22 C 241/2019-164

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudcem Mgr. Janem Maruškou v právní věci žalobců: a) [celé jméno žalobkyně], narozena [datum] bytem [adresa] b) [celé jméno žalobkyně], narozena [datum] bytem [adresa žalobkyně] c) [celé jméno žalobkyně], narozena [datum] bytem [adresa žalobkyně] d) [celé jméno žalobkyně], narozena [datum] bytem [adresa], Slovenská republika e) [celé jméno žalobce], narozen [datum] bytem [adresa] všichni zastoupeni Mgr. [jméno] [příjmení], advokátem sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] o zaplacení částky 1 750 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni a) [celé jméno žalobkyně] částku ve výši 244 570 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 244 570 Kč od 17. 4. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni b) [celé jméno žalobkyně] částku ve výši 244 570 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 244 570 Kč od 17. 4. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni c) [celé jméno žalobkyně] částku ve výši 244 570 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 244 570 Kč od 17. 4. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni d) [celé jméno žalobkyně] částku ve výši 194 570 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 194 570 Kč od 17. 4. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

V. Žaloba žalobkyně a) [celé jméno žalobkyně] o zaplacení částky ve výši 155 430 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 155 430 Kč od 17. 4. 2019 do zaplacení, se zamítá.

VI. Žaloba žalobkyně b) [celé jméno žalobkyně] o zaplacení částky ve výši 155 430 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 155 430 Kč od 17. 4. 2019 do zaplacení, se zamítá.

VII. Žaloba žalobkyně c) [celé jméno žalobkyně] o zaplacení částky ve výši 155 430 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 155 430 Kč od 17. 4. 2019 do zaplacení, se zamítá.

VIII. Žaloba žalobkyně d) [celé jméno žalobkyně] o zaplacení částky ve výši 155 430 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 155 430 Kč od 17. 4. 2019 do zaplacení, se zamítá.

IX. Žaloba žalobce e) [celé jméno žalobce] o zaplacení částky ve výši 200 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 200 000 Kč od 9. 3. 2019 do zaplacení, se zamítá.

X. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyním náhradu nákladů řízení, a to žalobkyni a) částku ve výši 90 932 Kč, žalobkyni b) částku ve výši 90 932 Kč, žalobkyni c) částku ve výši 90 932 Kč a žalobkyni d) částku ve výši 86 092 Kč, a to vše k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta do tří dnů od právní moci rozsudku.

XI. Ve vztahu žalobce e) a žalované žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

XII. Žalovaná je povinna zaplatit státu na účet Obvodního soudu pro Prahu 8 náklady řízení ve výši 655 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

XIII. Žalobce e) je povinen zaplatit státu na účet Obvodního soudu pro Prahu 8 náklady řízení ve výši 164 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

XIV. Žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 8 soudní poplatek ve výši 46 414 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 13. 11. 2019 se žalobci domáhali po žalované zaplacení náhrady za duševní útrapy pozůstalých po [jméno] [příjmení], narozené [datum] (dále také jen„ Poškozená“), zemřelé dne [datum] na následky poranění vzniklých při dopravní nehodě dne [datum], ke které došlo na silnici III. třídy [číslo] v km 8,369, ulici [ulice] před budovou vlakového nádraží v obci [obec] (dále také jen„ [příjmení]“) a kterou zavinil řidič autobusu značky KAROSA, r. z. [anonymizováno] [číslo] (dále také jen„ Autobus“) [jméno] [příjmení], narozen [datum], přičemž odpovědnost za újmu způsobenou provozem Autobusu byla pojištěna u žalované. Žalobci dále uvedli, že k Nehodě došlo tak, že K. [příjmení] při jízdě po ulici [ulice] ve směru od železničního přejezdu k dopravnímu terminálu dostatečně nesledoval situaci v provozu na pozemní komunikaci a nezastavil Autobus před přechodem pro chodce, po kterém přecházeli [jméno] [příjmení], narozen [datum] a Poškozená, čímž došlo ke střetu pravé čelní části autobusu se jmenovanými, kteří byli nárazem odhozeni vpřed a upadli na vozovku. Poškozená utrpěla mnohočetná zranění, zejména otok a zhmoždění mozku při zlomeninách klenby a spodiny lební s krvácením pod mozkové obaly, poškození kmene mozkového, tříštivé zlomeniny šupiny pravé spánkové a temenní kosti, prasklinu pravého jaterního laloku, zhmoždění levé plíce, zlomeninu horního raménka pravé stydké kosti a pravé části křížové kosti a dne [datum] zemřela v [anonymizováno] nemocnici na oboustrannou plicní trombembolii jako následku utrpěných zranění při Nehodě. Žalobci jsou pozůstalými po zesnulé Poškozené, a to žalobkyně a) až d) sestry Poškozené a žalobce e) synem Poškozené. Nárok na odškodněné žalobci uplatnili u žalované, která šetření pojistné události ukončila v případě žalobkyň a) až d) dopisem ze dne 1. 4. 2019 a v případě žalobce e) dopisem ze dne 21. 2. 2019 a vyplatila žalobcům následující pojistné plnění, žalobkyni a) až c) každé částku ve výši částku ve výši 200 000 Kč, žalobkyni d) částku ve výši 250 000 Kč a žalobci e) částku ve výši 600 000 Kč. Žalobci s uvedenými částkami nesouhlasili a opakovaně žalovanou vyzývali k doplacení částky ve výši 400 000 Kč žalobkyním a) až c), částky ve výši 350 000 Kč žalobkyni d) a částky ve výši 200 000 Kč žalobci e) s odůvodněním, že poskytnuté plnění je zcela neadekvátní a neodpovídá způsobené imateriální újmě, neboť vztahy žalobkyň s jejich sestrou byly daleko intenzivnější, než tomu standardně bývá mezi dospělými sourozenci v jejich věku a žalobce e) měl se svojí matkou velmi blízký vztah, přičemž byl jediným jejím potomkem, tedy nemá již žádného rodiče ani sourozence. Žalovaná však žalobcům požadované částky neuhradila, a to ani po výzvě ze dne 11. 9. 2019, kde byla žalovaná upozorněna, že neuspokojí-li nároky žalobců ve lhůtě de sedmi dnů, budu se domáhat svých nároků prostřednictvím soudu.

2. Žalovaná potvrdila, že žalobcům uhradila z titulu duševního strádání pozůstalých jimi tvrzené pojistné plnění, a proto navrhla žalobu zamítnout. V souladu s aktuální rozhodovací praxí zohlednila při výši plnění poskytnutého žalobcům specifika daného případu se zaměřením na veškeré známé a došetřené okolnosti, které mají vliv na intenzitu duševních útrap a dopadu protiprávního jednání. Žalovaná šetřením zjistila, že vztahy žalobců (vyjma žalobce d)) nelze považovat za významně intenzivní, blízké rovině rodinných vztahů a srovnatelné s obvykle fungujícími vztahy mezi pokrevními příbuznými, a proto se domnívá, že ocenění strádání pozůstalých odpovídá částkám, které již žalovaná žalobcům uhradila.

3. Jelikož žalobkyně d) je slovenskou státní příslušnicí, poměr mezi ní a žalovanou, který je předmětem sporu v této věci, je poměrem s mezinárodním prvkem a dopadá na něj režim zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém (dále jen„ ZMPS“), v platném znění, kterého se však použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, či přímo použitelných ustanovení práva Evropské Unie (§ 1 a 2 ZMPS). Podle čl. 11 odst. 1 písm. a) ve spojení s čl. 13 odst. 2 nařízení Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti, uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech může být pojistitel, a to i v případě žalob podaných proti němu přímo poškozeným, žalován u soudu členského státu, kde má sídlo. Žalovaná má sídlo na území České republiky, a proto má zdejší soud pravomoc rozhodnout i ve věci žaloby žalobkyně d). Závazkový poměr mezi účastníky, který je důvodem vzniku žalovaných pohledávek, vznikl na základě ust. § 9 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, podle kterého poškození mohou uplatnit svůj nárok na plnění podle ustanovení § 6 (újmu vzniklou usmrcením osoby jim blízké) u příslušného pojistitele. Jde tedy o závazek obdobný institutu odpovědnosti za újmu. Podle čl. 4 odst. 1 a 3 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 ze dne 11. července 2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II), nestanoví-li toto nařízení jinak, je rozhodným právem pro mimosmluvní závazkové vztahy, které vznikají z civilních deliktů, právo země, kde škoda vznikla, bez ohledu na to, ve které zemi došlo ke skutečnosti, jež vedla ke vzniku škody, a bez ohledu na to, ve které zemi nebo kterých zemích se projevily nepřímé následky této skutečnosti. Vyplývá-li ze všech okolností případu, že je civilní delikt zjevně úžeji spojen s jinou zemí, než je země uvedená v odstavci 1 nebo 2, použije se právo této jiné země. Jelikož i újma žalobkyně d) vznikla z Nehody na území České republiky a ostatní žalobci jsou čeští státní příslušníci, je tato věc úžeji spojena s Českou republikou, a proto je rozhodným právem v této věci právo české.

4. Ze shodných skutkových tvrzení a z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav:

5. Dne [datum] v době kolem 14:55 hodin došlo na ulici [ulice] v obci [obec] před budovou vlakového nádraží na přechodu pro chodce ke střetu přední části Autobusu Karosa C 934, r. z. [anonymizováno] [číslo] řízeného [jméno] [příjmení], narozeným [datum], s chodci [jméno] [příjmení], narozeným [datum] a Poškozenou [jméno] [příjmení], kteří přecházeli uvedenou ulici v jeho směru jízdy (směrem od železničního přejezdu k dopravnímu terminálu) zleva doprava, přičemž Poškozená v důsledku toho utrpěla zranění, kterým dne [datum] v nemocnici podlehla (k datu smrti Poškozené a příčinné souvislosti smrti Poškozené s Nehodou viz také shodné skutkové tvrzení účastníků). Řidič Autobusu K. [příjmení] před Nehodou dostatečně nesledoval situaci v provozu na komunikaci, a proto přehlédl a opožděně reagoval na vstup [anonymizováno]. [příjmení] a Poškozené na přechod pro chodce, tedy porušil ust. § 5 odst. 1 písm. b) a § 5 odst. 2 písm. f) zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a způsobil mj. Poškozené z nedbalosti smrt, čímž spáchal přečin usmrcení z nedbalosti podle ust. § 143 odst. 1 a 2 tr. zákoníku a byl za to odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 24 měsíců, který byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. K. [příjmení] v trestním řízení uvedl, že po Nehodě zasílal omluvné dopisy pozůstalým, jejichž adresy zjistil od Policie. Uvedený rozsudek dosud nenabyl právní moci, neboť proti němu bylo podáno odvolání (viz rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]). K. [příjmení] vyjádřil nad celou událostí lítost (viz obžaloba sp. zn. ZT [číslo] ze dne [datum]). Smrt Poškozené způsobil (zavinil) [jméno] [příjmení] (viz rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací]), když žalovaná ani netvrdila, že by příčinou smrti Poškozené bylo i její vlastní jednání.

6. Autobus řízený [jméno] [příjmení] byl v době Nehody pojištěn u žalované pro případ vzniku odpovědnosti za újmu způsobenou jeho provozem (viz shodné skutkové tvrzení účastníků).

7. Žalobkyně a) až d) jsou sestry Poškozené (viz rodné listy Poškozené a žalobkyň a) až d)), žalobce e) je synem Poškozené (viz rodný list žalobce e)).

8. Vztah žalobkyně a) [celé jméno žalobkyně] a Poškozené byl výborný, vídaly se asi 2x týdně, na narozeninách, oslavách, chodily spolu na procházky se psy. Také si vzájemně si pomáhaly, např. při pracích na zahradě. Po smrti Poškozené se žalobkyně a) cítila osamělá, někdy až zoufalá, podrážděná, straní se společnosti (viz výpověď svědka [jméno] [příjmení], svědkyně [jméno] [příjmení], svědkyně [jméno] [příjmení], dotazník pro žadatele o náhradu újmy při usmrcení – žalobkyni a) ze dne 26. 2. 2019). Pokud však z výpovědi svědka [příjmení] vyplynulo, že žalobkyně a) začala brát po smrti Poškozené antidepresiva, psychické problémy žalobkyně a) vzniklé výlučně v příčinné souvislosti se smrtí Poškozené podle soudu vylučují další provedené důkazy, neboť žalobkyně a) žádné psychické problémy ani před smrtí Poškozené ani po její smrti v dotazníku pro žadatele o náhradu újmy při usmrcení neuvedla a z výpovědi žalobkyň soud zjistil, že měla psychické problémy už předtím (viz např. výpověď žalobkyně b)„ [jméno] se s nervama léčila už předtím, ale tohle jí určitě přitížilo“, výpověď žalobkyně d)„ [jméno] neměla o nic zájem, jen seděla a nic nedělala, myslím, že se to smrtí Poškozené ještě zhoršilo“).

9. Vztah žalobkyně b) [celé jméno žalobkyně] a Poškozené byl dobrý, stejný jako k ostatním sourozencům, vídaly se při různých příležitostech (jarmarky, narozeniny, svátky, návštěva hřbitova), ale chodily spolu i na vycházky se psy nebo si jen popovídat, vídaly se tak 2x až 3x do měsíce a navštěvovaly se i vzájemně doma. Ze smrti sestry je žalobkyně b) zoufalá, často pláče, nemůže se s ní smířit (viz výpověď žalobkyně b), dotazník pro žadatele o náhradu újmy při usmrcení – žalobkyni b) ze dne 26. 2. 2019, shodně také výpověď svědkyně [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení]). Pokud ale žalobkyně b) uváděla, že bere léky na depresi a na spaní, soud nezjistil, že by to bylo v důsledku smrti Poškozené, když na otázku, zda se její stav po smrti Poškozené zhoršil, žalobkyně b) pouze uvedla, že se s tím nemůže smířit, sestra jí chybí, přičemž zhoršení psychického stavu žalobkyně b) po smrti Poškozené spíše vyloučila („ brečela, ale že by se zhoršil její zdravotní stav to asi ne“) i svědkyně [jméno] [příjmení], dcera žalobkyně b).

10. Vztah žalobkyně c) [celé jméno žalobkyně] s Poškozenou byl výborný, jako v každé normální rodině, nikoliv nadstandardní. Se sestrou se vídaly asi 3x až 4x za čtvrt roku, a to při různých příležitostech (oslavy, narozeniny, návštěvách hřbitova apod.). Smrt sestry jí velmi zasáhla, psychické problémy ale v důsledku toho neměla (viz výpověď žalobkyně c), shodně také výpověď svědka [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení]).

11. Vztah žalobkyně d) [celé jméno žalobkyně] a Poškozené byl dobrý, měly se rádi, šlo o normální vztah jako mají každí sourozenci, ne nadstandardní. Se sestrou se poslední rok před smrtí Poškozené viděly asi 3x, převážně se vídaly na Moravě. Ze smrti sestry byla žalobkyně d) zničená, potřebovala čas, aby se to zahojilo, musela se s tím smířit, ale nezapomene na ní (viz výpověď žalobkyně d), svědkyně [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení]).

12. Styky žalobkyň s Poškozenou byly častější před smrtí matky žalobkyň, než po její smrti (viz např. výpověď svědka [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení]).

13. Vztah žalobce e) [celé jméno žalobce] a Poškozené byl velmi dobrý, ale ne nadstandardní (shodně také výpověď svědkyně [příjmení] a žalobkyně d), když obě sice vztahy žalobce e) s Poškozenou označily za nadstandardní, ale nebyly schopné uvést z jakého důvodu), sourozence nemá, otec mu zemřel, když mu bylo sedmnáct let. S Poškozenou spolu sdíleli rodinou domácnost v rodinném domě, tedy společně bydleli, byli v denním kontaktu a oba se podíleli i na nákladech na společné potřeby (např. náklady na bydlení, nákupy potravin), společně i vařili. V domě s nimi bydlela dříve i přítelkyně žalobce d), ale před smrtí Poškozené se rozešli. Přítel Poškozené s nimi v domě nebydlel, pouze se navštěvovali, ale někdy zůstal i přes víkend. Smrt Poškozené byla pro žalobce e) šokem, po její smrti asi měsíc nechodil do práce, nemohl spát, ale psychické problémy neměl. Se smrtí jeho maminky mu pomáhali se vyrovnat všechny tety, případně bratranec (viz výpověď žalobce e), výpověď svědky [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení]). Pokud však žalobce e) tvrdil, že byl na Poškozené existenčně závislý, vylučuje to jednak věk žalobce e) v době Smrti Poškozené, ale i jiné provedené důkazy (mj. i účastnická výpověď žalobce e), podle kterých žalobce e) i v době smrti Poškozené pracoval.

14. Soud výpovědi účastníků posoudil jako v zásadě věrohodné a tedy jim uvěřil, když žádné skutečnosti snižující jejich věrohodnost soud nezjistil ani ze způsobu, jakým sdělovali soudu zjišťované skutečnosti a či z jejich chování při výpovědi, jejich výpovědi byly konzistentní, tedy vzájemně se prolínaly a navíc byly v souladu s ostatními v řízení provedenými důkazy, a to i se svědeckými výpovědmi, byť je zjevné, že subjektivní hodnocení vztahů žalobců s Poškozenou bylo u žalobců i svědků lepší, než tomu odpovídaly objektivní jimi sdělované skutečnosti (viz např. tvrzení o nadstandardních vztazích).

15. Pokud jde o výpověď svědka [příjmení] [příjmení], resp. zprávu jím vypracovanou ze dne 28. 8. 2018, jeho výpověď sice lze hodnotit jako věrohodnou s ohledem na jeho chování při výpovědi a způsob výpovědi, když ani skutečnost, že svědek je za vypracování zprávy o šetření, příp. za ochránění hodnot žalované odměňován, na tom nic nemění, protože svědek byl před výpovědí poučen podle ust. § 126 o. s. ř. a jiné okolnosti zpochybňující svědkovu věrohodnost soud nezjistil. Přestože lze souhlasit s žalovanou, že je odkázána na informace z obecných zdrojů (sousedé apod.), je třeba zároveň přisvědčit žalobcům, že takové informace mají nižší vypovídací hodnotu, neboť jde o zprostředkované informace a to tím spíše, pokud svědek uváděl, že ani nejbližší sousedé se s Poškozenou přímo nestýkaly a nenašel nikoho, kdo by se s Poškozenou přímo stýkal, tedy nelze očekávat že uvedené osoby budou informovány o všech kontaktech účastníků s Poškozenou a jejich charakteru, byť vzhledem k velikosti [územní celek] se tam lidé mohou znát lépe než ve větších městech. Tomu odpovídají i skutková zjištění z výpovědi Mgr. [příjmení] i jeho zprávy ze dne 28. 8. 2018, které (vyjma kontaktů žalobkyně a) s Poškozenou) nejsou v rozporu s výpovědmi žalobkyň a svědků, když z nich vyplývá, že žalobci s Poškozenou neměly žádné spory, přičemž dotazované osoby kontakty žalobkyň s Poškozenou popisovali tak, že„ se prakticky nestýkaly“ v případě žalobkyně b), že„ jí Poškozená navštěvovala jen párkrát do roka“ v případě žalobkyně c), že„ se občas navštěvovaly“ v případě žalobkyně d). Naopak skutečnost, že jazyk použitý v dotaznících pro žadatele o náhradu újmy při usmrcení se liší od verbálního projevu žalobců při jejich účastnické výpovědi, na věrohodnosti účastnických výpovědí nic nemění, neboť tyto dotazníky nemuseli osobně vyplňovat žalobci, ale podle jimi podaných informací to mohla být i jiná osoba.

16. Žalobci jako pozůstalí uplatnili u žalované nárok na peněžitou náhradu za duševní útrapy vzniklé jim v důsledku smrti Poškozené, přičemž žalovaná sdělila dopisem žalobcům, že vyplatila pojistné plnění žalobci e) ve výši 600 000 Kč (viz dopis ze dne 21. 2. 2019) a žalobkyním a), c) a d) částku ve výši 200 000 Kč a žalobkyni b) částku ve výši 250 000 Kč, a to s odůvodněním, že šetřením bylo zjištěno, že vztahy mezi sestrami a Poškozenu již nelze považovat za významně intenzivní, blízký rodinným vztahům a srovnatelné s obvykle fungujícími vztahy mezi pokrevními příbuznými, neboť Poškozená se po smrti jejich matky se sestrami stýkala pouze velmi zřídka (viz dopisy ze dne 21. 2. 2019 a 1. 4. 2019, k žalobcům vyplaceným náhradám také shodné skutkové tvrzení účastníků).

17. Před podáním žaloby vyzvali žalobci žalovanou k doplatku pojistného plnění ve výši 400 000 Kč pro žalobkyni a), c) a d), 350 000 Kč pro žalobkyni b) a 200 000 Kč pro žalobce e) (viz dopis ze dne 10. 9. 2019). Žalovaná však sdělila žalobcům dopisem ze dne 12. 9. 2019, že trvá na závěrech uvedených v předchozí korespondenci (viz dopis ze dne 11. 9. 2019).

18. Průměrná hrubá měsíční nominální mzda na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok 2017 činila v České republice částku ve výši 29 638 Kč (viz www.czso.cz).

19. Podle ust. § 3 odst. 1 zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (dále také jen„ Zákon“) vzniká pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla na základě pojistné smlouvy uzavřené mezi pojistitelem a pojistníkem.

20. Podle ust. § 6 odst. 2 Zákona nestanoví-li tento zákon jinak, má pojištěný právo, aby pojistitel za něj uhradil v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku poškozenému mj. a) způsobenou újmu vzniklou ublížením na zdraví nebo usmrcením.

21. Podle ust. 9 Zákona má poškozený právo uplatnit svůj nárok na plnění podle ustanovení § 6 u příslušného pojistitele (odst. 1). Plnění pojistitele je splatné do 15 dnů, jakmile pojistitel skončil šetření nutné k zjištění rozsahu jeho povinnosti plnit nebo jakmile pojistitel obdržel pravomocné rozhodnutí soudu o své povinnosti poskytnout pojistné plnění (odst. 2). Pojistitel je povinen provést šetření škodné události bez zbytečného odkladu. Ve lhůtě do 3 měsíců ode dne, kdy bylo oprávněnou osobou uplatněno právo na plnění z pojištění odpovědnosti, je pojistitel povinen a) ukončit šetření pojistné události a sdělit poškozenému výši pojistného plnění podle jednotlivých nároků poškozeného včetně způsobu stanovení jeho výše, jestliže nebyla zpochybněna povinnost pojistitele plnit z pojištění odpovědnosti a nároky poškozeného byly prokázány, nebo b) podat poškozenému písemné vysvětlení k těm jím uplatněným nárokům, které byly pojistitelem zamítnuty nebo u kterých bylo plnění pojistitele sníženo, anebo u kterých nebylo možno ve stanovené lhůtě ukončit šetření (odst. 3).

22. Podle ust. § 2959 zák. č. 89/202 Sb., občanský zákoník (dále také jen o. z.“) při usmrcení nebo zvlášť závažném ublížení na zdraví odčiní škůdce duševní útrapy manželu, rodiči, dítěti nebo jiné osobě blízké peněžitou náhradou vyvažující plně jejich utrpení. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

23. Podle ust. § 22 odst. 1 o. z. osoba blízká je příbuzný v řadě přímé, sourozenec a manžel nebo partner podle jiného zákona upravujícího registrované partnerství (dále jen„ partner“); jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby sobě navzájem blízké, pokud by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní. Má se za to, že osobami blízkými jsou i osoby sešvagřené nebo osoby, které spolu trvale žijí.

24. Podle ust. § 2918 o. z. vznikla-li škoda nebo zvětšila-li se také následkem okolností, které se přičítají poškozenému, povinnost škůdce nahradit škodu se poměrně sníží. Podílejí-li se však okolnosti, které jdou k tíži jedné či druhé strany, na škodě jen zanedbatelným způsobem, škoda se nedělí.

25. Po posouzení zjištěného skutkového stavu podle shora uvedených zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba každé ze žalobkyň a) až d) je částečně důvodná, žaloba žalobce e) zcela nedůvodná.

26. Žalobci, kteří jsou osoby blízké Poškozené (ust. § 22 o. z.), utrpěli v důsledku její smrti újmu, a proto mají právo na odškodnění vzniklých duševních útrap (ust. § 2959 o. z.), a to i vůči žalované (ust. § 6 odst. 2 písm. b) Zákona a ust. § 9 odst. 1 [příjmení]), která je pojistitelem vozidla řízeného viníkem Nehody pro případ vzniku újmy způsobené jeho provozem, přičemž smrt Poškozené nastala v příčinné souvislosti s Nehodou. Nehodu zavinil řidič Autobusu [jméno] [příjmení], přičemž v řízení nebylo tvrzeno a tedy ani zjištěno, že by se na smrti Poškozené podílelo i její vlastní jednání nebo okolnosti, které se Poškozené přičítají (ust. § 22918 o. z.) O tom nebylo mezi účastníky ani sporu, sporné bylo pouze to, jaké odškodnění účastníkům náleží.

27. Při určení výše odškodnění za duševní útrapy žalobců soud postupoval podle již ustálené soudní praxe, a to nálezu Ústavního soudu ze dne 22. 12. 2015, sp. zn. I. ÚS 2844/14, rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 12. dubna 2016, sp. zn. 4 Tdo 1402/2015 nebo rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. května 2016, sp. zn. 6 Tdo 1421/2015, podle kterých je třeba vycházet při stanovení výše náhrady ze základního rozpětí částek 240 000 Kč až 500 000 Kč pro osoby nejbližší (manželé, rodiče, děti), přičemž v případě dalších (méně intenzivnějších) příbuzenských vazeb pak má být uvedené rozpětí přiměřeně modifikováno. Uvedené rozpětí pak platí pro typově neutrální případy, kde nejsou dána zpřísňující či zmírňující kritéria, kterými jsou okolnosti na straně poškozeného a osob jemu blízkých (intenzita jejich vztahu, věk zemřelého a pozůstalých, existenční závislost na zemřelém a případné poskytnutí jiné satisfakce či okolnosti na straně škůdce, které se však uplatní pouze tehdy, mají-li zároveň vliv na vnímání újmy oprávněných a kterými jsou postoj škůdce (lítost, náhrada škody, omluva), dopad události do jeho duševní sféry, majetkové poměry škůdce a míra jeho zavinění. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 9. 2018, sp. zn. 25 Cdo 894/2018 za základní částku náhrady, modifikovatelnou s užitím zákonných a judikaturou dovozených hledisek, lze s ohledem na zajištění automatické valorizace náhrad považovat v případě nejbližších osob (manžel, rodič, dítě) dvacetinásobek průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok předcházející smrti poškozeného. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 4. 2019, sp. zn. 25 Cdo 3463/2018 základní výše náhrady za duševní útrapy spojené s usmrcením sourozence by měla být o jednu čtvrtinu nižší než u nejbližších osob, v případě intenzivnějších vztahů pozůstalého se zemřelým může dosáhnout úrovně základu pro nejbližší osoby.

28. Průměrná hrubá měsíční mzda v České republice za rok 2017, tedy rok předcházející smrti Poškozené, činila částku ve výši 29 638, a proto soud při stanovení výše odškodnění duševních útrap žalobců vycházel v souladu se shora uvedenou judikaturou ze základní částky náhrady ve výši 592 760 Kč pro nejbližší osoby Poškozené, kterým je v této věci pouze žalobce e) jako syn Poškozené, resp. částky náhrady ve výši 444 570 Kč, tedy o jednu čtvrtinu nižší, pro ostatní žalobkyně jako sestry Poškozené. Soud se pak dále zabýval tím, zda jsou zde důvody pro modifikaci (snížení či zvýšení) uvedené základní částky odškodnění, tedy zda jsou dána shora uvedená kritéria, ale v případě všech žalobců dospěl k závěru, že nikoliv.

29. Byť soud nepochybuje, že všichni účastníci si byli s Poškozenou blízcí a smrt Poškozené je hluboce zasáhla, pokud ale uváděli, že vztah žalobkyň s Poškozenou byl daleko intenzivnější, než tomu standardně bývá mezi dospělými sourozenci jejich věku nebo že vztah žalobce d) s Poškozenou byl velmi blízký, soud má za to, že šlo o standardní vztah matky se synem či běžné sourozenecké vztahy. Účastníci totiž své vztahy k Poškozené ve svých účastnických výpovědích hodnotili právě jako standardní (běžné, normální). Byť nelze vyloučit, že žalobci chápou význam slova nadstandardní vztah odlišně od jeho běžného významu (tedy lepší či bližší než obvyklý), nelze zároveň akceptovat jejich tvrzení, že vztahy účastníků s Poškozenou odpovídaly vztahům typickým v běžných moravských rodinách, které je možno při srovnání s jinými rodinnými vztahy (např. ve městech) považovat za nadstandardní nebo intenzivnější, neboť ve shodě s žalovanou má soud za to, že ve všech obcích bez ohledu na jejich velikost a geografické umístění v [obec] či na Moravě se vyskytují rodinné vztahy dobré i špatné. Soud vychází z toho, že standardní rodinné vztahy jsou vztahy dobré, přičemž v tomto konkrétním případě o nadstandardnosti či větší intenzivnosti vztahů nesvědčí žádné objektivní okolnosti vztahu konkrétního účastníka s Poškozenou, tedy např. povaha a četnost styků, péče o druhou osobu, pomoc v závažných situacích či psychické obtíže pozůstalých žalobců po smrti Poškozené. Povaha osobních styků (převážně při různých obvyklých příležitostech – oslavy, svátky apod.) či jejich četnost (v přímé úměře se vzdáleností bydlišť žalobkyň a Poškozené, tedy v případě žalobkyň bydlících ve stejné obci jako Poškozená častější, v případě žalobkyně d) bydlící na Slovensku nejméně časté, snižující se navíc po smrti matky žalobkyň a Poškozené) naopak svědčí o běžných sourozeneckých vztazích mezi žalobkyněmi a Poškozenou. Byť soud opětovně zároveň zdůrazňuje, že nepochybuje o negativním prožívání smrti Poškozené ze strany všech žalobců (každý svým způsobem), příčinná souvislost psychických problémů žalobkyň a) a b) se smrtí Poškozené byla provedenými důkazy vyvrácena. Soud dále v této věci nezjistil ani jiná zpřísňující kritéria, pokud jde o okolnosti na straně Poškozené či žalobců, když Poškozené bylo v době smrti 53 let a žalobkyním mezi 57 až 61 lety, žalobci e) 27 let, tedy žádný z žalobců nebyl nezletilý ani nebyl na Poškozené existenčně závislý, tedy hmotně závislý či odkázaný na její péči. Za zpřísňující kritérium v případě žalobce e) nelze v této věci považovat ani skutečnost, že žalobci e) zemřela při Nehodě jeho matka, tedy poslední přímý příbuzný, když už předtím mu zamřel otec a nemá sourozence ani děti. Žalobce k tomu poukazoval na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 5. 2021, sp. zn. 25 Cdo 1835/2020, to se však týká odlišného skutkového stavu, kdy v důsledku škodní události zemřeli najednou oba rodiče. Žalobce e) sice nemůže ani v tomto případě utěšovat druhý z rodičů, ale útěchu mu poskytují sestry Poškozené. V této souvislosti pak soud dále v souladu se zásadou proporcionality poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1402/2015, kdy soud žalobkyni přiznal odškodnění za duševní újmu za smrti její matky ve výši 700 000 Kč, tedy obdobnou částku jakou žalovaná žalobci e) v této věci uhradila, když matka žalobkyně byla fakticky jejím jediným rodičem, protože otec se o ni nezajímal, žalobkyně ale byla v době smrti její matky nezletilá. Pokud jde o okolnosti na straně škůdce (řidiče [jméno] [příjmení]), ani tyto není možno považovat za zpřísňující kritéria pro zvýšení odškodnění žalobců, neboť žalobci ani netvrdili, že by tyto okolnosti měly vliv na vnímání jejich újmy a nenasvědčuje tomu ani postoj škůdce, který Nehodu a tedy i smrt Poškozené zavinil z nedbalosti a svého jednání lituje a uváděl, že pozůstalým zasílal omluvné dopisy, byť to žalobci popírají.

30. Vzhledem k výše uvedenému soud dospěl k závěru, že žalobci a) až e) mají proti žalované právo na odškodnění za duševní útrapy vzniklé jim v souvislosti se smrtí osoby jim blízké – jejich sestry či matky [příjmení] [jméno]. [příjmení], které odpovídá tzv.„ typově neutrálním případům“, tedy v případě žalobce e) - syna Poškozené, základní částce ve výši 592 760 Kč a v případě dalších žalobkyň - sester Poškozené, částce o čtvrtinu nižší, tedy 444 570 Kč. Jelikož žalovaná již žalobcům z uvedeného titulu plnila, a to žalobkyním a) až c) částku ve výši 200 000 Kč, žalobkyni d) částku ve výši 250 000 Kč a žalobci e) částku ve výši 600 000 Kč, je však žaloba částečně důvodná pouze v případě žalobkyň, a to v případě každé ze žalobkyň a) až c) v částce ve výši 244 570 Kč a žalobkyně d) v částce ve výši 194 570 Kč.

31. Splatnost žalovaných pohledávek nastala dne 16. 4. 2019, tedy 15. dnem po dni 1. 4. 2019, kdy žalovaná ukončila ve vztahu k žalobkyním a) až d) šetření škodné události ke zjištění rozsahu její povinnosti plnit a sdělila žalobkyním výši vyplaceného pojistného plnění (ust. § 9 Zákona). Jelikož je žalovaná s úhradou uvedeného peněžitého dluhu od 17. 4. 2019 v prodlení, mají žalobkyně a) až d) od tohoto dne i právo na zaplacení úroku z prodlení podle ust. § 1968 a 1970 o. z., a to ve výši ve výši podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tedy ve výši 9,75 % ročně.

32. Ze shora uvedených důvodů soud proto žalobě vyhověl v případě žalobkyň a) až c) co do částky ve výši 244 570 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 244 750 Kč od 17. 4. 2019 do zaplacení a v případě žalobkyně d) co do částky ve výši 194 570 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 194 570 Kč od 17. 4. 2019 do zaplacení (výroky I. až IV.).

33. Co do zbytku žalobkyněmi požadovaných částek (tedy částky ve výši 155 430 Kč s příslušenstvím) a v případě žaloby žalobce e) zcela, neboť tomu již žalovaná uhradila částku ve výši 600 000 Kč, tedy částku vyšší, než která mu náleží, soud žalobu shledal nedůvodnou, a proto ji zamítl (výroky V. až IX.).

34. O náhradě nákladů řízení účastníků soud rozhodl (výrok X. a XI.) podle ust. § 142 odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále také jen „o. s. ř.“ - viz obdobně nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2365/11 ze dne 12. 9. 2013). Přestože žalobkyně byly v řízení úspěšné pouze částečně, rozhodnutí soudu o výši plnění však v této věci záviselo na úvaze soudu, a proto soud žalobkyním přiznal proti žalované právo na plnou náhradu nákladů řízení, kterými jsou podle ust. § 137 o. s. ř. hotové výdaje účastníků a jejich zástupců, náhrada za daň z přidané hodnoty či odměna za zastupování. Odměna za zastupování činí podle ust. § 8 odst. 1, § 7 bod 5 či 6 a 12 odst. 4 advokátního tarifu za deset advokátem žalobkyň učiněných úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb podle ust. § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právní služeb (advokátní tarif), výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé podle ust. § 11 odst. 1 písm. d) adv. tarifu, podání žaloby podle ust. § 11 odst. 1 písm. d) adv. tarifu, replika k vyjádření žalované ze dne 23. 1. 2020 podle ust. § 11 odst. 1 písm. d) adv. tarifu, účast u jednání soudu dne 7. 7. 2020, 20. 11. 2020 v době od 9:30 hodin do 12:45 hod., 19. 2. [číslo] v době od 9:35 hodin do 12:30 hodin, 12. 10. 2021 podle ust. § 11 odst. g) adv. tarifu) v případě každé ze žalobkyň a), b) a c) částku ve výši 7 440 Kč za úkon (z tarifní hodnoty ve výši 244 570 Kč), celkem částku ve výši 74 400 Kč a v případě žalobkyně d) částku ve výši 7 040 Kč za úkon (z tarifní hodnoty ve výši 194 570 Kč), celkem částku ve výši 70 400 Kč, náhrada hotových výdajů advokáta žalobkyň pak činí částku 300 Kč za každý úkon právní služby podle ust. § 13 odst. 1 a 4 adv. tarifu, celkem částku ve výši 3 000 Kč, z které každé žalobkyni náleží částka ve výši 750 Kč a náhrada 21% DPH podle ust. § 137 o. s. ř. činící v případě každé ze žalobkyň a), b), a c) částku ve výši 15 782 Kč a v případě žalobkyně d) částku ve výši 14 942 Kč. Každé za žalobkyň a), b) a c) tak náleží náhrada nákladů řízení ve výši 90 932 Kč a žalobkyni d) náhrada ve výši 86 092 Kč. Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náklady řízení žalobkyň k rukám jejich advokáta (výrok X.). Jelikož žaloba žalobce e) byla zcela zamítnuta, tedy plně procesně úspěšná byla žalovaná, má ve vztahu mezi těmito účastníky právo na náhradu nákladů řízení podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. žalovaná, ta se jich však vzdala, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok XI.).

35. Výrokem XII. a XIII. soud dále rozhodl o náhradě nákladů státu, který má podle ust. § 148 odst. 1 o. s. ř. právo na jejich náhradu proti účastníkům, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Soud v této věci uhradil svědečné svědkovi [příjmení] [příjmení] ve výši 819 Kč, a to na základě usnesení zdejšího soudu ze dne 1. února 2021, č. j. 22 C 241/2019-125 (ust. § 139 odst. 1 a § 141 odst. 2 o. s. ř.). Protože podle výsledku byly v tomto řízení plně úspěšné žalobkyně, ale žalobce e) byl neúspěšný, je tyto náklady státu povinna uhradit ze 4/5 žalovaná a z 1/5 žalobce e), neboť v jejich případě nejsou dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků (§ 148 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 a 3 o. s. ř.). Vzhledem k tomu soud uložil žalované povinnost zaplatit státu na nákladech řízení částku ve výši 655 Kč (výrok XII.) a žalobci e) uložil povinnost zaplatit státu na nákladech řízení částku ve výši 164 Kč (výrok XIII.).

36. Žalobci jsou podle ust. § 11 odst. 2 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, od placení soudního poplatku v tomto řízení osvobozeni. Jelikož soud žalobě v případě žalobkyň částečně vyhověl, žalovaná nemá proti žalobkyním právo na náhradu nákladů tohoto řízení a sama není od placení soudního poplatku osvobozena, je podle ust. § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích povinna podle výsledku řízení zaplatit soudní poplatek právě žalovaná. Základem poplatku je podle ust. § 6 odst. 1 zákona o soudních poplatcích částka celkem ve výši 928 280 Kč (3 x 244 570 + 194 570 Kč), která byla žalobkyním přiznána výrokem I. - IV. tohoto rozsudku, sazba poplatku pak 5 % z uvedené částky podle položky č. 1 bodu 1 písm. b) sazebníku poplatků, a proto soudní poplatek činí částku ve výši 46 414 Kč, kterou soud uložil žalované zaplatit na účet zdejšího soudu (výrok XIV.).

37. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.

Poučení