48 C 11/2023 - 256

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Ivem Krýsou ve věci žalobce: JUDr. [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupen advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: [Anonymizováno], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/1] za niž jedná [Anonymizováno] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] o zaplacení 5 992 789,98 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 1 256 859,50 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z částky 1 256 859,50 Kč od 20.1.2023 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky 4 735 930,48 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 5 992 789,98 Kč od 20.7.2022 do 19.1.2023 a úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 4 735 930,48 Kč od 19.1.2023 do zaplacení se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 65 878,60 Kč k rukám zástupce žalobce, [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] advokáta, do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou ze dne 17.1.2023, doručenou soudu téhož dne, ve znění pozdějších doplnění domáhal po žalované zaplacení náhrady škody a odškodnění za nemajetkovou újmu v souvislosti s trestním řízením vedeným proti žalobci posléze u Městského soudu v [Anonymizováno] pod sp.zn. [právnická osoba]. Žalobce se domáhal náhrady nákladů obhajoby ve výši 917 240,50 Kč s příslušenstvím, jak budou specifikovány dále, přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu z trestního stíhání ve výši 4 500 000 Kč s příslušenstvím a přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce trestního řízení. Žalobce uvedl, že proti němu bylo vedeno trestní řízení, které skončilo vydáním zprošťujícího rozsudku Městským soudem v [Anonymizováno] ze dne 25.1.2022, který nabyl právní moci dne 2.3.2022. K nemajetkové újmě žalobce tvrdil, že komplikace v souvislosti s trestním řízením způsobily žalobci značné obtíže v rámci profesního a rodinného života, narušily mu poklidné budování kariéry a vzniklá situace zasáhla do jeho rodinného života a psychického, resp. duševního rozpoložení, kdy byl vystaven dlouhotrvajícímu tlaku a nejistotě z výsledku předmětného trestního řízení, což vedlo ke zcela zbytečnému psychické utrpení a strádání. Došlo ke ztrátě prestiže a důvěry klientů, kdy žalobce byl rovněž vyloučen z možnosti získávat další klienty a přišel o některé zakázky. Žalobce se obával o svoji budoucnost a své pracovní uplatnění, pokud by mu byl pozastaven výkon advokacie. Své trestní stíhání intenzivně prožíval a těžko se soustředil na něco jiného. Propadal úzkostem a depresím, trpěl ekzémy, svěděním pokožky, zhoršením stavu seborické dermatitidy, snížením libida a sníženou tvorbou spermií. Odkládal i založení rodiny. Došlo k výrazné medializaci. Žalobce dále uvedl, že mu hrozil trest odnětí svobody na 2 léta až 8 let, po změně kvalifikace na 6 měsíců až 5 let, přičemž trestní řízení trvalo téměř 8 let, což jeho újmu násobilo. Žalobce se domáhal i odškodnění za nepřiměřenou délku řízení ve výši 575 549,48 Kč s příslušenstvím. K tomu uvedl, že ve věci rozhodoval jen soud I. stupně, žalobce sám k délce nijak nepřispěl. Za jeden rok řízení žalobce požadoval 75 000 Kč.

2. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 28.3.2023 k žalobě učinila nesporným, že u ní žalobce dne 19.7.2023 nároky ve výši uplatněné touto žalobou uplatnil. K projednání žádosti žalobce nedošlo z důvodu, že žalovaná neměla k dispozici trestní spis. Z tohoto důvodu žalovaná věc předběžné projednání ukončila bez věcného vyřízení dne 28.3.2023. K jednotlivým úkonům právní služby se žalovaná vyjádřila podáním ze dne 5.9.2023. V tomto podání k nároku z nepřiměřené délky řízení uvedla, že k zásadním prodlevám v trestním řízení nedošlo a celkovou délku řízení tak nelze považovat za nepřiměřenou. I kdyby však soud dospěl k jinému závěru, je částka 75 000 Kč za rok řízení zcela nepřiměřená a neodpovídá ustálené judikatuře NS ČR. K nároku na odškodnění nemajetkové újmy z trestního stíhání žalovaná uvedla, že pokud jde o zásahy do profesní sféry, pak žalobce i podle svých tvrzení po celou dobu trestního řízení advokacii vykonával, kdy některá obecná tvrzení považuje žalovaná za vágní a neurčitá. Medializace pak je prostým důsledkem veřejnosti trestního řízení a veřejných poměrů případu, což nelze přičítat k tíži žalované. Žalobce po celou dobu stíhání nevyhledal odbornou pomoc, ani neměl předepsánu žádnou medikaci. Fyziologické dopady, které žalobce připisuje stresu nebyly nijak lékařsky řešeny a příčinná souvislost je dovozena pouze na základě žalobních tvrzení. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout.

3. Předmětem řízení byly tři nároky žalobce, a to jednak na náhradu škody 917 240,50 Kč a jednak na odškodnění nemajetkové újmy 4 500 000 Kč a 575 549,48 Kč, vždy s vymezeným příslušenstvím.

4. Soud o věci rozhodl při nařízeném jednání.

5. Mezi účastníky bylo nesporné, že trestní stíhání žalobce bylo zahájeno usnesením policejního orgánu ze dne 25. 6. 2014 a že skončilo zprošťujícím rozsudkem Městského soudu v [Anonymizováno], který nabyl právní moci dne 2. 3. 2022, že žalobce u žalované nároky uplatnil dne 19.7.2022 ve výši žalované částky, že žalovaná nároky žalobce věcně neprojednala z důvodů, jak uvedeny ve sdělení ze dne 28.3.2023, a dále úkony právní služby, režijní paušály a náhrady za promeškaný čas dle vyjádření žalované na č.l.

73. Nesporné dále bylo, že žalobce po celou dobu trestního řízení advokátem a že mu výkon advokacie nebyl pozastaven, jakož i to, že žalobce byl předvolán k provedení identifikačních úkonů podle § 65 zákona č. 277/2008 Sb. policejním orgánem dne 24. 8. 2015, že se vyjádřením ze dne 17. 9. 2015 z tohoto omluvil, informoval o podané žalobě a podal proti provedení identifikačních úkonů námitky a dále to, že policejní orgán poté od provedení identifikačních úkonů opustil, a že k jejich provedení nedošlo.

6. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující další skutková zjištění a dospěl k dále uvedeným závěrům o skutkovém stavu.

7. Ze spisu Městského soudu v Praze, sp.zn. [právnická osoba] zjištěno, že proti žalobci bylo dne 27.5.2014 usnesením Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hl. města Prahy, Služba kriminální policie a vyšetřování, Odbor [Anonymizováno] č.j.: [Anonymizováno], zahájeno dle § 160 odst. 1 trestního řádu trestní stíhání pro podezření ze spáchání pokračujícího zločinu porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže dle ust. § 248 odst. 2, al. III, odst. 4 písm. b) trestního zákoníku spáchaného formou účastenství dle § 24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku. Policejní orgán v usnesení o zahájení trestního stíhání kladl žalobci ve 12 popsaných skutcích za vinu účastenství na spáchání pokračujícího zločinu porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže dle ust. § 248 odst. 2, alinea 3, odst. 4 písm. b) trestního zákoníku ve formě pomoci konkrétně radou a odstraněním překážek. Dne 30.6.2014 podal žalobce stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání, kterou dne 1.8.2014 doplnil. Trestní stíhání odmítl jako zjevně neopodstatněné, nedůvodné a neodůvodněné s tím, že se nikdy žádného jednání, které by naplňovalo znaky jakéhokoliv trestného činu, nedopustil, přičemž mimo jiné argumentoval také tím, že popsané skutky v usnesení o zahájení trestního stíhání nejsou ani trestným činem. Dne 17.7.2014 byla vyloučeno podezření z podvodu a legalizace výnosů z trestné činnosti k samostatnému řízení. Následně bylo rozhodnuto usnesením Nejvyššího státního zástupce, že příslušným k rozhodováním o stížnosti je Vrchní státní zastupitelství (viz usnesení VSZ v Praze ze dne 30. 3. 2015). V prosinci 2014 až lednu 2015 byly vyslechnuti obvinění. Dne 30. 3. 2015 bylo o stížnosti žalobce rozhodnuto tak, že ohledně skutků 1 až 5 a 8 až 12 bylo usnesení policejního orgánu ze dne 27.5.2014 zrušeno a policejnímu orgánu uloženo, aby ve věci znovu jednal a rozhodl a ohledně skutků 6 a 7 byla stížnost jako nedůvodná zamítnuta. V září 2015 provedeno dožádání právní pomoci na Slovensko. Dne 8. 12. 2015 navrhl jiný obviněný ([Anonymizováno]) předvedení či uložení pořádkových pokut svědkům, kteří se opakovaně nedostavili k výslechu policie. Policie pořádkové pokuty počala udělovat v únoru 2016. V květnu 2016 a Městský soud v [Anonymizováno] některé pokuty zrušil, neboť měl omluvu z výslechu svědka za důvodnou. Pokuty svědkům snížil Městský soud v [Anonymizováno] i v září 2017. O uložení pořádkových pokut svědkům bylo rozhodováno policií i Městským soudem opakovaně, když svědci neposkytovali policii součinnost. Naposledy Městský soud v [Anonymizováno] rozhodoval o snížení pokuty dne 28. 6. 2018. Obvinění též žádali zastavit trestní stíhání. Žalobce tak učinil podáním ze dne 30.8.2019. Policie v letech 2015 až 2018 vyslýchala desítky svědků, u některých v roce v průběhu roku 2017 požádala o zproštění mlčenlivosti. Policie nashromáždila velké množství úředních záznamů o podání vysvětlení, písemnosti týkající se [Anonymizováno], nákupů směnek, podklady od ČNB, obchodního rejstříku. Obhajoba předložila znalecké posudky z oboru ekonomika na posouzení finančních operací. Žalobce vyrozuměn o možnosti prostudovat trestní spis, čehož obhájce dne 24.7.2019 využil. Dne 30.9.2019 policie navrhla podat obžalobu na 9 obviněných. Policie provedla přes 130 výslechů, řada osob vypovídala opakovaně. Obžaloba byla podána dne 28.5.2020. V červnu 2020 soud provedl lustraci obžalovaných. Dne 18.8.2020 byl podán návrh na předběžné projednání obžaloby, které bylo dne 24.8.2020 nařízeno na 21.9.2020. Téhož dne se konalo neveřejné zasedání, při které bylo zastaveno trestní stíhání zemřelé obžalované a bylo zastaveno i trestní stíhání dalších obžalovaných včetně žalobce, neboť soud měl za to, že skutky nejsou trestným činem. Dne 15. 10. 2020 se státní zástupce odvolal. Dne 27.10.2020 byl spis předložen Vrchnímu soudu v [Anonymizováno], který dne 23. 11. 2020 usnesení zrušil a uložil Městskému soudu, aby ve věci rozhodl, když shledal zákonné znaky trestného činu. Spis byl vrácen dne 1.12.2020. Dne 12.1.2021 soud nařídil hlavní líčení na 1., 2. a 4. 3. 2021. Dne 17. 1. 2021 požádal obhájce obž. Kozáka o nový termín s ohledem na plánovanou dovolenou, proto odročeno na 29., 30. a 31. 3. 2014. Dne 18. 3. 2021 požádal obž. [Anonymizováno] o odročení jednání z důvodu nákazy Covid-19. Hlavní líčení poté odročeno na 9. 6. 2021 a další dny. V dnech 9. 6. 2021, 10. 6. 2021, 21. 6. 2021, 22. 6. 2021, 16. 8. 2021, 17. 8. 2021, 13. 9. 2021, 14. 9. 2021, 8. 11. 2021, 9. 11. 2021, 6. 12. 2021, 7. 12. 2021, 24. 1. 2022, 25. 1. 2022 se konala hlavní líčení, při kterých byl zejména proveden výslech desítky osob, řada svědků byla k žádosti obhajoby slyšena opakovaně. Bylo zapotřebí aplikovat právní předpisy o úpravě spořitelních družstvech, směnečné právo, regulace finančního trhu a předpisů EU. Dokazování se vedlo k prověření role žalobce, a jaké bylo zapojení a vědomí žalobce do struktur osob zapojených do porušování předpisů hospodářské soutěže. Dne 25. 1. 2022 byli obžalovaní [jméno FO] uznáni vinnými. Žalobce byl podle § 226 písm. c). tr. řádu zproštěn obžaloby. Odvolání státního zástupce proti zprošťujícímu rozsudku podáno nebylo. Rozsudek nabyl právní moci ve vztahu k žalobci dne 2.3.2022.

8. Z protokolu o hlavním líčení ze dne 17. 8. 2021 v řízení č. j. [právnická osoba] (č.l. 89) zjištěno, že žalobce byl osobně přítomen, stejně tak obhájce žalobce osobně přítomen, hlavní líčení zahájeno v 9:00 hodin, dále zjištěno, že hlavní líčení přerušeno v 11:00 hodin a pokračováno v něm bylo v 11:25 hodin, dále bylo hlavní líčení přerušeno ve 13:20 hodin a pokračováno v něm bylo ve 13:50 hodin, skončeno hlavní líčení ve 14:40 hodin.

9. Z vyrozumění o výslechu svědků ze dne 2. 2. 2015 (č.l. 107) zjištěno, že v rozdělovníku je uveden m.j. [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] advokát a dále že jde o vyrozumění o výsleších svědků dne 23. 2. 2015 až 27. 2. 2015 a 2. 3. 2015 až 4. 3. 2015.

10. Z vyrozumění o úkonech trestního řízení ze dne 7. 1. 2016 (č.l. 110) – zjištěno, že v rozdělovníku je mj. [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] advokát, policejní orgán vyrozumívá o úkonech dne 13. 1. 2016, 22. 1. 2016, 26. 1. 2016 až 28. 1. 2016 a 2. 2. 2016 až 4. 2. 2016.

11. Z daňového dokladu č. [hodnota], dodavatel [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] odběratel žalobce, datum vystavení dne 10. 5. 2022, datum splatnosti 25. 5. 2022 zjištěno, že fakturováno za právní služby ve věci následné u Městského soudu v [Anonymizováno] pod sp. zn. [právnická osoba], a to v celkové částce s DPH 917 240,50 Kč.

12. Z potvrzení o provedené platbě ze dne 18.7.2022 zjištěno, že dne 23. 5. 2022 provedena platba z účtu s názvem [Jméno zainteresované osoby 0/0], částka 170 000 Kč se zprávou – platba faktury [Anonymizováno], právní služby [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] – obhajoba.

13. Z vyúčtování ze dne 15. 4. 2022, uveden přehled provedených úkonů v celkové částce 917 240,50 Kč.

14. Z uznání dluhu ze dne 25. 5. 2022 zjištěno, že žalobce uznal coby dlužník vůči věřiteli [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] advokátovi, dluh, který vznikl z důvodu nároku na zaplacení odměny, režijního paušálu a dalších navazujících nároků vymezených v rámci faktury č. [hodnota] ze dne 10. 5. 2022, a to ve výši 747 240,50 Kč.

15. Z čestného prohlášení ze dne 25.5.2022 zjištěno, že žalobce prohlašuje, že se zúčastnil porad se svým obhájcem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0]. zn. [právnická osoba], a to ve dnech a s dobou trvání tak, jak jsou v tomto prohlášení uvedeny.

16. Z oznámení o zahájení řízení o možnosti pozastavení výkonu advokacie ze dne 3. 6. 2014 zjištěno, že žalobci oznámeno, že představenstvo ČAK zahájilo řízení o možnosti pozastavení výkonu advokacie s možností vyjádřit se ve lhůtě 10 dnů s doručenkou datové zprávy dne 10. 6. 2014 žalobci.

17. Z výzvy ČAK ke sdělení aktuálního stavu řízení ze dne 19. 2. 2018 s doručenkou datové zprávy, dne 19. 2. 2018 zjištěno, že ČAK žádá o sdělení informace o aktuálním stavu trestního stíhání.

18. Ze sdělení žalobce k oznámení o zahájení řízení o možnosti pozastavení výkonu advokacie České advokátní komoře ze dne 13. 6. 2014, 30. 6. 2014, 1. 8. 2014, 12. 8. 2014, 27. 8. 2014, 11. 11. 2014, 5. 3. 2018 a 18. 7. 2022 s příslušnými doručenkami datových zpráv zjištěno, že ve vyjádření ze dne 13. 6. 2014 žalobce konstatuje ve vztahu k ČAK, že k dnešnímu dni mu nebylo usnesení PČR ze dne 27. 5. 2014 postupem dne příslušných ustanovení trestního řádu doručeno a k předmětnému řízení tak prozatím nemůže zaujmout stanovisko ani se k němu vyjádřit, že nedisponuje žádnými listinami k předmětu řízení a není mu známo ani meritum věci, tudíž není ani schopen vyhodnotit, jaké listiny ani další podklady budou relevantní a dále zjištěno, že v ostatním se vyjadřuje k uvedenému řízení ze strany ČAK. Dále žalobce sděluje ČAK, že je nastalými událostmi překvapen, že se se skutečnostmi seznamoval prozatím s obavami ostatních kolegů pouze prostřednictvím odborných periodik a že si v tuto chvíli uvědomuje, že v posledních letech se advokáti stávají častějším terčem represivních složek státu, zpravidla s cílem vytváření nátlaku na jejich klienty.

19. Z výpisu z rejstříku společenství vlastníků jednotek, údaje platné ke dni 18. 7. 2022 zjištěno, že jako člen výboru zapsán žalobce s dnem vzniku členství 10. 2. 2020.

20. Z článku z ct24.[Anonymizováno].cz ze dne 24. 6. 2014 s názvem „Policie obvinila představitele kampeličky [Anonymizováno]“ zjištěno, že informováno o této trestní kauze. Zmiňována [Anonymizováno] žalobce v souvislosti s tím nezmiňován.

21. Z článku z www.[Anonymizováno].cz ze dne 25. 6. 2014 s názvem „Záložna [Anonymizováno] definitivně přišla o licenci. Policie obvinila 17 lidí“. Zjištěno, že informováno o předmětné trestní kauze, informováno o [Anonymizováno], jméno žalobce v této souvislosti nezmiňováno.

22. Z článku z www.[Anonymizováno].cz ze dne 24. 6. 2014 s názvem „ČNB definitivně odejmula záložně [Anonymizováno] licenci“ zjištěno, že s odkazem na Českou televizi policie obvinila 17 představitelů kampeličky. Dále informováno o činnosti ČNB o této kauze, jméno žalobce nezmiňováno.

23. Z článku z www.[Anonymizováno].cz ze dne 25. 6. 2014 s názvem „Policie obvinila 17 manažerů [Anonymizováno]“ zjištěno, že informováno o trestní kauze, jméno žalobce v článku nezmiňováno,[Anonymizováno]

24. Z článku z www.[Anonymizováno].cz s názvem „[Anonymizováno] definitivně přišla o licenci. Policie obvinila představitele kampeličky“ zjištěno, že s poukazem na Českou televizi bylo obviněno 17 představitelů kampeličky, dále informováno o této kauze, zjištěno, že jméno žalobce v této souvislosti nezmiňováno.

25. Z článku z www.[Anonymizováno].cz s názvem „Prohlášení [Anonymizováno] vykonstruovanému trestnímu stíhání několika osob v minulosti spojených s [Anonymizováno]“ zjištěno, že jde o prohlášení společnosti [Anonymizováno] a zjištěno, že jméno žalobce v této souvislosti není zmíněno.

26. Z rozhodnutí ČAK na č. listu 195 ze dne 19. 6. 2023, čj. [Anonymizováno] zjištěno, že řízení s žalobcem ve věci možnosti pozastavení výkonu advokacie se zastavuje s doručením žalobci dne 9. 8. 2023. (doručenka na č. listu 196).

27. Z prohlášení [právnická osoba]. (na č.l. 203) ze dne (nedatováno) zjištěno, že [jméno FO], předseda představenstva uvádí, že o trestním stíhání žalobce věděl, spolupráce s ním navázána na základě osobní známosti členů představenstva s otcem žalobce, poté s žalobcem ze strany [Anonymizováno] uzavřena smlouva o výhradním právním zastoupení, z důvodu trestního stíhání přijato rozhodnutí, že některé nebo část právních služeb, které by jinak byly zadány žalobci, budou najímat u konkurenčních dodavatelů. Dále přijali rozhodnutí, žádali pravidelné informace o vývoji trestního stíhání žalobce, dále uvádí, že vztahy mezi společností a žalobcem byly negativně ovlivněny. Společnost očekávala, že advokát nebude nijak omezován při poskytování právních služeb, kdy trestní stíhání vyvolává pochybnosti. Obávali se i možné ztráty mlčenlivosti, spolupráce však nebyla přerušena zcela, kdy i po dobu trestního stíhání byly právní zakázky u AK žalobce zadávány. Totéž platí pro další společnosti ve skupině [Anonymizováno], kdy bylo přijato stejné rozhodnutí, z bezpečnostních důvodů služby žalobce nenajímá.

28. Z vyjádření [právnická osoba]. bez uvedení data (č.l. 204) zjištěno, že jednatel [jméno FO] uvádí, že jak společnost, tak jednatel jako fyzická osoba je klientem AK žalobce. [právnická osoba] využívala společnost od konce roku 2011. Společnost [Anonymizováno] stroje od ledna 2014, právní služby využívali před zahájením trestního stíhání žalobce, právní služby využívají i nadále. O trestním stíhání věděli, žalobce je o tom informoval, dostali informace, čeho se týkají, jaké mohou být důsledky. Přístup žalobce hodnotí jako otevřený, zodpovědný, profesionální. Vědí, že o ukončení trestního stíhání byli informováni někdy v roce 2022. Trestní stíhání brali jako vážný problém, trestní stíhání znamenalo komplikace a rizika. Neměli jistotu, jestli žalobce někdo nesleduje nebo neodposlouchává, vyžádali si poskytování informací o vývoji situace, aby mohli včas reagovat. [právnická osoba] nepřestali odebírat úplně z důvodu korektního přístupu žalobce coby advokáta, žalobce informovali, že do doby vyřešení jeho problému jej nebudou doporučovat k využití služeb.

29. Z vyjádření společnosti [právnická osoba], nedatováno (na č.l. 205) zjištěno, že jde o prohlášení [jméno FO], a že je totožné s obsahem vyjádření vyjádření [právnická osoba]. (č.l. 204).

30. Z vyjádření [právnická osoba]. ze dne 1. 12. 2023 (na č.l. 206) zjištěno, že jednatel [jméno FO] uvádí, že jako fyzická osoba nebo jako podnikatel OSVČ využíval služby někdy od roku 2009, kdy ještě společnost [právnická osoba]. neexistovala, služby využívala také společnost [právnická osoba], která je aktuálně v likvidaci, a dále společnost [právnická osoba]., která se nyní jmenuje [právnická osoba] a také společnost [právnická osoba] Později začala využívat služby i společnost [právnická osoba]., založená 21. 2. 2014. Totéž společnost [právnická osoba]. a společnost [právnická osoba] a společnost [právnická osoba]. K poskytování právních služeb uvedeno, že trestní stíhání spolupráci ovlivnilo, nedošlo k úplnému skončení odebírání služeb, došlo ale k revizi někdy od druhé poloviny roku 2015, kdy žalobce jednatele informoval, že trestní stíhání pokračuje. Od měsíce srpna nebo září 2014 šlo o dokončení existujících zakázek nebo fakturaci služeb poskytnutých ještě před vznikem celé záležitosti. Řadu činností se snažil řešit i bez právní podpory. Žalobce oslovil dílčím záležitostem v roce 2018, 2021. Spolupráce byla plně obnovena po skončení trestního stíhání začátkem roku 2022. Důvodem bylo trestní stíhání. Dále žalobce informoval jednatele o řízení u advokátní komory.

31. Z rodného listu [jméno FO], (na č.l. 207) zjištěno, že [jméno FO] se narodila dne 6. 11. 2017, otcem žalobce, matkou [jméno FO], rozená [Anonymizováno], narozená [datum].

32. Ze Stanovení spermiogramu makro a mikroskopicky ze dne 3.12.2015 na č.l. 208, zjištěno, že jde o stanovení hodnot u žalobce, kdy celkový počet v milionech hodnota laboratoře 0, koncentrace v milionech na ml 11, celková pohyblivost v procentech 36, progresivní pohyblivost A+B v procentech 36.

33. Ze Stanovení spermiogramu makro a mikroskopicky ze dne 11.5.2023 na č.l. 210, zjištěno, že jde o stanovení hodnot ve vztahu k žalobci, kdy hodnoty uváděny: celkový počet v milionech 26,4, koncentrace v milionech na ml 6, celková pohyblivost v procentech 50, progresivní pohyblivost A + B v procentech 40.

34. Z Výsledkové zprávy z laboratoře SPADIA ze dne 22.2.2023 na č.l. 211, zjištěn cholesterol 5,61 mmol/l (referenční interval 2,90-5).

35. Z Výsledkové zprávy z laboratoře SPADIA ze dne 2.9.2022 na č.l.

212. Zjištěno, že vyšetřen žalobce, kdy uvedeny hodnoty cholesterolu 5,72 mmol/l (referenční hodnota 2,90-5), HDL cholesterol 0,68 (referenční interval 1-2,10), LDL cholesterol 4,07 (referenční interval 1,20-3).

36. Z Výsledkové zprávy z laboratoře SPADIA ze dne 4.3.2022 na č.l. 212 rub, zjištěno že k osobě žalobce hodnoty, zjištěno hodnota cholesterolu 6,67 mmol/l, HDL cholesterol 0,89 mmol/l, LDL cholesterol 4,85 mmol/l.

37. Z Výsledkové zprávy z laboratoře SPADIA ze dne 18.2.2021 na č.l. 213, zjištěno, že k osobě žalobce. Zjištěny hodnoty Cholesterol 5,89 mmol/l, HDL cholesterol 0,96 mmol/l a LDL cholesterol 4,38 mmol/l.

38. Z Výsledkové zprávy z laboratoře SPADIA ze dne 23.12.2020, zjištěno že k osobě žalobce. Zjištěny hodnoty cholesterol 6,63 mmol/l, HDL cholesterol 0,86 mmol/l a LDL cholesterol 4,82 mmol/l.

39. Z Výsledkové zprávy z laboratoře SPADIA ze dne 14.1.2020 na č.l. 214 rub, zjištěno že k osobě žalobce a zjištěny hodnoty cholesterol 6,15 mmol/l, HDL cholesterol 0,86 mmol/l a LDL cholesterol 4,94 mmol/l.

40. Z Výsledkové zprávy z laboratoře SPADIA ze dne 5.10.2018 na č.l. 215, zjištěno že k osobě žalobce. Zjištěny hodnoty cholesterol 6,25 mmol/l, HDL cholesterol 0,78 mmol/l a LDL cholesterol 4,62 mmol/l.

41. Z prohlášení [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne (nedatováno) na č.l. 197 zjištěno, že je advokátem, v profesním ohledu žalobce popisuje jako schopného, odborně zdatného, svědomitého, pracovitého advokáta. Přišlo mu, že u žalobce po dobu trestního stíhání intenzita prožívání nijak neupadala, vše prožíval, situaci řešil a ta ho velmi tížila. Žalobce opakovaně [jméno FO] sděloval, že nejhorší je, že je advokát, což mu nedovolí přenést odpovědnost za to, jak to dopadne pouze na svého obhájce. Věděl o tom, že někdy v roce 2014 chtěl žalobce zakládat s kolegou [tituly před jménem] [jméno FO] společnou advokátní kancelář, ale že od tohoto upustili. Žalobce pak zůstal jako advokát vykonávající samostatnou praxi. Často zmiňoval, že je dnes na začátku, kdy všichni kolegové energii mezi 30. a 40. rokem využili. Když se baví na pivu, tak je vidět, že se hodně uzavřel a chybí mu energie. Společné klienty neměli, vzájemné vztahy v profesní rovině trestní stíhání ovlivnilo tak, že bylo s žalobcem obtížné nějak spolupracovat substitučně a to ve vztahu ke lhůtám a k dostupnosti, což [jméno FO] slýchával i od jiných kolegů.

42. Z prohlášení [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 5.12.2023 na č.l. 198 zjištěno, že žalobce jako kolegu advokáta zná více než 15 let, již z doby, kdy ještě byli advokátními koncipienty, nikdy společnou advokátní kancelář neměli, vídají se nepravidelně na společenských akcích, jako rodiny se nestýkají. O trestním stíhání se dozvěděl od společných známých i od žalobce, trestní stíhání nebylo důvodem proto, aby se nevídali na společných akcích, ale bylo důvodem pro útlum vzájemných profesních vztahů, a to kvůli riziku vlastní důvěryhodnosti a případným potížím u klientů v případě, že by žalobce byl odsouzen. Proto se dohodli, že do vyřešení spolupracovat nebudou. Trestní stíhání bylo tématem na zmiňovaných společenských akcích, kdy žalobce o tom hovořil nerad. Osobně pozoroval, že trestní stíhání žalobce poznamenalo, působil psychicky a fyzicky vyčerpaně, ztrhaně, neuměl se bavit, říkal, že nemá chuť do práce ani do života, začal být psychicky labilní, podrážděný. Dříve byl plný života, nezkazil žádnou legraci, ve společnosti působil sebejistě a byl velmi komunikativní. Také ví o tom, že proti žalobci bylo zahájeno řízení o vyloučení z ČAK.

43. Z prohlášení [jméno FO] (nedatováno) na č.l. 200 zjištěno, že jde o matku žalobce. O trestním stíhání věděla, na žalobce nezanevřela, má ho ráda. Situaci pomohla svatba s [jméno FO], a že se jim na několikátý pokus podařilo otěhotnět. Viděla, jak žalobce ubíjí nejistota, nemožnost nic plánovat, 8 let čekání na rozhodnutí, kdy to změnilo navždy žalobce i jejich vztahy. Sice se snaží na všechno zapomenout, ale už to není on, začal se všem vyhýbat. Má za to, že žalobce zahořknul a nikomu nevěří.

44. Z prohlášení [jméno FO] (nedatováno) na č.l. 201, zjištěno, že jde o otce žalobce. O trestním stíhání se dozvěděl ještě dříve, než mu to žalobce řekl, bylo to tehdy v televizi, na internetu, nebylo tam uvedeno konkrétně žalobcovo jméno, takže úplně nevěděl, jestli přímo on má nějaké problémy, ale věděl, že šlo o banku, která byla jedním z klientů žalobce jako advokáta. Žalobce tehdy žil v nejistotě, protože nereagoval na telefon, SMS, potom se dozvěděl, že musel sehnat obhájce, psali odvolání, tenkrát se přiznal, že myslí na nejhorší, že je život na hovno, že je všechno v prdeli, že to končí, jak to bude vysvětlovat zákazníkům, přítelkyni, že ho nikdo nezaměstná. Dohoda byla taková, že informaci o trestním stíhání [jméno FO] dál říkat nebude. Byl to šok, je si jistý tím, že to žalobce navždy změnilo, jeho chování, život všech, před deseti lety měl žalobce na začátku kariéry, plánoval svatbu, založení rodiny, měl spoustu elánu, nadšení do života, v plánu toto všechno bylo pryč, svatba se odložila, dítě taky, přidaly se zdravotní komplikace manželky. Na podzim 2016 se přidalo úmrtí babičky ze strany bývalé manželky [jméno FO], vztahy v rodině to taky poznamenalo, žalobce se uzavřel do sebe, přestal komunikovat, navštěvuje rodinu minimálně, předtím bylo všechno v pořádku. Přijde mu, že žalobce totálně vyhořel, nemá žádné plány, nenávidí se, nikomu nevěří, nechce se s nikým stýkat.

45. Z prohlášení [jméno FO] a [jméno FO] (nedatováno) na č.l. 202. zjištěno, že [jméno FO] je babičkou žalobce a [jméno FO] jeho tetou. Obě o trestním stíhání žalobce věděly, neznaly detaily, byl to blesk z čistého nebe. Vztahy mezi nimi se nezměnily, stále se baví a vídají, neví o tom, že by někdo z rodiny žalobci řekl, že ho kvůli tomu nechce vidět nebo něco takového. Viditelný vliv to mělo na žalobcův život a přístup k němu, jeho psychický stav, trpěla tím i rodina, začal se všeho a všech víc stranit nebo bát, působil zmateně a vystrašeně. Předtím jezdil často na návštěvy, to pak skončilo. Hodně ho trápilo, že zničil život [jméno FO], jeho manželce.

46. Z výslechu svědka [jméno FO], bratra žalobce, zjištěno, že o trestním stíhání žalobce se dozvěděl asi před 9-10 lety nazpátek. Volal mu žalobce, a sděloval mu, že policie na něj podala trestní stíhání a že je možné, že to nedopadne třeba také úplně dobře a tehdy byl jeho bratr hodně smutný. Trestní stíhání spolu probírali, ale žalobce se svědkem příliš nerozebíral podrobnosti. O trestním stíhání věděla rodina, byla z té informace v šoku, byla překvapená, ale žalobce podporovala. Rovněž svědek věřil v žalobcovu nevinu a podporoval jej. V letech 2014-2015 se jeho a žalobcovi rodiče rozváděli po 35 letech manželství a byl to poměrně složitý rozvod. Rovněž babička z matčiny strany nesla těžce trestní stíhání žalobce, ale rovněž ho podporovala. Z nejbližší rodiny nebyl nikdo, kdo by žalobce nepodporoval. I otec svědka a žalobce byl přibližně v letech 2011 - 2017 rovněž trestně stíhaný, šlo však o jinou kauzu. Žalobce tehdy svému otci dával nějaké právní rady. Rovněž i u jejich otce šlo o nedůvodné trestní stíhání, které skončilo zproštěním. Nicméně i tak to zanechalo na rodině stopy. Žalobce se uzavřel, mělo to vliv i na jeho osobnost, kdy byl výbušnější, podrážděnější, nesoustředěný. Dříve byl extrovertní osobnost, byl bavičem, rád vyprávěl příběhy, také chodívali často se svědkem do společnosti, do hospody. To se potom změnilo. Už téměř nikam nechodili, po roce 2015 se bratři vídali asi jednou za čtvrt roku a v zásadě to takto trvá do současnosti. Celkově ubylo kontaktů v rodině. Pokud jde o vztahy mezi žalobcem a jeho manželkou, tak svědek uvádí, že v době, kdy započalo trestní stíhání, že byli spolu už asi tři nebo čtyři roky, ví, že dcera se žalobci narodila umělým oplodněním. Svědek doporučoval žalobci antidepresiva, ale neví, jestli k něčemu takovému přistoupil. Dále žalobce trpěl výhřezem plotýnky, ale nic bližšího ohledně toho neví.

47. Z účastnického výslechu žalobce zjištěno, že trestní stíhání bylo nepříjemným obdobím jeho života, zahájení trestního stíhání přišlo nečekaně, bez jakékoliv indicie, nebyl předtím volán k žádnému podání vysvětlení, neměl žádný čas, nic, aby se mohl na tuto skutečnost připravit. Žalobce si po sdělení obvinění odborně vyhodnotil, že nějaké úkony v té věci musely probíhat, ale nebyl o nich žádným způsobem ani ze strany svého klienta [Anonymizováno] - informován. U žalobce poté došlo v ten okamžik k propadu v emocích. Nikdy necítil, že trestní stíhání bylo důvodné, ale byl to v ten moment strach, který pocítil. Psychiatrickou ani jinou psychoterapeutickou pomoc po celou dobu žalobce nikdy nevyhledal. Měl obavy o výkon advokacie v souvislosti i s tím, jak bude živit rodinu. S trestním stíháním se svěřil své tehdejší partnerce, kterou si v roce 2017 vzal za manželku. Také se svěřil bratrovi, otci, v zásadě nejužší rodině. Když mu bylo sděleno obvinění, tak už byl trestně stíhaný jeho otec, byť v úplně jiné kauze. Rodina žalobci poskytla podporu, jakou mu rodina poskytnout mohla. Před zahájením trestním stíhání se rozváděli žalobcovi rodiče, kdy rozvodové řízení skončilo až po zahájení trestního stíhání. Žalobce se těchto jednání neúčastnil, rozvod si rodiče řešili mezi sebou, nicméně důvod k omezení styků s rodinou to pro žalobce nebyl. Rozvod byl ovlivněn trestním stíháním otce, ale nebyl to jediný důvod, proč matka žalobce podala návrh na rozvod. V té době se žalobce stáhl do sebe, začal se vzdalovat rodině. Střídaly se u něj stavy určité agrese se stavy, kdy se snažil být příjemný. Před zahájením trestního stíhání se jak s bratrem, tak i s širší rodinou stýkali přibližně jedenkrát za měsíc, po trestním stíhání to bylo tak 2-3krát do roka. Pokud jde o vztah s partnerkou, nyní manželkou, potkali se v roce 2010, od roku 2012 jsou partneři. měli krásný a veselý vztah, než začalo trestní stíhání, tak vedli aktivní partnerský život odpovídající jejich věku, kdy cestovali, měli fungující intimní soužití, vztahy se poté mezi nimi zhoršovaly, žalobce přestal komunikovat, nedával své partnerce, později manželce, pozornost, kterou vyžadovala. Pokud jde o intimní styky, tak před trestním stíháním to bylo i několikrát denně či několikrát v týdnu a po zahájení trestního stíhání v období stresu a nechutenství u žalobce to bylo třeba i jednou za 3-4 měsíce, a někdy to bylo tak, že neměli intimní styk více než půl roku. Žalobce stal zapšklým, a to obecně vůči celému svému okolí. Partnerka se o trestní stíhání zajímala, žalobce podporovala, ale v míře, v jaké to i dovedla, protože dle žalobce není to ten typ, co toto umí. Pokud jde o vztah s dcerou, jelikož období trestního stíhání bylo poměrně dlouhé, vztah mezi žalobcem a jeho dcerou byl poznamenán i trestním stíháním. Buduje jej znovu v zásadě poslední dva roky poté, co trestní stíhání bylo skončeno. Docházelo u něj k propadům nálad, zanedbával rodinu, a to ve všech různých pozicích, které v rodině člověk zastává. Ztratil také vizi a plánování v rodině, ať už z hlediska plánování volného času, či ohledně plánů z hlediska celkové budoucnosti rodiny. V době, kdy započalo trestní stíhání, tak s partnerkou byli asi dva roky, dítě nějakým způsobem plánovali, poté si řekli, že bude lepší to odložit, ale nakonec se rozhodli, že nebudou čekat na to, až trestní stíhání skončí. Došlo tehdy k tomu, že byly zjištěny problémy s početím na straně žalobce. Na první IVF šli v roce 2015, kdy první vyšetření bylo někdy v roce 2015. První IVF v roce 2015 či 2016 skončilo mimoděložním těhotenstvím. Pak vyhledali odbornou pomoc a dcera, kterou mají, přišla na svět formou umělého oplodnění, a to v listopadu 2017. Žalobce nevyhledal lékařskou pomoc ani v jiných oblastech, v nichž trpěl problémy, například nespavostí. Nespavost byla velmi intenzivní 1-2 týdny po sdělení obvinění a pak v některých fázích trestního řízení, kdy na to bral prášky na spaní obecně dostupné po celou dobu trestního stíhání tak, jak to bylo zrovna aktuálně potřeba. Žalobce též podléhal pocitům deprese, beznaděje, nechtěl to ale vzdát. V průběhu trestního stíhání se objevoval ekzém, což nikdy před zahájením trestního stíhání žalobce nepociťoval. Intenzivní byl ekzém v letech 2018, 2019, kdy na to používal obecně volně dostupné krémy, kdy po nějaké době ekzém ustal, kdy lékařskou pomoc žalobce nevyhledal. Po dobu trestního stíhání byl duchem nepřítomen, přičemž ztratil určitou míru empatie vůči jiným a jejich problémům. Uzavřenost a stáhnutí se do sebe platilo i ve vztahu ke kamarádům a kolegům. Žalobce neměl chuť se účastnit setkání, večírků a podobně. Ne, že by vůbec nikam nechodil. Když byl třeba žalobce pozván na nějaký vánoční večírek, tak tam šel, ale podle svých slov nebyl úplně dobrým společníkem. Kolegové k trestnímu stíhání žalobce přistupovali spíše po odborné stránce, kdy se o něm dozvěděli nejspíše tak, že se obecně mezi kolegy vědělo, kdo má jaké klienty. Pokud se někdo z kolegů žalobce v této souvislosti zeptal, tak připustil, že i on sám je trestně stíhán. Nestalo se ale, že by žalobce kolegové nějak odstřihli. Pokud jde o profesní rovinu, pak k pozastavení výkonu advokacie po celou dobu trestního stíhání nedošlo, ze strany ČAK pouze bylo vedeno řízení o pozastavení, ale to bylo posléze zastaveno. Žalobce po celou dobu v rámci možností advokacii vykonával. Je samostatný advokát, nemá žádné koncipienty. Aktivně se též snažil přispět k vlastní obhajobě. Před každým výslechem nějaké osoby se konaly porady s obhájcem. S žalobcem omezila spolupráci společnost [Anonymizováno], společnost [Anonymizováno], společnost [Anonymizováno]. Se společností [Anonymizováno] a společností [Anonymizováno], spolupráce v současnosti pokračuje, se společností [Anonymizováno] již nikoli. Informace o trestním stíhání žalobce svým dlouhodobějším klientům sám sděloval. Sdělování informací o trestním stíhání bylo nepříjemné, musel klientům vysvětlovat, že je trestně stíhán, případně že mu může být pozastaven výkon advokacie. Trestní stíhání přišlo do doby, kdy byl ve věku 32 let, kdy budoval kariéru. S ohledem na blížící se trestní stíhání nerealizoval žalobce užší pracovní spolupráci s advokátem [tituly před jménem] [jméno FO].

48. Z výslechu svědka [jméno FO] zjištěno, že o trestním stíhání žalobce se dozvěděl asi v roce 2014 od žalobce i z dalších zdrojů. V období do začátku trestního stíhání byly vztahy mezi svědkem, žalobcem a související skupinou přátel či kolegů, intenzivnější, skoro každý týden něco organizovali, chodili na nějaký sport nebo na pivo, nicméně po zahájení trestního stíhání vztahy ochladly, bylo to i tak, že žalobce se více svých kolegů, přátel stranil. Odůvodňoval to tím, že se musí starat o klienty a musí se také věnovat svému trestnímu stíhání, i když svědek ví, že byl zastoupen obhájcem. Když už žalobce někam šel, tak buď mlčel anebo primárně hovořil o svém trestním stíhání, čeho se vůči němu OČTŘ dopouštějí. Žalobce byl negativistický, hovořil se svědkem o zhoršujících se problémech partnerkou a přikládal to trestnímu stíhání. Žalobce také řešil možný trest včetně možností vyškrtnutí z ČAK. Žalobce svědkovi říkal, že vztah s tehdejší partnerkou, nyní manželkou, se zhoršil. Svědek má také určité informace od své manželky, která udržuje kontakt s manželkou žalobce, kdy manželka svědkovi říkala, že si na žalobce měla žalobcova manželka stěžovat, že neustále řeší jenom práci nebo své trestní stíhání a nevěnuje se rodině, nemá potřebnou empatii na problémy a záležitosti své manželky a dcery, kdy podle svědka se vztahy mezi žalobcem a jeho manželkou zhoršily. Zhoršení nastalo zejména v době, kdy byla podána obžaloba. Pokud jde o oblast profesní, tak svědek ví, že žalobce klienty měl, musel informovat ČAK o svém trestním stíhání, musel informovat své klienty, což mu říkal žalobce. Svědek sám s některými klienty mluvil, šlo o ty, kde zajišťoval substituci za žalobce a někteří z nich mu říkali, že to je problematické, když je zastupuje trestně stíhaný advokát, ale současně svědek mu neříkali, že by v této souvislosti zadávali žalobci méně práce. Někteří společní klienti svědkovi sdělili, že mají sice v žalobce obecně důvěru, ale že advokátů je hodně a že zváží bezpečnější varianty zadání případné další práce. Od těchto klientů někdy svědkovi přišla nějaká práce. Svědek si také všiml, že se změnilo chování žalobce ke klientům. V roce 2015, když svědek složil advokátní zkoušky, měli tehdy plán se žalobcem, že by mohly intenzivněji spolupracovat. To se sice potom realizovalo, ale v minimální míře. Z advokátů, které by substitucí pověřil, svědek vyloučil osobu žalobce, aby nemusel svým klientům vysvětlovat, že zadává jejich zastupování advokátovi, který je trestně stíhán. Jinak by tak učinil, protože žalobce je svědomitý a pečlivý a svědek by mu v tomto ohledu věřil. Svědek v nevinu žalobce věřil, objektivně však toto vyhodnotit nedokázal, vždy také žalobce s jeho problémy vyslechl.

49. Z výslechu svědkyně [jméno FO], manželky žalobce, zjištěno, že se o trestním stíhání od svého tehdejšího partnera dozvěděla již na počátku, tehdy spolu byli přibližně dva roky, bylo všechno v pořádku, měli běžné plány, které partneři mají, tedy plánovali založení rodiny, děti. Řešila potom dilema, zda zůstane s někým, kdo je trestně stíhán a bude mu oporou anebo zda tedy z tohoto vztahu odejde. Žalobce to tehdy svědkyni vysvětloval, nakonec se rozhodla že s žalobcem zůstane a že se to snad vyřeší. Tehdy se žalobce hodně ponořil do svého trestního stíhání, snažila se toto všechno chápat, být žalobci oporou. Chtěli si tehdy chtěli koupit dům, nicméně k tomu nedošlo, neboť byla tam stále hrozba že žalobce skončí ve vězení, že nebude moct splácet hypotéku. Rovněž uvažovali o dítěti, ale řešili, jestli ho mít kvůli trestnímu stíhání. Žalobce se uzavřel, změnil dosavadní způsob života, před zahájením trestního stíhání chodili hodně do společnosti, jezdili na společné víkendy, to se poté velmi utlumilo. Když svědkyně měla jet někam se svým bratrem a jeho přítelkyní, tak ani nechtěla žalobce brát s sebou, protože zejména přítelkyně jejího bratra se svědkyně ptala, proč se žalobcem zůstává, když je trestně stíhán. K těmto změnám došlo i v důsledku toho, že museli řešit peníze, aby si mohl žalobce platit svého advokáta, nakonec si koupili byt, to bylo až po zahájení trestního stíhání, na který si brali hypotéku, takovou, aby ji mohli splácet, i kdyby to špatně skončilo. Žalobce se velice bál, že mu bude pozastavena činnost v ČAK a že přijde o klienty a nebude mít, jak si vydělávat na obživu. Zpočátku se o trestním stíhání společně s žalobcem bavili, ale pak to postupně přestal se svědkyní řešit. Na žalobci bylo trestní stíhání, zejména když byly prováděny výslechy nebo když probíhala jednání před soudem, hodně vidět, svědkyně to hodnotí tak, že byl jak tělo bez duše, přestal takzvaně být se žalobkyní. Žalobce vytáčely i bagatelní záležitosti. Pokud jde o zdraví, tak se to projevovalo třeba na obličeji, kdy trpěl ekzémem, měl na čele třeba takové fleky, začal si také vytrhávat vousy. Odbornou lékařskou pomoc psychologickou v průběhu trestního stíhání žalobce nevyhledal, pořizoval si běžně dostupná antidepresiva (Persen a nějaký Antidepres nebo tak něco), ta bral průběžně po dobu trestního stíhání, také špatně spal. Pokud jde o intimní styk, tak před zahájením trestního stíhání to bylo třeba i každý den, nebo případně obden, a po zahájení trestního stíhání, tak tam svědkyně popisuje, že na intimní návrhy nepociťovala žádnou odezvu. Intimní styk mezi svědkyní a žalobcem postupně ubýval a docházelo k němu jednou za 4 až 5 měsíců. Pokud jde o vztah s dcerou a žalobcem, tak narození dítěte nejprve odkládali, nicméně pak se rozhodli že dítě i tak budou mít. Přirozenou cestou došlo k tomu, že svědkyně měla mimoděložní těhotenství, poté jim lékaři řekli, že i na základě spermiogramu, že přirozenou cestou početí nebude možné, a tak postoupili IVF, a v roce 2017 se jim narodila dcera. I po narození dítěte žalobce upřednostňoval trestní stíhání a nechával péči o dceru převážně na svědkyni. Ani dcera s žalobcem nechtěla být, kdy citlivě dcera reaguje na zvýšený hlas. Když něco řešila svědkyně nebo potřebovala podporu, tak se jí nedostalo, když řešil svoje trestní stíhání a připravoval se třeba na jednání soudu.

50. Z výslechu [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] advokáta žalobce, pokud jde o náklady na obhajobu k úkonům č. 27 a 31, že to obecně probíhalo tak, že byl jako obhájce žalobce předvolán vyšetřovatelem, dostavil se tak jako další obhájci ostatních spoluobviněných na [Anonymizováno] na [adresa], běžně se tam bavili s kolegy, vzpomíná si, že někdy posílal za sebe substituci, v těchto případech si vzpomíná, že se toho výslechu účastnil osobně. Vyšetřovatel [tituly před jménem] vždycky až ráno před započetím výslechu oznámil, jestli se svědek dostavil či nikoli. V případě tohoto trestního stíhání nikdy vyšetřovatel předem svědka coby obhájce žalobce neinformoval, že se svědek nedostaví. Stávalo se, že svědci někdy nepřišli bez omluvy, nebo se omlouvali až na poslední chvíli. Pokud někdy došlo k situaci, že došlo k odročení výslechu svědka, což ale bylo spíše tehdy, pokud se to nehodilo vyšetřovateli, tak vždy přišla datová zpráva s novým termínem výslechu toho kterého svědka, ale telefonicky o tom vyšetřovatel neinformoval, vždy to bylo datovou schránkou. Ohledně potvrzení to obecně probíhalo tak, že v situaci, kdy se svědek nedostavil, tak se na místě žádná potvrzení nevystavovala, ani si o něj svědek coby obhájce nikde nežádal, vyšetřovatel uvedl, že učiní úřední záznam do spisu, nicméně svědek nekontroloval, jestli tam skutečně ten záznam je a ukázalo se, že v těchto dvou případech výslechů svědků, které se nekonaly, vyšetřovatel záznam do spisu neučinil. V tomto směru ještě svědek dodává, že případně může jako svědka navrhnout některého z kolegů obhájců, kteří tam rovněž v onen den byli. Pokud jde o úkony č. 2 a 4, tak v rámci nahlédnutí do trestního spisu si pořídil přibližně 2 000 fotografií, také dostal nějaká DVD, ta pak následně prohlížel a studoval, bylo to po něj klíčové z hlediska strategie obhajoby. Pokud jde o úkon č. 163 - seznámení se spisem . se svědek dostavil k vyšetřovateli, který mu rovnou odevzdal DVD, ať si ho prostuduje, a nebyla možnost na místě spis část a studovat. Nadto DVD, co dostal, nefungovalo, kdy musel pro něj jít znovu, ale tento úkon už neúčtoval. Spis měl 12 000 stran, studoval ho mnohem déle než účtované dva úkony právní služby, kdy se tak dohodli s žalobcem, že to tak budou účtovat. Pokud jde o nárok na odškodnění za nemajetkovou újmu, pokud jde o oblast profesní, tak se s žalobcem znají od roku 2007, kdy ještě oba pracovali jako koncipienti, svůj vztah hodnotí jako přátelský, někde na přelomu let 2013 a 2014 to už byli oba advokáti a tehdy se chtěl žalobce osamostatnit a svědek měl tehdy volný prostor, tak ho podnajal žalobci pro advokátní kancelář. Tehdy měli svědek s žalobcem vizi, že by začali intenzivněji spolupracovat a že by případně vytvořili i nějakou formu právnické osoby, ať už s.r.o. nebo v.o.s.. Spolupracovali takto intenzivně asi půl roku až jeden rok a někdy v létě 2014 oznámil žalobce svědkovi, že v médiích se začalo psát o [Anonymizováno], a že se to může týkat i žalobce. Na to reagoval svědek tak, že žádnou právnickou osobu nezaloží a nebudou blíže spolupracovat, protože by to pak mělo negativní dopad i na svědka a všechny tyto záměry které původně měli, tak ty skončily. Žalobce potom řešil především svoji obhajobu, kdy svědek od počátku trestního stíhání zastupoval žalobce jako obviněného. Trestní věc měla přesahy do ekonomické sféry a s tím související různá povolovací řízení, dohledy a podobně. Tím, že žalobce a svědek sdíleli společné prostory, někdy se účastnili i společných jednání s klienty. Při těchto jednáních si svědek všiml, že se žalobce začal chovat někdy agresivně a nevybíravě, také z toho měl svědek ten dojem, jako by žalobce problémy klientů nezajímaly a zajímal se jenom sám o sebe a své problémy. S žalobcem to bylo někdy lepší, někdy horší. [adresa] to bylo obvykle tehdy, když měli být vyslýcháni v trestním stíhání nějací problematičtí svědci. Jeden z klientů se svědkovi svěřil, že se mu žalobce neozve celý týden, nebo mu nebere telefony. Žalobce si také svědkovi stěžoval na určitý útlum práce, že ho jeho klienti odstřihli a začali práci více diverzifikovat mezi další advokáty. Pokud jde o povahu a její změnu, tak svědek zná žalobce ještě z doby, kdy byli oba koncipienti. Žalobce si pak našel partnerku, v té době se stýkali pravidelně, chodili na pivo třeba jednou za 14 dnů, ale když začalo trestní stíhání, tak třeba 3-4 roky nebyli spolu na pivu jen oni dva. Občas se vídali na nějaké společenské akci. Chodili občas na společné obědy, ale tam se probírala spíše práce, buď řešili klienty anebo žalobcovo trestní stíhání. Svědek věřil v žalobcovu nevinu, což mu i říkal. Svědek obhajoval i otce žalobce v jeho trestní kauze. Žalobce nebyl schopen se z ničeho radovat, řešil prakticky jenom svoji obhajobu, je možné, že tomu věnoval ještě víc času než svědek. Svědek také radil žalobci, aby vyhledal nějakou psychologickou pomoc či podporu. Žalobce se také stal pesimističtějším, všechno viděl černě, uzavřel se do sebe, řešil jen sám sebe, docházelo k útlumu nálady. Svědkovi říkal, že špatně spí, trpí depresemi, měl problémy s ekzémem, problémy se zády. Také se změnil jeho přístup k životu, kdy svědek si všímal akcentace negativních lidských vlastností. Pokud jde o vztahy v rodině, svědek se svěřoval žalobci, že se žalobce se svojí partnerkou začal hádat, že má problémy v komunikaci, že špatně spí, že trpí stresem, že ani narození dítěte se neumí pořádně užít, že se pořád soustředí jen na trestní stíhání, a že ani vztah s dcerou není ideální. Svědek opětovně žalobci doporučil vyhledat odbornou pomoc. Žalobce velmi řešil to, jak to bude s jeho prací, co bude dělat, pokud by byl odsouzen, jestli ho někdo zaměstná, že nebude mít čistý rejstřík, jak celou tuto situaci vyřeší, kdy mu na to svědek říkal, že je jeho přítelem a že by ho třeba zaměstnal u sebe v advokátní kanceláři.

51. Soud považuje svědecké výpovědi za věrohodné, svědci vypovídali spontánně, soud neměl důvod svědkům z nějakého důvodu nevěřit. Svědecké výpovědi pak byli z hlediska zásadních skutečností a okolností ve vzájemném souladu. Pokud se žalobce lišil se svědkyní [jméno FO] v počtu intimního styku, pak to soud přikládá pouze odlišnému odhadu, a nespatřuje v tom nic, co by mělo některou výpověď činit méně věrohodnou. Rovněž účastnickou výpověď soud hodnotí jako věrohodnou a skutečnostem v ní uváděným soud uvěřil. Soud toliko nijak nehodnotil ty části výslechů, v nichž svědci popisovali své dojmy, pocity, případně vyjadřovali názory na určité skutečnosti. Pokud jde o písemná prohlášení, pak toto prohlášení soud hodnotil jednak s přihlédnutím k tomu, že nejde o svědecké výpovědi, současně však zjištění, která z tohoto prohlášení soud učinil, v zásadě korespondují se zjištěními učiněnými ze svědeckých výpovědí, případně účastnického výslechu. Obsah prohlášení je souladný s obsahem dalších v řízení provedených důkazů a tvoří s nimi souladný celek. Současně žádná ze skutečností, které soud vzal za prokázané, nebyla prokázána výlučně některým z těchto prohlášení.

52. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními a na které proto soud pro stručnost odkazuje, zejména pak pokud jde o průběh trestního řízení. Soud má za prokázané, že žalobce byl obviněn a posléze obžalován pro skutky, v nichž byl spatřován pokračující zločin porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže dle § 248 odst. 2, al. III, odst. 4 písm. b) trestního zákoníku spáchaného formou účastenství dle § 24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku, za což mu hrozil nejprve trest odnětí svobody na 2 až 8 let a později trest odnětí svobody na šest měsíců až pět let, že trestní stíhání trvalo 7 let a 9 měsíců a že došlo k vydání zprošťujícího rozsudku podle § 226 písm. c) trestního řádu. Bylo prokázáno, že žalobce byl v rámci trestního stíhání předvolán k provedení identifikačních úkonů podle § 65 zákona č. 277/2008 Sb. policejním orgánem dne 24. 8. 2015, že se vyjádřením ze dne 17. 9. 2015 z tohoto omluvil, informoval o podané žalobě a podal proti provedení identifikačních úkonů námitky a že policejní orgán poté od provedení identifikačních úkonů opustil, a že k jejich provedení nedošlo. Bylo prokázáno, že žalobce je bezúhonnou osobou, že trestní stíhání intenzivně prožíval, intenzivně se i sám věnoval své obhajobě, pociťoval určité zdravotní obtíže jako vyrážky, potíže se spánkem, které bylo zpočátku intenzivní, nicméně psychiatrickou ani jinou psychoterapeutickou pomoc nevyhledal. Trpěl změnami nálad, zvýšenou agresí, byl negativistický, podléhal pocitům deprese, beznaděje, pociťoval stres, došlo ke změně povahy a chování ve společnosti i v rodině, změnil se jeho přístup ke klientům. O trestním stíhání věděla rodina, která žalobce podporovala a věřila v jeho nevinu. Došlo k omezení kontaktu s rodinou v souvislosti s tím, že žalobce na to neměl náladu a věnoval se buď klientům nebo svému trestnímu stíhání. Taktéž v okruhu kolegů a přátel se žalobce nesetkal s projevy odsudku, kdy spíše měli kolegové pro žalobcovu situaci pochopení a byli připraveni jej vyslechnout a případně mu poskytnout odbornou pomoc. Žalobce však neměl chuť se účastnit setkání, večírků a podobně. Bylo prokázáno, že v té době se rovněž rozváděli žalobcovi rodiče. Žalobce se stáhl do sebe, začal se vzdalovat rodině. Trestní stíhání mělo vliv i na vztahy s partnerkou a později manželkou [jméno FO]. Seznámili se ještě před trestním stíháním, měli hezký vztah, což se později změnilo, vztahy mezi nimi se zhoršily, došlo k výraznému omezení intimního kontaktu. Nicméně i partnerka se o trestní stíhání zajímala, žalobce podporovala. Bylo prokázáno, že žalobce měl v průběhu trestního stíhání zhoršené výsledky na spermiogramu a ohledně cholesterolu, nebylo však prokázáno, že se tak stalo v příčinné souvislosti s trestním stíháním. V období trestního stíhání se umělým oplodněním narodila dcera [jméno FO], kdy vztah s dcerou byl rovněž poznamenán trestním stíháním. Žalobce trpěl výkyvy nálad, zanedbával rodinu, a trpěl skepsí, pokud jde o plány do budoucna. Pokud jde o profesní rovinu, bylo prokázáno, že k pozastavení výkonu advokacie po celou dobu trestního stíhání nedošlo, ze strany ČAK pouze toliko vedeno řízení o pozastavení, ale to bylo posléze zastaveno. Bylo prokázáno, že žalobce po celou dobu advokacii vykonávat mohl. S žalobcem omezil spolupráci někteří klienti, jako společnost [Anonymizováno], společnost [Anonymizováno], společnost [Anonymizováno] Se společností [Anonymizováno] a společností [Anonymizováno], spolupráce v současnosti pokračuje, se společností [Anonymizováno] již nikoli. Nebylo však prokázáno, že by s žalobcem některý klient zcela ukončil spolupráci jen proto, že je trestně stíhán. Bylo prokázáno, že žalobce musel klientům vysvětlovat, že je trestně stíhán, případně že mu může být pozastaven výkon advokacie. Bylo prokázáno, že žalobce nerealizoval žalobce užší pracovní spolupráci s advokátem [tituly před jménem] [jméno FO]. Z hlediska medializace o trestním řízení informováno bylo, nicméně jméno žalobce nebylo nikdy zmíněno.

53. Z důkazů, jak byly výše uvedeny byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující. Soud blíže nehodnotil ty důkazy, z nichž posléze žádná skutková zjištění potřebná pro právní posouzení věci neučinil.

54. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

55. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“), platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

56. Podle § 5 písm. a) OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním. Podle § 5 písm. b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

57. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk platí, že nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

58. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle druhého odstavce téhož ustanovení má právo na náhradu škody ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

59. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

60. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

61. Podle § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem („o.z.“).

62. Podle § 31 odst. 1 OdpŠk platí, že náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Podle odstavce 3 ustanovení platí, že náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně.

63. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

64. Podle § 31a odst. 2 OdpŠk zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

65. Podle § 31a odst. 3 OdpŠk platí, že v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

66. V řízení bylo nesporné, že žalobce své nároky u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

67. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Existence splnění těchto tří kumulativních podmínek musí být v soudním řízení bezpečně prokázána a důkazní břemeno v tomto směru leží na žalobci coby poškozeném (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2011 sp. zn. 28 Cdo 4249/2010 evidovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 37/2012 či sp.zn. 29 Cdo 1482/2013 a navazující rozhodnutí). Požadavek na kumulativní splnění podmínek vede vždy k tomu, že není-li splněna byť jen jedna z nich, žalobě nelze vyhovět, a to bez ohledu na skutečnost, zda jsou splněny podmínky ostatní.

68. Žalobce se v tomto řízení domáhal tří nároků, a to dvou nároků v souvislosti s rozhodnutím policejního orgánu o zahájení trestního stíhání, na které se v důsledku pozdějšího vydání zprošťujícího rozsudku hledí jako na nezákonné rozhodnutí. Třetího nároku se žalobce v souvislosti s nesprávným úředním postupem, spočívajícím v nepřiměřené délce řízení. Uplatněné nároky soud právně posoudil následujícím způsobem.

69. Soud předně, pokud jde o splnění podmínky existence odpovědnostního titulu ve vztahu k nároku na náhradu nákladů obhajoby a odškodnění nemajetkové újmy v souvislosti s nezákonným rozhodnutím, uvádí, že usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 trestního řádu je nezákonným rozhodnutím ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk v případě, kdy trestní stíhání neskončí pravomocným odsouzením (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1487/2001), což v daném případě nastalo. Nezákonným rozhodnutím je ve vztahu k žalobci usnesení policejního orgánu ze dne 25. 6. 2014, kterým bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro podezření ze spáchání pokračujícího zločinu porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže dle ust. § 248 odst. 2, al. III, odst. 4 písm. b) trestního zákoníku spáchaného formou účastenství dle § 24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku, které bylo odklizeno rozsudkem Městského soudu v [Anonymizováno], sp.zn. [právnická osoba] jímž byl žalobce obžaloby zproštěn. Rozsudek nabyl právní moci dne 2.3.2022.

70. Podmínka existence odpovědnostního titulu je tak splněna a soud se bude dále zabývat otázkou vzniku škody a existence příčinné souvislosti.

71. Nárok žalobce na náhradu škody ve výši 917 240,50 Kč soud posoudil jako nárok na náhradu nákladů řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí. O tomto nároku soud uvážil takto.

72. Náklady vynaložené na obhajobu v trestním řízení jsou náklady, které byly vynaloženy na zrušení nezákonného rozhodnutí (§ 31 odst. 1 OdpŠk). Zahrnují však pouze účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování, přičemž výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně, kterým je vyhláška č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále i jen „AT“ (§ 31 odst. 3 OdpŠk).

73. Mezi účastníky zůstalo sporné, zda má žalobce nárok na poskytnutí odškodnění za následující úkony právní služby, případně náhradu za promeškaný čas. Soud k tomu poznamenává, že ohledně některých úkonů právní služby žalovaná jejich účelnost nečinila spornou, jde o úkony právní služby uvedené výslovně v advokátním tarifu, podle ustálené rozhodovací praxe zdejšího soudu i vyšších soudů se za ně náhrada poskytuje a soud se tak právním posouzením jejich důvodnosti podrobněji nezabýval. Soud rovněž pro přehlednost ponechal jednotlivé požadované úkony v souhrnné tabulce, přičemž je vždy uvedeno, jaký počet úkonů žalobce požaduje, jakou výši režijního paušálu požaduje s tím, že odměna za jeden úkon právní služby činí do 30.9.2020 2 300 Kč a od 1.10.2020 1 500 Kč s tím, že soud připočetl i 21% náhradu za DPH. K námitce žalované, že se řady úkonů za obhájce žalobce ([tituly před jménem] [jméno FO]) účastnil v substituční plné moci obhájce spoluobviněného žalobce, [tituly před jménem], a že tedy by mělo dojít k ponížení odměny o 20 % podle § 12/4 AT, soud odkazuje na závěry Vrchního soudu v Praze, v usnesení sp.zn. 4 To 57/2001, který uzavřel, že ustanovení § 12 odst. 4 advokátního tarifu (o snížení mimosmluvní odměny, jde-li o společné úkony při obhajobě dvou nebo více osob v trestním řízení) se nevztahuje na případy, kdy se koná hlavní líčení proti dvěma i více obžalovanými a obhájce jednoho z obžalovaných v něm zastupuje na základě zmocnění druhého obhájce i spoluobžalovaného. V takovém případě se nic nemění na vztahu mezi zmocňujícím obhájcem a jeho klientem (spoluobžalovaným), takže jde o samostatnou obhajobu. Při stanovení odměny zmocňujícího obhájce je třeba vycházet z toho, že úkon právní služby provedl sám a odměna za něj se přiznává jemu. Vypořádání odměny za toto zastupování je věcí těchto obhájců. Námitka je nedůvodná a soud se proto blíže nezabýval tím, kterých úkonů by se to týkalo. Přehled úkonů Posouzení soudem 30.06.14 Převzetí obhajoby a konzultace s klientem 1.00 300,00 Žalovaná nečinila spornou účelnost, nárok je důvodný, náleží 3 146 Kč 04.07.14 Nahlédnutí do trestního spisu prvé 1,00 300,00 Soud dospěl k závěru, že první nahlédnutí do spisu po převzetí obhajoby (nic na tom nemění, že v tomto případě se dělo nadvakrát) je již zahrnuto v úkonu převzetí a přípravy zastoupení, kdy zde není žádný důvod pro to, aby za tento zvlášť neupravený úkon právní služby učiněný několik dnů po převzetí obhajoby náležel další zvláštní úkon či dokonce úkony právní služby. Je zjevné, že aby mohl obhájce obhajobu převzít, je třeba, aby se rovněž seznámil se spise. Soud proto činí obdobný závěr, jaký je činěn i ohledně první porady s klientem po převzetí obhajoby, tedy, že je již zahrnuta v převzetí a přípravě zastoupení. I Městský soud v Praze judikuje, že převzetí a příprava zastoupení může trvat několik hodin, ba dokonce i dnů, jde-li o velmi složitou věc. Přesto má advokát nárok na odměnu za tento úkon pouze jednou (srov. rozsudek Městského soudu v Praze sp.zn. 16 Co 40/2023, srov. též závěry usnesení Ústavního soudu v usnesení ze dne 10.4.2024, sp.zn. IV. ÚS 656/24). Obdobný závěr je třeba učinit ohledně úkonu, který rovněž advokátní tarif nezná, tedy požadovaného studia spisového materiálu. V tomto směru nelze přisvědčit žalobci, že má být nahrazen každý úkon právní služby analogicky podle § 11/3 AT. Není totiž současně možné ustanovení advokátního tarifu obcházet účelovým rozdělováním jinak jediného úkonu právní služby. Převzetí a příprava obhajoby je spojena s prvním nahlédnutím do spisu, který představuje jeden úkon právní služby, i kdyby byl rozdělen do vícero dnů. Nahlédnutí do spisu pak z logiky věci neznamená, že se obhájce do spisu dívá, ale že jej rovněž studuje. Je proto vyloučeno požadovat zvláštní odměnu za nahlížení a zvláštní odměnu za studium spisu. Žalobci další odškodnění nenáleží. 07.07.14 Nahlédnutí do trestního spisu druhé (provedeno s ohledem na časové možnosti PČR a rozsah spisu) 1,00 300,00 08.07.14 Studium spisového materiálu 2.00 600,00 09.07.14 Konzultace věci s klientem – porada 2,00 600,00 Soud dospěl k závěru, že první porada s klientem je již zahrnuta v úkonu převzetí a přípravy zastoupení a několik dnů po převzetí zastoupení není důvod k tomu, aby probíhaly další tři samostatně účtovatelné porada. Porada s klientem nemůže být úkonem samoúčelným, ale musí mít vždy návaznost na konkrétní úkon, který v řízení následuje. Soud tím nijak nezpochybňuje, že se tyto porady konaly a že byly ze subjektivního pohledu žalobce účelné. Soud však tyto porady právně posuzuje stále jako součást první porady s klientem, která je součástí úkonu převzetí a příprava zastoupení. Advokátní tarif vychází z tarifní hodnoty podle závažnosti trestných činů odvozených z hrozící trestní sazby, tedy z typové závažnosti. Jakkoli mohou některé konkrétní případy být náročnější a složitější a jiné naopak jednodušší, nelze v rámci úkonů toto zohledňovat v jejich počtu. Tento závěr je podpořen i znění advokátního tarifu, neboť náhrada ve výši jednoho úkonu právní služby náleží za poradu s klientem, pokud přesáhne jednu hodinu, nicméně nenáleží vícero úkonů, pokud porada trvá déle. Jinými slovy, je lhostejné, zda se žalobce s obhájcem radili ve vícero dnech. Za předpokladu úzké časové návaznosti se stále jedná o první poradu, která dosud neskončila a náleží za ní právě jeden úkon právní služby, který žalobci přiznán byl. Soud proto uzavřel, že tyto tři porady nelze považovat za další porady, ale stále za pokračování první porady (k problematice první porady s klientem srov. také usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 12. 2000, č.j. 16 Co 418/2000-33, či rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 7.3.2023, č.j. 16 Co 40/2023- 220). Žalobci další odškodnění nenáleží 23.07.14 Konzultace věci s klientem - porada 1,00 300,00 28.07.14 Konzultace věci s klientem - porada 1,00 300.00 31.07.14 Konzultace věci s klientem - porada 1.00 300,00 Žalovaná nečinila spornou účelnost, nárok je důvodný, náleží 3 146 Kč 01.08.14 Doplnění stížnosti proti zahájení trestního stíhání 3,00 900.00 Žalobci náleží za tento úkon právní služby náhrada ve výši jedné poloviny úkonu, neboť se zřetelem na ustanovení § 11/3 AT jde svou povahou a účelem o úkon nejbližší úkonům právní služby uvedeným v ustanovení § 11/2/d AT (srov. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25.1.2007, sp.zn. 3 To 161/2006, publikované pod č. 24/2008 Sb. soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu). Odkaz žalobce na rozhodnutí KS v [adresa], sp.zn. 3 To 273/2007, tak není relevantní, neboť jde o nepublikované rozhodnutí soudu nižšího stupně než sbírkové rozhodnutí, z něhož vychází soud. Pokud jde o tvrzenou časovou náročnost, soud nijak nepochybuje o tom, že o časově náročný úkon jít mohlo. Současně soud již výše vysvětlil, že advokátní tarif vychází z typové náročnosti úkonů právní služby u jednotlivých skupin trestných činů. Podstatné není ani to, že stížnost byla z větší části úspěšná, neboť náhrada za ni přísluší i v případě, pokud by s ní žalobce úspěšný nebyl. Žalobci náleží 1754,50 Kč. 20.08.14 Konzultace věci s klientem – porada 1,00 300,00 Soud opakuje, což již uvedl výše, tedy že porada s klientem nemůže být úkonem samoúčelným, ale musí mít vždy návaznost na konkrétní úkon, který v řízení následuje. Soud tím nijak nezpochybňuje, že se tato porada konala a že byla ze subjektivního pohledu žalobce účelná. Jejím výstupem však žádný úkon v řízení nebyl, tudíž ji objektivně vzato za účelnou považovat nelze. Žalobci další odškodnění nenáleží. 28.11.14 Konzultace věci s klientem – porada 2.00 600.00 Žalovaná nečinila spornou účelnost ohledně jednoho úkonu právní služby, což odpovídá znění § 11/1/c) AT, přičemž odměna náleží ve výši právě jednoho úkonu bez ohledu na skutečnou délku porady. Podstatné je toliko to, že trvala přes 1 hodinu. Nárok je důvodný částečně a žalobci náleží 3 146 Kč. 02.12.14 Účast na výslechu [tituly před jménem] [Anonymizováno] (9:05 - 9:20) 1,00 300,00 Žalovaná nečinila spornou účelnost, nárok je důvodný, náleží 3 146 Kč 03.12.14 Účast na výslechu obv. [Anonymizováno] (8:55 - 9:15) 1,00 300,00 Žalovaná nečinila spornou účelnost, nárok je důvodný, náleží 3 146 Kč 05.12.14 Účast na výslechu [tituly před jménem] [jméno FO] (8:50 - 9:50) 1.00 300,00 Žalovaná nečinila spornou účelnost, nárok je důvodný, náleží 3 146 Kč 05.12.14 Konzultace věci s klientem - porada 1.00 300,00 Žalovaná nečinila spornou účelnost, nárok je důvodný, náleží 3 146 Kč 08.12.14 Účast na výslechu [jméno FO] (8:50 - 9:15) 1,00 300,00 Žalovaná nečinila spornou účelnost, nárok je důvodný, náleží 3 146 Kč 09.12.14 Účast na výslechu obv. [jméno FO] (8:35 - 8:53) 1.00 300,00 Žalovaná nečinila spornou účelnost, nárok je důvodný, náleží 3 146 Kč 10.12.14 Účast na výslechu obv. [Anonymizováno] (8:45 - 9:30) 1.00 300,00 Žalovaná nečinila spornou účelnost, nárok je důvodný, náleží 3 146 Kč 11.12.14 Účast na výslechu obv. [jméno FO] (8:45 - 9:10) 1,00 300,00 Žalovaná nečinila spornou účelnost, nárok je důvodný, náleží 3 146 Kč 12.12.14 Účast na výslechu obv. [jméno FO] ( 8:45 - 9:15) 1,00 300.00 Žalovaná nečinila spornou účelnost, nárok je důvodný, náleží 3 146 Kč 12.12.14 Konzultace věci s klientem - porada 1,00 300.00 Žalovaná nečinila spornou účelnost, nárok je důvodný, náleží 3 146 Kč 15.12.14 Účast na výslechu obv. [jméno FO] (8:45 - 9:05) 1,00 300.00 Žalovaná nečinila spornou účelnost, nárok je důvodný, náleží 3 146 Kč 16.12.14 Účast na výslechu obv. [jméno FO] (8:45 - 9:15) 1,00 300,00 Žalovaná nečinila spornou účelnost, nárok je důvodný, náleží 3 146 Kč 17.12.14 Účast na výslechu obv. [Anonymizováno] (8:45 - 9:00) 1,00 300,00 Žalovaná nečiní spornou účelnost, nárok je důvodný, náleží 3 146 Kč 18.12.14 Účast na výslechu obv. [jméno FO] (8:45 - 9:00) 1,00 300,00 Žalovaná nečinila spornou účelnost, nárok je důvodný, náleží 3 146 Kč 18.12.14 Konzultace věci s klientem - porada 1.00 300,00 Soud v tomto případě dospěl k závěru, že z dokazování vyplynulo, že skutečně počínaje dnem 3.12.2014 byla prováděna série výslechů jednotlivých obviněných, a právě s ohledem na to lze tuto poradu považovat za účelnou. Jakkoli soud obecně zastává názor, že na poradu má navazovat úkon v řízení, v tomto případě je třeba přisvědčit žalobci a učinit výjimku. Je totiž zjevné, že bylo v zájmu obhajoby a bylo tak účelné poradit se v návaznosti na tuto sérii výslechů o další strategii obhajoby. Nárok je důvodný a žalobci náleží podle § 11/1/c) AT náhrada 3 146 Kč. 22.01.16 Účast na nekonaném výslechu - [jméno FO] 0,50 300,00 V řízení bylo prokázáno, že advokát žalobce byl k tomu úkonu předvolán (vyrozuměním o úkonech trestního řízení ze dne 7.1.2016, č.l. 110), jakož i to, že se zúčastnil a až na místě se dozvěděl, že se svědek nedostavil a výslech se nekoná (výslechem Mg. [jméno FO]). Žalobci nelze přičítat k tíži, pokud vyšetřovatel opomenul do trestního spisu učinit příslušný záznam. Soud nemá žádný důvod svědkovi, který je nadto advokátem a má tak zvýšenou povinnost zachovávat stavovskou čest, nevěřit. Nárok je důvodný a žalobci náleží podle § 14/2 věta první AT náhrada 1 754,50 Kč. 22.01.15 Konzultace věci s klientem - porada 1.00 300,00 Žalovaná nečinila spornou účelnost, nárok je důvodný, náleží 3 146 Kč 26.01.15 Účast na výslechu obv. [Anonymizováno] (8:37 - 9:25) 1.00 300,00 Žalovaná nečinila spornou účelnost, nárok je důvodný, náleží 3 146 Kč 17.02.15 Konzultace věci s klientem - porada 1,00 300,00 Žalovaná nečinila spornou účelnost, nárok je důvodný, náleží 3 146 Kč 23.02.15 Výslech svědka - [Anonymizováno] (čekání a odročeno) 0,50 300,00 V řízení bylo prokázáno, že advokát žalobce byl k tomu úkonu předvolán (vyrozuměním o výslechu svědků ze dne 2.2.2015, č.l. 17), jakož i to, že se zúčastnil a až na místě se dozvěděl, že se svědek nedostavil a výslech se nekoná (výslechem Mg. [jméno FO]). Žalobci nelze přičítat k tíži, pokud vyšetřovatel opomenul do trestního spisu učinit příslušný záznam. Soud nemá žádný důvod svědkovi, který je nadto advokátem a má tak zvýšenou povinnost zachovávat stavovskou čest, nevěřit. Nárok je důvodný a žalobci náleží podle § 14/2 věta první AT náhrada 1 754,50 Kč. 23.02.15 Výslech svědkyně - [Anonymizováno] (12:30 - 14:10) 1.00 300,00 Žalovaná nečinila spornou účelnost, nárok je důvodný, náleží 3 146 Kč 24.02.15 Výslech svědka - [Anonymizováno] (8:50 - 10:55) 2,00 600,00 Žalovaná nečinila spornou účelnost, nárok je důvodný, náleží 6 292 Kč 24.02.15 Výslech svědkyně - [Anonymizováno] (12:50 - 13:25) 1,00 300.00 Žalovaná nečinila spornou účelnost, nárok je důvodný, náleží 3 146 Kč 25.02.15 Výslech svědka - [právnická osoba] (8:50 - 11:25) 2,00 600.00 Žalovaná nečinila spornou účelnost, nárok je důvodný, náleží 6 292 Kč 25.02.15 Výslech svědka - [Anonymizováno] (12:40 - 14:20) 2,00 600.00 Žalovaná nečinila spornou účelnost, nárok je důvodný, náleží 6 292 Kč 26.02.15 Výslech svědkyně - [tituly před jménem] [jméno FO] (12:50 - 15:35) 2,00 600.00 Žalovaná nečinila spornou účelnost, nárok je důvodný, náleží 6 292 Kč 27.02.15 Výslech svědkyně - [tituly před jménem] [jméno FO] (8:55 -11:00) 2,00 600,00 Žalovaná nečinila spornou účelnost, nárok je důvodný, náleží 6 292 Kč 27.02.15 Konzultace věci s klientem - porada 1,00 300.00 Žalovaná nečinila spornou účelnost, nárok je důvodný, náleží 3 146 Kč 02.03.15 Výslech svědka - [tituly před jménem] (9:55 - 12:45) 2.00 600,00 Žalovaná nečinila spornou účelnost, nárok je důvodný, náleží 6 292 Kč 03.03.15 Výslech svědka - [Anonymizováno] (8:50 - 10:10 1.00 300,00 Žalovaná nečinila spornou účelnost, nárok je důvodný, náleží 3 146 Kč 03.03.15 Účast na výslechu svědka [jméno FO] ( 12:40 - 14:25) 1.00 300,00 Žalovaná nečinila spornou účelnost, nárok je důvodný, náleží 3 146 Kč 04.03.15 Výslech svědkyně - [jméno FO] (8:50 - 10:20) 1.00 300,00 Žalovaná nečinila spornou účelnost, nárok je důvodný, náleží 3 146 Kč 04.03. 15 Výslech svědka - [Anonymizováno] (12:40 - 14:40) 1,00 300,00 Žalovaná nečinila spornou účelnost, nárok je důvodný, náleží 3 146 Kč 05.03. 15 Výslech svědkyně - [jméno FO] (9:30 - 11:25) 1.00 300,00 Žalovaná nečinila spornou účelnost, nárok je důvodný, náleží 3 146 Kč 05.03. 15 Konzultace věci s klientem - porada 1.00 300,00 Soud opakuje, což již uvedl výše, tedy že porada s klientem nemůže být úkonem samoúčelným, ale musí mít vždy návaznost na konkrétní úkon, který v řízení následuje. Soud tím nijak nezpochybňuje, že se tato porada konala a že byla ze subjektivního pohledu žalobce účelná. Jejím výstupem však žádný úkon v řízení nebyl, tudíž ji objektivně vzato za účelnou považovat nelze. Žalobci další odškodnění nenáleží. 18.03. 15 Konzultace věci s klientem - porada 1.00 300.00 Soud dospěl k závěru, že úkon právní služby účelný byl, neboť na poradu bezprostředně navazoval výslech svědkyně [Anonymizováno]. V řízení bylo výslechy svědků ([Anonymizováno], [jméno FO], [jméno FO]) i účastnickým výslechem žalobce prokázáno, že se žalobce své obhajobě intenzivně věnoval. Soud tak nemá důvod pochybovat o účelnosti porady za situace, kdy navazoval úkon v trestním řízení. Nárok je důvodný a žalobci náleží podle § 11/1/c) AT náhrada ve výši 3 146 Kč. 20.03. 15 Výslech svědkyně - [Anonymizováno] (9:00 - 10:55) 1.00 300,00 Žalovaná nečinila spornou účelnost, nárok je důvodný, náleží 3 146 Kč 23.03. 15 Výslech svědka - [Anonymizováno] (9:20 - 11:25) 2,00 600,00 Žalovaná nečinila spornou účelnost, nárok je důvodný, náleží 6 292 Kč 14.04. 15 Konzultace věci s klientem – porada 1,00 300.00 Žalovaná nečinila spornou účelnost, nárok je důvodný, náleží 3 146 Kč 05.05.15 Výslech svědkyně - [Anonymizováno] (opakovaný) (12:05 - 13:10) 1,00 300,00 Žalovaná nečinila spornou účelnost, nárok je důvodný, náleží 3 146 Kč 19.05.15 Konzultace věci s klientem - porada 2,00 600,00 Žalovaná nečinila spornou účelnost ohledně jednoho úkonu právní služby, což odpovídá znění § 11/1/c) AT, přičemž odměna náleží ve výši právě jednoho úkonu bez ohledu na skutečnou délku porady. Podstatné je toliko to, že trvala přes 1 hodinu. Nárok je důvodný částečně a žalobci náleží 3 146 Kč. 25.05.15 Účast na výslechu svědka - [jméno FO] (8:43 - 13:20) 3,00 900,00 Žalovaná nečinila spornou účelnost, nárok je důvodný, náleží 9 438 Kč 25.05.15 Konzultace věci s klientem - porada 1,00 300,00 Soud dospěl k závěru, že úkon právní služby účelný byl, neboť na poradu bezprostředně navazoval výslech svědka [jméno FO]. V řízení bylo výslechy svědků ([Anonymizováno], [jméno FO], [jméno FO]) i účastnickým výslechem žalobce prokázáno, že se žalobce své obhajobě intenzivně věnoval. Soud tak nemá důvod pochybovat o účelnosti porady za situace, kdy navazoval úkon v trestním řízení. Nárok je důvodný a žalobci náleží podle § 11/1/c) AT náhrada ve výši 3 146 Kč. 26.05.15 Účast na výslechu svědka - [jméno FO] (8:30 - 12:40) 3,00 900.00 Žalovaná nečinila spornou účelnost, nárok je důvodný, náleží 9 438 Kč 26.05.15 Konzultace věci s klientem - porada 1,00 300.00 Soud dospěl k závěru, že úkon právní služby účelný byl, neboť na poradu bezprostředně navazoval výslech svědkyně [jméno FO] ([jméno FO]). V řízení bylo výslechy svědků ([Anonymizováno], [jméno FO], [jméno FO]) i účastnickým výslechem žalobce prokázáno, že se žalobce své obhajobě intenzivně věnoval. Soud tak nemá důvod pochybovat o účelnosti porady za situace, kdy navazoval úkon v trestním řízení. Nárok je důvodný a žalobci náleží podle § 11/1/c) AT náhrada ve výši 3 146 Kč. 02.06.15 Účast na výslechu svědka [jméno FO] ([jméno FO]) Hana (8:30 - 12:10) 2,00 600,00 Žalovaná nečinila spornou účelnost, nárok je důvodný, náleží 6 292 Kč 03.06.15 Konzultace věci s klientem - porada 1,00 300,00 Soud dospěl k závěru, že úkon právní služby účelný byl, neboť na poradu bezprostředně navazoval výslech svědkyně [jméno FO]. V řízení bylo výslechy svědků ([Anonymizováno], [jméno FO], [jméno FO]) i účastnickým výslechem žalobce prokázáno, že se žalobce své obhajobě intenzivně věnoval. Soud tak nemá důvod pochybovat o účelnosti porady za situace, kdy navazoval úkon v trestním řízení. Nárok je důvodný a žalobci náleží podle § 11/1/c) AT náhrada ve výši 3 146 Kč. 09.06.15 Výslech [jméno FO] (8:30 - 1 1:45) 2.00 600.00 Žalovaná nečinila spornou účelnost, nárok je důvodný, náleží 6 292 Kč 22.06.15 Konzultace věci s klientem - porada 1.00 300,00 Soud dospěl k závěru, že úkon právní služby účelný byl, neboť na poradu bezprostředně navazoval výslech svědka [jméno FO]. V řízení bylo výslechy svědků ([Anonymizováno], [jméno FO], [jméno FO]) i účastnickým výslechem žalobce prokázáno, že se žalobce své obhajobě intenzivně věnoval. Soud tak nemá důvod pochybovat o účelnosti porady za situace, kdy navazoval úkon v trestním řízení. Nárok je důvodný a žalobci náleží podle § 11/1/c) AT náhrada ve výši 3 146 Kč. 29.06.15 Výslech opakovaný svědka [jméno FO] (8:45 - 9:35) 1.00 300.00 Žalovaná nečinila spornou účelnost, nárok je důvodný, náleží 3 146 Kč 29.06.15 Konzultace věci s klientem - porada 1.00 300,00 Soud dospěl k závěru, že úkon právní služby účelný byl, neboť na poradu bezprostředně navazoval výslech svědka [jméno FO]. V řízení bylo výslechy svědků ([Anonymizováno], [jméno FO], [jméno FO]) i účastnickým výslechem žalobce prokázáno, že se žalobce své obhajobě intenzivně věnoval. Soud tak nemá důvod pochybovat o účelnosti porady za situace, kdy navazoval úkon v trestním řízení. Nárok je důvodný a žalobci náleží podle § 11/1/c) AT náhrada ve výši 3 146 Kč. 09.07.15 Výslech opakovaný [jméno FO] (9:00 - 13:00) 3.00 900.00 Žalovaná nečinila spornou účelnost, nárok je důvodný, náleží 9 438 Kč 09.07.15 Konzultace věci s klientem - porada 1,00 300,00 Soud dospěl k závěru, že úkon právní služby účelný byl, neboť na poradu bezprostředně navazoval výslech svědka [jméno FO]. V řízení bylo výslechy svědků ([Anonymizováno], [jméno FO], [jméno FO]) i účastnickým výslechem žalobce prokázáno, že se žalobce své obhajobě intenzivně věnoval. Soud tak nemá důvod pochybovat o účelnosti porady za situace, kdy navazoval úkon v trestním řízení. Nárok je důvodný a žalobci náleží podle § 11/1/c) AT náhrada ve výši 3 146 Kč. 15.07.15 Výslech opakovaný [jméno FO] (8:56 - 13:30) 3.00 900.00 Žalovaná nečinila spornou účelnost, nárok je důvodný, náleží 9 438 Kč 15.07.15 Konzultace věci s klientem - porada 1,00 300,00 Soud dospěl k závěru, že úkon právní služby účelný byl, neboť na poradu bezprostředně navazoval výslech svědkyně [jméno FO]. V řízení bylo výslechy svědků ([Anonymizováno], [jméno FO], [jméno FO]) i účastnickým výslechem žalobce prokázáno, že se žalobce své obhajobě intenzivně věnoval. Soud tak nemá důvod pochybovat o účelnosti porady za situace, kdy navazoval úkon v trestním řízení. Nárok je důvodný a žalobci náleží podle § 11/1/c) AT náhrada ve výši 3 146 Kč. 16.07.15 Výslech [jméno FO] - nekonalo se pro omluvu 0,50 300,00 Žalovaná nečinila spornou účelnost, nárok je důvodný, náleží 1 754,50 Kč 20.07.15 Opakovaný výslech [jméno FO] (8:50- 13:00) 3.00 900,00 Žalovaná nečinila spornou účelnost, nárok je důvodný, náleží 9 438 Kč 20.07.15 Konzultace věci s klientem - porada 1,00 300,00 Soud opakuje, což již uvedl výše, tedy že porada s klientem nemůže být úkonem samoúčelným, ale musí mít vždy návaznost na konkrétní úkon, který v řízení následuje. Soud tím nijak nezpochybňuje, že se tato porada konala a že byla ze subjektivního pohledu žalobce účelná. Jejím výstupem však žádný úkon v řízení nebyl, tudíž ji objektivně vzato za účelnou považovat nelze. Výslech svědka [jméno FO] se konal až za 1 měsíc po této poradě, v čemž již nelze spatřovat úzkou časovou souvislost, a tedy návaznost na další úkon právní služby. Nadto výslech svědka [jméno FO] se již konal a soud za poradu před tímto výslechem náhradu žalobci přiznal. Není tak účelné ji přiznávat znovu, a ještě za situace dalšího časového odstupu. I zde je totiž třeba tento výdaj poměřovat hlediskem racionálně uvažujícího klienta, tedy zda by za takový úkon právní služby byl ochoten platit. Žalobci další odškodnění nenáleží. 20.08.15 Výslech svědka - [jméno FO] (8.45 - 13:15) 3,00 900,00 Žalovaná nečinila spornou účelnost, nárok je důvodný, náleží 9 438 Kč 20.08.15 Konzultace věci s klientem - porada 1,00 300,00 Soud opakuje, což již uvedl výše, tedy že porada s klientem nemůže být úkonem samoúčelným, ale musí mít vždy návaznost na konkrétní úkon, který v řízení následuje. Soud tím nijak nezpochybňuje, že se tato porada konala a že byla ze subjektivního pohledu žalobce účelná. Jejím výstupem však žádný úkon v řízení nebyl, tudíž ji objektivně vzato za účelnou považovat nelze. Žalobci další odškodnění nenáleží. 18.12.15 Konzultace věci s klientem - porada 1,00 300.00 Soud dospěl k závěru, že úkon právní služby účelný byl, neboť na poradu měl bezprostředně navazovat výslech svědkyně [jméno FO]. Není podstatné, že se nakonec tento výslech nekonal, neboť to neznamená, že se na něj žalobce se svým obhájcem nepřipravovali. Skutečnost, že se výslech nekonal nelze žalobci klást k tíži. V řízení bylo výslechy svědků (Šulc, [jméno FO], [jméno FO]) i účastnickým výslechem žalobce prokázáno, že se žalobce své obhajobě intenzivně věnoval. Soud tak nemá důvod pochybovat o účelnosti porady za situace, kdy navazoval úkon v trestním řízení. Nárok je důvodný a žalobci náleží podle § 11/1/c) AT náhrada ve výši 3 146 Kč. 23.12.15 Přítomnost na policii při nekonaném výslechu [jméno FO] s 0,50 300,00 Žalovaná nečinila spornou účelnost, nárok je důvodný, náleží 1 754,50 Kč 11.01.16 Konzultace věci s klientem - porada 1,00 300,00 Soud dospěl k závěru, že úkon právní služby účelný byl, neboť na poradu bezprostředně navazoval výslech svědkyně [jméno FO]. V řízení bylo výslechy svědků ([Anonymizováno], [jméno FO], [jméno FO]) i účastnickým výslechem žalobce prokázáno, že se žalobce své obhajobě intenzivně věnoval. Soud tak nemá důvod pochybovat o účelnosti porady za situace, kdy navazoval úkon v trestním řízení. Nárok je důvodný a žalobci náleží podle § 11/1/c) AT náhrada ve výši 3 146 Kč. 13.01.16 Účast na výslechu svědkyně [jméno FO] ( 8:59 - 12:55) 2.00 600,00 Žalovaná nečinila spornou účelnost, nárok je důvodný, náleží 6 292 Kč 25.01.16 Konzultace věci s klientem - porada 1,00 300.00 Soud dospěl k závěru, že úkon právní služby účelný byl, neboť na poradu bezprostředně navazoval výslech svědkyně [jméno FO] ([jméno FO]). V řízení bylo výslechy svědků ([Anonymizováno], [jméno FO], [jméno FO]) i účastnickým výslechem žalobce prokázáno, že se žalobce své obhajobě intenzivně věnoval. Soud tak nemá důvod pochybovat o účelnosti porady za situace, kdy navazoval úkon v trestním řízení. Nárok je důvodný a žalobci náleží podle § 11/1/c) AT náhrada ve výši 3 146 Kč. 26.01.16 Účast na výslechu svědkyně [jméno FO] ([jméno FO]) Hany (8:40 - 13:00) 3.00 900,00 Žalovaná nečinila spornou účelnost, nárok je důvodný, náleží 9 438 Kč 01.02.16 Konzultace věci s klientem - porada 1,00 300.00 Soud dospěl k závěru, že úkon právní služby účelný byl, neboť na poradu bezprostředně navazoval výslech svědka [jméno FO]. V řízení bylo výslechy svědků ([Anonymizováno], [jméno FO], [jméno FO]) i účastnickým výslechem žalobce prokázáno, že se žalobce své obhajobě intenzivně věnoval. Soud tak nemá důvod pochybovat o účelnosti porady za situace, kdy navazoval úkon v trestním řízení. Nárok je důvodný a žalobci náleží podle § 11/1/c) AT náhrada ve výši 3 146 Kč. 02.02.16 Účast na výslechu svědka [jméno FO] (8:40 - 14:00) 3,00 900,00 Žalovaná nečinila spornou účelnost, nárok je důvodný, náleží 9 438 Kč 03.02.16 Konzultace věci s klientem - porada 1,00 300,00 Soud dospěl k závěru, že úkon právní služby účelný byl, neboť na poradu bezprostředně navazoval výslech svědkyně [jméno FO]. V řízení bylo výslechy svědků ([Anonymizováno], [jméno FO], [jméno FO]) i účastnickým výslechem žalobce prokázáno, že se žalobce své obhajobě intenzivně věnoval. Soud tak nemá důvod pochybovat o účelnosti porady za situace, kdy navazoval úkon v trestním řízení. Nárok je důvodný a žalobci náleží podle § 11/1/c) AT náhrada ve výši 3 146 Kč. 04.02.16 Účast na výslechu svědkyně [jméno FO] (8:40 - 13:00) 3,00 900,00 Žalovaná nečinila spornou účelnost, nárok je důvodný, náleží 9 438 Kč 08.02.16 Konzultace věci s klientem - porada 1.00 300,00 Soud dospěl k závěru, že úkon právní služby účelný byl, neboť na poradu měl bezprostředně navazovat výslech svědka [jméno FO]. Není podstatné, že se nakonec tento výslech nekonal, neboť to neznamená, že se na něj žalobce se svým obhájcem nepřipravovali. Skutečnost, že se výslech nekonal nelze žalobci klást k tíži. V řízení bylo výslechy svědků (Šulc, [jméno FO], [jméno FO]) i účastnickým výslechem žalobce prokázáno, že se žalobce své obhajobě intenzivně věnoval. Soud tak nemá důvod pochybovat o účelnosti porady za situace, kdy navazoval úkon v trestním řízení. Nárok je důvodný a žalobci náleží podle § 11/1/c) AT náhrada ve výši 3 146 Kč. 09.02.16 Přítomnost u nekonaného výslechu svědka [jméno FO] a konzultace komisařem 0,50 300,00 Žalovaná nečinila spornou účelnost, nárok je důvodný, náleží 1 754,50 Kč 11.02.16 Účast na výslechu svědkyně [jméno FO] (8:45 - 13:05) 3,00 900,00 Žalovaná nečinila spornou účelnost, nárok je důvodný, náleží 9 438 Kč 12.02.16 Účast na výslechu svědka [jméno FO] (8:40 - 12:40) 2,00 600,00 Žalovaná nečinila spornou účelnost, nárok je důvodný, náleží 6 292 Kč 25.02.16 Konzultace věci s klientem - porada 1,00 300,00 Žalovaná nečinila spornou účelnost, nárok je důvodný, náleží 3 146 Kč 01.03.16 Účast na výslechu svědkyně [jméno FO] ([jméno FO]) [Anonymizováno] (8:45 - 12:50) 3,00 900,00 Žalovaná nečinila spornou účelnost, nárok je důvodný, náleží 9 438 Kč 02.03.16 Účast na výslechu svědka [jméno FO] (8:45 - 13:00) 3,00 900.00 Žalovaná nečinila spornou účelnost, nárok je důvodný, náleží 9 438 Kč 04.04.16 Konzultace věci s klientem - porada 1,00 300,00 Soud dospěl k závěru, že úkon právní služby účelný byl, neboť na poradu bezprostředně navazoval výslech svědka [jméno FO]. V řízení bylo výslechy svědků ([Anonymizováno], [jméno FO], [jméno FO]) i účastnickým výslechem žalobce prokázáno, že se žalobce své obhajobě intenzivně věnoval. Soud tak nemá důvod pochybovat o účelnosti porady za situace, kdy navazoval úkon v trestním řízení. Nárok je důvodný a žalobci náleží podle § 11/1/c) AT náhrada ve výši 3 146 Kč. 05.04.16 Účast na výslechu svědka [jméno FO] (8:40 - 13:20) 3,00 900,00 Žalovaná nečinila spornou účelnost, nárok je důvodný, náleží 9 438 Kč 07.04.16 Účast na výslechu svědka [jméno FO] (8:40 - 12:30) 2,00 600,00 Žalovaná nečinila spornou účelnost, nárok je důvodný, náleží 6 292 Kč 18.04.16 Konzultace věci s klientem - porada 1,00 300,00 Soud dospěl k závěru, že úkon právní služby účelný byl, neboť na poradu bezprostředně navazoval výslech svědka [jméno FO]. V řízení bylo výslechy svědků ([Anonymizováno], [jméno FO], [jméno FO]) i účastnickým výslechem žalobce prokázáno, že se žalobce své obhajobě intenzivně věnoval. Soud tak nemá důvod pochybovat o účelnosti porady za situace, kdy navazoval úkon v trestním řízení. Nárok je důvodný a žalobci náleží podle § 11/1/c) AT náhrada ve výši 3 146 Kč. 19.04.16 Účast na výslechu svědka [jméno FO] (8:40 - 11 40) 2,00 600.00 Žalovaná nečinila spornou účelnost, nárok je důvodný, náleží 6 292 Kč 26.04.16 Účast na výslechu svědka [jméno FO] (8:45 - 12:05) 3,00 900,00 I podle tvrzení žalobce délka úkonu nepřesáhla 6 hodin, tudíž za něj i v souladu s tím, co nečinila sporným ani žalovaná, náleží podle § 11/1/e) AT náhrada za 2 úkony právní služby 6 292 Kč. 03.05.16 Konzultace věci s klientem - porada 1,00 300,00 Soud dospěl k závěru, že úkon právní služby účelný byl, neboť na poradu bezprostředně navazoval výslech svědka [Anonymizováno]. V řízení bylo výslechy svědků ([Anonymizováno], [jméno FO], [jméno FO]) i účastnickým výslechem žalobce prokázáno, že se žalobce své obhajobě intenzivně věnoval. Soud tak nemá důvod pochybovat o účelnosti porady za situace, kdy navazoval úkon v trestním řízení. Nárok je důvodný a žalobci náleží podle § 11/1/c) AT náhrada ve výši 3 146 Kč. 06.05.16 Účast na výslechu svědka [jméno FO] (8:40 - 12:50) 3,00 900,00 Žalovaná nečinila spornou účelnost, nárok je důvodný, náleží 9 438 Kč 05.07.16 Konzultace věci s klientem – porada 1,00 300.00 Soud dospěl k závěru, že úkon právní služby účelný byl, neboť na poradu bezprostředně navazoval výslech svědka [jméno FO]. V řízení bylo výslechy svědků ([Anonymizováno], [jméno FO], [jméno FO]) i účastnickým výslechem žalobce prokázáno, že se žalobce své obhajobě intenzivně věnoval. Soud tak nemá důvod pochybovat o účelnosti porady za situace, kdy navazoval úkon v trestním řízení. Nárok je důvodný a žalobci náleží podle § 11/1/c) AT náhrada ve výši 3 146 Kč. 11.07.16 Účast na výslechu svědka [jméno FO] (8:40 -13:15) 3,00 900,00 Žalovaná nečinila spornou účelnost, nárok je důvodný, náleží 9 438 Kč 18.07.16 Konzultace věci s klientem – porada 1,00 300,00 Soud dospěl k závěru, že úkon právní služby účelný byl, neboť na poradu bezprostředně navazoval výslech svědka [jméno FO]. V řízení bylo výslechy svědků ([Anonymizováno], [jméno FO], [jméno FO]) i účastnickým výslechem žalobce prokázáno, že se žalobce své obhajobě intenzivně věnoval. Soud tak nemá důvod pochybovat o účelnosti porady za situace, kdy navazoval úkon v trestním řízení. Nárok je důvodný a žalobci náleží podle § 11/1/c) AT náhrada ve výši 3 146 Kč. 20.07.16 Účast na výslechu svědka [jméno FO] (8:40 - 12:35) 2,00 600,00 Žalovaná nečinila spornou účelnost, nárok je důvodný, náleží 6 292 Kč 06.09.16 Konzultace věci s klientem - porada 1,00 300,00 Soud dospěl k závěru, že úkon právní služby účelný byl, neboť na poradu bezprostředně navazoval výslech svědka [jméno FO]. V řízení bylo výslechy svědků ([Anonymizováno], [jméno FO], [jméno FO]) i účastnickým výslechem žalobce prokázáno, že se žalobce své obhajobě intenzivně věnoval. Soud tak nemá důvod pochybovat o účelnosti porady za situace, kdy navazoval úkon v trestním řízení. Nárok je důvodný a žalobci náleží podle § 11/1/c) AT náhrada ve výši 3 146 Kč. 09.09.16 Účast na výslechu svědka [jméno FO] (8:45 - 13:05) 2,00 600,00 Žalovaná nečinila spornou účelnost, nárok je důvodný, náleží 6 292 Kč 12.09.16 Účast na výslechu svědkyně [jméno FO] (8:40 - 10:55) 2,00 600,00 Žalovaná nečinila spornou účelnost, nárok je důvodný, náleží 6 292 Kč 12.09.16 Konzultace věci s klientem - porada 1,00 300,00 Soud dospěl k závěru, že úkon právní služby účelný byl, neboť na poradu bezprostředně navazoval výslech svědka [jméno FO]. V řízení bylo výslechy svědků ([Anonymizováno], [jméno FO], [jméno FO]) i účastnickým výslechem žalobce prokázáno, že se žalobce své obhajobě intenzivně věnoval. Soud tak nemá důvod pochybovat o účelnosti porady za situace, kdy navazoval úkon v trestním řízení. Nárok je důvodný a žalobci náleží podle § 11/1/c) AT náhrada ve výši 3 146 Kč. 13.09.16 Účast na výslechu svědka [jméno FO] (8:40 - 12:45) 3,00 900,00 Žalovaná nečinila spornou účelnost, nárok je důvodný, náleží 9 438 Kč 14.09.16 Účast na výslechu svědka [jméno FO] (8:40 - 12:10) 2,00 600,00 Žalovaná nečinila spornou účelnost, nárok je důvodný, náleží 6 292 Kč 29.09.16 Konzultace věci s klientem - porada 1,00 300.00 Soud dospěl k závěru, že úkon právní služby účelný byl, neboť na poradu bezprostředně navazoval výslech svědka [jméno FO]. V řízení bylo výslechy svědků ([Anonymizováno], [jméno FO], [jméno FO]) i účastnickým výslechem žalobce prokázáno, že se žalobce své obhajobě intenzivně věnoval. Soud tak nemá důvod pochybovat o účelnosti porady za situace, kdy navazoval úkon v trestním řízení. Nárok je důvodný a žalobci náleží podle § 11/1/c) AT náhrada ve výši 3 146 Kč. 03.10.16 Účast na výslechu svědka [jméno FO] ( 8:40 - 12:35) 2,00 600,00 Žalovaná nečinila spornou účelnost, nárok je důvodný, náleží 6 292 Kč 11.10.16 Účast na výslechu svědka [jméno FO] (8:40 - 10:50) 2,00 600.00 Žalovaná nečinila spornou účelnost, nárok je důvodný, náleží 6 292 Kč 07.11.16 Konzultace věci s klientem - porada 1,00 300,00 Soud dospěl k závěru, že úkon právní služby účelný byl, neboť na poradu bezprostředně navazoval výslech svědka [jméno FO]. V řízení bylo výslechy svědků ([Anonymizováno], [jméno FO], [jméno FO]) i účastnickým výslechem žalobce prokázáno, že se žalobce své obhajobě intenzivně věnoval. Soud tak nemá důvod pochybovat o účelnosti porady za situace, kdy navazoval úkon v trestním řízení. Nárok je důvodný a žalobci náleží podle § 11/1/c) AT náhrada ve výši 3 146 Kč. 09.11.16 Účast na výslechu svědka [jméno FO] (8:40 - 10:35) 1,00 300,00 Žalovaná nečinila spornou účelnost, nárok je důvodný, náleží 3 146 Kč 15.11.16 Účast na výslechu svědka [jméno FO] (8:45 - 9:35) 1,00 300,00 Žalovaná nečinila spornou účelnost, nárok je důvodný, náleží 3 146 Kč 25.11.16 Účast na výslechu svědka [jméno FO] (8:40 - 10:30) 1,00 300,00 Žalovaná nečinila spornou účelnost, nárok je důvodný, náleží 3 146 Kč 25.11.16 Konzultace věci s klientem - porada 1,00 300,00 Soud dospěl k závěru, že úkon právní služby účelný byl, neboť na poradu bezprostředně navazoval výslech svědka [jméno FO]. V řízení bylo výslechy svědků ([Anonymizováno], [jméno FO], [jméno FO]) i účastnickým výslechem žalobce prokázáno, že se žalobce své obhajobě intenzivně věnoval. Soud tak nemá důvod pochybovat o účelnosti porady za situace, kdy navazoval úkon v trestním řízení. Nárok je důvodný a žalobci náleží podle § 11/1/c) AT náhrada ve výši 3 146 Kč. 28.11.16 Účast na výslechu svědka [jméno FO] ( 9:37 - 10:00) 1,00 300,00 Žalovaná nečinila spornou účelnost, nárok je důvodný, náleží 3 146 Kč 06.12.16 Konzultace věci s klientem - porada 1,00 300,00 Soud dospěl k závěru, že úkon právní služby účelný byl, neboť na poradu bezprostředně navazoval výslech svědka [Anonymizováno]. V řízení bylo výslechy svědků ([Anonymizováno], [jméno FO], [jméno FO]) i účastnickým výslechem žalobce prokázáno, že se žalobce své obhajobě intenzivně věnoval. Soud tak nemá důvod pochybovat o účelnosti porady za situace, kdy navazoval úkon v trestním řízení. Nárok je důvodný a žalobci náleží podle § 11/1/c) AT náhrada ve výši 3 146 Kč. 09.12.16 Účast na výslechu svědka [jméno FO] (8:37 - 9:05) 1,00 300.00 Žalovaná nečinila spornou účelnost, nárok je důvodný, náleží 3 146 Kč 12.12.16 Účast na výslechu svědka [jméno FO] (8:40 - 9:15) 1,00 300.00 Žalovaná nečinila spornou účelnost, nárok je důvodný, náleží 3 146 Kč 09.02.17 Konzultace věci s klientem – porada 1,00 300,00 Soud dospěl k závěru, že úkon právní služby účelný byl, neboť na poradu bezprostředně navazoval výslech svědka [jméno FO]. V řízení bylo výslechy svědků ([Anonymizováno], [jméno FO], [jméno FO]) i účastnickým výslechem žalobce prokázáno, že se žalobce své obhajobě intenzivně věnoval. Soud tak nemá důvod pochybovat o účelnosti porady za situace, kdy navazoval úkon v trestním řízení. Nárok je důvodný a žalobci náleží podle § 11/1/c) AT náhrada ve výši 3 146 Kč. 14.02.17 Účast na výslechu svědka [jméno FO] (8:40 - 13:10) 3,00 900,00 Žalovaná nečinila spornou účelnost, nárok je důvodný, náleží 9 438 Kč 15.02.17 Účast na výslechu svědka [jméno FO] (8:35 - 11:15) 2,00 600,00 Žalovaná nečinila spornou účelnost, nárok je důvodný, náleží 6 292 Kč 22.02.17 Účast na výslechu svědka [jméno FO] (8:40 - 11:15) 2,00 600,00 Žalovaná nečinila spornou účelnost, nárok je důvodný, náleží 6 292 Kč 22.02.17 Konzultace věci s klientem - porada 1,00 300,00 Soud dospěl k závěru, že úkon právní služby účelný byl, neboť na poradu bezprostředně navazoval výslech svědkyně [jméno FO]. V řízení bylo výslechy svědků ([Anonymizováno], [jméno FO], [jméno FO]) i účastnickým výslechem žalobce prokázáno, že se žalobce své obhajobě intenzivně věnoval. Soud tak nemá důvod pochybovat o účelnosti porady za situace, kdy navazoval úkon v trestním řízení. Nárok je důvodný a žalobci náleží podle § 11/1/c) AT náhrada ve výši 3 146 Kč. 23.02.17 Účast na výslechu svědkyně [jméno FO] (8:40 - 9:15) 1,00 300,00 Žalovaná nečinila spornou účelnost, nárok je důvodný, náleží 3 146 Kč 06.03.17 Konzultace věci s klientem - porada 1,00 300,00 Soud dospěl k závěru, že úkon právní služby účelný byl, neboť na poradu bezprostředně navazoval výslech svědkyně [jméno FO]. V řízení bylo výslechy svědků ([Anonymizováno], [jméno FO], [jméno FO]) i účastnickým výslechem žalobce prokázáno, že se žalobce své obhajobě intenzivně věnoval. Soud tak nemá důvod pochybovat o účelnosti porady za situace, kdy navazoval úkon v trestním řízení. Nárok je důvodný a žalobci náleží podle § 11/1/c) AT náhrada ve výši 3 146 Kč. 08.03.17 Účast na výslechu svědka [jméno FO] ( 9:30 - 13:35) 3,00 900,00 Žalovaná nečinila spornou účelnost, nárok je důvodný, náleží 9 438 Kč 29.03.17 Účast na výslechu svědka [jméno FO] (9:10 - 13:25 ) 3,00 900,00 Žalovaná nečinila spornou účelnost, nárok je důvodný, náleží 9 438 Kč 01.08.17 Konzultace věci s klientem - porada 1,00 300,00 Soud dospěl k závěru, že úkon právní služby účelný byl, neboť na poradu bezprostředně navazoval výslech svědkyně [jméno FO]. V řízení bylo výslechy svědků ([Anonymizováno], [jméno FO], [jméno FO]) i účastnickým výslechem žalobce prokázáno, že se žalobce své obhajobě intenzivně věnoval. Soud tak nemá důvod pochybovat o účelnosti porady za situace, kdy navazoval úkon v trestním řízení. Nárok je důvodný a žalobci náleží podle § 11/1/c) AT náhrada ve výši 3 146 Kč. 03.08.17 Účast na výslechu svědka [jméno FO] (8:36 - 11:00) 2,00 600,00 Žalovaná nečinila spornou účelnost, nárok je důvodný, náleží 6 292 Kč 23.08.17 Účast na výslechu obviněného [jméno FO] (8:45 - 12:49) 2,00 600.00 Žalovaná nečinila spornou účelnost, nárok je důvodný, náleží 6 292 Kč 31.08.17 Účast na výslechu svědka [Anonymizováno] (8:55 - 10:46) 1,00 300.00 Žalovaná nečinila spornou účelnost, nárok je důvodný, náleží 3 146 Kč 31.08.17 Konzultace věci s klientem - porada 1,00 300.00 Soud dospěl k závěru, že úkon právní služby účelný byl, neboť na poradu bezprostředně navazoval výslech svědkyně [jméno FO]. V řízení bylo výslechy svědků ([Anonymizováno], [jméno FO], [jméno FO]) i účastnickým výslechem žalobce prokázáno, že se žalobce své obhajobě intenzivně věnoval. Soud tak nemá důvod pochybovat o účelnosti porady za situace, kdy navazoval úkon v trestním řízení. Nárok je důvodný a žalobci náleží podle § 11/1/c) AT náhrada ve výši 3 146 Kč. 01.09.17 Účast na výslechu svědka [jméno FO] (8:53 - 10:47) 1,00 300.00 Žalovaná nečinila spornou účelnost, nárok je důvodný, náleží 3 146 Kč 12.09.17 Účast na výslechu svědka [jméno FO] (9:15 - 13:45) 3.00 900.00 Žalovaná nečinila spornou účelnost, nárok je důvodný, náleží 9 438 Kč 26.09.17 Účast na výslechu svědka [jméno FO] (9:00 - 10:45) 1,00 300.00 Žalovaná nečinila spornou účelnost, nárok je důvodný, náleží 9 438 Kč 26.09.17 Konzultace věci s klientem - porada 1,00 300,00 Žalovaná nečinila spornou účelnost, nárok je důvodný, náleží 3 146 Kč 10.10.17 Účast na výslechu svědka [jméno FO] (9:15- 10:45) 1,00 300,00 Žalovaná nečinila spornou účelnost, nárok je důvodný, náleží 3 146 Kč 12.10.17 Účast na výslechu svědka [jméno FO] (9:15 - 11:05) 1,00 300,00 Žalovaná nečinila spornou účelnost, nárok je důvodný, náleží 3 146 Kč 31.10.17 Účast na výslechu svědka [jméno FO] (9.10- 13:10) 2,00 600,00 Žalovaná nečinila spornou účelnost, nárok je důvodný, náleží 6 292 Kč 01.11.17 Účast na výslechu svědka [jméno FO] (9:10 - 12:45) 2,00 600.00 Žalovaná nečinila spornou účelnost, nárok je důvodný, náleží 6 292 Kč 01.11.17 Konzultace věci s klientem - porada 1,00 300,00 Soud opakuje, což již uvedl výše, tedy že porada s klientem nemůže být úkonem samoúčelným, ale musí mít vždy návaznost na konkrétní úkon, který v řízení následuje. Soud tím nijak nezpochybňuje, že se tato porada konala a že byla ze subjektivního pohledu žalobce účelná. Jejím výstupem však žádný úkon v řízení nebyl, neboť se konala až po výslechu svědka [jméno FO]. Soud sice žalobci ve zdánlivě obdobné situaci náhradu přiznal, nicméně to bylo v situaci, kdy porada navazovala na sérii výslechů dalších obviněných. V této souvislosti je nutné vzít v úvahu, že soud přiznal žalobci v zásadě všechny porady předcházející bezprostředně výslechům. Jelikož žádné právo není bezbřehé, pak i účelnost porad má své limity, představované právě v tom, že nelze přiznat náhradu za ojedinělou poradu konanou po výslechu určité svědka bez zjevné návaznosti. Žalobci další odškodnění nenáleží. 21.02.18 Účast na výslechu svědka [jméno FO] (8:30 - 12:30) 2,00 600,00 Žalovaná nečinila spornou účelnost, nárok je důvodný, náleží 6 292 Kč 22.02.18 Konzultace věci s klientem - porada 1,00 300,00 Žalovaná nečinila spornou účelnost, nárok je důvodný, náleží 3 146 Kč 23.02.18 Účast na výslechu svědkyně [jméno FO] (8:30 - 13:15) 3,00 900,00 Žalovaná nečinila spornou účelnost, nárok je důvodný, náleží 9 438 Kč 09.03.18 Účast na výslechu svědkyně [jméno FO] (8:30 - 13:35) 3,00 900,00 Žalovaná nečinila spornou účelnost, nárok je důvodný, náleží 9 438 Kč 12.03.18 Účast na výslechu svědka [jméno FO] (8:30 - 14:05) 3,00 900,00 Žalovaná nečinila spornou účelnost, nárok je důvodný, náleží 9 438 Kč 12.03.18 Konzultace věci s klientem - porada 1,00 300,00 Žalovaná nečinila spornou účelnost, nárok je důvodný, náleží 3 146 Kč 19.03.18 Účast na výslechu svědky ně [jméno FO] (8:30 - 11:25) 2,00 600.00 Žalovaná nečinila spornou účelnost, nárok je důvodný, náleží 6 292 Kč 15.05.18 Účast na výslechu svědka [jméno FO] (8:30 - 13:10) 3,00 900,00 Žalovaná nečinila spornou účelnost, nárok je důvodný, náleží 9 438 Kč 15.05.18 Konzultace věci s klientem - porada 1,00 300,00 Žalovaná nečinila spornou účelnost, nárok je důvodný, náleží 3 146 Kč 16.05.18 Účast na výslechu svědka [jméno FO] (8:30 - 11:30) 2,00 600,00 Žalovaná nečinila spornou účelnost, nárok je důvodný, náleží 6 292 Kč 28.05.18 Účast na výslechu svědka [jméno FO] (10:00 - 14:30) 3,00 900,00 Žalovaná nečinila spornou účelnost, nárok je důvodný, náleží 9 438 Kč 30.05.18 Účast na výslechu svědka [jméno FO] (8:30 - 11:45) 2,00 600,00 Žalovaná nečinila spornou účelnost, nárok je důvodný, náleží 6 292 Kč 30.05.18 Konzultace věci s klientem - porada 1,00 300,00 Žalovaná nečinila spornou účelnost, nárok je důvodný, náleží 3 146 Kč 14.06.18 Účast na výslechu svědka [jméno FO] (8:30 - 10:10) 1,00 300.00 Žalovaná nečinila spornou účelnost, nárok je důvodný, náleží 3 146 Kč 16.07.18 Konzultace věci s klientem - porada 1,00 300,00 Žalovaná nečinila spornou účelnost, nárok je důvodný, náleží 3 146 Kč 18.07.18 Účast na výslechu svědka [jméno FO] (8:30 - 10:10) 1,00 300,00 Žalovaná nečinila spornou účelnost, nárok je důvodný, náleží 3 146 Kč 24.09.18 Konzultace věci s klientem - porada 1,00 300,00 Žalovaná nečinila spornou účelnost, nárok je důvodný, náleží 3 146 Kč 26.09.18 Účast na výslechu svědka [jméno FO] (8:30 - 14:20) 3,00 900.00 Žalovaná nečinila spornou účelnost, nárok je důvodný, náleží 9 438 Kč 15.10.18 Účast na výslechu svědka [jméno FO] (8:30 - 10:30) 1,00 300,00 Žalovaná nečinila spornou účelnost, nárok je důvodný, náleží 3 146 Kč 15.10.18 Konzultace věci s klientem - porada 1,00 300,00 Žalovaná nečinila spornou účelnost, nárok je důvodný, náleží 3 146 Kč 24.07.19 Seznámení se spisem na [Anonymizováno]13:09-13:20) 2,00 600,00 Bylo prokázáno (výslechem svědka [jméno FO]), že v rámci seznámení se se spisem po skončení vyšetřování nebyla možnost na místě spis prostudovat, ale že aniž by o to obhájce žádal, spis mu byl předán na DVD nosiči. Nelze po obhájci žádat, aby se domáhal práva prostudovat spis na místě jen proto, aby za něj mohl poté účtovat úkon právní služby podle § 11/1/f AT. Takový přístup by byl zbytečně formalistický. Je třeba vycházet z běžného chodu věcí, tedy ze situace, kterou předpokládá advokátní tarif, že se obhájce/obviněný seznamuje se spisem po skončení vyšetřování u policejního orgánu. Za takové situace by za takový úkon náležela odměna ve výši jednoho úkonu za každé započaté dvě hodiny. Není žádný důvod klást žalobci k tíži, že policejní orgán provedl seznámení předáním DVD nosiče. Soudu nepřipadá doba 4 hodin nijak přemrštěná vzhledem k rozsáhlému přípravnému řízení, kdy byla vyslýchána, a to i opakovaně celá řada svědků a ve věci figurovalo více obviněných. Nelze tak přisvědčit žalované, že má žalobce nárok pouze na náhradu ve výši jednoho úkonu za čas strávený předáním DVD. Předáním DVD nedojde k materiálnímu naplnění práva na seznámení se spisem po skončení vyšetřování. K tomu dojde až jeho faktickým studiem, které u policejního orgánu umožněno nebylo. Nárok je důvodný a žalobci náleží podle § 11/1/f) AT náhrada ve výši 6 292 Kč. 30.08.19 Formulace návrhu na zastavení trestního stíhání 3.00 900,00 Žalobci náleží za tento úkon právní služby náhrada ve výši jedné poloviny úkonu, neboť jde o typický úkon právní služby podle § 11/2/d AT. Pokud jde o tvrzenou časovou náročnost, soud nijak nepochybuje o tom, že o časově náročný úkon jít mohlo. Současně soud již výše vysvětlil, že advokátní tarif vychází z typové náročnosti úkonů právní služby u jednotlivých skupin trestných činů. Žalobci náleží 1754,50 Kč. 25.02.21 Konzultace věci s klientem - porada 1,00 300,00 Soud dospěl k závěru, že úkon právní služby účelný byl, neboť bylo (spisem trestního řízení) prokázáno, že hlavní líčení bylo dne 12.1.2021 nařízeni na 1.3., 2.3. a 4.3.2021 a poté bylo z důvodu žádosti obhájce jiného obžalovaného odročeno na konec března. Podstatné proto je, že se úkon trestního řízení v návaznosti na tuto poradu konat měl, přičemž neúčelnost nezpůsobuje, že se úkon (nadto bez přispění žalobce) nekonal. V řízení bylo výslechy svědků (Šulc, [jméno FO], [jméno FO]) i účastnickým výslechem žalobce prokázáno, že se žalobce své obhajobě intenzivně věnoval. Soud tak nemá důvod pochybovat o účelnosti porady za situace, kdy měl navazovat úkon v trestním řízení. Nárok je důvodný a žalobci náleží podle § 11/1/c) AT náhrada ve výši 2 178 Kč. 18.03.21 Konzultace věci s klientem - porada 1,00 300,00 Ohledně této porady soud dospěl ve shodě s žalovanou k závěru, že účelná je pouze jedna z porad pod č. [hodnota] a 166. Pokud se žalobce s obhájcem radili a připravovali na HL, které bylo posléze odročeno, pak nebyl žádný objektivní důvod, aby k poradě muselo dojít nutně dojít znovu za situace, kdy již k přípravě na HL došlo, k žádné změně, nad rámec posunu termínu HL, nedošlo. V této souvislosti pak je podstatné i to, že k odročení nedošlo v řádech měsíců, ale nižších týdnů, tudíž tato skutečnost opět podporuje závěr, že další opakovaná porada nebyla potřebná. Soud pak nepřisvědčil žalobci, že i vícero porad by bylo účelných, neboť žalobce nijak nebyl omezen v tom, jak dlouho se má s obhájcem radit, toliko podle advokátního tarifu již není délka porady zohledněna v počtu úkonů právní služby. Žalobci odškodnění nenáleží. 29.03.21 Účast na hlavním líčení soudu - odročeno 0,50 300,00 Žalovaná nečiní spornou účelnost, nárok je důvodný, náleží 1 270,50 Kč 08.06.21 Konzultace věci s klientem - porada 2,00 600.00 Žalovaná nečinila spornou účelnost ohledně jednoho úkonu právní služby, což odpovídá znění § 11/1/c) AT, přičemž odměna náleží ve výši právě jednoho úkonu bez ohledu na skutečnou délku porady. Podstatné je toliko to, že trvala přes 1 hodinu. Nárok je důvodný částečně a žalobci náleží 2 178 Kč. 09.06.21 Účast na hlavním líčení soudu (9:00 - 15:45) 4.00 1 200,00 Žalovaná nečinila spornou účelnost, nárok je důvodný, náleží 8 712 Kč 10.06.21 Účast na hlavním líčení soudu (9:00 - 12:45 ) 2,00 600,00 Žalovaná nečinila spornou účelnost, nárok je důvodný, náleží 4 356 Kč 17.06.21 Konzultace věci s klientem - porada 2,00 600,00 Žalovaná nečinila spornou účelnost ohledně jednoho úkonu právní služby, což odpovídá znění § 11/1/c) AT, přičemž odměna náleží ve výši právě jednoho úkonu bez ohledu na skutečnou délku porady. Podstatné je toliko to, že trvala přes 1 hodinu. Nárok je důvodný částečně a žalobci náleží 2 178 Kč. 21.06.21 Účast na hlavním líčení soudu (9:00 - 12:33) 2,00 600,00 Soud vychází z toho, že do doby účasti na jednání před soudem, tedy do úkonu právní služby, lze ve smyslu konstantních judikatorních závěrů (srov. rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp.zn. 8 To 24/97, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ČR pod č. 7/1998) zahrnovat jen ty přestávky, kdy jednání bylo přerušeno na dobu 30 minut a kratší (§ 11/1/g) AT). Pokud je jednání přerušeno na dobu delší než 30 minut, včítá se doba přerušení do času promeškaného v souvislosti s poskytnutím právní služby (§ 14/1/b) AT). Hlavní líčení dne 21.6.2021 celkem trvalo 6:35 hod., od čehož je třeba odečíst přestávku v délce 37 minut, tudíž rozhodná délka pro posouzení počtu započatých 2 hodin činí 5:58 hodin (srov. rovněž závěry Městského soudu v Praze v rozsudku ze dne 9.3.2023, č.j. 20 Co 55/2023- 131). Z uvedeného vyplývá, že žalobci za celé hlavní líčení dne 21.6.2021 náleží, shodně jak to namítá žalovaná, náhrada za celkem [hodnota] úkony právní služby ve výši 6 534 Kč a 200 Kč coby náhrada za promeškaný čas, celkem 6 734 Kč. Hlavní líčení dne 22.6.2021 celkem trvalo 6:01 hod., od čehož je třeba odečíst přestávku v délce 40 minut, tudíž rozhodná délka pro posouzení počtu započatých 2 hodin činí 5:21 hodin (srov. obdobně závěry Městského soudu v Praze v rozsudku ze dne 9.3.2023, č.j. 20 Co 55/2023- 131). Z uvedeného vyplývá, že žalobci za celé hlavní líčení dne 22.6.2021 náleží, shodně jak to namítá žalovaná, náhrada za celkem [hodnota] úkony právní služby ve výši 6 534 Kč a 200 Kč (za 2 půlhodiny) coby náhrada za promeškaný čas, celkem 6 734 Kč. 21.06.21 Pauza v hlavním líčení (12:33 - 13:10) 200 Kč 21.06.21 Pokračování v hlavním líčení soudu (13:10- 15:35) 2,00 600,00 22.06.21 Účast na hlavním líčení soudu (9:00 - 11 50) 2,00 600,00 22.06.21 Pauza v hlavním líčení (11:50 - 12:30) 200 Kč 22.06.21 Pokračování v hlavním líčení soudu (12:30 - 15:01) 2,00 600,00 23.06.21 Konzultace věci s klientem - porada 1,00 300,00 Soud opakuje, což již uvedl výše, tedy že porada s klientem nemůže být úkonem samoúčelným, ale musí mít vždy návaznost na konkrétní úkon, který v řízení následuje. Soud tím nijak nezpochybňuje, že se tato porada konala a že byla ze subjektivního pohledu žalobce účelná. Jejím výstupem však žádný úkon v řízení nebyl (ten byl až v návaznosti na poradu dne 5.8.2021, jejíž účelnost žalovaná nerozporovala), tudíž ji objektivně vzato za účelnou považovat nelze. Žalobci další odškodnění nenáleží. 05.08.21 Konzultace věci s klientem - porada 1,00 300,00 Žalovaná nečinila spornou účelnost, nárok je důvodný, náleží 2 178 Kč 16.08.21 Účast na hlavním líčení soudu (9:00 - 12:45) 2,00 600,00 Závěry soudu jsou obdobné jako u HL dne 21.6. a 22.6.2021. Hlavní líčení dne 16.8.2021 celkem trvalo 7:05 hod., od čehož je třeba odečíst přestávku v délce 1:06 minut, tudíž rozhodná délka pro posouzení počtu započatých 2 hodin činí 5:59 hodin (srov. obdobně závěry Městského soudu v Praze v rozsudku ze dne 9.3.2023, č.j. 20 Co 55/2023- 131). Z uvedeného vyplývá, že žalobci za celé hlavní líčení dne 16.8.2021 náleží, shodně jak to namítá žalovaná, náhrada za celkem [hodnota] úkony právní služby ve výši 6 534 Kč a 300 Kč (za 3 půlhodiny) coby náhrada za promeškaný čas, celkem 6 834 Kč. 16.08.21 Pauza v hlavním líčení (12:45 - 13:30) 200 Kč 16.08.21 Pokračování v hlavním líčení soudu (13:51 - 16:05) 2,00 600,00 17.08.21 Účast na hlavním líčení soudu (9:00 - 14:40) 3,00 900,00 Bylo prokázáno, že hlavní líčení se ten den konalo od 9 do 14:40 hodin. Jde o 3 úkony podle § 11/1/g AT, nárok je důvodný, náleží 6 534 Kč 09.09.21 Konzultace věci s klientem - porada 1,00 300,00 Žalovaná nečinila spornou účelnost, nárok je důvodný, náleží 2 178 Kč 13.09.21 Účast na hlavním líčení soudu (9:25 - 13:13) 2,00 600,00 Žalovaná nečinila spornou účelnost, nárok je důvodný, náleží 4 356 Kč 13.09.21 Pauza v hlavním líčení (13:13 - 13:51) 200 Kč Žalovaná nečinila spornou účelnost, nárok je důvodný, náleží 200 Kč 13.09.21 Pokračování v hlavním líčení soudu (13:51 - 16:05) 2,00 600,00 Žalovaná nečinila spornou účelnost, nárok je důvodný, náleží 4 356 Kč 13.09.21 Konzultace věci s klientem - porada 1,00 300,00 Žalovaná nečinila spornou účelnost, nárok je důvodný, náleží 2 178 Kč 14.09.21 Účast na hlavním líčení soudu (9:18 - 12:28) 2,00 600,00 Závěry soudu jsou obdobné jako u HL dne 21.6., 22.6. a 16.8.2021. Hlavní líčení dne 14.9.2021 celkem trvalo 6:27 hod., od čehož je třeba odečíst přestávku v délce 45 minut, tudíž rozhodná délka pro posouzení počtu započatých 2 hodin činí 5:42 hodin (srov. obdobně závěry Městského soudu v Praze v rozsudku ze dne 9.3.2023, č.j. 20 Co 55/2023- 131). Z uvedeného vyplývá, že žalobci za celé hlavní líčení dne 14.9.2021 náleží, shodně jak to namítá žalovaná, náhrada za celkem [hodnota] úkony právní služby ve výši 6 534 Kč a 200 Kč (za 2 půlhodiny) coby náhrada za promeškaný čas, celkem 6 734 Kč. 14.09.21 Pauza v hlavním líčení (12:28 - 13:13) 200 Kč 14.09.21 Pokračování v hlavním líčení soudu (13:13- 15:45) 2,00 600,00 04.11 21 Konzultace věci s klientem - porada 1,00 300,00 Kč Žalovaná nečinila spornou účelnost, nárok je důvodný, náleží 2 178 Kč 08.11.21 Účast na hlavním líčení soudu - odročeno (9:00 - 9:30) 0,50 300.00 Žalovaná nečinila spornou účelnost, nárok je důvodný, náleží 1 270,50 Kč 09.11.21 Účast na hlavním líčení soudu (9:00 - 9:40) 1,00 300,00 Žalovaná nečinila spornou účelnost, nárok je důvodný, náleží 2 178 Kč 02.12.21 Konzultace věci s klientem - porada 1,00 300,00 Žalovaná nečinila spornou účelnost, nárok je důvodný, náleží 2 178 Kč 06.12.21 Účast na hlavním líčení soudu (9:00- 12:35) 2,00 600,00 Žalovaná nečinila spornou účelnost, nárok je důvodný, náleží 4 356 Kč 06.12.21 Pauza v hlavním líčení (12:35 - 13:30) 200 Kč Žalovaná nečinila spornou účelnost, nárok je důvodný, náleží 200 Kč 06.12.21 Účast na hlavním líčení soudu (13:30-15:30) 1,00 300,00 Žalovaná nečinila spornou účelnost, nárok je důvodný, náleží 2 178 Kč 07.12.21 Sepsání návrhu závěrečné řeči včetně přílohy 2,00 600,00 Soud dospěl k závěru, a to s oporou v žalovanou přiléhavě citovaném usnesení Vrchního soudu v [Anonymizováno], sp.zn. [Anonymizováno], že závěrečnou řeč obhájce vypracovanou v písemné formě nelze pokládat za „písemné podání soudu týkající se věci samé“ ve smyslu § 11/1/d) AT, a proto za tento úkon obhájci nenáleží odměna a v důsledku toho ani žalobci náhrada. Poukaz žalobce na NS ČR, sp.zn. 28 Cdo 4947/2015 není přiléhavý, neboť v něm žádný opačný právní závěr ohledně odškodnitelnosti tohoto úkonu obsažen není. Žalobci další odškodnění nenáleží. 07.12.21 Účast na hlavním líčení soudu (9:00 - 1 1:05) 2,00 600,00 Žalovaná nečinila spornou účelnost, nárok je důvodný, náleží 4 356 Kč 24.01.22 Konzultace věci s klientem - porada 1,00 300.00 Žalovaná nečinila spornou účelnost, nárok je důvodný, náleží 2 178 Kč 24.01.22 Účast na hlavním líčení soudu (9:15 - 10:47) 1,00 300.00 Závěry soudu jsou obdobné jako u HL dne 21.6., 22.6., 16.8. a 14.9.2021. Hlavní líčení dne 24.1.2022 celkem trvalo 5:22 hod., od čehož je třeba odečíst přestávku v délce 45 minut (přestávka v délce 23 minut se včítá do délky HL), tudíž rozhodná délka pro posouzení počtu započatých 2 hodin činí 4:37 hodin (srov. obdobně závěry Městského soudu v [Anonymizováno] v rozsudku ze dne 9.3.2023, č.j. [Anonymizováno]). Z uvedeného vyplývá, že žalobci za celé hlavní líčení dne 24.1.2022 náleží náhrada za celkem [hodnota] úkony právní služby ve výši 6 534 Kč a 200 Kč (za 2 půlhodiny) coby náhrada za promeškaný čas, celkem 6 734 Kč. 24.01.22 Pauza v hlavním líčení (10:47 - 11:10) 100 Kč 24.01.22 Účast na hlavním líčení soudu (11:10- 13:10) 1,00 300,00 24.01.22 Pauza v hlavním líčení (13:10 - 13:55) 200 Kč 24.01.22 Účast na hlavním líčení soudu (13:55 - 14:37) 1,00 300,00 25.01.22 Účast na hlavním líčení soudu (13:00-16:15) 1,00 300,00 Žalovaná nečinila spornou účelnost, nárok je důvodný, náleží 2 178 Kč 74. Soud v souhrnu dospěl k závěru, že na náhradě nákladů obhajoby je žalobní požadavek důvodný co do částky 835 734,50 Kč a tuto částku žalobci přiznal (výrok I). Ve zbytku, tedy ohledně částky 81 506 Kč, soud žalobu, pokud jde o tento nárok jako nedůvodnou zamítl (výrok II).

75. Nárok ve výši 575 549,48 Kč soud posoudil jako nárok na odškodnění nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce posuzovaného trestního řízení.

76. Trestní stíhání trvalo vůči žalobci od 27.5.2014 do 2.3.2022, přibližně 7 let a 9 měsíců. V řízení se vyskytlo období nekoncentrovaného postupu při zajišťování výslechů svědků, kteří policii neposkytovali součinnost, a teprve později začaly orgány činné v trestním řízení svědkům udělovat pořádkové pokuty, avšak dělo se tak jen v symbolické výši, což přípravné řízení protahovalo a celkovou délku řízení 7 let a 9 měsíců tak nelze mít za přiměřenou, když se jedná o řízení, ve kterém má být potupováno s nejvyšším urychlením.

77. Z konstantní judikatury Nejvyššího soudu (viz např. Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011 sp. zn. Cpjn 206/2010) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za každý rok řízení, přičemž za první dva roky náleží odškodnění v poloviční výši (každé soudní řízení musí trvat určitou dobu, přičemž nemajetková újma v prvních letech trvání řízení není příliš závažná). Z judikatury Nejvyššího soudu lze vysledovat, že horní hranice doporučeného rozmezí je soudy přiznávána v řízení o extrémních délkách 20 let (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1320/2011, či věc řešenou Nejvyšším soudem pod sp.zn. 30 Cdo 5440/2014, kde byla základní částka 20 000 Kč/rok přiznána u řízení, jehož délka přesahovala 23 let). Základní částka 17 000 Kč byla přiznána v řízení trvajícím 16 let (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1612/2009). V posuzované věci trestní řízení trvalo 7 let a 9 měsíců. Za přiměřenou základní sazbu tak soud považuje v tomto případě částku 15 000 Kč za rok řízení, tj. 1 250 Kč za měsíc. I s přihlédnutím k tomu, že trestní věci mají být vyřizovány s co největším urychlením, soud nepoužil sazbu vyšší, neboť extrémní délky posuzované řízení nedosahuje. Pro navýšení základní částky není důvod ani proto, že šlo o řízení trestní, neboť tato okolnost se zohledňuje v rámci kritéria významu řízení pro účastníku. Základní částka se odvíjí primárně a převážně z celkové délky řízení. Není rovněž žádný důvod k tomu, ab nedošlo ke krácení základní částky na polovinu za první dva roky řízení. Tento druh nesprávného úředního postupu se odškodňuje bez ohledu na to, zda osoba chtěla být účastníkem řízení, či jak řízení skončilo. Zadostiučinění, které by tak žalobci náleželo, je představováno částkou 101 250 Kč 6 x 15 000 + 9 x 1 250, kdy je však nutno tuto částku modifikovat, a to dle kritérií uvedených v ust. § 31a OdpŠk.

78. Z hlediska kritéria složitosti soud shledal, že řízení bylo složité po procesní stránce, byla prováděna dožádání a svědci neposkytovali součinnost (minus 10 %), jednalo se o složitou problematiku i po skutkové stránce, kdy byly vyslýchány desítky osob, k žádostem obhajoby se tak dělo i opakovaně, vedle žalobce byla obviněna a posléze obžalována řada dalších osob a bylo zapotřebí rovněž vyšetřit roli žalobce, a jaké bylo jeho zapojení a vědomí o strukturách osob zapojených do porušování předpisů hospodářské soutěže (minus 15%), věc byla složitá i po právní stránce, když bylo zapotřebí aplikovat právní předpisy o úpravě spořitelních družstvech, směnečné právo, regulace finančního trhu a předpisů EU (minus 10 %). Věc se vůči žalobci vedla pouze v rámci jedné soudní instance, tudíž za instančnost soud základní částku nijak nemodifikoval. Celkově za toto kritérium soud základní částku snížil o 35 %.

79. Z hlediska kritéria postupu orgánu veřejné moci soud shledal, že k objektivním průtahům při zajišťování svědeckých výpovědí docházelo, nebyly však způsobeny orgány činnými v trestním řízení, ale tím, že se svědci opakovaně, a to často i bez omluvy nedostavovali na plánované výslechy. Možnosti státních orgánů zajistit přítomnost osob při výslechu pak jsou omezené a není v jejich moci přítomnost vždy a za všech okolností vynutit a zajistit. Postup orgánů veřejné moci, kdy soud zjistil, že objektivně k průtahům v trestním řízení docházelo, se však dostatečně odrazil již při samotném závěru o nepřiměřenosti délky řízení a nutnosti odškodnit žalobce v penězích. Jinak totiž trestní řízení probíhalo bez průtahů a na jeho délce se podepsala především jeho složitost. Soud proto základní částku s ohledem na toto kritérium nijak nemodifikoval.

80. Žalobce se na délce řízení nepodílel. Hlavních líčení se žalobce účastnil a ani o odročení nežádal. Jeho chování tak soud vyhodnotil jako neutrální a nijak základní částku pro toto kritérium nemodifikoval.

81. Z hlediska významu předmětu řízení pro žalobce soud uvádí, že dle Stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 je vyšší význam předmětu řízení presumován i u řízení trestního. Bezúhonnému žalobci s ohledem na trestní sazbu, jíž byl ohrožen, zjevně nehrozil nepodmíněný trest odnětí svobody a z projednávané věci se ho týkaly dva skutky, na druhou stranu otázka viny a trestu žalobce a rozhodování o ní byla pro žalobce jistě významná, a proto soud pro toto kritérium základní částku navýšil o 25 %. K tomu, že se nejedná o dvojí hodnocení téhož, pokud soud navyšuje základní částku z důvodu presumovaného významu předmětu řízení a současně odškodňuje žalobce za nemajetkovou újmu v souvislosti s týmž trestním stíháním, srov. závěry Městského soudu v Praze v rozsudku ze dne 18.8.2023. č.j. 21 Co 66/2023- 261, a tam citovanou judikaturu Nejvyššího soudu ČR. Újma, kterou soud odškodňuje je totiž kvalitativně jiná. Zatímco v případě délky řízení jde toliko o nejistotu spojenou s tím, že řízení stále nekončí, v případě nemajetkové újmy způsobené samotným trestním stíháním jde o konkrétní prokázané zásahy do osobnostních sfér. Nadto soud níže uvedl, že při stanovení zadostiučinění v souvislosti s trestním stíháním nepřihlížel k délce řízení z důvodu, že již byla samostatně odškodněna.

82. Ve světle výše uvedeného žalobci náleží přiměřené zadostiučinění za újmu způsobenou mu nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce, neboť byla prokázána existence odpovědnostního titulu (nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení), vznik újmy a příčinná souvislost mezi uvedenými dvěma podmínkami. Zadostiučinění za celé trestní řízení náleží žalobci ve výši 101 250 Kč - 10 %, tj. 91 125 Kč. Tuto částku soud žalobci přiznal (výrok I). Ve zbytku, tedy ohledně částky 484 424,48 Kč soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II).

83. Nárok ve výši 4 500 000 Kč soud posoudil jako nárok na odškodnění nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím. Jak již výše soud vyložil, podmínka existence odpovědnostního titulu je splněna a soud se bude dále zabývat otázkou vzniku nemajetkové újmy a existence příčinné souvislosti.

84. V případě vydání nezákonného rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, není dána vyvratitelná domněnka, že jím byla dotčené osobě způsobena imateriální újma. Naopak, v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce, a vznik nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, uveřejněný pod číslem 67/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Obecně lze říci, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04). Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění „liché“, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. II. ÚS 590/08). Nejvyšší soudu v rozhodnutí sp.zn. 30 Cdo 3731/2011 dospěl k závěru, že „… vznik nemajetkové újmy zpravidla nelze dokazovat, neboť jde o stav mysli osoby poškozené. Jde tedy "pouze" o zjištění, zda tu jsou dány objektivní důvody pro to, aby se konkrétní osoba mohla cítit poškozenou. Jinými slovy řečeno, je třeba zvážit, zda vzhledem ke konkrétním okolnostem případu by se i jiná osoba v obdobném postavení mohla cítit být dotčena ve složkách tvořících ve svém souhrnu nemajetkovou sféru jednotlivce. Zřetelněji vyplývá tato potřeba při využití jiné terminologie, kterou zmiňuje i důvodová zpráva k zákonu č. 160/2006 Sb. - totiž, že nemajetková újma se jinak nazývá újmou morální. Jedná se tedy o utrpění na těch nehmotných hodnotách, které se dotýkají morální integrity poškozené osoby (patří sem zejména její důstojnost, čest, dobrá pověst, ale i jiné hodnoty, které se zpravidla promítají i v niterném životě člověka - svoboda pohybu, rodinný život, nejistota apod.). …“.

85. Soud dospěl k závěru, že v souvislosti s trestním stíháním, v němž bylo vydáno rozhodnutí, na nějž se v důsledku pravomocného zprošťujícího rozsudku hledí jako na nezákonné, bylo v souzeném případě do osobnostních sfér žalobce zasaženo. Nad rámec obecných dopadů trestního stíhání, které dopadají na každou trestně stíhanou osobu, bylo prokázáno, že žalobce byl předvolán k provedení identifikačních úkonů podle § 65 zákona č. 277/2008 Sb. policejním orgánem dne 24.8.2015, že se vyjádřením ze dne 17. 9. 2015 z tohoto omluvil, informoval o podané žalobě a podal proti provedení identifikačních úkonů námitky a že policejní orgán poté od provedení identifikačních úkonů opustil, a že k jejich provedení nedošlo. Dále bylo prokázáno, že žalobce je bezúhonnou osobou, že trestní stíhání intenzivně prožíval, intenzivně se i sám věnoval své obhajobě, pociťoval určité zdravotní obtíže, nicméně psychiatrickou ani jinou psychoterapeutickou pomoc nevyhledal. Trpěl změnami nálad, zvýšenou agresí, byl negativistický, podléhal pocitům deprese, beznaděje, pociťoval stres, došlo ke změně povahy a chování ve společnosti i v rodině, změnil se jeho přístup ke klientům. O trestním stíhání věděla rodina, která žalobce podporovala a věřila v jeho nevinu. Došlo k omezení kontaktu s rodinou, nikoli však proto, že by rodina o kontakt s žalobcem nestála, ale naopak to byl důsledek toho, že se žalobce ponořil do svého trestního stíhání. Žalobce podporovalo i okolí kolegů a přátel. Bylo prokázáno, že v tobě trestního stíhání se rozváděli rodiče žalobce, což rovněž mohlo přispět k určitým změnám v chování v rodině. Nebylo však ani tvrzeno, že by k rozvodu došlo v souvislosti s žalobcovým trestním stíháním. Došlo ke změnám v sociálním chování žalobce, ke změně v přístupu ke klientů. Trestní stíhání ovlivnilo vztahy s partnerkou a později manželkou [jméno FO], kdy se více hádali, došlo k omezení intimního kontaktu, nicméně partnerka žalobce podporovala. Nebylo prokázáno, že ke zhoršení hodnot počtu spermií a ke zvýšení hladiny cholesterolu došlo v příčinné souvislosti s trestním stíháním. Bylo sice prokázáno, že v průběhu trestního stíhání byly opakovaně žalobci zjištěny výsledky svědčící o malém počtu spermií a zvýšené hladině cholesterolu, nicméně nebylo (i přes procesní poučení a výzvu podle § 118a o.s.ř.) prokázáno, že by se tak stalo v příčinné souvislosti s trestním stíháním. Žalobci lze sice přisvědčit v tom, že je obecně známo, že stresové situace, za kterou lze jistě považovat i mnohaleté trestní stíhání nepřispějí ke zdravotní pohodě a optimálním výsledkům vyšetření, na straně druhé však je třeba přisvědčit námitce žalované, že nebylo prokázáno, že žalobce sníženým počtem spermií, či zvýšenou hladinou cholesterolu netrpěl již před zahájením trestního stíhání a nejedná se tak o stav vzniklý ze zcela odlišných příčin. Ohledně těchto dvou okolností nelze mít souvislost s trestním stíháním za prokázanou. Pokud jde o profesní rovinu, bylo prokázáno, že k pozastavení výkonu advokacie nedošlo, nicméně ze strany ČAK bylo po celou dobu trestního stíhání vedeno řízení o jejím pozastavení, přičemž zastaveny bylo až po pravomocném zproštění obžaloby. Bylo tak prokázáno, že žalobce po celou dobu advokacii vykonávat mohl. S žalobcem omezil spolupráci někteří klienti, jako společnost [Anonymizováno], společnost [Anonymizováno], společnost [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Bylo prokázáno, že se společností [Anonymizováno] a společností [Anonymizováno], spolupráce v současnosti pokračuje, se společností [Anonymizováno] již nikoli. Nebylo však prokázáno, že by s žalobcem některý klient zcela ukončil spolupráci jen proto, že je trestně stíhán. Bylo prokázáno, že žalobce musel klientům vysvětlovat, že je trestně stíhán, případně že mu může být pozastaven výkon advokacie. Nebylo prokázáno, že by došlo k narušení výkonu funkce žalobce ve výboru SVJ. Bylo prokázáno, že žalobce nerealizoval žalobce užší pracovní spolupráci s advokátem [tituly před jménem] [jméno FO]. Je sice třeba dát za pravdu žalované, že z dokazování (výslech žalobce a [tituly před jménem] [jméno FO]) vyplynulo, že k rozhodnutí, že se užší profesní spolupráce realizovat nebude, padlo ještě oznámením o zahájení trestního stíhání žalobci. Je však zcela zřejmé, že zde příčinná souvislost s trestním stíháním byla. Námitka žalované by byla na místě v situaci, kdy by šlo o jednorázovou spolupráci, kdy by případné zmaření nemohlo být dáváno do příčinné souvislosti s odpovědnostním titulem. Z dokazování však vyplynulo, že se mělo jednat o dlouhodobou spolupráci mezi advokáty, kdy je i pochopitelné, že od tohoto záměru oba upustili, pokud zde byla obava, že dojde k zahájení trestního stíhání se žalobcem, k čemuž pak následně skutečně došlo. Jelikož důsledky tohoto rozhodnutí zcela zjevně zasahují do období trestního stíhání, souvislost s trestním stíháním je zřejmá, má soud za prokázané i to, že se užší spolupráce mezi advokáty nerealizovala právě proto, že žalobce obviněn byl. Dle běžného chodu událostí by totiž k navázání užší spolupráce, ať již v jakékoli formě, nebýt trestního stíhání, zjevně došlo. K medializaci došlo, ale jméno žalobce zmíněno nebylo. Pokud jde o dopady, které byly tvrzeny a které nastaly až poté, co trestní řízení pravomocně skončilo, případně poté přetrvaly, soud konstatuje, že nelze zohlednit události, které nastaly až po skončení trestního stíhání. Trvání negativního zásahu v osobnosti žalobce se ohraničuje maximálně dobou trvání posuzovaného řízení (srov. NS ČR, sp.zn. 30 Cdo 2813/2011).

86. Soud se tak na tomto půdorysu vytrpěné újmy zabýval tím, zda je dostačujícím zadostiučiněním konstatování nezákonnosti rozhodnutí nebo zda žalobci náleží i zadostiučinění v penězích (§ 31a odst. 2 OdpŠk). Při stanovení formy a výše zadostiučinění soud vycházel především z povahy trestní věci, z délky trestního řízení a následků způsobených trestním řízením v osobnostní sféře poškozeného, přičemž přihlédl i k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Kritéria uvedená v § 31a odst. 3 OdpŠk se nepoužijí, neboť se týkají výlučně stanovení odškodnění v případě nesprávného úředního postupu spočívajícího v porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 nebo ze dne 21. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2256/2011). Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, uveřejněný pod č. 122/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

87. Pokud jde o délku trestního řízení, žalobce byl stíhán 7 let a 9 měsíců, z čehož převážná část připadla na řízení před soudem. Jelikož soud žalobce samostatně odškodnil za nemajetkovou újmu vzniklou nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení samostatně, nepřihlížel soud již zvlášť k tomuto kritériu při úvaze o výši odškodnění za nemajetkovou újmu v souvislosti s nezákonným rozhodnutím.

88. Pokud jde o povahu trestní věci, lze konstatovat, že trestný čin porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže, není obecně spojen s vysokou mírou společenského odsouzení. Nejedná se ani o násilnou trestnou činnost, či trestnou činnost spojenou s narušením mravnosti či o sexuální násilí, což jsou trestné činy spojené se společenským odsudkem. Nejde ani o běžnou majetkovou trestnou činnost, typu krádeže či zpronevěry, či o její závažnější formy podvodu či loupeže. Trestný čin, ze kterého byl obviněn žalobce, je obecně vnímán jako forma sofistikované trestné činnosti, které ani většina laické veřejnosti nerozumí. O nízké míře společenského odsouzení svědčí i to, že se od žalobce neodvrátila ani rodina, ani kolegové a známí a že žalobci nebylo nijak tzv. předhazováno, že je trestně stíhán. Na straně druhé to však neznamená, že by šlo o bagatelní věc. Naopak se jednalo o věc z hlediska vyšetřování velmi náročnou, ve které figurovala řada dalších obviněných, bylo třeba vyslýchat, a to i opakovaně desítky svědků, o čemž svědčí již jen přehled vyšetřovacích úkonů, které byly v řízení provedeny.

89. Pokud jde o následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře žalobce, pak soud tyto shrnul již výše (srov. odst. 52 a 85) a na skutečnosti a úvahy tam uvedené plně odkazuje.

90. Nejvyšší soud v rozhodnutí R 67/2016 uzavřel, že „[v]ýše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Nelze-li nalézt takový případ, který by se v podstatných znacích shodoval s projednávanou věcí, je třeba provést srovnání s jinými případy náhrad nemajetkové újmy (např. z titulu odpovědnosti státu za nezákonné omezení osobní svobody, nepřiměřenou délku řízení, náhrady nemajetkové újmy na zdraví ve formě bolestného nebo ztížení společenského uplatnění, újmy na osobnostních právech v rámci ochrany osobnosti, újmy z titulu porušení zákazu diskriminace podle obecné úpravy i v pracovněprávních vztazích apod.). Soud přitom neopomene uvést podstatné společné a rozdílné znaky a v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlit, jakým způsobem se tyto společné a rozdílné znaky promítly do výše stanoveného zadostiučinění, tj. z jakého důvodu je přiznané zadostiučinění přiměřené ve srovnání s jiným zadostiučiněním přiznaným z jiného právního důvodu.“ Soud tak, pokud jde o otázku přiměřenosti finančního zadostiučinění, předně dal účastníkům na srozuměnou, že mohou případy ke srovnání navrhnout a dále veden zásadou předvídatelnosti soudního rozhodování při jednání dne 23.3.2024 sdělil, s jakými případy bude případ žalobce srovnávat. Žalobce ke srovnání navrhl případy řešené u zdejšího soudu pod sp.zn. 19 C 304/2011, sp.zn. 19 C 6/2012, sp.zn. 26 C 297/2011, sp.zn. 10 C 284/2011 a sp.zn. 23 C 185/2020. Žalovaná ponechala výběr srovnatelných případů na soudu. Soud pak k porovnání vybral případy vedené u zdejšího soudu pod sp.zn. 25 C 218/2017, sp.zn. 19 C 304/2011 a sp.zn. 18 C 268/2015.

91. Pokud jde o případ, který navrhl žalobce, soud konstatuje, že ve věci sp.zn. 19 C 6/2012 trestní stíhání trvalo 9 let a 4 měsíce, šlo o trestný čin poškozování věřitele podle § 256 odst. 1 písm. a) a c) a odst. 4 TZ ve formě pomoci, hrozil trest odnětí svobody na 2 - 8 let, po dobu vedení trestního stíhání byl na základě rozhodnutí ČAK pozastaven tamnímu žalobci výkon advokacie, zkrachovala jeho advokátní praxe, následně se musel nechat zaměstnat v jiné advokátní kanceláři, ale nezískal plnou důvěru klientů, rodina se ocitla v nepříznivé ekonomické situaci, neboť žalobce nemohl vykonávat zaměstnání a měl dvě malé děti, manželka byla na mateřské dovolené, žalobci nebyla poskytnuta hypotéka k zajištění bydlení, museli bydlet u rodičů, žalobce žil na malém městě, kde tímto byla poškozena jeho dobrá pověst jak u sousedů, tak u klientů, žalobce byl zadržen ve svém bydlišti, před očima rodiny a sousedů, kauza byla celostátně medializována v televizním vysílání i tisku, řízení bylo opakovaně projednáváno na dvou stupních soudní soustavy, konalo se 47 hlavních líčení, v řízení figurovalo 5 obviněných. Celkově bylo přiznáno 500 000 Kč. Ve věci sp.zn. 26 C 297/2011 trestní stíhání trvalo přibližně 8 let, šlo o trestný čin krácení daně, poplatku a podobné dávky podle § 148 odst. 1 a odst. 3 trestního zákona, hrozil trest odnětí svobody na 2 až 8 let, trestní stíhání mělo dopady na osobní, pracovní i společenský život tamního žalobce. Šlo o advokáta, přednášejícího na vysoké škole, kdy s ohledem na toto povolání, trestní řízení bylo negativně vnímáno nejen okolím žalobce, jeho klienty, spolupracovníky, ale i širokou veřejností. To se projevilo v tom, že tamní žalobce ztratil v průběhu trestního stíhání klienty, odešli od něj i spolupracovníci a musel propustit podřízené. Musel čelit neustálým útokům ze strany i zcela cizích lidí, kteří si na něj udělali názor na základě sdělení médií nebo jen názor médií převzali. V důsledku trestního stíhání začal mít tamní žalobce psychické problémy a těžce snášel skutečnost, že je proti němu vedeno trestní řízení, významně byl narušen i jeho osobní život a vztahy mezi přáteli. Celou situaci v negativním smyslu umocnila medializace věci. Celkově bylo přiznáno 360 000 Kč. Ve věci sp.zn. 10 C 284/2011 trestní stíhání trvalo přibližně 9,5 roku, šlo o poškozování věřitele podle § 256 odst. 1 písm. b), odst. 4 TZ-, hrozil trest odnětí svobody na 2 až 8 let, došlo k zásahu do profesního života, tamní žalobce byl advokátem a akademickým pracovníkem, byla u něho provedena domovní prohlídka domovní prohlídka a prohlídka jiných prostor – advokátní kanceláře, došlo k vzetí do vazby, věc byla medializována, tamní žalobce byl odškodněn již v jiném kompenzačním řízení za souběžné trestní stíhání, k čemuž bylo při stanovení výše odškodnění přihlédnuto. Celkově bylo přiznáno 500 000 Kč. Ve věci sp.zn. 23 C 185/2020 trestní stíhání trvalo 6 let a 9 měsíců, šlo o trestný čin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. c) TZ, posléze ještě podle § 329 odst. 3 písm. a) TZ, hrozil trest odnětí svobody na 5 až 12 let. Trestní stíhání se projevilo v osobnostní sféře tamního žalobce ve sféře zdravotní (obtíže s usínáním, udržením spánku, obtíže s koncentrací, psychickou labilitou, střídajícími se stavy podrážděnosti, emočního nezájmu, opakované reaktivní depresivní stavy, byl nucen vyhledat psychologickou a psychiatrickou intervenci, trpí posttraumatickou stresovou poruchou), společenské (trestní stíhání poškodilo čest žalobce, zničilo vztahy s celou řadou osob a s ohledem na masivní mediální dehonestaci došlo ke zpochybnění dobrého jména), rodinné (rodiče tamního žalobce i jeho manželky těžce nesli trestní stíhání žalobce, a to i vzhledem k tomu, že byli ve vysokém věku vyslýcháni), ve sféře profesní (tamnímu žalobci byl v důsledku vedené trestního stíhání pozastaven výkon advokacie na 14 měsíců, dříve byl tamní žalobce státním zástupcem). Trestní stíhání tamního žalobce bylo rozsáhle medializováno formou desítek až stovek článků v celostátních periodicích a relací v celoplošných televizích. Výsledek trestního stíhání byl veřejně přijat s minimálně rozpaky, spíše však nesouhlasně. Celkově byl přiznán 1 000 000 Kč.

92. V případech, které vybral soud, ve věci sp.zn. 25 C 218/2017 trvalo trestní stíhání 4 roky a 9 měsíců, § 128a odst. 2 písm. b) TZ, TČ pletichy při veřejné soutěži a dražbě, § 158 odst. 1) písm. a), c) a odst. 2 písm. a) a c), TČ zneužívání pravomoci veřejného činitele, § 255 odst. 1 a 2 písm. a) a odst. 3, TČ porušování povinností při správě cizího majetku), hrozil trest 3 - 10 let, v průběhu trestního stíhání složil advokátní zkoušky, ale činnost kvůli trestnímu stíhání nevykonával a pracoval na pozici právníka s nižším ohodnocením, v průběhu stíhání přestal publikovat a přednášet, opět začal až po skončení, zahájení trestního stíhání žalobce byl pro žalobce těžký úder, který vnímal velmi intenzivně pro jeho dobrou pověst zejména v osobním a rodinném životě - nemohl naplnit očekávání své manželky z hlediska zabezpečení rodiny a svého společenského statutu + s manželkou odkládali početí druhého dítěte + stres ze závislosti na finanční podpoře jeho rodičů, žalobce žil v osamění, zúžily se jeho sociální kontakty, nechtěl někomu neustále vysvětlovat své trestní stíhání, žil pouze svým trestním stíháním + TS bylo značně medializováno, trestní stíhání jej zasáhlo v jeho majetkové sféře + těžce vnímal zásah do psychického stavu jeho manželky (těžká poporodní deprese, psychické problémy ve vztahu k jejímu těhotenství, mateřství), zadostiučinění celkem ve výši 200 000 Kč. Ve věci sp.zn. 19 C 304/2011 trvalo trestní stíhání 5 let a 8 měsíců, § 175 odst. 2 písm. a) TZ, TČ křivá výpověď a nepravdivý znalecký posudek, hrozilo 6 měsíců až 3 roky nebo peněžitý trest, žalobkyně po prvním odsouzení musela přerušit advokátní činnost, musela zrušit dvě advokátní kanceláře, poté, co Nejvyšší soud poprvé rozhodl o zrušení odsuzujících rozsudků se žalobkyně znovu snažila profesi obnovit, ale následovalo opětovné odsouzení a rozhodnutí o zákazu činnosti mělo negativní dopad na ekonomiku domácnosti, došlo k narušení vztahu s otcem žalobkyně, který se s odsouzením nikdy nesmířil, manžel žalobkyně využil argument trestního stíhání žalobkyně v řízení o svěření dcery do péče, hypertense následkem stresu z trestního stíhání, žalobkyně užívala léky na uklidnění, žalobkyně měla sebevražedné úmysly, žalobkyně byla odsouzena k trestu odnětí svobody na 1 rok s odkladem na zkušební dobu 2 let a k zákazu výkonu advokacie po dobu 2 let, rozsudek byl zrušen NS a vrácen a následovalo opětovné rozhodnutí o odsouzení k trestu odnětí svobody na 1 rok s odkladem na zkušební dobu dvou let a k trestu zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu advokacie po dobu dvou let, rozsudek opět NS zrušen, až poté žalobkyně zproštěna obžaloby, celkem přiznáno 605 500 Kč. Ve věci sp.zn. 18 C 268/2015 trvalo trestní stíhání 4 roky a 1 měsíc, § 250 odst. 1 a 2 TZ, TČ podvod spáchaný ve spolupachatelství, hrozil trest 6 měsíců - 3 roky nebo peněžitý trest, žalobce byl advokát, v případě odsouzení by byl pozastaven výkon advokacie, mohl by být vyloučen z ČAK a bylo by složité najít si profesní uplatnění, žalobce trpěl nejistotou o budoucí zaměstnání, bylo poškozeno dobré jméno žalobce, řízení bylo medializováno na celostátní úrovni, z hlavního líčení byla odvysílána reportáž ve večerních zprávách, klienti se pak na žalobce obraceli s dotazem, zda ve věci někoho zastupuje či je obžalovaným, v řízení bylo stíháno 21 osob, celkem přiznáno 150 000 Kč.

93. Po zhodnocení všeho, co vyšlo v řízení najevo ohledně dopadů trestního stíhání a poměření těchto skutkových okolností s kritérii stanovenými pro rozhodování o způsobu a případné výši peněžitého zadostiučinění soud dospěl k závěru, že samotné konstatování vydání nezákonného rozhodnutí vůči žalobci není dostatečnou a spravedlivou formou satisfakce za proběhlé nezákonné trestní stíhání a je na místě nemajetkovou újmu žalobci vzniklou odškodnit v penězích. Soud tak porovnal způsob a formu zadostiučinění, které se poškozeným dostalo v případech navržených žalobcem a které vybral soud. Již úvodem soud konstatuje, že částka 4,5 mil. Kč, kterou požadoval žalobce se zcela vymyká i těch nejvyšším částkám, které jsou obdobných situacích poškozeným přiznávány. Ani žalobce nebyl schopen najít případ, v němž by taková částka osobě, která byla trestně stíhána a poté obžaloby zproštěna, přiznána. Nejvyšší odškodnění bylo přiznáno ve věci sp.zn. 23 C 185/2020, který byl však v řadě ohledů závažnější a dopady trestního stíhání mnohem větší. Předně došlo v tomto případu k masivní medializaci, šlo o veřejností i médii ostře sledovaný případ. Došlo také k významnému společenskému odsouzení, neboť tamní poškozený se měl dopustit při výkonu funkce státního zástupce zneužití pravomoci. Rovněž hrozil nepoměrně přísnější trest. Došlo k pozastavení výkonu advokacie na 14 měsíců, výraznější byly i dopady do zdravotního stavu, kde tamní žalobce musel vyhledat odbornou pomoc, přičemž přetrvává posttraumatická stresová porucha. K žádným takto významným dopadům u žalobce nedošlo, tudíž není na místě odškodnění, které by byť je dosahovalo částky 1 000 000 Kč. Případy, v nichž bylo přiznáno 500 000 Kč se vyznačovaly rovněž významnějšími a specifičtějšími dopady, kdy u tamních poškozených došlo k domovní prohlídce a prohlídce jiných prostor, u jednoho došlo i k vzetí do vazby, šlo o veřejně známé osoby v důsledku jejich působení na vysoké škole, došlo ke krachu advokátní kanceláře a souvisejícím významným profesním dopadům, k významnější medializaci a společenskému odsudku. I ve věci, kterou vybral soud, a v níž bylo přiznáno 605 500 Kč došlo k přerušení advokátní činnosti, ke zrušení dvou advokátních kanceláří, tamní poškozená byla dvakrát nepravomocně odsouzena, měla sebevražedné úmyslu. K ničemu takovému v případu žalobce nedošlo. Advokacie mu pozastavena nebyla, toliko mu hrozila, ke společenskému odsouzení žalobce rovněž nedošlo, rodina i přátelé jej podporovali, došlo k určitému zásahu do množství advokátních zakázek, nicméně klienti se od žalobce neodvrátili. Žalobci sice bylo zasaženo do jeho plánů v rozvoji advokátní praxe, nicméně tento zásah nelze srovnávat se zásahy do profesní sféry, k nimž došlo v případech srovnávaných, v nichž bylo přiznáno 500 000 Kč a více. Rovněž u žalobce nedošlo k vzetí do vazby, ani k domovní prohlídce, či veřejnému zadržení. Případ žalobce je tak spíše srovnatelný s případy, v nichž bylo přiznáno 200 000 Kč a 360 000 Kč. I u žalobce trestní stíhání trvalo přibližně 8 let, trestní stíhání bylo spíše negativně vnímáno, než že by jen proto byl žalobce vystaven společenskému odsudku. Pokud se žalobce stranil společnosti, pak to bylo spíše z vlastního rozhodnutí, nikoli proto, že by rodina či přátelé jeho společnost nevyhledávali. I u žalobce došlo k určitým dopadům do osobnostní, zdravotní a společenské sféry a rovněž těžce snášel, že je proti němu vedeno trestní stíhání. Rovněž medializace byla spíše mírnější a vůči žalobci neadresná, v důsledku čehož si ji s osobou žalobce spojili pouze ti, kteří byli zasvěceni do toho, jaké klienty má žalobce, nikoli tedy široká veřejnost. Případu sp.zn. 25 C 218/2017 se případ žalobce podobal tím, že i pro tamního poškozeného zahájení trestního stíhání představovalo těžký úder, který vnímal velmi intenzivně pro jeho dobrou pověst zejména v osobním a rodinném životě, nemohl naplnit očekávání své manželky z hlediska zabezpečení rodiny a svého společenského statutu (jak vypověděla [jméno FO] místo plánovaného domu si koupili byt), došlo k určitému zásahu do majetkové sféry a psychického stavu, ovšem trestní stíhání trvalo o 3 roky méně. Je tak zjevné, že případ žalobce se podobá i tomu případu, nicméně z hlediska intenzity dopadů se blíží spíše případu, kde bylo příznáno 360 000 Kč.

94. S ohledem na výše uvedené má soud za odůvodněné, spravedlivé a odpovídající celkové zadostiučinění za nemajetkovou újmu vyvolanou vydáním nezákonného rozhodnutí vůči žalobci ve výši 330 000 Kč. Tuto částku soud žalobci přiznal (výrok I.) a ve zbytku, tedy co do částky 4 170 000 Kč soud žalobu zamítl (výrok II.).

95. V souhrnu soud žalobě vyhověl co do částky 1 256 859,50 Kč (835 734,50 + 91 125 + 330 000), ve zbytku, ohledně částky 4 735 930,48 Kč soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

96. Soud přiznal žalobci požadovaný úrok z prodlení v zákonné výši (výrok I), a to z přiznané částky 1 256 859,50 Kč od 20.1.2023 do zaplacení. Úrok byl přiznán v zákonné výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., která byla ke dni 20.1.2023 15 %. Ve zbytku (i za období od 20.7.2022 do 19.1.2023) soud nárok na požadované příslušenství zamítl. Žalovaná se totiž dostala do prodlení až uplynutím šesti měsíců od předběžného uplatnění nároku u žalované, když platí, že nárok věřitele na zaplacení úroků z prodlení vzniká podle ust. § 1970 občanského zákoníku tehdy, nesplní-li dlužník svůj peněžitý dluh řádně a včas, tedy je-li v prodlení, a zároveň dle § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. K prodlení žalované s náhradou nemajetkové újmy proto došlo až marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, která začala běžet ode dne uplatnění nároku, tj. dne 19.7.2022, a ode dne následujícího po uplynutí lhůty žalovanou stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení, když lhůta šesti měsíců skončila dnem 19.1.2022 (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. 25 Cdo 2060/2001). Nic na tom nemění, že v konečném důsledku k věcnému projednání nároku žalobce nedošlo.

97. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř. Předně soud uvádí, že žalobce u žalované svůj nárok uplatnil dne 19.7.2022 a šestiměsíční lhůta k projednání nároku žalované uplynula dnem 19.1.2023, přičemž k věcnému projednání nároku žalobce nedošlo a žalovaná jej tak v plném rozsahu odkázala na řízení před soudem. Jelikož žalobce uplatnil v řízení tři nároky na odškodnění, a to jednak jeden nárok na náhradu škody a jednak dva nároky na odškodnění za nemajetkovou újmu, postupoval soud v intencích rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 30 Cdo 1435/2015 ze vzájemného poměru tarifních hodnot takto uplatněných nároků, jež se stanoví podle § 8 a násl. advokátního tarifu. Soud rovněž pro účely rozhodnutí o nákladech řízení kapitalizoval požadované příslušenství za dobu, kdy žalovaná ještě nebyla v prodlení, přičetl ji k hodnotě předmětu řízení a promítl ji do své úvahy o poměrném úspěchu účastníků. Příslušenství za období, kdy již žalovaná v prodlení byla, soud nezohlednil, a to proto, že žalobce byl v základu úspěšný, přičemž výše plnění závisela na úvaze soudu. Zohlednění hodnoty příslušenství za období před 20.1.2023 však je zcela spravedlivé a respektující princip úspěchu ve věci, neboť skutečnost, že před uplynutím šestiměsíční lhůty se žalovaná do prodlení nemůže dostat je dlouhá léta neměnný a ustálená odškodňovací judikatury z tohoto závěru dlouhodobě a setrvale vychází. Celková tarifní hodnota předmětu řízení činí: 50 000 + 50 000 + 917 240,50 Kč + 453 153,43 Kč (úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 992 789,98 Kč od 20.7.2022 do 19.1.2023) = 1 470 393,93 Kč. Žalobce byl úspěšný jednak ohledně částky 835 734,50 Kč, jednak ohledně obou nároků na odškodnění za nemajetkovou újmu (v tarifní hodnotě 2 * 50 000 Kč), neboť i když žalobce nebyl úspěšný v celém rozsahu, žalovaná nárok žalobce věcně neprojednala, přičemž rozhodnutí o způsobu a případné výši zadostiučinění závisela na úvaze soudu. Žalovaná byla úspěšná ohledně částky 81 506 Kč a nedůvodného příslušenství kapitalizovaného částkou 453 153,43 Kč. Dílčí poměr, v jakém účastníci uspěli, je u žalobce 63,64 % (935 734,50 Kč/1 470 393,93 * 100), u žalované 36,36 % (534 659,43 Kč/ 1 470 393,93 * 100). Úspěšnější byl žalobce v rozsahu 27,28 %, po zaokrouhlení v rozsahu 27 %. V tomto rozsahu je žalovaná povinna hradit jeho náklady.

98. Náklady žalobce jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 6 000 Kč a náklady právního zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „AT“), spočívající v odměně advokáta za celkem 15 úkonů právní služby [za převzetí věci a přípravu zastoupení, sepis žaloby, repliku ze dne 3.11.2023, vyjádření ze dne 7.12.2023 a 12.3.2024, účast při soudním jednání dne 10.11.2023 přes 2 hodiny, dne 19.1.2024 přes 4 hodiny, dne 12.3.2024 přes 2 hodiny a dne 23.4.2024 a 2 porady s klientem dne 8.11.2023 a dne 11.3.2024 podle § 11 odst. 1 písm. a), c), d) a g) AT] a 1 úkon právní služby v poloviční hodnotě za účast při jednání, při kterém byl pouze vyhlášen rozsudek podle § 11 odst. 2 písm. f) AT, vždy z tarifní hodnoty 1 017 240,50 Kč ve výši a 12 380 Kč [dle § 7 bod 5, § 8 odst. 1 a § 9 odst. 4 písm. a) AT, srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 3378/2013] a 16 x režijní paušál ve smyslu § 13 odst. 4 advokátního tarifu á 300 Kč za tytéž úkony právní služby, celkem tedy 196 690 Kč [(15 x 12 380) + (1 x 6 190) + (16 x 300)], to vše zvýšení o náhradu za 21% DPH ve výši 41 304,90 Kč na základě dokladu o tom, že advokát žalobce je plátcem této daně. Náhradu za uplatnění nároku u žalované soud nepřiznal s poukazem na § 31 odst. 4 OdpŠk. Náhradu za první poradu s klientem dne 10.1.2023 soud jako samostatný úkon právní služby nepřiznal, neboť „úkon převzetí a příprava zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. je složen ze dvou složek, tj. úkonu převzetí a přípravy a dále první porady, první poradu s klientem nelze účtovat zvlášť, a to bez ohledu na délku této porady. To, že je první porada s klientem zahrnuta do přípravy zastoupení, podtrhuje i znění § 11 odst. 1 písm. c) a. t., kde je jako další úkon uvedena "další" porada s klientem přesahující jednu hodinu.“ (srov. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22.12.2000, č.j. 16 Co 418/2000-33, či rozsudek téhož soudu ze dne 7.3.2023, č.j. 16 Co 40/2023- 220). Náhradu za vyjádření ze dne 31.5.2023 soud nepřiznal, neboť soud žalobce vyzval k doplnění jen toho, co již mělo být uvedeno v žalobě, která má být podána soudu jako perfektní. Náhradu za vyjádření ze dne 9.11.2023 soud nepřiznal z podobného důvodu, neboť soud žalobci poučení podle § 118a nesměřoval a pokud žalobce chtěl navrhovat další důkazy, měl tak učinit již v žalobě, za jejíž sepis náhrada byla přiznána. Náklady žalobce po zohlednění dílčího neúspěchu celkem 65 878,60 Kč [(6 000 + 196 690 + 41 304, 90) * 0,27]. Soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobci tuto částku, a to k rukám jeho zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř., výrok III).

99. Lhůta k plnění ve výroku o věci samé i v nákladovém výroku byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř., neboť se jedná o plnění ze státního rozpočtu, podléhající zákonu č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, ve znění pozdějších předpisů a je tak na místě poskytnout žalované lhůtu delší, která žalobkyně v principu nijak nepoškozuje.

Poučení