prvků nijak zásadně méně. Výše uvedeným kritériím vyhovuje právě částka 40 000 Kč.

90. Ke srovnání nabídla případ žalovaná projednaný [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Poškozený byl odškodněn částkou 10 000 Kč za nezákonné stíhání za pojistný podvod podle § 250a odst. 2, 4 písm. b) tr. zák. v jednočinném souběhu s trestným činem poškozování cizí věci dle § 257 odst. 1 tr. zák. a dále pro pokus ublížení na zdraví dle § 8 odst. 1, § 221 odst. 1 tr. zák., v jednočinném souběhu s trestným činem výtržnictví dle § 202 odst. 1 tr. zák. po dobu 6 let a 5 měsíců. Poškozenému hrozil trest odnětí svobody v rozmezí 2 – 8 let. Nebylo prokázáno, že se skutek stal. Trestní stíhání zasáhlo do jeho osobního života po nezanedbatelnou dobu, věc byla medializována, ale nikoli vinou žalované. V minulosti byl poškozený několikrát trestně stíhán, v době posuzovaného řízení byl vzat do vazby a pravomocně odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody. Bylo zohledněno, že následky trestního stíhání nebyly tak intenzivní, jak tvrdil poškozený, neboť v takovém případě by se nedopouštěl trestné činnosti a následky trestních stíhání musely splývat. Odškodnění by bylo výrazně vyšší, pokud by poškozený nebyl v minulosti a v době nezákonného trestního stíhání znovu trestně stíhán a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody. Případ žalobce je srovnatelný povahou obvinění i trestní sazbou a pravomocným odsouzením obou poškozených v průběhu trestního stíhání za jinou trestnou činnost. Případ žalobce je méně závažný dobou trestního stíhání, absencí medializace. Případ žalobce je obecně více závažný než srovnávaný případ, neboť k pravomocnému odsouzení za další trestnou činnost došlo uložením trestu s podmíněným odložením na zkušební dobu. Též následky v osobnostní sféře soud hodnotí jako více závažné než v projednávaném případu (pověst u obchodních partnerů, přátel a rodiny). V projednávaném případu byl poškozený odsouzen k nepodmíněnému trestu, což jak bylo zdůrazněno, přináší na osobní život a pověst dané osoby intenzivní dopady. Na druhou stranu lze přisvědčit žalované, že oba případy jsou shodné tím, že následky trestního stíhání jsou méně intenzivní, pokud se poškozený dopouští v průběhu nezákonného trestního stíhání trestné činnost a následky souběžných trestních stíhání často splývají. Soud má za to, že žalobci náleží zadostiučinění nejen v symbolické rovině, čemuž odpovídá částka čtyřikrát vyšší než ve srovnávaném případu. Vyšší násobek zadostiučinění by však dle soudu (více než 5 x) již byl v hrubém nepoměru k srovnávanému případu [spisová značka], kde se oba poškození dopouštěli trestné činnosti v době nezákonného trestního stíhání.

91. Soud s ohledem na veškeré okolnosti případu shledal za přiměřené zadostiučinění ve výši 40 000 Kč. Soud považuje zadostiučinění za slušné i s ohledem na úctu státu k soukromému životu žalobce (viz nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 4293/18). Žalovaná žalobci poskytla pouze morální satisfakci, proto žalobci náleží částka 40 000 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 8,05 % ročně z této částky od 10. 11. 2017 do zaplacení, neboť žalovaná se dostala do prodlení podle § 15 odst. 1 OdpŠk až po 6 měsících od předběžného uplatnění nároku, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.

92. Soud zbývající zadostiučinění za nezákonnost trestního stíhání jako nedůvodné zamítl včetně nedůvodného zákonného úroku, jak je uvedeno ve výroku rozsudku II. rozsudku.

93. K nároku ad b) ušlého zisku za zmařenou okresní franšízu soud uvádí následující.

94. Předně je třeba říci, že soud k pokynu [název soudu] při jednání dne 1. 9. 2021 zopakoval podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. žalobci výzvu ze dne 8. 2. 2021 v intencích závazného právního názoru [název soudu], tedy žalobci bylo při jednání uloženo, aby konkrétně tvrdil a označil důkazy k prokázání svých tvrzení, že již po uzavření smlouvy ze dne 1. 9. 2012 a smlouvy o obchodním zastoupení ze dne 3. 9. 2012 vykazoval výnos z podnikání a v jaké výši, dále aby konkrétně tvrdil a označil důkazy k prokázání výše zisku ze zmařeného podnikání jako ztrátu očekávaného přínosu, kterého by dosáhl nebýt nezákonného trestního stíhání při pravidelném běhu věcí. Žalobce měl vysvětlit, proč právě k takovému majetkovému prospěchu mělo reálně dojít s přihlédnutím k vynaloženým nákladům na dosažení tohoto zisku, popř. potřebným nákladům na dosažení zisku, a jak žalobci trestní stíhání bránilo v dosažení tohoto zisku. Současně byl žalobce poučen o následcích nesplnění výzvy, jímž je neúspěch ve sporu.

95. Žalobce odkázal na svá předchozí písemná vyjádření ze dne 8. 1. 2019, 19. 2. 2021 a 25. 5. 2021, ve kterých uvedl, že o zisk ve výši 4 556 000 Kč přišel, protože plánoval založit realitní kancelář – franšízu [anonymizováno] a zahájené trestní stíhání bylo v důsledku změny obchodních podmínek [anonymizováno] překážkou založení franšízy. Žalobce uzavřel smlouvu s [anonymizováno] s účinností od 1. 9. 2012 a dne 3. 9. 2012 smlouvu o obchodním zastoupení s [anonymizována dvě slova]. Pro následující období roku 2013 však byla na přelomu roku 2012 a 2013 zavedena podmínka, dle které bylo překážkou dalšího provozování franšízy trestní stíhání. Změnu podmínek žalobce nepředpokládal a ušlý zisk je vyčíslen jako zisk průměrné okresní franšízy [anonymizováno] po jednom roce podnikání. Zmařené podnikání žalobce bylo realizovatelné na předchozích zkušenostech žalobce se společností [právnická osoba], která prodala nemovitosti za souhrnnou cenu 13 885 000 Kč s běžnou provizí 4 %, což činilo výdělek 185 134 za rok činnosti. Franšíza garantovala dobrou pověst, reklamu a pravidelný přísun klientů. Žalobce zajišťoval další reklamu mezi potencionálními klienty a podporu z úřadu práce. Financování měl zajištěno od [jméno] [příjmení] a počítal se zdroji [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], oba zdroje v důsledku trestního stíhání ustaly. Trestní stíhání bylo překážkou uzavření smlouvy s [právnická osoba] po změně jejích obchodních podmínek. Žalobce do projektu investoval 645 914,36 Kč a byla mu zakázána spolupráce s pobočkami banky [obec] [anonymizováno] ohledně nabízení realitních produktů franšízy, čímž přišel o přísun kontaktů a potencionální prodejce z řad klientů [obec] spořitelny. Žalobce očekával, že s podnikatelským záměrem uspěje a výši ušlého zisku prokazuje znaleckým posudkem [titul]. [jméno] [příjmení]. Žalobce konečně doplnil, že od 1. 9. 2021 zrealizoval jeden obchodní případ, kdy obdržel provizi 52 000 Kč ze zprostředkované smlouvy mezi [právnická osoba] a [jméno] [příjmení].

96. Předně je třeba říci, že již na základě žalobních tvrzení, kdy žalobce uvádí, že v rámci trvání franšízy zrealizoval jeden obchodní případ se ziskem 52 000 Kč a náklady 645 914,36 Kč nelze uzavřít, že by v následujících letech dosahoval nebýt nezákonného trestního stíhání žalovaného zisku jako očekávaného přínosu při pravidelném běhu věcí s ohledem na vynaložené výdaje. Ačkoliv si je soud vědom, že v počátku je každé začínající podnikání ztrátové. V případě žalobce je předpokládaný úspěch založen pouze na domněnkách, kdy disproporce mezi náklady a tržbou je na první pohled patrná. Ušlý zisk nikdy nenabral konkrétní podoby nepochybného výdělku. Ušlý zisk nelze dovozovat jen ze zmaření zamýšleného výdělečného záměru (viz též rozhodnutí [název soudu] sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka]). Soud v této souvislosti zdůrazňuje, že žalobci se nedařilo v předchozím podnikání (viz svědci [celé jméno žalobce] a [příjmení]), žalobce pro svou franšízu nezískal žádné makléře, kteří by generovali zisk (svědci [anonymizováno], [jméno], [příjmení]), úspěch franšíz v letech 2012 až 2014 byl nejistý, kdy každá pátá až šestá skončila nezdarem. Žalobce nebyl aktivní ve vztahu k [anonymizováno], [právnická osoba] ani klientům. Důvodem ukončení franšízy byla dlouhodobá nespokojenost [anonymizováno] s žalobcem jako franšízantem. Smlouva o franšíze byla ukončena dohodou stran ke dni 29. 3. 2013. Žalobci v této souvislosti nebyly účtovány neuhrazené poplatky za únor až březen 2013. Obě smlouvy (smlouva tipař i franšíza) žalobce uzavřel za trvání trestního stíhání. Sám uvedl, že [anonymizováno] ctila v tomto ohledu presumpci neviny. Trestní stíhání měl žalobce pouze ohlásit, což již ve vztahu k [právnická osoba] dle svých tvrzení učinil. Tato podmínka se týkala návrhu smlouvy ze dne 29. 11. 2012 na další vybrané produkty [právnická osoba] (tedy subjektu odlišného od [anonymizováno]). Obě smlouvy na sobě byly nezávislé, žalobce by se tak mohl maximálně domáhat ušlého zisku v podobě neuskutečněných tipů nikoli připisovat zmar své franšízy trestnímu stíhání, které nebránilo ani jejímu vzniku. Soud na tomto místě cituje svědka [příjmení], který s žalobcem spolupracoval a jednal za [anonymizováno]„ Já si myslím, že to byl souhrn všech těch faktorů, které tady byly zmíněny čili primárně nefunkčnost subjektu v místě, kde to jsem asi popsal, čili prostě pobočka nefungovala, což z hlediska klientského a z hlediska jména matky bylo nepřijatelné a samozřejmě ruku v ruce s tím šlo podle mého názoru i nějaké finanční plnění a pokud tam byly další obavy nebo informace, že to není v pořádku no tak ty to samozřejmě umocnili a urychlily.“ Trestní stíhání tak nebylo důvodem ukončení franšízy. Soud neshledal ani důvodu přiznat žalobci ušlý zisk taktéž z důvodu, že od 11. 2. 2014 se žalobce pácháním trestné činnosti, za kterou byl následně pravomocně odsouzen v řízení [spisová značka] vystavil hrozbě trestního stíhání, čímž je přetržena příčinná souvislost se škodou způsobenou nezákonným rozhodnutím po datu 11. 2. 2014. V tomto období dle znaleckého posudku zisku navíc nedosahoval ani hypoteticky. Konečně soud dodává, že ukončení smlouvy o franšíze ze strany [anonymizováno] bylo možné učinit i výpovědí bez uvedení důvodu. RSČS v těchto důvodem nebyla nijak omezena, podobně jako je tomu u odvolání člena představenstva. Tato otázka přitom byla již judikatorně vyřešena tak, že žalované za následky, které jednání třetích osob vyvolalo, neodpovídá a zohlednit lze toto jen jako poškození morální sféry:„ Samotné zahájení trestního stíhání je z hlediska práva skutečností indiferentní na výkon člena představenstva, a nemělo by tedy ani být důvodem pro odvolání člena představenstva ze strany valné hromady. Uvedeným nemá být popíráno, že zahájení a vedení trestního stíhání vrhá na obviněného negativní světlo, poškozuje jeho pověst (mnohdy na významně dlouhou dobu) a zasahuje do jeho osobního a profesního života. Jak již bylo uvedeno výše (s odkazem na rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný pod [číslo] 2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní), za uvedené důsledky stát odpovídá jakožto za nemajetkovou újmu. Je to právě negativně ovlivněná pověst obviněného, co motivuje jiné osoby k tomu, že mění svůj postoj vůči osobě obviněné, a odpovědnost za takové zásahy do pověsti, neskončilo-li trestní stíhání odsuzujícím rozsudkem, na sebe převzal stát. Dle názoru dovolacího soudu ovšem nelze dovodit přímou odpovědnost státu za jednání svobodně uvažujících osob, které věděly či vědět měly (dle zásady ignoratia juris non excusat), že ze samotného zahájení trestního stíhání nelze dovozovat, že se osoba stíhaná dopustila trestného činu či jiného právně či morálně závadného jednání, ale přesto se řídily předsudkem, jež hovoří protichůdně. Opačný přístup by takové jednání, motivované předsudkem, legitimizoval. V daných skutkových souvislostech by došlo k zahlazení některých následků právního jednání, jemuž po stránce právní nelze ničeho vytknout, jež bylo v danou chvíli pro osobu jednající výhodné, ale které se optikou zpětnou jeví jako nesprávné (resp. jako jednání, ke kterému nemuselo dojít). Dovolací soud má za to, že by takový přístup státu nabádal osoby k jednání alibistickému, zbavujícímu se odpovědnosti tam, kde měly právo jednat, jednaly a vznikla jim za takové jednání odpovědnost (byť (pouze) charakteru morálního). Rovněž je nutné mít na zřeteli, že člen představenstva dobrovolně vstoupil se společností do vztahu, který (např. na rozdíl od vztahu pracovněprávního) nepožívá silné ochrany ex lege, a musí si tedy být vědom, že jeho působení pro společnost závisí v zásadě pouze na tom, zda valná hromada (resp. dozorčí rada) bude dané působení člena statutárního považovat za prospěšné. Orgány činné v trestním řízení jsou naopak povinny činit vše pro naplnění účelu trestního řízení v každé projednávané trestní věci z vlastní iniciativy, a nelze činit jejich postup závislý na okolnosti, v jakých (společenských, profesních či jiných) vztazích, které by mohly být narušeny trestním stíháním, se žalobce nachází.“ (viz [spisová značka]). Soud nevidí žádného důvodu se od výše uvedených názorů odchylovat i v projednávaném případu. [anonymizováno] nebyla nijak omezena v důvodech ukončení spolupráce s žalobcem, navíc franšíza nezanikla jednostranně, ale dohodou stran a motivace, která vedla [anonymizováno] k ukončení spolupráce byla nespokojenost s výkonem franšízy nikoli trestní stíhání. Lze tak uzavřít, že žalobce dostatečně netvrdil ušlý zisk a soud má za vyvrácené, že by v důsledku trestního stíhání žalobci zisk ušel.

97. Soud proto nárok ušlého zisku zamítl, jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku.

VI. Náklady řízení

98. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1, 2 o. s. ř., neboť ve sporu byla převážně úspěšná žalovaná, která byla neúspěšná pouze v nepatrné části.

99. Vzhledem k tomu, že státu vznikly náklady spočívající v odměně znalce a svědečné, které nebyly pokryty zálohou žalobce má stát podle § 148 odst. 1 proti neúspěšnému žalobci právo na náhradu nákladů řízení. Soud přistoupil k vyhlášení výroku, kdy bylo zřejmé, že státu vznikly náklady, ale dosud nebyla zřejmá jejich výše, neboť svědci nevyčíslili své svědečné. Usnesením č. j. 22 C 239/2017 – 600 bylo přiznáno svědečné ve výši 1 703 Kč. Usnesením č. j. 22 C 239/2017 – 782, bylo přiznáno znalečné ve výši 1 792 Kč. Usnesením č. j. 22 C 239/2017 – 783 bylo přiznáno svědečné ve výši 977 Kč. Usnesením č. j. 22 C 239/2017 – 871 bylo přiznáno svědečné ve výši 707 Kč. Usnesením č. j. 22 C 239/2017 – 872 bylo přiznáno svědečné ve výši 3 062 Kč. Usnesením č. j. 22 C 239/2017 – 873 bylo přiznáno svědečné ve výši 294 Kč Celkem náklady státu činí 8 535 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobce zaplatil zálohu na důkazy ve výši 10 000 Kč, činí náklady státu 0 Kč.

100. Nespotřebovaná záloha ve výši 1 465 Kč bude žalobci vrácena samostatným usnesením.

101. Soud proto rozhodl o nákladech státu tak, jak je uvedeno ve výroku IV. rozsudku.

102. Náklady žalované představuje paušální náhrada hotových výdajů za její vyjádření ze dne 27. 2. 2018, účast a přípravu na jednání dne 19. 12. 2018, 4. 2. 2019 a 12. 2. 2020, vyjádření ze dne 2. 11. 2020, účast a příprava na jednání 16. 12. 2020, na jednání dne 1. 9. 2021 (3x) a na jednání dne 12. 11. 2021 (2x), to vše po 300 Kč dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. Náklady žalované představuje částka 16 x 300 Kč, tedy 4 800 Kč, jak je uvedeno ve výroku V. rozsudku.

Poučení