6 C 149/2020 - 230

Rubrum

Okresní soud v Kroměříži rozhodl předsedou senátu JUDr. Ivanem Jordánem ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený dne [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Anonymizováno] [Anonymizováno] – [Jméno žalované A], IČO [IČO žalované A] sídlem [Adresa žalované A] jednající [Jméno žalované B], IČO [IČO žalované B] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] o náhradu škody takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se částečně zamítá co do částky [částka], co do zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení v částce [částka] k rukám advokáta [Jméno advokáta], se sídlem [adresa], a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] domáhal po žalované zaplacení náhrady škody způsobené nezákonným rozhodnutím dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady (dále jen „zákon č. 82/1998 Sb.“) ve výši [částka] s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Uvedl, že usnesením ze dne [datum] proti němu bylo zahájeno trestní stíhání pro spáchání zločinu podvodu dle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „TZ“), skutek byl následně překvalifikován na přečin lichvy dle § 218 odst. 1, odst. 2 písm. a) TZ, kdy rozsudkem Okresního soudu v [Anonymizováno] ze dne [datum] č. j. [spisová značka] ve spojení s usnesení Krajského soudu v [Anonymizováno], pobočky ve [adresa], ze dne [datum] č. j. [spisová značka] byl dle § 226 písm. b) zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu (dále jen „TŘ“) zproštěn obžaloby. Celková výše požadované náhrady je tvořena těmito dílčími nároky: - částkou 24 103,29 z titulu náhrady nákladů obhajoby, když náklady obhajoby celkem činily [částka] a žalovaná žalobci dosud poskytla toliko [částka], - částkou [částka] z titulu zmařeného prodeje bytové jednotky č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], nacházející se v budově č. p. [Anonymizováno] stojící na pozemku p. č. [hodnota], zapsané na LV [Anonymizováno] vedeném Kat. úřadem pro [Anonymizováno] kraj, Kat. pracoviště [adresa], pro kat. území a obec [adresa] (dále jen „nemovitost“), a s tím spojené povinnosti k úhradě smluvní pokuty vyplývající ze smlouvy o budoucí kupní smlouvě uzavřené dne [datum] s [tituly před jménem] [jméno FO]. Usnesením státního zástupce ze dne [datum] došlo k zajištění nemovitosti, čímž byl žalobci znemožněn prodej nemovitosti [tituly před jménem] [jméno FO] a žalobce byl proto zavázán k úhradě smluvní pokuty, - částkou [částka] z titulu náhrady škody způsobené znemožněním splacení úvěru ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] uzavřené se společnosti [právnická osoba]. Žalobce měl v úmyslu úvěr uhradit z výtěžku prodeje nemovitosti, kterou však v důsledku jejího zajištění nemohl prodat. V návaznosti na zmařený prodej nemovitosti nemohl žalobce úvěr včas uhradit, čímž mu vznikla škoda v podobě smluvního úroku ve výši 5 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši [částka], smluvního úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši [částka] a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši [částka], - částkou [částka] z titulu ušlé mzdy. V důsledku trestního stíhání se žalobce nebyl schopen plně soustředit na práci, proto neplnil řádně a včas pracovní úkoly. Jelikož vykazoval neuspokojivé pracovní výsledky, byla mu od [datum] zvýšená mzda jen o [částka] namísto [částka] a od [datum] jen o [částka] namísto [částka], za rok [Anonymizováno] a [Anonymizováno] mu rovněž nebyla vyplacena odměna v podobě třinácté a čtrnácté mzdy, která by v roce [Anonymizováno] činila [částka] a v roce [Anonymizováno] pak [částka], - částkou [částka] z titulu nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním. Žalobce dne [datum] uplatnil škodu u žalované, žalovaná nárok uznala jen v částce [částka] zahrnující náhradu obhajoby v částce [částka] a náhradu nákladů znaleckých posudků v částce [částka].

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhla zamítnutí žaloby. Žalovaná učinila nesporným, že u ní žalobce uplatnil nárok na náhradu škody a že mu poskytla odškodnění ve výši [částka]. Pokud jde o náhradu obhajoby, pak: - porada ze dne [datum] je součástí úkonu přípravy a převzetí zastoupení, - u úkonů ze dne [datum] a [datum] nejde o úkony právní služby a byly učiněny před vydáním nezákonného rozhodnutí, - další porady s klientem ze dne [datum] a [datum] byly nadbytečné, - návrh na provedení důkazů ze dne [datum] není úkonem právní služby, - písemné podání ze dne [datum] není podáním ve věci samé, - vyjádření k odvolání ze dne [datum] má být účtováno pouze jako 1 úkon, - návrh na zrušení zajištění ze dne [datum] byl neúčelný. [právnická osoba] za nemožnost realizace prodeje nemovitosti ve výši [částka] není důvodná, žalovaná zpochybňuje pravost smlouvy o smlouvě budoucí a příjmového pokladního dokladu. Pokud jde o náhradu škody z důvodu nemožnosti platit dluhy ve výši [částka], pak nebylo prokázáno, že ke vzniku škody došlo. Co se týče náhrady ušlého zisku, pak není postaveno najisto, že k vzniku škody došlo jednoznačně v důsledku trestního stíhání. Pokud jde o vznik nemajetkové újmy, jeví se dostatečným konstatování vydání nezákonného rozhodnutí a omluva.

3. Soud provedl dokazování výpověďmi svědků, účastnickým výslechem žalobce, a listinnými důkazy, z čehož učinil následující skutková zjištění:

4. Usnesením ze dne [datum] bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro spáchání zločinu podvodu dle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) TZ. Usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství v [Anonymizováno] ze dne [datum] byla zamítnuta stížnost žalobce proti usnesení o zahájení trestního stíhání a zároveň byl skutek překvalifikován na přečin lichvy dle § 218 odst. 1, odst. 2 písm. a) TZ. Rozsudkem Okresního soudu v [Anonymizováno] ze dne [datum] č. j. [spisová značka] ve spojení s usnesení Krajského soudu v [Anonymizováno], pobočky ve [adresa], ze dne [datum] č. j. [spisová značka] byl žalobce dle § 226 písm. b) TŘ zproštěn obžaloby.

5. Usnesením Okresního státního zastupitelství v [Anonymizováno] ze dne [datum] č. j. ZT [Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno] byla zajištěna nemovitost. Zrušení zajištění nemovitosti bylo učiněno usnesením Okresního soudu v [Anonymizováno] ze dne [datum] č. j. [spisová značka].

6. Z vyúčtování nákladů obhajoby a faktury č. [hodnota] vyplývá, že [Jméno advokáta] vyúčtoval žalobci náklady obhajoby na částku [částka]. Potvrzením o platbě bylo prokázáno, že náklady obhajoby byly uhrazeny dne [datum].

7. Smlouvou o úvěru ze dne [datum] se [právnická osoba]. zavázala poskytnout a také poskytla žalobci úvěr ve výši [částka] a žalobce se zavázal úvěr spolu s úrokem 5 % ročně splatit do [datum]. Pro případ prodlení byl ujednán smluvní úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z dlužné částky a smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Úvěr byl zajištěn zástavním právem k nemovitosti, a to na základě smlouvy ze dne [datum].

8. Z čestného prohlášení žalobce ze dne [datum] vyplývá, že v době splatnosti úvěru žalobce nedisponoval finančními prostředky pro úhradu úvěru.

9. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] [právnická osoba]. postoupila pohledávku za žalobcem na [jméno FO].

10. Smlouvou o budoucí kupní smlouvě uzavřené dne [datum] se žalobce zavázal uzavřít s [tituly před jménem] [jméno FO] kupní smlouvu na nemovitost, a to nejpozději do 90 dnů ode dne vyklizení nemovitosti. Pro případ neuzavření kupní smlouvy byla ujednána smluvní pokuta [částka]. Ze znění navrhované kupní smlouvy vyplývá, že kupní cena měla být uhrazena do 15 dnů od uzavření kupní smlouvy.

11. Z předávacího protokolu ze dne [datum] vyplývá, že tohoto dne došlo k vyklizení nemovitosti.

12. Úhrada smluvní pokuty [částka] [tituly před jménem] [jméno FO] je prokázána příjmovým pokladním dokladem z [datum]. Téhož dne došlo mezi stranami k uzavření dohody, dle které se zaplacením smluvní pokuty [částka] smlouva o budoucí kupní smlouvě zrušuje.

13. Pracovní smlouvou ze dne [datum], výplatnicemi na č. l. 52 až 64 spisu, mzdovým výměrem z [datum], mzdovým výměrem z [datum], mzdovým výměrem z [datum] a směrnicí z [datum] bylo prokázáno, že žalobce je od [datum] zaměstnán u [právnická osoba]. s měsíční hrubou mzdou ve výši [částka] od [datum], ve výši [částka] od [datum] a ve výši [částka] od [datum].

14. Ze sdělení [právnická osoba]. ze dne [datum], [datum] a [datum] vyplývá, že od [datum] došlo ke zvýšení mzdy „jen“ o [částka] a od [datum] „jen“ o [částka], a to z důvodu, že žalobce řádně a včas neplnil pracovní úkoly, měl neuspokojivé výkony a neúplně odpracovanou pracovní dobu. Pokud by žalobce plnil pracovní úkoly řádně, došlo by k navýšení mzdy od [datum] o [částka] a od [datum] o [částka], rovněž by žalobce měl nárok na 13. a 14. mzdu.

15. Přípisem ze dne [datum] žalobce uplatnil nárok na náhradu škody u žalované.

16. Ze stanoviska žalované ze dne [datum] a z výpisu z účtu vyplývá, že žalovaná uznala nárok žalobce ve výši [částka] a tato částka byla žalobci uhrazena dne [datum]. Ze stanoviska rovněž vyplývá, že žalobce uplatnil nárok na náhradu škody u žalované dne [datum].

17. Výpisem z katastru nemovitostí bylo ověřeno vlastnické právo žalobce k nemovitosti ke dni [datum].

18. Z protokolu o výtěžku veřejné dražby a uspokojení pohledávek ze dne [datum] vyplývá, že nemovitost byla vydražena ve veřejné dražbě za [částka] a tato částka byla užita na uspokojení pohledávky [právnická osoba]. ([jméno FO] – srov. č. l. 139 verte spisu) ve výši [částka].

19. Z vyčíslení pohledávky ze dne [datum] vyplývá, že ke dni [datum] činila pohledávka [jméno FO] za žalobcem částku [částka] na jistině, [částka] na smluvním úroku, [částka] na smluvním úroku z prodlení a [částka] na smluvní pokutě.

20. Výpisem z obchodního rejstříku byly ověřeny základní údaje o [právnická osoba].

21. Dále soud provedl dokazování rozsudky předloženými žalovanou ve věci náhrady škody dle zákona č. 82/1998 Sb. (č. l. 182 až 190 spisu), kterými byla zjištěna výše přiznané nemajetkové újmy v předmětných řízeních.

22. Z účastnické výpovědi žalobce vyplývá, že po dobu trestního stíhání pociťoval psychické problémy, měl strach a deprese, špatně spával, měl nechutenství, když obdržel předvolání od policie, tak nebyl schopen normálně fungovat, v den výslechu trpěl pocity na zvracení. Dále žalovaný trpěl třesy, které se u něho stále projevují, když si na trestní řízení vzpomene. Byl si vědom toho, že znalecký posudek na cenu nemovitosti není pravdivý a vůči němu je nespravedlivý, měl obavy o svou budoucnost. Celá záležitost měla vliv na jeho profesní život, neboť se nedokázal plně soustředit na práci, vykazoval větší míru chybovosti, podstatně se mu snížila výkonnost; dnes je již situace lepší. Cca od roku 2013 do 2018 měl důvěrný vztah s přítelkyní, avšak v důsledku trestního stíhání měl nechuť k soužití, byl uzavřený a stále skleslý, což bylo příčinou rozchodu. Uzavřel se do sebe a dosud nenavázal nový partnerský vztah, o což se ani nesnažil. V době trestního stíhání nenavštěvoval společenské akce, přestal provozovat sportovní aktivity. Rodiče neví o trestním stíhání, ačkoli je pravidelně navštěvuje. U psychologa nebyl. Výtěžek z prodeje nemovitosti plánoval použít na úhradu úvěru.

23. Z výpovědi svědka [jméno FO] vyplývá, že žalobce pracoval po nástupu do zaměstnání dobře a byl na něho spoleh. Asi od roku [Anonymizováno] do roku [Anonymizováno] nastaly problémy s výkonem jeho práce. Ve dnech, kdy žalobce navštěvoval policii či soud, tak do práce nepřišel, dále dělal chyby při zpracování úvěru a jeho práce musela být kontrolována. V roce [Anonymizováno] již práce žalobce dosahuje původní kvality. Žalobce přestal hrát badminton a volejbal, které dříve navštěvovali, přestal chodit s přáteli na pivo. Je mu známo, že asi v roce [Anonymizováno] se žalobce rozešel s přítelkyní. Z výpovědi svědka [jméno FO] taktéž vyplývá, že žalobce neměl pracovní potíže, až následně začal vykazovat chybovost a došlo ke zhoršení pracovní výkonnosti. Po ukončení trestního stíhání se začala jeho pracovní činnost zlepšovat. Svědek potvrdil, že žalobce přestal navštěvovat společné akce. Oba svědci potvrdili, že doklady o zvyšování mzdy žalobce jsou pravdivé.

24. Svědek [tituly před jménem] [jméno FO] vypověděl, že výzvu k uzavření smlouvy učinil neformálně. Po žalobci chtěl zaplatit smluvní pokutu [částka], kterou mu žalobce uhradil v hotovosti. Stejnopis pokladního dokladu z [datum] obdržel a podepsal, a to určitě téhož dne, kdy mu žalobce předal [částka]. Jiný příjmový doklad žalobci nepodepisoval.

25. Pokud byly v řízení provedeny další důkazy nad rozsah uvedený shora, pak z nich nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by měly význam pro rozhodnutí ve věci.

26. Z takto provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém a právním stavu věci.

27. Podle § 5 písm. a) zákona č. 82/1998 Sb., stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním.

28. Podle § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

29. Podle § 15 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

30. Podle § 31 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Podle odstavce 3 téhož ustanovení, náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně.

31. Podle § 32 odstavec 1 zákona č. 82/1998 Sb., bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

32. Usnesením ze dne [datum] bylo proti žalobci zahájeno trestní stíhání pro zločin podvodu s horní hranicí trestní sazby odnětí svobody 8 let, přičemž usnesením ze dne [datum] došlo k překvalifikování skutkové podstaty trestného činu na přečin lichvy s horní hranicí trestní sazby trestu odnětí svobody 5 let. Trestní stíhání žalobce trvalo do [datum], kdy nabyl právní moci zprošťující rozsudek Okresního soudu v [Anonymizováno] ze dne [datum] ve spojení s usnesením Krajského soudu v [Anonymizováno], pobočky ve [adresa], ze dne [datum]. Žalobci tak přísluší právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb.

33. Pokud jde o žalobcem uplatněnou náhradu škody z titulu zaplacených nákladů obhajoby, pak se soud vesměs ztotožnil s tvrzením žalobce o důvodnosti vzniku škody a tedy i její náhrady. Připomínky soud shledal co do úkonu právní služby spočívajícího v poradě s klientem dne [datum], neboť šlo fakticky o první poradu s klientem, která je součástí právní služby uvedené v § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“), tj. převzetí a příprava zastoupení nebo obhajoby na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb. Z ustanovení § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu totiž vyplývá, že první poradu s klientem nelze účtovat jako samostatný úkon právní služby (tj. vedle převzetí a přípravy věci), neboť ve smyslu ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) advokátního tarifu je takovým úkonem až další porada s klientem přesahující jednu hodinu. Dále se soud neztotožnil s dvojnásobným navýšením odměny za vyjádření k odvolání ze dne [datum], když jde o klasické vyjádření k odvolání ve věci samé s odůvodněním, nikoli o úkon právní služby časově mimořádně náročný dle § 12 odst. 1 advokátního tarifu; za odůvodnění odvolání tedy přísluší odměna jako za 1 úkon právní služby. Soud proto náhradu škody z titulu nákladů obhajoby ponížil o [částka] (tj. 2 300 + 1 500 + 2x 300 + DPH), žalobci tedy přiznal [částka] a žalobu zamítl co do částky [částka].

34. Pokud k tomu žalovaná poukazuje na: - účast při podání vysvětlení [datum] a [datum] s tím, že se nejedná o úkon právní služby, pak je její názor lichý, neboť jde o řádný úkon právní služby dle § 11 odst. 1 písm. e) advokátního tarifu. Pokud pak poukazuje na to, že úkony byly provedeny před zahájením trestního stíhání, je tato skutečnost irelevantní, neboť je nepochybné, že nebýt trestního řízení, které skončilo zprošťujícím rozsudkem, k vynaložení nákladů obhajoby mimo jiné i za tyto úkony (a tím i ke vzniku škody žalobci) by nedošlo; jinými slovy řečeno, náklady na účast obhájce při podání vysvětlení dne [datum] a dne [datum] byly vynaloženy v příčinné souvislosti s chybně vedeným trestním řízením a tedy i zcela důvodně, - další poradu s klientem dne [datum] a dne [datum], pak i tyto úkony právní služby byly učiněny zcela důvodně, když porady byly uskutečněny v návaznosti na podání vysvětlení, která jsou blíže rozebrána shora, - písemný návrh na doplnění dokazování dne [datum], pak jde o řádný úkon právní služby spočívající v písemném podání dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, neboť návrh na doplnění dokazování obsahuje vedle návrhu na provedení konkrétních důkazů i zdůvodnění jejich potřeby, - písemný návrh na zrušení zajištění věci ze dne [datum], pak jde o zcela legitimní úkon právní služby, jež byl učiněn plně v zájmu žalobce, když o zrušení zajištění nemovitosti nebylo do té doby rozhodnuto, ačkoli na zrušení tohoto zajištění měl žalobce logický a důvodný zájem.

35. Pokud jde o nárok žalobce na náhradu škody způsobené zmařením prodeje nemovitosti a s tím spojené povinnosti k úhradě smluvní pokuty vyplývající ze smlouvy o budoucí kupní smlouvě, pak se soud plně ztotožňuji s tvrzením žalobce. Žalobce v řízení prokázal, že v důsledku zajištění nemovitosti, ke kterému došlo v bezprostřední souvislosti s jeho trestním stíháním, byl žalobci znemožněn prodej nemovitosti dle smlouvy o smlouvě budoucí kupní, v čehož důsledku mu vznikla škoda odpovídající povinnosti k úhradě smluvní pokuty ve výši [částka] (čl. IV. odst. 4 smlouvy). Žalobce zároveň prokázal zaplacení uvedené částky [tituly před jménem] [jméno FO], když tato platba je doložená jednak příjmovým pokladním dokladem, jednak výpovědi samotného svědka [tituly před jménem] [jméno FO]. Zpochybňovala-li žalovaná pravost listin, pak nelze přehlédnout, že uzavření smlouvy i zaplacení smluvní pokuty potvrdil sám svědek a soud tedy nemá o vzniku škody žádné pochybnosti.

36. Pokud jde o nárok žalobce na náhradu škody způsobené znemožněním splacení úvěru z výtěžku prodeje nemovitosti, pak se soud i potud s tvrzením žalobce ztotožnil. Kdyby totiž nedošlo k zajištění nemovitosti, žalobce by nemovitost prodal [tituly před jménem] [jméno FO] v souladu se smlouvou o smlouvě budoucí kupní a disponoval by dostatečnou likviditou pro splacení úvěru. Jestliže však prodej nemovitosti byl v důsledku jejího zajištění znemožněn, neměl žalobce peněžní prostředky pro splacení úvěru a dostal se s jeho zaplacením do prodlení.

37. Předávacím protokolem žalobce prokázal, že k vyklizení nemovitosti došlo [datum], od tohoto dne (resp. dne následujícího) tedy začala v souladu s IV. odst. 1 smlouvy o budoucí kupní smlouvě běžet lhůta 90 dnů pro uzavření kupní smlouvy, která uplynula [datum]. Kdyby tedy byla smlouva uzavřena v poslední den této lhůty, byl by [tituly před jménem] [jméno FO] v souladu s čl. 3. písm. a) kupní smlouvy povinen zaplatit kupní cenu do 15 dní, tj. nejpozději do [datum]. Následujícího dne by žalobce mohl splatit úvěr. K prodeji nemovitosti však z důvodu jejího zajištění nedošlo a žalobci tím pádem vznikla škoda v podobě: - smluvního úroku ve výši 5 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši [částka], neboť kdyby žalobce dne [datum] úvěr splatil, povinnost k úhradě smluvního úroku za vymezené období by zanikla, - smluvního úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši [částka] a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši [částka], neboť kdyby žalobce dne [datum] úvěr splatil, nedostal by se do prodlení.

38. Pokud jde o nárok žalobce na náhradu škody způsobené ušlou mzdou, pak nelze postavit najisto, že kdyby trestního stíhání žalobce nebylo, k úpadku jeho pracovní morálky by nedošlo a zároveň, že by došlo k navýšení mzdy a výplaty pracovních odměn v celkové výši [částka]. Ačkoli je z provedeného dokazování (srov. především výpovědi svědků, dopisy zaměstnavatele) zřejmé, že přibližně v době, kdy bylo vedeno trestní stíhání žalobce, došlo u žalobce k určitému pracovnímu regresu, což jistě bylo i odrazem jeho narušeného psychického stavu vlivem trestního stíhání, tak nelze dovodit, že úpadek žalobcovy pracovní morálky byl dán výlučně dopady trestního řízení. Z tohoto důvodu soud žalobu co do výše nároku žalobce na náhradu ušlé mzdy zamítl. K tomu ovšem třeba dodat, že dopady trestního řízení do žalobcova profesního života soud zohlednil dále v rámci ohodnocení nemajetkové újmy způsobené žalobci trestním stíháním.

39. Pokud jde o nárok žalobce na náhradu škody v podobě zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, pak se soud s nárokem žalobce ztotožňuje pouze částečně. Soud vyšel ze zjištění, že trestní stíhání žalobce nelze (s přihlédnutím k závažnosti trestného činu, který byl žalobci kladen k tíži) svou délkou vnímat jako výrazně nepřiměřené (21 měsíců). Povaha trestné činnosti, pro kterou byl žalobce stíhán, nepůsobí značné společenské odsouzení. Stíhání žalobce nevešlo ve všeobecnou známost, nebylo medializováno, dokonce ani žalobcovi rodiče (tj. osoby žalobci nejbližší) nemají o trestním stíhání žalobce povědomí; trestní stíhání tak nemělo výraznější zásah do jeho dobrého jména či cti. Žalobce nebyl stíhán vazebně, nebyl nijak omezen ve svobodě pohybu. Trestní stíhání nemá přetrvávající negativní dopad do žalobcova profesního života a de facto ani soukromého života; bylo-li v řízení poukazováno na rozchod žalobce s přítelkyní, pak nebyla prokázána výlučná příčinná souvislost rozpadu partnerského vztahu s trestním řízením. Na druhou stranu ovšem nelze přehlédnout, že trestní stíhání působilo na žalobce ohrožujícím způsobem, neboť v případě vydání odsuzujícího rozsudku by mu bylo znemožněno pokračovat v jeho profesní dráze v oblasti finančnictví, jelikož by v souladu s § 72 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. nesplňoval podmínky pro výkon svého povolání. Trestní řízení rovněž mělo jednoznačně nepříznivý dopad na psychický stav žalobce, v čehož důsledku mělo přesah jak do jeho pracovního života, ve kterém došlo k jistému poklesu pracovní výkonnosti, tak i do jeho soukromého života, když se žalobce přestal účastnit společenských akcí a sportovních aktivit s přáteli, a v neposlední řadě i do rodinného života, když nepříznivý psychický stav měl jistě podíl (byť třeba minimální) na rozpadu dlouholetého vztahu s přítelkyní. Opomenout nelze ani skutečnost, že žalobce od počátku věděl, že trestní stíhání bylo zahájeno nedůvodně, že se trestného činu ani jiného protiprávní jednání nedopustil (např. ve formě přestupku), toto logicky vnímal jako nespravedlnost, což mělo za následek prohloubení negativního dopadu trestního stíhání na žalobce. Žalobce jakožto osoba dosud trestně nestíhaná vnímal trestní stíhání jako velice nepříznivý zásah do osobní integrity, kdy mu hrozil trest odnětí svobody, trpěl nejistotou, došlo u něho také k dopadům na jeho psychický stav (byť tyto neměly povahu škody na zdraví).

40. S ohledem na obecně sdílenou představu spravedlnosti a obecné slušnosti (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka]) dospěl soud k přesvědčení, že v projednávané věci nepostačuje zadostiučinění v podobě omluvy a konstatování porušení práva, neboť takové zadostiučinění je s přihlédnutím ke způsobené újmě na kvalitě osobního a pracovního života nutno vnímat jako nepřiměřené. Žalobce byl po dobu trestního stíhání vystaven vysoké míře stresu a nejistoty. Soud proto přiznal žalobci peněžitou náhradu nemajetkové újmy v částce [částka] za měsíc trestního stíhání, tj. za 21 měsíců trestního stíhání celkem [částka]. Takto stanovené zadostiučinění odpovídá intenzitě žalobci způsobené újmy. Soud přitom zohlednil rozsudky předložené žalovanou (č. l. 182 až 190 spisu), které porovnal s projednávanou věcí. Především pak soud poukazuje na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum] č. j. [spisová značka], který je z dostupné judikatury projednávané věci svou povahou nejbližší. V citované věci byl poškozený nezákonně stíhán 8 měsíců pro trestný čin zpronevěry s trestní sazbou až 5 let; stíhání skončilo zproštěním podle § 226 písm. a) TŘ. Jakkoli citovaný případ vykazuje dílčí rozdíly, z dostupné judikatury je zcela jistě nejpodobnější nyní projednávané věci. V obou případech jde o osoby dosud netrestané, viněné z hospodářské kriminality menší intenzity se sazbou odnětí svobody až 5 let, u kterých se trestní stíhání ukázalo býti nedůvodným. V projednávané věci však na rozdíl od věci citované došlo ke zproštění obžaloby z důvodu dle § 226 písm. b) TŘ, tedy proto, že skutek není trestným činem. Oproti tomu v citovaném rozhodnutí došlo ke zproštění z důvodu neprokázání, že se skutek stal. V tom je značný rozdíl, neboť zatímco v nyní projednávané věci je postaveno najisto, že skutek není trestným činem (což na jednu stranu mění pohled na osobu stíhanou k lepšímu, avšak na druhou stranu negativněji působí na její vlastní psychiku, jelikož stíhaná osoba ví, že se trestného činu nedopustila), v citovaném případě jde jen o to, že se v trestním řízení nepodařilo skutek prokázat (o skutku panují nejistoty). Stíhání žalobce bylo o 13 měsíců delší, a tedy na žalobce negativně působilo déle a se stupňující se intenzitou. V obou případech spočívá nemajetková újma zejména v nejistotě o výsledku stíhání. Pokud tedy v citované věci byla stanovena výše zadostiučinění na částku [částka] (tj. [částka] za jeden měsíc trestního stíhání), pak v projednávané věci je na místě stanovit zadostiučinění žalobce na částku [částka] (tj. [částka] za jeden měsíc trestního stíhání). Vyšší sazba je zde odůvodněná především tím, že trestní stíhání žalobce trvalo delší dobu a tedy negativní tlak na žalobce byl intenzivnější; přehlédnout pak také nelze panující obavy žalobce stran nejisté profesní budoucnosti v případě odsuzujícího rozsudku, jakož i skutečnost, že na přechodnou dobu byl žalobce stíhán pro trestný čin podvodu se sazbou odnětí svobody až 8 let. Ve zbytku pak byl nárok žalobce na náhradu nemajetkové újmy zamítnut.

41. Je-li žalobci přiznán úrok z prodlení z částky [částka] od [datum], pak je to dáno tím, že částečná úhrada plnění ze strany žalované nastala až [datum], ačkoli dle § 15 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. činila lhůta splatnosti náhrady škody do 6 měsíců od uplatnění nároku. Žalobce uplatnil nárok u žalované dne [datum], jak ostatně dokládá sama žalovaná v úvodní větě prvního odstavce svého stanoviska ze dne [datum] (srov. č. l. 89 spisu). [právnická osoba] tedy byla splatná dne [datum]. Pokud do tohoto dne žalovaná nenahradila žalobci škodu, dostala počínaje dnem [datum] do prodlení a od tohoto data žalobci dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku přísluší úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., tedy ve výši 10 % ročně, z částky [částka], a to až do [datum]. Dne [datum] žalovaná uhradila žalobci [částka], od tohoto dne proto žalobci přísluší zákonný úrok z prodlení z částky [částka], a to až do zaplacení.

42. Výrok o tom, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení, má oporu v ust. § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), kde se uvádí, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobce byl v řízení úspěšnější než žalovaná v rozsahu 22 %, soud mu proto v tomto rozsahu přiznal náhradu nákladů řízení, a to dle advokátního tarifu za právní zastoupení advokátem za 15 úkonů právní služby, a to za převzetí a přípravu zastoupení dle ust. § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu, za výzvu k náhradě škody, za písemné podání žaloby a za vyjádření ze dne [datum], [datum], [datum] a [datum] dle ust. § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, za účast advokáta u jednání soudu dne [datum], dne [datum], dne [datum] (3 započaté hodiny) a dne [datum] dle ust. § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu, za další poradu s klientem přesahující 1 hodinu dne [datum], [datum] a [datum] dle ust. § 11 odst. 1 písm. c) advokátního tarifu. Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby činí dle ust. § 7 bod 6 ve spojení s § 8 odst. 1 advokátního tarifu [částka]. Za uvedené úkony by v případě plného úspěchu tedy byla přiznána odměna v celkové výši [částka]. Za tyto úkony byl dále přiznán v souladu s ust. § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu 15x režijní paušál v celkové výši [částka]. Dále žalobci náleží náhrada nákladů spojených s cestou z [adresa] do [Anonymizováno] a zpět v souvislosti s jednáními soudu ve výši [částka], představující náhradu za promeškaný čas dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu za 32 započatých půlhodin po [částka] (tj. [částka]) a náklady cestovného osobním automobilem při cestě z [adresa] do [Anonymizováno] a zpět, tj. 4x 299 km, při kombinované spotřebě 6,6 litrů/100 km a ceně motorové nafty ve výši [částka] za 1 litr a sazbě opotřebení vozidla [částka]/1 km dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. (tj. [částka]). Jelikož advokát osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, byla v souladu s ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. přiznána 21 % DPH z odměny. Dále byla přiznána náhrada za zaplacený soudní poplatek, který činil [částka]. Celkem by tedy při plném úspěchu žalobci náleželo na náhradě nákladů řízení [částka]. Jelikož žalobce byl úspěšný v rozsahu 22 %, byla mu přiznána náhrada nákladů řízení v částce [částka].

43. Výrok o tom, že žalovaná je povinna uhradit náklady řízení do 3 dnů od právní moci rozsudku, má oporu v ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., kde se uvádí, že uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do 3 dnů od právní moci rozsudku.

44. Výrok o tom, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení k rukám advokáta, má oporu v ust. § 149 odst. 1 o. s. ř., kde se uvádí, že zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátovi.

Poučení