22 C 25/2022-87

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Mgr. Janem Lipertem ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa] zastoupen advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa státního zastupitelství] o zadostiučinění 250 000 Kč a o náhradu škody 35 211 Kč, to vše s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 15 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od 4. 2. 2022 do zaplacení do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku ve výši 235 000 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 4. 2. 2022 do zaplacení se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 28 314 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od 4. 2. 2022 do zaplacení do 15 dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku ve výši 6 897 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 4. 2. 2022 do zaplacení se zamítá.

V. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 18 118 Kč k rukám zástupce žalobce do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

Vyjádření účastníků a průběh řízení 1. Žalobce se domáhal za nezákonné trestní stíhání vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 3 T 25/2020, ve kterém byl zproštěn obžaloby, následujících nároků: a) zadostiučinění ve výši 250 000 Kč s příslušenstvím za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonností trestního stíhání, neboť byl obviněn z ublížení na zdraví podle § 147 odst. 1 tr. zákoníku. Proti žalobci bylo vedeno zkrácené přípravné řízení, dne 11. 2. 2020 převzal záznam o sdělení podezření, návrh na potrestání byl podán vůči žalobci dne 5. 3. 2020. Dne 18. 8. 2020 byl nepravomocně odsouzen k peněžitému trestu 10 000 Kč s náhradním trestem dvou měsíců a náhradě škody 25 508 Kč poškozenému. Žalobce byl k odvolání dne 10. 2. 2021 zproštěn se závěrem, že se jednalo o nutnou obranu, čímž se od počátku žalobce bránil. Žalobce se dlouhodobě [anonymizováno 6 slov] [role v řízení], [anonymizováno 11 slov] [role v řízení], [anonymizováno 5 slov]. [role v řízení] [anonymizováno 6 slov]. [role v řízení] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno 6 slov] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno]. Skutečnost, že nebylo zahájeno trestní stíhání vůči útočníkovi, žádal žalobce zohlednit jako specifickou okolnost, která provázela jeho nemajetkovou újmu z nezákonného trestního stíhání, kdy po doručení zprošťujícího rozsudku ve věci žalobce měly orgány činné v trestním řízení konat proti útočníkovi. b) nákladů obhajoby ve výši 35 211 Kč s příslušenstvím jako obrany před nezákonným trestním stíháním za úkony obhájce podrobně specifikované v žalobě (převzetí a příprava obhajoby včetně první porady s klientem dne 20. 1. 2020, účast na výslechu osoby podezřelé dne 11. 2. 2020, prostudování trestního spisu při skončení vyšetřování dne 11. 2. 2020, další porada s klientem přesahující 1 hodinu 17. 3. 2020, odpor do trestního příkazu dne 18. 3. 2020, dopis poškozenému dne 11. 3. 2020, další porada s klientem přesahující 1 hodinu 27. 5. 2020, účast na hl. líčení dne 28. 5. 2020, další porada s klientem přesahující 1 hodinu 12. 8. 2020, účast na hl. líčení dne 13. 8. 2020, polovina odměny za účast na hl. líčení dne 18. 8. 2020 s vyhlášením rozsudku, přípis dne 8. 6. 2020 s označením svědka a urgencí žádosti o protokol z hl. líčení, přípis ze dne 2. 9. 2020 s urgencí žádosti o zaslání protokolu z hl. líčení včetně stížnosti předsedovi soudu, odvolání ze dne 8. 9. 2020, polovina odměny za stížnost do usnesení s opakovanou námitkou do protokolu o hlavním líčení ze dne 22. 10. 2020, účast na veřejném zasedání před odvolacím soudem 20. 1. 2021, účast na veřejném zasedání před odvolacím soudem dne 10. 2. 2021, to vše celkem 15 celých úkonů a 2x úkonů s režijním paušálem 17 x 300 Kč a zvýšením o 21 % DPH).

2. Žalobce byl při jednání dne 21. 9. 2022 poučen v souladu s § 118a odst. 1,3 o. s. ř. s uložením povinnosti doplnit konkrétní skutková vylíčení a důkazy k prokázání těchto tvrzení, jak bylo konkrétně zasaženo do sféry žalobce, jakým konkrétním způsobem a intenzitou se zdůrazněním, že existenci konkrétní skutečnosti, které lze kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce vznik nemajetkové újmy i příčinnou souvislost s trestním stíháním je třeba tvrdit a dokazovat. Současně byl žalobce vyzván k doplnění srovnatelného případu odškodňování nemajetkové újmy vzniklé v důsledku porušení stejných práv, bude-li zřejmé, že oba případy vykazují pro rozhodnutí soudu významné množství jednotících prvků s poučením, že jinak soud vyjde z případů známých z úřední činnosti. Současně byl žalobce poučen o následcích nesplnění výzvy, jímž se vystavuje neúspěchu ve sporu.

3. Žalobce k výzvě soudu doplnil, že žalobce od doby svého napadení pociťoval strach, přičemž ani projednání obvinění nevedlo k vyřešení jeho bezpečí a poskytnutí ochrany. Žalobce se živí jako příslušník ostrahy, a pokud by byl odsouzen, nesplňoval by předpoklady pro výkon profese, což bylo by to důvodem pro okamžité ukončení pracovního poměru. V úvahu přicházelo i zpřísnění kvalifikace, k čemuž nedošlo. Rodina udržuje tradici práce v ostraze, kdy se tak živí i otec žalobce a odsouzení by vzbudilo negativní pohled u otce.

4. Žalovaná se bránila tím, že dne 4. 5. 2022 konstatovala, že vůči žalobci bylo vydáno nezákonné rozhodnutí. K náhradě škody namítla, že úkony právní služby ze dne 8. 6. 2020, 2. 9. 2020, 22. 10. 2020 nejsou honorované úkony ve věci samé, a pokud jde o úkon z 20. 1. 2021, za tento náleží poloviční odměna, neboť jednání soudu bylo jen odročeno. Jinak v průběhu jednání žalovaná po provedeném dokazování již nesporovala existenci závazku žalobce hradit odměnu právní služby. K nemajetkové újmě žalovaná namítla, že žalobce je povinen újmu tvrdit a prokázat. Žalovaná upozornila, že nárok na odškodnění nemajetkové újmy dovodila judikatura a s každým nezákonným trestním stíháním jsou spojeny určité míry frustrace a negativních zásahů do života poškozeného, nikoli však každé nezákonné trestní stíhání musí být odškodněno zadostiučiněním v peněžní podobě. Sporné a nesporné skutečnosti 5. Účastníci při jednání dne 21. 9. 2022 učinili nesporným, že nároky žalobce uplatnil u žalované dne 3. 8. 2021. Mezi účastníky nebylo sporu, že dne 4. 5. 2022 žalovaná konstatovala, že vůči žalobci bylo vydáno nezákonné rozhodnutí a za toto se žalobci omluvila, že žalobce byl bezúhonný a živí se jako pracovník ostrahy od roku 2018. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobci vznikl závazek uhradit obhájci uhradit odměnu s výjimkou úkonů právní služby ze dne 8. 6. 2020, 2. 9. 2020, 22. 10. 2020 a poloviny úkonu z 20. 1. 2021, a že odměna za jeden úkon právní služby činila 1 500 Kč za úkon, 300 Kč paušál a 21% DPH, takže částku 2 178 Kč. Mezi účastníky nebylo sporu ani o průběhu trestního stíhání, jak jej popsala žalovaná ve svém vyjádření ze dne 5. 5. 2022, tedy, že řízení bylo vůči žalobci zahájeno dne 11. 2. 2020 vydáním záznamu o sdělení podezření ze spáchání trestného činu ublížení na zdraví dle § 146 odst. 1 trestního zákoníku. Dne 5. 3. 2020 byl k Obvodním soudu pro Prahu 6 podán návrh na potrestání. Dne 18. 8. 2020 byl žalobce rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 uznán vinným a byl mu uložen peněžitý trest. Na základě podaného odvolání rozhodl dne 10. 2. 2021 Městský soud v Praze o zproštění obžaloby dle § 226 b) trestního řádu. Právní moci nabylo rozhodnutí téhož dne.

6. Mezi účastníky zůstalo sporné, zda se žalobce obával odsouzení, které by znamenalo konec jeho profese a vystavení odsudku svých přátel a otce, kteří rovněž pracují v ostraze, zda se žalobci narušila důvěra v právní stát, zda má být zohledněno, že vůči domnělému poškozenému [jméno] [příjmení] nebylo zahájeny úkony trestního řízení poté, co bylo státnímu zastupitelství doručen zprošťující rozsudek, zda žalobci vznikla škoda v podobě povinnosti nahradit náklady obhajoby obhájci Mgr. [příjmení] i v rozsahu úkonů právní služby ze dne 8. 6. 2020, 2. 9. 2020, 22. 10. 2020 a poloviny úkonu z 20. 1. 2021, zda se tedy jednalo o úkony obhajoby účelné a vynaložené v příčinné souvislosti s obranou proti trestnímu stíhání. Prokázané skutečnosti, důkazy a hodnocení 7. Kromě nesporných tvrzení účastníků vzal soud ve stručnosti za prokázané, že žalobce se obával odsouzení, které by znamenalo konec jeho profese a vystavení odsudku osob v okolí, které rovněž pracují v ostraze. Žalobci se narušila důvěra v právní stát, když byl obviněn místo útočníka. Žalobci vznikla škoda v podobě účelně vynaložených nákladů obhajoby před nezákonným trestním stíháním ve výši mimosmluvní odměny v částce 28 314 Kč.

8. Z trestního spisu Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. 3 T 25/2020 soud učinil zjištění shodná s nespornými tvrzeními účastníků. Nad rámec těchto tvrzení soud zjistil, že veřejné zasedání dne 20. 1. 2021 muselo být odročeno z důvodu řádného neobeslání žalobce k zasedání, obhajoba žalobce argumentující nutnou obranou v trestním řízení byla konzistentní a skutek, který byl žalobci kladen za vinu, nedoznal v průběhu trestního stíhání dramatických změn.

9. Soud měl k dispozici listinné důkazy.

10. Z potvrzení o konání porad soud zjistil, že dne 17. 3. 2020, 27. 3. 2020 a 12. 8. 2020 se konaly porady žalobce s obhájcem vždy přesahující jednu hodinu.

11. Z přípisu ze dne 1. 4. 2022 soud zjistil, že žalovaná žalobce vyzvala k doložení porad a dokladu o zaplacení právních služeb po marném uplynutí 6 měsíční lhůty k předběžnému projednání nároku.

12. Z příjmových podkladních dokladů soud zjistil, že žalobce uhradil obhájci smluvní odměnu za obhajobu před nezákonným trestním stíháním ve výši 40 000 Kč.

13. Z dopisu poškozenému ze dne 11. 3. 2022 s okopírovanou dodejkou, soud zjistil, že se žalobce jako obviněný obrátil prostřednictvím svého obhájce v rámci trestního stíhání na poškozeného o vyčíslení újmy a předložení patřičných dokumentů. Otázka náhrady škody poškozenému byla podstatná pro průběh trestního stíhání, když v úvahu připadaly odklony trestního řízení, ale též pro vinu či nevinu žalobce, neboť utrpěná újma poškozeného je jedním ze znaků trestného činu, ze kterého byl žalobce obviněn.

14. Z osvědčení o DPH soud zjistil, že zástupce žalobce je plátcem této daně.

15. Pokud jde o zásah spočívající v obavách žalobce o odsouzení, které by znamenalo konec jeho profese a vystavení odsudku okolí a narušení důvěry v právní stát, když byl žalobce jako obránce obviněn místo útočníka, soud má toto za prokázané, neboť by takovou újmu vnímala každá rozumně uvažující osoba v postavení žalobce, která by musela čelit trestnímu stíhání.

16. Soud blíže nehodnotil ty důkazy, které byly duplicitní k nesporným tvrzením účastníků (akceptační dopis žalované, uplatnění nároku s dodejkou, stanovisko žalované ze dne 4. 5. 2022, pracovní smlouva ze dne 9. 5. 2018), případně duplicitní k dokazování trestním spisem (rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10. 2. 2021, sp. zn. 7 To 328/2020, rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 z 18. 8. 2020 sp. zn. 3 T 25/2020, protokol o výslechu osoby podezřelé ze dne 11. 2. 2020, protokoly z hlavních líčení ze dne 13. 8. 2020 a 28. 5. 2020, trestní příkaz ze dne 11. 3. 2020, záznam o nahlédnutí do spisu ze dne 11. 2. 2020 a sdělení podezření ze dne 11. 2. 2020). Soud blíže nehodnotil ty důkazy, které nebyly pro rozhodnutí podstatné (výzva k podání vysvětlení ze dne 26. 8. 2022, e-mailová komunikace navazující na dopis poškozenému, substituční plná moc).

17. Soud podrobnější dokazování neprováděl pro nadbytečnost, neboť výše uvedené pro posouzení důvodnosti žaloby plně postačující, když má soud dostatek skutkových zjištění k posouzení dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce i okolností případu. Z téhož důvodu soud v odůvodnění rozsudku nerozvádí dílčí tvrzení účastníků a skutková zjištění učiněná z těch provedených důkazů, která nebyla pro rozhodnutí podstatná, popřípadě by učinil opakovaně shodná skutková zjištění. Žalobce ani po poučení soudem další konkrétní okolnosti nemajetkové újmy netvrdil ani neprokazoval. Závěr o skutkovém stavu 18. Lze shrnout, že nezákonným sdělením o podezření ze spáchání trestného činu ze spáchání trestného činu ublížení na zdraví dle § 146 odst. 1 trestního zákoníku bylo zasaženo do osobního života žalobce, jeho pověsti a cti. Újma žalobce již mírně překračuje běžnou újmu způsobenou každým nezákonným trestním stíháním. Obvinění z trestné činnosti, které s ohledem na násilnou povahu budí vyšší než běžné odsouzení společnosti, obavy z odsouzení, které by mělo vážné dopady na profesní život a reputaci žalobce, které byly podpořeny nepravomocným odsouzením, narušení důvěry v právní stát a příznivý důvod zproštění podle § 226 b) trestního řádu, to vše hovoří o poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu již v peněžité podobě. S ohledem na relativní krátkost trestního stíhání, nižší trestní sazbu naříkaného trestného činu a obecnou povahu tvrzených zásahů by se mělo jednat o odškodnění pouze v symbolické výši 15 000 Kč. Náhrada škody pak žalobci náleží ve výši mimosmluvní odměny v rozsahu 28 314 Kč, když úkony ze dne 8. 6. 2020, 2. 9. 2020, 22. 10. 2020 nebyly úkony ve věci samé (otázka viny či neviny žalobce) a za úkon ze dne 20. 1. 2021 náleží náhrada promeškaného času v hodnotě poloviny úkonu právní služby, neboť veřejné zasedání, ke kterému se řádně dostavil obhájce, se nekonalo. Skutečnost, že vůči útočníkovi poškozenému [jméno] [příjmení] nebyly zahájeny úkony trestního řízení po zproštění žalobce, není v příčinné souvislosti s nezákonným trestním stíháním (nezákonné sdělení o podezření ze spáchání trestného činu). Napadení žalobce útočníkem o Vánocích také není v příčinné souvislosti se sdělením podezření, ke kterému došlo až později. Další skutečnosti soud za prokázané nevzal, neboť nejsou pro rozhodnutí podstatná, případně jsou vyvrácena provedeným dokazováním. Právní hodnocení 19. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., (dále jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

20. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

21. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

22. Podle § 31 odst. 1 OdpŠk náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. (3) Náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně.

23. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle § 31a odst. 2 OdpŠk zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

24. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, se při stanovení formy a výše zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním vychází z povahy trestní věci, z délky trestního stíhání a především z dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry poškozené osoby.

25. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, výše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odst. 2 OdpŠk na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. V každém případě je primárně na žalobci, aby zvolil přesvědčivé srovnání, podle kterého jeho újma z hlediska spravedlnosti není menší než újma jiná, za kterou se přiznává minimálně žalovaná částka. V řízení je to žalobce, kdo žalobou uplatňuje nárok na zaplacení peněžité částky, kterou považuje za přiměřené zadostiučinění. Bez tohoto srovnání zpravidla nebude možno učinit závěr, že právě žalobcem požadovanou částku (nebo i jakoukoliv jinou) lze považovat za přiměřené zadostiučinění, a za přiměřené zadostiučinění bude možno považovat konstatování porušení práva podle § 31a odst. 2 OdpŠk.

26. Trvání negativního zásahu v osobnosti žalobce se nutně ohraničuje maximálně dobou trvání nezákonného stíhání, neboť z hlediska časového je téměř vyloučeno určit dobu, po kterou bude mít zahájení a vedení nezákonného trestního stíhání v osobnostní rovině žalobce (osoby poškozené) negativní následky i po jeho skončení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2813/2011).

27. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 13. 3. 2018 sp. zn. II ÚS 2175/16 Ústavní soud dovodil, že i při důsledném dodržování presumpce neviny představuje každé trestní řízení významný zásah do osobního života trestně stíhané osoby a negativně se dotýká její cti i dobré pověsti. To platí tím spíše v případech mediálně sledovaných, v nichž je trestně stíhaný vystaven nejen reakcím svého bezprostředního okolí, nýbrž je "vydán napospas" hodnocení svých spoluobčanů. Zásah je o to intenzivnější, prokáže-li se následně, že se skutek nestal, nebo nebyl trestným činem.

28. Nejvyšší soud také uvedl, že vznik nemajetkové újmy zpravidla nelze dokazovat, neboť jde o stav mysli osoby poškozené. V řízení se tedy obvykle pouze zjišťuje, zda jsou dány objektivní důvody pro to, aby se konkrétní osoba mohla cítit poškozenou. Jinými slovy řečeno, je třeba zvážit, zda vzhledem ke konkrétním okolnostem případu by se i jiná osoba v obdobném postavení mohla cítit být dotčena ve složkách tvořících ve svém souhrnu nemajetkovou sféru jednotlivce. Zřetelněji vyplývá tato potřeba při využití jiné terminologie, kterou zmiňuje i důvodová zpráva k zákonu č. 160/2006 Sb. – totiž, že nemajetková újma se jinak nazývá újmou morální. Jedná se tedy o utrpění na těch nehmotných hodnotách, které se dotýkají morální integrity poškozené osoby (patří sem zejména její důstojnost, čest, dobrá pověst, ale i jiné hodnoty, které se zpravidla promítají i v niterném životě člověka – svoboda pohybu, rodinný život apod.; k tomu srov. NS sp. zn. 30 Cdo 3731/2011).

29. Nelze dovodit přímou odpovědnost státu za jednání svobodně uvažujících osob, které věděly či vědět měly (dle zásady ignoratia juris non excusat), že ze samotného zahájení trestního stíhání nelze dovozovat, že se osoba stíhaná dopustila trestného činu či jiného právně či morálně závadného jednání, ale přesto se řídily předsudkem, jež hovoří protichůdně. Opačný přístup by předsudečné jednání legitimizoval (NS 30 Cdo 4879/2015).

30. Soud posoudil nárok po právní stránce podle § 1 odst. 1 OdpŠk, § 5 písm. a) OdpŠk, § 7 odst. 1 OdpŠk, § 8 odst. 1 OdpŠk za užití § 31 OdpŠk a § 31a odst. 1, 2 OdpŠk a dle shora uvedené judikatury, když se žalobce domáhal zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu za vydání nezákonného sdělení o podezření ze spáchání trestného činu a náhradu škody v podobě nákladů na obhajobu před nezákonným trestním stíháním. V řízení bylo prokázáno vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk, když trestní stíhání žalobce neskončilo pravomocným odsouzením, čímž mu vznikl nárok na náhradu újmy dle § 31a odst. 1 OdpŠk a § 31 OdpŠk z titulu nezákonného rozhodnutí. V řízení bylo nesporné, že nároky žalobce předběžně uplatnil u žalované, takže věc může být projednána soudem.

31. Pokud jde o náhradu nemajetkové újmy, soud uvádí následující.

32. V případě náhrady nemajetkové újmy z titulu nezákonného rozhodnutí není dána vyvratitelná domněnka, že jím byla dotčené osobě způsobena imateriální újma. Naopak, v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce, a vznik nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk. Žalobce byl v tomto směru poučen dle § 118a odst. 1,3 o. s. ř. o povinnosti tvrzené zásahy prokázat a tvrdit existenci konkrétních skutečností, které lze kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce, vznik nemajetkové újmy, její intenzitu i příčinnou souvislost s trestním stíháním. Na druhou strany lze obecně říci, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného. Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění„ liché“, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem.

33. Soud posoudil shora zjištěné skutečnosti v souladu s právní úpravou a citovanou judikaturou a shledal poskytnuté morální zadostiučinění za nedostatečné, když zásahy trestního stíhání do života nejsou tímto zadostiučiněním vyváženy dostatečně. V tomto směru soud upozorňuje, že trestní stíhání trvalo sice krátce od 11. 2. 2020 do 10. 2. 2021, ale již jen z pozice, do které se žalobce dostal, by každá rozumně uvažující bytost vnímala obavy z odsouzení, na kterých žalobce vystavěl svá tvrzení o zásahu do jeho nemajetkové sféry. Obavy z odsouzení žalobce byly podpořeny nepravomocným odsouzením. Odsouzení žalobce by mělo vážné dopady na profesní život bezpečnostního pracovníka a jistě by vedlo k odsudkům okolí žalobce (přátel a otce). Žalobci svědčí příznivý důvod zproštění podle § 226 písm. b) trestního řádu, když byl vyšetřován za svou nutnou obranu. Důvěra žalobce v právní stát byla otřesena, když byl stíhán místo útočníka. Obvinění z trestné činnosti pro svou násilnou povahu budí vyšší než běžné odsouzení společnosti. Žalobce byl bezúhonný. Žalovaná tyto skutečnosti dostatečně nezohlednila, a proto nelze již poskytnuté morální zadostiučinění považovat za dostatečné.

34. Na druhou stranu výše požadovaného zadostiučinění žalobcem je nepřiměřená, když nereflektuje právě krátkou dobu trestního stíhání a nízkou trestní sazbu, která žalobci hrozila. Žalované pak nelze klást k tíži jednání třetích osob ani dobu, kdy se měly dopustit protiprávního chování vůči žalobci. Odpovědnost za namítané prodlení s prověřením role [jméno] [příjmení] při útoku na žalobce by bylo samostatným odpovědnostním titulem, který nemá přímou souvislost s nezákonným sdělením podezření. Žalobce zásahy do svého života přes poučení soudu podle § 118a odst. 1 o. s. ř. vylíčil obecně.

35. Soud při jednání dne 21. 9. 2022 provedl srovnání s případy z praxe Městského soudu v Praze projednané Obvodním soudem pro Prahu 2.

36. Jedná se o případ poškozeného projednávaný u Městského soudu v Praze sp. zn. 11 Co 260/2019, při délce trestního stíhání 1,5 roku s hrozbou trestu odnětí svobody až 5 let s důvodnou obavou o trest zákazu činnosti pro zločin zneužití pravomoci úřední osoby, poškozený byl bezúhonný, obával se o ztrátu zaměstnání u městské policie, měl komplikace s vyšším krevním tlakem, ztratil zájem o koníčky, okrajově se to dotklo i jeho rodinných vztahů, poškozený byl odškodněn částkou 10 000 Kč s příslušenstvím. Případ žalobce je srovnatelný krátkou dobou trestního stíhání, obě obvinění budí vyšší než běžné společenské odsouzení. Případy spojují i obavy z odsouzení, které by měly vážné dopady do profesní sféry. Případ žalobce je méně závažný o něco málo nižší sazbou, bez ztráty zájmu o koníčky, narušení rodinných vztahů se žalobce jen obával. Případ žalobce je obecně závažnější pro kritéria vyšší narušení důvěry ve stát, nepravomocné odsouzení a příznivý důvod zproštění. Soud proto dospěl k závěru o přiměřenosti částky 15 000 Kč odškodnění.

37. Dále se jednalo o případ Městského soudu v Praze 51 Co 242/2016 – 72, ve kterém byl poškozený stíhán po dobu 11 měsíců za ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku a pro přečin výtržnictví dle § 358 odst. 1 tr. zákoníku s hrozícím trestem odnětí svobody 3 let, v důsledku trestního stíhání poškozený skončil jako profesionální trenér. Poškozený zproštěn podle § 226 písm. a) tr. řádu. Měl jednu předchozí trestní zkušenost, za kterou byl amnestován. Poškozený žil na malém městě. Obával se výsledku trestního stíhání. Skutek se týkal fyzického napadení. Narušena pověst poškozeného okolí. Za adekvátní bylo shledáno zadostiučinění 20 000 Kč. Případ žalobce je srovnatelný povahou obvinění, délkou trestního stíhání, obavami o výsledek trestního stíhání. Případ žalobce je závažnější nepravomocným odsouzením tím, že neměl předchozí trestní zkušenost a došlo k narušení důvěry ve stát. Případ žalobce je obecně méně závažný, neboť profesního poškození se žalobce jen obával, poškozený byl zproštěn z ještě příznivějšího důvodu, že se skutek nestal. Žalobce nežil na malém městě, kde jsou zásahy do pověsti více intenzivní. Soud proto dospěl k závěru o přiměřenosti částky 15 000 Kč.

38. Oba případy vykazují s případem žalobce množství jednotících prvků. První případ je méně závažný než případ žalobce, druhý v pořadí naopak více závažný a částka 15 000 Kč se tak jeví přiměřená i ve srovnání s obdobnými případy.

39. Žalovaná se ocitla v prodlení s peněžitým plněním, a proto je povinna zaplatit žalobci i zákonné úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 11,75 % ročně z přiznaných částek od 4. 2. 2022 do zaplacení, když žalovaná se dostala do prodlení po uplynutí 6 měsíční lhůty od předběžného uplatnění nároku (3. 8. 2021). Žalovaná nechala lhůtu k dobrovolnému plnění marně propadnout, a proto výzva k doložení podkladů na prodlení žalované ničeho nemění (srov. 30 Cdo 264/2012).

40. Soud s ohledem na veškeré okolnosti případu ve srovnání s podobnými případy shledal za dostatečné zadostiučinění ve výši 15 000 Kč. Soud považuje zadostiučinění za slušné i s ohledem na úctu státu k soukromému životu žalobce (viz nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 4293/18). Žalovaná žalobci poskytla morální satisfakci (omluvu), proto soud žalobci přiznal tuto částku, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.

41. Zbývající zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání soud jako nedůvodné zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.

42. Pokud jde o náhradu škody spočívající v nákladech obhajoby, soud uvádí, že výše náhrady se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně, tedy advokátního tarifu (zákon č. 177/1996 Sb., dále jen„ AT“). Advokát veškeré úkony pro žalobce vykonal. Jeden úkon právní služby byl honorován částkou 2 178 Kč (1 500 Kč za úkon, 300 Kč paušál a 21% DPH). Úkony týkající se procesní nebo důkazní stránky řízení nelze považovat za úkony ve věci samé (viz např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 9. 2004, sp. zn. 2 To 28/2004). Za pojem věc sama je v dané věci považovat pouze otázku neviny žalobce. Označení svědků s žádostí o protokol ze dne 8. 6. 2020, urgence o protokol s navazující stížností předsedovi soudu ze dne 2. 9. 2020 a opakovaná námitka do protokolu a na ní navázaná stížnost ze dne 22. 10. 2020 nelze považovat za honorované úkony právní služby (úkony ve věci samé), za které by náležela odměna podle § 11 odst. 1 písm. d) AT. Pokud jde o polovinu odměny za účast na jednání dne 20. 1. 2021, žalovaná správně namítla, že podle § 14 odst. 2 AT náleží za tento úkon pouze polovina odměny, když jednání se nekonalo, ale obhájce se dostavil, neboť nebyl včas vyrozuměn o nekonání zasedání. Žalobci proto nenáleží částka 6 897 Kč. Zbývající úkony právní služby byly důvodné. Soud ve stručnosti odkazuje na žalobní tvrzení, účelnost úkonů ostatně nesporovala posléze ani žalovaná. Žalobci proto náleží zbývající část náhrady škody ve výši 28 314 Kč.

43. Z výše uvedených důvodů soud žalobě vyhověl částečně co do náhrady škody za náklady obhajoby ve výši 28 314 Kč, jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku.

44. Zbývající náhradu škody za náklady obhajoby ve výši 6 897 Kč jako nedůvodnou zamítl, jak je uvedeno ve výroku IV. rozsudku. Náklady řízení 45. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1, 3 o. s. ř., neboť žalobce byl převážně úspěšný. Vzhledem k tomu, že za částečný úspěch žalobce s nárokem nemajetkové újmy se pojí plná náhrada nákladů, neboť plnění záviselo na úvaze soudu, započítává se nárok nemajetkové újmy na tarifní hodnotu a úspěch podle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. částkou 50 000 Kč (NS sp. zn. 30 Cdo 3378/2013). Žalobce se dále domáhal částky 35 211 Kč. Žalobce byl úspěšný s částkou 78 314 Kč a neúspěšný s částkou 6 897 Kč, a proto mu náleží náhrada v rozsahu 84 %.

46. Náklady žalobce jsou představovány soudním poplatek ve výši 4 000 Kč (2 x 8a Sazebníku) a náklady právního zastoupení. Odměnu advokáta soud určil podle AT. Advokát učinil následující úkony právní služby při tarifní hodnotě sporu 85 211 Kč podle § 8 odst. 1 AT ve spojení § 9 odst. 4 písm. a) AT: převzetí zastoupení, podání žaloby, účast na jednání soudu, to vše po 4 540 Kč. Advokát má právo na paušální náhradu režijních nákladů 3 x 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT. Advokát je plátce 21 % DPH. Celkem náklady žalobce činí 21 569 Kč dle následujícího výpočtu (4 000 + 1,21 x (3 x 4 540 + 3 x 300)). Zaslání předžalobní výzvy poté, co bylo postupováno dle § 14 zákona č. 82/1998 Sb., je úkonem nadbytečným (Vojtek, P., Bičák, V. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, str. 280). Náhrada v rozsahu 84 % proto činí 18 118 Kč.

47. Zaplacení nákladů uložil soud neúspěšné žalované zaplatit k rukám zástupce žalobce dle § 149 odst. 1 o. s. ř., jak je uvedeno ve výroku V. rozsudku.

48. Delší lhůta plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. odpovídá podmínkám čerpání prostředků ze státního rozpočtu, žalovaná o tuto lhůtu požádala a žalobce prodloužení lhůty k plnění nepoškozuje.

49. Závěrem soud uvádí, že v daném případě není odvolání přípustné do výroku IV. rozsudku, neboť bylo rozhodováno o bagatelním nároku, který nepřesahoval částku 10 000 Kč. Soud v této souvislosti připomíná, že dne 30. 9. 2017 došlo k novelizaci ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. Cílem změny bylo sjednocení úpravy odvolání a dovolání, tedy ustanovení § 202 o. s. ř. s ustanovením § 238 o. s. ř., které upravuje podmínky pro dovolání (viz důvodová zpráva k zákonu č. 296/2017 Sb.). Přípustnost odvolání se tak zkoumá ve vztahu ke každému z uplatněných nároků samostatně bez ohledu, že byly uplatněny v jednom řízení a součet výše plnění ze všech těchto samostatných nároků přesahuje částku 10 000 Kč, stejně jako je tomu u dovolání (viz např. NS 25 Cdo 1791/2018).