58 Co 40/2022 - 559

Rubrum

Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně, rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Roberta Pazderského a soudkyň Mgr. Magdaleny Bačíkové a Mgr. Magdalény Gargulákové ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený dne [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno], [Anonymizováno] jednající [Jméno žalovaného], IČO [IČO žalovaného] [Anonymizováno] o zaplacení 885.233,43 Kč s příslušenstvím o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Kroměříži ze dne 13. prosince 2021, č. j. 6 C 149/2020230, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v odvoláním napadeném výroku I. v části, v níž byla žalovaná zavázána zaplatit žalobci zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 80.850 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 80.850 Kč od 3. 6. 2020 do zaplacení, potvrzuje ohledně částky 25.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 25.000 Kč od 3. 6. 2020 do zaplacení, a mění co do lhůty splatnosti tak, že žalovaná je povinna plnit ve lhůtě 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se v odvoláním napadeném výroku I. v části, v níž byla žalovaná zavázána zaplatit žalobci zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 80.850 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 80.850 Kč od 3. 6. 2020 do zaplacení, mění ohledně částky 55.850 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 55.850 Kč od 3. 6. 2020 do zaplacení tak, že v této části se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy všech stupňů.

Odůvodnění

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I. uložil žalované povinnost do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobci částku 538.259,43 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 650.665,43 Kč od 3. 6. 2020 do 2. 7. 2020 a z částky 538.259,43 Kč od 3. 7. 2020 do zaplacení, výrokem II. žalobu zamítl ohledně částky 346.974 Kč a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 346.974 Kč od 3. 6. 2020 do 2. 7. 2020, z částky 459.380 Kč za den 3. 7. 2020 a z částky 346.974 Kč od 4. 7. 2020 do zaplacení, výrokem III. zavázal žalovanou zaplatit žalobci náklady řízení v částce 51.819,12 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta [Jméno advokáta].

2. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 14. 7. 2020 domáhal po žalované zaplacení náhrady škody způsobené nezákonným rozhodnutím dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Usnesením Policie České republiky, územní odbor Kroměříž, ze dne 27. 9. 2017, bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro spáchání zločinu podvodu dle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zák.“), následně byl skutek překvalifikován na přečin lichvy dle § 218 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. Usnesením státního zástupce ze dne 9. 11. 2017 byl zajištěn majetek žalobce, a to bytová jednotka č. [Anonymizováno] nacházející se v budově č. p. [Anonymizováno] stojící na pozemku p. č. [Anonymizováno] v k. ú. a obci [adresa] (dále jen „bytová jednotka č. [Anonymizováno]“). Rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži ze dne 28. 2. 2019, č. j. 1 T 120/2017-635, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně, ze dne 26. 6. 2019, č. j. 6 To 143/2019-666, byl žalobce dle § 226 písm. b) zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu (dále jen „tr. ř.“) zproštěn obžaloby. Zajištění majetku žalobce bylo zrušeno usnesením Okresního soudu v Kroměříži ze dne 16. 8. 2019, které nebylo právní moci dne 24. 8. 2019.

3. Žalobce dne 2. 12. 2019 uplatnil nárok na náhradu škody u žalované, která jej uznala jen v částce 112.406 Kč představující náhradu nákladů obhajoby v částce 102.356 Kč a náhradu nákladů vynaložených na znalecké posudky v částce 10.050 Kč. Žalobou se tedy žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 885.233,43 Kč tvořené těmito dílčími nároky: náklady obhajoby ve výši 24.103,29 Kč, náhrada majetkové škody za nemožnost realizace prodeje majetku ve výši 438.630,14 Kč (70.000 Kč + 368.630,14 Kč), ušlá mzda ve výši 122.500 Kč, peněžité zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním ve výši 300.000 Kč.

4. Výrok II rozsudku Okresního soudu v Kroměříži ze dne 13. 12. 2021, č. j. 6 C 149/2020230, kterým byla žaloba zamítnuta ohledně částky 346.974 Kč a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 346.974 Kč od 3. 6. 2020 do 2. 7. 2020, z částky 459.380 Kč za den 3. 7. 2020 a z částky 346.974 Kč od 4. 7. 2020 do zaplacení, nebyl napaden odvoláním a samostatně nabyl právní moci, a to dne 6. 1. 2022. [právnická osoba] odvolání žalované Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně, jako soud odvolací, rozsudkem ze dne 27. 3. 2023, č. j. [Anonymizováno], změnil výrok I rozsudku Okresního soudu v Kroměříži ze dne 13. 12. 2021, č. j. [Anonymizováno], tak, že konstatoval, že trestním stíháním žalobce zahájeným usnesením [právnická osoba], Krajské ředitelství policie Zlínského kraje, územní odbor [adresa], oddělení hospodářské kriminality, ze dne 27. 9. 2017, č. j. [Anonymizováno], došlo k zásahu do práva žalobce na lidskou důstojnost, osobní čest, dobrou pověst a ochranu jména, a zamítl žalobu v části, v níž se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 538.259,43 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 650.665,43 Kč od 3. 6. 2020 do 2. 7. 2020 a z částky 538.259,43 Kč od 3. 7. 2020 do zaplacení; žalobci uložil povinnost nahradit žalované náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 6.302 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.

6. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce v celém jeho rozsahu dovoláním. Rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2023, č. j. [Anonymizováno], byl rozsudek Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 27. 3. 2023, č. j. [Anonymizováno], zrušen v části, v níž byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že soud konstatoval porušení žalobcova práva na jeho důstojnost, osobní čest, dobrou pověst a ochranu jména, za současného zamítnutí žaloby co do částky 80.850 Kč s příslušenstvím, a v této části byla věc vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Ve zbývajícím rozsahu bylo dovolání žalobce odmítnuto. Rozsudek Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 27. 3. 2023, č. j. [Anonymizováno], zůstal pravomocný v části zamítnutí žaloby ohledně částky 457.409,43 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 569.815,43 Kč od 3. 6. 2020 do 2. 7. 2020 a z částky 457.409,43 Kč od 3. 7. 2020 do zaplacení.

7. Předmětem přezkumu odvolacím soudem byla nyní ta část výroku I rozsudku Okresního soudu v Kroměříži ze dne 13. 12. 2021, č. j. 6 C 149/2020230, v níž bylo žalobci přiznáno peněžité zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím, resp. trestním stíháním žalobce, ve výši 80.850 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně za dobu od 3. 6. 2020 do zaplacení.

8. V rámci nároku na peněžité zadostiučinění za nemajetkovou újmu žádal žalobce zohlednit následující skutečnosti: Nebýt trestního stíhání, zcela jistě by v zaměstnání obdržel osobní ohodnocení ve formě odměn, jejichž výši však nelze objektivně vyčíslit. Pokud by nebyl trestně stíhán, byl by dnes jistě na lepší a lépe placené pracovní pozici. Informace obhájce o tom, že jednak u podvodu, kde je sazba 2 až 8 let, mu reálně hrozí vězení; u lichvy, kde je sazba 6 měsíců až 2 roky, mu sice vězení nehrozilo, ale soud mohl skutek opět kvalifikovat jako podvod; jednak bude-li odsouzen, nebude splňovat podmínky pro výkon povolání (zpracovatel úvěrů), vyvolávaly v žalobci strach, že přijde o práci a v důsledku nesplacení úvěru o majetek včetně bydlení. V okolí se začalo šuškat, že žalobce je podvodník a lichvář. Zaměstnavatel dával žalobci najevo svou nelibost (s ohledem na předmět jeho činnosti). Prověřován byl již od 8. 2. 2016. Trestní stíhání bylo zahájeno na základě nepravdivého odborného vyjádření, které si nechaly účelově zpracovat orgány činné v trestním řízení; znalec [jméno FO] nepravdivě vyčíslil hodnotu bytu na částku 971.000 Kč; skutečná hodnota bytu bez zatížení věcným břemenem činila 640.000 Kč (potvrzeno dvěma znalci a jedním znaleckým ústavem); z důvodu zatížení bytové jednotky věcným břemenem byla její hodnota mnohonásobně nižší; tyto skutečnosti orgány činné v trestním řízení ignorovaly, žalobci se vysmály – to jej frustrovalo, zažíval pocity zoufalství a bezmoci. I po skončení trestního řízení vzpomínka na toto období vzbuzuje v žalobci negativní emoce, neboť nikdo nebyl dosud potrestán za nepravdivý znalecký posudek. Žalobce každý úkon v trestním řízení těžce psychicky snášel, objevovaly se u něj i fyzické projevy - pocity na zvracení, nevolnost, nechutenství, třes, nesoustředěnost; přestal společensky žít, byl zavřený doma a přemýšlel o svém trestním stíhání a možných následcích; nebyl schopen navázat partnerský vztah, neměl náladu a chuť chodit do společnosti.

9. Soud prvního stupně v odůvodnění napadeného rozsudku citoval ustanovení § 5 písm. a), § 8 odst. 1, § 15 odst. 1, odst. 2, § 31 odst. 1, odst. 3, § 32 odst. 1, odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. Následně uzavřel, že usnesením ze dne 27. 9. 2017 bylo proti žalobci zahájeno trestní stíhání pro zločin podvodu s horní hranicí trestní sazby odnětí svobody 8 let, přičemž usnesením ze dne 30. 10. 2017 došlo k překvalifikování skutkové podstaty trestného činu na přečin lichvy s horní hranicí trestní sazby trestu odnětí svobody 5 let. Trestní stíhání žalobce trvalo do 26. 6. 2019, kdy nabyl právní moci zprošťující rozsudek Okresního soudu v Kroměříži ze dne 28. 2. 2019 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 26. 6. 2019. Žalobci tak přísluší právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb.

10. Soud prvního stupně z výpovědi svědka [jméno FO] zjistil, že žalobce pracoval po nástupu do zaměstnání dobře a byl na něj spoleh. Asi od roku 2017 do roku 2020 nastaly problémy s výkonem jeho práce. Ve dnech, kdy žalobce navštěvoval policii či soud, tak do práce nepřišel; dělal chyby při zpracování úvěru a jeho práce musela být kontrolována. V roce 2021 již práce žalobce dosahuje původní kvality. Žalobce přestal hrát badminton a volejbal, přestal chodit s přáteli na pivo. Asi v roce 2018 se žalobce rozešel s přítelkyní. Z výpovědi svědka [jméno FO] zjistil, že žalobce dříve neměl pracovní potíže, až následně začal vykazovat chybovost a došlo ke zhoršení pracovní výkonnosti. Po ukončení trestního stíhání se začala jeho pracovní činnost zlepšovat. Svědek potvrdil, že žalobce přestal navštěvovat společné akce. Oba svědci potvrdili, že doklady o zvyšování mzdy žalobce jsou pravdivé.

11. V rámci posouzení nemateriální újmy způsobené trestním stíháním soud prvního stupně uzavřel, že trestní stíhání žalobce nelze (s přihlédnutím k závažnosti trestného činu, který byl žalobci kladen k tíži) svou délkou vnímat jako výrazně nepřiměřené (21 měsíců). Povaha trestné činnosti, pro kterou byl žalobce stíhán, nepůsobí značné společenské odsouzení. Stíhání žalobce nevešlo ve všeobecnou známost, nebylo medializováno, dokonce ani žalobcovi rodiče (tj. osoby žalobci nejbližší) nemají dosud o trestním stíhání žalobce povědomí; trestní stíhání tak nemělo výraznější zásah do jeho dobrého jména či cti. Žalobce nebyl stíhán vazebně, nebyl nijak omezen ve svobodě pohybu. Trestní stíhání nemá přetrvávající negativní dopad do žalobcova profesního života a de facto ani soukromého života; bylo-li v řízení poukazováno na rozchod žalobce s přítelkyní, pak nebyla prokázána výlučná příčinná souvislost rozpadu partnerského vztahu s trestním řízením. Na druhou stranu ovšem nelze přehlédnout, že trestní stíhání působilo na žalobce ohrožujícím způsobem, neboť v případě vydání odsuzujícího rozsudku by mu bylo znemožněno pokračovat v jeho profesní dráze v oblasti finančnictví, jelikož by v souladu s § 72a násl. zákona č. 257/2016 Sb. nesplňoval podmínky pro výkon svého povolání. Trestní řízení rovněž mělo jednoznačně nepříznivý dopad na psychický stav žalobce, v čehož důsledku mělo přesah jak do jeho pracovního života, ve kterém došlo k jistému poklesu pracovní výkonnosti, tak i do jeho soukromého života, když se žalobce přestal účastnit společenských akcí a sportovních aktivit s přáteli, a v neposlední řadě i do rodinného života, když nepříznivý psychický stav měl jistě podíl (byť třeba minimální) na rozpadu dlouholetého vztahu s přítelkyní. Opomenout nelze ani skutečnost, že žalobce od počátku věděl, že trestní stíhání bylo zahájeno nedůvodně, že se trestného činu ani jiného protiprávní jednání nedopustil (např. ve formě přestupku), toto logicky vnímal jako nespravedlnost, což mělo za následek prohloubení negativního dopadu trestního stíhání na žalobce. Žalobce jakožto osoba dosud trestně nestíhaná vnímal trestní stíhání jako velice nepříznivý zásah do osobní integrity, kdy mu hrozil trest odnětí svobody, trpěl nejistotou, došlo u něho také k dopadům na jeho psychický stav (byť tyto neměly povahu škody na zdraví), po dobu trestního stíhání byl vystaven vysoké míře stresu a nejistoty.

12. Dle názoru soudu prvního stupně vzhledem ke způsobené újmě na kvalitě osobního a pracovního života žalobce by zadostiučinění toliko v podobě omluvy a konstatování porušení práva bylo nepřiměřené. Projednávanou věc porovnal s rozsudky předloženými žalovanou, z nichž nejpodobnější je rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2016, č. j. 55 Co 40/2016-95, kde byl poškozený nezákonně stíhán 8 měsíců pro trestný čin zpronevěry s trestní sazbou až 5 let a stíhání skončilo zproštěním podle § 226 písm. a) tr. ř. Jakkoli citovaný případ vykazuje dílčí rozdíly, z dostupné judikatury je zcela jistě nejpodobnější nyní projednávané věci. V obou případech jde o osoby dosud netrestané, viněné z hospodářské kriminality menší intenzity se sazbou odnětí svobody až 5 let, u kterých se trestní stíhání ukázalo být nedůvodným. Oproti věci řešené Městským soudem v Praze byl žalobce v této věci zproštěn obžaloby z důvodu dle § 226 písm. b) tr. ř., tzn. je postaveno najisto, že skutek není trestným činem, což na jednu stranu mění pohled na osobu stíhanou k lepšímu, avšak na druhou stranu negativněji působí na její vlastní psychiku, jelikož stíhaná osoba ví, že se trestného činu nedopustila. Trestní stíhání žalobce bylo o 13 měsíců delší, a tedy na žalobce negativně působilo déle a se stupňující se intenzitou. V obou případech spočívá nemajetková újma zejména v nejistotě o výsledku trestního stíhání. Pokud tedy v citované věci byla stanovena výše zadostiučinění na částku 24.000 Kč (tj. 3.000 Kč za jeden měsíc trestního stíhání), pak v projednávané věci je na místě stanovit zadostiučinění žalobce na částku 80.850 Kč (tj. 3.850 Kč za jeden měsíc trestního stíhání, celkem 21 měsíců trestního stíhání). Vyšší sazba je zde odůvodněna především tím, že trestní stíhání žalobce trvalo delší dobu, a tedy negativní tlak na žalobce byl intenzivnější; přehlédnout pak také nelze panující obavy žalobce stran nejisté profesní budoucnosti v případě odsuzujícího rozsudku, jakož i skutečnost, že po určitou dobu byl žalobce stíhán pro trestný čin podvodu se sazbou odnětí svobody až 8 let. Ve zbytku byl nárok žalobce na náhradu nemajetkové újmy soudem prvního stupně zamítnut.

13. Žalobce uplatnil nárok u žalované dne 2. 12. 2019, dle § 15 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. činila lhůta splatnosti náhrady škody do 6 měsíců od uplatnění nároku, tj. do 2. 6. 2020; od 3. 6. 2020 je žalovaná v prodlení s úhradou částky 80.850 Kč (§ 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.).

14. Ve vztahu k přiznané částce peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu žalovaná v odvolání namítla, že s přihlédnutím ke všem okolnostem by náhrada nemajetkové újmy měla být nižší; zdůraznila, že zaměstnání žalobce nebylo co do příjmu natolik atraktivní, že by se žalobce jeho ztrátou měl cítit ohrožen.

15. Žalobce v odvolacím řízení k výzvě soudu doplnil následující tvrzení: Od společnosti [Anonymizováno] nikdy žádné odměny nedostal; očekává, že by je mohl dostat v budoucnu, neboť současné době se jeho pracovní výkon zlepšil. Po celou dobu trvání pracovního poměru je stále na stejné pracovní pozici, avšak její náplň se v čase mění v závislosti na potřebách trhu. Pocitově vnímal, že se k němu začali sousedé v bytovém domě chovat jinak, z čehož usoudil, že se o něm šušká, že je podvodník a lichvář. Také spolupracovníci [jméno FO] a pan [jméno FO] mu říkali, že se něco takového šušká. [jméno FO] žalobci na rovinu řekl, že se mu nelíbí, jak pracuje a že se to projeví v jeho finančním ohodnocení. Protože rozdíl mezi výsledkem znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] a znaleckými posudky jiných znalců, které byly v trestním řízení následně vypracovány, byl natolik diametrální, dospěl k pocitu, že posudek [tituly před jménem] [jméno FO] byl účelově zpracován nepravdivě. [tituly před jménem] [jméno FO] nebyl schopen při výslechu vysvětlit, proč byt ohodnotil tak vysoce.

16. Z evidenčních listů důchodového pojištění a mzdových listů žalobce, jimiž odvolací soud doplnil dokazování, vyplývá, že v roce 2017 činila průměrná čistá měsíční mzda žalobce 12.967 Kč, v roce 2018 činila 14.552 Kč, v roce 2019 činila 16.341 Kč, v roce 2020 činila 17.503 Kč, v roce 2021 činila 19.071 Kč, v roce 2022 činila 20.210 Kč; v letech 2017-2022 nebyly žalobci vyplaceny žádné odměny.

17. Z výpisu z obchodního rejstříku společnosti [právnická osoba]., [IČO], bylo zjištěno, že předmětem činnosti společnosti v době od 1. 3. 2012 dosud je mj. poskytování nebo zprostředkování spotřebitelských úvěrů.

18. Z pracovní smlouvy uzavřené dne 28. 2. 2017 mezi společností [právnická osoba], jako zaměstnavatelem, a žalobcem jako zaměstnancem, bylo zjištěno, že žalobce je od 1. 3. 2017 zaměstnancem společnosti [právnická osoba]. na pozici „zpracovatel úvěrů“, je zodpovědný za zpracování a přípravu žádostí o spotřebitelské úvěry, náplní jeho práce je příprava žádostí o úvěr, příprava podkladů pro posouzení a schválení žádostí, včetně návrhu hodnocení úvěruschopnosti, a další s tím související činnosti; podle smlouvy žalobce jako zaměstnanec vzal na vědomí, že zaměstnavatel provádí státem regulovanou podnikatelskou činnost a že nad jeho činností vykonává ve vztahu k poskytování spotřebitelských úvěrů dohled ČNB, proto je povinen vykonávat svou činnost s odbornou péčí; porušení této povinnosti lze považovat za porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem.

19. Ze spisu Okresního soudu v Kroměříži sp. zn. [Anonymizováno] se podává, že ve dnech 8. 2. 2016 a 13. 10. 2016 podal žalobce za přítomnosti svého obhájce [Jméno advokáta] vysvětlení podle § 158 odst. 6 tr. ř. Usnesením [právnická osoba], Krajské ředitelství policie Zlínského kraje, územní odbor Kroměříž, oddělení hospodářské kriminality, ze dne 27. 9. 2017, č. j. [Anonymizováno] bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) trestního zákoníku, kterého se měl dopustit tím, že poté co byl od [jméno FO] seznámen s úmyslem [jméno FO] prodat nemovitost, kterou jí darovala prostřednictvím darovací smlouvy ze dne 2. 10. 2013 její matka [jméno FO], již od samého počátku v předchozím zištném plánu nedoplatit dohodnutou kupní cenu prodávané nemovitosti nejprve uzavřel dne 18. 11. 2013 s [jméno FO] dohodu o rezervaci ohledně bytové jednotky č. [Anonymizováno] v domě č. p. [Anonymizováno] na pozemku p. č. [Anonymizováno], včetně přináležejícího spoluvlastnického podílu na společných částech domu a pozemku, v níž se zavázal [jméno FO] při podpisu dohody předat částku ve výši 86.000 Kč jako rezervační poplatek, následně dne 5. 12. 2013 jako kupující uzavřel s [jméno FO] účet za účelem vyplacení předchozích závazků [jméno FO], přičemž v souladu s jeho zištným plánem nechal zpracovat jako součást kupní smlouvy i ustanovení, které mu osvědčovalo fiktivní vyplacení finanční hotovosti poškozené ve výši 86.000 Kč, přičemž prokazatelně uhradil pouze částku 338.000 Kč odpovídající zaplaceným pohledávkám [jméno FO], kdy po převodu předmětné nemovitosti již zbytek dohodnuté kupní ceny ve výši 216.000 Kč, jakož i rezervační poplatek ve výši 86.000 Kč, neuhradil, přičemž jednal s vědomím jednak rozumové slabosti [jméno FO], jednak finanční tísně [jméno FO], a s vědomím skutečnosti, že obě se ve finanční situaci neorientují, nejsou ve vyřizování úředních záležitostí zběhlé, v souladu s podvodným plánem docílil převodu vlastnického práva k dané nemovitosti, čímž způsobil poškozené [jméno FO] škodu na majetku v celkové výši nejméně 633.000 Kč, neboť na základě znaleckého posudku obvyklá cena převáděné nemovitosti ke dni 5. 12. 2013 dosahovala nejméně 971.000 Kč. Usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Kroměříži ze dne 30. 10. 2017, č. j. [Anonymizováno], byla zamítnuta stížnost žalobce proti usnesení o zahájení trestního stíhání, přičemž došlo k překvalifikování skutku na trestný čin lichvy dle § 218 odst. 1 alinea první, odst. 2 písm. a) tr. zák. Usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Kroměříži ze dne 9. 11. 2017, č. j. [Anonymizováno], byl podle § 47 odst. 1 tr. ř. zajištěn nárok poškozené [jméno FO] na vydání bezdůvodného obohacení získaného trestným činem na majetku obviněného (žalobce) do celkové výše 632.000 Kč. Zajištění se vztahovalo na bytovou jednotku č. [Anonymizováno] v domě č. p. [Anonymizováno] na pozemku p. č. [Anonymizováno] v k. ú. a obci [adresa] a k jednotce přináležející spoluvlastnické podíly na společných částech domu č. p. [Anonymizováno] a pozemků p. č. [Anonymizováno] a p. č. [Anonymizováno] v k. ú. a obci [adresa]. Podle § 47 odst. 4 tr. ř. se obviněnému mj. zakazovalo, aby uvedený majetek převedl na jiného nebo jej zatížil, záměrně poškozoval nebo ničil. Dne 21. 12. 2017 byla u Okresního soudu v Kroměříži podána obžaloba na obviněného žalobce pro přečin lichvy podle § 218 odst. 1 alinea první, odst. 2 písm. a) tr. zák. Rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži ze dne 28. 2. 2019, č. j. [Anonymizováno], byl žalobce zproštěn obžaloby podle § 226 písm. b) tr. ř., neboť skutek, který je mu kladen za vinu, není trestným činem. Usnesením Krajského soudu v Brně - pobočky ve [adresa], ze dne 26. 6. 2019, č. j. [Anonymizováno], bylo odvolání státního zástupce podané proti tomuto rozsudku, zamítnuto. Usnesení odvolacího soudu a rozsudek soudu prvního stupně nabylo právní moci dne 26. 6. 2019. Téhož dne, tj. 26. 6. 2019 podal žalobce prostřednictvím svého obhájce k Okresnímu soudu v Kroměříži návrh na zrušení zajištění nároku poškozené na majetku žalobce. Z odvolacího soudu se spis vrátil soudu prvního stupně dne 3. 7. 2019. Dne 16. 8. 2019 Okresní soud v Kroměříži usnesením č. j. [Anonymizováno], které nabylo právní moci dne 24. 8. 2019, zrušil zajištění nároku poškozené na majetku žalobce.

20. Podle § 5 písm. a) zákona č. 82/1998 Sb.: Stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním. Podle § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb.: Právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 zákona č. 82/1998 Sb.: 1) Nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. 2) Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. 3) Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

21. V souladu se zásadou presumpce správnosti rozhodnutí (§ 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb.) není soud v řízení o odpovědnosti státu za škodu oprávněn sám posuzovat zákonnost rozhodnutí vydaného v jiném řízení a podmínka nezákonnosti rozhodnutí je splněna pouze tehdy, bylo-li toto pravomocné rozhodnutí skutečně jako nezákonné zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Zrušujícím nebo měnícím rozhodnutím je soud vázán a není oprávněn sám posuzovat, zda ke zrušení došlo právem, či nikoliv.

22. Specifickým případem je nárok na náhradu škody způsobené zahájením (vedením) trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsouzením. Zde mohou vznikat újmy majetkové, spočívající zejména v nákladech na obhajobu či ve ztrátě na výdělku, ale i újmy nemajetkové spojené se stresem, nejistotou, narušením rodinných vztahů či ztrátou dobré pověsti v důsledku vedeného trestního stíhání. Právo na náhradu škody způsobené usnesením o zahájení trestního stíhání lze uplatnit zpravidla v případech, kdy trestní stíhání příslušné osoby bylo zastaveno nebo tato osoba byla zproštěna obžaloby. Při takovém výsledku trestního stíhání je totiž třeba vycházet z toho, že obviněná osoba trestný čin nespáchala, a že tedy proti ní nemělo být vzneseno obvinění. Neposuzuje se přitom správnost postupu orgánů činných v trestním řízení při zahájení trestního stíhání, rozhodující je výsledek trestního stíhání. Uvedené právo nemá pouze ten, kdo si obvinění sám zavinil, a ten, kdo byl obžaloby zproštěn nebo proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný, nebo že mu byla udělena milost anebo že trestný čin byl amnestován. Nárok na náhradu škody způsobené zahájením trestního stíhání se posuzuje podle § 5 písm. a), § 7 a 8 zákoně č. 82/1998 Sb., tedy jako nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím. Srovnej: Vojtek, P., Bičák, V. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, 94-118 s.

23. Trestní stíhání (jsou-li splněny podmínky odpovědnosti ve smyslu § 8 zák. č. 82/1998 Sb.) bez ohledu na délku řízení zpravidla představuje zátěž psychickou i osobnostní; zpravidla zasahuje do práva obviněného na lidskou důstojnost, osobní čest, dobrou pověst a ochranu jména, jakož i do soukromého a rodinného života, přičemž obviněný musí mimo jiné strpět i shromažďování a v některých případech i zveřejňování údajů o své osobě.

24. Zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, se poskytuje podle § 31a odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb., jenž je normou s relativně neurčitou hypotézou, která není stanovena přímo právním předpisem, a jenž tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Soudy při stanovení formy či výše zadostiučinění vycházejí především z povahy trestní věci, též z délky trestního stíhání, a především dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry poškozené osoby. Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti. Viz rozhodnutí NS ČR sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 (Rc 122/2012).

25. Povahou trestní věci se má na mysli zejména závažnost trestného činu kladeného osobě poškozené za vinu. To souvisí nejen se sazbou trestu odnětí svobody uvedenou v trestním zákoníku, ale i s reálnou hrozbou trestního postihu (druhem a výší trestu) a případného společenského odsouzení, jež se zrcadlí v charakteru veřejného zájmu chráněného trestními předpisy v konkrétním případě. Kritérium délky trestního řízení zohledňuje zejména to, po jak dlouhou dobu zásah do osobnostních složek jednotlivce v důsledku proti němu vedeného trestního řízení trval. Kritérium následků způsobených trestním řízením v osobnostní sféře poškozené osoby zohledňuje morální narušení osobnosti (integrity) poškozeného v době trestního stíhání a narušení její profesní, soukromé, rodinné, popřípadě i jiné sféry života.

26. Nemajetková újma představuje zásah do jiné než majetkové sféry poškozeného. Lze pod ní podřadit zdravotní dopady nedosahující úrovně předpisem stanovené diagnózy, účinky stresu a nejistoty, zásahy do dosavadního způsobu života, narušení rodinných vazeb, poškození cti, dobrého jména a pověsti. Ne všechna práva jsou chráněna stejnou intenzitou. Na porušení práv jsou navázány subjektivně pociťované následky, jež jsou představovány úzkostí, nejistotou (ohledně výsledku řízení, právního postavení), duševním stresem či jinou obtíží (společenské odsouzení, izolace), jejichž intenzita nebyla pouze nepatrná a jejichž trvání nebylo jen krátkodobé (nemajetková újma musí k založení odpovědnosti státu nepochybně dosahovat určité intenzity, kterou v konkrétní věci může v posledku určit pouze soud). Odpovědnostní titul může mít negativní dopady na osobnost člověka, jeho psychiku, čest, rodinný a společenský život, pracovní uplatnění apod. Přitom tyto obtíže se mohou projevovat ve vnějším světě (zejména v případě vztahů okolí k poškozenému), ale nemusejí (v případě úzkosti, nejistoty, stresu). Je zřejmé, že tam, kde se následky porušení práva ve vnějším světě neprojevují (jedná se o stav mysli), je prakticky nemožné takové následky prokazovat (ostatně často je to obtížné i v případech, kdy se projevují). V řízení se tak obvykle zjišťuje, zda jsou dány objektivní důvody, aby se dotčená osoba mohla cítit poškozenou, tedy zda vzhledem ke konkrétním okolnostem případu by se i jiná osoba v obdobném postavení mohla cítit dotčenou ve složkách tvořících ve svém souhrnu nemajetkovou sféru jednotlivce (viz rozsudek NS ze dne 20. 1. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2865/2015).

27. Nejvyšší soud se ve zmíněném rozsudku rovněž vyjádřil k tomu, k jakým dalším okolnostem, vedle shora uvedených kritérií, je třeba při stanovení formy a výše zadostiučinění přihlédnout (jedná se např. o okolnosti vztahující se k vlastnímu zahájení trestního stíhání či k jeho průběhu nebo o požadavek na to, aby forma a případná výše zadostiučinění nebyly v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti), a uzavřel, že „v konečném důsledku musí výše soudem přiznaného zadostiučinění odpovídat výši přiznaného zadostiučinění v případech, které se v podstatných znacích (poměřovaných zejména s ohledem na uvedená kritéria) shodují. Jinak vyjádřeno, výše přiznaného zadostiučinění by se neměla bez zjevných a podstatných skutkových odlišností konkrétního případu podstatně odlišovat od zadostiučinění přiznaného v případě skutkově obdobném. Významnější odchylka je v tomto směru možná jen tehdy, bude-li též soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna“. Stejný závěr byl vysloven i v pozdějším rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 67/2016.

28. K odstavcům 21. - 27. srovnej: Vojtek, P., Bičák, V. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 4. vydání. [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 2017, 284-374 s.

29. Trestní stíhání žalobce trvalo 21 měsíců. V jeho průběhu nebyl žalobce omezen na svobodě. Státní zástupce sice podal obžalobu, avšak soud dospěl k závěru, že skutek, který mu obžaloba kladla za vinu, není trestným činem a žalobce obžaloby zprostil; odvolání podané státním zástupcem bylo odvolacím soudem jako nedůvodné zamítnuto.

30. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že trestní stíhání žalobce nelze (s přihlédnutím k závažnosti trestného činu, který byl žalobci kladen k tíži) svou délkou vnímat jako výrazně nepřiměřené. Povaha trestné činnosti, pro kterou byl žalobce stíhán, nepůsobí značné společenské odsouzení. Stíhání žalobce nevešlo ve všeobecnou známost, nebylo medializováno, dokonce ani žalobcovi rodiče (tj. osoby žalobci nejbližší) nemají o trestním stíhání žalobce povědomí. Trestní stíhání nemá přetrvávající negativní dopad do žalobcova profesního či soukromého života.

31. Žalobce se domáhal, aby v rámci posouzení rozsahu nemateriální újmy způsobené mu nezákonným trestním stíháním byly zohledněny následující skutečnosti.

32. Ztráta nároku na odměny v zaměstnání, které nelze objektivně vyčíslit. Odvolací soud považuje toto tvrzení za nepravdivé. Podle mzdových listů a evidenčních listů důchodového zabezpečení nebyly žalobci vypláceny odměny ani v době před zahájením trestního stíhání, ani v době po jeho skončení. Taktéž sám žalobce v průběhu jednání dne 9. 3. 2023 potvrdil, že doposud mu v průběhu trvání pracovního poměru ve společnosti [Anonymizováno] nebyly žádné odměny vyplaceny, tj. nejen během trvání trestního stíhání, ale ani před ním či po něm. Není pravdivé tvrzení, že odměny nelze objektivně vyčíslit, když pro účely odměňování zaměstnanců byla ve společnosti [Anonymizováno] vydána směrnice ze dne 31. 12. 2016 (č. l. 81 spisu), jež jednoznačně určovala pravidla odměňování zaměstnanců.

33. Pokud by nebyl trestně stíhán, byl by dnes jistě na lepší a lépe placené pracovní pozici. Jedná se o ničím nepodloženou domněnku žalobce, který při jednání dne 9. 3. 2023 potvrdil, že po celou dobu trvání pracovního poměru ve společnosti [Anonymizováno] je stále na stejné pracovní pozici, tedy tato se ani po skončení trestního stíhání žalobce, kdy je jeho pracovní výkon již perfektní a bez výhrad ze strany nadřízených, nezměnila.

34. Informace obhájce o tom, že u podvodu, kde je sazba 2-8 let, mu reálně hrozí vězení, u lichvy, kde je sazba 6 měsíců – 5 let, mu sice vězení nehrozí, ale soud může skutek opět kvalifikovat jako podvod, vyvolávaly v žalobci strach. Stát neodpovídá za chybné hodnocení obhájce. Vzhledem ke znění § 55 odst. 2 věta první zák. č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, podle něhož za trestné činy, u nichž horní hranice trestní sazby odnětí svobody nepřevyšuje pět let, lze uložit nepodmíněný trest odnětí svobody jen za podmínky, že by vzhledem k osobě pachatele uložení jiného trestu zjevně nevedlo k tomu, aby pachatel vedl řádný život, žalobci reálně nehrozil trest odnětí svobody. Pokud obhájce žalobci skutečně uvedené informace poskytl, čímž v něm vzbudil popsané obavy, jde tento nepříznivý následek na vrub obhájci, stát za něj neodpovídá.

35. Informace obhájce o tom, že bude-li odsouzen, nebude splňovat podmínky pro výkon povolání (zpracovatel úvěrů), vyvolávaly v žalobci strach, že přijde o práci a v důsledku nesplacení úvěru o majetek včetně bydlení. Výpisem z obchodního rejstříku společnosti [Anonymizováno] a pracovní smlouvou žalobce u této společnosti bylo prokázáno, že v době, kdy byl žalobce trestně stíhán, předmětem činnosti společnosti [Anonymizováno] bylo mj. poskytování nebo zprostředkování spotřebitelských úvěrů, přičemž náplní práce žalobce coby zaměstnance této společnosti bylo zpracování a příprava žádostí o spotřebitelské úvěry.

36. Podle § 3 odst. 1 písm. a), b), d), e), h) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru: Pro účely tohoto zákona se rozumí a) poskytováním spotřebitelského úvěru 1. nabízení možnosti sjednat spotřebitelský úvěr vlastním jménem a na vlastní účet, 2. předkládání návrhu na sjednání spotřebitelského úvěru vlastním jménem a na vlastní účet, 3. provádění přípravných prací směřujících vlastním jménem a na vlastní účet ke sjednání spotřebitelského úvěru, včetně poskytování doporučení vedoucího ke sjednání spotřebitelského úvěru, 4. sjednávání spotřebitelského úvěru vlastním jménem a na vlastní účet, nebo 5. výkon práv a plnění povinností ze smlouvy o spotřebitelském úvěru osobou, která spotřebitelský úvěr se spotřebitelem sjednala, b) zprostředkováním spotřebitelského úvěru 1. nabízení možnosti sjednat spotřebitelský úvěr jménem a na účet poskytovatele, nebo jménem a na účet spotřebitele, 2. předkládání návrhů na sjednání spotřebitelského úvěru jménem a na účet poskytovatele, nebo jménem a na účet spotřebitele, 3. provádění přípravných prací směřujících ke sjednání spotřebitelského úvěru jménem a na účet poskytovatele nebo jménem a na účet spotřebitele, včetně poskytování doporučení vedoucího ke sjednání spotřebitelského úvěru, 4. sjednávání spotřebitelského úvěru jménem a na účet poskytovatele, nebo jménem a na účet spotřebitele, nebo 5. výkon práv a plnění povinností ze smlouvy o zprostředkování spotřebitelského úvěru osobou, která smlouvu o zprostředkování spotřebitelského úvěru se spotřebitelem uzavřela, d) poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr, e) zprostředkovatelem ten, kdo jako podnikatel zprostředkovává spotřebitelský úvěr, h) pracovníkem osoba, která je s poskytovatelem nebo zprostředkovatelem spotřebitelského úvěru v pracovněprávním vztahu, anebo člen statutárního orgánu nebo správní rady poskytovatele nebo zprostředkovatele spotřebitelského úvěru, nebo prokurista, pokud se přímo podílejí na poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, nebo jsou za poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru zodpovědní. Podle § 7 písm. g) zákona o spotřebitelském úvěru: Poskytovat spotřebitelský úvěr jako podnikatel je oprávněna pouze nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru (§ 9) za podmínek stanovených tímto zákonem. Podle § 8 odst.1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru: Ten, kdo je oprávněn poskytovat spotřebitelský úvěr, může být při provozování činností uvedených v § 3 odst. 1 písm. a) bodech 1 až 4 zastoupen pracovníkem, samostatným zprostředkovatelem, vázaným zástupcem nebo zprostředkovatelem vázaného spotřebitelského úvěru. Ten, kdo je oprávněn poskytovat spotřebitelský úvěr, může poskytovat spotřebitelský úvěr pouze tak, že jeho pracovník, vázaný zástupce a jeho pracovník, zprostředkovatel vázaného spotřebitelského úvěru a jeho pracovník splňují podmínky odborné způsobilosti podle § 60 a důvěryhodnosti podle § 72 nebo § 73, a zajistí, že tyto osoby si odborné znalosti a dovednosti udržují. Podle § 10 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru: Česká národní banka udělí oprávnění k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru žadateli, pokud je důvěryhodný; podmínku důvěryhodnosti musí splňovat i ovládající osoba žadatele. Podle § 13 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru: Oprávnění k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru zaniká odnětím (§ 146). Podle § 72 odst. 1, odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru: Pro účely tohoto zákona se za důvěryhodnou považuje fyzická osoba, která je plně svéprávná a dává předpoklad řádného provozování činnosti podle tohoto zákona. Důvěryhodnou pro účely tohoto zákona není fyzická osoba, která byla pravomocně odsouzena pro trestný čin proti majetku, pro trestný čin hospodářský nebo pro jiný trestný čin spáchaný úmyslně. Podle § 73 odst. 1, odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru: Pro účely tohoto zákona se za důvěryhodnou považuje právnická osoba, jejíž dosavadní činnost dává předpoklad řádného provozování činnosti podle tohoto zákona. Důvěryhodnou pro účely tohoto zákona není právnická osoba, nesplňuje-li podmínku důvěryhodnosti podle § 72 některý z členů jejího statutárního nebo dozorčího orgánu nebo správní rady nebo jiného obdobného orgánu. Podle § 146 odst. 1 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru: Česká národní banka může odejmout oprávnění k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru, samostatného zprostředkovatele, vázaného zástupce nebo oprávnění k činnosti zprostředkovatele vázaného spotřebitelského úvěru pro daného zastoupeného, jestliže nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru, samostatný zprostředkovatel, vázaný zástupce nebo zprostředkovatel vázaného spotřebitelského úvěru přestane splňovat podmínky stanovené tímto zákonem pro provozování činnosti. Podle § 154 odst. 1 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru: Ten, kdo je oprávněn poskytovat spotřebitelský úvěr, se dopustí přestupku tím, že v rozporu s § 8 odst. 2 provozuje svoji činnost prostřednictvím osob, které nesplňují podmínky odborné způsobilosti a důvěryhodnosti.

37. Z právě citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že pokud by žalobce byl v rámci předmětného trestního stíhání pravomocně odsouzen, nemohl by dále vykonávat práci zpracovatele úvěru, která je podřaditelná pod pojem „pracovník“ ve smyslu § 3 odst. 1 písm. h) tohoto zákona. Obava žalobce ze ztráty zaměstnání v případě odsouzení byla zcela odůvodněná. Z tohoto pohledu je uvěřitelné, že zaměstnavatel dával žalobci najevo svou nelibost (s ohledem na předmět jeho činnosti), nicméně odvolacímu soudu je z úřední činnosti známo (řízení vedené pod sp. zn. [Anonymizováno]), že jeden ze společníků společnosti [Anonymizováno] ([jméno FO]) byl v téměř totožném období rovněž trestně stíhaný, pročež si lze jen stěží představit, že by konkrétně on žalobci dával najevo svou nelibost.

38. V okolí se začalo šuškat, že žalobce je podvodník a lichvář. Jedná se o objektivně ničím nepodloženou domněnku žalobce. Toto jeho tvrzení je současně v příkrém rozporu se skutečností, že ani rodiče žalobce, s nimiž se pravidelně stýkal a nadále stýká, o jeho trestním stíhání nevěděli a dosud neví.

39. Žalobce byl prověřován již od 8. 2. 2016. Vzhledem k tomu, že v prosinci 2015 bylo na žalobce podáno trestní oznámení, bylo povinností orgánů činných v trestním řízení uvedené prověřit. Nemateriální újma v podobě zásahu do profesního a soukromého života mohla vzniknout nejdříve se zahájením trestního stíhání, tj. až po sdělení obvinění.

40. Trestní stíhání bylo zahájeno na základě nepravdivého odborného vyjádření, které si nechaly účelově zpracovat orgány činné v trestním řízení. Znalec [tituly před jménem] [jméno FO] nepravdivě vyčíslil hodnotu bytu na částku 971.000 Kč. Skutečná hodnota bytu bez zatížení věcným břemenem činila 640.000 Kč, což bylo potvrzeno dvěma znalci a jedním znaleckým ústavem. Z důvodu zatížení bytové jednotky věcným břemenem byla její hodnota mnohonásobně nižší. Tyto skutečnosti orgány činné v trestním řízení ignorovaly, žalobci se vysmály, to jej frustrovalo, zažíval pocity zoufalství a bezmoci. I po skončení trestního řízení vzpomínka na toto období vzbuzuje v žalobci negativní emoce, neboť nikdo nebyl dosud potrestán za nepravdivý znalecký posudek. Tvrzení o účelově nepravdivém odborném vyjádření [tituly před jménem] [jméno FO] je ničím nepodložená domněnka žalobce. Z odůvodnění zprošťujícího rozsudku vyplývá, že [tituly před jménem] [jméno FO] nezohlednil existenci věcného břemene zatěžujícího bytovou jednotku č. [Anonymizováno] ve [Anonymizováno], protože se domníval, že jejím prodejem věcné břemeno zaniklo. Vzhledem ke znění zadání znaleckého posudku nelze jeho postup hodnotit jako vědomě nesprávný. Zadání znaleckého posudku bylo ze strany orgánů činných v trestním řízení nepřesné, neboť z něj nevyplývalo, že by znalec měl ocenit nemovitost podle stavu ke dni 5. 12. 2013, kdy byla zatížena věcným břemenem. V době, kdy znalec posudek zpracovával, již věcné břemeno v katastru nemovitostí nebylo zapsáno. Pokud znalec nepodal posudek vědomě nepravdivý, není důvod jej trestat. Je zcela běžné, že se jednotliví znalci ve svých závěrech značně rozcházejí.

41. Každý úkon v trestním řízení těžce psychicky snášel, objevovaly se u něj pocity na zvracení, nevolnost, nechutenství, třes, nesoustředěnost, přestal společensky žít, neměl náladu a chuť chodit do společnosti, byl zavřený doma a přemýšlel o svém trestním stíhání a možných následcích, nebyl schopen navázat partnerský vztah. Jak bylo konstatováno již shora, je nepochybné, že každé trestní stíhání představuje zátěž psychickou i osobnostní, zpravidla zasahuje do práva obviněného na lidskou důstojnost, osobní čest, dobrou pověst a ochranu jména, jakož i do soukromého a rodinného života. Domáhá-li se poškozený zadostiučinění za nemateriální újmu tímto způsobenou, je třeba zjistit, zda jsou dány objektivní důvody pro to, aby se žalobce mohl cítit poškozen, nebo-li zda vzhledem ke konkrétním okolnostem případu by se i jiná osoba v obdobném postavení mohla cítit dotčenou ve složkách tvořících ve svém souhrnu nemajetkovou sféru jednotlivce (viz rozsudek NS ze dne 20. 1. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2865/2015). Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění a skutkového závěru soudu prvního stupně shrnutého v odstavci 39 odůvodnění napadeného rozsudku (viz odst. 11 odůvodnění tohoto rozsudku).

42. Shodně se soudem prvního stupně má odvolací soud za to, že konstatování porušení práv žalobce není dostatečné a je třeba žalobci za vzniklou nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním poskytnout přiměřené zadostiučinění v penězích. Protože výše zadostiučinění by se neměla bez zjevných a podstatných skutkových odlišností konkrétního případu podstatně odlišovat od zadostiučinění přiznaného v případě skutkově obdobném, je třeba provést srovnání s jinými obdobnými odškodněnými případy.

43. Způsob, jakým výši peněžního zadostiučinění určil soud prvního stupně, není souladný s judikaturou, pokud ji stanovil jako násobek částky připadající na jeden měsíc trvání trestního stíhání a počtu měsíců trvání trestního stíhání; srovnej rozhodnutí NS sp. zn. 30 Cdo 1055/2021.

44. Protože je především na žalobci, aby zvolil přesvědčivé srovnání, podle kterého jeho újma z hlediska spravedlnosti není menší než újma jiná, za kterou se přiznává minimálně žalovaná částka – srovnej např. rozhodnutí NS sp. zn. 30 Cdo 1747/2014 – byl žalobce odvolacím soudem vyzván, aby uvedl, z jakých obdobných případů odškodnění nemateriální újmy vzniklé nezákonným trestním stíháním vychází, když požaduje peněžité zadostiučinění ve výši 80.850 Kč (když v rozsahu částky 219.150 Kč byl žalobní požadavek na náhradu nemajetkové újmy pravomocně zamítnut rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži ze dne 13. 12. 2021, č. j. [Anonymizováno]), přičemž výše přiznaného zadostiučinění musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují.

45. Žalobce v reakci na uvedenou výzvu uvedl, že ve statistice, kterou Ministerstvo spravedlnosti zveřejňuje na svých internetových stránkách (Peněžní zadostiučinění za újmu způsobenou trestním stíháním - Ministerstvo spravedlnosti České republiky - Portál justice), nejsou uvedena v podstatě žádná kritéria, na základě kterých by mohl žalobce provést porovnání s případy, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují, proto žalobce dne 19. 12. 2024 požádal Ministerstvo spravedlnosti o podání informace, jaká výše náhrady nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, jež skončilo zastavením nebo zproštěním obžaloby, je v rámci předběžného projednání nebo na základě rozhodnutí soudu vyplácena poškozeným, a v případě, že v obdobných případech došlo k vyplacení náhrady nemajetkové újmy na základě rozhodnutí soudu, aby byly takové rozsudky žalobci poskytnuty, přičemž v žádosti žalobce popsal kritéria projednávané věci. Ministerstvo spravedlnosti však žalobci k uvedené žádosti sdělilo, že označená podobná kritéria nejsou v takovéto podobě statisticky sledována či zanášena do informačních systémů způsobem, jenž by umožňoval hromadné zpracování. Přestože statistika žalované je dle názoru žalobce k účelu srovnání obdobných případů de facto nepoužitelná, označil žalobce rozhodnutí, která mají alespoň částečně obdobné znaky.

46. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 12. 11. 2021, č. j. 22 C 239/2017-895, bylo poškozenému přiznáno zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním ve výši 40.000 Kč, přičemž poškozený byl trestně stíhán pro trestný čin podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. d) a trestný čin lichvy podle § 218 odst. 1, odst. 2 písm. a), písm. c) tr. zákoníku, podle obžaloby měl půjčovat peníze s velkým úrokem a vysokým přezajištěním; bylo mu sděleno obvinění ve dnech 30. 10. 2011 a 28. 6. 2012, soudem prvního stupně byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let, odvolacím soudem mu byl trest změněn na podmíněný v délce trvání 1 rok s podmíněným odkladem na 3 roky; zproštěn obžaloby podle § 226 písm. b) tr. řádu byl dne 8. 11. 2016 až poté, co byla pravomocná odsuzující rozhodnutí Nejvyšším soudem zrušena a věc vrácena k dalšímu řízení; trestní stíhání trvalo zhruba 5 let; v průběhu trestního stíhání byl poškozený vzat do vazby (3. 5. – 1. 12. 2015), neboť mařil konání hlavního líčení; poškozený byl trestně stíhán i v jiných věcech, měl souběžně další 3 trestní stíhání, z toho v jednom případě byl dne 30. 11. 2016 odsouzen pro úvěrový podvod k podmíněnému prestu odnětí svobody, v druhém případě se jednalo o trestní stíhání za ublížení na zdraví manželce v 5/2015, v jehož průběhu byl nepravomocně odsouzen v 5/2016 podmíněně, odvolacím soudem bylo rozhodnutí zrušeno a věc vrácena k dalšímu řízení, 12/2016 bylo trestní stíhání zastaveno z důvodu zpětvzetí souhlasu poškozené, v třetím případě byl trestně stíhán pro trestný čin podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zák., kdy byl zproštěn obžaloby podle § 226 písm. a) tr. ř.; poškozený byl závislý na alkoholu již před trestním stíháním, v důsledku trestního stíhání této závislosti více propadl; žil v malé obci, díky vazbě se o jeho trestním stíhání vědělo; trestní stíhání nemělo vliv na jeho profesní život.

47. Odvolací soud shledává, že oproti této srovnávané věci trvalo trestní stíhání žalobce podstatně kratší dobu (1 a roku oproti 5 letům); žalobce nebyl (ani nepravomocně) odsouzen, zatímco ve srovnávaném případě byl poškozený odsouzen nejprve k nepodmíněnému trestu odnětí svobody (nepravomocně), následně k podmíněnému trestu odnětí svobody dokonce pravomocně, ke zproštění obžaloby došlo až po vydání zrušujícího rozhodnutí dovolacím soudem; ve srovnávané věci byl poškozený trestně stíhán pro spáchání více skutků, zatímco žalobce pouze pro jeden skutek; žalobce nebyl (na rozdíl od poškozeného ve srovnávané věci) vazebně stíhán; o trestním stíhání žalobce téměř nikdo nevěděl, zatímco o trestním stíhání poškozeného ve srovnávané věci se v místě jeho bydliště všeobecně vědělo; žalobce byl bezúhonný a neměl jiné trestní stíhání, zatímco vůči poškozenému ve srovnávané věci byla souběžně vedena další 3 trestní stíhání, z nichž v jednom byl i pravomocně odsouzen. I při zohlednění skutečnosti, že ve srovnávané věci trestní stíhání neohrožovalo profesní život poškozeného (na rozdíl od případu žalobce), tyto vyjmenované okolnosti odůvodňují přiznání zadostiučinění v nižší výši než v tomto srovnávaném případě.

48. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 3. 5. 2024, č. j. 48 C 11/2023-256, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 19. 9. 2024, č. j. 53 Co 183/202431, bylo poškozenému přiznáno zadostiučinění ve výši 250.000 Kč, přičemž poškozený byl trestně stíhán v době 6/2014 – 2/2022 (7 let a 9 měsíců) pro pokračující zločin porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže dle § 248 odst. 2 al. III, odst. 4 písm. b) tr. zák. formou účastenství, bylo mu kladeno za vinu celkem 12 skutků, hrozil mu trest odnětí svobody na 2 až 8 let, později na 6 měsíců až 5 let, byl zproštěn obžaloby podle § 226 písm. c) tr. ř., poškozený byl bezúhonný, trestní stíhání intenzivně prožíval, pociťoval určité zdravotní obtíže, nicméně psychiatrickou ani jinou psychoterapeutickou pomoc nevyhledal, objevovaly se u něj změny nálad, zvýšená agrese, pocity deprese, beznaděje, stres, změna povahy a chování ve společnosti i v rodině, o trestním stíhání věděla rodina i kolegové, všichni jej podporovali, věřili v jeho nevinu, k pozastavení výkonu advokacie po celou dobu trestního stíhání nedošlo, po celou dobu advokacii vykonávat mohl, nicméně po celou dobu trestního stíhání bylo vedeno řízení ze strany ČAK o pozastavení výkonu advokacie.

49. Odvolací soud shledává, že v této srovnávané věci se jednalo o mnohem rozsáhlejší a závažnější trestnou činnost, poškozenému hrozil mnohem závažnější a citelnější trest, trestní stíhání trvalo nesrovnatelně déle, přičemž po celou dobu jeho trvání byla ohrožena možnost výkonu advokacie poškozeným. Všechny tyto okolnosti odůvodňují přiznání zadostiučinění žalobci v mnohem nižší výši než v tomto srovnávaném případě.

50. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 31. 5. 2021, č. j. 28 C 72/2016285, bylo poškozenému přiznáno zadostiučinění ve výši 95.000 Kč, přičemž poškozený byl trestně stíhán v době 6/2013 – 3/2015, tj. 1 rok a 9 měsíců, pro trestný čin lichvy podle § 218 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. ve stádiu pokusu, byl zproštěn obžaloby podle § 226 písm. b) tr. ř.; poškozený byl bezúhonný, nepodmíněný trest odnětí svobody mu reálně nehrozil, v případě odsouzení mohl očekávat trest podmíněný při spodní hranici sazby, čímž je intenzita nemajetkové újmy výrazně snížená; nemajetková újma poškozeného byla naopak umocněna tím, že se jednalo o již druhé trestní stíhání pro obdobný skutek, přičemž první skončilo také zproštěním; během trestního stíhání s ním omezili kontakt snacha s vnoučaty, někteří klienti se od něj odvrátili a odmítli s ním nadále obchodně spolupracovat, o trestním stíhání žalobce se dozvěděli jeho obchodní partneři v důsledku nestandartního chování vyšetřovatele; vedeným trestním stíháním bylo poškozeno dobré jméno žalobce, došlo k jeho veřejné dehonestaci ve městech, v nichž působil; poškozený byl během trestního stíhání nervóznější, nesoustředěný, agresivní, více požíval alkohol, a to až do míry závislosti s indikací k léčbě.

51. Odvolací soud shledává, že v této srovnávané věci byl poškozený trestně stíhán pro obdobnou trestnou činnost, trestní stíhání trvalo stejně dlouho, poškozený byl soudem prvního stupně zproštěn obžaloby z téhož důvodu, jako žalobce; věc je obdobná také v tom, že poškozený byl bezúhonný, nepodmíněný trest odnětí svobody mu reálně nehrozil, v případě odsouzení mohl očekávat trest podmíněný při spodní hranici sazby. Srovnávaná věc se však liší v tom, že poškozený byl trestně stíhán již podruhé pro obdobný skutek, což bylo soudem vyhodnoceno jako okolnost umocňující nemajetkovou újmu poškozeného a odůvodňující tedy vyšší zadostiučinění. Dále byly ve srovnávané věci zohledněny závažnější následky v osobnostní sféře poškozeného, kdy se od něj odvrátila nejbližší rodina a obchodní partneři; o trestním stíhání poškozeného se vědělo ve městech, v nichž v rámci své podnikatelské činnosti působil; trestní stíhání u poškozeného (na rozdíl od žalobce) zanechalo trvalé následky na jeho zdraví, když propadl alkoholu až do míry závislosti s indikací k léčbě. Po zhodnocení uvedených okolností dospěl odvolací soud k závěru, že žalobci by mělo být přiznáno nižší zadostiučinění než v této srovnávané věci.

52. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 18. 9. 2023, č. j. 20 C 96/20211167, bylo poškozené přiznáno zadostiučinění ve výši 100.000 Kč, přičemž poškozená byla trestně stíhána v době 12/2014 – 6/2020, tj. 5,5 roku, pro zvlášť závažný zločin legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b), odst. 4 písm. a), b), c) tr. zák. v metanolové kauze Březinovi; poškozené hrozila trestní sazba 2 až 8 let a trest propadnutí majetku, což je trest intenzivně dopadající do poměrů stíhané osoby; poškozená byla dosud bezúhonná; v rámci prověřování trestné činnosti byla v bytě poškozené provedena domovní prohlídka; dne 16. 12. 2014 od 6:05 do 23:50 byla poškozená zadržena, policie ráno zvonila doma, odvedla ji v poutech; byla zproštěna obžaloby dle § 226 písm. b) tr. ř.; trestní stíhání významně zasáhlo do osobnostní sféry poškozené, představovalo pro ni velkou zátěž, vyvolalo stigmatizaci v očích rodiny, přátel, sousedů, zaměstnavatelů, způsobilo narušení vztahů s přáteli a bývalými spolupracovníky, poškození cti a pověsti, a to především vlivem přehnané medializace, pročež měla poškozená problém najít si zaměstnání, byla obtěžována médii i v následném zaměstnání, novináři na ni čekali před domem, zvonili na ni doma; poškozená od trestního stíhání trpí problémy se spánkem, má strach z neznámých osob za dveřmi bytu; nemajetková újma poškozené byla zvýšena tím, že uvedené trestní stíhání bylo směšováno s jinou kauzou v metanolové aféře, která se zabývala trestnými činy proti životu a zdraví, což způsobilo odsuzující pohled veřejnosti a větší zásah do sféry žalobkyně, která byla stíhána za spáchání majetkového trestného činu; zohledněno bylo souběžné vedení dříve zahájeného trestního stíhání, v rámci něhož byla žalobkyně obviněna ze spáchání zvlášť závažného zločinu účasti na organizované zločinecké skupině a přečinu nadržování, které trvalo 1/2014 – 10/2021, a za které jí hrozil trest odnětí svobody v délce 2 až 10 let a trest propadnutí majetku.

53. Tato srovnávaná věc se odlišuje v řadě aspektů; trestní stíhání trvalo mnohem déle, poškozená byla stíhána pro nesrovnatelně závažnější trestnou činnost s hrozbou mnohem citelnějšího trestu; trestní stíhání vyvolalo mnohem závažnější následky v osobnostní sféře poškozené, jednak z důvodu některých procesních úkonů (domovní prohlídka, zadržení – omezení osobní svobody), jednak v důsledku intenzivní medializace případu. Odškodnění žalobce v nyní projednávané věci by ve srovnání s tímto případem mělo být významně nižší.

54. Žalovaná u jednání odvolacího soudu potvrdila, že nevyhověla žádosti žalobce ze dne 19. 12. 2024, neboť nedohledala srovnatelná rozhodnutí, kterými by bylo odškodňováno trestní stíhání v letech 2017-2019, vyjma rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 27. 2. 2024, č. j. 60 Co 6/2024-444, který žalovaná odvolacímu soudu předložila. Pokud Ministerstvo spravedlnosti řešilo obdobné případy trestního stíhání ve srovnatelném období, jednalo se o případy promlčené, případně došlo k mimosoudnímu vyřízení věci.

55. Protože skutečnost, že žalobce vyzval podáním ze dne 19. 12. 2024 žalovanou k označení srovnatelných rozhodnutí, a že žalovaná této žádosti nevyhověla, není mezi účastníky sporná, odvolací soud neprovedl žalobcem navržené dokazování jednak jeho žádostí ze dne 19. 12. 2024, jednak odpovědí žalované ze dne 7. 1. 2025 (v listině nesprávně uvedeno datum 7. 1. 2024).

56. Rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 27. 2. 2024, č. j. 60 Co 6/2024-444, bylo poškozenému přiznáno odškodnění ve výši 30.000 Kč, přičemž poškozený byl trestně stíhán v době 2/2018 – 9/2019, tj. 19 měsíců, pro trestný čin zpronevěry dle § 206 odst. 1, odst. 3 tr. zák., se sazbou trestu odnětí svobody na 1 – 5 let, pro skutek ze dne 14. 9. 2012, kterým měl způsobit školu ve výši 70.000 Kč, což je škoda, která jen nepodstatně převyšuje spodní hranici škody nikoliv malé ve smyslu zvolené právní kvalifikace; soudem prvního stupně byl nepravomocně odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody při spodní hranici trestní sazby, zproštěn byl až odvolacím soudem dle § 226 písm. b) tr. ř.; poškozený byl netrestaný, tudíž mu nehrozil nepodmíněný trest odnětí svobody, nýbrž jen podmíněný trest při spodní hranici trestní sazby; pokud jde o následky v osobnostní sféře poškozeného, bylo soudem zohledněno, že trestní stíhání vedlo k obecné nejistotě poškozeného a k jeho psychickému stresu a psychické rozladěnosti, které byly umocněny tím, že v případě pravomocného odsouzení za úmyslný trestný čin by poškozený pozbyl bezúhonnosti pro držení zbraní k výkonu práva myslivosti, které vykonával; poškozený žije v menší obci, přičemž trestní řízení vzešlo z podnětu člena honebního společenstva a mělo souvislost se spory mezi členy uvnitř honebního společenstva, přičemž za těchto okolností vznikla a rozšířila se v místě bydliště poškozeného obecná povědomost o tom, že poškozený je trestně stíhán, což se projevovalo v chování obyvatel obce vůči poškozenému, kdy poškozený v důsledku toho omezil účast a dosavadní zapojení do společenských akcích v obci v místě svého bydliště; po celou dobu trestního stíhání bylo vedeno řízení ze strany Národního bezpečnostního úřadu o zrušení platnosti dokladu opravňujícího poškozeného podnikat v nákupu a prodeji zbraní a střeliva a provádění zahraničního obchodu s vojenským materiálem, kdy poškozený byl jednatelem a společníkem dvou společností s tímto předmětem podnikání, když zrušení platnosti dokladu či pravomocné odsouzení by omezilo možnosti poškozeného ve výkonu podnikání, kdy na jeho podnikání žalobce byly účastny také manželka a dcera, což se dále projevilo v obecné nejistotě žalobce a psychickém stresu; podle odborného vyjádření lékaře u poškozeného vznikly důvody pro vyčíslení ztížení společenského uplatnění.

57. Popsaný případ je nepochybně (také dle názoru žalobce) skutkově nejbližší projednávané věci. Trestní stíhání trvalo téměř stejně dlouho, jeho předmětem byla obdobná trestná činnost s obdobnou hrozbou trestu a to jak s ohledem na dosavadní bezúhonnost tak s ohledem na výši způsobené škody, když v obou případech se jednalo o škodu při spodní hranici rozpětí daného příslušným ustanovením zákona (v případě srovnávané věci škoda jen nepodstatně převyšující hranici škody nikoliv malé v rámci zvolené právní kvalifikace, v případě žalobce škoda na samé spodní hranici „značné škody“ dle tehdy účinného znění zvolené právní kvalifikace), v obou případech se jednalo o trestní stíhání pro skutky spáchané v přibližně stejném období (ve srovnávané věci 9/2012, v případě žalobce 11-12/2013); obdobné jsou zásahy do osobnostní sféry trestně stíhané osoby, včetně hrozby ztráty zaměstnání, resp. výdělečné činnosti v případě odsouzení z důvodu pozbytí nezbytné podmínky bezúhonnosti; v neposlední řadě je uvedený případ ke srovnání nejvhodnější také s ohledem na fakt, že se jedná o rozhodnutí z nedávné doby (na rozdíl od většiny ostatních srovnávaných věcí). Nicméně oproti této srovnávané věci je dle názoru odvolacího soudu nyní projednávaná věc v některých aspektech odlišná, a to vždy ve smyslu nižšího rozsahu způsobené nemajetkové újmy. V nyní projednávané věci byl žalobce ohrožen nepatrně nižší trestní sazbou; pokud žalobce poukazuje na skutečnost, že mu bylo sděleno obvinění pro trestný čin podvodu s trestní sazbou 2 – 8 let, pak je nutno zdůraznit, že na základě stížnosti žalobce byl na samém počátku trestního stíhání státním zástupcem skutek překvalifikován na lichvu s trestní sazbou 6 měsíců až 5 let. Především však žalobce nebyl v průběhu trestního stíhání (ani nepravomocně) odsouzen, byl obžaloby zproštěn již soudem prvního stupně. Důvodem pro nižší odškodnění než v této srovnávané věci, je také skutečnost, že trestní stíhání žalobce nevešlo ve všeobecnou známost, u žalobce nedošlo k trvalému zhoršení zdravotního stavu, jež by indikovalo přiznání náhrady za ztížení společenského uplatnění.

58. Již v průběhu řízení před soudem prvního stupně žalovaná označila ke srovnání rozsudek Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 2. 10. 2015, č. j. 42 C 75/2014-57, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2016, č. j. 55 Co 40/201695, jímž bylo poškozenému přiznáno zadostiučinění ve výši 24.000 Kč, přičemž poškozený byl trestně stíhán v době 8/2012 - 4/2013, tj. 8 měsíců, pro trestný čin zpronevěry se sazbou 1 – 5 let, trestním příkazem soudu prvního stupně mu byl uložen podmíněný trest odnětí svobody v trvání 1 roku se zkušební dobou na 2 roky, následně byl zproštěn obžaloby podle § 226 písm. a) tr. zák.; v důsledku trestního stíhání došlo ke zhoršení zdravotního stavu poškozeného a zhoršení jeho vztahu s dcerou, která s ním přerušila kontakt.

59. Ve srovnání s nyní projednávanou věcí byl poškozený uznán vinným trestním příkazem a teprve následně zproštěn obžaloby; trestní stíhání mělo u poškozeného horší následky v podobě objektivně zjistitelného zhoršení zdravotního stavu. Na druhou stranu trestní stíhání poškozeného trvalo kratší dobu. S přihlédnutím k těmto rozdílům by odškodnění žalobce mělo být nižší než v této srovnávané věci. Nicméně odvolací soud považuje za vhodné zohlednit skutečnost, že srovnávané trestní stíhání probíhalo v dřívějším časovém období, pročež přihlédl k inflaci, jež má vliv faktickou hodnotu částky finančního odškodnění.

60. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 20. 11. 2017, č. j. 16 C 123/2014192, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 11. 4. 2018, č. j. 91 Co 91/2018214, bylo poškozenému přiznáno zadostiučinění ve výši 150.000 Kč, přičemž poškozený byl trestně stíhán pro trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. c) tr. zák. v jednočinném souběhu s trestným činem porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák., kterých se měl dopustit v souvislosti s výkonem funkce mimořádného a zplnomocněného velvyslance v Austrálii. Trestní stíhání trvalo cca 17 měsíců, hrozil mu trest odnětí svobody v délce 3 až 10 let, resp. 6 měsíců až 5 let, byl zproštěn obžaloby podle § 226 písm. b) tr. ř. Trestní stíhání mělo dopad na pověst poškozeného v místě jeho bydliště, u přátel, spolupracovníků, partnerů na politické a diplomatické úrovni v České republice a zahraničí, případ byl medializován po celou dobu trvání trestního řízení, byla výrazně zpochybněna jeho profesní i osobní integrita do té doby bezúhonného člověka, musel ukončit činnost poradce prezidentského kandidáta, po dobu trestního stíhání čerpal neplacené volno.

61. Ve srovnání s nyní projednávanou věcí trestní stíhání poškozeného sice trvalo mírně kratší dobu, avšak jednalo se o obvinění ze závažnější trestné činnosti, za kterou poškozenému hrozil citelnější trest; trestní stíhání poškodilo jeho pověst nejen v místě jeho bydliště, u přátel a spolupracovníků, ale též u partnerů na politické a diplomatické úrovni v České republice a zahraničí; po dobu trestního stíhání byl poškozený bez pravidelného příjmu, když byl nucen čerpat neplacené volno; vzhledem k profesnímu postavení poškozeného byl jeho případ medializován. Při zohlednění těchto aspektů musí být odškodnění žalobce v nyní projednávané věci výrazně nižší.

62. Po vyhodnocení shodných, podobných a odlišných okolností shora uvedených případů odškodnění nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním dospěl odvolací soud k závěru, že přiměřená výše zadostiučinění v projednávané věci činí 25.000 Kč. Nejvíce srovnatelných okolností lze shledat ve věci projednané Krajským soudem v Brně – pobočka ve [adresa] pod sp. zn. 60 Co 6/2024, kde bylo přiznáno zadostiučinění ve výši 30.000 Kč, byť v nyní projednávané věci je několik (shora uvedených, viz odst. 57) okolností, které odůvodňují přiznání odškodného v nižší výši.

63. Ostatně také sám žalobce označil věc projednanou Krajským soudem v Brně – pobočka ve Zlíně pod sp. zn. 60 Co 6/2024 za nejvíce odpovídající parametrům projednávané věci; naopak jím označená rozhodnutí označil nakonec za nesrovnatelná.

64. Odvolací soud proto podle § 219 o. s. ř. potvrdil odvoláním napadenou část výroku I rozsudku soudu prvního stupně v části, v níž byla žalovaná zavázána zaplatit žalobci zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 25.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 25.000 Kč od 3. 6. 2020 do zaplacení, přičemž ale změnil lhůtu splatnosti na 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku, kterou žalovaná požadovala s ohledem na nutnost dodržet předepsaný vnitřní administrativní postup pro poskytnutí plnění. V části, v níž bylo rozsudkem soudu prvního stupně přiznáno žalobci zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši dalších 55.850 Kč s úrokem z prodlení, odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že v této části žalobu jako nedůvodnou zamítl.

65. O nákladech řízení před soudy všech stupňů, tj. včetně řízení dovolacího, rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobce v rámci odškodnění újmy způsobené nezákonným trestním stíháním požadoval jednak náhradu nemajetkové újmy ve výši 300.000 Kč, jednak náhradu majetkové újmy ve výši 585.233 Kč. Byť ohledně požadavku na náhradu nemajetkové újmy ve výši 300.000 Kč byl úspěšný pouze v poměrně nepatrné části, podle § 142 odst. 3 o. s. ř. má nárok na pnou náhradu nákladů této části řízení, neboť rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu. Ohledně požadavku na náhradu majetkové újmy ve výši 585.233 Kč nebyl žalobce úspěšný ani zčásti, pročež podle § 142 odst. 1 o. s. ř. vzniklo v této části řízení právo na náhradu nákladů řízení naopak žalované. Za této situace považuje odvolací soud za spravedlivé, aby žádnému z účastníků nebyla přiznána náhrada nákladů řízení.

Poučení