22 C 242/2023 - 92

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Karolínou Machkovou v právní věci žalobců: a) [Jméno žalobce A], narozený [Datum narození žalobce A] b) [Jméno žalobce B], narozená [Datum narození žalobce B] oba bytem [adresa] [Adresa žalobce B] oba zastoupeni advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [právnická osoba], IČO [IČO] sídlem [adresa] za níž jedná [Jméno žalované] sídlem [Adresa žalované] o zaplacení 2 x 345 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci a) částku 89 700 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 89 700 Kč od 6. 11. 2023 do zaplacení, a to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni b) částku 89 700 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 89 700 Kč od 6. 11. 2023 do zaplacení, a to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba s návrhem, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci a) částku 255 300 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 6. 11. 2023 do zaplacení, se zamítá.

IV. Žaloba s návrhem, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni b) částku 255 300 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 6. 11. 2023 do zaplacení, se zamítá.

V. Žalovaná je povinna zaplatit každému z žalobců na náhradě nákladů řízení částku 14 342 Kč a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobců.

Odůvodnění

1. Žalobci se podanou žalobou domáhají zadostiučinění způsobeného jim nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 28 C 14/2008 (dále také jen „posuzované řízení“). Dále se domáhali zákonného úroku z prodlení z žalované částky od 6. 11. 2023 do zaplacení.

2. Uvedli, že předmětem posuzovaného řízení, ve kterém byla podána žaloba dne 16. 10. 2008, bylo zaplacení částky 2 x 443 305,59 Kč jako finanční kompenzace za bezsmluvní užívání pozemků. Ve věci se konala řada jednání, byla vydána dvě rozhodnutí, která byla však zrušena, řízení bylo opakovaně přerušeno. Posuzovaná právní otázka je pouze průměrně složitá, kterou soud řešil již v jiných řízeních. Žalobci délku řízení neovlivnili. Pokud by soud rozhodl v přiměřené lhůtě, nebyli by žalobci nuceni vynaložit náklady a nebyli by takovou dobu drženi v nejistotě. Ztratili důvěru v justici jako instituci, u které se mohou účinně a v přiměřené lhůtě dovolat svého práva. Nároky u žalované uplatnili dne 5. 5. 2023. Ta stanoviskem ze dne 31. 10. 2023 konstatovala porušení práva žalobců na projednání věci v přiměřené lhůtě s tím, že se jim finančního odškodnění dostalo při odškodnění délky řízení vedeného Obvodním soudem pro Prahu 8 pod sp.zn. 8 C 62/2006, kde bylo postupováno koncentrovaně a plynule. Dále uvedli, že finanční odškodnění v rozmezí 15 000 Kč – 20 000 Kč, které bylo stanoveno v roce 2009, kdy výše průměrné mzdy dosahovala částky 23 425 Kč, již není pro dnešní dobu, kdy průměrná měsíční mzda dosahuje částky 43 193 Kč, dostatečné. Je tak nezbytné zohlednit inflaci. Za základ tak považují částku 27 660 Kč – 36 880 Kč. Dále uvedli, že pokud za první dva roky posuzovaného je pociťována újma nejnižší, tak posléze od 5 roku do 10 roku délky posuzovaného řízení je nemajetková újma pociťována zase více, proto by základní částka měla být zvýšena. Žalobci se tak každý domáhají zaplacení částky 345 000 Kč. Žalobci nesouhlasí s tvrzením, že byli již odškodněni v rámci řízení vedeného zdejším soudem pod sp. zn. 17 C 93/2021 (posouzení nepřiměřenosti řízení vedeného Obvodním soudem pro Prahu 8 pod sp. zn. 8 C 62/2006), neboť v tomto řízení nebylo nikterak hodnoceno, že v důsledku hlavního řízení byla další řízení přerušena. Dále uvedli, že nesouhlasí s tvrzením, že by šlo o úzkou provázanost mezi řízeními, kdy toto jsou například řízení o rozvod a řízení o úpravu poměrů k nezletilým, kdy řízení o rozvodu nemůže skončit dříve, než skončí řízení o úpravě poměrů. Uvedli, že posuzované řízení nebylo přerušeno důvodně, navíc řízení, kvůli kterému bylo posuzované řízení přerušeno, neprobíhalo přiměřeně dlouho. Pouhé konstatování porušení práva žalobců se jeví s ohledem na to, že řízení trvá pětinu průměrného života jako nepřiměřené. K významu předmětu řízení uvedli, že tento nelze považovat za snížený, neboť jsou v nejistotě, zda se dočkají ochrany jejich vlastnického práva. Při jednání soudu uvedli, že ve věci bylo vydáno několikrát rozhodnutí, které bylo následně zrušeno. Jednou jim soud vyhověl, pak žalobu zamítl, pak došlo ke zrušení rozsudku pro nepřezkoumatelnost a nakonec došlo ke změně soudce. I řízení sp.zn. 8 C 62/2006 bylo neúměrně dlouhé.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Nesporovala skutečnost, že u ní žalobci předběžně uplatnili dne 5. 5. 2023 nárok na zadostiučinění nemajetkové újmy ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) /dále jen „OdpŠk“/. Stanoviskem ze dne 31. 10. 2023 konstatovala, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu v posuzovaném řízení a poskytla žalobcům zadostiučinění formou konstatování porušení jejich práva. Uvedla, že v řízení nebyla shledána nečinnost, avšak délka souvisejícího řízení, po dobu kterého bylo posuzované řízení přerušeno, byla shledána nepřiměřenou. Uvedla, že zásadní okolností je to, že posuzované řízení je úzce spjato s řízením vedeným Obvodním soudem pro Prahu 8 pod sp. zn. 8 C 62/2006 (o určení neplatnosti kupní smlouvy k předmětným nemovitostem), po dobu vedení tohoto řízení bylo posuzované řízení přerušeno. Při stanovení výše zadostiučinění je nezbytné obě řízen v jejich souběhu vnímat jako řízení jediné, neboť újma způsobená účastníkovi zůstává stejná a nenásobí se počtem řízení. Řízení byla zahájena ve stejnou dobu, vzhledem k povaze sporu, předmětu řízení a zmíněnému přerušení je tak lze vnímat jako jeden celek. Za řízení sp. zn. 8 C 62/2006 se žalobcům již zadostiučinění dostalo. V době přerušení řízení bylo soudem postupováno plynule a koncentrovaně. S ohledem na provázanost shledala význam předmětu řízení pro žalobce jako zásadně snížený, když primární nejistota je spojena s hlavním řízením o neplatnost kupní smlouvy. Uvedla, že v řízení vedeného Obvodním soudem pro Prahu 2 pod sp.zn. 17 C 93/2021 byli žalobci odškodněni částkou 262 085 Kč (každý, 130 625 Kč vyplatila žalovaná v rámci předběžného projednání, 131 460 Kč přiznal soud) za nepřiměřenou délku řízení vedeného Obvodním soudem pro Prahu 8 pod sp.zn. 8 C 62/2006, kdy toto odškodnění v hlavním řízení je dostatečné i v posuzované věci. Při jednání soudu uvedla, že související řízení sp.zn. 8 C 62/2006 je bezpochyby zásadní pro průběh posuzovaného řízení, neboť v něm byla řešena otázka určení vlastnického práva, bez které není rozhodnutí v posuzovaném řízení možné. V některých případech přerušení navrhovali i sami žalobci nebo proti přerušení nepodali opravný prostředek. Poukázala na existenci sdílené újmy. Posuzované řízení je složité, což dokazuje i nutnost zadat znalecké zkoumání. Zvýšený význam se vztahuje spíše k tomu původnímu řízení 8 C nikoliv k posuzovanému řízení. U Obvodního soudu pro Prahu 1 žalobci vedou asi 20 obdobných řízení, tedy řízení o vydání bezdůvodného obohacení za bezplatné užívání pozemku. K inflační doložce uvedla, že na to již je ustálená judikatura Nejvyššího soudu, která říká, že inflace na požadovaný nárok nemá vliv a neměla by být zohledňována.

4. Mezi účastníky nebylo sporu o uplatnění nároků u žalované dne 5. 5. 2023, přičemž žalovaná konstatovala Stanoviskem ze dne 31. 10. 2023, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu dle § 13 zákona č. 82/1998 Sb. Dále mezi nimi nebylo sporu o tom, že žalobci vedou u Obvodního soudu pro Prahu 1 minimálně 20 sporů týkajících se stejných pozemků za různá časová období.

5. Soud provedl dokazování a dospěl k následujícím skutkovým závěrům.

6. Průměrné mzdy za 2. čtvrtletí 2023 dle Českého statistického úřadu reálně klesly o 3,1 %, avšak oproti stejnému období předchozímu roku o 7,7 % hrubá měsíční nominální mzda vzrostla. Spotřebitelské ceny se za uvedené období zvýšily o 11,1 % a objem mezd se zvýšil o 8,3 %. (zjištěno z webového odkazu na č.l. 45).

7. Žalobcům bylo pravomocně přiznáno odškodnění za nepřiměřenou délku řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 8, sp.zn. 8 C 62/2006 v peněžité podobě ve výši 262 085 Kč každému z nich. Při určení výše zadostiučinění byla zvažována délka řízení 16 let a 10 měsíců. Přičemž soudy vycházely ze základní částky za rok řízení 20 000 Kč, při poloviční výši za první dva roky řízení, tj. 316 667 Kč. Z důvodu složitosti základní částku snížily o 30 %, pro chování žalobců základní částku zvýšily o 5 %, z důvodu významu předmětu řízení pro žalobce základní částku zvýšily o 10 %, za postup soudu základní částku zvýšily o 10 %, z důvodu sdílené újmy základní částku snížily o 15 %. (viz. Spis vedený u Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 17 C 93/2021).

8. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 8, sp.zn. 8 C 62/2006, jak byl učiněn v řízení vedeného zdejším soudem pod sp.zn. 27 C 277/2023, bylo zjištěno, že řízení bylo zahájeno dne 22. 3. 2006 žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 8 (dále jen „obvodní soud“) hl. m. Prahou (dále jen v tomto odstavci „žalobce“) ve věci určení neplatnosti kupních smluv mezi účastníky uzavřených dne 18. 4. 2005. Žalovaným byla žaloba doručena dne 7.6.2006. Žalobci (v postavení procesních žalovaných, dále také jen v tomto odstavci „procesní žalovaní“) udělili advokátovi dne 28. 4. 2006 plnou moc k jejich zastupování ve věci. Jeho prostřednictvím učinili ve věci dne 21. 6. 2006 vyjádření, v němž nárok žalobou uplatněný neuznali a odmítli. Dne 27. 11. 2006 obvodní soud vyzval žalobce k doplnění žaloby, což se stalo podáním ze dne 17. 1. 2007. Dne 12. 2. 2007 urgovali žalobci nařízení jednání a meritorní rozhodnutí ve věci. Přípravné jednání poté bylo nařízeno na přelomu března a dubna a proběhlo dne 15. 5. 2007, kdy bylo současně nařízeno další jednání na den 4. 9. 2007. Právní zástupce procesních žalovaných z důvodu kolize s jiným jednáním požádal dne 21. 6. 2007 o odročení tohoto jednání na jiný termín. Tomuto procesní soud vyhověl a odročené jednání proběhlo dne 20. 9. 2007, při němž bylo odročeno na den 9. 10. 2007. Podáním ze dne 24. 9. 2007 omluvili procesní žalovaní případnou neúčast jejich a jejich právního zástupce při jednání dne 9. 10. 2007, navrhli znění rozsudku a uplatnili nárok na náhradu nákladů řízení, odročení jednání nepožadovali. Podáním ze dne 5. 10. 2007 navrhl žalobce připuštění změny žaloby. Podáním ze dne 17. 9. 2007 žalobce doplnil žalobu, kdy jednak navrhl, aby soud rozhodl o tom, že se určuje, že kupní smlouva uzavřená s procesními žalovanými dne 18. 4. 2005 je neplatná, a dále, že se určuje, že žalobce je vlastníkem v navrženém petitu vymezených pozemků. Při jednání dne 9.10.2007 byla připuštěna změna žaloby ve znění podání ze dne 17.9.2007 a poté bylo jednání odročeno na den 15.11.2007. Dne 16.10.2007 učinili procesní žalovaní vyjádření a námitky k podání žalobce ze dne 5.10.2007. Dne 1.11.2007 se ve věci vyjádřil žalobce vč. doložení rozsahu vyvlastnění. Dne 12.11.2007 požádala zástupkyně žalobce o odročení jednání nařízeného na den 15.11.2007 z důvodu pracovní neschopnosti a nemožnosti zajistit substituci. Jednání bylo poté odročeno na den 18.12.2007 (č.l. 140 rub). Jednání bylo poté odročeno na den 24.1.2008. Dne 16.11.2007 zaslali procesní žalovaní soudu jejich souhlas s vyžádáním údajů od finančního úřadu. Dne 14.12.2007 žádala zástupkyně žalobce o odročení jednání nařízeného na den 18.12.2007 z důvodu hospitalizace v uvedený den. Dne 17.12.2007 obvodní soud informoval zástupce procesních žalovaných o odročení jednání s tím, že má být zaslán souhlas s vyžádáním zprávy od finančního úřadu ohledně plateb daně z nemovitosti. Dne 17.12.2007 byl zástupce procesních žalovaných soudem informován o tom, že jednání dne 18.12.2007 bylo odročeno. Dne 15.1.2008 Finanční úřad pro Prahu 8 zaslal obvodnímu soudu přehled pozemků procesních žalovaných v katastrálním území [adresa] s tím, že procesní žalovaná 2) poplatníkem daně z nemovitostí není. Ohledně procesního žalovaného 1) se posílá výpis nemovitostí, za které platil daň od roku 1992 do současnosti. Dne 24.1.2008 se ve věci konalo jednání, které bylo poté odročeno na den 18.3.2008. Ve věci se poté vyjádřili procesní žalovaní dne 7.2.2008. Dne 18.3.2008 se konalo jednání, které bylo poté odročeno na den 13.5.2008. Dne 18.4.2008 obvodní soud obdržel od finančního úřadu pro Prahu 8 požadovaný spisový materiál daně z nemovitostí [Jméno žalobce A]. Dne 13.5.2008 se ve věci konalo jednání, které bylo odročeno na den 3.6.2008. Dne 3.6.2008 se ve věci konalo jednání, při kterém nebyla připuštěna změna žaloby učiněná podáním ze dne 1.11.2007. Při tomto jednání bylo dokazování prohlášeno za skončené a jednání bylo odročeno za účelem vyhlášení rozsudku na 12.6.2008. Podáním ze dne 11.6.2008 žalobce upřesnil důkazní návrhy. Při jednání dne 12.6.2008 obvodní soud informoval účastníky o situaci ohledně správního spisu pozemkového úřadu, který měl být připojen ke spisu sp.zn. 22 C 195/2006 s tím, že obvodní soud považoval informaci o případném restitučním řízení ohledně pozemku, který je předmětem tohoto sporu za podstatnou pro rozhodnutí ve věci. Z tohoto důvodu bude vyžádán správní spis pozemkového úřadu, příp. prováděna zjištění ke skutečnostem, zda předmětné pozemky byly předmětem restitučního řízení. Podle referátu ze dne 20.6.2008 a 28.8.2008 obvodní soud obeslal Pozemkový úřad [adresa] s dotazy vztahujícími se k pozemku parcelní č. 534 v katastrálním území [adresa]. Dne 4.9.2008 došla obvodnímu soudu odpověď z Ministerstva zemědělství z útvaru pozemkový úřad [adresa], kdy bylo sděleno, že celá kompletní spisová značka již byla zapůjčena, a dále bylo sděleno, že ve věci restituce parcely PK č. [hodnota] v k. ú. [adresa] nebylo dosud pozemkovým úřadem rozhodnuto. Ve věci se dne 21.11.2008 vyjádřil žalobce. Ve věci se poté konalo jednání dne 25.11.2008, kdy byl zamítnut návrh procesních žalovaných na přerušení řízení do skončení restitučního řízení před pozemkovým úřadem. Dokazování bylo poté prohlášeno za skončené a jednání bylo odročeno za účelem vyhlášení rozsudku na den 2.12.2008. Ve věci se dne 1.12.2008 vyjádřil žalobce. Dne 2.12.2008 se konalo jednání, při kterém byl vyhlášen částečný rozsudek, jímž bylo určeno, že kupní smlouva č. KUP/21/04/003039/2005 ze dne 18.4.2005 mezi žalobcem a 1. žalovanou 2. žalovaným je neplatná. Dále bylo rozhodnuto, že o určení vlastnictví žalobce k pozemkům p.č. [Anonymizováno] v KÚ [adresa] zapsaných na LV [Anonymizováno] u KÚ pro hl. město Praha a o náhradě nákladů řízení bude rozhodnuto konečným rozsudkem. Písemné vyhotovení rozsudku je na č.l.

282. Proti tomuto rozsudku podali odvolání procesní žalovaní podáním ze dne 9.1.2009. Dne 16.2.2009 se k podanému odvolání vyjádřil žalobce. Usnesením ze dne 25.2.2009 byli procesní žalovaní vyzváni k zaplacení soudního poplatku, což učinili dne 3.3.2009. Referátem ze dne 17.3.2009 bylo odvolání procesních žalovaných předloženo MS v Praze, kterému došlo dne 24.3.2009. Dne 29.4.2009 se konalo jednání před odvolacím soudem, při němž byl vyhlášen rozsudek, jímž byl rozsudek obvodního soudu ve výrocích (I), (II) změněn tak, že návrh, aby soud určil, že kupní smlouvy ze dne 18.4.2005 uzavřené mezi účastníky jsou neplatné, se zamítá. Písemné vyhotovení rozsudku odvolacího soudu je na č.l.

304. Proti tomuto rozsudku podal žalobce dne 17.7.2009 dovolání. Dovolání žalobce bylo předloženo NS ČR referátem ze dne 2.10.2009 a NS došlo dne 2.11.2009. Dne 3.1.2011 byl vyhlášen rozsudek NS, kterým bylo dovolání žalobce zamítnuto a rozhodnuto o nákladech dovolacího řízení. Písemné vyhotovení rozsudku NS ze dne 3.1.2011 č.j. 28 Cdo 4550/2009 je na č.l.

337. Spis byl obvodnímu soudu vrácen dne 10.2.2011. Referátem ze dne 7.11.2011 bylo nařízeno jednání na den 21.2.2012. Od pozemkového úřadu [adresa] byl vyžádán spis PU 4788/92 a dále účastníci vyzváni, zda mají nová skutková tvrzení či nové důkazní návrhy. Dne 2.12.2011 požádal žalobce o prodloužení lhůty k zaslání případných nových skutkových tvrzení či nových důkazních návrhů, a to do 14 dnů. Dne 22.12.2011 se ve věci vyjádřili procesní žalovaní. Dne 13.2.2012 požádala zástupkyně žalobce o odročení jednání nařízeného na den 21.2.2012 z důvodu dočasné pracovní neschopnosti. Referátem ze dne 14.2.2012 bylo jednání odročeno na den 24.4.2012. Ústní jednání se ve věci konalo dne 24.4.2012 a poté bylo odročeno na den 15.6.2012. Dne 8.6.2012 požádala zástupkyně žalobce o odročení jednání nařízeného na den 15.6.2012 ze zdravotních důvodů. Jednání bylo poté referátem ze dne 15.6.2012 odročeno na den 3.8.2012. Dne 13.6.2012 požádal o odročení jednání nařízeného na den 3.8.2012 zástupce procesních žalovaných z důvodu plánované dovolené a požádal o odročení na termín po 24.9.2012. Referátem ze dne 14.6.2012 bylo jednání odročeno na den 24.8.2012. Dne 24.8.2012 se ve věci konalo jednání, které bylo odročeno na den 19.10.2012. Dne 19.10.2012 se ve věci konalo jednání, které bylo poté odročeno na den 4.12.2012. Na č.l. 487 referát z 27.11.2012. Soud informuje účastníky, že jednání dne 4.12.2012 se nekoná z důvodu nedoložení specifikace pozemků ze strany žalobce pro jejich vyžádání od Stavebního úřadu MČ [adresa] a jednání bylo odročeno na 22.1.2013. Dne 18.1.2013 požádala zástupkyně žalobce o odročení jednání nařízeného na den 22.1.2013 z důvodu náhlé pracovní neschopnosti [tituly před jménem] [jméno FO] s tím, že zástupkyně žalobce se jednání nemůže účastnit. Referátem ze dne 18.1.2013 bylo jednání odročeno na den 22.2.2013. Referátem ze dne 7.2.2013 bylo jednání nařízené na den 22.2.2013 odročeno na neurčito bez uvedení důvodu. Ve věci se dne 7.3.2013 vyjádřili procesní žalovaní. Referátem ze dne 20.4.2013 obvodní soud prodloužil zástupkyni žalobce lhůtu k vyjádření. Dne 31.5.2013 obvodní soud urguje žalobce ohledně vyjádření ke sdělení odboru výstavby UMČ [adresa] ze dne 20.2.2013 a stanovuje lhůtu do 31.5.2013. Dne 31.5.2013 se ve věci vyjádřila zástupkyně žalobce. Dopisem z 25.6.2013 se Obvodní soud obrátil na odbor výstavby UMČ [adresa] s dotazem, kdy je možné očekávat souhlasné stanovisko s dělením pozemku, pokud dojde k rozdělení současného stavební pozemku, jak uvedeno ve vyjádření žalobce. Dne 16.7.2013 se ve věci vyjádřil žalobce. Dne 23.10.2013 procesní žalovaní žádají soud, aby k rozhodnutí o věci samé nařídil i jednání. Referátem z 31.10.2013 obvodní soud nařídil ústní jednání na den 3.12.2013. Dne 3.12.2013 se ve věci konalo jednání, při kterém bylo k důkazu sděleno sdělení Úřadu městské části [adresa] z 20.2.2013 a doplňující zpráva UMČ [adresa] z 9.7.2013 na č.l. 552 a dále sděleno, že soud obstará z katastru nemovitostí srovnávací sestavení parcel, resp. identifikaci parcel k datu úmrtí otce žalovaných, pana [jméno FO], v březnu roku 1990 a dále obstará originál vyvlastňovacího spisu vč. dokladů o doručení rozhodnutí zemřelému panu [jméno FO], otci žalovaných, s ohledem na vznesenou námitku vydržení. Jednání bylo poté za účelem zajištění zmíněných listin odročeno na den 4.3.2014. Referátem ze dne 5.2.2014 bylo jednání nařízené na den 4.3.2014 odročeno z důvodu chybějících listin vyžádaných k ústnímu jednání odročeno na den 22.4.2014. Dne 14.4.2013 vyžádal obvodní soud součinnost od Katastrálního úřadu hl. města Prahy a od správního archivu městské části [adresa]. Dne 22.4.2014 se konalo jednání, které bylo poté odročeno na den 2.6.2014. Dne 2.6.2014 se konalo jednání, které bylo z časových důvodů přerušeno do 10.6.2014. Dne 10.6.2014 bylo v jednání pokračováno a poté bylo odročeno na den 14.7.2014. Další jednání se poté konala dne 14.7.2014, dne 29.9.2014 a poté dne 6.10.2014, při němž byly předneseny závěrečné návrhy a jednání bylo za účelem vyhlášení rozhodnutí ve věci samé odročeno na den 14.10.2014. Při jednání dne 14.10.2014 byl vyhlášen rozsudek, kterým byla žaloba o určení vlastnictví tam uvedených pozemků zapsaných na LV [Anonymizováno] u KÚ pro HMP v KÚ [adresa] zamítnuta. Písemné vyhotovení rozsudku ze dne 14.10.2014 je na č.l.

716. Proti tomuto rozsudku podali dne 27.1.2015 odvolání procesní žalovaní a dne 28.1.2015 podal odvolání žalobce. Usnesením z 11.5.2015 byl žalobce vyzván k zaplacení soudního poplatku s odvoláním. Dne 6.5.2015 se k odvolání žalobce vyjádřili procesní žalovaní. Referáty ze dne 21.5.2015 na č.l. 749 a 750 byla odvolání žalobkyně a procesních žalovaných předložena Městskému soudu v Praze, kterému došla 26.5.2015. Dne 17.6.2015 se u Městského soudu v Praze konalo odvolací jednání, při němž byl vyhlášen rozsudek, jímž byl rozsudek obvodního soudu ve výroku o věci samé potvrzen, ve výroku o nákladech řízení změněn tak, že žalobce je povinen zaplatit žalovaným společně a nerozdílně částku 1 775 238,06 Kč. Jinak byl potvrzen a dále bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení. Písemné vyhotovení rozsudku MS v Praze ze dne 17.6.2015 č.j. 18 Co 193/2015-762 je na č.l. 762 a je na něm škrtnuta doložka právní moci s poznámkou, že ve výrocích (I.), (II.) a (III) zrušen rozsudkem NS ČR ze dne 17.5.2017 č.j. 26 Cdo 3684/2016-866. Proti odvolacímu rozsudku Městského soudu v Praze na č.l. 762 podali procesní žalovaní dne 21.8.2015 dovolání, a to proti nákladovým výrokům odvolacího rozsudku. Podáním ze dne 4.9.2015 podal žalobce dovolání proti odvolacímu rozsudku Městského soudu v Praze. Dovolání účastníků jim byla vzájemně zaslána referátem ze dne 15.9.2015. Usneseními ze dne 15.9.2015 na č.l. 801 a 802 byl žalobce a procesní žalovaní vyzváni k zaplacení soudního poplatku za dovolání. Na č.l. 805 žádost Generálního finančního ředitelství ze dne 16.9.2015 o sdělení, zda proti odvolacímu rozsudku bylo podáno dovolání k Nejvyššímu soudu ČR. Na č.l. 812 vyjádření procesních žalovaných k dovolání žalobce ze dne 9.10.2015. Na č.l. 815 vyjádření žalobce ze dne 7.10.2015 k dovolání procesních žalovaných. Na č.l. 823 a 824 výzvy soudu žalobci a procesním žalovaným k doložení plné moci k zastupování účastníků v dovolacím řízení. Dne 13.11.2015 zasílají plnou moc procesní žalovaní. Dne 16.11.2015 zasílá plnou moc žalobce. Referátem ze dne 19.11.2015 předložil obvodní soud podaná dovolání Nejvyššímu soudu ČR, kdy Nejvyššímu soudu došla dne 30.11.2015. Na č.l. 848 žádost procesních žalovaných o přednostní vyřízení dovolání. Na č.l. 855 vrátil Nejvyšší soud ČR spis obvodnímu soudu bez věcného vyřízení s tím, že soudní poplatek za dovolání zaplatil toliko procesní žalovaný 2), nikoli procesní žalovaná 1). Nejvyšší soud dal pokyn, aby obvodní soud vyzval žalovanou 1) k zaplacení soudního poplatku. Přípis Nejvyššího soudu došel obvodnímu soudu dne 7.6.2016. Usnesením ze dne 15.6.2016 obvodní soud vyzval procesní žalovanou 1), [Jméno žalobce B], k zaplacení soudního poplatku za dovolání 2 000 Kč. Referáty ze dne 29.7.2016 byla obě podaná dovolání předložena Nejvyššímu soudu ČR, kterému došla dne 8.8.2016. Rozsudkem ze dne 17.5.2017, sp.zn. 26 Cdo 3684/2016 na č.l. 866 Nejvyšší soud ČR rozhodl tak, že rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 17.6.2015, č.j. 18 Co 193/2015-762 ve výrocích (I), (II) a (III) zrušil a věc vrátil v tomto rozsahu tomuto soudu k dalšímu řízení. Spis byl vrácen obvodnímu soudu dne 7.6.2017. Na rozsudku Nejvyššího soudu je vyznačena doložka právní moci dne 14.6.2017. Dne 20.7.2017 sdělili procesní žalovaní soudu, že proti rozsudku dovolacího soudu ze dne 17.5.2017 podali ústavní stížnost pod sp.zn. II. ÚS 2241/17. Referátem ze dne 28.7.2017 zaslal obvodní soud spis MS v Praze k dalšímu řízení, kdy MS v Praze došel dne 1.8.2017. Na č.l. 882 usnesení ÚS, sp.zn. II. ÚS 2241/17, kterým byla ústavní stížnost procesních žalovaných proti rozsudku NS ze dne 17.5.2017 na č.l. 866 odmítnuta, a to pro předčasnost, neboť rozsudkem NS došlo ke zrušení předchozích rozhodnutí a ve věci bude znovu rozhodováno, což ÚS nemůže předjímat. Na č.l. 886 procesní stanovisko žalovaných na základě výzvy odvolacího soudu ze dne 7.8.2017. Stanovisko došlo dne 23.8.2017. Na č.l. 888 vyjádření žalobce ze dne 29.8.2017. Na č.l. 890 doplnění procesního stanoviska procesních žalovaných ze dne 31.8.2017. Na č.l. 892 replika žalobce ze dne 15.10.2017 na vyjádření žalovaných. Jeho součástí znalecký posudek na stanovení charakteru pozemků ze dne 20.2.2017 (č.l. 894). Usnesením ze dne 18.10.2017 sp.zn. 18 Co 193/2015 na č.l. 908 byl rozsudek obvodního soudu ze dne 14.10.2014 na č.l. 716 zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení (nabylo PM 30.11.2017.) Referátem ze dne 30.3.2018 bylo nařízeno jednání na den 28.5.2018. Dne 4.1.2018 došel obvodnímu soudu návrh žalobce na doplnění dokazování. Dne 5.1.2018 se ve věci vyjádřili procesní žalovaní. Dne 18.1.2018 podal žalobce repliku k vyjádření procesních žalovaných. Referátem ze dne 23.1.2018 byl termín jednání nařízeného na den 28.5.2018 změněn na den 5.3.2018. Dne 5.3.2018 se ve věci konalo jednání, které bylo poté za účelem vypracování znaleckého posudku odročeno na den 21.8.2018. Dne 27.3.2018 žádá obvodní soud o součinnost [právnická osoba] pro hl. město Prahu. Usnesením ze dne 3.4.2018 na č.l. 942 ustanovil obvodní soud znalce z oboru geodézie a kartografie k podání znaleckého posudku ve lhůtě 40 dnů od obdržení spisu. Dne 9.4.2018 došla obvodnímu soudu odpověď od Katastrálního úřadu pro hl. město Prahu. Referátem ze dne 30.9.2018 bylo jednání odročeno na den 9.11.2018 z důvodu žádosti znalce o prodloužení lhůty k vypracování znaleckého posudku do 30.9.2018. Znalecký posudek (č.l. 966) byl obvodnímu soudu doručen dne 21.8.2018. Usnesením ze dne 23.8.2018, č.l. 980 rozhodnuto o znalečném. Referátem ze dne 23.8.2018 rozeslán znalecký posudek účastníkům s tím, aby případně sdělili, zda navrhují výslech znalce při ústním jednání. Dne 10.9.2018 se vyjádřil žalobce. Dne 31.8.2018 se vyjádřili procesní žalovaní. Dne 19.9.2018 žádá obvodní soud znalce o vypracování dodatku ke znaleckému posudku. Dodatek ke znaleckému posudku ze dne 22.10.2018 (č.l. 997) došel Obvodnímu soudu dne 25.10.2018. Dne 30.10.2018 rozhodnuto o znalečném. Referátem ze dne 30.10.2018 dodatek znaleckého posudku rozeslán účastníkům. Dne 5.11.2018 se vyjádřil žalobce. Na č.l. 1013rub záznam, že dne 9.11.2018 v dopoledních hodinách byl evakuován justiční areál s tím, že nebylo známo, kdy budou pracovníci a veřejnost vpuštěni. Dále dne 9.11.2018 dopoledne telefonicky informována zástupkyně žalobce, že se jednání konat nebude, a požádána, nechť vyrozumí zástupce žalovaných a znalce. Referátem ze dne 13.11.2018 bylo jednání odročeno na den 10.12.2018. Dne 27.11.2018 žádá zástupkyně žalobce o odročení jednání z důvodu kolize tohoto jednání s jiným, dříve nařízeným jednáním. Poté referátem ze dne 28.11.2018 jednání odročeno na den [právnická osoba].2019. Dne 29.11.2018 žádá zástupce procesních žalovaných zvážení možnosti nařízení ústního jednání v dřívějším termínu než [právnická osoba].2019. Dne 24.1.2019 žádá zástupkyně žalobce o odročení jednání, a to z důvodu školních jarních prázdnin nezletilého syna a zaplacené zahraniční dovolené a současně z důvodu pracovní neschopnosti kolegyně, která se účastnila všech jednání. Jednání poté referátem z 24.1.2019 odročeno na den 25.2.2019. Dne 29.1.2019 vyjádření procesních žalovaných, aby soud dalšímu návrhu strany žalující o odročení jednání na den 25.2.2019 již nevyhověl s odůvodněním, že věc je projednávaná již nepřiměřeně dlouhou dobu, kdy jsou na jejím výsledku závislá další řízení vedená mezi účastníky. Dne 25.2.2019 se konalo jednání, při kterém proběhl výslech ustanoveného znalce, a jednání bylo poté odročeno na den 13.5.2019. Přípisem ze dne 25.2.2019 žádá obvodní soud o zpracování dodatku znaleckého posudku, a to v návaznosti na závěry z ústního jednání. Dodatek č. 2 znaleckého posudku ze dne 18.4.2019 (č.l. 1064) došel obvodnímu soudu dne 24.4.2019. Usnesením ze dne 9.5.2019 rozhodnuto o znalečném. Referátem ze dne 7.5.2019 dodatek č. 2 ke znaleckému posudku rozeslán účastníkům. Dne 13.5.2019 se konalo jednání, které bylo za účelem dodatku znaleckého posudku a předvolání znalce odročeno na den 3.6.2019. Dne 31.5.2019 účastníci informováni o tom, že ústní jednání dne 3.6.2019 se nekoná a je odročeno na den 5.11.2019, a to z důvodu vytíženosti znalce při vypracování dodatku znaleckého posudku. Dne 17.10.2019 žádal obvodní soud znalce o doplnění zpracovaného znaleckého posudku o dále uvedené, a to ve lhůtě co nejkratší. Referátem ze dne 1.11.2019 bylo jednání odročeno na den 2.12.2019 z důvodu dosud nevypracovaného dodatku ke znaleckému posudku. Dne 30.10.2019 stanovisko procesních žalovaných. Referátem z 28.11.2019 jednání odročeno na den 18.2.2020. Dodatek č. 3 ke znaleckému posudku (č.l. 1141) byl obvodnímu soudu doručen dne 11.12.2019. Dne 16.1.2020 žádá zástupkyně žalobce o odročení jednání nařízeného na den 18.2.2020, a to z důvodu čerpání dovolené v období jarních prázdnin nezletilého syna. Usnesením ze dne 20.1.2020 rozhodnuto o znalečném. Referátem ze dne 20.1.2020 dodatek č. 3 znaleckého posudku rozeslán účastníkům s tím, aby se účastníci vyjádřili, zda navrhují slyšení znalce při ústním jednání. Referátem ze dne 10.2.2020 bylo jednání odročeno na den 23.3.2020 (žádost zástupkyně žalobce). Dne 17.2.2020 se vyjádřil žalobce, a ještě se žalobce vyjádřil dne 25.2.2020. Dne 20.2.2020 se vyjádřili procesní žalovaní, kteří navrhli výslech znalce. Referátem ze dne 16.3.2020 bylo jednání odročeno na den 9.6.2020, a to z důvodu vyhlášení nouzového stavu a přijetí krizových opatření. Dne 1.6.2020 žádala zástupkyně žalobce o odročení jednání ze zdravotních důvodů. Referátem ze dne 3.6.2020 bylo jednání odročeno na den 3.8.2020 (nemoc zástupkyně žalobce). Dne 4.6.2020 požádal o odročení jednání nařízeného na den 17.8.2020 zástupce procesních žalovaných, a to z důvodu plánované dovolené. Referátem z 13.7.2020 jednání odročeno na den 17.8.2020 (žádost zástupce žalovaných). Dne 6.8.2020 požádala o odročení jednání nařízeného na 17.8.2020 zástupkyně žalobce, a to z důvodu zdravotních komplikací. Referátem z 11.8.2020 jednání odročeno na den 20.10.2020 (nemoc zástupkyně žalobce). Dne 19.8.2020 reagoval zástupce procesních žalovaných na opakované žádosti žalobce o odročení jednání s tím, že žádal soud, aby již další odročení ústního jednání, byť ze zdravotních důvodů, nepřipustil a nepřipustil další průtahy v řízení. Dne 16.10.2020 žádost o odročení jednání zástupkyně žalobce, a to z důvodu trvající pracovní neschopnosti. Referátem z 16.10.2020 jednání odročeno na den 7.12.2020. Dne 26.11.2020 žalobce upřesnil žalobu na základě dodatku č. 3 znaleckého posudku. Dne 7.12.2020 se konalo jednání, při kterém byl vyslechnut ustanovený znalec. Jednání bylo poté odročeno na den 25.1.2021. Dne 15.1.2021 sdělení žalobkyně na výzvu soudu ohledně důkazních návrhů. Dne 22.1.2021 vyjádření procesních žalovaných. Dne 25.1.2021 se konalo jednání, které bylo poté za účelem pokračování v dokazování odročeno na den 22.2.2021. Dne 22.2.2021 se konalo jednání, které bylo poté odročeno na den 27.4.2021. Dne 15.3.2021 žádost žalobce o prodloužení lhůty dané při jednání dne 22.2.2021 o dalších 30 dnů. Dne 24.3.2021 doplnění důkazních návrhů na výzvu soudu a žádost o prodloužení lhůty. Dne 12.4.2021 zadáno znalci, aby vypracoval dodatek ke znaleckému posudku ve lhůtě 15 dnů. Referátem ze dne 20.4.2021 jednání odročeno na den 4.5.2021 z důvodu nutného rozhodování v detenčním řízení. Dne 21.4.2021 žádost zástupkyně žalobce o odročení jednání z důvodu pozitivního testování na onemocnění COVID-19. Dne 22.4.2021 vyjádření procesních žalovaných. Dne 26.4.2021 vyjádření žalobce. Referátem z 27.4.2021 jednání odročeno na den 17.5.2021 (kolize právní zástupkyně žalobce). Na č.l. 1340 dodatek č. 4 ke znaleckému posudku, který obvodnímu soudu došel dne 27.4.2021. Dne 30.4.2021 se zástupce procesních žalovaných kriticky vyjádřil k opakovaným žádostem o odročení ze strany zástupkyně žalobce. Dne 4.5.2021 žádost o odročení jednání ze strany zástupkyně žalobce z důvodu hospitalizace po prodělání onemocnění COVID-19. Referátem ze dne 5.5.2021 dodatek č. 4 znaleckého posudku rozeslán účastníkům řízení. Usnesením ze dne 6.5.2021 rozhodnuto o znalečném. Dne 6.5.2021 doplnění žádosti o odročení jednání. Dne 7.5.2021 sdělení žalobce k výslechu znalce. Dne 13.5.2021 jednání odročeno na den 28.6.2021. Dne 28.6.0221 se konalo jednání, ke kterému byl předvolán znalec, a byl proveden jeho výslech. Jednání bylo poté odročeno za účelem dokončení dokazování přednesu závěrečných návrhů a vyhlášení rozhodnutí na den 19.7.2021. Dne 13.7.2021 písemný závěrečný návrh žalobce. Dne 13.7.2021 písemný závěrečný návrh procesních žalovaných. Referátem ze dne 15.7.2021 bylo jednání odročeno na den 31.8.2021 z důvodu dovolené předsedkyně senátu. Dne 17.8.2021 stanovisko procesních žalovaných k závěrečnému návrhu žalobce. Dne 31.8.2021 se konalo jednání, při kterém byla připuštěna změna žalobního návrhu ze dne 26.11.2020 a jednání poté bylo za účelem skončení dokazování, přednesu závěrečných návrhů a vyhlášení rozhodnutí odročeno na den 3.9.2021. Dne 3.9.2021 se konalo jednání, při kterém byl vyhlášen rozsudek. Písemné vyhotovení rozsudku na č.l. 1447. Dne 10.12.2021 podal proti tomuto rozsudku odvolání žalobce. Dne 13.12.2021 proti tomuto rozsudku podali odvolání procesní žalovaní. Usnesením ze dne 23.2.2022 procesní žalovaní vyzváni k zaplacení soudního poplatku z odvolání. Dne 31.3.2022 vyjádření žalobce k odvolání žalovaných. Referátem ze dne 25.3.2022 odvolání žalobce a žalovaných předloženo Městskému soudu v Praze, kterému došlo dne 14.4.2022. Dne 27.4.2022 nařízeno odvolací jednání na den 25.5.2022, při kterém bylo uloženo žalobci doplnit návrh geometrickým plánem. Dne 29.7.2022 bylo Městskému soudu v Praze doručeno doplnění tvrzení a důkazů ze strany žalobce. Referátem ze dne 1.8.2022 bylo nařízeno odvolací jednání na den 7.9.2022. Dne 17.8.2022 vyjádření procesních žalovaných ke geometrickému plánu a podání žalobkyně ze dne 29.7.2022. Dne 24.8.2022 vyjádření žalobce k podání žalovaných ze dne 16.8.2022. Dne 7.9.2022 se konalo odvolací jednání, při kterém byl vyhlášen rozsudek. Písemné vyhotovení rozsudku je na č.l. 1542. Obvodnímu soudu byl spis vrácen dne 11.10.2022. Odvolací rozsudek nabyl právní moci dne 21.11.2022. Dne 11.1.2023 a 12.1.2023 podána proti rozsudku ze dne 7.9.2022 dovolání. Dne 21.4.2023 spis odeslán na Nejvyšší soud ČR. Dne 21.6.2023 o podaných dovolání rozhodnuto, přičemž byla věc vrácena odvolacímu Městskému soudu v Praze. Dne 20.7.2023 spis vrácen na obvodní soud. Dne 30.8.2023 spis předložen Městskému soudu v Praze. Dne 2.1.2024 spis vrácen obvodnímu soudu. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 8 ve věci 8 C 62/2006 dále plyne, že rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 24. 11. 2023 byl změněn rozsudek soudu prvního stupně a rozhodnutí nabylo právní moci 8. 1. 2024.

9. Ze spisu vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 1 sp.zn. 28 C 14/2008 bylo zjištěno, že dne 16. 10. 2008 byla podána žaloba [Jméno žalobce A] [adresa]. Dne 3. 11. 2008 byl vyzván žalobce na zaplacení soudního poplatku, který byl zaplacen dne 10. 11. 2008. Dále usnesením ze dne 7. 1. 2009 bylo uloženo žalované se vyjádřit k podanému návrhu, což bylo učiněno dne 13. 2. 2009. Usnesením ze dne 17. února 2009 č.j. 28C 14/2008-20, které nabylo právní moci dne 14. 3. 2009, došlo k přerušení řízení z důvodu § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř., a to do skončení řízení vedených u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 8C 62/2006 a sp. zn. 27C 71/2007. Následně byly každé tři měsíce činěny součinnostní dotazy ohledně stavu řízení, pro které bylo přerušeno. Dne 3. 5. 2011 byl připojen spis sp. zn. 15C 130/2008 a byl vyžádán rozsudek ze spisové značky 27C 71/2007. Dne 5. 6. 2011 byly založeny kopie rozsudku ve věci 8C 62/2006. Dne 27. 7. 2011 byl vyžádán spis kat. úřadu a zároveň součinnost žalobce a žalované. Během července 2011 soud žádal o zapůjčení přílohových spisů 8C 62/2006 a 27C 71/2007. Dne 10. 8. 2011 Obvodní soud pro Prahu 8 sdělil, že byl přílohový spis zapůjčený již ke sp. zn. 15C 130/2008, následně soud žádal o zapůjčení spisu od této sp. zn. Dne 11. 8. 2011 bylo nařízeno jednání na 13. 9. 2011. Dne 23. 8. 2011 se k věci vyjádřila žalovaná a současně požádala o odročení jednání s tím, že rozsudek ve věci 8C 62/2006 není konečným rozsudkem, proto se domnívá, že řízení je stále přerušeno. Dne 25. 8. 2011 došlo tedy ke zrušení nařízeného jednání, a to na neurčito. V lednu 2012 byly činěny součinnostní dotazy ohledně řízení, pro které bylo přerušeno. Ve věci je dále založen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 sp. zn. 27C 71/2007 ze dne 7. 1. 2010, který nabyl právní moci 16. 2. 2010, Obvodnímu soudu pro Prahu 1 byl předložen 12. 1. 2012. Dále je ve věci založeno usnesení Nejvyššího soudu č.j. 28Cdo 1703/2010-146, který byl vydán ve věci sp.zn. 27C 71/2007. V dubnu roku 2012 byl činěn součinnostní dotaz ohledně stavu řízení, opakovaně v červnu 2012, dále v červenci 2012 a 6. 8. 2012 Obvodní soud pro Prahu 8 sdělil, že ve věci nebylo dosud rozhodnuto. Následně byl součinnostní dotaz učiněn dne 10. 4. 2013 a dne 21. 5. 2013 bylo sděleno, že věc prozatím není skončena. Spis byl dále lhůtován na lhůtu šest měsíců a dne 21. 11. 2013 soud učinil opět dotaz. Dne 26. 11. 2013 bylo sděleno, že se nepředpokládá skončení věci, proto další dotaz byl učiněn v únoru 2014. Soud se dále dotazoval v dubnu roku 2014 a v květnu roku 2014. Dále v červnu 2014, v červenci roku 2014, dále je spis pravidelně každé dva měsíce lhůtován s ohledem na to, že není skončena věc sp. zn. 8C 62/2016. V červenci roku 2015 byl učiněn další součinností dotaz. Dne 22. 7. 2015 byl zapůjčen spis 8C 62/2006 s tím, že požadují vrátit ve lhůtě tří měsíců. Dne 13. 8. 2015 bylo nařízeno jednání na dne 1. 10. 2015 s tím, že byl předvolán i svědek. Dne 3. 9. 2015 požádal žalobce o provedení důkazů. Dne 21. 9. 2015 požádal Obvodní soud pro Prahu 8 o vrácení přílohového spisu. Dne 29. 9. 2015 žalobce doplnil svůj návrh. Dne 25. 9. 2015 se k věci vyjádřila žalovaná. Dne 30. 9. 2015 se k věci vyjádřil žalobce. Dne 6. 10. 2015 předložil další důkazy žalobce. Dne 1. 10. 2015 se ve věci konalo jednání, byly čteny listinné důkazy, byl vyslechnut svědek a jednání bez dalšího skončeno. Dne 21. 10. 2015 požádal Obvodní soud pro Prahu 8 o vrácení spisu. Dne 30. 10. 2015 se vyjádřila žalovaná. Usnesením ze dne 30. 10. 2015 došlo ke spojení řízení vedeného pod sp. zn. 28C 15/2008 a sp. zn. 28C 14/2008, přičemž nadále měly být vedeny pod sp. zn. 28C 14/2008. Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 bylo doručeno právnímu zástupci žalobce dne 3. 11. 2015 a žalované 4. 11. 2015. Dne 3. 11. 2015 se ve věci vyjádřil žalobce. Dne 24. 11. 2015 se vyjádřila žalovaná. Dne 25. 11. 2005 bylo nařízeno jednání na dne 29. 3. 2016. Dne 30. 11. 2015 žádal žalobce o zaslání znaleckého posudku. Dne 29. 3. 2016 se k věci vyjádřila žalovaná. Dále je ve spise založeno CD z ústního jednání 29. 3. 2016 a dále rozsudek ze dne 29. 3. 2016 č.j. 28C 14/2008 (28C 15/2008-125) ve věci žalobce a) [Jméno žalobce A], a žalobkyně b) [jméno FO]. Dále je ve spise úřední záznam o tom, že protokol z jednání dne 29. 3. 2016 byl vyhotoven s pozdějším datem. Následně je ve věci založen protokol o jednání ze dne 29. 3. 2016, při tom byly provedeny listinné důkazy, předneseny závěrečné návrhy a vyhlášen rozsudek. Dne 18. 4. 2016 bylo podáno žalovanou odvolání. Odvolání bylo dne 22. 4. 2016 doplněno, následně byla žalovaná dne 28. 4. 2016 vyzvána k zaplacení soudního poplatku za odvolání, což učinila dne 2. 5. 2016. Unesením ze dne 17. 5. 2016 byl žalobce a) vyzván k vyjádření k odvolání, což učinil dne 17. 5. 2016. Věc byla dne 24. 5. 2016 předložena Městskému soudu v Praze, který dne 26. 5. 2016 nařídil jednání na dne 12. 9. 2016, to se konalo a bylo vyhlášeno usnesení Městského soudu v Praze č.j. 68Co 216/2016-163, které nabylo právní moci dne 17. 10. 2016 tak, že rozsudek soudu prvního stupně byl zrušen a věc vrácena soudu k dalšímu řízení. Věc byla Obvodnímu soudu pro Prahu 1 vrácena dne 11. 10. 2016 s tím, že z odůvodnění vyplývá, že soud prvního stupně se dostatečně nevypořádal s otázkou, kdo je vlastníkem předmětných pozemků, dále se nevypořádal s obsáhlou judikaturou Nejvyššího soudu a Ústavního soudu řešící skutkové obdobné případy. Dne 14. 10. 2016 se k věci vyjádřili žalobci a dne 19. 2. 2016 bylo nařízeno ústní jednání na dne 5. 1. 2017, to bylo dne 29. 12. 2016 zrušeno z důvodu pracovní neschopnosti soudce a bylo odročeno na neurčito. Dne 5. 1. 2017 se k věci vyjádřila žalovaná. Dne 19. 1. 2017 bylo ve věci nařízeno jednání na dne 25. 4. 2017. Žalobci dne 26. 1. 2017 požádali o nařízení jednání. Dne 24. 3. 2017 žalobci doplnili další listiny. Usnesením ze dne 21. 4. 2017, č.j. 28C 14/2008 a 28C 15/2008-179 bylo řízení přerušeno do pravomocného rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR o dovolání ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 8C 62/2006. Bylo dále zrušeno tedy ústní jednání. Proti uvedenému usnesení podali žalobci dne 21. 4. 2017 odvolání, to bylo dne 10. 5. 2017 přeposláno žalované, věc byla dne 4. 7. 2017 předložena odvolacímu soudu. Ve věci je dále založen rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 5. 2017, 26Cdo 3684/2016-866, k řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 8C 62/2006. Městský soud v Praze usnesením ze dne 31. 7. 2017 č.j. 68Co 261/2017-192, který nabyl právní moci 28. 8. 2017 rozhodl tak, že usnesení soudu prvního stupně ze dne 21. 4. 2017 se mění tak, že se řízení nepřerušuje. Věc byla dne 24. 8. 2017 vrácena soudu prvního stupně. Dále se k věci vyjádřili dne 28. 8. 2017 žalobci s tím, že jim nezbývá než navrhnout, aby řízení bylo přerušeno, neboť ve věci 8C 62/2016 došlo ke zrušení vydaných rozsudků. Dne 29. 8. 2017 soud nařídil ústní jednání na dne 24. 10. 2017. Dále je ve spise založen CD z ústního jednání 24. 10. 2017. Usnesením ze dne 24. 10. 2017 č.j. 28C 14/2008 a 28C 15/2008 – 201 bylo řízení přerušeno do pravomocného skončení řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 8C 62/2006. Dne 25. 10. 2017 požádali žalobci o zaslání protokolu z ústního jednání ze dne 24. 10. 2017. Dne 25. 10. 2017 jim sděleno, že protokol není v písemné podobě a je možno vypálit na CD nosiči. Dne 26. 10. 2017 podala odvolání žalovaná proti usnesení ze dne 24. 10. 2017. To bylo dne 2. 11. 2017 doručeno žalobcům, ti se vyjádřili dne 3. 11. 2017. Následně ve věci založen protokol o jednání před soudem prvního stupně ze dne 24. 10. 2017. Dne 28. 11. 2017 byla věc předložena Městskému soudu v Praze, který usnesením ze dne 4. 12. 2017 č.j. 68Co 450/2017-225, které nabylo právní moci 20. 12. 2017, rozhodl, že usnesení soudu prvního stupně ze dne 24. 10. 2017 se mění tak, že se řízení do pravomocného skončení řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 8C 62/2006 nepřerušuje, odvolací soud uvedl, že nebyly splněny zákonné podmínky pro přerušení řízení, neboť otázka vlastnictví k předmětným pozemkům již byla najisto postavena Nejvyšším soudem v rozhodnutí ze dne 17. 5. 2017. Věc byla dne 19. 12. 2017 vrácena soudu prvního stupně. Dne 3. 1. 2018 bylo nařízeno ústní jednání na den 20. 2. 2018. Dále ve spise založeno CD z ústního jednání ze dne 20. 2. 2018. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 20. 2. 2018, č.j. 28C 14/2008 a 28C 15/2008 – 236, který nabyl právní moci 12. 2. 2019 bylo rozhodnuto o zamítnutí žaloby. Dne 5. 3. 2018 podali žalobci odvolání. Usnesením ze dne 19. 3. 2018 byla vyzvána žalovaná k vyjádření se k odvolání. Žalovaná se vyjádřila dne 4. 4. 2018, soudní poplatek byl zaplacen dne 3. 4. 2018 a vyjádření žalované bylo doručeno dne 17. 4. 2018 žalobcům. Dne 17. 4. 2018 byla věc předložena MS v Praze, následně dne 17. 4. 2018 se k věci vyjádřili žalobci. Dne 15. 5. 2018 byla vyzvána žalobkyně b) k zaplacení soudního poplatku za odvolání. Dne 3. 5. 2018 byla věc vrácena soudu prvního stupně bez věcného vyřízení, neboť měl dovyzvat k zaplacení soudního poplatku. Soudní poplatek byl zaplacen dne 21. 5. 2018. Dne 5. 6. 2018 byla věc předložena MS v Praze, který dne 11. 6. 2018 nařídil ústní jednání na den 3. 9. 2018. Dne 29. 8. 2018 se k věci vyjádřili žalobci, dne 31. 8. 2018 se k věci vyjádřila žalovaná. Ve věci se dne 3. 9. 2018 konalo jednání u MS v Praze. Dále byli žalobci dne 3. 9. 2018 předloženy další listiny. Dále usnesením MS v Praze ze dne 29. 1. 2019, č.j. 68Co 136/2018-288, které nabylo právní moci dne 12. 2. 2019, byl rozsudek soudu I. stupně ze dne 20. 2. 2018 částečně zrušen a věc v tomto rozsahu byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení, dále z odůvodnění se podává, že přesto soud prvního stupně žalobní požadavek žalobců zamítl v celém rozsahu, aniž by postupoval podle § 118a odst. 1 o. s. ř. případně i odst. 3 o. s. ř. s odkazem na již citované rozhodnutí NS a rozhodnutí zdejšího soudu jako soudu odvolacího, dále na soudu prvního stupně bude, aby zodpověděl otázku aktivní a věcné legitimace každého z žalobců ve sporu, poté, aby soud prvního stupně opětovně zhodnotil výši tvrzeného obohacení žalované. Dále dne 17. 4. 2018 se vyjádřili žalobci. Dne 21. 2. 2019 bylo nařízeno jednání na dne 18. 6. 2019. Dne 21. 2. 2019 požádali žalobci o odročení jednání z důvodu dovolené. Dne 27. 2. 2019 bylo jednání odročeno na 30. 4. 2019. Dne 21. 3. 2019 požádala žalovaná o odročení jednání z důvodu dovolené. Dne 25. 3. 2019 bylo jednání nařízeno na 18. 6. 2019, přičemž žalobci dne 25. 3. 2019 požádali o odročení s tím, že již v první žádosti o odročení uváděli, že tento datum nebude moc právní zástupce. Jednání bylo dne 27. 3. 2019 odročeno na 11. 7. 2019. Dne 18. 7. 2019 se k věci vyjádřili žalobci a dne 10. 7. 2019 tak učinila žalovaná. Dále je ve věci CD z ústního jednání z dne 11. 7. 2019. Usnesením ze dne 12. 7. 2019, č.j. 28C 14/2008 (28C 15/2008)-325, které nabylo právní moci 29. 7. 2019 soud ustanovil znalce k vypracování znaleckého posudku ve lhůtě 90ti dnů s tím, že posudek byl žádán jako spěšný. Usnesení bylo dne 29. 7. 2019 vhozeno do schránky soudního znalce. Usnesením ze dne 12. 7. 2019 byli vyzváni žalobci a žalovaná, aby zaplatili zálohu, což bylo učiněno během července a srpna 2019. Dne 8. 8. 2019 byl spis zaslán soudnímu znalci k vypracování znaleckého posudku, který byl vrácen dne 29. 10. 2019. Usnesením ze dne 4. 11. 2019 bylo rozhodnuto o znalečném. Dne 4. 11. 2019 se žalobci dotázali, kdy a na jakou adresu jim zaslán znalecký posudek a současně sdělili novou adresu. Žalovaná požádala o zaslání znaleckého posudku dne 6. 11. 2019. Žalobci dne 19. 11. 2019 uvedli, že nežádají výslech znalce a současně se vyjádřili ke znaleckému posudku. Dne 14. 1. 2020 žalovaná uvedla, že požaduje výslech znalce. Dále ve věci úřední záznam ze dne 14. 1. 2020 s tím, že znalec se nemůže dne 21. 1. 2020 dostavit k ústnímu jednání, proto bylo jednání nařízené na den 4. 2. 2020. K věci se dále vyjádřila žalovaná dne 13. 1. 2020 a dne 29. 1. 2020 se vyjádřili žalobci. Dne 3. 2. 2020 se z jednání omluvila žalovaná a žádala o odročení, soud ji dne 3. 2. 2020 sdělil, že jednání odročí na 23. 4. 2020. Dále žalovaná dne 3. 2. 2020 písemně požádala o odročení. Dne 20. 4. 2020 se k věci vyjádřili žalobci a dne 20. 4. 2020 požádali o výslovné potvrzení že se dne 23. 4. 2020 bude konat jednání. Dne 23. 4. 2020 navrhuje žalobce vydání opravného usnesení nákladového výroku rozsudku. Dále ve spise založeno CD z ústního jednání 23. 4. 2020. Rozsudkem ze dne 23. 4. 2020 č.j. 28C 14/2008 (28C 15/2018)-424 bylo řízení částečně zastaveno a bylo vyhověno žalobě, dále bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Usnesením ze dne 28. 4. 2020 bylo rozhodnuto o znalečném. Dne 4. 5. 2020 požádali žalobci o opravu rozsudku. Dne 7. 5. 2020 jim bylo sděleno, že opravné usnesení nebude vydáno a nechť se žalobci odvolají. Dne 11. 5. 2020 podali odvolání žalobci. Dále dne 21. 5. 2020 soud sdělil, že vydáván opravný rozsudek nebude, ať se žalobci odvolají. Následně dne 19. 5. 2020 podala odvolání žalovaná. Dne 22. 5. 2020 se k věci vyjádřili žalobci. Ve věci je dále založen přepis zvukového záznamu ze dne 11. 7. 2019. Žalobci dne 25. 5. 2020 požádali o vyznačení doložky PM a vykonatelnosti na výroku I. a II. rozsudku. Dne 1. 6. 2020 byl učiněn pokyn k výplatě znalečného. Dne 1. 6. 2020 doplnila žalovaná odvolání. Dne 2. 6. 2020 bylo vyplaceno znalečné. Během června 2020 byla rozeslána odvolání ostatním účastníkům k vyjádření. Žalobci se vyjádřili dne 30. 6. 2020, to bylo následně přeposláno žalované a dne 2. 7. 2020 se vyjádřila žalovaná. Dne 28. 7. 2020 byla věc předložena MS v Praze, který usnesením ze dne 24. 3. 2020, č.j. 68Co 255/2020-476 v právní moci dne 13. 4. 2021 rozhodl, že rozsudek soudu prvního stupně se ve vyhovujícím výroku o věci samé a ve výrocích o náhradě nákladů řízení tedy výrok III. a IV. zrušuje a vrací tomuto soudu k dalšímu řízení s tím, že odvolací soud nařizuje, aby v dalším řízení věc projednal a rozhodl jiný samosoudce, věc byla dne 8. 4. 2021 vrácena soudu prvního stupně. V odůvodnění se podává, že soud prvního stupně se nevypořádal s opakující se námitkou žalovaného, že nemohli žalobci děděním po svém otci získat více majetku, dále, že soud prvního stupně neprovedl dostatečně obsah spisu Obvodního soudu pro Prahu 8 sp. zn. 20D 973/2019 a v postupu soudu došlo k závažným vadám, proto odvolací soud dle ust. § 221 odst. 2 nařídil, aby věc v dalším řízení projednal a rozhodl jiný samosoudce. Dále ve věci záznam o přidělení věci ze dne 20. 4. 2021. Dne 21. 10. 2021 si soud vyžádal zapůjčení spisu – Obvodního soudu pro Prahu 8, sp. zn. 8C 62/2006 a sp. zn. 20D 973/2019. Dále byla urgence opakovaná dne 30. 11. 2021. Dne 17. 12. 2021 Obvodní soud pro Prahu 8 sdělil, že spis je zapůjčen k Obvodnímu soudu pro Prahu 2 a přiložil nepravomocný rozsudek. Dne 21. 2. 2022 bylo voláno ústní jednání na dne 6. 5. 2022. Dne 21. 2. 2022 požádali žalobci o odročení jednání z důvodu kolize, proto dne 7. 3. 2022 bylo jednání nařízeno na dne 27. 5. 2022. Dne 19. 5. 2022 navrhla žalovaná přerušení řízení do doby, než bude pravomocně skončena věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 8C 62/2016. Soud usnesením ze dne 26. 5. 2022 č.j. 28C 14/2008-509, které nabylo právní moci dne 31. 8. 2022, přerušil řízení do pravomocného skončení řízení vedeného Obvodním soudem pro Prahu 8 pod sp. zn. 8C 62/2006. Dále dne 26. 5. 2022 zrušil jednání. Dne 27. 5. 2022 žalobci podali odvolání proti usnesení. Dne 26. 5. 2022 podali další vyjádření. Následně během června 2022 bylo odvolání přeposláno žalované k vyjádření, ta se vyjádřila dne 14. 6. 2022 a dne 19. 7. 2022 byla věc předložena soudu odvolacímu Usnesením MS v Praze ze dne 15. 8. 2022, č.j. 68Co 253/2022-528 v právní moci dne 31. 8. 2022 soud rozhodl o tom, že se usnesení soudu prvního stupně potvrzuje, věc byla dne 23. 8. 2022 vrácena soudu prvního stupně. Následně jsou činěny součinnostní dotazy ohledně stavu řízení a výpisy z info-soudu. Dne 9. 2. 2023 bylo usnesením pokračováno v řízení, v právní moci dne 1. 3. 2023. Soud dne 23. 3. 2023 požádal o zapůjčení spisu 8C 62/2008, který mu byl zapůjčen dne 28. 2. 2023. Vrácen byl 31. 3. 2023 a opakovaně byl žádán k zapůjčení dne 12. 4. 2023. Obvodní soud pro Prahu 8 dne 21. 4. 2023 zaslal nepravomocná rozhodnutí. Usnesením ze dne 3. 5. 2023, č.j. 28C 14/2008-543 bylo řízení přerušeno do pravomocného skončení řízení vedeného o dovolání proti rozsudku MS v Praze ze dne 7. 9. 2022, č.j. 18Co 150/2022-1542. Proti tomu podali žalobci dne 5. 5. 2023 odvolání. Věc byla dne 25. 5. 2023 předložena soudu odvolacímu, který rozhodl usnesením ze dne 20. 6. 2023, č.j. 68Co 172/2023-548 o tom, že usnesení soudu prvního stupně ze dne 3. 5. 2023 se mění tak, že se řízení nepřerušuje. Dne 7. 9. 2023 bylo nařízeno jednání na dne 22. 11. 2023. Žalovaná dne 10. 11. 2023 požádala o odročení s tím, že pokud nebylo pravomocně skončeno řízení vedené pod sp. zn. 8C 62/2006 Obvodním soudem pro Prahu 8 nemá smysl, aby se jednání konalo. K tomu se žalobci dne 10. 11. 2023 připojili. Soud tedy odročil dne 14. 11. 2023 jednání na dne 9. 2. 2024. Dále byly činěny součinnostní dotazy z Obvodního soudu pro Prahu 2 o zapůjčení spisu. Dále se k věci 23. 1. 2024 vyjádřila žalovaná, což bylo v lednu 2024 přeposláno žalobcům. Během února 2024 byly činěny dotazy Obvodního soudu pro Prahu 2 o zapůjčení spisu. Dále se žalobci dne 8. 2. 2024 k věci vyjádřili, což bylo posláno dne 12. 2. 2024 žalované. Dále je ve spise CD z ústního jednání dne 9. 2. 2024. V březnu 2024 jsou činěny další součinnostní dotazy ohledně zapůjčení spisu, dále ve věci založen protokol o jednání před soudem prvního stupně ze dne 9. 2. 2024 s tím, že jednání bylo odročeno za účelem zvážní důkazního návrhu a případně ustanovení znalce na neurčito. V březnu 2024 byli žalobci vyzváni k zaplacení zálohy na vypracování znaleckého posudku. Dne 25. 3. 2024 žalobci sdělili, že soudní poplatek zaplatili, a to týž den. Následně ve věci založen přípis ze dne 25. 3. 2024 s tím, že spis bude zapůjčen Obvodnímu soudu pro Prahu 2 na jednání 24. 4. 2024.

10. Ze spisu vedeného Obvodním soudem pro Prahu 1 pod sp.zn. 28 C 15/2008 bylo zjištěno, že dne 16. 10. 2008 byla podána žaloba o zaplacení částky 2,087.515 Kč ze strany žalobkyně [Jméno žalobce B] proti žalovanému [právnická osoba]. Usnesením ze den 6. 2. 2009 byla žalovaná vyzvána k tomu, aby se ve lhůtě 40ti dnů od doručení usnesení vyjádřila k podané žalobě. Zásilka byla doručena dne 10. 2. 2009. Žalovaná se vyjádřila dne 17. 3. 2009. Usnesením ze dne 20. 3. 2009 byla vyzvána žalobkyně, aby se vyjádřila, zda souhlasí s tím, aby bylo rozhodnuto bez nařízení jednání a současně byla vyzvána, aby označila veškeré důkazy, které mají být v průběhu dalšího řízení provedeny. Výzva byla doručena dne 27. 3. 2009 spolu s vyjádřením žalované. Dne 7. 4. 2009 se k věci vyjádřila žalobkyně. Současně navrhla přerušení řízení. Usnesením ze dne 20. 4. 2009 bylo řízení přerušeno dle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. do skončení řízení vedených Obvodním soudem pro Prahu 8 pod sp. zn. 8C 62/2006 a 27C 71/2007, č.j. má usnesení 28C 15/2008-21 a nabylo právní moci 12. 5. 2009. Dále spis pravidelně lhůtován s ohledem na stav řízení, pro které bylo přerušeno. Dne 28. 5. 2011 bylo nařízeno jednání na dne 13. 9. 2011. Dne 23. 8. 2011 se vyjádřila žalovaná. Dne 25. 8. 2011 bylo zrušeno jednání s tím, že prozatím nebylo vydáno pravomocné rozhodnutí ve věci sp. zn. 8C 62/2006 a 27C 71/2007. Soud dále činil součinností dotaz ohledně stavu řízení. Stejně tak byly činěny dotazy na soud ohledně stavu skončení předmětné věci. Dne 18. 8. 2015 zaslal právní zástupce žalobkyně kopii první strany rozsudku č. j. 27C 71/2007-111 včetně odvolacího soudu ve věci sp. zn. 8C 62/2006. Dne 24. 8. 2015 navrhla žalobkyně pokračování v řízení. Dne 25. 8. 2015 soud nařídil jednání na 20. 10. 2015. Dne 15. 10. 2015 se k věci vyjádřila žalovaná. Dne 19. 10. 2015 bylo zrušeno jednání, a to na neurčito z důvodu ekonomie spisu a společného postupu s věcí 28C 14/2008. Dne 29. 10. 2015 navrhla žalobkyně vydání rozhodnutí o spojení věci a rozhodnutí o otázce využití stávajícího revizního znaleckého posudku. Následuje usnesení ze dne 30. 10. 2015, č.j. 28C 14/2008 ( 28C 15/2008-96), kterým bylo řízení zde uvedených spisových značek spojena a byly nadále vedeny pod sp. zn. 28C 14/2008.

11. Soud dále neprovedl jako důkaz listiny založené na č.l. 63-76 spisu tedy listiny, které měl právní zástupce žalobců ke spisu vedeného Obvodním soudem pro Prahu 1 pod sp.zn. 28 C 15/2008, neboť v mezidobí byl nalezen spis Obvodního soudu pro Prahu 1 sp.zn. 28 C 15/2008 a šlo by o dokazování duplicitní, když byl proveden k důkazu tento spis.

12. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:

13. Podle ust. § 1 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

14. Podle ust. § 2 OdpŠk se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit.

15. Podle ust. § 3 OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, („úřední osoby“), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona („územní celky v přenesené působnosti“).

16. Podle ust. § 13 odst. 1 OdpŠk odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

17. Podle ust. § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 téhož ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle ust. § 31a odst. 3 OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

18. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle § 13 odst. 1 a § 31a odst. 1, 2 a 3 zák. č. 82/1998 Sb., když se žalobci po žalované domáhají zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jim měla vzniknout nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce posuzovaného řízení. V řízení přitom bylo nesporné, že žalobci svůj nárok u žalované řádně předběžně uplatnili ve smyslu § 14 odst. 1, 3 zák. č. 82/1998 Sb., pročež může být věc projednána před soudem (§ 15 odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb.).

19. Soud se zabýval důvodností uplatněného nároku především s ohledem na to, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku na náhradu nemajetkové újmy, když soud konstatuje, že k tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle OdpŠk, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: existence odpovědnostního titulu, tj. v daném případě nepřiměřené délky řízení (nesprávný úřední postup); vznik újmy a příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou.

20. S ohledem na uvedené, soud prvotně posuzoval, zda došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně, zda došlo k porušení povinnosti soudu vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidské práva nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Evropský soud pro lidská práva ve své judikatuře upřednostňuje celkový pohled na řízení, posuzuje řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne 11. 10. 2005) a průtah, jenž se vyskytne jen v určité fázi řízení, toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Žirovnický proti České republice ze dne 9. 7. 2002). Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (srov. Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Kubizňáková proti České republice ze dne 21. 6. 2005). Kritéria § 31a odst. 3 OdpŠk se použijí i na zjištění, zda byla délka řízení přiměřená.

21. Podle čl. 6 odst. 1 věta první Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále jen „Úmluva“) má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. ESLP ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená. Naproti tomu i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení. Podle stanoviska Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. Cpjn 206/2010, ze dne 13. 4. 2011 (dále také jen „stanovisko NS“), je třeba vnímat rozdíl mezi nepřiměřenou délkou řízení a vznikem tzv. průtahů v jeho průběhu. K porušení práva na přiměřenou délku řízení dochází tehdy, jestliže řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, a to bez ohledu na to, zda v daném případě byly zaznamenány průtahy ze strany příslušného orgánu. K přiměřenosti délky řízení Nejvyšší soud ČR dále uvádí, že je nutné vzít v úvahu dvě složky práva na spravedlivý proces, a to právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana účastníků. Nelze tedy vycházet z určité abstraktní a předem dané délky řízení, která by mohla být považována za přiměřenou, ale vždy je třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu.

22. Z ustálené judikatury dovolacího soudu vyvěrá závěr, že dojde-li k přerušení původního řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. z důvodu, že probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu (vedlejší řízení), započítává se doba, po kterou je původní řízení přerušeno, do celkové doby jeho trvání. V takovém případě je třeba zkoumat, zda ve vedlejším řízení byla věc projednána v přiměřené lhůtě. Pokud tomu tak je, nelze učinit závěr o tom, že by z důvodu jeho přerušení byla délka původního řízení nepřiměřená (srov. NS ČR, sp.zn. 30 Cdo 348/2010). Soud se proto zabýval i tím, zda délka řízení, do jehož skončení bylo posuzované řízení přerušeno, byla přiměřená, kdy v rámci hodnocení jednotlivých kritérií hodnotil i postup v řízení vedlejším.

23. Délku posuzovaného řízení vzhledem k posuzované nemajetkové újmě žalobců soud stanovil na 15 let, 11 měsíců a 1 týden. Nutno podotknout, že posuzované řízení ke dni rozhodnutí soudu neskončilo, proto soud posuzované období počítá od 16. 10. 2008, kdy oba žalobci podali žalobu (řízení vedená pod sp.zn. 28 C 14/2008 a 28 C 15/2008), do dne rozhodnutí zdejšího soudu tj. 25. 9. 2024. Takto stanovenou celkovou délku řízení je třeba (při bližším zkoumání průběhu celého posuzovaného řízení - viz dále) považovat za nepřiměřeně dlouhou, čímž došlo k porušení práva žalobců na projednání věci v přiměřené lhůtě. Ostatně to nebylo mezi účastníky ani sporné. Řízení jako celek neodpovídalo dobou svého trvání času, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Došlo tak k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk a tím k porušení práva žalobců na projednání věci v přiměřené lhůtě, za které jim náleží právo na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (§ 31a odst. 1 OdpŠk).

24. Soud se neztotožňuje se závěrem žalované v jejím stanovisku, že postačuje konstatování porušení práva žalobců a shledal, že je na místě poskytnout jim odškodnění nemajetkové újmy tzv. relutární satisfakcí. Při určování výše přiměřeného zadostiučinění je v daném případě na místě vycházet ze základní částky 18 000 Kč za první dva roky řízení a dále pak za každý další rok řízení. Nejvyšší soud ČR pro poměry České republiky považuje za přiměřené, jestliže se tato základní částka pohybuje v rozmezí 15 000 až 20 000 Kč za první dva roky řízení a dále pak za každý další rok řízení. Při stanovení nižší částky odškodnění za první dva roky přihlíží Nejvyšší soud k tomu, že během nich je újma způsobená (nakonec příliš dlouhým řízením) nejnižší a teprve s plynutím času a prodlužováním řízení narůstá, čemuž musí odpovídat i částka odškodnění za rok trvání řízení. V posuzované věci, kdy řízení trvalo 15 let a 11 měsíců, což lze označit za extrémní délku řízení, proto soud přistoupil k poskytnutí základní částky při horní hranici uvedeného rozmezí, přičemž však částka 20 000 Kč za rok řízení je poskytována v řízeních, která přesahují svou délkou 20 let, což posuzované řízení není.

25. K tvrzení žalobců ohledně nutnosti zvýšit rozpětí základní částky z důvodu inflace a zvýšení hodnoty peněz soud uvádí, že takový postup není dle konstantní judikatury NS na místě. Např. v usnesení ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 30 Cdo 3171/2018, NS uvedl že při stanovení finančního zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení je třeba přiznat zadostiučinění přiměřené konkrétním okolnostem případu a závažnosti vzniklé újmy, a naopak se vyvarovat mechanické aplikaci práva s touhou po dosažení matematicky přesného výsledku (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 30 Cdo 4539/2011), a že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1964/2012, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2989/2011, ze dne 24. 6. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3331/2012, a ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 30 Cdo 5760/2017). Z poslední doby se Nejvyšší soud k této otázce vyjádřil též v usnesení ze dne 18. 8. 2020, sp. zn. 30 Cdo 2184/2020. Při vydání Stanoviska Nejvyšší soud vycházel zejména z rozhodovací praxe Evropského soudu pro lidská práva, jež v tomto ohledu nedoznala změn (viz NS sp. zn. 30 Cdo 3171/2018). Zvýšení průměrné hrubé mzdy proto neodůvodňuje navýšení základní částky, která je pouze orientačním vodítkem pro úvahy soudu o adekvátním zadostiučiněním. Přiznávaná částka přitom představuje dostatečné zadostiučinění i v dnešní době.

26. Soud dále zohlednil, že posuzované řízení bylo podle § 109 odst. 2 písm. c) o.s.ř. přerušeno do doby skončení řízení sp.zn. 8 C 62/2006, a to v období od 14. 3. 2009 – 13. 8. 2015 a 31. 8. 2022 - 25. 5. 2023, tj. 7 let a 3 měsíce. Je nutné konstatovat, že žalobci byli za nepřiměřenou délku řízení sp. zn. 8 C 62/2006 již odškodněni, a to v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 17 C 93/2021. Při stanovení výše zadostiučinění je totiž třeba zohlednit, že obě řízení (přerušené hlavní řízení i řízení vedlejší) je třeba v rozsahu jejich souběhu vnímat jako řízení jediné, neboť újma utrpěná účastníkem zůstává stejná a nenásobí se počtem souběžných řízení (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2011, sp. zn. 30 Cdo 348/2010, a ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1021/2010). Jestliže bylo posuzované řízení přerušeno do skončení souběžného řízení sp.zn. 8 C 62/2006, byla újma žalobců v daném období soustředěna toliko na řízení sp.zn. 8 C 62/2006, na kterém mělo rozhodnutí v posuzovaném řízení záviset. Soud tak za účelem vyloučení duplicitního odškodnění přihlíží k zadostiučinění poskytnutému (přiznanému) za nepřiměřenou délku vedlejšího řízení a přizná přiměřené zadostiučinění za tu část řízení, kdy hlavní řízení neprobíhalo souběžně s vedlejším řízením (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2018, sp. zn. 30 Cdo 2237/2017, a ze dne 29. 3. 2021, sp. zn. 30 Cdo 2286/2020, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2017, sp. zn. 30 Cdo 4900/2016). Posuzované řízení ve vztahu k žalobcům trvalo celkem 15 let a 11 měsíců, z čehož na řízení vedlejší vedené pod sp. zn. 8 C 62/2006 připadalo období 7 let a 3 měsíce. Za toto období, tedy za nepřiměřenou délku trvání vedlejšího řízení byli žalobci odškodněni v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 17 C 93/2021. Je tak na místě žalobce odškodnit za zbývající období tedy za 8 let a 8 měsíců.

27. Základní částka tak byla stanovena ve výši 138 000 Kč (7 X 18 000 + 8 X 1 500). Je však nutno tuto částku modifikovat, a to dle kritérií uvedených v ust. § 31a OdpŠk. Již bylo uvedeno, že výčet těchto kritérií je demonstrativní, soud tak přihlédl i k dalším okolnostem.

28. Co se týká postupu soudu, soud shledal, že na délce řízení se podílely procesní soudy. Sice nelze v řízení shledat zásadní období nečinnosti soudu, kdy nutno konstatovat, že sice nejsou dány zákonné lhůty k učinění úkonu či rozhodnutí ve věci samé (až na výjimky), nicméně obecně se za přiměřenou lhůtu k učinění úkonu soudu považují 3 měsíce. Jen u soudů vyšších stupňů, jako je Nejvyšší soud a Ústavní soud, je tomu jinak. Tyto soudu zpravidla nečinní ve věci jiné úkony než samotné rozhodnutí, aniž by bylo namístě dobu od předložení jim spisu do rozhodnutí považovat za nedůvodnou nečinnost, neboť soud zvažuje, jak ve věci rozhodne. Zpravidla nelze označit za průtah dobu jednoho roku od zahájení řízení před těmito soudy (viz SIMON, Pavel. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. V Praze: C.H. Beck, 2019. Právní praxe. ISBN 978-80-7400-768-2. str. 286). Nelze však nepřičíst soudu I. stupně, že ve věci byl opakovaně zrušen rozsudek a to z důvodu, že se soud neřídil rozhodnutími vyšších soudu (Nejvyššího soudu a Ústavního soudu), ale i soudu odvolacího. Dále byla věc vrácena z důvodu, že se soud nezabýval dostatečně otázkou, kdo je vlastníkem předmětných pozemků. Dále soudu byla věc jednou vrácena bez věcného vyřízení, neboť nebyl vybrán soudní poplatek. Nicméně k tomu nelze než říci, že soudní poplatek je splatný s podáním žaloby nebo odvolání. Konečně však k tíži státu přičíst tu skutečnost, že odvolací soud věc jednou vrátil s tím, že věc má projednat jiný soudce, neboť soud I. stupně se opakovaně nevypořádal dostatečně s námitkami účastníků a dochází k závažným vadám v postupu soudu. Dále je pravdou, že soud odvolací opakovaně zrušil rozhodnutí o přerušení řízení, ale uvedené bylo pouze z toho důvodu, že v mezidobí (od rozhodnutí soudu I. stupně o přerušení do rozhodnutí soudu odvolacího o podaném odvolání do tohoto usnesení) bylo ve vedlejším řízení, pro něž bylo řízení přerušeno, již rozhodnuto a tedy odpadl důvod pro přerušení řízení. To nelze přičíst k tíži státu. K tvrzení o bezdůvodném přerušení řízení soud pouze uvádí, že nelze shledat, že by přerušení do skončení řízení 8 C bylo nedůvodné. V tomto řízení byla řešena otázka důležitá pro rozhodnutí soudu v posuzovaném řízení, proto bylo řízení přerušeno důvodně. Navíc žalobci i sami opakovaně navrhovali posuzované řízení právě do skončení řízení 8 C přerušit, příp. se proti rozhodnutí neodvolali. K tíži státu lze přičíst pouze přerušení řízení dne 24. 10. 2017. S ohledem na toto kritérium proto soud základní částku zvýšil o 5 %.

29. Soud shledal, že řízení bylo složité, a to po procesní, skutkové i právní stránce. Soud se musel vypořádat s předběžnou otázkou vlastnického práva k předmětným nemovitostem, přičemž pro účely zodpovězení této otázky řízení opakovaně přerušoval. Současně docházelo ke změnám skutkových tvrzení. V souvislosti s opakovaným přerušením řízení byl soud nucen opakovaně činit součinnostní dotazy a sledovat stav vedlejšího řízení. Ve věci byl ustanoven znalec a bylo tak nutné rozhodovat o znalečném. Posuzované řízení probíhalo na dvou stupních soudní soustavy. Již samo řízení u několika stupňů soudní soustavy nutně muselo mít za následek prodloužení délky posuzovaného řízení. Ačkoli sice nelze klást k tíži účastníkům řízení, že využívají svých procesních práv daných jim vnitrostátním právním řádem, na druhou stranu ani nelze přičítat k tíži státu prodloužení délky řízení v důsledku nutnosti reagovat na takové návrhy či podání účastníků řízení (srov. závěry Stanoviska). Soud prvního stupně rozhodoval ve věci samé třikrát, odvolací soud rovněž třikrát. Dále oba soudy opakovaně rozhodovaly o procesních usneseních (zejména přerušení řízení). S ohledem na toto kritérium soud snížil základní částku o 15 %.

30. Nejzásadnějším kritériem při hodnocení přiměřenosti délky řízení soud přihlédl k významu předmětu řízení pro žalobce. Dle Stanoviska je vyšší význam předmětu řízení presumován u řízení trestního, řízení, jehož předmětem je právo na ochranu osobnosti, rodinněprávní vztahy (zde zejména řízení ve věcech péče o nezletilé a věci výživného), řízení ve věcech osobního stavu, pracovně právní spory či řízení o poskytnutí různých plnění ze strany státu (sociální dávky, dávky důchodového pojištění, dávky zdravotního pojištění, podpora v nezaměstnanosti atd.). Předmětem posuzovaného řízení byl nárok majetkový, který obecně nemá pro poškozené zvýšený význam. Je tak presumován význam standartní. Žalobci zvýšený význam (ochrana vlastnického práva) odvozují od (údajně) zvýšeného významu předmětu řízení posuzovaného ve vedlejším řízení (8 C 62/2006), za to však již odškodněni byli. Nicméně, i když se presumován význam standartní, soud shledal význam předmětu řízení pro každého z žalobců spíše jako snížený, neboť oba žalobci u soudu vedou vícero obdobných řízení. Význam tak s každým dalším obdobným řízením klesá. Nelze také odhlédnout od skutečnosti, že žalobci vystupovali v řízení jako procesní žalobci spolu. Z pohledu judikatury se jedná o sdílenou újmu, resp. žalobci sledovali stejný cíl, újmu spolu po celou dobu řízení sdíleli a jedná se o tzv. zájmový soulad (např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2922/2012, a ze dne 29. 5. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3694/2011). Je pravdou, že ke spojení řízení vedených pod sp.zn. 28 C 14/2008 a 28 C 15/2008 došlo až dne 30. 10. 2015, nicméně, obě žaloby byly podány stejný den, žalobci měli stejného právního zástupce, žalobci jsou sourozenci a lze shledat, že tedy jejich újma byla sdílená ihned od počátku, a ne až spojením posuzovaných řízení. S ohledem na uvedené kritérium (význam a sdílená újma) soud základní částku snížil o 25 % (význam 10 %, sdílená újma 15 %).

31. Účastníci řízení se na délce nepodíleli, a to ani aktivně ani pasivně. Nelze odhlédnout od toho, že bylo několikrát odročováno ústní jednání k jejich žádosti, soudní poplatek byl uhrazen až k výzvě soudu, přestože je splatný již s podáním, avšak soud neshledal podíl žalobců natolik podstatný pro délku řízení, aby základní částku modifikoval.

32. Konečně soud uvádí, že při stanovení formy a výše odškodnění přihlédl i ke skutečnosti, že posuzované řízení není ke dni rozhodnutí soudu skončeno.

33. S ohledem na výše uvedené žalobcům náleží přiměřené zadostiučinění za újmu způsobenou jim zjištěným nesprávným úředním postupem v celkové výši 89 700 Kč. Soud vycházel ze základní částky 138 000 Kč (18 000 Kč za rok řízení, při poloviční výši za první dva roky řízení), sníženou o 35 % (- 15 % složitost řízení a více soustav, + 5 % postup soudů, -15 % sdílená újma,- 10 % význam předmětu řízení pro žalobce). Žalovaná v zákonem stanovené lhůtě 6 měsíců žalobcům finanční zadostiučinění neposkytla. Žalobcům tak z přiznané částky náleží požadovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně (podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), a to ode dne 6. 11. 2023, protože právě od tohoto dne se stát ve smyslu konstantní soudní judikatury (srov. například rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. 25 Cdo 2060/2001) ocitl v prodlení, tj. 6 měsíců od uplatnění nároku dne 5. 5. 2023. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. a II. rozsudku.

34. Co do zbytku požadované částky s příslušenstvím soud žalobu výrokem III. a IV. rozsudku jako nedůvodnou zamítl.

35. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 3 o. s. ř., kdy i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Přestože žalobcům výrokově nebylo požadované plnění přiznáno v plném rozsahu, je na místě jim přiznat plnou náhradu nákladů řízení, protože výše přiznané částky závisela toliko na úvaze soudu.

36. Náklady řízení každého z žalobců v dané věci představuje částka 14 342 Kč skládající se ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 12 342 Kč. Náklady právního zastoupení jsou představovány odměny právního zástupce podle § 7 bod 5, 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, za 6 úkonů právní služby ve výši 18 600 Kč (3 100 Kč á úkon) spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, sepisu žaloby, účasti na jednání soudu dne 24. 4. 2024, 21. 8. 2024 a 18. 9. 2024, vyjádření k výzvě soudu doručeného soudu dne 21. 8. 2024 dle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) advokátního tarifu. K odměně je dále připočítaná paušální náhrada hotových výdajů 6 x 300 Kč podle ust. § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Advokát je plátcem daně z přidané hodnoty ve výši 21 %, proto mu soud dále dle § 137 odst. 3 o. s. ř. přiznal částku 4 284 Kč (21 % ze 20 400 Kč). Celkem tak náleží odměna za právní zastupování ve výši 24 684 Kč, kdy soud přiznal každému z žalobců náklady právního zastoupení ve výši 1/2.

37. Soud nepřiznal odměnu za úkon právní služby spočívající ve vyjádření k replice žalované ze dne 23. 1. 2024, neboť žalobci námitky zde uplatněné mohli uvést již v žalobě, resp. tvrzení žalované v jejím vyjádření jim byly zřejmé doručením jejího stanoviska ze dne 31. 10. 2023 (žaloba byla podána dne 29. 11. 2023), resp. žalovaná se v něm vyjadřuje shodně, jako tak učinila v rámci svého Stanoviska. Nejedná se tak o účelný úkon právní služby. Stejně tak soud neshledává účelným úkonem právní služby podání doručené soudu dne 19. 9. 2024, kde právní zástupce specifikuje náklady řízení. Nejedná se o účelně vykonaný úkon právní služby. Dále soud nepřiznal odměnu za uplatnění nároku u žalované ve smyslu § 31 odst. 4 OdpŠk.

38. O lhůtách k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 věty za středníkem o. s. ř., když soud prodloužil zákonnou lhůtu ze 3 dnů na 15, protože takové prodloužení lhůty je možno po žalobcích spravedlivě požadovat a žalované umožní včasné administrativní zpracování soudem uloženého plnění. Místo plnění u náhrady nákladů řízení bylo stanoveno podle § 149 odst. 1. o. s. ř. k rukám zastupujícího advokáta.