22 C 258/2019 - 379
Citované zákony (24)
Rubrum
Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudcem Mgr. Janem Maruškou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] trvale bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky A] sídlem [Adresa advokátky A] proti žalované: [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované] trvale bytem [Adresa žalované] fakticky bytem [Adresa žalované] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky B] sídlem [Adresa advokátky B] o vypořádání společného jmění manželů takto:
Výrok
I. Z věcí, náležejících do společného jmění manželů, se do vlastnictví žalobce přikazují tyto věci: a) bytová jednotka č. [Anonymizováno], nacházející se v budově čp. [Anonymizováno], která je součástí pozemku parc. č. [Anonymizováno], se spoluvlastnickým podílem ve výši [Anonymizováno] na společných částech nemovitosti, vše zapsáno na LV č. [hodnota] pro k. ú. [adresa], zapsané v katastru nemovitostí, vedeném Katastrálním úřadem pro Hlavní město Prahu, katastrálním pracovištěm [adresa], v ceně 12 360 000 Kč b) nebytová jednotka č. [Anonymizováno] (garáž), nacházející se v budově čp. [Anonymizováno], která je součástí pozemku parc. č. [Anonymizováno], se spoluvlastnickým podílem ve výši [Anonymizováno] na společných částech nemovitosti, vše zapsáno na LV č. [hodnota], pro k. ú. [adresa], zapsané v katastru nemovitostí, vedeném Katastrálním úřadem pro Hlavní město Prahu, katastrálním pracovištěm [adresa], v ceně 1 860 000 Kč c) obchodní podíl ve společnosti [právnická osoba]., IČO [IČO], se sídlem [adresa], v ceně 161 000 Kč.
II. Z majetku, náležejících do společného jmenní manželů, se přikazuje do výlučného vlastnictví žalobce: pohledávka za společností [právnická osoba]., IČO [IČO], se sídlem [adresa], ze smlouvy o půjčce ve výši 1 255 555,96 Kč.
III. Ze závazků, náležejících do společného jmění manželů, se do výlučného vlastnictví žalobce přikazuje: závazek vůči [právnická osoba]., IČO [IČO], se sídlem [adresa], ze smlouvy o hypotečním úvěru č. [hodnota] ve výši 6 523 514,81 Kč.
IV. Žalobce je povinen zaplatit žalované na vyrovnání jejího podílu částku ve výši 4 300 256 Kč do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku.
V. Žalobce je povinen zaplatit státu na účet Obvodního soudu pro Prahu 8 náhradu nákladů řízení ve výši 22 953 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
VI. Žalovaná je povinna zaplatit státu na účet Obvodního soudu pro Prahu 8 náhradu nákladů řízení ve výši 22 953 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
VII. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 20. 12. 2019 se žalobce domáhal vypořádání společného jmění manželů, a to a) bytové jednotky č. [Anonymizováno], nacházející se v budově čp. [Anonymizováno], která je součástí pozemku parc. č. [Anonymizováno], se spoluvlastnickým podílem ve výši [Anonymizováno] na společných částech nemovitosti, vše zapsáno na LV č. [hodnota] pro k. ú. [adresa], zapsané v katastru nemovitostí, vedeném Katastrálním úřadem pro Hlavní město Prahu, katastrálním pracovištěm [adresa] (dále také jen „Byt“), b) nebytové jednotky č. [Anonymizováno] (garáž), nacházející se v budově čp. [Anonymizováno], která je součástí pozemku parc. č. [Anonymizováno], se spoluvlastnickým podílem ve výši [Anonymizováno] na společných částech nemovitosti, vše zapsáno na LV č. [hodnota], pro k. ú. [adresa], zapsané v katastru nemovitostí, vedeném Katastrálním úřadem pro Hlavní město Prahu, katastrálním pracovištěm [adresa] (dále také jen „Garáž“ a nemovitosti pod bodem a) a b) dále také jen „Nemovitosti“), c) závazku vůči [právnická osoba]., IČO [IČO], se sídlem [adresa] (dále také jen „Banka“), ze smlouvy o hypotečním úvěru č. [hodnota] ze dne 25. 11. 2016 v původní výši 7 990 000 Kč (dále také jen „Hypotéka“). Dále uvedl, že manželství účastníků bylo rozvedeno rozsudkem zdejšího soudu ze dne 11. 9. 2019, č. j. 25 C 19/2019-48, který nabyl právní moci dne 25. 10. 2019. Přestože se se žalovanou snažil jednat o mimosoudním vypořádání společného jmění manželů již od léta roku 2018, ale ze společných osobních jednání a emailové komunikace žádná dohoda ani kompromis nevzešla, na jeho návrhy žalovaná dlouho nereagovala a posléze je nepřijala, na samotné vypořádání jednotlivých položek společného jmění manželů měla naprosto odlišný pohled, a proto se jeví uzavření dohody jako silně nepravděpodobné, a žalobce se domáhá vypořádání společného jmění manželů žalobou v této věci. Nemovitosti účastníci zakoupili z peněz získaných z hypotečního úvěru od Banky, který je zajištěn zástavním právem na Nemovitostech, jejichž hodnotu žalobce odhaduje na 9 500 000 Kč, přičemž tento úvěr je třeba vypořádat společně s Nemovitostmi, neboť se k nim přímo váže. Hypotéku splácejí účastníci měsíčními splátkami, které hradí z poloviny žalobce a z poloviny žalovaná, aktuální nedoplatek úvěru je cca 7 543 839 Kč. Žalobce navrhl, aby Nemovitosti byly přikázány do jeho vlastnictví s odůvodněním, že právě on (na rozdíl od žalované) měl hlavní zájem na pořízení nemovitostí v obvodu [adresa], neboť na území této městské části dlouhodobě bydlí a vždy zde chtěl bydlet. Byt vyhledal, inicioval též jeho kompletní rekonstrukci a obstarával veškeré práce týkající se rekonstrukce. Žalovaná po odstěhování ze společné domácnosti účastníků bydlí na území [adresa] nebo [adresa], kde vede společnou domácnost se svým partnerem a jeho třemi dětmi, které v oblasti [adresa] navštěvují školní zařízení, a proto neočekává, že by žalovaná měla zájem o bydlení v [adresa]. Žalobce bydlí v nájmu, ale v budoucnu by chtěl Byt obývat, a to i s ohledem na společné děti účastníků, které mají se žalovanou ve střídavé péči. Dále žalobce uvedl, že převezme veškeré závazky vyplývající ze smlouvy o hypotečním úvěru a žalované vyplatí částku 1 000 000 Kč.
2. Žalovaná podala ke zdejšímu soudu dne 24. 1. 2020 samostatný návrh na vypořádání společného jmění manželů, původně vedený pod sp. zn. 22 C 23/2020. Žalovaná navrhla kromě Nemovitostí a závazku z Hypotéky dále vypořádat d) obchodní podíl ve společnosti [právnická osoba]., IČO [IČO], se sídlem [adresa] (dále také jen „Obchodní podíl“), e) pohledávku ze smlouvy o půjčce za společností [právnická osoba]. ve výši 900 000 Kč (dále také jen „Pohledávka“) a f) vnos z jejích výlučných prostředků darovaných jí rodiči do společného jmění manželů ve výši 700 000 Kč, které byly použity k nákupu Nemovitostí a jako půjčka společnosti [právnická osoba]., a to tak, že Nemovitosti budou přikázány do jejího vlastnictví spolu se závazkem z Hypotéky a do vlastnictví žalovaného bude přikázán Obchodní podíl a Pohledávka.
3. Usnesením ze dne 21. února 2020, č. j. 22 C 258/2019-16 spojil zdejší soudu řízení vedená pod sp. zn. 22 C 258/2019 a 22 C 23/2020 ke společnému řízení pod sp. zn. 22 C 258/2019.
4. V podání ze dne 20. 4. 2020 žalovaná dále uvedla, že to byla právě ona, kdo měl zájem bydlet v Bytě, Byt vyhledala a následně vedla i komunikaci o jeho koupi a rekonstrukci a v rámci jednání o vypořádání společného jmění manželů projevovala i zájem o Byt.
5. Při jednání soudu dne 3. 3. 2022 žalobce dále navrhl vypořádat vnos finančních prostředků v jeho výlučném vlastnictví ve výši 512 530 Kč do společného jmění manželů s odůvodněním, že uvedenou částku použil k nákupu Nemovitostí. Žalovaná pak při uvedeném jednání soudu upřesnila, že uvedené finanční prostředky v jejím výlučném vlastnictví ve výši 700 000 Kč byly vloženy do společnosti [právnická osoba].
6. V podání ze dne 3. 4. 2022 žalobce doplnil, že částku ve výši 512 530 Kč vynaložil ze svého výlučného majetku na pořízení Nemovitostí ve společném jmění manželů. K tomu dále uvedl, že tuto částku, respektive částku ve výši 23 000 EUR, získal darem od rodičů v první polovině června 2011, přičemž jeho matka ji získala prodejem nemovitostí v obci [adresa] na Slovensku v prosinci 2008 za kupní cenu ve výši 64 543,91 EUR.
7. Při jednání soud dne 11. 10. 2022 žalovaná uvedla, že již netrvá na vypořádání vnosu svých finančních prostředků ve výši 700 000 Kč, neboť tyto byly vneseny do společnosti [právnická osoba].
8. V závěrečném návrhu pak žalobce navrhl vypořádat společné jmění manželů tak, že do jeho vlastnictví soud přikáže: a) Nemovitosti v hodnotě 14 220 000 Kč, neboť v řízení prokázal, že měl záměr koupit bytovou jednotku od počátku, nejlépe s garáží, zařizoval kompletní koupi i rekonstrukci Bytu, bydlí od rozvodu účastníků v nájemním bytě na [adresa], a to deset minut od Bytu, chce na [adresa] i s dětmi, které tam chodí do školy, bydlet i nadále, manželství se i po zjištění mimomanželského vztahu žalované pokoušel zachránit, po rozchodu účastníků se o Byt stará (chodí na schůze SVJ, zařizuje všechny záležitosti týkající se Bytu, vybírá poštu), jako jediný z účastníků Nemovitosti v posledních pěti letech užívá ke skladování, je sám a s ohledem na jeho věk se fakticky jedná o poslední možnost stát se vlastníkem bytu (rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 4930/2010 ze dne 13. 7. 2011), zatímco žalovaná sice našla inzerát na Byt, ale od počátku hledání společného bydlení účastníků preferovala dům za Prahou, bydlí v Praze [adresa] se svým současným manželem [jméno FO], který byl důvodem rozpadu manželství, po rozchodu účastníků se o Byt nestará (poštu vybírá maximálně jednou ročně), nemá o Byt skutečný zájem (autorizační příkazy v bankovnictví autorizuje ze společného účtu po několika měsících), má příjem ve výši 90 000 Kč měsíčně čistého a její manžel 3 miliony Kč ročně, tedy mají dostatečné příjmy na koupi jiné nemovitosti k bydlení než je Byt. Dále poukázal na judikaturu Nejvyššího soudu (22 Cdo 1429/2023 a 22 Cdo 3764/2021) s tím, že pro vypořádání nemovitostí nelze stanovit jednoznačná kritéria, každý konkrétní případ je jedinečný, a často lze s jistou mírou přesvědčivosti zdůvodnit různé způsoby vypořádání, přičemž rozhodnutí je v zásadě na úvaze soudu, která musí být založena na vzájemném posouzení všech relevantních kritériích v intencích každé konkrétní věci, přičemž je třena se zabývat podíly spoluvlastníků a účelným využitím věci. b) závazek vůči Bance z Hypotéky ve výši 6 523 514,81 Kč, když žalobce prokázal, že je připraven převzít hypoteční úvěr a žalovanou vyplatit, a to z finančních prostředků získaných darem od svých rodičů nebo z hypotéky od [právnická osoba], zatímco žalovaná má od svého otce pouze přislíbenou zápůjčku ve výši 4 100 000 Kč s povinností ji vrátit do 5 let, a proto ani podle potvrzení banky nemá žalovaná dostatečnou bonitu na získání finančních prostředků na úhradu vypořádacího podílu žalobce. c) Obchodní podíl v hodnotě 161 000 Kč, byť na vlastnictví tohoto Obchodního podílu netrvá a je možno jej přikázat i do vlastnictví žalované, která se o něj během soudního řízení hlásí. Podle závěrů znalce [jméno FO], s nímž žalovaný souhlasí, je hodnota Obchodního podílu ve výši 161 000 Kč nebo 205 000 Kč, podle toho, zda je či není započítána firemní pokladna. Tato hodnota vychází z prokázaných tvrzení žalobce, že k podnikání prostřednictvím společnosti [právnická osoba]. používal doménu [Anonymizováno], respektive eshop na těchto webových stránkách (objednávky z tohoto eshopu převáděl bezplatně na společnost [právnická osoba].), která vznikla ještě před vznikem manželství, a je tedy v jeho výlučném vlastnictví. Negativně pak podnikání v oboru vanilky ovlivnil nárůst celosvětové ceny vanilky až na 20 násobek, což způsobilo propad poptávky po vanilce, respektive zastavení trhu, což trvalo až do poloviny roku 2019 a situace se následně postupně normalizovala až do roku 2023, ale také ukončení soužití se žalovanou a střídavá péče o nezletilé děti účastníků v roce 2018 a založení a provoz konkurenčního webu [Anonymizováno], přičemž v období od jara 2019 do jara 2020 žalobce skoro ani nepodnikal, neboť ztratil jeho hlavní zaměstnání a bylo pro něj finančně výhodnější pobírat podporu, která byla vyšší než jeho zisky z podnikání. Zároveň žalobce popřel, že by vyvedl podnikání s vanilkou ze společnosti [právnická osoba]. na sebe jako fyzickou osobu podnikající pod IČ a že by prodával zboží bez marže a že by Obchodní podíl měl jinou hodnot než 161 000 Kč, jak zjistil znalec [jméno FO]. d) Pohledávku ve výši 823 555,96 Kč, když od původní výše půjčky 1 255 555,96 Kč je třeba odečíst 2 x 100 000 Kč, neboť ze společnosti [právnická osoba]. bylo odesláno 100 000 Kč na účet společné Hypotéky účastníků, v druhém případě dne 5. 2. 2019, tedy ještě před rozvodem manželství, dále je třeba odečíst částku ve výši 43 875 Kč, kterou si z pokladny společnosti [právnická osoba]. vzala žalovaná a použila ji pro potřeby rodiny a částku ve výši 232 000 Kč, která byla až do února 2019 vyplacena ze společnosti žalované. Po zohlednění vnosu výlučných finančních prostředků žalobce do společného jmění manželů ve výši 512 530 Kč (tento vnos prokázal listinnými důkazy i výslechy rodičů, a to jak získání těchto finančních prostředků darem od rodičů, tak i jejich použití na zaplacení rezervační zálohy na Byt), by měl na vypořádacím podílu zaplatit žalované částku ve výši 3 612 167,10 Kč.
9. Žalovaná pak v závěrečném návrhu navrhla vypořádat společné jmění manželů tak, že do jejího vlastnictví soud (s ohledem na judikovanou zásahu solventnosti a co nejnižšího vypořádacího podílu) přikáže: a) Nemovitosti v ceně 14 220 000 Kč, neboť v řízení prokázala, že to byla ona, kdo uvedené Nemovitosti vyhledal a zaslal poptávku na jejich koupi a také zajišťovala jejich zaměření a rekonstrukci. O Byt má opravdový zájem, neboť by v něm chtěla pro svou rodinu vytvořit trvalé zázemí a stabilní domov, a to včetně dětí manžela (manželství uzavřela dne 4. 11. 2023), o které pečují ve střídavé péči, i dětí účastníků, přičemž nezletilá dcera účastníků Amálie již odmítá několik měsíců bydlet s otcem, a proto se již vede řízení o změně její výchovy. Žalobce nemá trvalý vztah a žalovaná je přesvědčena, podle předchozích návrhů žalobce, že si nemá zájem Byt ponechat, ale prodat jej a z výtěžku zaplatit závazek z Hypotéky, když ze svých příjmů žalobce nebude schopen hypotéku splácet a zároveň ještě financovat dokončení rekonstrukce Bytu, který je aktuálně neobyvatelný, neprokázal ani existenci tvrzeného ručitele v souvislosti s převzetím závazku vůči [právnická osoba]. ani jeho schopnost uhradit uvedené závazky související s Bytem z další hypotéky. Žalovaná má zajištěny finanční prostředky na zaplacení vypořádacího podílu žalobci, zatímco žalobce neprokázal, že by finance na úhradu vypořádacího podílu měl. b) závazek vůči Bance z Hypotéky ve výši 6 523 514,81 Kč, když žalovaná prokázala, že Banka převzetím závazku žalovanou souhlasí (zatímco žalobce o převzetí závazku s Bankou pravděpodobně ani nejednal), přičemž i z výše aktuální splátky tohoto úvěru v částce 27 113 Kč, která převyšuje příjmy žalobce, je zřejmé, že žalobce nemůže uvedenou splátku hradit. Do vlastnictví žalobce by měl soud podle žalované přikázat: c) Obchodní podíl v hodnotě 837 000 Kč, přičemž uvedenou hodnotu obchodního podílu žalovaná dovozuje z účetní hodnoty vlastního kapitálu společnosti [právnická osoba]. ke dni 31. 12. 2017, protože od roku 2018 žalobce záměrně a protiprávně omezoval činnost společnosti a veškeré její podnikatelské aktivity převedl na sebe jako fyzickou osobu (jako fyzická osoba podnikal ve stejném oboru jako společnost od roku 2020), aby maximálně snížil hodnotu společnosti a tím i výši vypořádacího podílu, což je jednak nezákonné (v rozporu s povinností žalobce jednat s péčí rádného hospodáře) ale i nepoctivé, přičemž žalobce nesmí z takového jednání těžit. K uvedenému závěru žalovanou vede zřejmá časová souvislost, neboť ze znaleckého posudku [jméno FO] vyplynulo, že zatímco v období od roku 2014 do 2017 vykazovala společnost [právnická osoba]. stabilní úroveň tržeb a provozního zisku, od roku 2018, kdy začali účastníci žít odděleně, a především od roku 2019, kdy byl podán návrh na rozvod, došlo k prudkému propadu tržeb a provozního zisku o téměř 700 000 Kč. Naopak žalobce jako fyzická osoba (využil k tomu seznam klientů, kontakty a licenci společnosti pro nákup vanilky ze zemí mimo EU) dosáhl v roce 2021 prodejem vanilky tržeb ve výši 1 456 000 Kč. Žalovaná dále poukázala na skutečnost, že společnost [právnická osoba]. prodávala žalobci vanilku bez marže, respektive z přehledu zásob a tržeb společnosti [právnická osoba]. uvedených ve znaleckém posudku vyplývá, že žalobce si zboží ze společnosti k prodeji jako fyzická osoba jednoduše bral i na skutečnost, že v letech 2018 a 2019 měla společnost enormně vysoké provozní náklady, přestože nevyvíjela téměř žádnou činnost a které žalobce nebyl schopen vysvětlit. d) Pohledávku ve výši 1 255 555 Kč, kterou účastníci poskytli uvedené společnosti ze společného jmění manželů na nákup automobilu Škoda Kodiaq. Podle znaleckého posudku [jméno FO] společnost [právnická osoba]. disponovala na konci roku 2019 celkem penězi a zbožím v hodnotě 1 467 000 Kč (peníze – krátkodobý finanční majetek ve výši 1 011 000 Kč a zásoby zboží v hodnotě 456 000 Kč), tedy společnost disponovala na konci roku 2019 dostatečnými prostředky, aby zaplatila svou pohledávku vůči účastníkům nebo alespoň její převážnou část. Tím, že žalobce několik dalších let nakupoval zásoby, které prodával sobě jako fyzické osobě bez marže a platil údajné další náklady v řádech stovek tisíc korun ročně (vykazované vysoké náklady společnosti museli být fakticky placeny z půjčky účastníků a prodeje osobního automobilu a lze se důvodně domnívat, že je žalobce spotřeboval pro svou osobní potřebu ke hrazení svých životních nákladů), aniž by společnost generovala jakýkoliv zisk, zmařil tím žalobce zaplacení i vymahatelnost uvedené pohledávky účastníkům. Nízká výše hodnoty Obchodního podílu určená posudkem [jméno FO] ke dni 25. 10. 2019 je důsledkem pohledávky účastníků za společností [právnická osoba]., když hodnota Obchodního podílu je o výši této pohledávky snížena. Podle žalované by soud neměl vypořádat žalobcem tvrzený vnos jeho finančních prostředků ve výši 512 530 Kč do společného jmění manželů, neboť žalobce nepředložil jediný objektivní důkaz o daru předmětných finančních prostředků, tedy ekvivalentu 20 000 EUR od jeho rodičů, ani jejich užití k úhradě části kupní ceny Nemovitostí. Žalovaná poukázala na velký časový odstup mezi darem a pořízením Bytu žalobci (matka žalobce získala peníze prodejem pozemků společnosti [právnická osoba] v prosinci 2008, v hotovosti je měla předat žalobci v roce 2011 a ten je měl vložit na účet v roce 2015 a použít je k úhradě části kupní ceny Nemovitostí až 7. 12. 2016), okolnosti předání a použití daru (peníze měli být předány v hotovosti, přitom žalobce si mohl na Slovensku založit bankovní účet, kam mu mohly být peníze matkou zaslány, v souvislosti s údajným darováním peněz nebyla uzavřena žádná písemná smlouva, rodiče žalobce si ani nebyli schopni přesně vzpomenout, kdy k předání daru mělo dojít, předáním hotovosti ve výši 20 000 EUR došlo k porušení zákona č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti, žalobce uvedený dar v rozporu se zákonem č. 357/2019 Sb., nezdanil, žalobcem tvrzené uchovávání peněz v mrazáku po dobu šesti let, kdy jejich hodnotu snižovala inflace, byly vystaveny riziku kurzového rozdílu a nebyly nijak zhodnocovány, což je v rozporu s předchozím opačným přístupem žalobce, který má ekonomické vzdělání, k penězům) a nevěrohodnost důkazu výslechem rodičů žalobce, kteří mají zájem na úspěchu žalobce ve věci i skutečnost, že výpisy z účtů ze dne 11. 8. 2015 a 21. 8. 2015 prokazující připsání částek 242 730 Kč a 269 800 Kč na účet žalobce nijak neprokazují dar od jeho rodičů a tedy ani vnos uvedených finančních prostředků na účet žalobce. Žalovaná dále prohlásila tvrzení žalobce, že vyváděl peníze ze společnosti podle pokynů žalované, že společnost neinkasovala peníze za prodej automobilu Octavia, apod. za nesmyslná, irelevantní a účelová. Žalobce byl totiž jediným jednatelem a společníkem společnosti [právnická osoba]., a proto nemohla nijak ovlivnit hospodaření společnosti a nakládání s penězi, natož za společnost uzavírat smlouvy. Žalovaná pouze za společnost sumírovala účetní doklady pro externí účetní společnost, a to na základě dohody o provedení práce. Toto inicioval sám žalobce, protože to bylo daňově výhodné a šlo o příjem do rodinného rozpočtu, neboť žalovaná byla na rodičovské dovolené a neměla jiné příjmy. Protože z majetku ve společném jmění manželů připadne žalované majetek v čisté hodnotě 7 696 485,19 Kč (hodnota Nemovitostí 14 220 000 Kč ponížená o závazek z Hypotéky ve výši 6 523 514,81 Kč) a žalobci majetek v čisté hodnotě 2 092 555,95 Kč (pohledávka za společností [právnická osoba]. ve výši 1 255 555 Kč a hodnota Obchodního podílu ve výši 837 000 Kč), je žalovaná připravena zaplatit žalobci na vypořádání podílů společného jmění manželů částku ve výši 2 801 964,62 Kč (7 696 485,19 Kč – 2 092 555,96 Kč/2).
10. Ze shodných skutkových tvrzení a z provedeného dokazování soud zjistil následující stav:
11. Účastníci uzavřeli manželství dne 22. 5. 2010, ale jejich manželství bylo rozvedeno rozsudkem zdejšího soudu ze dne 11. září 2019, č. j. 25 C 19/2019-48, který nabyl právní moci dne 25. 10. 2019 (viz rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 11. září 2019, č. j. 25 C 19/2019-48).
12. Účastníci, kteří po svatbě žili v nájmu, se rozhodli po poklesu úrokové sazby hypoték v roce 2014 pořídit vlastní bydlení, přičemž žalobce preferoval byt na [adresa] a žalovaná domek za Prahou. Poté žalovaná našla inzerát na prodej Bytu (viz poptávka na inzerát na prodej Bytu z emailu žalované), který bylo nutné sice rekonstruovat a byl navíc ve vlastnictví bytového družstva, ale byla plánována jeho privatizace, a proto se jej nakonec rozhodli pořídit. V roce 2017 byl Byt privatizován, tedy jej získali do vlastnictví od bytového družstva. Účastníci společně řešili koupi (viz také email žalobce a [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 12. 9. 2016 a 8. 12. 2016 ohledně zaplacení rezervační zálohy a znění smluv a složení zbylé části kupní ceny do úschovy a email žalované s realitním makléřem [jméno FO]. [jméno FO] ze dne 16. 6. 2016) a rekonstrukci Bytu s architektkou (viz email žalované s architektkou [jméno FO] ze dne 11. 7. 2017). Žalobce dále řešil komunikaci s hypotečním poradcem panem [jméno FO], komunikaci s realitní kanceláří a právníky při převodu družstevního podílu v bytovém družstvu, komunikaci s bytovým družstvem týkající se rozdělení domu na jednotky před privatizací, komunikace s realitní kanceláří nebo i chodil na schůze bytového družstva a společenství vlastníků. Účastníci v Bytě ale nikdy nebydleli, neboť projekt rekonstrukce byl sice dokončen na začátku léta 2017, ale kromě bouracích prací další práce dosud neproběhli z důvodu problémů v manželství účastníků. Byt je v současné době neobyvatelný, neboť v něm chybí rozvody elektřiny a vody, na zemi je suť (viz stav bytu shodně znalecký posudek [jméno FO]). Záležitosti týkající se Bytu po ukončení společného soužití účastníků řešil žalobce, např. zařizoval převod elektřiny z [právnická osoba] na nového dodavatele, zajišťuje odečty vodoměrů nebo elektroměrům, pravidelně vybírá poštu a do Bytu chodí i kontrolovat, zda je tam vše v pořádku (viz výpověď žalobce). Žalovaná se do záležitostí souvisejících s koupí Bytu a jeho rekonstrukcí zapojovala přiměřeně rozdělení úkolů v domácnosti a tomu, že byla na mateřské dovolené s třetím potomkem, půlroční dcerou (viz výpověď žalované).
13. Žalobce od roku 2009 do března roku 2019 pracoval v pracovním poměru pro společnost [právnická osoba], kde měl příjem asi 50 000 Kč čistého měsíčně. Zároveň ještě před vznikem manželství účastníků podnikal na základě živnostenského oprávnění v oboru prodeje vanilky, posléze se od prosince 2012 tomuto podnikání věnoval také prostřednictvím společnosti [právnická osoba]., ve které byl jediným společníkem a jednatelem. Od dubna 2019 do března 2020 žalobce nebyl zaměstnán ani nepodnikal, neboť z finančních důvodů pro něj bylo výhodnější pobírat podporu v nezaměstnanosti, od dubna 2020 pak postupně obnovoval svou živnost (viz výpověď žalobce).
14. Žalovaná byla po narození potomků v době od ledna 2013 do března 2017 na rodičovské dovolené, od dubna 2017 pracuje, aktuálně s příjmem ve výši 91 500 Kč čistého měsíčně (viz tvrzení žalované).
15. Rodinnou domácnost vedli účastníci až února 2018, poté účastníci v bytě střídali podle dohodnuté faktické střídavé péče o jejich děti (viz rozsudek o rozvodu). Žalobce od listopadu 2018 bydlí v nájemním bytě na adrese [adresa], který je asi deset minut pěšky od Bytu (viz výpověď žalobce), žalovaná bydlí se svým současným manželem [jméno FO] na adrese [adresa] (viz výpověď žalované).
16. Žalobce je schopen uhradit vypořádací podíl z finančních prostředků od rodičů (viz email [jméno FO] ze dne 7. 12. 2023 a výpis z účtu [jméno FO] u [právnická osoba] za květen 2024), žalovaná pak ze zápůjčky od [jméno FO] (viz smlouva o zápůjčce ze dne 26. 1. 2024 a 7. 2. 2024 a potvrzení o výši zůstatku na účtu [jméno FO]).
17. Byt a Garáž nabyli účastníci do jejich vlastnictví dne 6. 3. 2017, a to zápisem vlastnického práva do katastru nemovitostí na základě kupní smlouvy ze dne 28. 2. 2017 (viz shodné skutkové tvrzení účastníků a list vlastnictví č. [hodnota] pro k. ú. [adresa]). Byt a Garáž hradili účastníci z finančních prostředků získaných Hypotékou. Ke dni 31. 3. 2023 (datum vypracování znaleckého posudku) činila obvyklá (tržní) cena Bytu částku ve výši 12 360 000 Kč a obvyklá cena Garáže částku ve výši 1 860 000 Kč (viz znalecký posudek [jméno FO] ze dne 31. 3. 2023).
18. Dne 25. 11. 2016 podepsali účastníci jako úvěrovaní a [jméno FO] jako zaměstnance jednající jménem [právnická osoba]. (Banky) jako úvěrující smlouvu o hypotečním úvěru č. [hodnota] (Hypotéka), na základě které účastníci od Banky čerpali účelově vázaný úvěr ve výši 7 990 000 Kč na nákup Bytu a Garáže, respektive na úhradu ceny převodu družstevního podílu v Bytovém družstvu [adresa] podle smlouvy uzavřené mezi účastníky jako nabyvateli [jméno FO] jako převodcem, na základě které se účastníci stali členy uvedeného bytového družstva s právem nájmu nebo společného nájmu Bytu a Garáže. Úvěr se účastníci zavázali vrátit Bance spolu s úrokem ve výši 1,39 % ročně ve splátkách ve výši 27 234 Kč, platných po dobu prvních osmi let od uzavření smlouvy s tím, že úvěr bude splacen nejpozději do 31. 12. 2047 (viz shodné skutkové tvrzení účastníků a smlouva o hypotečním úvěru č. [hodnota]). K zajištění pohledávek z Hypotéky zřídili účastníci a Banka zástavní právo k Bytu a Garáži ve prospěch Banky, a to smlouvou ze dne 22. 6. 2017 (viz list vlastnictví č. [hodnota] pro k. ú. [adresa]). Splátky Hypotéky hradili účastníci i po zániku manželství rozvodem každý z jedné poloviny (viz shodné skutkové tvrzení účastníků).
19. Žalobce je od 12. 12. 2012 zapsán v obchodním rejstříku jako jediný společník i jednatel společnosti [právnická osoba]. se základním kapitálem ve výši 200 000 Kč a s předmětem podnikání výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona (viz výpis z obchodního rejstříku společnosti [právnická osoba]. ze dne 23. 4. 2020), když faktickým předmětem podnikání uvedené společnosti je prodej vanilky (viz výpověď žalobce).
20. Ze znaleckého posudku [jméno FO]-117 ze dne 23. 10. 2023 a výslechu znalce soud zjistil, že hodnotu 100% podílu ve společnosti [právnická osoba] stanovil znalec ve dvou variantách, v závislosti na posouzení existence pohledávky společnosti za žalovanou ve výši 44 000 Kč, kterou uvedená společnost eviduje ve svém účetnictví, přičemž první varianta předpokládá existenci takové pohledávky, druhá pak nikoliv. Hodnota podílu ve společnosti [právnická osoba]. pak činila ke dni 25. 10. 2019 částku ve výši 205 000 Kč (první varianta), případně 161 000 Kč (druhá varianta, z této soud vycházel, neboť existenci této pohledávky za žalovanou potvrzuje SMS komunikace účastníků ze dne 14. 6. 2019) a ke dni 31. 12. 2022 částku 0 Kč (v případě obou variant). Hodnota Obchodního podílu, kterou znalec určil jako rozdíl mezi tržní hodnotou aktiv a hodnotou závazků, se tedy od roku 2017 do roku 2019 snížila, posléze se propadla na nulovou hodnotu. V roce 2017 činil obrat společnosti 2 202 000 Kč, výsledek jejího hospodaření 172 000 Kč, účetní hodnota majetku společnosti činila 2 537 000 Kč a účetní hodnota vlastního kapitálu společnosti 837 000 Kč, v roce 2019 se obrat společnosti snížil na 148 000 Kč, výsledkem hospodaření společnosti byla ztráta ve výši 150 000 Kč, účetní hodnota majetku společnosti činila částku ve výši 1 720 000 Kč a účetní hodnota jejího vlastního kapitálu částku ve výši 328 000 Kč, nakonec v roce 2022 byl obrat společnosti již nulový, výsledkem hospodaření byla ztráta ve výši 100 000 Kč, účetní hodnota majetku společnosti činila 1 288 000 Kč a účetní hodnota vlastního kapitálu společnosti částku ve výši 46 000 Kč. Za příčiny snížení hodnoty Obchodního podílu mezi lety 2017 až 2019 znalec určil především nepříznivé podmínky na relevantním trhu, a to konkrétně dramatický nárůst spotové ceny vanilky na světovém trhu a intenzivnější přímou konkurenci působící na relevantním trhu a také nižší obchodní (podnikatelskou) aktivitu společnosti, kdy její jediný společník, souběžně vykonávající funkci vlastníka, manažera i řadového zaměstnance, se z rodinných a osobních důvodů řízení dané společnosti nevěnoval tolik jako v předchozích letech. Za příčiny poklesu hodnoty Obchodního podílu od roku 2019 do roku 2022 znalec určil především postupné utlumování obchodní aktivity společnosti, ve které od května 2020 (do té doby měl žalobce přerušenou živnost) pokračuje její jediný společník – žalobce jako OSVČ a zároveň nepříznivé makroekonomické podmínky a stále silné konkurenční prostředí na relevantním trhu (přestože spotové ceny vanilky na relevantním trhu jsou určitě příznivější než v roce 2019, kdy byly krajně nepříznivé). Tyto příčiny odpovídají i vývoji obratu společnosti [právnická osoba]., neboť žalobce se jako OSVČ v oboru prodeje vanilky nikdy nedostal na obrat společnosti [právnická osoba]. v letech 2015 až 2017, tudíž ani skutečnost, že žalobce do roku 2020 podnikal jako OSVČ ve stejném oboru jako společnost [právnická osoba]. by nemuselo mít žádný vliv na hodnotu Obchodního podílu, pokud by podnikání nebylo ziskové, k čemuž se s ohledem na obrat žalobce jako OSVČ znalec přiklonil. Znalec shrnul, že podnikání společnosti [právnická osoba]. má znaky podnikání OSVČ, neboť ochranná známka a doména je ve výlučném majetku žalobce jako fyzické osoby, společnost nemá téměř žádná aktiva, žádné zaměstnance, celá tedy závisí na žalobci a její hodnota tedy spočívá pouze na aktivech snížených o závazky.
21. Účastníci v průběhu manželství zapůjčili společnosti [právnická osoba]. částku ve výši 1 700 000 Kč, přičemž zůstatek této zápůjčky ke dni zániku manželství 25. 10. 2019 činil částku ve výši 1 255 555,96 Kč (viz shodné skutkové tvrzení účastníků, podání žalobce ze dne 1. 4. 2021 a tvrzení žalované při jednání dne 11. 10. 2022). Pokud pak žalobce v řízení dále uváděl, že je od uvedeného zůstatku zápůjčky třeba odečíst další 2 x 100 000 Kč, neboť ze společnosti [právnická osoba]. bylo odesláno 100 000 Kč na účet společné Hypotéky účastníků, v druhém případě dne 5. 2. 2019, tedy ještě před rozvodem manželství a dále částku ve výši 232 000 Kč, která byla až do února 2019 vyplacena ze společnosti žalované, jde o rozhodné skutečnosti uvedené po uplynutí lhůty dané soudem žalobci k doplnění tvrzení podle ust. § 118b o. s. ř. (v tomto případě lhůty do jednoho měsíce od jednání 3. března 2022, při kterém soud žalobce vyzval podle ust. § 118a odst. 1 a 3 a § 118b o. s. ř. k doplnění tvrzení o výši zůstatku zápůjčky účastníků ze společného jmění manželů do společnosti [právnická osoba]. ke dni zániku manželství, přičemž lhůta skončila dnem 4. 4. 2022), a proto k těmto tvrzením soud podle ust. § 118b odst. 1 věta třetí nepřihlížel.
22. Rodiče žalobce mu v červnu 2011 darovali v hotovosti částku ve výši 23 000 EUR, kterou žalobci osobně předal jeho otec při jeho cestě do České republiky. Uvedenou částku, respektive celkem částku ve výši 64 543,91 EUR, získala matka žalobce za prodej pozemků v obci [adresa] na Slovensku, které předtím získala děděním (viz kupní smlouva ze dne 17. 12. 2008) a dne 7. 8. 2009 pak ze svého účtu vybrala částku ve výši 70 060 EUR (viz potvrzení o modifikaci účtu č. [č. účtu] na jméno matky žalobce [jméno FO] u [právnická osoba] a výběr hotovosti ve výši 70 060 EUR z uvedeného účtu), z níž darovala částku 23 000 EUR každému ze svých tří dětí, tedy i žalobci. Žalobce poté uložil uvedené finanční prostředky doma do mrazáku, neboť čekal na výhodnější směnný kurz na české koruny. Dne 11. 8. 2015 pak směnil ve směnárně [právnická osoba]. nejprve částku 10 000 EUR, čímž získal 269 800 Kč a poté dne 21. 8. 2015 částku ve výši 9 000 EUR, čímž získal částku ve výši 242 730 Kč, přičemž obě uvedené částky mu byly směnárnou v den směny peněz poukázány na účet č. [č. účtu] vedený u [právnická osoba]., organizační složka (viz výpisy z účtu [právnická osoba] č. [č. účtu] ze dne 11. 8. 2015 a 28. 8. 2015). Z uvedeného účtu pak dne 28. 8. 2015 poukázal žalobce 2x částku ve výši 300 000 Kč na další spořící účet žalobce č. [č. účtu] vedený u [právnická osoba]., organizační složka (viz potvrzení o provedení transakce z účtu č. [č. účtu] na účet [č. účtu] dne 28. 8. 2015 a ze dne 28. 8. 2015 č. transakce [Anonymizováno] – [Anonymizováno] a [Anonymizováno] – [Anonymizováno]), ze kterého pak dne 6. 12. 2016 poukázal na svůj další běžný účet částku 1 090 000 Kč (viz potvrzení o provedení transakce z účtu č. [č. účtu] na účet č. [č. účtu] dne 6. 12. 2016), aby z tohoto běžného účtu dne 7. 12. 2016 uhradil část kupní ceny za Nemovitosti ve výši 1 210 000 Kč, kterou zaslal na účet advokátní úschovy s poznámkou k platbě „Vlastní zdroje do úschovy“ (viz potvrzení o provedení transakce z účtu č. [č. účtu] na účet č. [č. účtu] u [právnická osoba]. dne 7. 12. 2016 a email [tituly před jménem] [jméno FO], advokáta, schovatele, potvrzující složení zbývající části kupní ceny do úschovy s přílohou výpis z účtu úschovy č. [hodnota] vedený u [právnická osoba] s připsanými částkami ve výši 1 210 000 Kč a 7 990 000 Kč dne 8. 12. 2016 od žalobce), přičemž součástí převáděných částek byla i předmětná částka ve výši 513 530 Kč náležející do výlučného vlastnictví žalobce (k získání částky ve výši 23 000 EUR a použití částky ve výši 512 530 Kč na úhradu části kupní ceny Nemovitostí shodně také účastnická výpověď žalobce, k okolnostem získání finanční částky z prodeje pozemků, darování částky přesahující 20 000 EUR každému ze tří jejich dětí, včetně předání částky žalobci, uchovávání této částky v mrazáku účastníků a její použití na úhradu části kupní ceny Nemovitostí shodně také výpověď svědků [jméno FO] a [jméno FO]). Pokud žalovaná vypověděla, že neví nic o daru částky 23 000 EUR od rodičů žalobci a ani o jejich uchovávání v mrazáku od roku 2011 do roku 2015, ani o použití těchto finančních prostředků na úhradu části kupní ceny za Byt a že se domnívá, že pokud žalobce tyto finanční prostředky dostal, byly spotřebovány v průběhu let na náklady rodiny, soud v této části považuje její výpověď za nevěrohodnou, a proto jí to neuvěřil, když je v rozporu s dalšími v řízení provedenými důkazy (např. výpovědí svědků – rodičů žalobce a listinnými důkazy shora uvedenými o využití těchto finančních prostředků na úhradu části kupní ceny Bytu), přičemž žalovaná ani neuvedla, jakým způsobem účastníci získali uvedenou částku přesahující půl milionu Kč na úhradu části kupní ceny Bytu, když sama uvedla, že na tom jako rodina nebyli úplně finančně dobře a rodiče (i její) jim finančně vypomáhali.
23. Výpovědi svědků [jméno FO] a [jméno FO] soud uvěřil, neboť jejich výpověď byla logická a konzistentní, odpovídá ostatním v řízení provedeným důkazům a žádné skutečnosti snižující jejich věrohodnost soud nezjistil ani ze způsobu, jakým svědci sdělovali soudu zjišťované skutečnosti nebo z jejich chování při výpovědi. Pokud svědci neuvedli přesnou výši daru jejich dětem, včetně žalobce, pouze že šlo o částku přesahující 20 000 EUR, podporuje to podle soudu jeho závěr o věrohodnosti výpovědí svědků, když tito pouze trvali na tom, že každé z dětí dostalo stejnou částku, přičemž podle k důkazu provedeného potvrzení o výběru hotovosti z účtu svědkyně takovou částkou (3 x 23 000 EUR) v době darování finančních prostředků dětem disponovala. Vzhledem k tomu pak závěr o věrohodnosti svědků nelze zpochybnit pouze tím (jak tvrdí žalovaná), že jde o rodiče žalobce a tito mají na úspěchu žalobce zájem, když soud připomíná, že i tito svědci vypovídali po poučení o trestních následcích křivé výpovědi.
24. Námitky žalované, kterými zpochybňovala prokázání vnosu žalobce do společného jmění manželů, soud neshledal důvodnými. Skutkové zjištění (závěr), že k uvedenému vnosu výlučných finančních prostředků žalobce do společného jmění manželů došlo, soud učinil v souladu s ust. § 132 o. s. ř., tedy po zhodnocení důkazů jednotlivě a v jejich vzájemné souvislosti, přičemž přihlížel co v řízení vyšlo najevo, a proto nelze akceptovat námitku žalované, že žalobce nepředložil jediný objektivní důkaz, že mu rodiče předmětné peníze dali a že je použil na nákup Nemovitostí. Uvedený skutkový závěr soudu pak nevyvrací ani tvrzení žalované, že mezi darem a pořízením Bytu žalobci byl velký časový odstup (samo o sobě nezpochybňuje vnos), okolnosti předání a použití daru - peníze měli být předány v hotovosti (logicky vysvětleno neexistencí eurového účtu žalovaného a vysokými poplatky za převod peněz), nebyla uzavřena žádná písemná smlouva (mezi rodinnými příslušníky obvyklé), rodiče si nebyli schopni přesně vzpomenout na přesné datu předání peněz (s ohledem dobu uplynulou od daru po výslech svědků lze pochopit), předáním hotovosti ve výši 20 000 EUR došlo k porušení zákona č. 254/2004 Sb. o omezení plateb v hotovosti nebo nezdanění daru žalobcem v rozporu se zákonem č. 357/2019 Sb. (byť by se tak stalo, předání peněz to nevylučuje), že předmětné darované finanční prostředky byly po dobu jejich uchovávání v mrazáku vystaveny riziku kurzového rozdílu a snižování jejich hodnoty inflací (žalobce naopak věrohodně odůvodnil uchovávání peněz v mrazáku čekáním na výhodnější kurz, a to až do potřeby peněz na úhradu účastníky pořizovaného Bytu).
25. Podle ust. § 143 zákona č. 40/1964 Sb. občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále také jen „obč. zák.“) společné jmění manželů tvoří a) majetek nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství, s výjimkou majetku získaného dědictvím nebo darem, majetku nabytého jedním z manželů za majetek náležející do výlučného vlastnictví tohoto manžela, jakož i věcí, které podle své povahy slouží osobní potřebě jen jednoho z manželů, a věcí vydaných v rámci předpisů o restituci majetku jednoho z manželů, který měl vydanou věc ve vlastnictví před uzavřením manželství a nebo jemuž byla věc vydána jako právnímu nástupci původního vlastníka, b) závazky, které některému z manželů nebo oběma manželům společně vznikly za trvání manželství, s výjimkou závazků týkajících se majetku, který náleží výhradně jednomu z nich, a závazků, jejichž rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, které převzal jeden z nich bez souhlasu druhého (odst. 1). Stane-li se jeden z manželů za trvání manželství společníkem obchodní společnosti nebo členem družstva, nezakládá nabytí podílu, včetně akcií, ani nabytí členských práv a povinností členů družstva, účast druhého manžela na této společnosti nebo družstvu, s výjimkou bytových družstev (odst. 2).
26. Podle ust. § 708 zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“), to, co manželům náleží, má majetkovou hodnotu a není vyloučeno z právních poměrů, je součástí společného jmění manželů (dále jen „společné jmění“). To neplatí, zanikne-li společné jmění za trvání manželství na základě zákona.
27. Podle ust. § 709 o. z. součástí společného jmění je to, čeho nabyl jeden z manželů nebo čeho nabyli oba manželé společně za trvání manželství, s výjimkou toho, co: a) slouží osobní potřebě jednoho z manželů, b) nabyl darem, děděním nebo odkazem jen jeden z manželů, ledaže dárce při darování nebo zůstavitel v pořízení pro případ smrti projevil jiný úmysl, c) nabyl jeden z manželů jako náhradu nemajetkové újmy na svých přirozených právech, d) nabyl jeden z manželů právním jednáním vztahujícím se k jeho výlučnému vlastnictví, e) nabyl jeden z manželů náhradou za poškození, zničení nebo ztrátu svého výhradního majetku (odst. 1). Součástí společného jmění je zisk z toho, co náleží výhradně jednomu z manželů (odst. 2).
28. Podle ust. § 710 o. z. součástí společného jmění jsou dluhy převzaté za trvání manželství, ledaže a) se týkají majetku, který náleží výhradně jednomu z manželů, a to v rozsahu, který přesahuje zisk z tohoto majetku, nebo b) je převzal jen jeden z manželů bez souhlasu druhého, aniž se přitom jednalo o obstarávání každodenních nebo běžných potřeb rodiny.
29. Podle ust. § 711 o. z. o nabytí a pozbytí jednotlivých součástí společného jmění platí obecná ustanovení tohoto zákona (odst. 1). Částky výdělku, platu, mzdy, zisku a jiných hodnot z pracovní a jiné výdělečné činnosti se stávají součástí společného jmění v okamžiku, kdy manžel, který se o jejich získání přičinil, nabyl možnost s nimi nakládat (odst. 2).
30. Podle ust. § 736 o. z. je-li společné jmění zrušeno nebo zanikne-li, anebo je-li zúžen jeho stávající rozsah, provede se likvidace dosud společných povinností a práv jejich vypořádáním.
31. Podle ust. § 738 odst. 1 o. z. dohoda o vypořádání má vždy účinky ke dni, kdy společné jmění bylo zúženo, zrušeno nebo zaniklo, bez ohledu na to, zda dohoda byla uzavřena před anebo po zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění. Je-li však předmětem vypořádání věc, která se zapisuje do veřejného seznamu, nabývá dohoda právních účinků v části týkající se této věci zápisem do veřejného seznamu.
32. Podle ust. § 740 o. z. nedohodnou-li se manželé o vypořádání, může každý z nich navrhnout, aby rozhodl soud. O vypořádání rozhoduje soud podle stavu, kdy nastaly účinky zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění.
33. Podle ust. § 741 o. z. nedojde-li do tří let od zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění k vypořádání toho, co bylo dříve součástí společného jmění, ani dohodou, ani nebyl podán návrh na vypořádání rozhodnutím soudu, platí, že se manželé nebo bývalí manželé vypořádali tak, že a) hmotné věci movité jsou ve vlastnictví toho z nich, který je pro potřebu svou, své rodiny nebo rodinné domácnosti výlučně jako vlastník užívá, b) ostatní hmotné věci movité a věci nemovité jsou v podílovém spoluvlastnictví obou; jejich podíly jsou stejné, c) ostatní majetková práva, pohledávky a dluhy náleží společně oběma; jejich podíly jsou stejné.
34. Podle ust. § 742 odst. 1 o. z. nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se ustanovení § 741, použijí se pro vypořádání tato pravidla: a) podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné, b) každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek, c) každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek, d) přihlédne se k potřebám nezaopatřených dětí, e) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména jak pečoval o děti a o rodinnou domácnost, f) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění.
35. Zjištěný skutkový stav soud po právní stránce posoudil následujícím způsobem:
36. Manželství účastníků bylo rozvedeno rozsudkem zdejšího soudu ze dne 11. září 2019, č. j. 25 C 19/2019-48, který nabyl právní moci dne 25. 10. 2019, a proto tohoto dne pak zaniklo i společné jmění manželů (ust. § 708 a 709 o. z. a contrario).
37. Protože společné jmění manželů jejich rozvodem zaniklo, provede se likvidace dosud společných povinností a práv jejich vypořádáním (ust. § 736 o. z.). K vypořádání společného jmění manželů může dojít dohodou účastníků (ust. § 738 o. z.), ale protože k takové dohodě mezi účastníky v tříleté prekluzivní lhůtě od zániku společného jmění manželů nedošlo (ust. § 741 o. z.) a oba účastníci podali v uvedené lhůtě žalobu o vypořádání společného jmění manželů, rozhodne o tomto vypořádání soud (ust. § 740 o. z.) podle pravidel v ust. § 742 o. z.
38. V průběhu řízení o vypořádání společného jmění manželů lze měnit předmět vypořádání, tedy rozsah věcí, jejichž vypořádání se účastníci domáhají, aniž by šlo vzájemný návrh ze strany žalovaného či aniž by soud rozhodoval o připuštění změny žaloby či jejím částečném zpětvzetí, neboť účastníci mají v tomto řízení zároveň postavení navrhovatele i odpůrce (iudicium duplex). Toto oprávnění účastníků je však omezeno již shora uvedenou prekluzivní lhůtou tří let od zániku společného jmění. Soud pak může vypořádat jen ten majetek či hodnoty tvořící společné jmění manželů, které účastníci řízení navrhli k vypořádání soudním rozhodnutím do tří let od jeho zániku (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2674/2012, ze dne 25. 2. 2014).
39. Přestože žalovaná původně navrhovala vypořádat i vnos finančních prostředků z jejího výlučného vlastnictví do společného jmění manželů ve výši 700 000 Kč s odůvodněním, že tyto finanční prostředky byly použity k nákupu Nemovitostí a na půjčku společnosti [právnická osoba]., posléze (při jednání soudu dne 3. 3. 2022 a 11. 10. 2022) uvedla, že předmětné finanční prostředky byly vloženy do společnosti [právnická osoba]., a proto na jejich vypořádání v tomto řízení netrvá. Protože je zřejmé, že uvedené finanční prostředky žalované nebyly vynaloženy z jejího výlučného majetku do společného jmění manželů, ale do společnosti [právnická osoba]., nemohly by být tyto finanční prostředky proto předmětem vypořádání společného jmění manželů (viz ust. § 742 odst. 1 písm. c) o. z. a contrario a rozsudek nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 1794/2020, ze dne 10. 3. 2021).
40. Společné jmění manželů tvoří (účastníci to ostatně ani nezpochybňovali) Byt, Garáž, Obchodní podíl (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 103/2005 ze dne 31. 1. 2006 nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 3192/2015 ze dne 30. 5. 2017), závazek (dluh) z Hypotéky a Pohledávka, neboť tyto věci, práva, závazky či dluhy nabyli účastníci za trvání manželství podle ust. § 709 o. z. a v případě Obchodního podílu podle ust. § 143 odst. 1 obč. zák. a zároveň netvrdili, že by byla v jejich případě dána některá z výjimek uvedených v citovaném ustanovení o. z. či obč. zák. Přestože vypořádání společného jmění manželů se řídí režimem o. z., a to z důvodu zániku společného jmění manželů v době účinnosti o. z., rozsah společného jmění manželů, tj. rozsah aktiv a pasiv, které tvoří součást společného jmění manželů a mohou být předmětem vypořádání, se v případě majetku nabytého do 31. 12. 2013 posuzuje podle obč. zák., a to vzhledem k ust. § 3028 odst. 1 a 2 o. z.
41. Nemovitosti soud přikázal do vlastnictví žalobce (výrok I.).
42. Je třeba přisvědčit žalobci, který odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu (rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 1429/2023 ze dne 17. 10. 2023 a rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 3764/2021 ze dne 19. 4. 2022), že pro vypořádání Nemovitostí nelze stanovit jednoznačná kritéria, a každý konkrétní případ je jedinečný, a často lze s jistou mírou přesvědčivosti zdůvodnit různé způsoby vypořádání, přičemž rozhodnutí je v zásadě na úvaze soudu, která musí být založena na vzájemném posouzení všech relevantních kritériích v intencích každé konkrétní věci, přičemž je třeba se zabývat podíly spoluvlastníků, účelným využitím věci, nejde však o hlediska rozhodující. Soud ale také musí dbát na to, aby ten z účastníků, kterému je přikazován majetek ve větším rozsahu než druhému z nich, byl schopen vyrovnat rozdíl v penězích (viz např. 22 Cdo 680/2005 ze dne 15. 6. 2006). Do jisté míry pak lze přihlédnout i k tomu, který z účastníků věc po rozvodu užívá (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 2. 12. 2003, č. j. 22 Cdo 980/2023).
43. Byť z provedeného dokazování vyplynulo, že ve větší míře záležitosti týkající se nabytí či rekonstrukce Nemovitostí řešil žalobce, zároveň je třeba přisvědčit žalované, že „se ani více kvůli dětem zapojit nemohla“, a proto uvedené skutečnosti, stejně jako schopnost obou účastníků uhradit vypořádací podíl, byť v případě obou nikoliv z vlastních zdrojů, stejně jako účelné využití věci, tedy užití Nemovitostí jedním či druhým z účastníků spolu s jejich dětmi, které mají ve střídavé péči, soud při rozhodnutí, komu budou Nemovitosti přikázány, nezohlednil. Byt pak soud přikázal žalobci proto, že (na rozdíl od žalované) zájem o bydlení v bytě na [adresa] primárně vyjadřoval žalobce (žalovaná nezpochybnila jeho tvrzení, že preferovala dům za Prahou), žalobce na [adresa] bydlí i po ukončení společného soužití účastníků, o Byt se i nadále stará, respektive jej kontroluje, protože je dosud neobyvatelný a včetně Garáže jej i částečně využívá pro skladování zboží ke svému podnikání, nelze však zohlednit okolnost, že v případě žalobce, byť je aktuálně sám, se jedná fakticky o poslední možnost získat do vlastnictví byt, když věkový rozdíl mezi účastníky je z tohoto hlediska (žalobce měl pravděpodobně na mysli možnost získat hypotéku k financování vlastního bytu) zanedbatelný. Vzhledem k tomu, že Garáž je v areálu domu, kde se nachází Byt, soud ji z důvodu účelnosti využití přikázal žalobci, především proto, že mu přikázal Byt.
44. Soud dále přikázal do vlastnictví žalobce Obchodní podíl v hodnotě 161 000 Kč (výrok I.).
45. Obchodní podíl může být přikázán jen společníku obchodní společnosti, tedy v tomto případě pouze žalobci jako společníkovi společnosti [právnická osoba]. (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 103/2005 ze dne 31. 1. 2006 nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 3192/2015 ze dne 30. 5. 2017), přestože žalobce navrhoval přikázat jej případně do vlastnictví žalované s tím, že o něj v průběhu řízení projevuje zájem.
46. Ocenění obchodního podílu pro účely vypořádání zaniklého společného jmění závisí na posouzení skutečností, k nimž je třeba takových odborných znalostí, a proto se soud neobejde bez znaleckého posudku, ve kterém znalec ocení obchodní oddíl s přihlédnutím ke všem skutečnostem, které jsou z odborného hlediska relevantní (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 2045/2009, ze dne 4. 4. 2011), přičemž vypořádává-li soud společné jmění manželů zaniklé na základě příslušných ustanovení o. z., je třeba zásadně vyjít z obvyklé ceny věci v době rozhodování soudu stanovené s ohledem na stav věci k okamžiku vypořádání společného jmění manželů, ale ve specifických případech a s přihlédnutím k individuálním okolnostem může požadavku spravedlivého řešení více odpovídat potřeba zohlednění stavu vypořádané věci v době zániku společného jmění manželů, např. v situaci, kdy dojde ke zhoršení stavu věci, který je přičitatelný tomu z manželů, kterému bude věc přikázána (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 1205/2019 ze dne 28. 4. 2020).
47. Soud v této věci při ocenění Obchodního podílu vyšel ze znaleckého posudku a výslechu znalce [jméno FO]. Hodnocení důkazu znaleckým posudkem (§ 132 o. s. ř.) spočívá v posouzení, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž bylo třeba se vypořádat, zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení. Důkaz znaleckým posudkem tedy soud hodnotí jako každý jiný důkaz, nemůže však přezkoumávat věcnou správnost odborných závěrů (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 583/2001 ze dne 25. 4. 2002 či rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 551/2007 ze dne 1. 8. 2008). Znalecký posudek [jméno FO] má veškeré náležitosti, je ve smyslu výše citovaných rozhodnutí Nejvyššího soudu řádně odůvodněn, přičemž znalec při své výpovědi dále své závěry rozvedl a vysvětlil (v podrobnostech viz skutková zjištění ze znaleckého posudku a výslechu znalce shora).
48. Soud ve smyslu výše uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 22 Cdo 1205/2019 ze dne 28. 4. 2020 stanovil hodnotu Obchodního podílu podle jeho stavu ke dni 25. 10. 2019, tedy nikoliv ke dni rozhodování soudu, ale ke dni zániku společného jmění manželů, a to proto, že i podle zjištění znalce bylo hlavní příčinou poklesu hodnoty Obchodního podílu bylo po roce 2019 postupné utlumování obchodní aktivity společnosti, ve které od května 2020 pokračoval žalobce - její jediný společník - jako OSVČ (jinými slovy hodnotu Obchodního podílu ovlivňoval výlučně žalobce) a Obchodní podíl byl přikázán do jeho výlučného vlastnictví. Soud pak ale i s ohledem na výše uvedenou judikaturu nemohl stanovit hodnotu Obchodního podílu podle návrhu žalované, ale v rozporu se závěry znaleckého posudku, z účetní hodnoty vlastního kapitálu společnosti [právnická osoba]., navíc ke dni 31. 12. 2017, tedy k době předcházející zániku společného jmění manželů. Vzhledem k výše uvedenému jsou proto irelevantní námitky žalované, že žalobce snižoval hodnotu Obchodního podílu faktickým převedením podnikání na sebe jako fyzickou osobu, když k tomu došlo až od roku 2020, tedy po datu 25. 10. 2019, kdy zaniklo společného jmění manželů a ke kterému byla stanovena hodnota Obchodního podílu. Obdobně je irelevantní i námitka žalované, že Pohledávka snižuje hodnotu Obchodního podílu, což sice odpovídá závěrům znalce, ale pro žalovanou to nemá žádné negativní následky v tomto řízení, neboť Pohledávku ve výši zůstatku zápůjčky ke dni zániku manželství, přikázal soud žalobci, což má za následek fakticky povinnost žalobce uhradit žalované polovinu hodnoty této Pohledávky, resp. to bylo zohledněno ve výši vypořádacího podílu, který je žalobce povinen zaplatit žalované.
49. Soud dále přikázal do vlastnictví žalobce Pohledávku ve výši 1 255 556 Kč (výrok II.). Důvodem byl nejen taková návrh žalobce, ale i skutečnost shora uvedená, že umoření této Pohledávky záleželo pouze na žalobci, který je jediný společník a jednatel společnosti [právnická osoba].
50. Závazek (dluh) z Hypotéky, jehož aktuální výše činí částku 6 523 514,81 Kč, přikázal soud do vlastnictví žalobce (výrok III.), čímž se sice odklonil od obecného pravidla, že společné dluhy mají být zásadně přikázány oběma manželům rovným dílem, to však z důvodu výjimečných okolností v této věci odůvodňujících takový postup. Soud především přihlédl ke skutečnosti, že předmětný společný dluh z Hypotéky vznikl v souvislosti s pořízení věcí, které jsou také předmětem vypořádání – Nemovitostí, také přihlédl k délce předpokládaného splácení uvedeného dluhu do konce roku 2047, při které se jeví jako nespravedlivé, aby tento dluh byl přikázán oběma účastníkům rovným dílem a zároveň i ke stanovisku žalobce, který v případě přikázání Nemovitostí do jeho vlastnictví navrhoval, aby mu soud přikázal i celý dluh z hypotéky (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 753/2020 ze dne 29. 6. 2021).
51. Celková hodnota majetku (hodnot, věcí, aktiv) náležejícího do společného jmění manželů činí částku ve výši 15 436 556 Kč (Byt – 12 360 000 Kč, Garáž – 1 860 000 Kč, Obchodní podíl – 161 000 Kč, Pohledávka - 1 255 556 Kč) snížená o vnosy účastníků (v tomto případě vnos žalobce ve výši 513 530 Kč), určuje základní vyčíslení výše podílu pro každého z účastníků, při rovnosti podílu účastníků je to polovina uvedené částky. V tomto případě činí tento základní podíl v případě obou účastníků částku ve výši 7 562 013 Kč. Žalobci byl v řízení přikázán do vlastnictví majetek původně tvořící společné jmění manželů v hodnotě ve výši 15 636 556 Kč (Byt – 12 360 000 Kč, Garáž – 1 860 000 Kč, Obchodní podíl – 161 000 Kč, Pohledávka - 1 255 556 Kč), přičemž se mu měla dostat částka ve výši 11 336 300 Kč (tedy jeho základní podíl na majetku náležejícím do společného jmění manželů ve výši 7 562 013 Kč zvýšený o hodnotu jeho vnosu do společného jmění manželů ve výši 512 530 Kč a o polovinu společného dluhu vůči [právnická osoba]. ve výši 3 261 758 Kč, který byl celý také přikázán žalobci), tedy byl žalobci přikázán majetek o vyšší hodnotě než činil jeho základní podíl, a proto je žalobce uvedený rozdíl ve výši 4 300 256 Kč (15 636 556 Kč – 11 336 300 Kč) povinen uhradit žalované jako vypořádací podíl (výrok IV. – ke způsobu vyčíslení vypořádacího podílu viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 2020/2018, ze dne 27. 3. 2019).
52. Jelikož žalobce nemá k dispozici vlastní finanční prostředky na úhradu vypořádacího podílu žalované, ale s ohledem na žalobcem prokázanou možnost získání finančních prostředků na vypořádací podíl od jeho rodičů určil soud žalobci jako přiměřenou lhůtu k zaplacení vypořádacího podílu 3 měsíce od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).
53. O nákladech řízení státu (výroky V. a VI.) soud rozhodl podle ust. § 148 odst. 1 o. s. ř., podle kterého má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Náklady státu činí celkem částku ve výši 65 906 Kč a jsou tvořené znalečným za písemně podaný znalecký posudek o ocenění Nemovitostí ve výši 24 315 Kč, které bylo znalkyni [jméno FO] přiznáno usnesením zdejšího soudu ze dne 26. dubna 2023, č. j. 22 C 258/2019-199 a znalečným za písemně podaný znalecký posudek o ocenění Obchodního podílu ve výši 41 591 Kč, které bylo znalci [jméno FO] přiznáno usnesením zdejšího soudu ze dne 2. 11. 2023, č. j. 22 C 258/2019-242. Protože každý z účastníků uhradil 26. 10. 2022 respektive dne 1. 11. 2022 zálohu na náklady důkazu – znaleckých posudků ve výši 10 000 Kč a protože řízení o vypořádání společného jmění manželů je tzv. iudicium duplex, kde nelze hovořit o úspěchu či neúspěchu jednoho z účastníků, uložil soud každému z účastníků uhradit státu polovinu ze zbývajících nákladů řízení ve výši 45 906 (které nebyly uhrazeny ze zaplacených záloh celkem ve výši 20 000 Kč), tedy částku ve výši 22 953 Kč, a to ve standardní třídenní lhůtě podle ust. § 160 o. s. ř.
54. O náhradě nákladů řízení účastníků (výrok VII.) rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, tedy že si každý z účastníků ponese náklady řízení sám. Soud se přitom řídil judikaturou Ústavního soudu (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 12. 12. 2019 sp. zn. II. ÚS 572/19 nebo nález Ústavního soudu ze dne 5. 4. 2022, sp. zn. IV. ÚS 404/22) podle kterého v případě iudicia duplex (např. řízení o vypořádání společného jmění manželů nebo o vypořádání spoluvlastnictví) má být pravidlem nepřiznání náhrady nákladů žádnému z účastníků řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdežto rozhodnutí podle § 142 odst. 3 téhož zákona bude podmíněno zvláštními okolnostmi případu, zejména pak např. šikanózním výkonem práva či zneužitím práva. Jelikož soud nemá za to, že procesní postup některého účastníka řízení v tomto řízení bylo možno posoudit jako šikanózní výkon práva, obstrukční chování anebo zneužití procesních práv, proto zde není důvod postupovat podle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř., tedy uložit povinnost jednomu z účastníků zaplatit náhradu nákladů řízení účastníku druhému.