53 Co 183/2024 - 319

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Richarda Tomana a soudkyň JUDr. Lady Záviškové a JUDr. Andrey Venclíkové ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozený [datum narození zainteresované osoby] bytem [adresa zainteresované osoby] zastoupený advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: [Orgán veřejné moci], IČO [IČO orgánu veřejné moci] sídlem [Adresa orgánu veřejné moci] jednající [Orgán veřejné moci] sídlem [Adresa orgánu veřejné moci] o zaplacení částky 5 992 789,98 Kč s příslušenstvím o odvoláních žalobce i žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 3. 5. 2024, č. j. 48 C 11/2023-256 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. mění tak, že se zamítá žaloba o zaplacení částky 87 530 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 20. 1. 2023 do zaplacení, jinak se v tomto výroku potvrzuje.

II. Ve výroku II. se rozsudek potvrzuje.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 229 264,60 Kč k rukám [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] advokáta, do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Výrok I. tohoto rozsudku se opravuje tak, že správně zní: Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. ohledně částky 433 709 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 20. 1. 2023 do zaplacení mění tak, že se zamítá žaloba o zaplacení částky 87 530 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 20. 1. 2023 do zaplacení, jinak se v tomto výroku potvrzuje.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 1 256 859,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 20. 1. 2023 do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu o zaplacení částky 4 735 930,48 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 5 992 789,98 Kč od 20. 7. 2022 do 19. 1. 2023 a z částky 4 735 930,48 Kč od 19. 1. 2023 do zaplacení (výrok II.) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 65 878,60 Kč (výrok III.).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce domáhal v souvislosti s trestním stíháním vedeným posléze u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 41 T 5/2020 náhrady škody v podobě nákladů obhajoby ve výši 917 240,50 Kč, odškodnění za nezákonné trestní stíhání ve výši 4 500 000 Kč a dále ve výši 575 549,48 Kč za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce trestního stíhání.

3. Soud prvního stupně na základě nesporných tvrzení, provedených listinných důkazů, zejména ze spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 41 T 5/2020, účastnického výslechu žalobce a rovněž výslechu svědků dospěl ke skutkovým zjištěním, která podrobně popsal v odůvodnění přezkoumávaného rozsudku (bod 5. až 51.). Odvolací soud na tato zjištění zcela odkazuje, přičemž shrnuje stěžejní zjištění, že žalobce byl obviněn a posléze obžalován pro skutky, v nichž byl spatřován pokračující [podezřelý výraz] podle § 248 odst. 2, al. III, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku [podezřelý výraz] podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, za což mu hrozil nejprve trest odnětí svobody na 2 až 8 let , později 6 měsíců až 5 let, že trestní stíhání trvalo 7 let a 9 měsíců a že došlo k vydání zprošťujícího rozsudku podle § 226 písm. c) tr. řádu.

4. Soud prvního stupně po citaci § 1 odst. 1, § 5 písm. a), b), § 8 odst. 1, § 13 odst. 1, § 14 odst. 3, § 15 odst. 2, § 26, § 31 odst. 1 a 3, § 31a odst. 1, 2 a 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“), shledal za splněnou podmínku existence odpovědnostního titulu ve vztahu k nároku na náhradu nákladů obhajoby a odškodnění nemajetkové újmy v souvislosti s nezákonným rozhodnutím, a to usnesení policejního orgánu ze dne 25. 6. 2014, kterým bylo zahájeno trestní stíhání žalobce a které bylo odklizeno rozsudkem Městského soudu v Praze, sp. zn. 41 T 5/2020 jímž byl žalobce obžaloby zproštěn (právní moc dne 2. 3. 2022).

5. Náklady vynaložené na obhajobu v trestním řízení jsou náklady, které byly vynaloženy na zrušení nezákonného rozhodnutí (§ 31 odst. 1 OdpŠk). Zahrnují však pouze účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování, přičemž výše této odměny se určí podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále i jen „AT“ (§ 31 odst. 3 OdpŠk). Ohledně některých úkonů právní služby žalovaná jejich účelnost nečinila spornou, jde o úkony právní služby uvedené výslovně v advokátním tarifu, a proto se prvostupňový soud právním posouzením jejich důvodnosti podrobněji nezabýval. Odměna za jeden úkon právní služby činí do 30. 9. 2020 částku 2 300 Kč a od 1. 10. 2020 částku 1 500 Kč a 21 % DPH. Prvostupňový soud ponechal jednotlivé požadované úkony v souhrnné tabulce (bod 73. rozsudku) s uvedením, jaký počet úkonů a jakou výši režijního paušálu žalobce požaduje. Dospěl k závěru, že na náhradě nákladů obhajoby je žalobní požadavek důvodný co do částky 835 734,50 Kč, když u každého požadovaného úkonu v tabulce vysvětlil, který a v jakém rozsahu považoval za účelný a odměna za něj náleží, a za který nikoli, případně v jakém rozsahu.

6. Ohledně částky 575 549,48 Kč představující nárok na odškodnění nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce posuzovaného trestního řízení, vyšel prvostupňový soud z toho, že trestní stíhání žalobce trvalo od [datum] do [datum], přibližně 7 let a 9 měsíců. V řízení se vyskytlo období nekoncentrovaného postupu při zajišťování výslechů svědků, kteří policii neposkytovali součinnost, a teprve později začaly orgány činné v trestním řízení svědkům udělovat pořádkové pokuty, avšak dělo se tak jen v symbolické výši, což přípravné řízení protahovalo a celkovou délku řízení tak nelze mít za přiměřenou, když se jedná o řízení, ve kterém má být postupováno s nejvyšším urychlením. Ze Stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále jen „Stanovisko“) plyne, že za každý rok řízení lze přiznat účastníku základní částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč, přičemž za první dva roky náleží odškodnění v poloviční výši (každé soudní řízení musí trvat určitou dobu, přičemž nemajetková újma v prvních letech trvání řízení není příliš závažná). S poukazem na judikaturu Nejvyššího soudu k aplikaci základní částky na horní hranice doporučeného rozmezí uzavřel, že v této věci, kdy trestní stíhání trvalo 7 let a 9 měsíců, přiměřenou základní částku představuje 15 000 Kč za rok. Vyšší sazbu nepoužil, neboť extrémní délky posuzované řízení nedosahuje. Okolnost, že šlo o řízení trestní, se zohledňuje v rámci kritéria významu řízení pro účastníku. Základní částka se odvíjí primárně a převážně z celkové délky řízení, přičemž není důvod, aby nedošlo ke krácení základní částky na polovinu za první dva roky řízení. Základní odškodnění tak činí částku 101 250 Kč (6 x 15 000 + 9 x 1 250), kterou je nutno modifikovat podle kritérií § 31a OdpŠk.

7. Uzavřel, že řízení bylo složité po procesní stránce, byla prováděna dožádání a svědci neposkytovali součinnost (minus 10 %), jednalo se o složitou problematiku i po skutkové stránce, kdy byly vyslýchány desítky osob, k žádostem obhajoby se tak dělo i opakovaně, vedle žalobce byla obviněna a posléze obžalována řada dalších osob a bylo zapotřebí rovněž vyšetřit roli žalobce, a jaké bylo jeho zapojení a vědomí o strukturách osob zapojených do porušování předpisů hospodářské soutěže (minus 15%), věc byla složitá i po právní stránce, když bylo zapotřebí aplikovat právní předpisy o úpravě spořitelních družstvech, směnečné právo, regulace finančního trhu a předpisů EU (minus 10 %). Věc se vůči žalobci vedla pouze v rámci jedné soudní instance, tudíž za instančnost k modifikaci nepřistoupil. Základní částku proto snížil o 35 %.

8. Ve vztahu k postupu orgánu veřejné moci shledal, že k objektivním průtahům při zajišťování svědeckých výpovědí docházelo, nebyly však způsobeny orgány činnými v trestním řízení, ale tím, že se svědci opakovaně, a to často i bez omluvy, nedostavovali na plánované výslechy. Možnosti státních orgánů zajistit přítomnost osob při výslechu pak jsou omezené a není v jejich moci přítomnost vždy a za všech okolností vynutit a zajistit. Tato skutečnost, že objektivně k průtahům v trestním řízení docházelo, se dostatečně odrazila již při samotném závěru o nepřiměřenosti délky řízení a nutnosti odškodnit žalobce v penězích. Jinak řízení probíhalo bez průtahů a na jeho délce se podepsala především jeho složitost. Základní částku s ohledem na toto kritérium nijak nemodifikoval. Stejně jako s ohledem na kritérium chování poškozeného, když žalobce se na délce řízení nepodílel, hlavních líčení se účastnil a o odročení nežádal.

9. Z hlediska významu předmětu řízení pro žalobce vyšel ze Stanoviska, podle něhož je vyšší význam předmětu řízení presumován i u řízení trestního. Bezúhonnému žalobci s ohledem na trestní sazbu, jíž byl ohrožen, zjevně nehrozil nepodmíněný trest odnětí svobody a z projednávané věci se ho týkaly dva skutky, na druhou stranu otázka viny a trestu a rozhodování o ní byla pro žalobce jistě významná, a proto základní částku navýšil o 25 %. Nejedná se o dvojí hodnocení téhož, navyšuje-li základní částku z důvodu presumovaného významu předmětu řízení a současně odškodňuje žalobce za nemajetkovou újmu v souvislosti s týmž trestním stíháním (srov. závěry Městského soudu v Praze v rozsudku ze dne 18. 8. 2023, č.j. 21 Co 66/2023-261). Újma, která je odškodňována, je kvalitativně jiná. Nadto při stanovení zadostiučinění v souvislosti s trestním stíháním nepřihlížel k délce řízení z důvodu, že již byla samostatně odškodněna (viz níže). Zadostiučinění představuje částku 91 125 Kč (101 250 Kč - 10 %).

10. Ve vztahu k částce 4 500 000 Kč představující nárok na odškodnění nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím vyšel prvostupňový soud z toho, že v případě vydání nezákonného rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, není dána vyvratitelná domněnka, že jím byla dotčené osobě způsobena imateriální újma. Naopak je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce, a vznik nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Prvostupňový soud poukázal na judikaturu Ústavního soudu, podle níž lze obecně říci, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (srov. nález sp. zn. I. ÚS 554/04 či dále sp. zn. II. ÚS 590/08) a rovněž na závěry rozhodnutí Nejvyšší soudu v rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 3731/2011.

11. V této věci bylo do osobnostních sfér žalobce zasaženo. Nad rámec obecných dopadů trestního stíhání bylo prokázáno, že žalobce byl předvolán k provedení identifikačních úkonů podle § 65 zákona č. 277/2008 Sb. policejním orgánem dne 24. 8. 2015, že se vyjádřením ze dne 17. 9. 2015 z tohoto omluvil, informoval o podané žalobě a podal proti provedení identifikačních úkonů námitky a že policejní orgán poté od provedení identifikačních úkonů opustil, a že k jejich provedení nedošlo. Žalobce je bezúhonnou osobou, trestní stíhání intenzivně prožíval, intenzivně se i sám věnoval své obhajobě, pociťoval určité zdravotní obtíže, nicméně psychiatrickou ani jinou psychoterapeutickou pomoc nevyhledal. Trpěl změnami nálad, zvýšenou agresí, byl negativistický, podléhal pocitům deprese, beznaděje, pociťoval stres, došlo ke změně povahy a chování ve společnosti i v rodině, změnil se jeho přístup ke klientům. O trestním stíhání věděla rodina, která žalobce podporovala a věřila v jeho nevinu. Došlo k omezení kontaktu s rodinou, nikoli však proto, že by rodina o kontakt s žalobcem nestála, ale naopak to byl důsledek toho, že se žalobce ponořil do svého trestního stíhání. Žalobce podporovalo i okolí kolegů a přátel. V době trestního stíhání se rozváděli rodiče žalobce, což rovněž mohlo přispět k určitým změnám v chování v rodině. Nebylo však ani tvrzeno, že by k rozvodu došlo v souvislosti s žalobcovým trestním stíháním. Trestní stíhání ovlivnilo vztahy s partnerkou a později manželkou [jméno FO], kdy se více hádali, došlo k omezení intimního kontaktu, nicméně partnerka žalobce podporovala. Nebylo prokázáno, že ke zhoršení hodnot počtu spermií a ke zvýšení hladiny cholesterolu došlo v příčinné souvislosti s trestním stíháním (i přes poučení podle § 118a o. s. ř.). Žalobci lze sice přisvědčit v tom, že je obecně známo, že stresové situace, za kterou lze jistě považovat i mnohaleté trestní stíhání, nepřispějí ke zdravotní pohodě a optimálním výsledkům vyšetření, avšak je třeba přisvědčit námitce žalované, že nebylo prokázáno, že žalobce sníženým počtem spermií či zvýšenou hladinou cholesterolu netrpěl již před zahájením trestního stíhání a nejedná se tak o stav vzniklý ze zcela odlišných příčin. Ohledně těchto dvou okolností nelze mít souvislost s trestním stíháním za prokázanou. Pokud jde o profesní rovinu, bylo prokázáno, že k pozastavení výkonu advokacie nedošlo, nicméně ze strany [Orgán veřejné moci] bylo po celou dobu trestního stíhání vedeno řízení o jejím pozastavení, přičemž k zastavení tohoto řízení došlo až po pravomocném zproštění obžaloby. Žalobce tak po celou dobu advokacii vykonávat mohl. Žalobce musel klientům vysvětlovat, že je trestně stíhán, případně že mu může být pozastaven výkon advokacie. S žalobcem omezil spolupráci někteří klienti, jako společnost [právnická osoba], společnost [právnická osoba], společnost [právnická osoba]. Se společností [právnická osoba] a společností [právnická osoba] spolupráce v současnosti pokračuje, se společností [právnická osoba] již nikoli. Nebylo prokázáno, že by s žalobcem některý klient zcela ukončil spolupráci jen proto, že je trestně stíhán, ani že by došlo k narušení výkonu jeho funkce ve výboru [právnická osoba]. Bylo prokázáno, že žalobce nerealizoval žalobce užší pracovní spolupráci s advokátem [tituly před jménem] [jméno FO]. Ač lze přisvědčit žalované, že rozhodnutí, že se užší profesní spolupráce realizovat nebude, padlo ještě před oznámením o zahájení trestního stíhání (výslech žalobce a [tituly před jménem] [jméno FO]), ale je zcela zřejmé, že zde příčinná souvislost s trestním stíháním byla. Námitka žalované by byla na místě tehdy, kdy by šlo o jednorázovou spolupráci. Mělo se ale jednat o dlouhodobou spolupráci mezi advokáty, kdy je i pochopitelné, že od tohoto záměru oba upustili, pokud zde byla obava, že dojde k zahájení trestního stíhání se žalobcem, k čemuž pak následně skutečně došlo. Podle běžného chodu událostí by k navázání užší spolupráce, ať již v jakékoli formě, nebýt trestního stíhání, zjevně došlo. K medializaci došlo, ale jméno žalobce zmíněno nebylo. Prvostupňový soud pak nezohledňoval události, které nastaly až po skončení trestního stíhání, když trvání negativního zásahu v osobnosti žalobce se ohraničuje maximálně dobou trvání posuzovaného řízení (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2813/2011).

12. Při stanovení formy a výše zadostiučinění vyšel soud prvního stupně z povahy trestní věci, délky trestního řízení a následků způsobených trestním řízením v osobnostní sféře poškozeného, přičemž přihlédl i k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Žalobce byl stíhán 7 let a 9 měsíců, z čehož převážná část připadla na řízení před soudem. Jelikož žalobce byl samostatně odškodněn za nemajetkovou újmu vzniklou nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení samostatně, nepřihlížel již k tomuto kritériu při úvaze o výši odškodnění v souvislosti s nezákonným rozhodnutím.

13. Jde-li o povahu trestní věci, uvedl, že trestný čin porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže není obecně spojen s vysokou mírou společenského odsouzení. Trestný čin, ze kterého byl obviněn žalobce, je obecně vnímán jako forma sofistikované trestné činnosti, které ani většina laické veřejnosti nerozumí. O nízké míře společenského odsouzení svědčí i to, že se od žalobce neodvrátila ani rodina, ani kolegové a známí a že žalobci nebylo nijak tzv. předhazováno, že je trestně stíhán. Neznamená to ovšem, že by šlo o bagatelní věc. Naopak se jednalo o věc z hlediska vyšetřování velmi náročnou, ve které figurovala řada dalších obviněných, bylo třeba vyslýchat, a to i opakovaně desítky svědků, o čemž svědčí již jen přehled vyšetřovacích úkonů, které byly v řízení provedeny. Ohledně následků způsobených trestním řízením v osobnostní sféře žalobce odkázal na shrnutí (bod 11. tohoto rozsudku nebo bod 52. a 85. napadeného rozsudku) a na skutečnosti a úvahy tam uvedené.

14. Žalobce ke srovnání navrhl případy řešené u prvostupňového soudu pod sp. zn. 19 C 304/2011, sp. zn. 19 C 6/2012, sp. zn. 26 C 297/2011, sp. zn. 10 C 284/2011 a sp. zn. 23 C 185/2020. Žalovaná ponechala výběr srovnatelných případů na soudu. Soud prvního stupně vybral případy vedené u prvostupňového soudu, a to pod sp. zn. 25 C 218/2017, sp. zn. 19 C 304/2011 a sp. zn. 18 C 268/2015.

15. Jde-li o případ navržený žalobcem konstatoval, že ve věci sp. zn. 19 C 6/2012 trestní stíhání trvalo 9 let a 4 měsíce, šlo [podezřelý výraz] podle § 256 odst. 1 písm. a) a c) a odst. 4 tr. zákoníku ve formě pomoci, hrozil trest odnětí svobody 2 - 8 let, po dobu vedení trestního stíhání byl na základě rozhodnutí [Orgán veřejné moci] pozastaven tamnímu žalobci výkon advokacie, zkrachovala jeho advokátní praxe, následně se musel nechat zaměstnat v jiné advokátní kanceláři, ale nezískal plnou důvěru klientů, rodina se ocitla v nepříznivé ekonomické situaci, když nemohl vykonávat zaměstnání a měl dvě malé děti, manželka byla na mateřské dovolené, žalobci nebyla poskytnuta hypotéka k zajištění bydlení, museli bydlet u rodičů, žalobce žil na malém městě, kde tímto byla poškozena jeho dobrá pověst, jak u sousedů, tak klientů, žalobce byl zadržen ve svém bydlišti, před očima rodiny a sousedů, kauza byla celostátně medializována v televizním vysílání i tisku, řízení bylo opakovaně projednáváno na dvou stupních soudní soustavy, konalo se 47 hlavních líčení, v řízení figurovalo 5 obviněných. Celkově bylo přiznáno 500 000 Kč.

16. Ve věci sp. zn. 26 C 297/2011 trestní stíhání trvalo přibližně 8 let, šlo o [podezřelý výraz], poplatku a podobné dávky podle § 148 odst. 1 a odst. 3 tr. zákoníku, hrozil trest odnětí svobody 2 až 8 let, trestní stíhání mělo dopady na osobní, pracovní i společenský život tamního žalobce. Šlo o [podezřelý výraz]. S ohledem na toto povolání bylo trestní řízení negativně vnímáno nejen jeho okolím, jeho klienty, spolupracovníky, ale i širokou veřejností. To se projevilo v tom, že tamní žalobce ztratil v průběhu trestního stíhání klienty, odešli od něj i spolupracovníci a musel propustit podřízené. Čelit neustálým útokům ze strany i zcela cizích lidí, kteří si na něj udělali názor na základě sdělení médií nebo jen názor médií převzali. V důsledku trestního stíhání začal mít tamní žalobce psychické problémy, těžce snášel skutečnost, že je proti němu vedeno trestní řízení, významně byl narušen i jeho osobní život a vztahy mezi přáteli. Celou situaci v negativním smyslu umocnila medializace věci. Celkově bylo přiznáno 360 000 Kč.

17. Ve věci sp. zn. 10 C 284/2011 trestní stíhání trvalo přibližně 9,5 roku, šlo o poškozování věřitele podle § 256 odst. 1 písm. b), odst. 4 tr. zákoníku, hrozil trest odnětí svobody 2 až 8 let, došlo k zásahu do profesního života, tamní žalobce byl advokátem a akademickým pracovníkem, byla u něho provedena domovní prohlídka a prohlídka jiných prostor, a to advokátní kanceláře, došlo k vzetí do vazby, věc byla medializována, tamní žalobce byl odškodněn již v jiném kompenzačním řízení za souběžné trestní stíhání, k čemuž bylo při přihlédnuto. Celkově bylo přiznáno 500 000 Kč.

18. Ve věci sp. zn. 23 C 185/2020 trvalo trestní stíhání 6 let a 9 měsíců, šlo o [podezřelý výraz] podle § 329 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, posléze ještě podle § 329 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, hrozil trest odnětí svobody 5 až 12 let. Trestní stíhání se projevilo v osobnostní sféře tamního žalobce ve sféře zdravotní (obtíže s usínáním, udržením spánku, obtíže s koncentrací, [diagnóza], střídajícími se stavy podrážděnosti, emočního nezájmu, [diagnóza], byl nucen vyhledat psychologickou a psychiatrickou intervenci, trpí [diagnóza]), společenské (trestní stíhání poškodilo čest žalobce, zničilo vztahy s celou řadou osob a s ohledem na masivní mediální dehonestaci došlo ke zpochybnění dobrého jména), rodinné (rodiče tamního žalobce i jeho manželky těžce nesli trestní stíhání žalobce, a to i vzhledem k tomu, že byli ve vysokém věku vyslýcháni), ve sféře profesní (v důsledku vedené trestního stíhání mu byl pozastaven výkon advokacie na 14 měsíců, dříve byl státním zástupcem). Trestní stíhání tamního žalobce bylo rozsáhle medializováno formou desítek až stovek článků v celostátních periodicích a relací v celoplošných televizích. Výsledek trestního stíhání byl veřejně přijat s minimálně rozpaky, spíše však nesouhlasně. Celkově bylo přiznáno 1 000 000 Kč.

19. V případech, které vybral soud, ve věci sp. zn. 25 C 218/2017 trvalo trestní stíhání 4 roky a 9 měsíců, § 128a odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, trestný čin [podezřelý výraz], § 158 odst. 1) písm. a), c) a odst. 2 písm. a) a c), trestný čin [podezřelý výraz], § 255 odst. 1 a 2 písm. a) a odst. 3, trestný čin [podezřelý výraz], hrozil trest 3 - 10 let, v průběhu trestního stíhání složil advokátní zkoušky, ale činnost kvůli trestnímu stíhání nevykonával a pracoval na pozici právníka s nižším ohodnocením, přestal publikovat a přednášet, opět začal až po skončení, zahájení trestního stíhání byl pro žalobce těžký úder, který vnímal velmi intenzivně pro jeho dobrou pověst zejména v osobním a rodinném životě, nemohl naplnit očekávání své manželky z hlediska zabezpečení rodiny a svého společenského statutu, s manželkou odkládali početí druhého dítěte, stres ze závislosti na finanční podpoře jeho rodičů, žalobce žil v osamění, zúžily se jeho sociální kontakty, nechtěl někomu neustále vysvětlovat své trestní stíhání, žil pouze svým trestním stíháním, které bylo značně medializováno, zasáhlo jej v jeho majetkové sféře a těžce vnímal zásah do psychického stavu jeho manželky (těžká poporodní deprese, psychické problémy ve vztahu k jejímu těhotenství, mateřství), zadostiučinění bylo přiznáno celkem ve výši 200 000 Kč.

20. Ve věci sp. zn. 19 C 304/2011 trvalo trestní stíhání 5 let a 8 měsíců, § 175 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, trestný čin [podezřelý výraz], hrozilo 6 měsíců až 3 roky nebo peněžitý trest, žalobkyně po prvním odsouzení musela přerušit advokátní činnost, musela zrušit dvě advokátní kanceláře, poté, co Nejvyšší soud poprvé rozhodl o zrušení odsuzujících rozsudků se žalobkyně znovu snažila profesi obnovit, ale následovalo opětovné odsouzení a rozhodnutí o zákazu činnosti mělo negativní dopad na ekonomiku domácnosti, došlo k narušení vztahu s otcem žalobkyně, který se s odsouzením nikdy nesmířil, manžel žalobkyně využil argument trestního stíhání žalobkyně v řízení o svěření dcery do péče, [diagnóza] následkem stresu z trestního stíhání, žalobkyně užívala [podezřelý výraz], žalobkyně měla sebevražedné úmysly, žalobkyně byla odsouzena k trestu odnětí svobody na 1 rok s odkladem na zkušební dobu 2 let a k zákazu výkonu advokacie po dobu 2 let, rozsudek byl zrušen, následovalo opětovné odsouzení k trestu odnětí svobody na 1 rok s odkladem na zkušební dobu 2 let a k trestu zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu advokacie po dobu 2 let, rozsudek byl opět zrušen, až poté byla zproštěna obžaloby, přiznáno bylo 605 500 Kč.

21. Ve věci sp. zn. 18 C 268/2015 trvalo trestní stíhání 4 roky a 1 měsíc, § 250 odst. 1 a 2 tr. zákoníku, trestný čin [podezřelý výraz], hrozil trest 6 měsíců - 3 roky nebo peněžitý trest, žalobce byl advokát, v případě odsouzení by byl pozastaven výkon advokacie, mohl by být vyloučen z [Orgán veřejné moci] a bylo by složité najít si profesní uplatnění, žalobce trpěl nejistotou o budoucí zaměstnání, bylo poškozeno dobré jméno žalobce, řízení bylo medializováno na celostátní úrovni, z hlavního líčení byla odvysílána reportáž ve večerních zprávách, klienti se pak na žalobce obraceli s dotazem, zda ve věci někoho zastupuje či je obžalovaným, v řízení bylo stíháno 21 osob, celkem přiznáno 150 000 Kč.

22. Prvostupňový soud po zhodnocení dopadů posuzovaného trestního stíhání a poměření těchto skutkových okolností s kritérii stanovenými pro rozhodování o způsobu a případné výši peněžitého zadostiučinění dospěl k závěru, že samotné konstatování vydání nezákonného rozhodnutí není dostatečnou a spravedlivou formou satisfakce za proběhlé nezákonné trestní stíhání a je na místě nemajetkovou újmu odškodnit v penězích. Žalobcem požadovaná částka 4,5 mil. Kč se však zcela vymyká i těch nejvyšším částkám, které jsou v obdobných situacích poškozeným přiznávány. Ani žalobce nebyl schopen najít případ, v němž by taková částka byla osobě, která byla trestně stíhána a poté obžaloby zproštěna, přiznána. Nejvyšší odškodnění bylo přiznáno ve věci sp. zn. 23 C 185/2020, která byla v řadě ohledů závažnější a dopady trestního stíhání mnohem větší. Předně v něm došlo k masivní medializaci, když šlo o veřejností i médii ostře sledovaný případ. Došlo také k významnému společenskému odsouzení, neboť tamní poškozený se měl při výkonu funkce státního zástupce dopustit [podezřelý výraz]. Rovněž mu hrozil nepoměrně přísnější trest. Došlo k pozastavení výkonu advokacie na 14 měsíců, výraznější byly i dopady do zdravotního stavu, kde tamní žalobce musel vyhledat odbornou pomoc, přičemž přetrvává [diagnóza]. K žádným takto významným dopadům u žalobce nedošlo, tudíž není na místě odškodnění, které by byť je dosahovalo částky 1 000 000 Kč. Případy, v nichž bylo přiznáno 500 000 Kč, se také vyznačovaly významnějšími a specifičtějšími dopady, kdy došlo k domovní prohlídce a prohlídce jiných prostor, u jednoho došlo i k vzetí do vazby, šlo o veřejně známé osoby v důsledku jejich působení na vysoké škole, došlo ke krachu advokátní kanceláře a souvisejícím významným profesním dopadům, k významnější medializaci a společenskému odsudku. I ve věci, kterou vybral soud, a v níž bylo přiznáno 605 500 Kč došlo k přerušení advokátní činnosti, ke zrušení dvou advokátních kanceláří, tamní poškozená byla dvakrát nepravomocně odsouzena, měla sebevražedné úmyslu. K ničemu takovému v případu žalobce nedošlo. Advokacie mu pozastavena nebyla, toliko mu hrozila, ke společenskému odsouzení žalobce nedošlo, rodina i přátelé jej podporovali, došlo k určitému zásahu do množství advokátních zakázek, nicméně klienti se od žalobce neodvrátili. Žalobci sice bylo zasaženo do jeho plánů v rozvoji advokátní praxe, nicméně tento zásah nelze srovnávat se zásahy do profesní sféry, k nimž došlo v případech srovnávaných, v nichž bylo přiznáno 500 000 Kč a více. Rovněž u žalobce nedošlo k vzetí do vazby, ani k domovní prohlídce, či veřejnému zadržení. Případ žalobce je tak spíše srovnatelný s případy, v nichž bylo přiznáno 200 000 Kč a 360 000 Kč. I u žalobce trestní stíhání trvalo přibližně 8 let, trestní stíhání bylo spíše negativně vnímáno, než že by jen proto byl žalobce vystaven společenskému odsudku. Pokud se žalobce stranil společnosti, bylo to spíš z vlastního rozhodnutí. I u žalobce došlo k určitým dopadům do osobnostní, zdravotní a společenské sféry a rovněž těžce snášel, že je proti němu vedeno trestní stíhání. Rovněž medializace byla spíše mírnější a vůči žalobci neadresná, v důsledku čehož si ji s osobou žalobce spojili pouze ti, kteří byli zasvěceni do toho, jaké klienty má žalobce, nikoli tedy široká veřejnost. Případu sp. zn. 25 C 218/2017 se případ žalobce podobal tím, že i pro tamního poškozeného zahájení trestního stíhání představovalo těžký úder, který vnímal velmi intenzivně pro jeho dobrou pověst zejména v osobním a rodinném životě, nemohl naplnit očekávání své manželky z hlediska zabezpečení rodiny a svého společenského statutu (jak vypověděla [jméno FO] místo plánovaného domu si koupili byt), došlo k určitému zásahu do majetkové sféry a psychického stavu, ovšem trestní stíhání trvalo o 3 roky méně. Je tak zjevné, že případ žalobce se podobá i danému případu, nicméně z hlediska intenzity dopadů se blíží spíše případu, kde bylo přiznáno 360 000 Kč. S ohledem na výše uvedené měl za spravedlivé a odpovídající zadostiučinění ve výši 330 000 Kč. V souhrnu tak žalobě vyhověl co do částky 1 256 859,50 Kč a dále přiznal žalobci zákonný úrok z prodlení z přiznané částky od 20. 1. 2023 do zaplacení.

23. Proti výrokům II. a III. rozsudku podal žalobce odvolání. Ve vztahu k obhajnému namítá, že soud prvního stupně nesprávně posoudil nároky pod body 2. až 7. tabulky, stejně jako pod body 9., 164. a 199, přičemž podrobně argumentuje pro přiznání náhrady v požadovaném rozsahu. Nesouhlasí ani se závěrem, že za nepřiměřenou délku posuzovaného trestního stíhání přísluší základní částka 15 000 Kč za rok řízení, resp. za první 2 roky řízení, když má za to, že v tomto rozsahu není způsobilá plnit kompenzační funkci. Za nesprávné považuje i krácení pro složitost věci o 35 % a rovněž považuje za nedostatečné zvýšení z důvodu významu předmětu řízení pro žalobce o 25 %. Za nedostatečné považuje také odškodnění nezákonného rozhodnutí, zejména pro fatální následky do rodinného života, vztahu s manželkou a do nejužšího kruhu rodiny. Zdůraznil přitom, že dosud žalovaná žalobce nijak neodškodnila, a to ani omluvou. Má za to, že je důvodný a spravedlivý i jeho nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení, a to již od podání žádosti o odškodnění dne 20. 7. 2022, když žalovaná ponechala jeho žádost zcela bez věcného vyřízení. Ve vztahu k nákladům řízení namítá, že neměl být zohledněn nepřiznaný úrok z prodlení.

24. Proti výroku I. rozsudku v rozsahu částky 433 709 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 20. 1. 2023 do zaplacení a výroku III. podala odvolání žalovaná. Předně namítala, že byla nesprávně přiznána náhrada majetkové újmy spočívající v obhajném, a to v bodech 36., 64. a 136. tabulky, když došlo k nesprávnému výpočtu. Ve vztahu k odškodnění nemajetkové újmy v souvislosti s nepřiměřenou délkou trestního řízení má za to, že dané řízení nelze považovat za nepřiměřené. Orgány činné v trestním řízení ve věci postupovaly plynule, k zásadním prodlevám nedošlo. Není tak dán odpovědnostní titul podle OdpŠk. Ohledně zadostiučinění za nezákonné rozhodnutí se neztotožňuje s formou ani výší přiznaného zadostiučinění, které považuje vzhledem k provedenému dokazování a použité srovnávací judikatuře za neodpovídající konkrétním okolnostem projednávaného případu a značně nadhodnocené. Zásahy do osobnostní sféry se u žalobce projevily zejména v podobě stresu, nervozity a obav z budoucnosti, nicméně odbornou pomoc nevyhledal. Rodina i přátelé jej po celou dobu trestního stíhání podporovali, žalobce se v jeho průběhu oženil a narodila se mu dcera. Pod celé období vykonával advokacii, k pozastavení jejího výkonu nedošlo. Nedošlo k narušení výkonu funkce žalobce v SVJ. Medializace není přičitatelná státu, nadto ani jméno žalobce nebylo zmiňováno. Zásahy do zdravotní sféry nebyly prokázány. Nesouhlasí s tím, že bylo prokázáno, že k realizaci užší spolupráce s [tituly před jménem] [jméno FO] nedošlo v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím.

25. Žalobce ve vyjádření k odvolání žalované souhlasil s její námitkou ohledně úkonů obhajného pod body 36., 64. a 136. tabulky. Nesouhlasí s tím, že by délka trestního stíhání nebyla nepřiměřená, když v řízení docházelo k řadě průtahů. V řízení pak byla prokázána celá řada zásahů do jeho osobního, rodinného i profesního života. Existující systém přiznávání náhrad považuje za nezpůsobilý plnit svou kompenzační funkci. Měla být zohledněna i inflace.

26. Žalovaná ve vyjádření k odvolání žalobce opětovně vyjádřila nesouhlas s posouzením délky trestního řízení jako nepřiměřené, stanovením formy a výše odškodnění za nezákonné trestní stíhání, stejně jako s přiznáním úroků z prodlení. Dále rozvedla, proč jsou nedůvodné nároky žalobce na obhajné za úkony, které učinil předmětem odvolání.

27. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek v mezích podaného odvolání, včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, a to podle § 212 a § 212a o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně i žalované je zčásti důvodné. Odvolací soud v projednávané věci odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku, na jeho skutkové a v převážném rozsahu i závěry právní, na něž pro stručnost vlastního rozhodnutí odkazuje.

28. Odvolací soud předně ve shodě s účastníky řízení shledal, že u úkonů obhajného pod body 36., 64. a 136. tabulky došlo k nesprávnému stanovení výše odměny, a proto žalobci za tyto úkony nenáleží odměna v rozsahu částky 12 854 Kč. Ve vztahu k dalším úkonům poskytnutým žalobci v průběhu trestního stíhání jeho obhájcem odvolací soud shledal důvodnou námitku ohledně úkonu pod bodem 2. tabulky, a to nahlédnutí do spisu. I s ohledem na rozsah trestní kauzy považuje nahlédnutí do spisu obhájcem obviněného žalobce za náklad účelně vynaložený (srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 3906/17 či sp. zn. III. ÚS 2289/21). Je zjevné, že tento úkon byl učiněn v souvislosti s převzetím právního zastoupení, kdy bylo třeba v zájmu zajištění práva obviněného na obhajobu, aby se obhájce ve fázi převzetí seznámil s řízením a nebyl odkázán jen na to, co mu sdělí jeho klient. Žalobci tak za tento úkon náleží částka 3 146 Kč (2 300 Kč, paušální náhrada 300 Kč a 21 % DPH). Obdobně shledal odvolací soud důvodným požadavek na náhradu za úkon sepsání návrhu závěrečné řeči ze dne 7. 12. 2021 pod bodem 199., a to rovněž s ohledem na složitost věci, avšak pouze v rozsahu jednoho úkonu, nikoliv požadovaných dvou úkonů, neboť je současně poskytována náhrada za úkon účast u hlavního líčení, kde měla být tato závěrečná řeč přednášena. Ve vztahu k ostatním v odvolání žalobcem namítaným úkonům, a to pod bodem 3. až 7., 9. a 164. tabulky neshledal odvolací soud důvod odchýlit se od závěrů soudu prvního stupně a zcela se s nimi ztotožňuje. Soud prvního stupně nepřiznal náhradu za porady dne 9. 7. 2014, 23. 7. 2014 a 28. 7. 2014, když je správně považoval za součást první porady, jež je zahrnuta v úkonu převzetí a příprava zastoupení, když tyto porady neměly návaznost na nějaký konkrétní úkon, který v řízení následoval. Žalobci přiznal náhradu až za poradu ze dne 31. 7. 2014 (i s ohledem na to, že žalovaná učinila nespornou účelnost této porady), když tento úkon již předcházel úkonu doplnění stížnosti proti zahájení trestního stíhání ze dne 1. 8. 2014, tedy zde již byla návaznost na konkrétní úkon, který v řízení následoval.

29. Odvolací soud neshledal důvodným ani přiznání vyšší částky ve vztahu k úkonu doplnění stížnosti pod bodem 9. a formulaci návrhu na zastavení trestního stíhání ze dne 30. 8. 2019 pod bodem 164. Zejména souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že je se jedná o úkon podle § 11 odst. 2 písm. d) AT ve spojení s § 11 odst. 3 AT. Advokátní tarif vychází z typové náročnosti úkonů právní služby u jednotlivých skupin trestných činů. Ustanovení § 12 odst. 1 AT otevírá možnost zvýšení odměny za úkony právního zastoupení jen v těch případech, které by byly buď mimořádně obtížné, nebo časově nadlimitně náročné. Nemůže se tedy jednat o běžnou obtížnost, nýbrž o obtížnost skutečně neobvyklou, vymykající se běžné praxi (srov. například rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 4184/2009). Takový závěr však této věci není možné učinit, když nelze uzavřít, že by se jednalo o obtížnost vymykající se běžné praxi.

30. Odvolací soud nemá důvod odchýlit se ani od posouzení nároku žalobce na zadostiučinění z důvodu délky trestního stíhání. Uzavřel-li prvostupňový soud, že stíhání trvající 7 let a 9 měsíců, je svou délkou nepřiměřené složitosti věci, a významu předmětu řízení pro žalobce, když kritérium postupu orgánů veřejné moci a chování žalobce se do posouzení nijak nepromítlo, nelze tomuto závěru nic vytknout. Odvolací soud plně odkazuje na hodnocení jednotlivých kritérií § 31a Odpšk, jak vyplývají z 78. až 81. napadeného rozsudku. Odvolací soud se neztotožnil se žalované v tom, že by řízení trvající bezmála 8 let bylo lze posoudit pro jeho složitost jako trvající přiměřenou dobu. Ač nelze přisvědčit tomu, že by řízení bylo stiženo relevantními průtahy, jak tvrdí žalobce, i řízení zcela bez průtahů lze v souladu s konstantní judikaturou hodnotit jako nepřiměřeně dlouhé. Soud prvního stupně pak správně, jako základní částku v souladu se Stanoviskem, určil částku 15 000 Kč za rok řízení s tím, že za první 2 roky náleží odškodnění v poloviční výši. Ani odvolací soud neshledává důvody pro stanovení vyšší základní částky, neboť délka tohoto řízení není extrémní (takto jsou obvykle posuzována až řízení trvající déle než 10 let). Domáhá-li se pak žalobce valorizace této částky, nelze než uzavřít, že k tomu není důvod. Nejvyšší soud opakovaně, v poslední době například v rozhodnutí ze dne 27. 8. 2024, sp. zn. 30 Cdo 1916/2023, poukázal na konstantní judikaturu k této otázce, přičemž zdůraznil, že z části VI Stanoviska vyplývá, že základní částka 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva a dále za každý následující rok trvání nepřiměřeně dlouho vedeného řízení je obecně nastavené výrazně výše než 45 % toho, co za porušení předmětného práva přiznává ve věcech proti České republice Evropský soud pro lidská práva (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 384/2021).

31. Ačkoliv složitost trestního stíhání neměla za následek posouzení řízení jako přiměřeně dlouhého, projevilo se toto kritérium ve snížení základní částky, a to pro procesní složitost o 10 %, pro skutkovou o 15 % a pro právní o 10 %, celkem o 35 % z důvodů (bod 78. napadeného rozsudku). Odvolací soud toto posouzení považuje za přiléhavé projednávané věci a nemá důvod se od něho odchýlit. Prvostupňový soud správně vyhodnotil i kritérium postupu orgánů veřejné moci, přičemž na toto posouzení v bodě 79. napadeného rozsudku odvolací soud taktéž plně odkazuje, stejně jako na posouzení významu řízení pro žalobce v bodě 80. napadeného rozsudku. Navýšení o 25 % je přiměřené okolnostem této věci. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně má za to, že bezúhonnému žalobci zjevně nehrozil nepodmíněný trest odnětí svobody, a ani skutečnost, že mu hrozil současně i zákaz výdělečné činnosti, nevedlo odvolací soud k přehodnocení míry navýšení základní částky.

32. Odvolací soud dále přisvědčil závěru soudu prvního stupně, že žalobci vznikla nemajetková újma i v důsledku vydání nezákonného rozhodnutí. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu je třeba nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené sdělením obvinění posuzovat podle § 7 a § 8 OdpŠk jako újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím (srov. např. rozsudek sp. zn. 25 Cdo 1487/2001 či sp. zn. 25 Cdo 2060/2001). Odvolací soud se nemohl jakkoliv ztotožnit s odvolací námitkou žalované, že není dán odpovědnostní titul. V této věci není sporu o tom, že trestní stíhání, které bylo proti žalobci zahájeno, bylo ukončeno tím, že žalobce byl zproštěn obžaloby. I odvolací soud pak považuje v poměrech projednávané věci finanční formu odškodnění jako jedinou možnou. Ostatně nic nebránilo žalované, aby žalobci jinou formu odškodnění dobrovolně poskytla, to však neučinila.

33. Pro stanovení výše tohoto zadostiučinění soud prvního stupně správně vydefinoval jednotlivá judikaturou nastavená hodnotící kritéria, a to délku řízení 7 let a 9 měsíců, povahu trestní věci a z něj plynoucí míru společenského odsouzení a dále dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce (podrobně rozebrané v bodě 85., 87. a 88. napadeného rozsudku). Rovněž správně vyšel z toho, že byl-li žalobce samostatně odškodněn za nepřiměřenou délku soudního řízení, v důsledku délky řízení již nebude přistupováno ke speciálnímu navýšení částky odškodnění, avšak bude s ní pracováno v rámci porovnání s ostatními případy (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2813/2011). Prvostupňový soud uvedl, jaké případy ke srovnání navrhl žalobce, a jaké vybral soud, přičemž u každého z nich rozvedl podstatné znaky pro účely srovnání, přičemž na něž lze plně odkázat (bod 91. a 92. napadeného rozsudku). Následně rozebral, jakým způsobem se tyto společné a rozdílné znaky promítly do výše stanoveného zadostiučinění. Uzavřel-li, že tento případ neodpovídá případu, za který byla přiznána částka 1 000 000 Kč, ani případům, za které byly přiznány částky 500 000 Kč a 605 000 Kč, neboť u žalobce nedošlo ani k vzetí do vazby, ani k domovní prohlídce ani k veřejnému zadržení, advokacie mu nebyla pozastavena, toliko mu hrozila, ke společenskému odsouzení žalobce nedošlo, rodina i přátelé jej podporovali, přičemž došlo pouze k určitému zásahu do množství advokátní zakázek, avšak klienti se od žalobce zcela neodvrátili, když sice bylo zasaženo do plánů rozvoje advokátní praxe, ale tento zásah nelze srovnávat se zásahem, kdy došlo ke zrušení advokátní kanceláře či ke ztrátě klientů a s tím spojeného propuštění spolupracovníků, rovněž nedošlo k významnější medializaci ani nešlo o veřejnou osobu s působením na vysoké škole, a naopak že je tento případ srovnatelný s případy, v nichž bylo přiznáno 200 000 Kč (sp. zn. 25 C 218/2017) a 360 000 Kč (sp. zn. 26 C 297/2011), nelze tomuto posouzení v zásadě ničeho vytknout.

34. Odvolací soud se však již úplně neztotožnil s tím, že se soud prvního stupně přiklonil z hlediska intenzity dopadů k případu, za který byla poskytnuta částka 360 000 Kč, a to pro obdobnost dopadů do osobního a rodinného života. Nelze totiž přisvědčit žalobci, že by trestní stíhání mělo jakkoli fatální následky do jeho rodinného života, vztahu s manželkou a do vztahů nejužšího kruhu rodiny. Naopak bylo prokázáno, že se žalobce v průběhu trestního stíhání oženil a narodila se mu dcera. Rodina i přátelé jej po celou dobu trestního stíhání podporovali. V důsledku trestního stíhání tak nedošlo k významnějšímu narušení rodinných vazeb, například formou vzájemné nedůvěry, odcizení, či rozpadu partnerského vztahu.

35. V rámci prvostupňovým soudem stanoveného rozpětí srovnatelných případů s odškodněním od 200 000 Kč od 360 000 Kč proto odvolací soud poukázal i na další případ, a to rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 24. 8. 2022, č. j. 55 Co 200/2022-530, který splňuje charakter srovnání. V dané věci byl žalobce pracující na lukrativní pozici v oblasti práva stíhán pro trestný čin s trestní sazbou 2 až 8 let. Trestní stíhání trvalo 6 let a 8 měsíců, žalobce byl obžaloby zproštěn. Žalobce byl v úvodu trestního stíhání zajištěn po mnoho hodin, policií byl předveden na své pracoviště, na jeden měsíc byl zcela zbaven finančních prostředků, jelikož mu byl obstaven celý majetek. Bylo zasaženo do jeho profesního života, když s ním byly ukončeny pracovní poměry, včetně pedagogické činnosti na [právnická osoba]. Teprve po zproštění obžaloby našel uplatnění ve svém oboru na odpovídající pozici. I s ohledem na výši škody, kterou měl způsobit, mu reálně hrozilo uložení nepodmíněného trestu. Újma byla umocňována medializací případu. Žalobci byla přiznána částka 240 000 Kč.

36. Odvolací soud proto poté, kdy veškeré okolnosti dané věci znovu zvážil, uzavřel, že náhrada nemajetkové újmy ve výši 330 000 Kč poskytnutá žalobci neodpovídá srovnatelným případům, když jeho znaky odpovídají spíš závažnosti znaků posledně uváděného případu, a proto stanovil zadostiučinění ve výši 250 000 Kč.

37. Ač soudy nechtějí jakkoli bagatelizovat zásahy bezmála osm let trvajícího trestního stíhání, je vhodné poukázat i na to, že přístup, kdy je zahájení trestního stíhání, jež neskončilo odsuzujícím rozsudkem, pokládáno na roveň nezákonného rozhodnutí, je přístupem velmi velkorysým, k němuž dospěl dovolací soud rozšiřujícím výkladem zákona, přičemž ani Úmluva na něco takového vůbec nepamatuje (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1711/2015, popř. Vojtek, P. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2007, s. 6). (srov. např. rozsudek sp. zn. 30 Cdo 4879/2015). Rovněž nelze přisvědčit tomu, že by odškodnění nezákonného rozhodnutí mělo být stavěno na roveň odškodňování, například v mediální oblasti, kde dochází k porušování práv poškozených primárně z důvodů finanční motivace. Naproti tomu orgány činné v trestním řízení jsou vedeny jen svou povinností zahajovat řízení, jestliže zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že byl spáchán trestný čin. Soudy jsou však povinny zprostit obžaloby při aplikaci zásady in dubio pro reo. I přesto je taková situace odškodňována, jak shora vysvětleno.

38. Soud prvního stupně správně rozhodl i o přiznání zákonného úroku z prodlení až od 20. 1. 2023, tedy po uplynutí 6 měsíců po podání žádosti, jak odpovídá Stanovisku i ustálené judikatuře (srov. např. sp. zn. 25 Cdo 2328/2004). Stát se v prodlení s poskytnutím náhrady za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím nemůže ocitnout dříve, než marně uplyne lhůta šesti měsíců ode dne, kdy poškozený nárok řádně uplatnil u ústředního orgánu, bez ohledu na to, jak o žádosti stát rozhodne, případně proč o ni nerozhodne. Nelze tak přiznat úrok z prodlení již od podání žádosti proto, že stát se žádostí nezabýval, neboť úrok z prodlení je sankcí za prodlení, nikoli za jiný postup, ač již nesprávný či jen nevstřícný vůči účastníkům.

39. Z právě vysvětlených důvodů odvolací soud změnil částečně napadený výrok I. podle § 220 odst. 1 o. s. ř. Jelikož při vyhlášení výroku I. tohoto rozsudku došlo ke zřejmé nesprávnosti, odvolací soud vyhlášený výrok opravil podle § 211 o. s. ř. za použití § 164 o. s. ř. tak, že upřesnil rozsah napadeného výroku I. Vzhledem k tomu, že odvolací soud změnil napadený rozsudek ve výroku o věci samé, rozhodl i o nákladech řízení před soudy obou stupňů podle § 142 odst. 2 a § 224 odst. 1, 2 o. s. ř.

40. Žalobce uplatnil žalobou částku 917 140,50 Kč (obhajné), částku 570 549,48 Kč (nepřiměřená délka řízení) a částku 4 500 000 Kč (nezákonné rozhodnutí). V souladu se závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1435/2015, v případě, že předmětem řízení je částka skládající se z několika samostatných nároků, se za tarifní hodnotu považuje součet tarifních hodnot spojených věcí, přičemž u náhrady škody v penězích plyne tarifní hodnota z § 8 odst. 1 AT, u náhrady nemajetkové újmy se stanoví podle § 9 odst. 4 písm. a) AT (50 000 Kč).

41. V projednávané věci je proto tarifní hodnota představována částkou 917 140,50 Kč a 2x 50 000 Kč, celkem částkou 1 017 240,50 Kč (pro účely řízení před soudem prvního stupně). Žalobce byl úspěšný co do částky 2x 50 000 Kč (jedná se o plný úspěch ve věci ve vztahu k nárokům na nemajetkovou újmu podle § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť co do základu byl žalobce úspěšný a výše odškodnění závisela na úvaze soudu) a dále částky 828 204,50 Kč na obhajném, ve zbývajícím rozsahu žalobce úspěšný nebyl. Úspěch žalobce tak činí 82,48 % (91,24 % úspěch žalobce-8,76% úspěch žalované).

42. Žalobci v řízení vznikly náklady představující zaplacený soudní poplatek ve výši 6 000 Kč a náklady právního zastoupení. Při stanovení výše mimosmluvní odměny za zastupování odvolací soud vyšel z § 1 odst. 2, § 6, § 7, § 8, § 11 odst. 1,2 a § 13 odst. 4 AT. Odměna za jeden úkon právní služby činí á 12 380 Kč a náhrada hotových výdajů á 300 Kč. V řízení před soudem prvního stupně věci vykonal advokát žalobce 15,5 úkonu právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, replika ze dne 3.11.2023, vyjádření ze dne 7. 12. 2023 a 12. 3. 2024, účast při soudním jednání dne 10. 11. 2023 přes 2 hodiny, dne 19. 1. 2024 přes 4 hodiny, dne 12. 3. 2024 přes 2 hodiny a dne 23. 4. 2024 a 2 porady s klientem dne 8. 11. 2023 a dne 11. 3. 2024 a úkon za účast při jednání, při kterém byl vyhlášen rozsudek). Nárok na náhradu za uplatnění nároku u žalované žalobci s ohledem na § 31 odst. 4 OdpŠk nenáleží. Nenáleží mu ani za vyjádření ze dne 31. 5. 2023, neboť soud žalobce vyzval k doplnění toho, co mělo být uvedeno již v žalobě, a dále za vyjádření ze dne 9. 11. 2023, v němž žalobce navrhoval další důkazy k provedení, měl tak však učinit již v žalobě, za jejíž sepis mu náhrada přiznána byla. Náklady žalobce v řízení před soudem prvního stupně činí včetně 21 % DPH částku 237 994, 90 Kč (191 890 Kč + 4 800 Kč + 41 304,90 Kč).

43. V odvolacím řízení je tarifní hodnota představována částkou 2x 50 000 Kč a účastníky odvoláním napadenou částkou obhajného (žalobce - 81 506 Kč, žalovaná - 12 854 Kč), celkem částkou 194 360 Kč. Odměna za jeden úkon právní služby činí á 8 900 Kč. Advokát žalobce vykonal 3 úkony právní služby (odvolání, vyjádření k odvolání žalované a účast u odvolacího jednání dne 19. 9. 2024). Náklady žalobce v odvolacím řízení činí včetně 21 % DPH částku 33 396 Kč (26 700 Kč + 900 Kč + 5 796 Kč).

44. Vzhledem k poměru úspěchu a neúspěchu žalobce mu odvolací soud přiznal náhradu ve výši 82,48 % z vzniklých nákladů v souhrnné výši 277 963,90 Kč (237 994, 90 Kč + 33 396 Kč + 6 000 Kč), tj. částku 229 264,60 Kč.

Poučení