22 C 256/2021-127

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Mgr. Janem Lipertem ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa] zastoupen advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa státního zastupitelství] jednající Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových sídlem [adresa] o 144 000 Kč, o 144 000 Kč a 60 000 Kč, to vše s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 50 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 19. 12. 2021 do zaplacení do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku ve výši 94 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 19. 12. 2021 do zaplacení se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 29 333 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 19. 12. 2021 do zaplacení do 15 dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku ve výši 114 667 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 19. 12. 2021 do zaplacení se zamítá.

V. Řízení se co do částky 55 813 Kč zastavuje.

VI. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 55 813 Kč od 19. 12. 2021 do zaplacení do 15 dnů od právní moci rozsudku.

VII. Žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 4 187 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 19. 12. 2021 do zaplacení se zamítá.

VIII. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 50 770 Kč k rukám zástupce žalobce do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

Vyjádření účastníků a průběh řízení 1. Žalobce se domáhal po žalované: a) zadostiučinění ve výši 144 000 Kč s příslušenstvím za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným usnesením o zahájení trestního stíhání ze dne 23. 4. 2012 pro přečin legalizace výnosů z trestné činnosti z nedbalosti podle § 217 odst. 1, 2 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., ve znění účinném do 31. 1. 2019, (dále jen„ tr. zákoník“), přičemž dne 23. 5. 2014 došlo ke změně kvalifikace na účastenství ve formě pomoci ke zločinu podvodu podle § 209 odst. 1,4, písm. d) tr. zákoníku s hrozícím trestem až osm let. K odvolání státního zástupce byl zprošťující rozsudek dne 7. 10. 2014 zrušen a věc vrácena státnímu zástupci k došetření. Dne 21. 1. 2021 se žalobce dotázal na stav řízení a po sdělení, že věc byla odložena, což považoval žalobce za nesprávný postup, bylo k podnětu žalobce usnesením ze dne 8. 6. 2021 státního zastupitelství zrušeno usnesení o zahájení trestního stíhání pro zásadní vady. Žalobce zdůraznil, že každé nezákonné stíhání představuje zásah do soukromého a osobního života, pověsti a cti. Po změně kvalifikace žalobci hrozil trest odnětí svobody v délce až 8 let. Nezákonné usnesení znamenalo významný zásah do soukromého života, rodinného života a zhoršení společenského postavení. b) Dále se žalobce domáhal zadostiučinění ve výši 144 000 Kč s příslušenstvím za nepřiměřenou délku shora uvedeného trestního stíhání za období od 23. 4. 2012 do 8. 6. 2021. Žalobce vytkl jako zásadní průtah nečinnost po zrušení zprošťujícího rozsudku do zrušení usnesení o zahájení trestního stíhání. c) Žalobce se konečně domáhal i zadostiučinění ve výši 60 000 Kč s příslušenstvím za nemajetkovou újmu způsobenou v odškodňovacím řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. [spisová značka] (dále též„ odškodňovací řízení“) o náhradu škody v podobě nákladů obhajoby za období od 7. 6. 2016 do 20. 1. 2021 Žalobě ze dne 7. 6. 2016 bylo vyhověno dne 25. 5. 2020, což potvrdil odvolací soud dne 20. 1. 2021.

2. Žalobce požadoval u všech nároků zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z žalované částky od 19. 12. 2021 do zaplacení.

3. Žalobce dne 14. 6. 2022 k obraně žalované doplnil, že je jeho právem a taktikou činit dotazy na stav řízení nikoli povinností. Žalobce se nacházel v nejistotě a obavách z budoucnosti se stavy úzkosti. Žalobce se tolik nevěnoval svým dětem a v důsledku nervozity a frustrace se s manželkou více hádal, utrpěl jejich intimní život a byly narušeny vztahy s členy rodiny. Žalobce se potýkal se společenským odsouzením sousedů a známých, kteří se s ním přestali bavit. Žalobce měl ztratit obchodní partnery a snížili se mu počty zakázek. Ke srovnání navrhl rozsudek Městského soudu v Praze [spisová značka] a Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. [spisová značka]. Konstatování porušení práva u nepřiměřené délky má být výjimečné, což není daný případ.

4. Žalobce byl při jednání dne 22. 6. 2022 upozorněn podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., že dosud rozhodné skutečnosti uvedl neúplně, a proto mu soud uložil při jednání vylíčit konkrétně skutková tvrzení a označit důkazy, jakým způsobem a v jaké intenzitě se žalobce tolik nevěnoval svým dětem, jak utrpěl intimní život žalobce, jak byly narušeny vztahy s členy rodiny, jaké obchodní partnery ztratil a jak se mu snížil počet zakázek.

5. Žalobce doplnil, že většina obtíží žalobce byla způsobena stresem a nejistotou z probíhajícího trestního řízení, kdy po změně kvalifikace žalobci hrozil trest odnětí svobody až ve výši 8 let. Žalobce netrávil tolik času s dětmi z hlediska péče, pomoci a podpory se školou. Žalobce se stranil svých přátel, trávil čas o samotě, chodil později spát a ve zvýšené míře po jistou dobu užíval i alkoholické nápoje jako uvolnění před spaním, což se nelíbilo manželce a docházelo i na toto téma k rozkolům. Manželka v důsledku tohoto celého napětí byla nucena podstoupit medikamentózní léčbu, která trvá dosud. Žalobce uvedl, že zásah do svého zdravotního stavu žádá zohlednit jako okolnost prohlubující nemajetkovou újmu za nezákonné trestní stíhání. Zdravotním zásahem žalobce mínil stres, který se i ve zdravotní stránce projevoval bolestí páteře.

6. Žalobce vzal žalobu částečně zpět podáním ze dne 28. 8. 2022 co do částky 55 813 Kč za nepřiměřenou délku odškodňovacího řízení poté, co tuto částku žalovaná uhradila. Soud proto řízení v tomto rozsahu podle § 96 odst. 2,3 o. s. ř. zastavil, jak je uvedeno ve výroku V. rozsudku.

7. K dalšímu jednání dne 8. 7. 2022 se žalobce nedostavil a dalšího možného poučení podle § 118a o. s. ř. se proto vzdal.

8. Žalovaná se bránila, že trestní stíhání žalobci bylo nezákonné a nepřiměřeně dlouhé, avšak jako dostatečné zadostiučinění shledala konstatování porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě a vydání nezákonného rozhodnutí s omluvou. Za nepřiměřenou délku odškodňovacího řízení žalovaná shledala dostatečnou částku 55 813 Kč. Žalovaná namítla, že žalobce o trestní stíhání nejevil od 7. 10. 2014 do 21. 1. 2021 žádný zájem a vůči žalobci neprobíhali žádné úkony, když se jeví, že žalobce měl stejně jako státní zástupce trestní stíhání za skončené, ze stejného důvodu se žalované jeví jako dostatečná morální satisfakce za nepřiměřenou délku řízení. Odškodňovací řízení mělo standardní význam pro žalobce a vykazovalo znaky složitosti (minus 5 % zadostiučinění).

9. Žalovaný byla při jednání dne 22. 6. 2022 podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. poučena, aby ve lhůtě 7 dní od jednání konkrétně tvrdila a prokázala, jaké úkony probíhaly vůči žalobci v řízení zahájeném usnesením policie ze dne 23. 4. 2012 v období od návrhu na podání obžaloby ze dne 26. 9. 2013 do 8. 6. 2021, neboť po provedeném dokazování toto nebylo v úplnosti zjištěno.

10. Žalovaná reagovala podáním ze dne 28. 6. 2022, kde ve shodě s žalobcem vylíčila, že po doručení obžaloby v říjnu 2013 soud provedl ve dnech 19. 12. 2013, 30. 1. 2014, 13. 3. 2014, 24. 4. 2014, 12. 6. 2014 a 19. 6. 2014 hlavní líčení, kdy dne 19. 6. 2014 byl vynesen rozsudek. Dále žalovaná doplnila, že dne 5. 8. 2014 bylo podáno odvolání státního zastupitelství, spis byl odeslán odvolacímu soudu dne 28. 8. 2014, který obdržel spis 2. 9. 2014 Městský soud v Praze rozhodl o odvolání dne 7. 10. 2014 usnesením, kterým byl napadený rozsudek zrušen a věc byla vrácena státnímu zástupci k došetření dne 14. 10. 2014. Dne 15. 12. 2014 byl Městskému státnímu zastupitelství v [obec] podán podnět k podání stížnosti pro porušení zákona, přičemž ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona dne 16. 9. 2016 podal a Nejvyšší soud o ní rozhodl dne 15. 3. 2017. V návaznosti na toto rozhodnutí rozhodl dne 2. 8. 2018 státní zástupce Městského státního zastupitelství v [obec] o zrušení usnesení o zahájení trestního stíhání [anonymizováno]. [příjmení] a policejnímu orgánu bylo uloženo, aby ve věci rozhodl, načež dozorová státní zástupkyně Obvodního státníhobzastupitelství pro [část Prahy] 15. 8. 2017 vrátila věc policejnímu orgánu k došetření, neboť zaujala právní názor, že věc žalobce byla soudem vrácena do stadia prověřování (tj. před zahájení trestního stíhání). Následně byla věc na policejní linii i linii státního zastupitelství spojena s věcí sp. zn. [spisová značka] (podezřelý [anonymizováno]. [příjmení]) a dne 31. 10. 2017 policejní orgán rozhodl o odložení věci dle § 159a odst. 5 trestního řádu. Proti tomuto usnesení si podala poškozená stížnost, o které rozhodla státní zástupkyně OSZ pro [část Prahy] [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], když ji zamítla jako nedůvodnou. Tímto bylo trestní řízení v dané věci ukončeno a další úkony neprobíhaly. Následně žalobce kontaktoval dne 20. 1. 2021 OSZ pro [část Prahy] žádostí na stav věci, dozorový státní zástupce mu dne 28. 1. 2021 sdělil, že věc byla dne 31. 10. 2017 odložena, přičemž tento typ rozhodnutí se podezřelým osobám nedoručuje. S tímto žalobce vyjádřil dne 8. 3. 2020 nesouhlas, načež státní zástupce OSZ pro [část Prahy] tohoto důvodu předložil dne 12. 3. 2021 věc k výkonu dohledu Městskému státnímu zastupitelství v [obec]. Dne 18. 5. 2021 byl spisový materiál vrácen se závazným právním názorem, že je dosud zahájeno trestní stíhání proti žalobci a J. [příjmení]. Následně dne 8. 6. 2021 rozhodl dozorový státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy] o zrušení usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání žalobce.

11. Předmětem řízení po částečném zpětvzetí zůstala náhrada nemajetkové újmy za nezákonnost trestního stíhání ve výši 144 000 Kč s příslušenstvím, náhrada nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku trestního stíhání ve výši 144 000 Kč s příslušenstvím za období od 23. 4. 2012 do 8. 6. 2021 a 4 187 Kč s příslušenstvím za nepřiměřenou délku odškodňovacího řízení za období od 7. 6. 2016 do 20. 1. 2021. Sporné a nesporné skutečnosti 12. Nesporným účastníci při jednání dne 22. 6. 2022 učinili uplatnění žalovaných nároků dne 18. 6. 2021 u žalované, na základě kterého žalovaná uhradila žalobci částku ve výši 55 813 Kč dne 21. 2. 2022. Mezi účastníky nebylo sporu o průběhu nezákonného trestního stíhání, jak jej shrnula žalovaná ve vyjádření ze dne 22. 2. 2022, tedy že dne 23. 4. 2012 bylo zahájeno trestní stíhání žadatele pro přečin legalizace výnosů z trestné činnosti z nedbalosti dle § 217 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Následně byla dne 7. 10. 2013 podána obžaloba pro přečin legalizace výnosů z trestné činnosti z nedbalosti k Obvodnímu soudu pro Prahu 4. Dne 19. 6. 2014 byl vyhlášen rozsudek, kterým byl žalobce zproštěn obžaloby. Městský soud v Praze jako odvolací při veřejném zasedání konaném dne 7. 10. 2014 vydal usnesení, které nabylo právní moci dne 7. 10. 2014, jímž byl napadený rozsudek ze dne 19. 6. 2014 zrušen a věc byla vrácena státnímu zástupci k došetření. Tehdejší dozorový státní zástupce zaujal právní názor, že rozhodnutím Městského soudu v Praze byla věc vrácena nikoli do fáze vyšetřování, ale do fáze prověřování, čemuž nasvědčovalo i odůvodnění daného rozhodnutí. Tento právní názor se však ukázal nesprávným, jak uvedl dohledový státní zástupce Městského státního zastupitesltví v [obec] dne 14. 5. 2021. Dozorová státní zástupkyně, jakož i policejní orgán, však dle tohoto právního názoru postupovali a policejní orgán dne 31. 10. 2017 věc odložil dle § 159a odst. 5 trestního řádu a následně dozorová státní zástupkyně zamítnula stížnost proti tomuto rozhodnutí. Tato posledně zmíněná rozhodnutí však nebyla navrhovateli doručena, neboť taková rozhodnutí se nedoručují podezřelému, ale toliko osobě poškozené. Dne 28. 1. 2021 bylo tedy dozorovým státním zástupcem žadateli k jeho dotazu sděleno, že věc byla odložena postupem podle § 159a odst. 5 tr. řádu. Po přezkoumání spisového materiálu dne 14. 5. 2021 dospěl státní zástupce Městského státního zastupitelství v [obec] v rámci výkonu dohledu k závěru, že postup státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy] správný a řízení vedené proti žadateli trpí procesními vadami, jelikož nikdy nedošlo ke zrušení usnesení o zahájení trestního stíhání státním zástupcem a je tak nadále stíhán jako obviněný. Usnesením ze dne 8. 6. 2021 bylo státním zástupcem Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy] usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 23. 4. 2012 s právní mocí k 8. 6. 2021.

13. Sporné mezi účastníky zůstalo, zda žalobci náleží peněžité zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání, zda žalobci náleží peněžité zadostiučinění za nepřiměřenou délku trestního stíhání, zda bylo odškodňovací řízení Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. [spisová značka] složité a zda je již poskytnuté zadostiučinění přiměřené, zda má na zadostiučinění vliv, že žalobce po zrušení zprošťujícího rozsudku na stav řízení dotázal až dne 21. 1. 2021, zda se žalobce nacházel v nejistotě a obavách z budoucnosti se stavy úzkosti, zda se žalobce tolik nevěnoval svým dětem a v důsledky nervozity a frustrace se s manželkou více hádal, utrpěl jejich intimní život a byly narušeny vztahy s členy rodiny, zda se žalobce se potýkal se společenským odsouzením sousedů a známých, kteří se s ním přestali bavit, a zda ztratil obchodní partnery a snížili se mu počty zakázek.

14. Soud má ve stručnosti za prokázané, že vzhledem k intenzitě újmy žalobce z nezákonného trestního stíhání lze žalobce odškodnit jen peněžitým zadostiučiněním a žalobci náleží i peněžité zadostiučinění za nepřiměřenou délku trestního stíhání v období, kdy byl z jeho strany projevován zájem o průběh řízení. Odškodňovací řízení bylo složitější a poskytnuté zadostiučinění za jeho nepřiměřenou délku lze považovat za dostatečné. Žalobce se nacházel v nejistotě a obavách z budoucnosti se stavy úzkosti do 7. 10. 2014. Nevěnoval se tolik svým dětem a s manželkou více hádal, a to nejen v důsledku nervozity a frustrace ale také pro vyšší míru konzumace alkoholu, kterým mírnil stres. Tímto trpěl i jejich intimní život. [příjmení] žalobce, který u něj vyvolal podráždění a uzavřenost, což narušilo i jeho vztahy se syny. Známí v zaměstnání se o trestním stíhání dozvěděli a vyptávali se, jak dopadlo. Jinak známí či sousedé žalobce s trestním stíháním nekonfrontovali. Někteří známí za žalobcem před trestním stíháním jednou za měsíc jezdili, což s trestním stíháním přestalo z důvodu dusné atmosféry u žalobce doma. Prokázané skutečnosti, důkazy a hodnocení 15. Kromě nesporných tvrzení účastníků vzal soud ve stručnosti za prokázané následující dílčí skutková zjištění.

16. Z policejního spisu sp. zn. [anonymizováno] [číslo] 2013 [číslo] soud zjistil, že žalobci bylo usnesením o zahájení trestního stíhání ze dne 23. 4. 2012 kladeno za vinu, že jako osoba samostatně výdělečně činná [anonymizována čtyři slova], kdy měl podle policie [anonymizována čtyři slova] [hmotnost] [anonymizována tři slova] [země]. Usnesení bylo žalobci doručeno dne 2. 5. 2012. Dne 7. 5. 2012 žalobce udělil plnou moc Mgr. [jméno] [příjmení], který dále k zastupování žalobce zmocnil Mgr. [jméno] [příjmení]. Dne 24. 5. 2012 žalobce při výslechu uvedl, že je ženatý, OSVČ, má čistý měsíční příjem 20 000 Kč a je nemajetný, takže tvrzenou škodu nemůže uhradit. Žalobce využil svého práva nevypovídat. Žalobce uvedl, že netrpí akutními potížemi, bere léky na tlak a odvodnění organismu. Žalobce pouze stručně uvedl, že postupoval standardně, a že má doklady v pořádku. V dubnu 2012 vyslechla svědka o [příjmení], [příjmení]. V květnu vyslechla policie svědka [příjmení]. V červnu vyslechla policie svědka [příjmení], Pecku, Raka, [příjmení], [příjmení]. V srpnu 2012 policie vyslechla svědkyni [příjmení]. Policie zajistila dodací a účetní doklady, e-mailovou komunikaci k zásilce oříšků, dokumentaci skládky i dodávání odpadu na skládku, jakož i součinnost celní správy obchodního rejstříku, finanční šetření. Součástí podkladů bylo i nepravdivé potvrzení o zničení dovezených oříšků vydaných žalobcem. Policie provedla i dožádání v lednu 2013 na [anonymizováno] poškozeného. Zajištěné e-mailové komunikace bylo větší množství (viz svazek 3 trestního spisu). Žalobce byl bezúhonný bez záznamu v opisu rejstříku trestů. Dne 3. 5. 2013 byl žalobce vyrozuměn o možnosti prostudovat trestní spis, což učinil 30. 5. 2013. Dne 10. 6. 2013 byly odmítnuty návrhy na doplnění dokazování a podán návrh na podání obžaloby. Dne 26. 6. 2013 bylo zrušeno jako nezákonné usnesení spoluobviněného [příjmení], které bylo znovu zahájeno dne 12. 8. 2013. Dne 18. 9. 2013 byla zamítnuta stížnost spoluobviněného proti usnesení o zahájení trestního stíhání jako nedůvodná. Dne 10. 9. 2013 byl spoluobviněný znovu vyslechnut. Dne 10. 9. 2013 byli obvinění znovu vyrozuměni o možnosti prostudovat trestní spis, což žalobce učinil dne 26. 9. 2013. Dne 26. 9. 2013 byly odmítnuty návrhy na doplnění dokazování a podán návrh na podání obžaloby. Ve svazku č. VII je založeno usnesení Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka] o zrušení rozsudků a vrácení celé věci státnímu zástupci k došetření, kdy v případě žalobce přichází v úvahu kvalifikace pomoci ke zločinu podvodu, avšak skutek musí být popsán odlišně, než učinil policejní orgán. Svazek [číslo] následující se týkal stíhání obviněného [jméno] [příjmení] pro úmyslné zmocnění 22 tun lískových oříšků dle usnesení ze dne 14. 1. 2014. Dne 28. 3. 2014 policie navrhla podat obžalobu na [jméno] [příjmení]. Dne 31. 8. 2016 byla věc obviněného [příjmení] vrácena k došetření s právní mocí dne 7. 12. 2016. Dne 26. 9. 2017 byly spojeny věci [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] ke společnému projednání. Dne 22. 9. 2016 byla podána stížnost pro porušení zákona v neprospěch obviněného [jméno] [příjmení], čemuž Nejvyšší soud dne 15. 3. 2017 vyhověl. Dne 2. 8. 2017 bylo usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 12. 8. 2013 vůči [jméno] [příjmení] zrušeno.

17. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že žalobou doručenou soudu dne 7. 6. 2016 se žalobce domáhal náhrady škody za náklady obhajoby ve výši 79 763 Kč, když vylíčil, že vůči němu bylo vydáno nezákonné rozhodnutí o zahájení trestního stíhání pro legalizaci výnosů z trestné činnosti z nedbalosti doručené dne 2. 5. 2012 a po zrušení zprošťujícího rozsudku se dle žalobce věc vrátila do přípravného řízení před zahájení trestního stíhání, a proto žádal náhradu škody za tři desítky marných právních služeb. Dne 6. 9. 2016 byla žalovaná vyzvána k vyjádření, což učinila dne 5. 10. 2016. Dne 6. 1. 2017 byl vyžádán přílohový spis, který nebyl zapůjčen z důvodu řešení stížnosti pro porušení zákona. Spisový materiál nebyl zapůjčen ani dne 9. 6. 2017, kdy státní zastupitelství sdělilo, že ve věci musí z pokynu Nejvyššího soudu znovu rozhodnout. Soud následně opakovaně urgoval zapůjčení spisu. Dne 5. 4. 2018 bylo nařízeno jednání na 22. 6. 2018, které se konalo, avšak muselo být z důvodu nezapůjčení spisu odročeno na 25. 9. 2018. Dne 18. 7. 2018 žalobce doplnil žalobu. Jednání muselo být z důvodu nezapůjčení spisu odročeno na 11. 12. 2018, kde bylo provedeno dokazování spisem. Za účelem vyžádání dalšího spisu odročeno na neurčito. Žádosti o zapůjčení nebylo dne 20. 12. 2018 vyhověno. Po urgencích dne 22. 5. 2019 Obvodní státní zastupitelství sdělilo, že požadovaný spis se nachází u Obvodního soudu pro Prahu 2 u jiné spisové značky. Spis se podařilo vyžádat z důvodu jeho navrácení v souběžné věci až dne 5. 3. 2020. Jednání se konalo dne 26. 5. 2020, kde soud žalobě po doplnění dokazování plně vyhověl. Dne 30. 6. 2020 se žalovaná odvolala. Dne 10. 8. 2020 se žalobce k odvolání vyjádřil. Dne 11. 8. 2020 byl spis předložen odvolacímu soudu, který dne 3. 9. 2020 nařídil jednání na 26. 10. 2020, ale z důvodu nouzového stavu pro nákazu COVID-19 bylo jednání odročeno na 20. 1. 2021, kdy odvolací soud rozsudek potvrdil. Řízení pravomocně skončilo dne 8. 2. 2021.

18. Soud měl k dispozici výpověď žalobce, z které zjistil, že nejvíce trýznila žalobce nejistota, jak trestní stíhání dopadne. Žalobce měl obtíže psychického rázu, špatně spal, rozebíral situaci se svým otcem a bál se, aby mohl splatit hypotéku a o podnikání, pokud by byl odsouzen. Pokud šel spát žalobce po desáté hodině, budil se ve dvě či tři hodiny ráno a nemohl usnout, proto chodil spát později po půlnoci a předtím pil alkohol na uklidnění, aby spal do rána, čímž utrpěl vztah s manželkou. Na manželku byl odměřený, podrážděný, vyhýbal se jí, aby předešel výčitkám a konfliktům. Občas mu byla oporou, občas přemýšlel, zda by nebylo jednodušší se rozvést. Žalobce byl před trestním stíháním usměvavý, což s trestním stíháním ustalo. Na sobě to tolik nepozoroval, ale říkali mu to ostatní (spolupracovníci či členové rodiny). Zhruba po třech letech se to srovnalo. Žalobce nemohl hýbat s rukou pro nervové onemocnění. Žalobce po zrušení odvolacím soudem se ptal svého obhájce, zda je vždy něco nového, ale pořád to bylo na státním zastupitelství k prověření. Někteří známí za ním před trestním stíháním jednou za měsíc jezdili, což s trestním stíháním přestalo. Některé vztahy se žalobce snaží obnovovat, ale nenutí se do toho, neboť se mu tak okruh dobrých známých protříbil. Po zrušení usnesení o zahájení trestního stíhání mu spadl kámen ze srdce a myslel více na budoucnost.

19. Soud výpověď žalobce hodnotí jako převážně věrohodnou. Žalobce vypovídal sám od sebe, spontánně. Výpověď byla přesvědčivá. Žalobce objektivně přiznal, že problémy zapíjel pravidelně alkoholem, což sám nepovažoval zpětně za nejlepší řešení. Žalobce věrohodně popsal vývoj trestního stíhání a dopad na psychiku, která koresponduje s výpovědí manželky a syna, byť žalobce své dopady spíše mírnil slovy, že sám na sobě žádné výrazné změny nezaznamenal. Uzavřenost nespavost a podrážděnost jsou typické následky nezákonných trestních stíhání, není důvodu žalobci nevěřit, že u něj nastaly, zvláště obával-li se žalobce uložení nepodmíněného trestu po zpřísnění kvalifikace. Soud žalobci věří, že po zrušení věcného rozhodnutí odvolacího soudu činil dotazy na svého advokáta, jak se kauza vyvíjí, avšak ve spojení s žalobou žalobce ze dne 7. 6. 2016, kde uváděl, že se věc vrátila do fáze prověřování, lze uzavřít, že šlo o obavu, zda nebude žalobce v souvislosti s [anonymizováno] [hmotnost] [anonymizováno 6 slov]. Soud shrnuje, že z výpovědi žalobce se dá vycházet při zjištění skutkového stavu, i když jeho mluva byla strohá. Žalobce vypověděl, že přechodně nemohl hýbat s rukou z důvodu nervového onemocnění. I tuto okolnost má soud za zjištěnou, avšak neshledává ji relevantní, neboť nevzal za prokázané, že by toto onemocnění vyvolalo přímo trestní stíhání. Sám žalobce potvrdil, že lékaři nevěděli, co nemoc spustilo. Navíc by se jednalo o diagnostikovanou poruchu zdraví, která se v nemajetkové újmě nezohledňuje, neboť je samostatným nárokem.

20. Soud měl k dispozici výpověď svědků.

21. Z výpovědi [příjmení] [jméno] [příjmení], manželky žalobce, soud zjistil, že žalobce byl v důsledku obav z odsouzení na ni a na své syny nepříjemný, křičel na ně a vyhýbal se jim. Svědkyně přestala s žalobcem spát a intimní život ustal. Svědkyně místo toho usínala s nejmladším synem, který na ni byl citově závislý. Napětí mírnil tchán, který svědkyni pomáhal a jezdil za dětmi. Žalobce manželce vysvětlil, že mu hrozí odnětí svobody a neví, co bude. Žalobce začal po večerech pít alkohol, chodit pozdě v noci spát a řešil neurologické potíže s rukou. Starší syn nechtěl chodit domů a s žalobcem se jednou i popral. [příjmení] [jméno] chtěl poradit, co dál se školou, ale žalobce jej odkázal na svědkyni, která ohledně dětí vše vyřizovala sama. Žalobce byl nepříjemný zhruba dva až tři roky. Sousedé se vyptávali manželky na trestní stíhání, ale odpověděla jim, že o tom nic neví, že se musí zeptat žalobce. O dvoje známé přišli, neboť je přestali navštěvovat, což zdůvodnili tím, že je u nich divná atmosféra, že s žalobcem není již sranda a má víceméně jen pivo v ruce. Žalobce už je nyní, jako byl před trestním stíháním, tj. hodný, tráví čas s rodinou a snaží se jim dopřát.

22. Svědkyně vypovídala věrohodně a podrobně. Ve shodě s žalobcem popsala konflikt v rodině, který z důvodu stresového rozpoložení žalobce nastal. Svědkyně vyzdvihla změnu chování žalobce, které dominovalo ponocování a popíjení alkoholu. Dusnou atmosféru nevnímala jen manželka a její synové, ale i známí, kteří je z tohoto důvodu přestali navštěvovat. Soud má rovněž za zjištěné, že svědkyně v té době podnikala, byla úzkostlivá a začala se léčit na psychiatrii, medikaci bere dodnes, avšak neshledává tyto okolnosti za relevantní, neboť nevzal za prokázané, že by tyto potíže vyvolalo přímo a jen trestní stíhání, a jednalo by se o újmu zprostředkovanou (blízkým vztahem žalobce se svědkyní), která se v zásadě neodškodňuje. Navíc obtíže svědkyně přetrvávají i po skončení trestního stíhání i návratu dobrého rozpoložení žalobce. Z výpovědi svědkyně se dá vycházet při zjištění skutkového stavu.

23. Z výpovědi svědka [jméno] [celé jméno žalobce], syna žalobce, soud zjistil, že se žalobce bál, aby se informace o jeho trestním stíhání nerozšířila. Žalobce řešil problémy se zády a častěji chodil na masáže. Žalobce méně mluvil, nechtěl jít na ples, nezajímal se o jeho studijní výsledky ani s ním nechodil na procházky se psem. Upadal i vztah žalobce a jeho manželky, přestali si povídat. Starší bratr doma moc nepobýval. Zhruba po třech letech se to zlepšilo a žalobce se s nimi začal zase více bavit.

24. Soud hodnotí výpověď svědka jako věrohodnou. Přesvědčivost výpovědi mírně snižuje skutečnost, že byla chudá na podrobnosti, ale je ve shodě s tím, co vypověděl žalobce a jeho manželka. Svědek shodně popsal uzavřenost žalobce, která se odrazila v nedostatečné komunikaci v rodině. Ve shodě s dalšími výpověďmi svědek zařadil zlepšení stavu žalobce po rozhodnutí odvolacího soudu, kdy obavy a stres žalobce postupně opadly. I z této výpovědi se dá vycházet při zjištění skutkového děje.

25. Soud měl k dispozici následující listinné důkazy, z nichž učinil následující zjištění.

26. Žalobce proti nezákonnému usnesení o zahájení trestní stíhání, které bylo žalobci doručeno dne 2. 5. 2012, brojil stížností ze dne 7. 5. 2012 (viz stížnost žalobce), která byla zamítnuta usnesením Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] jako nedůvodná (viz usnesení státního zastupitelství).

27. Z usnesení Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] soud zjistil, že usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce ze dne 23. 4. 2012 bylo tímto rozhodnutím jako nezákonné zrušeno. Státní zástupce shrnul průběhu řízení, kdy ve věci bylo dne 15. 3. 2017 nejprve k stížnosti pro porušení zákona zrušeno usnesení o zamítnutí stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání spoluobviněného [příjmení] (viz též podnět k podání stížnosti pro porušení zákona ze dne 15. 12. 2014) a věc vrácena k došetření (viz též přípis vrácení věci k došetření ze dne 15. 8. 2017). Následovalo spojení věci žalobce s věcí obviněného [jméno] [příjmení] a věc byla dne 31. 10. 2017 odložena. Odložení věci bylo ke stížnosti poškozené společnosti dne 20. 12. 2017 potvrzeno (viz též usnesení Obvodního státního zastupitelství ze dne 20. 12. 2017). Usnesení o odložení věci nebylo žalobci doručováno. Dne 21. 1. 2021 žalobce učinil dotaz na stav řízení (viz též dopis žalobce ze dne 20. 1. 2021), na který bylo reagováno dne 28. 1. 2021, že věc byla odložena (viz též sdělení k dotazu na stav řízení ze dne 28. 1. 2021). Dne 8. 3. 2021 žalobce s takovým vyřízením nesouhlasil (viz též nesouhlas s vyřízením věci ze dne 8. 3. 2021, sp. zn. 2012 [číslo]). Po předložení věci (viz též předložení k výkonu dohledu ze dne 12. 3. 2021) bylo podnětu žalobce vyhověno Městským státním zastupitelstvím dne 14. 5. 2021, kdy zrušujícím rozhodnutím Městského soudu v Praze nemohla být zrušeno usnesení o zahájení trestního stíhání (viz též vyrozumění o výsledku přezkoumání Městským státním zastupitelstvím ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací]). Státní zástupce proto ve shodě s odvolacím soudem uzavřel, že shromážděné důkazy neodpovídají popisu skutku, který byl žalobci kladem za vinu, a neodpovídají ani zvolené právní kvalifikaci. Žalobce nemohl svým jednáním zastřít původ oříšků, ale mohl usnadnit spáchání trestného činu, neboť jím vydané nepravdivé potvrzení bylo důkazem podporující smyšlený příběh neznámého pachatele, že oříšky byly dovezeny zkažené, ale nebylo zjištěno, že by se tak ze strany žalobce stalo úmyslně.

28. Z obžaloby ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], soud zjistil, že ve shodě s nezákonným usnesením o zahájení trestního stíhání bylo státním zástupcem žalobci kladeno za vinu, že jako samostatně výdělečně činná nevedl řádně evidenci odpadů a měl z nedbalosti zastřít původ 22 tun lískových oříšků z Gruzie. Žalobce v přípravném řízení odmítl vypovídat.

29. Z výpisu z InfoSoudu soud zjistil, že ve dnech 19. 12. 2013, 30. 1. 2014, 13. 3. 2014 24. 4. 2014, 12. 6. 2014 a 19. 6. 2014 proběhly hlavní líčení u soudu, což tvrdili shodně oba účastníci.

30. Z upozornění na změnu právní kvalifikace ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], soud zjistil, že byla provedena změna právní kvalifikace skutku žalobce na účastenství ve formě pomoci ke zločinu podvodu dle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku se sazbou až 8 let výkonu trestu odnětí svobody.

31. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] ve spojení s usnesení Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], soud zjistil, že žalobce byl nepravomocně zproštěn soudem obvinění podle § 226 písm. b) tr. řádu, aby k odvolání státního zástupce (viz též odvolání státního zástupce ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [číslo jednací]) byl tento rozsudek zrušen a věc vrácena státnímu zástupci k došetření. Odvolací soud zjistil závažné procesní nedostatky při zahájení trestního stíhání, když nebyla dodržena jednota skutku u spoluobviněného [příjmení] a žalobce, jehož jednání mělo být napojeno na skutek spoluobviněného. Shromážděné důkazy neodpovídali popisu skutku, který byl žalobci kladem za vinu, a neodpovídali ani zvolené právní kvalifikaci. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně měl za zjištěné, že v případě žalobce přichází v úvahu kvalifikace pomoci ke zločinu podvodu, neboť jednáním žalobce, který vystavil nepravdivé potvrzení o likvidaci oříšků, jistě usnadnilo spáchání trestného činu podvodu, avšak skutek musí být popsán odlišně, než učinil policejní orgán. V této souvislosti lze připomenout závěr soudu prvního stupně, že nebylo prokázáno, že by tak žalobce měl úmyslně učinit, když zde nebyly důkazy, že by se spoluobvinění znali či jednali dle vzájemné dohody. Odvolací soud dal také pokyny státnímu zástupci, že bude potřeba zopakovat dokazování na základě řádně zahájeného trestního stíhání.

32. Z žaloby o náhradu škody ze dne 7. 6. 2016 soud zjistil, že žalobce měl po 7. 10. 2014 mylně za to, že se trestní řízení po rozhodnutí odvolacího soudu vrátilo do fáze prověřování před zahájením trestního stíhání (viz strana 4 žaloby). Obdobně žalobce líčil zrušení věci a vrácení trestního řízení do fáze prověřování v rámci uplatnění nároku na náhradu škody ze dne 26. 1. 2015 (uplatnění nároku na náhradu škody ze dne 26. 1. 2015, kterým žádal náhradu nákladů obhajoby).

33. Ze stanoviska žalované ze dne 21. 8. 2015 soud zjistil, že žalovaná měla nárok na náhradu škody v podobě nákladů na obhajobu za předčasný.

34. Z osvědčení o DPH soud zjistil, že zástupce žalobce je plátce DPH.

35. Soud hodnotí výše uvedené listinné důkazy tak, že doplňovaly průběh trestního stíhání žalobce, jak se podává z policejního spisu. Soud považuje za podstatné i předběžné uplatnění nároku a žalobu o náhradu nákladů obhajoby, z nichž má soud za zjištěné, že se žalobce domníval, že usnesení o zahájení trestního stíhání bylo jako nezákonné již zrušeno a věc se vrátila do fáze prověřování před zahájení trestního stíhání, což vysvětluje jeho nezájem o stav řízení probuzený znovu po letech až v souvislosti s projednáním nároku na náhradu škody v podobě nákladů obhajoby a obranou žalované, že žaloba je předčasná. Vůči žalobci nebyly činěny žádné úkony ze strany OČTŘ, neboť měly za to, že věc žalobce byla vyřízena odložením věci, jak bylo sděleno žalobci dne 28. 1. 2021.

36. Soud blíže nehodnotily t důkazy, které nebyl pro rozhodnutí podstatné (přípisy Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy] dne 28. 3. 2022 a ze dne 9. 2. 2022). Soud blíže nehodnotil ty důkazy, které se vztahovaly k nespornému předběžnému uplatnění nároků a jejich vyřízení (uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy ze dne 17. 6. 2021, akceptační dopis žalované ze dne 21. 6. 2021, stanovisko ze dne 17. 2. 2022, výpis transakční historie). Soud blíže nehodnotily ani ty důkazy, ze kterých by zjistil duplicitní skutková zjištění k policejnímu spisu (vyrozumění o odmítnutí návrhu na doplnění vyšetřování ze dne 26. 9. 2013) a spisu odškodňovacího řízení (rozsudek Obvodního soudu pro Prahu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j [číslo jednací], odvolání Ministerstva spravedlnosti ze dne 30. 6. 2020).

37. Soud podrobnější dokazování neprováděl pro nadbytečnost, neboť výše uvedené pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněném nároku plně postačující, když má soud dostatek skutkových zjištění k posouzení dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce i okolností případu.

38. Z téhož důvodu soud v odůvodnění rozsudku nerozvádí dílčí tvrzení účastníků a skutková zjištění učiněná z těch provedených důkazů, která nebyla pro rozhodnutí podstatná, popřípadě by učinil opakovaně shodná skutková zjištění. Žalobce ani po poučení soudem další konkrétní okolnosti nemajetkové újmy netvrdil ani neprokazoval, dalšího poučení se vzdal neúčastí u odročeného jednání a na výslechu syna [celé jméno žalobce] výslovně netrval. Závěr o skutkovém stavu 39. Soud uzavírá, že újmu žalobce lze již charakterizovat jako vážnější. U žalobce lze vysledovat zejména vážné dopady do osobního života v podobě narušení manželského a rodinného soužití, protože žalobce byl v důsledku trestního stíhání podrážděný a uzavřený. Na výše uvedených dopadech do osobního a rodinného života však mělo vliv i to, že žalobce nevhodně mírnil stres požíváním alkoholu, což vzhledem k objektivitě nemajetkové újmy nelze klást k tíži žalované. Soud shledal i další okolnosti, které snižují zadostiučinění. Stav žalobce se začal zlepšovat již od 7. 10. 2014, kdy měl žalobce za to, že se trestní řízení po rozhodnutí odvolacího soudu vrátilo do fáze prověřování. Žalobce se též rozhodl v přípravném řízení nevypovídat, čímž bylo pro policii těžší odhalit skutkový děj. Tyto okolnosti by však bez dalšího neměly žalobce vylučovat z peněžitého zadostiučinění i s ohledem na intenzitu zásahu do života žalobce, značnou dobu trvání negativního zásahu, zásadní vadnost nezákonného rozhodnutí a bezúhonnost žalobce. Informace o trestním stíhání se pak dostala do okruhu známých žalobce a jeho sousedů. Pokud jde o nepřiměřenou délku po část řízení, kdy žalobce vyčkával, zda vůči němu bude zahájeno další trestní stíhání s ohledem na odůvodnění zrušujícího rozhodnutí odvolacího trestního soudu i podanou žalobu dne 7. 6. 2016 je zřejmé, že pokud jde o obvinění žalobce dne 23. 4. 2012, nejistota žalobce fakticky skončila po zrušujícím rozhodnutí odvolacího soudu, kdy i sám žalobce měl za to, že trestní stíhání skončilo a věc se vrátila do fáze prověřování. Žalobce se po řadu let o řízení aktivně nezajímal, což ukončil dotazem na stav řízení až dne 21. 1. 2021, kdy již měl za to, že nezákonné rozhodnutí by mělo být formálně odklizeno. Odškodňovací řízení o náhradu škody v podobě nákladů obhajoby samotné bylo nepřiměřeně dlouhé, když si orgány veřejné moci navzájem neposkytly součinnost při zapůjčení spisového materiálu. Řízení lze označit i za lehce složitější. V podrobnostech soud odkazuje na dílčí skutková zjištění v předcházející části rozsudku. Další skutečnosti soud za prokázané nevzal, neboť je žalobce po poučení soudem dostatečně netvrdil a neprokazoval, případně jsou tyto skutečnosti v rozporu s provedenými zjištěními. Právní hodnocení 40. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen„ OdpŠk“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

41. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

42. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

43. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

44. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle § 31a odst. 2 OdpŠk zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle § 31a odst. 3 OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

45. Při stanovení formy a výše zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním vychází z povahy trestní věci, z délky trestního stíhání a především z dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry poškozené osoby. Současně ovšem platí, že forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti (NS 30 Cdo 2813/2011).

46. Výše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odst. 2 OdpŠk na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. V každém případě je primárně na žalobci, aby zvolil přesvědčivé srovnání, podle kterého jeho újma z hlediska spravedlnosti není menší než újma jiná, za kterou se přiznává minimálně žalovaná částka (NS 30 Cdo 1747/2014).

47. Škoda na zdraví ve formě diagnostikovaného poškození zdraví je samostatným uplatnitelným nárokem se samostatným skutkovým základem a neodškodňuje se v režimu nemajetkové újmy podle § 31a OdpŠk. Není ani přiléhavé, při aplikaci kritéria zohlednění následků způsobené nesprávným úředním postupem v osobnostní sféře poškozeného, zohledňovat tuto újmu (srov. NS 30 Cdo 4280/2011, NS 30 Cdo 2888/2019).

48. Vznik nemajetkové újmy způsobené výkonem veřejné moci zpravidla nelze dokazovat (jde o stav mysli poškozené osoby). V řízení se tak obvykle zjišťuje, zda jsou dány objektivní důvody, aby se dotčená osoba mohla cítit poškozenou, tedy zda vzhledem ke konkrétním okolnostem případu by se i jiná osoba v obdobném postavení mohla cítit dotčenou ve složkách tvořících ve svém souhrnu nemajetkovou sféru jednotlivce (srov. NS 30 Cdo 3731/2011).

49. Výše zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které skončilo zastavením nebo zproštěním obžaloby, nelze odvíjet od základní částky odškodnění za jeden rok trvání řízení, ve kterém bylo porušeno právo na projednání věci v přiměřené lhůtě (NS 30 Cdo 2256/2011). Jinými slovy řečeno, není možné výši odškodnění nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zastavením nebo zproštěním obžaloby, odvozovat od určité výchozí částky za měsíc či rok trestního stíhání. Jediným jednotícím prvkem je zde požadavek, aby soudem přiznané zadostiučinění odpovídalo právě výši přiznaného zadostiučinění v případech, které se v podstatných znacích shodují (srov. Městský soud v Praze č. j. 39 Co 78/2020- 260).

50. Pokud jde o nezákonnost trestního stíhání, soud posoudil nárok po právní stránce podle § 1 odst. 1 OdpŠk, § 7 odst. 1 OdpŠk, § 8 odst. 1 OdpŠk a dle shora uvedené judikatury, když se žalobce po žalované domáhá zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu za vydání nezákonného usnesení o zahájení trestního stíhání. V řízení bylo prokázáno vydání nezákonného usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 trestního řádu ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk, když trestní stíhání žalobkyně neskončilo pravomocným odsouzením, čímž vznikl nárok na náhradu nemajetkové újmy dle § 31a odst. 1 OdpŠk z titulu nezákonného rozhodnutí.

51. V případě náhrady nemajetkové újmy z titulu nezákonného rozhodnutí není dána vyvratitelná domněnka, že jím byla dotčené osobě způsobena imateriální újma. Naopak, v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce, a vznik nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk. Žalobce byl proto v tomto směru poučen dle § 118a odst. 1,3 o. s. ř., jak je uvedeno shora. Na druhou strany lze obecně říci, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného. Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění„ liché“, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem, tak jako tomu bylo v případě žalobce, jehož usnesení o zahájení trestního stíhání bylo jako vadné zrušeno.

52. Soud posoudil shora zjištěné skutečnosti v souladu s právní úpravou a citovanou judikaturou a shledal poskytnuté morální zadostiučinění nedostatečné, když zásahy trestního stíhání do života nejsou tímto zadostiučiněním vyváženy dostatečně. V tomto směru soud upozorňuje, že trestní stíhání i před rozhodnutím odvolacího soudu trvalo již delší dobu. Trestní stíhání citelně zasahovalo do rodinného a osobního života bezúhonného žalobce, který byl v intenzivním stresu, díky kterému trpěl nespavostí, změnilo se jeho chování a informace o trestním stíhání se dostala do okruhu jeho známých. Žalobce byl po změně právní kvalifikace ohrožen i citelnější trestní sazbou. Soud akcentuje, že žalobci svědčí skutečnost, že trestní stíhání bylo od počátku zahájeno procesně vadně. Na druhou stranu OČTŘ byly povinny a oprávněny prověřit roli žalobce, který vydal nepravdivé potvrzení o likvidaci oříšků, což usnadnilo spáchání trestného činu podvodu neznámým pachatelem. Skutečnost, že vůči žalobci po dlouhou dobu (od 7. 10. 2014 – 21. 1. 2021) nebyly fakticky činěny žádné úkony a žalobce se domníval, že trestní stíhání na základě usnesení ze dne 23. 4. 2012 již nepokračuje, je nejvíce podstatnou okolností případu. Újma žalobce je tímto výrazně snížena, avšak s ohledem na zjištěné dopady v první fázi trestního stíhání odpovídá okolnostem případu snížení požadovaného peněžitého zadostiučinění nikoli jej zamítnout zcela. Žalovaná tyto skutečnosti dostatečně nezohlednila, a proto nelze poskytnuté morální zadostiučinění považovat za dostatečné. Na druhou stranu výše požadovaného zadostiučinění žalobcem nereflektuje okolnosti, které hovoří pro nižší výši zadostiučinění.

53. K další argumentaci účastníků lze shrnout, že diagnostikované poškození zdraví (bolesti zad či neurologické potíže s rukou) tvoří samostatné nároky. Charakter obvinění ze spáchání majetkové trestné činnosti nepůsobí společenské odsouzení jako například násilná trestná činnost. Stres a nedostatky spánku jsou typickými projevy většiny nezákonných trestních stíhání. Újma, jak trestní stíhání dopadne je částečně kompenzována již zadostiučiněním z nepřiměřené délky, které odškodňuje žalobce za nejistotu spojenou s čekáním na konečné rozhodnutí. Odškodnění za nezákonné rozhodnutí o zahájení trestního stíhání nemá být vyjadřována paušální částkou za určitý časový úsek (měsíc či rok) ale cestou komparace, kdy délka stíhání není upřednostňována. Újmu žalobce kromě neochoty vypovídat zmírňuje i nevhodné mírnění stresu zvýšeným požíváním alkoholu, za což žalovaná objektivně nemůže nést odpovědnost. Konečně lze připomenout, že výše zadostiučinění musí sice vystihovat závažnost zásahu do morální integrity žalobce, tu však ohledem na její nemajetkovou povahu nelze nikdy zcela vyvážit penězi a žalovaná se již za své pochybení žalobci i omluvila.

54. Soud při jednání dne 22. 6. 2022 provedl srovnání s případy z praxe Městského soudu v Praze č. j. 54 Co 456/2021-247 s odškodněním 679 000 Kč a Obvodního soudu pro Prahu 2, č. j. [číslo jednací] s odškodněním 40 000 Kč, které navrhl žalobce. Soud přidal případ Městského soudu v Praze pod sp. zn. 51 Co 129/2016 s odškodněním 81 665 Kč. Soud má za to, že případ žalobce je více závažný než případ pod sp. zn. 28 C 248/2015, méně závažný než případ sp. zn. 51 Co 129/2016 a mnohem méně závažný než případ 54 Co 456/2021, čemuž odpovídá odškodnění 50 000 Kč pro žalobce.

55. V případu Městského soudu v Praze č. j. 54 Co456/2021-247 s odškodněním 679 000 Kč byl poškozený nezákonně stíhán pro zvlášť závažný zločin zneužití informace a postavení v obchodním styku dle § 255 odst. 2, 4 trestního zákoníku s hrozícím trestem odnětí svobody pět až deset let. Trestní stíhání poškozeného pokračovalo podáním obžaloby projednávané a pravomocně skončilo zproštěním obžaloby podle § 226 písm. b) trestního řádu Trestní stíhání bylo proti poškozenému vedeno po dobu 8 let a 1 měsíce. Nepřiměřené délky trestního řízení se poškozený domáhal samostatně. Předmětné trestní stíhání negativně zasáhlo do celé řady osobnostních složek žalobcova života. Zřejmě nejvíce byl postižen v oblasti rodinného života, kdy pro hrozbu trestu odnětí svobody odkládal s manželkou početí druhého potomka. Byly narušeny vztahy s manželkou a dalšími členy rodiny, kdy poškozený trpěl výčitkami, že přišel o rodinnou společnost. Poškozený nebyl po určitou dobu vykonávat činnost soudního znalce, byl ztížen jeho kariérní postup a došlo u něj ke snížení mzdy. Bylo poškozeno dobré jméno poškozeného v zaměstnání a okolí. K medializaci nebylo přihlíženo. Největší důraz byly spatřovány ve specifických okolnostech případu v podobě nestandardně vedeném trestním stíhání, což však odvolací soud korigoval, že je lze za excesivní brát toliko do té míry, že byl zproštěn obžaloby, v důsledku čehož je třeba na usnesení o zahájení trestního stíhání nahlížet jako na nezákonné rozhodnutí. Odvolací soud vzal v potaz Ústavním soudem aktuálně prosazovaný požadavek, aby výše přiznané peněžité náhrady v těchto případech nebyla symbolická a byla způsobilá plnit svou kompenzační funkci. Za přiměřené zadostiučinění bylo přiznáno 679 000 Kč. Případ žalobce je srovnatelný obviněním z majetkové trestné činnosti, příznivým důvodem zproštění a narušením rodinného života, jinak je případ žalobce méně závažný, neboť úkonům trestního stíhání čelil žalobce jen v počátku (zhruba 2,5 roku), posléze měl žalobce za to, že se věc vrátila ze stádia stíhání do fáze prověřování a další úkony vůči němu byly činěny jen za účelem formálního zrušení usnesení o zahájení trestního stíhání. Žalobci hrozil nižší trest, neodkládal početí potomka, nebyl omezen v podnikání a nebyl mu ztížen kariérní postup a nepřišel o rodinné podnikání. Žalobce neposkytoval součinnost OČTŘ při odhalení skutkového děje, když odmítl vypovídat a osobní potíže si přivodil i požíváním alkoholu ve vyšší míře. Soudu se jeví adekvátní, aby při srovnání s poškozeným bylo žalobci přiznáno zlomkové odškodnění, čemuž částka 50 000 Kč vyhovuje.

56. V případu Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. 28 C 248/2015 - 145 s odškodněním 40 000 Kč byl poškozený stíhán pro vydírání podle § 175/1,2 písm. b) trestního zákoníku s hrozícím trestem odnětí svobody s hrozícím trestem odnětí svobody 2 až 8 let. Poškozený byl zproštěn podle § 226 písm. a) trestního řádu po 10 měsících. V důsledku trestního stíhání s poškozeným ukončili obchodní styky obchodní partneři, kteří s ním před tím pravidelně obchodovali. Také v důsledku trestního stíhání nedošlo k uzavření některých kontraktů, k jejichž realizaci mělo v dohledné době dojít. U poškozeného byla narušena řada přátelských a občanských vztahů s okolím, kdy se od žalobce odvrátila převážná část dlouhodobých kamarádů. Obyvatelé [obec] měli k žalobci negativní reakce, hovořili o něm, pomlouvali jej, v podstatě se na něj dívali„ skrz prsty“. Žalobce v důsledku trestního stíhání výrazně zhubl, ztratil energii a chuť do života, trestní stíhání nesl po psychické stránce špatně. Trestní stíhání i výkon vazby poškozený špatně snášel, cítil nesoustředěnost, začal trpět žaludečními problémy, bolestí hlavy, nespavostí, obavami. Pro tyto obtíže vyhledal odbornou pomoc – psychiatra. V době trestního stíhání byl poškozený podrážděný, nepřiměřeně reagoval, nebyl schopen pracovní činnosti. Reakce lidí na jeho osobu byly negativní, kdy ho ignorovali, přestali jej zdravit, obchodní společnosti s ním pak nechtěly již spolupracovat. Z tohoto důvodu, když před tím podnikal v okolí [obec] a [obec], přesunul své podnikání do [obec]. Od podzimu roku 2015 pro adaptační depresivní syndrom s psychosomatickým korelátem. Za příčinu depresí pak žalobce udával události širšího rámce, tj. vedené trestní stíhání, podnikatelské a vztahové selhání, ekonomickou situaci, současné neuspokojivé zaměstnání a současně vedené řízení o odškodnění. Poškozený byl stíhán vazebně, za což byl odškodněn 50 400 Kč. Za přiměřené zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání bylo shledáno 40 000 Kč. Případ žalobce je srovnatelný trestní sazbou obvinění, narušení vztahů se známými, narušením psychické stránky s nespavostí a podrážděností, příznivými důvody zproštění, resp. zastavení trestního stíhání. Případ žalobce je závažnější tím, že na poškozeného kromě trestního stíhání působila i nezákonná vazba, trestní stíhání i jen v prvotní fázi trvalo zhruba třikrát déle, žalobce nebyl zasažen jen v okruhu známých ale též v rámci nejbližších rodinných vztahů a to ve zvýšené míře. Případ žalobce je méně závažný tím, že jeho známí žalobce s trestním stíháním konfrontovali jen minimálně, u žalobce nedošlo k narušení podnikání, nepřenášel místo podnikání, požíval ve vyšší míře alkohol, v přípravném řízení nespolupracoval svou výpovědí a vydírání odsuzuje společnost více než pouze majetkovou trestnou činnost. Vzhledem k tomu, že předsudečné jednání třetích osob nelze klást k tíži žalované, nemělo by samo o sobě být ani důvodem pro mimořádné zvyšování zadostiučinění poškozených. Při úvaze, že řadu zásahů musel poškozený vytrpět společně s nezákonně vykonanou vazbou, za kterou byl odškodněn samostatně, se jeví případ žalobce, zejména s ohledem na dobu trvání negativního zásahu jako o něco málo závažnější. Soud proto žalobce odškodnil částkou o něco málo více, čemuž odpovídá 50 000 Kč.

57. V případu Městského soudu v Praze sp. zn. 51 Co 129/2016 byl poškozený odškodněn částkou 81 665 Kč za nezákonné trestní stíhání zkrácení daně podle § 148 odst. 1, 3 písm. b) a c) tr. zákona s hrozícím trestem odnětí svobody jeden rok až osm let po dobu dvou let a čtyř měsíců. Vůči poškozenému byl vyhlášen pravomocný odsuzující rozsudek, který byl zrušen až dovoláním. Poškozený pracoval jako celní deklarant, živnostenské oprávnění byl jediný zdroj příjmů, o který přišel. Poškozený byl zkušený profesionál se stálou klientelou, po zahájení trestního stíhání začal zájem klientely značně opadat, následně mu byla činnost v rámci trestu zakázána. Poškozena byla profesní pověst poškozeného, jeho dobré obchodní jméno a důvěra v jeho bezúhonnost ze strany klientů i celních orgánů. Poškozený se nemohl plně věnovat rodině, byl ve stresu, manželé se kvůli trestnímu stíhání hádali, v důsledku trestního stíhání poškozenému i klesly příjmy. Případ žalobce je srovnatelný trestní sazbou, obviněním z majetkové trestné činnosti i dobou, kdy byly vůči žalobci činěny úkony trestního řízení. Obdobně byl zasažen i rodinný život žalobce, který se i kvůli trestnímu stíhání hádal častěji s manželkou. Případ žalobce je méně závažný tím, že nebylo tvrzeno a prokázáno narušeno podnikání žalobce s úpadkem klientely a zdrojem příjmů. Žalobce nebyl pravomocně odsouzen a nebyl tak nucen žít s cejchem soudně uznaného zločince. Opětovně jsou zde okolnosti hovořící i pro snížení zadostiučinění podrobně rozebrány shora u dvou dalších srovnávaných případů. Případ žalobce je srovnatelný s porovnávaným případem pouze ve spojení s újmou z nepřiměřené délky řízení (50 000 + 29 333), avšak i poté se jeví případ s pravomocným odsouzením jako závažnější. Za samotnou nezákonnost trestního stíhání se jeví jako přiměřené žalobci přiznat odškodnění zhruba nad polovinou srovnávaného případu, čemuž odpovídá zadostiučinění ve výši 50 000 Kč.

58. Soud s ohledem na veškeré okolnosti případu soud shledal za dostatečné zadostiučinění ve výši 50 000 Kč. Soud považuje zadostiučinění za slušné i s ohledem na úctu státu k soukromému životu žalobce (viz nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 4293/18). Žalovaná žalobci poskytla morální satisfakci, proto soud žalobci přiznal ještě 50 000 Kč, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.

59. Zbývající zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání soud jako nedůvodné zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.

60. Pokud jde o nepřiměřenou délku trestního stíhání, soud posoudil nárok po právní stránce podle § 13 odst. 1 OdpŠk ve spojení s § 31 odst. 3 OdpŠk, když se žalobce domáhá odškodnění za nejistotu ohledně výsledku trestního stíhání za období od 23. 4. 2012 do 8. 6. 2021.

61. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená. Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení (srov. NS Cpjn 206/2010).

62. Trestní stíhání trvalo vůči žalobci od 2. 5. 2012, kdy mu bylo doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání, do 8. 6. 2021, kdy bylo usnesení o zahájení trestního stíhání zrušeno, tedy zhruba 9 let a 1 měsíc. V řízení se vyskytlo období nečinnosti od 7. 10. 2014 do 21. 1. 2021, kdy vůči žalobci nebyly činěny žádné úkony. S ohledem na výše uvedené soud shledává délku řízení za nepřiměřenou, v čemž jsou i účastníci ve shodě.

63. Z konstantní judikatury Nejvyššího soudu (viz např. Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011 sp. zn. Cpjn 206/2010) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za každý rok řízení, přičemž za první dva roky náleží odškodnění v poloviční výši (každé soudní řízení musí trvat určitou dobu, přičemž nemajetková újma v prvních letech trvání řízení není příliš závažná). Za přiměřenou základní sazbu se jeví částka 16 000 Kč za rok řízení, když základní částka je běžně zvyšována u extrémně dlouhých řízení, za které více než 9 leté trestní stíhání musí být považováno. Jinak bylo řízení prosto průtahů (srov. [spisová značka]).

64. Soud neshledal zvýšenou složitost trestního stíhání s přihlédnutím k tomu, že zahájení trestního stíhání bylo zásadně procesně vadné, když shromážděné důkazy neodpovídali popisu skutku a nebyla zvolena ani vhodná právní kvalifikace, jak dovodily samotné OČTŘ v projednávané věci. Tomu měla odpovídat rychlá náprava nikoli projednání na více stupních soudní soustavy.

65. Žalobce se nepodílel na délce řízení svým chováním.

66. Postup orgánů veřejné moci se dostatečně projevil v závěru o nepřiměřenosti délky řízení, když výše uvedená nečinnost byla jediným důvodem pro závěr o nepřiměřenosti délky řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2014, sp. zn. 30 Cdo 1240/2013).

67. Význam řízení pro žalobce soud zhodnotil jako výrazně snížený, protože v období od 7. 10. 2014 do 21. 1. 2021 žalobce neprojevoval o řízení žádný zájem z důvodu, že měl mylně za to, že se řízení dostalo do fáze prověřování. Za tuto dobu žalobci náleží pouze morální zadostiučinění, které se mu již dostalo od žalované v rámci předběžného uplatnění nároku. Žalobce v tomto období netrpěl nejistotou ohledně usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 23. 4. 2012. Soud k tomu připomíná, že počátek a konec řízení z hlediska posuzování jeho délky se neodvíjí striktně od počátku a konce řízení dle procesních předpisů. Jelikož je odškodňována újma spočívající v nejistotě ohledně výsledku řízení, je pro stanovení počátku a konce řízení významné nejen, že řízení dle procesních předpisů trvá, ale zejména, že účastník je jako trvající vnímá (NS 30 Cdo 243/2015). K námitkám žalobce, že nebylo jeho povinností postup OČTŘ urgovat lze dát za pravdu, soud však toto nezohledňuje v rámci kritéria chování účastníka ale významu řízení pro žalobce. Z nezájmu účastníka o průběh řízení jednoznačně plyne nižší (až žádný) význam posuzovaného řízení pouze v té části, po níž již ze strany daného účastníka zájem projevován nebyl. Žalovaná však nepostupovala správně, pokud žalobce neodškodnila alespoň za ty části řízení, kdy žalobce projevoval o řízení zájem. Nelze totiž bez dalšího dovodit nižší význam řízení pro účastníka rovněž v té části, kdy z jeho strany zájem o průběh řízení projevován byl. K vyvrácení domněnky vzniku újmy by pak mohlo dojít pouze tehdy, pokud by část řízení, kdy účastník zájem o průběh řízení projevoval, byla ve vztahu k té části, kdy již zájem účastníka projevován nebyl, pouze marginální. (srov. NS 30 Cdo 4968/2015). V projednávané věci žalobce projevoval zájem o řízení od 2. 5. 2012 do 7. 10. 2014 a od 21. 1. 2021 do 8. 6. 2021, tedy v období zhruba 2 let a 10 měsíců. Tuto část řízení nelze k celkové délce řízení považovat za marginální. V této době byl význam řízení pro žalobce standardní, když význam řízení pro žalobce je zohledňován v rámci zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání. Domáhá-li se totiž poškozený zároveň nároku na náhradu nemajetkové újmy z titulu trestního stíhání, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, a z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, není u druhého uvedeného nároku namístě vycházet z předpokladu vyššího významu předmětu řízení pro poškozeného, neboť tato skutečnost bude zohledněna v posouzení prvního z uvedených nároků (srov. NS 30 Cdo 2800/2009). Konečně soud připomíná, že ani výrazně snížený význam nevylučuje žalobce z presumovaného peněžitého zadostiučinění, ale je správné jej zohlednit ve výši peněžitého zadostiučinění.

68. Základní orientační částku 16 000 Kč za jeden rok řízení sníženou na polovinu za první dva roky za období 2 let a 10 měsíců vypočetl soud jako 29 333 Kč. Vzhledem k tomu, že kromě významu řízení pro žalobce, který soud vtělil do úvah o délce skutečně pociťované nejistoty, soud již zadostiučinění nijak neupravoval, je dostatečným zadostiučiněním pro žalobce právě částka 29 333 Kč.

69. Z výše uvedených důvodů soud přiznal žalobci za nepřiměřenou délku trestního stíhání odškodnění ve výši 29 333 Kč s příslušenstvím, jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku.

70. Zbývající zadostiučinění za nepřiměřenou délku trestní stíhání soud jako nedůvodné zamítl, jak je uvedeno ve výroku IV. rozsudku.

71. Pokud jde o zákonný úrok z prodlení, žalovaná ocitla v prodlení uplynutím 6 měsíců po předběžném uplatnění dle § 15 odst. 2 OdpŠk dne 19. 12. 2021. Žalobci tak náleží dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. požadovaný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z přiznaných částek, kdy pouze u zadostiučinění za nepřiměřenou délku odškodňovacího řízení žalovaná ukončila své prodlení dne 21. 2. 2022, jak je uvedeno ve výroku VI. rozsudku.

72. Pokud jde o nepřiměřenou délku odškodňovacího řízení, soud posoudil nárok po právní stránce podle § 13 odst. 1 OdpŠk ve spojení s § 31 odst. 3 OdpŠk, když se žalobce domáhá odškodnění za nejistotu ohledně výsledku řízení za období od 7. 6. 2016 do 20. 1. 2021, tedy zhruba 4 roky a 7 měsíců. Tato část rozsudku obsahuje pouze zkrácené odůvodnění podle § 157 odst. 4 o. s. ř.

73. Soud odkazuje na shora zjištěný průběh řízení, které má ve shodě s účastníky za nepřiměřeně dlouhé z důvodu neposkytnutí součinnosti orgánů veřejné moci při zapůjčení trestních spisů jako důkazního prostředku. Při odškodnění újmy žalobce je nutné vyjít ze základní sazby 15 000 Kč za rok řízení se snížením u prvních dvou let na polovinu. Soud souhlasí se snížením o minus 5 % za složitost řízení, kdy kromě vyřizování odvolání bylo projednání věci dokazováním obsahy spisů, v jakém rozsahu byly poskytnuty tři desítky právních služeb. Nesoučinnost orgánů veřejné moci se dostatečně projevila v závěru o nepřiměřenosti délky řízení. Žalobce se na délce řízení nepodílel a řízení pro něj mělo standardní význam. Poskytnuté zadostiučinění ve výši 55 813 Kč, které žalovaná vyplatila žalobci dne 21. 2. 2022 je proto zadostiučiněním dostatečným.

74. Soud proto zbývající zadostiučinění za nepřiměřenou délku odškodňovacího řízení jako nedůvodné zamítl, jak je uvedeno ve výroku VII. rozsudku.

75. Vzhledem k obsáhlé argumentaci účastníků soud pro úplnost dodává, že soud v odůvodnění rozsudku nerozvádí ty dílčí argumenty účastníků, které jsou pro rozhodnutí ve věci nepodstatné a na rozhodnutí ve věci by ničeho neměnily. Účastníky citovaná judikatura není s výše uvedeným v rozporu (viz např. III. ÚS 989/08, odst. 68). Náklady řízení 76. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1, 3 o. s. ř., neboť žalobce byl částečně úspěšný se dvěma nároky, a pro třetí vzal žalobu pro chování žalované částečně zpět (§ 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že plnění záviselo na úvaze soudu, má žalobce nárok na plnou náhradu nákladů řízení.

77. Žalobce uhradil 6 000 Kč soudního poplatku a vynaložil náklady na právní zastoupení. Nároky nemajetkové újmy se započítávají i na úspěch tarifní hodnotou 50 000 Kč podle § 9 odst. 4 písm. a) AT (NS sp. zn. [spisová značka]). Tarifní hodnota tří takových nároků proto činí 150 000 Kč. Advokát učinil následující úkony právní služby: převzetí zastoupení, podání žaloby, částečné zpětvzetí, doplnění žaloby a účast u jednání soudu přesahující dvě hodiny (2x), to vše s odměnou po 7 100 Kč za úkon. Advokát má právo na náhradu režijních nákladů 5 x 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT Advokát je plátcem DPH. Náklady žalobce činí 50 770 Kč dle následujícího výpočtu (6 000 + 1,21 x (5 x 7 100 +5 x 300)), jak je uvedeno ve výroku VIII. rozsudku. Delší lhůta plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. odpovídá podmínkám čerpání prostředků ze státního rozpočtu a žalobce nijak nepoškozuje.

Poučení