22 C 259/2021-111

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem [titul] Janem Lipertem ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa žalobce] zastoupen advokátkou [titul]. et [titul]. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa státního zastupitelství] o 110 000 Kč s příslušenstvím a o 77 774,86 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Řízení se co do částky 867 Kč a částky 678,57 Kč společně zákonným úrokem z prodlení z částky 678,57 Kč od 10. 12. 2021 do zaplacení zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 50 000 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 10. 12. 2021 do zaplacení do 15 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 60 000 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 10. 12. 2021 do zaplacení se zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 51 863,37 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od 27. 4. 2022 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 867 Kč od 10. 12. 2021 do 27. 1. 2022 do 15 dnů od právní moci rozsudku.

V. Žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 24 365,92 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 10. 12. 2021 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení z částky 51 863,37 Kč od 10. 12. 2021 do 26. 4. 2022 se zamítá.

VI. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 33 116 Kč k rukám zástupkyně žalobce do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

Vyjádření účastníků a průběh řízení 1. Žalobce se domáhal po žalované zadostiučinění ve výši 110 000 Kč s příslušenstvím za nemajetkovou újmu a náhrady škody v podobě nákladů obhajoby ve výši 77 774,86 Kč s příslušenstvím za nezákonné trestní stíhání vedené u Okresního soudu v Břeclavi sp. zn. [spisová značka]. Žalobce vysvětlil, že usnesením policie ze dne 7. 2. 2020 bylo žalobci sděleno podezření pro křivé obvinění podle § 345 odst. 1 trestního zákoníku s trestní sazbou až dvě léta. Dne 17. 2. 2020 byl podán návrh na potrestání žalobce, který mu byl doručen dne 5. 3. 2020. Po třech hlavních líčeních byl žalobce zproštěn podle § 226 písm. a) tr. řádu rozsudkem, který nabyl právní moci dne 15. 1. 2021 Náklady obhajoby byly podrobně specifikovány jednotlivými úkony právní služby se zdůrazněním použití cizího jazyka (zvýšení odměny o 50 %), promeškaným časem a hotovými výdaji v žalobě ze dne 23. 12. 2021, na kterou soud pro stručnost odkazuje. Žalobce též vynaložil vlastní cestovní výdaje na dopravu k úkonům trestního stíhání. K nemajetkové újmě žalobce uvedl, že byl bezúhonný, v době trestního stíhání bylo vedeno řízení o žádosti o trvalý pobyt a případné odsouzení by mohlo být důvodem nevyhovění žádosti či zrušení povolení, což u žalobce prohlubovalo útrapy z trestního stíhání. Navrhovatel byl cizím státním příslušníkem, i proto útrapy snášel hůře. V souvislosti s jiným trestním stíháním u Okresního soudu v Písku zahájeného v roce 2019 žalobce užíval antidepresiva a léky na spaní, v době trestního stíhání v projednávané věci se jeho stav zhoršil. Dne 28. 12. 2020 byla žalobci diagnostikována smíšená úzkostně depresivní porucha. Žalobce trpěl depresivními propady, úzkostnými ataky až panického charakteru, poruchami spánku a nočními můrami a byly mu proto zvýšeny léky na uklidnění. Zhoršení psychického stavu v diagnostikované smíšené úzkostně depresivní poruše žádal žalobce zohlednit jako okolnost zvyšující nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním a nejednalo se o samostatný nárok. Žalobce sice trpěl psychickými problémy již před nezákonným trestním, avšak na toto poukazuje pro intenzitu újmy, která byla vyšší než běžná. Další nezákonné trestní stíhání nevylučuje odpovědnost žalované, obě stíhání musí být odškodněna samostatně. Žalobce předběžně uplatnil nároky dne 9. 6. 2021 u žalované, proto se domáhá i zákonného úroku z žalovaných částek od 10. 12. 2021 do zaplacení.

2. Podáním ze dne 25. 4. 2022 žalobce vzal žalobu částečně zpět co do částky 867 Kč pro plnění žalované na cestovném žalobce (cesty ve dnech 7. 2. 2020, 9. 6. 2020, 26. 11. 2020, 14. 1. 2021 a 15. 1. 2021), a co do částky 678,57 Kč s příslušenstvím představující nedůvodné DPH ze soudních poplatků, jízdného vlakem a cestovného. Soud proto podle § 96 odst. 2, 4 o. s. ř. řízení v tomto rozsahu zastavil, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.

3. Žalobce byl při jednání dne 27. 4. 2022 poučen výzvou podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., která byla žalobci avizována přípisem ze dne 11. 3. 2022, o nutnosti vylíčit skutková tvrzení a označit důkazy při jednání, jak bylo nezákonným trestním stíháním konkrétně zasaženo do sféry žalobce, jakým konkrétním způsobem a intenzitou a doplnění obdobného případu odškodnění nemajetkové újmy vzniklé v důsledku porušení stejných práv, bude-li zřejmé, že oba případy vykazují pro rozhodnutí soudu významné množství jednotících prvků s upozorněním, že v opačném případě soud vyjde z případů známých mu z úřední činnosti. Žalobce byl současně poučen o následcích nesplnění výzvy, jímž by se vystavoval neúspěchu ve sporu.

4. Žalobce doplnil, že újma je prohlubována pro žalobce jako cizince tím, že je pro něj složitější se orientovat v tom českém právním systému. Od roku 2014 žije žalobce v České republice, má zde partnerku a dceru, a proto by ztráta povolení k pobytu v důsledku trestního stíhání znamenala existenční zásah. I banální trestní stíhání ohrožovalo pobyt žalobce v České republice, pokud by byl žalobce odsouzen, což prohlubovalo obavy žalobce. Žalobce žil v obavách do května 2020, zda mu bude trvalý pobyt udělen. S dcerou má nyní omezený kontakt kvůli sporům s bývalou manželkou, a proto trpěl i obavou, zda mu nebude trestní stíhání kladeno k tíži v rámci opatrovnických sporů o dceru. Zhoršení psychického zdraví a zvýšení medikace ovlivnilo jeho partnerský a intimní život, neboť žalobce byl v psychické nepohodě, což přenášel na partnerku. Obvinění vzniklo při jednání na policii s tlumočníkem. Za srovnatelné případy žalobce označil rozhodnutí Městského soudu v Praze pod sp. zn. 14 Co 314/2018 a 19 Co 289/2021 se zdůrazněním vyšších zásahů v osobnostní sféře u žalobce.

5. Žalovaná se žalobě bránila tvrzením, že dne 21. 9. 2021 zástupkyni žalobce k doplnění předběžného uplatnění nároků o faktury právních služeb a doložení plné moci, na což nebylo reagováno a proto bylo vydáno negativní stanovisko dne 4. 11. 2021. Teprve poté dne 11. 11. 2021 došlo k doplnění předběžného uplatnění, které žalovaná začala projednávat, ale nadále nebyly doplněny požadované faktury za právní služby. Žalovaná na základě stanoviska ze dne 24. 1. 2022 shledala nezákonné rozhodnutí a přiznala žalobci na náhradě škody částku 756,58 Kč za cestovné žalobce bez amortizace s výjimkou neúčelných cest 7. 1. 2021 a 14. 1. 2021 a náhrady hotových výdajů za zvukové záznamy a kopie listin ve výši 110 Kč. Na cestu dne 15. 1. 2021 pak plnila částkou 315,81 Kč (ačkoliv žalobce požadoval jen 157,90 Kč). Žalovaná sporovala účelnost cesty 23. 9. 2020. Žalovaná namítla, že obhájkyně nesprávně zahrnula do odměny i DPH z cestovného žalobce, jízdného vlakem a soudních poplatků. Žalovaná neměla za prokázané, že by žalobci vznikl dluh v podobě nákladů obhajoby vůči obhájkyni v požadované výši. Žalovaná se dále bránila, že psychické problémy nevznikly v přímé souvislosti s trestním stíháním, řízení o žádosti o udělení pobytu nemá souvislost s trestním stíháním a nelze klást k tíži žalované, že žalobce jako cizinec neměl osobu, které by se svěřil. Vůči žalobci bylo vedeno další trestní stíhání. Konstatování vydání nezákonného rozhodnutí s omluvou se proto žalované jevilo jako dostatečné. Žalovaná se ocitla v prodlení pro nesoučinnost žalobce nejdříve až po vydání druhého stanoviska dne 24. 1. 2022. Sporné a nesporné skutečnosti 6. Nesporným účastníci při jednání dne 27. 4. 2022 učinili, že k předběžnému uplatnění nároků žalobce u žalované došlo dne 9. 6. 2021. Dne 21. 9. 2021 byla zástupkyně žalobce vyzvána k doplnění předběžného uplatnění nároku a plné moci. Dne 4. 11. 2021 žalovaná vydala negativní stanovisko, a až poté dne 11. 11. 2021 zástupkyně žalobce doplnila předběžné uplatnění nároku a doložila plnou moc, takže žalovaná dne 27. 1. 2022 žalobce částečně odškodnila ve výši 867 Kč. Dále bylo mezi stranami nesporné vydání nezákonného rozhodnutí o trestním stíhání žalobce, který byl návrhu na potrestání zproštěn. Nebylo sporu o tom, že vůči žalobci bylo vedeno od roku 2019 další trestní stíhání u Okresního soudu v Písku. Žalovaná nesporovala, že úkony právní služby specifikované v žalobě byly učiněny, že obhájkyně žalobce promeškala čas a vydala hotové výdaje, jak uvedla v žalobě. Žalovaná ani nesporovala výši nákladů na pohonné hmoty, amortizaci vozidla u cest obhájkyně, nesporovala ani jízdné v podobě cestovného na vlaky (s výhradou, že k hotovým nákladům by neměla být připočítávána sazba DPH).

7. Sporné mezi účastníky zůstalo, zda žalobci náleží peněžité zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání, zda žalobci vznikl dluh vůči obhájkyni na nákladech obhajoby a v jaké výši, zda byly tyto náklady účtovány obhájkyní správně a byly účelně vynaloženy na obranu před nezákonným trestním stíháním, zda byla cesta žalobce ze dne 7. 1. 2021 účelná, kdy se žalovaná ocitla v prodlení s projednáním nároků žalobce v rámci předběžného projednání, zda trestní stíhání žalobce způsobilo zhoršení psychických problému žalobce, zda mělo a má být případně zohledněn vliv trestního stíhání na řízení o žádosti o udělení pobytu, zda lze klást k tíži, že žalobce byl cizím státním příslušníkem, a zda má být zohledňováno a případně jak, že vůči žalobci bylo vedeno další trestní stíhání. Prokázané skutečnosti, důkazy a hodnocení 8. Soud vzal za prokázaná nesporná tvrzení a následující dílčí skutková zjištění.

9. Z trestního spisu Okresního soudu v Břeclavi sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že žalobci bylo kladeno za vinu, že měl na policii při podání vysvětlení lživě obvinit [jméno] [příjmení] z fyzického napadení, ač se tak nestalo. Dne 7. 2. 2020 bylo žalobci sděleno podezření a byl proveden jeho výslech, kdy využil svého práva odmítnout vypovídat a vyjádřil se jen ke své osobě. Dne 16. 1. 2020 [jméno] [příjmení] podal vysvětlení, že mezi ním došlo ke konfliktu s předáním dcery žalobce, avšak popřel, že by žalobce napadl. Žalobce byl občanem USA, byl bezúhonný a veškeré písemné úkony v rámci trestního stíhání činil prostřednictvím své obhájkyně, které udělil plnou moc pro veškeré právní jednání související s trestním řízením, jakož i ke všem řízením na toto řízení navazujícím nebo s tímto řízením souvisejícím. Dne 24. 1. 2020 byla přibrána tlumočnice [jméno] [příjmení]. Dne 7. 2. 2020 nahlížela do spisu obhájkyně žalobce. Byly zajištěny úřední záznamy týkající se vyšetřování KŘP Jihočeského kraje, kdy žalobci bylo usnesením ze dne 3. 1. 2019 kladeno za vinu vyhrožování usmrcení. Dne 17. 2. 2020 byl podán návrh na potrestání žalobce, který byl žalobci s překladem doručen dne 15. 3. 2020. Dne 19. 2. 2020 navrhl žalobce odložení věci, kdy namítal, že úřední záznam s jeho výpovědí neodpovídá jeho skutečné výpovědi a nebyl řádně poučen. Dne 2. 3. 2020 bylo nařízeno hlavní líčení na 24. 3. 2020, které bylo k žádosti žalobce odročeno na 9. 6. 2020. Tomuto hlavnímu líčení byl žalobce přítomen. Žalobce u hlavního líčení vypověděl, že česky rozumí jen částečně, komunikuje převážně v angličtině. Podání vysvětlení mělo neformální povahu a mluvil pouze anglicky, dle žalobce byla mechanicky přepsána zpráva [příjmení] a nebyl přítomen tlumočník. Trestní stíhání v [obec] bylo vedeno pod sp. zn. [spisová značka] a ke dni [datum rozhodnutí] nebylo skončeno. Vyslýchán byl i [jméno] [příjmení], který popřel, že by žalobce napadl. Vyslechnut byl i policista, který zpracoval úřední záznam o podaném vysvětlení. Ten uvedl, že výslechu byla přítomna tlumočnice, ačkoliv to v protokole není uvedeno a část výpovědi (zprávu [příjmení]) si přinesl žalobce v digitální podobě. Jednání bylo odročeno na neurčito za účelem vyžádání policejního spisu. Byly zajištěny listinné důkazy, do spisu nahlížela obhájkyně žalobce dne 6. 8. 2020. Další hlavní líčení bylo nařízeno na 17. 9. 2020. Po nahlížení obhájkyně byly založeny k součinnosti soudu další listinné důkazy. K žádosti obhájkyně bylo hlavní líčení nařízeno na 1. 10. 2020. Dne 4. 9. 2020 se žalobce vyjádřil k dokazování a namítl, že tlumočnice při podání vysvětlení dosud nevyúčtovala svou odměnu, a proto navrhl doplnit dokazování v tomto směru. Dne 23. 9. 2020 obhájkyně opětovně nahlížela do spisu po jeho doplnění listinami. Dne 24. 9. 2020 podal žalobce námitky proti osobě tlumočníka z důvodu jeho neodbornosti. Dne 30. 9. 2020 se žalobce vyjádřil k dokazování výslechem policisty, kdy rozporoval jeho pravdivost. K žádosti obhájkyně pro kolizi s hlavním líčením bylo hlavní líčení odročeno na 10. 11. 2020. Dne 2. 10. 2020 bylo souběžné trestní řízení u Okresního soudu v Písku postoupeno k projednání do přestupkového řízení. K žádosti obhájkyně pro kolizi jednání, na které předtím soud upozornila, bylo jednání odročeno na 26. 11. 2020. Dne 18. 11. 2020 se žalobce vyjádřil k nároku poškozeného [jméno] [příjmení] a navrhl jeho odkázání na občanskoprávní řízení. Dne 26. 11. 2020 se konalo hlavní líčení, kterému byl žalobce přítomen, s výslechem svědkyně [jméno] [příjmení], která měla tlumočit podání vysvětlení žalobce. Tlumočnice uvedla, že tlumočila více výslechů žalobce, zhruba popsala průběh podání vysvětlení, avšak na průběh tlumočení si nevzpomínala. Byly provedeny i dožádané listinné důkazy. Hlavní líčení odročeno na 15. 1. 2021. Dne 17. 12. 2020 žalobce doložil čestná prohlášení [titul]. [příjmení] a [titul]. [příjmení] k průběhu podání vysvětlení. Dne 17. 12. 2019 se žalobce vyjádřil k věci samé s hodnocením, že mu nemůže být kladeno za vinu křivé obvinění s ohledem na povahu incidentu. Dne 18. 12. 2020 se žalobce vyjádřil k dokazování výpovědí [jméno] [příjmení], kterou označil za nevěrohodnou. Důkaz trestním spisem byl doplněn přípisem ze dne 22. 12. 2020, který založil žalobce při jednání, ze kterého soud zjistil, že žalobce požadoval požadované CD, což bylo zpoplatněno 50 Kč, které měly být zaplaceny v účtárně soudu či kolkem. Dále z trestního spisu soud zjistil, že dne 7. 1. 2021 žalobce požádal o zaslání listin do datové schránky. Soud požadoval úhradu 60 Kč. Dne 8. 1. 2021 se žalobce osobně dostavil, převzal kopii CD nosiče po úhradě 50 Kč. Dne 11. 1. 2021 žalobce namítl, že nebyly tlumočeny veškeré přednesy. Dne 13. 1. 2021 požádala obhájkyně, zda mohou být listiny vyzvednuty osobně, přičemž tyto listiny byly nachystány v informačním oddělení, kde byly dne 14. 1. 2021 žalobcem převzaty a zaplacen poplatek 60 Kč. Dne 15. 1. 2021 se konalo hlavní líčení s přítomností žalobce. Žalobce byl zproštěn podle § 226 písm. a) trestního řádu a strany se vzdaly práva odvolání. Rozsudek nabyl právní moci dne 15. 1. 2021. Trestní soud odůvodnil své rozhodnutí tím, že nebyla vyvrácena obhajoba žalobce. Při vyhotovení záznamu o podání vysvětlení nebylo postupováno v souladu s trestním řádem, když policista neuvedl přítomnost tlumočnice, stáhl výpověď žalobce z flash disku a svědkyně [příjmení] nedokázala popsat průběh tlumočení, přibrána byla navíc až po skončení výslechu. Vyúčtování tlumočeného též vykazovalo nesrovnalosti a odměna tlumočnice byla proplacena ze soukromého účtu policisty. To vše vedlo trestní soud k pochybnostem ohledně provedení úkonu ze dne 16. 7. 2018 a žalobce byl proto zproštěn obvinění.

10. Z výpovědi žalobce soud zjistil, že žalobce stresují spory s bývalou manželkou, se kterou má dceru a byl ze strany její rodiny osočován. Žalobce se bál nezákonného rozhodnutí také z důvodu svého setrvání v České republice, což by zkomplikovalo možnost vídat dceru a syna, kteří zde žijí. Žalobce byl bezúhonný. Žalobce byl v minulosti již nezákonně trestně stíhán. Toto další obvinění ještě dále poškodilo jeho reputaci. Žalobce stresovalo, že se účastnil hlavních líčení u trestního soudu, což bylo prohloubeno i tím, že samotné obvinění vzešlo ze situace podání vysvětlení v trestním řízení a problémů s tlumočením. I v rámci projednávaného nezákonného trestního stíhání se stalo, že tlumočník nezvládal překládat celé hlavní líčení. Trestní stíhání zhoršilo prožívání žalobce, kdy ke konci trestního stíhání mu byla mu navýšena medikace. Tyto léky způsobují impotenci. Žalobce v době trestního stíhání pociťoval silné migrény, nervozitu, nemohl dlouhodobě spát a trpěl i náměsíčností. Trestní stíhání negativně vnímala též partnerka, která má rovněž vlastní psychické problémy. Nejhorším zásahem do osobnostní sféry bylo narušení psychického stavu žalobce. Žalobce obvinění nahlásil cizinecké policii, povolení k pobytu mu bylo prodlužováno pouze postupně. Žalobce se obával odsouzení, a že by v takovém případě nemohl zůstat v České republice, což by drasticky zkomplikovalo možnosti vídat svou rodinu (dceru a syna) a přítelkyni, která se o něj v rámci trestního stíhání starala. Žalobce se obával, aby jej přítelkyně neopustila, což se nestalo.

11. Soud hodnotí výpověď žalobce jako hodnověrnou. Žalobce vypovídal spontánně, i když lehce rozrušeným dojmem, což bylo dáno tím, že vybavování situace trestního stíhání a konfliktů s bývalou manželkou bylo žalobci evidentně nepříjemné. Žalobce objektivně připustil, že kromě nezákonného trestního stíhání jej stresovaly i další okolnosti (konflikt s bývalou manželkou, další nezákonné trestní stíhání, i obava o psychický stav své současné partnerky). Také připustil, že psychickými problémy trpěl i před zahájením trestního stíhání. Soud žalobci uvěřil, že trestní stíhání zhoršilo jeho již tak křehký psychický stav a představovalo velmi podstatnou a (další) intenzivní zátěž na žalobce. Za velmi podstatnou soud hodnotí okolnost, že obavu z trestního odsouzení žalobce zhoršovala obava, zda by mu v takovém případě bylo umožněno setrvat na území České republiky, kde má rodinu a přítelkyni. Již zde lze zmínit, že škoda na zdraví ve formě diagnostikovaného poškození zdraví je samostatným uplatnitelným nárokem se samostatným skutkovým základem a neodškodňuje se v režimu nemajetkové újmy, soud proto toto hodnotil pouze v rámci posouzení intenzity následků trestního stíhání na osobní život žalobce, kterou shledal na vyšší úrovni. Žalobce jako cizinec také vnímal citlivěji procedury trestního řízení, kterým plně nerozuměl. Újmu žalobce v tomto směru prohlubovala povaha obvinění (jednání žalobce v rámci trestního řízení) i problémy s tlumočením v rámci nezákonného trestního stíhání. Výpověď žalobce působila plynulým dojmem a z výpovědi se dá vycházet při zjištění skutkového stavu při vědomí, že psychika žalobce byla narušena ještě před zahájením trestního stíhání a žalobce čelil kromě trestního stíhání dalším stresům. Soud nezaznamenal žádné snahy o zkreslení událostí.

12. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení], partnerky žalobce, soud zjistil, že psychický stav žalobce byl špatný dlouhodobě, ale nezákonné trestní stíhání změnilo život žalobce ještě k horšímu. Na náklady obhajoby si žalobce musel vypůjčit od úspor otce přítelkyně. Trestní stíhání bral žalobce jako křivdu a narušilo jeho psychiku. Trestní stíhání špatně snášela i svědkyně, i proto že je psychiatrický pacient. Intimní život vymizel, neboť díky medikaci mají oba potlačeny sexuální potřeby. Žalobce se obával, že by se při odsouzení musel vrátit zpět do USA, což by znamenalo faktický konec jejich vztahu. Žalobce měl kvůli trestnímu stíhání depresivní prožívání, neměl ani chuť vstát z postele, byl často rozrušený i z běžných záležitostí. Žalobce trpěl dlouhotrvající nespavostí, náměsíčností či neklidem nohou. Žalobce nerozumí českému právnímu řádu a často byl odkázán na tlumočení svědkyně. I po skončení trestního stíhání žalobce tíží další problémy, je odkázán na odbornou pomoc a antidepresiva. Žalobce má totiž konflikty s bývalou manželkou. Žalobce právě pro neshody s bývalou manželkou má s dcerou omezený kontakt, což žalobce trápí. Žalobce a svědkyně se navzájem podporovali a podporují.

13. Svědkyně vypovídala věrohodně. Svědkyně byla při výpovědi nervózní, což je pochopitelné s ohledem na nepříznivý zdravotní stav svědkyně. Výpověď působila uceleně, logickým dojmem a autenticky. Výpověď svědkyně byla ve shodě s výpovědí žalobce, ale každý události popisoval vlastním osobitým způsobem. Svědkyně potvrdila těžký dopad trestního stíhání na žalobce, rovněž přesvědčivě vypověděla k tomu, že žalobce má psychické problémy dlouhodobě a negativně prožívá i neshody o dceru. Ve shodě s žalobcem svědkyně i nesnáze, které přináší žalobci skutečnost, že je odkázán na tlumočení a překlad i finanční stránku nákladů obhajoby, což je ve shodě s dalším provedeným dokazováním (faktury za právní služby obhájkyně). Z výpovědi svědkyně se dá vycházet v těch částech, kdy popisovala následky trestního stíhání na žalobce, které na něm osobně pozorovala.

14. Soud měl k dispozici listinné důkazy 15. Ze zdravotní zprávy ze dne 28. 12. 2020 soud zjistil, že žalobce má psychickou zátěž v rodině, měl těžké migrény, vyhřezlou ploténku na krku, poškozený nerv na ruce a alergie. Žalobce žil v době vydání lékařské zprávy v České republice 7 let, byl 2 roky rozvedený, měl dceru a syna. Žalobce uváděl psychické obtíže od doby rozvodu, kdy lékařce uvedl, že je tak od doby, kdy jej měl napadnout přítel bývalé manželky. Žalobce měl deprese, byl rozrušený s panickými ataky, nemohl spát, začal být náměsíčný a má neklidné nohy. Žalobce nedocházel k psychologovi. Žalobci byla diagnostikována smíšená úzkostně depresivní porucha, doporučeno pokračovat v zavedené medikaci se zvýšením dávky.

16. Soud hodnotí ve shodě s žalovanou, že nezákonné trestní stíhání psychické problémy ani diagnostikovanou smíšenou úzkostně depresivní poruchu nevyvolalo. Žalobce dával své problémy do souvislosti s napadením a konflikty s bývalou manželkou ohledně péče o dceru. O nezákonném trestním stíhání není v lékařské zprávě zmínka (pouze o podání trestního oznámení na přítele bývalé ženy pro napadení). Nutno dodat, že žalobce ani netvrdí, že by projednávané trestní stíhání psychické obtíže žalobce přímo vyvolalo a upozorňuje na ně pro intenzitu následků v osobnostní sféře. Žalobci proto není důvodu nevěřit, že trestní stíhání představovalo další nátlak na jeho již vypjatou psychiku, čímž se kvalita života žalobce ještě více zhoršila, když již k dosavadním problémům se přidalo ještě nezákonné trestní stíhání, což je v souladu s výpověďmi shora.

17. Z žádosti žalobce o trvalý pobyt soud zjistil, že žalobce měl od 19. 9. 2018 požádáno o trvalý pobyt v České republice. Z usnesení komise pro rozhodování ve věcech cizinců soud zjistil, že návrh žalobce na nečinnost v řízení o jeho žádosti o vydání povolení k trvalému pobytu nebyla důvodná. Z povolení k trvalému pobytu cizince na území České republiky soud zjistil, že žalobci byl dne 12. 5. 2020 povolen trvalý pobyt (viz též usnesení o zastavení správního řízení ze dne 14. 5. 2020 o prodloužení pobytové karty).

18. Z předběžného uplatnění nároku ze dne 8. 6. 2021 soud zjistil, že zástupkyně žalobce odkázala na plnou moc, která byla součástí trestního spisu. Vzhledem k tomu, že se plná moc vztahovala i na řízení související a navazující s trestním řízením, zástupkyně měla oprávnění dle této plné moci zastupovat žalobce v rámci předběžného uplatnění nároku u žalované. Požadavek na doložení plné moci ze strany žalované proto nebyl důvodný. Žalované ničeho nebránilo si trestní spis vyžádat a ověřit tak zmocnění zástupkyně žalobce. Žalovaná se proto u náhrad škod, kde se nejednalo o náklady právního zastoupení, ocitla v prodlení již dne 10. 12. 2021.

19. Na druhou stranu žalovaná v rámci 6 měsíční doby od předběžného projednávání nároků žalobce správně požádala o faktury za právní služby (viz výzva žalované ze dne 10. 9. 2021), přesto byly faktury za právní služby žalované doručeny až při jednání dne 27. 4. 2022 (soudu doručeno těsně před jednáním dne 25. 4. 2022 do datové schránky). Ze samotných rozpisů právních služeb - přílohy k fakturám nelze totiž dovodit, že by žalobci vznikla povinnost právní úkony v referované výši. Předně se jedná o sjetinu bez razítka i podpisu. Za druhé nelze (bez faktur) zjistit, jaká část odměny byla po žalobci skutečně požadována (vyúčtována), zda se tak vůbec stalo vůči žalobci. Požadavek žalované na doložení faktur obhájce (vznik dluhu) byl proto správný. Na základě faktur doručených při jednání již mohla žalovaná vyhodnotit, zda je požadavek žalobce na náhradu škody v podobě nákladů obhájce oprávněný či nikoliv. Z faktur nákladů obhajoby soud totiž zjistil, že žalobci vznikl dluh vůči obhájkyni ve výši 29 093 Kč splatný dne 12. 7. 2020 (F/K /244 2020), ve výši 26 556 Kč splatný dne 12. 10. 2020 (F/K /308 2020), ve výši 38 449 Kč splatný dne 22. 6. 2021 (F/K /238/2021), ve výši 48 203 Kč splatný dne 25. 11. 2021 (F/K /355/2021). Jedná se o částky v součtu převyšující mimosmluvní odměnu. Pokud žalovaná odmítla při jednání tuto škodu uhradit, ocitla se v prodlení s náklady právního zastoupení dne 27. 4. 2022.

20. Z osvědčení advokátní kanceláře obhájkyně soud zjistil, že tato je plátcem DPH.

21. Soud blíže nehodnotily ty důkazy, které se vztahovaly ke skutečnostem, které byly mezi účastníky nesporné - vynaložené cestovné, hotových výdaje, provedení úkonů právních služeb, průběh předběžného projednání nároků žalobce - (technický průkaz [jméno] [příjmení] [anonymizována čtyři slova], úřední záznamy o poradách, potvrzení o doručení datové zprávy ze dne 21. 9. 2021, stanovisko žalované ze dne 4. 11. 2021, stanovisko žalované ze dne 24. 1. 2022, schvalovací doložka a poštovní poukázka ze dne 27. 1. 2022).

22. Za hlavní důkazy lze označit výpověď žalobce a svědkyně, pokud jde o zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním. Trestní spis byl podstatný pro posouzení průběhu trestního stíhání a trvání negativního zásahu. Ostatní listinné důkazy měly doplňkovou povahu. Z nich lze vyzdvihnout lékařskou zprávu, která nedávala psychické problémy žalobce do souvislosti s trestním stíháním, to však neznamená, že by trestní stíhání již psychický narušený stav žalobce nezhoršilo. Soud uzavírá, že újmu žalobce lze již charakterizovat jako vážnější s ohledem na zásahy do osobního života žalobce, kdy obavy z odsouzení žalobce byly prohlubovány zejména tím, aby mu nebylo odepřeno právo pobývat v České republice. Soud další dokazování neprováděl pro nadbytečnost, neboť výše uvedené je pro posouzení nároků dostatečné. Z téhož důvodu soud v odůvodnění rozsudku nerozvádí dílčí tvrzení účastníků a skutková zjištění učiněná z těch provedených důkazů, která nebyla pro rozhodnutí podstatná, popřípadě by učinil shodná skutková zjištění. Závěr o skutkovém stavu 23. Lze shrnout, že nezákonným rozhodnutím, za které je nutné považovat záznam o sdělení podezření ze dne 7. 2. 2020 pro křivé obvinění podle § 345 odst. 1 trestního zákoníku s trestní sazbou až dvě léta, pro který byl dne 17. 2. 2020 podán návrh na potrestání žalobce, aby byl žalobce po 11 měsících, dne 15. 1. 2021 zproštěn podle § 226 písm. a) tr. řádu bylo již vážněji zasaženo do osobního života žalobce. Morální zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání žalobce je nedostatečné a žalobci náleží zadostiučinění v peněžité podobě. Újma žalobce byla prohlubována tím, že je cizinec, bylo pro něj těžší se orientovat v právním řádu, byl odkázán na překlad a zejména se obával odsouzení, které by mu mohlo zkomplikovat setrvání v České republice, kde má děti, partnerku a mnoho let budované zázemí. Obavy žalobce z nepodmíněného trestu odnětí svobody nebyly reálné, neboť tento mu nehrozil pro bezúhonnost žalobce a výši trestní sazby. Žalobce trpěl psychickými problémy (depresivní propady, úzkostné ataky až panického charakteru, poruchy spánky, náměsíčnost a noční můry ještě před nezákonným trestním stíháním) ještě před nezákonným trestním stíháním, kdy život žalobce negativně ovlivňovaly zejména konflikty s manželkou. Žalobce byl rovněž nezákonně stíhán ještě před projednávanou trestní věcí (v období od roku 2019 do konce roku 2020), proto měl předchozí zkušenost s trestním procesem. V době trestního stíhání mu byly zvýšeny léky na uklidnění, kdy projednávané nezákonné trestní stíhání ještě více drásalo jeho již tak špatný psychický stav. Újma žalobce na psychické prožívání byla vyšší než běžná. Věc nebyla medializována, partnerský život žalobce utrpěl zvýšeným stresem, avšak partnerka byla žalobci oporou a újmu mu ulehčovala. Žalobce si vypůjčil od otce přítelkyně peněžní prostředky na obhájce. Žalobce stresovaly účasti na hlavních líčení. Trestní stíhání zhoršilo prožívání žalobce, kdy ke konci trestního stíhání mu byla mu navýšena medikace, kdy tyto léky způsobují i impotenci. Intimní život však vymizel i díky medikaci jeho přítelkyně, kdy oba mají potlačeny sexuální potřeby. Žalobce v době trestního stíhání pociťoval silné migrény, nervozitu, nemohl dlouhodobě spát a trpěl i náměsíčností. Trestní stíhání negativně vnímala též partnerka, která má rovněž vlastní psychické problémy. Nejhorším zásahem do osobnostní sféry bylo (další) narušení psychického stavu žalobce. Žalobce se obával, aby jej přítelkyně neopustila, což se nestalo. Trestní stíhání bral žalobce jako křivdu. Trestní stíhání špatně snášela i přítelkyně. Žalobce se obával, že by se při odsouzení musel vrátit zpět do USA, což by znamenalo faktický konec jejich vztahu. Žalobce měl více depresivní prožívání, neměl ani chuť vstát z postele, byl často rozrušený i z běžných záležitostí. Žalobce také trpěl dlouhotrvající nespavostí, náměsíčností či neklidem nohou, tyto projevy nebyly nezákonným trestním stíháním způsobeny, avšak byly nezákonným trestním stíháním zhoršovány. Žalobce nerozumí českému právnímu řádu a často byl odkázán na tlumočení přítelkyně. Trestní stíhání žalobce bylo pro žalobce citlivé, neboť obvinění se týkalo podání vysvětlení na policii a při hlavním líčení v projednávané věci nebylo řádně tlumočeno celé hlavní líčení. Žalobce jako cizinec snášel trestní stíhání hůře, neboť pro něj byla těžší orientace v zákonech i postupech trestního procesu. Ve srovnání s obdobnými případy se vzhledem ke všem okolnostem případu jeví adekvátní částka 50 000 Kč za nezákonnost trestního stíhání s přihlédnutím k výrazné intenzitě zásahu do osobnostních práv žalobce. Trestní stíhání jinak trvalo krátce a nejednalo se o závažnou trestnou činnost, se kterou by se pojilo vyšší společenské odsouzení. Újmu žalobce snižuje skutečnost, že měl předchozí zkušenost s trestním stíháním, nejednalo se tak o situaci žalobce zcela neznámou a psychika žalobce byla rozložena zejména pro dlouhodobé konflikty s bývalou manželkou, kvůli kterým také nevídá tak často dceru nikoli samotným nezákonným trestním stíháním. V souvislosti s trestním stíháním nelze klást k tíži žalované rozhodování opatrovnických soudů či délku řízení o žádosti o povolení k pobytu. Újmu ve formě diagnostikovaného poškození zdraví soud nezohledňoval, když tvoří samostatný nárok, lze však shledat vyšší než obvyklou intenzitu psychických obtíží z důvodu nezákonného stíhání.

24. Žalobci vznikl dluh v důsledku nezákonného trestního stíhání vůči obhájkyni v podobě povinnosti uhradit za právní služby odměnu v rozsahu mimosmluvní odměny ve výši 45 920 Kč včetně DPH za úkony právních služeb při ceně odměny za úkon navýšené o 50 % za užití cizího jazyka 2 250 Kč plus paušální náhradu 300 Kč za úkon, a to celé navýšeno o 21 % DPH. Obhájkyně provedla následující honorované úkony právní služby: 5. 2. 2020 převzetí a příprava, 7. 2. 2020 účast na výslechu, dne 14. 2. 2020 návrh na odložení v poloviční výší odměny, 8. 6. 2020 porada, 9. 6. 2020 účast na hlavním líčení v dvojnásobné výši za délku trvání hlavního líčení, 6. 8. 2020 prostudování spisu, dne 23. 9. 2020 další prostudování spisu po založení dalších listinných důkazů, dne 18. 11. 2020 vyjádření k náhradě škody v poloviční výši, dne 24. 11. 2020 další porada, dne 26. 11. 2020 účast na hlavním líčení, dne 17. 12. 2020 sdělení k právní kvalifikaci, 18. 12. 2020 další porada, 11. 1. 2021 další porada a účast na hlavním líčení 15. 1. 2021 v dvojnásobné výši za délku trvání hlavního líčení). Žalobci vznikla povinnost nahradit obhájkyni za promeškaný čas částku 2 904 Kč včetně DPH za cesty k soudu ve dnech 7. 2. 2020, 9. 6. 2020, 6. 8. 2020, 23. 9. 2020, 26. 11. 2020 a 15. 1. 2021. Za jednu cestu tam a zpět vždy náleželo 400 Kč navýšeno o 21 % DPH. Žalobci vznikla povinnost v důsledku nezákonného trestního stíhání uhradit i hotové výdaje v podobě cestovného obhájkyně ve výši 2 881,47 Kč (7. 2. 2020 – 386,58 Kč, 9. 6. 2020 – 723,28 Kč, 6. 8. 2020 – 176 Kč, 23. 9. 2020 – 160 Kč, 26. 11. 2020 – 723,28 Kč, 15. 1. 2021 – 712,33 Kč). Současně žalobci náleží náhrada za cestovné za jeho cestu k soudu dne 7. 1. 2021 ve výši 157,90 Kč. Veškeré cesty žalobce i advokáta k soudu byly účelné a v příčinné souvislosti s nezákonným trestním stíháním. Žalobci proto náleží na náhradě škody pro nezákonné trestní stíhání celkem částka 51 863,37 Kč. Pokud jde o vyúčtování úkonu sdělení k průběhu vysvětlení ze dne 4. 9. 2020, sdělení k výpovědi ze dne 30. 9. 2020, doložení prohlášení ze dne 17. 12. 2020, sdělení k výpovědi ze dne 18. 12. 2020, nejedná se o honorované úkony právní služby o mimosmluvní odměně, neboť se netýkaly věci samé, ale pouze dokazování. Pokud jde o úkon námitky k tlumočení ze dne 24. 9. 2020 a sdělení k tlumočení ze dne 11. 1. 2021 nejedná se o honorovaný úkon právní služby o mimosmluvní odměně, protože jde pouze o procesní námitky. Za úkon návrh na odložení věci ze dne 14. 2. 2020 a sdělení k náhradě škody ze dne 18. 11. 2020 náleží polovina odměny advokáta. Důvodné není ani vyúčtování DPH připadající na cestovné advokáta a žalobci nenáleží amortizace (odpis) za užívání vozidla žalobce. Náhrada škody ve zbývající výši 24 365,92 Kč proto žalobci jako náhrada škody nepřísluší.

25. Žalobce předběžně uplatnil nároky dne 9. 6. 2021 u žalované. Žalobce odkázal na plnou moc pro zástupkyni, která byla součástí trestního spisu a vztahovala se i na navazující odškodňovací řízení, proto se žalovaná ocitla v prodlení s cestovným žalobce a náhradou nemajetkové újmy od 10. 12. 2021. Pokud jde o náklady obhajoby, žalovaná nebyla v prodlení, neboť přes výzvu žalované učiněné ve lhůtě pro předběžné projednání nároku žalobce vyzvala k doložení faktur nákladů obhajoby prokazující vznik škody žalobce, které ji byly doručeny až dne 27. 4. 2022, a proto se žalovaná ocitla v prodlení s náklady obhajoby až dne 27. 4. 2022 Částku 867 Kč žalovaná uhradila dne 27. 1. 2022.

26. Další skutečnosti soud za prokázané nevzal, neboť odporují shora uvedenému, popřípadě nejsou pro rozhodnutí ve věci podstatná. V podrobnostech soud odkazuje na dílčí skutková zjištění shora. Právní hodnocení 27. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen„ OdpŠk“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

28. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

29. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

30. Podle § 31 odst. 3 OdpŠk náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně.

31. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle § 31a odst. 2 OdpŠk zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

32. Při stanovení formy a výše zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním vychází z povahy trestní věci, z délky trestního stíhání a především z dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry poškozené osoby. Současně ovšem platí, že forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti (NS 30 Cdo 2813/2011).

33. Výše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odst. 2 OdpŠk na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. V každém případě je primárně na žalobci, aby zvolil přesvědčivé srovnání, podle kterého jeho újma z hlediska spravedlnosti není menší než újma jiná, za kterou se přiznává minimálně žalovaná částka (NS 30 Cdo 1747/2014).

34. Škoda na zdraví ve formě diagnostikovaného poškození zdraví je samostatným uplatnitelným nárokem se samostatným skutkovým základem a neodškodňuje se v režimu nemajetkové újmy podle § 31a OdpŠk. Není ani přiléhavé, při aplikaci kritéria zohlednění následků způsobené nesprávným úředním postupem v osobnostní sféře poškozeného, zohledňovat tuto újmu (srov. [spisová značka], NS 30 Cdo 2888/2019).

35. V pravomoci soudu v občanském soudním řízení není přezkoumávat správnost (vlastního) postupu orgánů činných v trestním řízení v mezích takového řízení, neboť se jedná o realizaci institutů trestního práva procesního“ (NS 30 Cdo 1526/2004, NS 30 Cdo 57/2005).

36. Vznik nemajetkové újmy způsobené výkonem veřejné moci zpravidla nelze dokazovat (jde o stav mysli poškozené osoby). V řízení se tak obvykle zjišťuje, zda jsou dány objektivní důvody, aby se dotčená osoba mohla cítit poškozenou, tedy zda vzhledem ke konkrétním okolnostem případu by se i jiná osoba v obdobném postavení mohla cítit dotčenou ve složkách tvořících ve svém souhrnu nemajetkovou sféru jednotlivce (srov. NS 30 Cdo 3731/2011).

37. Nelze dovodit přímou odpovědnost státu za jednání svobodně uvažujících osob, které věděly či vědět měly, že ze samotného zahájení trestního stíhání nelze dovozovat, že se osoba stíhaná dopustila trestného činu či jiného závadného jednání, ale přesto se řídily protichůdným předsudkem (viz NS 30 Cdo 4879/2015).

38. Pokud byl poškozený úřadem vyzván ve lhůtě pro projednání žádosti k doplnění a součinnost neposkytl, je sám jako věřitel v prodlení a stát se do prodlení nedostává (viz [spisová značka]).

39. Soud posoudil nárok po právní stránce podle § 1 odst. 1 OdpŠk, § 7 odst. 1 OdpŠk, § 8 odst. 1 OdpŠk a dle shora uvedené judikatury, když se žalobce po žalované domáhá zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu za vydání nezákonného rozhodnutí o zahájení trestního stíhání. V řízení bylo prokázáno vydání nezákonného usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 trestního řádu ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk, když trestní stíhání žalobce neskončilo pravomocným odsouzením, čímž mu vznikl nárok na náhradu nemajetkové újmy dle § 31a odst. 1 OdpŠk a náhrady škody v podobě nákladů na obhajobu podle § 31 odst. 3 OdpŠk.

40. Pokud jde o nezákonnost trestního stíhání, soud uvádí následující.

41. V případě náhrady nemajetkové újmy z titulu nezákonného rozhodnutí není dána vyvratitelná domněnka, že jím byla dotčené osobě způsobena imateriální újma. Naopak, v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce, a vznik nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk. Žalobce byl proto v tomto směru poučen dle § 118a odst. 1,3 o. s. ř., jak je uvedeno shora (viz odstavec 3 odůvodnění rozsudku). Na druhou strany lze obecně říci, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného. Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění„ liché“, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem, tak jako tomu bylo v případě žalobce.

42. Soud posoudil shora zjištěné skutečnosti v souladu s právní úpravou a citovanou judikaturou a shledal poskytnuté morální zadostiučinění nedostatečné, když zásahy trestního stíhání do života nejsou tímto zadostiučiněním vyváženy dostatečně. V tomto směru soud upozorňuje, že trestní stíhání sice trvalo krátce a žalobce nebyl obviněn ze závažné trestné činnosti, jak správně poukázala žalovaná, avšak u žalobce se vyskytly vážné následky v osobnostní sféře, které žalovaná nevyhodnotila dostatečně. Předně zde byla obava žaloba, aby v případě odsouzení neskončil jeho dlouhodobý život v České republice. Dále zde bylo úkorné prožívání samotného trestního stíhání. Je pravda, že žalobce byl stíhán současně v dalším řízení a psychickými problémy trpěl již předtím, avšak nezákonné trestní stíhání tento stav jistě nevylepšilo, ba naopak. Následky v osobnostní sféře jsou nejdůležitější kritérium převažující nad povahou obvinění a délkou trestního stíhání. Soud akcentuje, že trestní stíhání se žalobce hluboce dotýkalo a žalobci též svědčí též příznivý důvod zproštění podle § 226 písm. a) trestního řádu. Žalovaná tyto skutečnosti dostatečně nezohlednila, a proto nelze již poskytnuté morální zadostiučinění považovat za dostatečné.

43. Na druhou stranu výše požadovaného zadostiučinění žalobcem dostatečně nereflektuje, že zde jsou i okolnosti hovořící pro snížení zadostiučinění. Je vhodné připomenout, že výše zadostiučinění musí sice vystihovat závažnost zásahu do morální integrity žalobce, tu však s ohledem na nemajetkovou povahu nelze nikdy zcela vyvážit penězi. Projevy trestního stíhání v osobním životě žalobce byly vážné, avšak osobní život žalobce nebyl prostý problémů již před zahájením nezákonného trestního stíhání. V této souvislosti soud vyzdvihuje zejména konflikty s bývalou manželkou, které nelze klást k tíži žalované. Stejně je třeba snižovat újmu za to, že byl žalobce souběžně stíhán v dalším trestním stíhání (srov. např. Severa, J.: Relutární satisfakce za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, Právní rádce 9/2016, s. 59, kde je uváděno rozhodnutí Městského soudu v Praze, sp. zn. 20 Co 48/2013, kde trestní stíhání bylo paralelně vedeno s dalším, v době rozhodování odvolacího soudu neukončeným, přiznal Městský soud v Praze pouze část (2/3) z uvažované satisfakce, veden úvahou nad tím, že újmy na dobré pověsti se s dopady druhého stíhání překrývají). V projednávaném případě lze za hlavní stresory v životě žalobce rozdělit na tři oblasti 1) konflikty s bývalou manželkou 2) nezákonné stíhání v projednávané věci a 3) souběžné trestní stíhání, které bylo vedeno již od roku 2019, a které předcházelo projednávanému nezákonnému trestnímu stíhání. Újmu žalobce pak zvyšovaly poměrně specifické okolnosti na straně žalobce. Jednalo se o citlivost obvinění (opakovaná nedorozumění při tlumočení žalobce), intenzitu újmy žalobce a zejména obavu z možného odloučení při zrušení pobytu v důsledku odsouzení. [příjmení] 50 000 Kč se proto soudu jeví s ohledem na veškeré okolnosti případu jako přiměřené zadostiučinění. Újmu osob blízkých žalobci (přítelkyně) nelze zohledňovat, neboť byla způsobena jejich vzájemnou citovou vazbou, tj. zprostředkovaně. Stejně jako byla újma zprostředkovaně způsobena, bude i takto odčiněna poskytnutím zadostiučinění žalobci.

44. Soud při jednání provedl srovnání s níže uvedenými případy z praxe Městského soudu v Praze, v rámci kterého se jeví zadostiučinění pro žalobce slušné a dostatečné.

45. Za případ nejvíce podobný žalobci soud považuje případ poškozeného projednaný pod sp. zn. 19 Co 167/2017. Poškozený byl stíhán pro přečin blížení na zdraví ve stadiu pokusu s výtržnictvím s trestní sazbou 6 měsíců až 3 roky let. První dva měsíce, než došlo ke změně kvalifikace, byl poškozený stíhán pro těžké ublížení na zdraví s trestní sazbou 3-10 let. Trestní stíhání trvalo 17 měsíců. Poškozený byl ve stresu, nechutenstvím trpěl nespavostí a byl nesoustředěný. Vyhledal odbornou pomoc a stíhání nesla špatně i jeho rodina. Byl proti němu vydán trestní příkaz, od doby vydání příkazu již žalobce nebyl reálně vystaven obavám z vysokého trestu odnětí svobody. Zproštěn podle § 226 písm. c) tr. řádu. Poškozený nesl trestní stíhání velice těžce. Povaha trestné činnosti budí vyšší společenské odsouzení. Poškozený byl cizinec neznalý českého jazyka, skutek se stal, když zde byl na návštěvě. Poškozený byl bezúhonný, působil jako vysokoškolský učitel a advokát, narušena byla jeho pověst mezi klienty. Poškozený nebyl schopen popsat, jak se incident udál. Byl po část řízení stíhán vazebně, za což byl odškodněn samostatně. Za adekvátní bylo shledáno zadostiučinění 50 000 Kč. Případ žalobce je srovnatelný tím, že oba poškození byli cizinci neznalý českého právního řádu s horší orientací v rámci trestního řízení. Oba poškození vyhledali odbornou pomoc, avšak u žalobce se tak stalo i v souvislosti s dalšími problémy s trestním stíháním nesouvisející. Oba dva trpěli osobními problémy psychického rázu. Případ žalobce je méně závažný kratší dobou trestního stíhání, povahou obvinění, kdy žalobci hrozil nižší trest a jeho obvinění nepůsobila vyšší společenské odsouzení. Žalobce rovněž nepůsobil v oblasti práva, které je citlivé na důvěru a poškození pověsti. Případ žalobce je pak závažnější intenzivnějšími následky v osobnostní sféře žalobce (psychické prožívání, partnerský život). Žalobce se hrozil opuštění České republiky při odsouzení a obvinění i projednání kauzy pro něj bylo tíživější. Právě následky v osobnostní sféře se soud srovnávanému případu vyrovnává, ačkoliv případ poškozeného trval déle a obvinění bylo více vážné. Soud proto rozhodl o přiměřenosti shodného zadostiučinění (50 000 Kč).

46. Případ poškozeného pod sp. zn. 15 Co 488/2017, ve kterém byl poškozený stíhán pro trestný čin křivého obvinění podle § 345 odst. 1, odst. 3 písm. c), d) trestního zákoníku s trestní sazbou až 5 let po dobu kratší než jeden rok. Zproštěn podle § 226 písm. b) tr. řádu. Za jednání byl odsouzen v rámci přestupku jako urážky na cti strážníku policie. Poškozený měl zkušenost s trestním stíháním s 3 záznamy o odsouzení, nikdy nevykonával trest odnětí svobody, přičemž toto bylo zohledněno tak, že u osoby, proti které je vedeno trestní stíhání poprvé lze předpokládat větší dopad do psychiky, než u osoby, která měla s trestním stíháním opakovanou zkušenost. Za dostatečné bylo shledáno morální zadostiučinění ve formě omluvy. Případ žalobce je obecně více závažný pro následky v osobnostní sféře popsané výše. Žalobce se rovněž nedopustil žádného protiprávního jednání. Soud tento případ zvolil pro zohlednění předchozí zkušenosti s trestním procesem (shodné pro oba poškozené), podobnost obvinění (křivé obvinění) i délkou trestního stíhání. Případ žalobce je méně závažný trestní sazbou. Částka 50 000 Kč dle soudu dobře ilustruje rozdíl případů v osobnostních dopadech, není však důvodu s ohledem na podobnost případů v objektivních kritériích (povaha obvinění, délka stíhání), aby byla žalobci jen pro ně přiznávána vyšší částka, což by se ke srovnávanému případu již nejevilo jako přiměřené.

47. V případě poškozené odškodněné v řízení Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 23 C 27/2020 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze sp. zn. 19 Co 289/2021 částkou 150 000 Kč, na který upozornil žalobce trvalo nezákonné trestní stíhání 6 let a 8 měsíců. Poškozená byla ohrožena trestem odnětí svobody v trvání od 2 do 10 let. Poškozená byla bezúhonná. Bylo shledáno, že byla ohrožena citelnou sazbou s možností uložení nepodmíněného trestu. Byly shledány také obtíže, nepohodlí, stres a další nežádoucí účinky spojené s nezákonným trestním stíháním. Věc byla masivně medializována, k čemuž odvolací soud přihlédl, neboť měl za to, že i takové zpravodajství je státu v určité míře třeba přičíst, neboť odpovídá tomu, z jak závažných skutků se stát rozhodl poškozeného stíhat. Poškozená se setkala s negativními reakcemi a nežádoucímu zájmem na pracovišti, což bylo umocněno tím, že pracovala ve státní sféře na Ministerstvu vnitra, Policejním prezidiu ČR, kde je předpokladem výkonu takového zaměstnání čistý morální kredit, tedy bezúhonnost, čestnost, spolehlivost. V tomto zaměstnání skončila na vlastní žádost, pohnutky, které ji k tomu vedly, byly posouzeny v rámci zásahů do lidské cit a důstojnosti. Soud hodnotí případ žalobce obecně jako méně závažný. Předně je zde více než čtyřnásobně vyšší trestní sazba, dále zhruba šesti násobně delší délka trestního stíhání, dopady do osobnostní sféry prohlubovala široká medializace a citlivost obvinění ve spojení profesním zaměřením poškozené. Takových závažných následků byl žalobce naštěstí ušetřen. Negativní dopady na život žalobce nepředstavovalo také jen nezákonné trestní stíhání, ale též konflikty s manželkou a souběžné trestní stíhání za jiné obvinění. Případ žalobce je závažnější vyšší intenzitou nežádoucích následků v podobě subjektivních obtíží, nepohodlí a stresu na již narušený psychický život. V případě žalobce újmu prohlubovala i neznalost právního řádu a postavení cizince a obava z možného nuceného opuštění České republiky při odsouzení, čímž se vážnost případu žalobce mírně vyrovnává, avšak zadostiučinění v případě žalobce může dosahovat maximálně 1/3 srovnávaného případu, čemuž částka 50 000 Kč vyhovuje.

48. V případě 14 Co 314/2018 byl poškozený odškodněn částkou 45 000 Kč za přečin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 346 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku s trestní saznou 6 měsíců až tři roky a zákazem činnosti. Poškozenému nehrozil s ohledem na bezúhonnost nepodmíněný trest odnětí svobody, což výrazně snižovalo újmu poškozeného. Povaha trestné činnosti nepůsobí přílišné společenské odsouzení. Trestní stíhání trvalo necelý rok. O trestním stíhání se dozvěděli kolegové z fakulty, a setkal se s odsudky okolí, kdy byl dáván jako odstrašující případ pro ostatní členy akademické obce. Poškozený byl omezen v znalecké činnosti, narušena dobrá pověst a vážnost profese. Případ žalobce je srovnatelný povahou obvinění, bezúhonností poškozených a krátkou dobou trestního stíhání. Oběma poškozeným nehrozilo nepodmíněné uložení trestu odnětí svobody. Případ žalobce je méně závažný hrozící trestní sazbou a tím, že žalobce neutrpěl v profesním životě. Žalobce rovněž nepůsobil v akademické sféře a jeho okolí (přítelkyně) jej podporovalo. Žalobci též do života zasahovaly další negativní jevy (další trestní stíhání konflikty s bývalou manželkou). Případ žalobce se případu vyrovnává jen závažností osobnostních následků v psychickém vnímání, kdy žalobce byl ve zvlášť zranitelném postavení cizince a nepříznivého zdravotního (duševního) stavu, kdy se hrozil i obav, že bude nucen Českou republiku v případě odsouzení opustit. S ohledem, že žalobce čelil nižší trestní sazbě a nebyly u něj tvrzeny ani shledány tak vážné profesní dopady, lze zvolit srovnatelné zadostiučinění ve výši 50 000 Kč.

49. Soud s ohledem na veškeré okolnosti případu ve srovnání s podobnými případy shledal za dostatečné zadostiučinění ve výši 50 000 Kč. Soud považuje zadostiučinění pro žalobce za slušné i s ohledem na úctu státu k soukromému životu žalobce (viz nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 4293/18). Žalovaná žalobci poskytla morální satisfakci (omluvu), proto soud žalobci přiznal částku 50 000 Kč.

50. Žalovaná se ocitla v prodlení s peněžitým plněním, a proto žalobci náleží zákonný úrok z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 50 000 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 10. 12. 2021 do zaplacení, když žalovaná se dostala do prodlení po uplynutí 6 měsíční lhůty od předběžného uplatnění nároku.

51. Pokud jde o další argumentaci žalobce, soud shrnuje, že odpovědnost za škodu státu při výkonu veřejné moci je sice objektivní povahy, ale není vyloučeno, aby došlo k prodlení žalobce jako věřitele podle § 1968 o. z., jak ostatně dokládá aktuální judikatura Nejvyššího soudu NS sp. zn. 30 Cdo 2678/2020, které původní závěry 30 Cdo 264/2012 zpřesňuje. Oproti případu 30 Cdo 264/2012 totiž žalovaná (stejně jako v 30 Cdo 2678/2020) v rámci lhůty pro projednání předběžného uplatnění žalobce vyzvala k součinnosti. Částečně se tak stalo oprávněně (ve vztahu k požadavkům na doložení faktur nákladů obhajoby) a částečně nikoli (ve vztahu k plné moci). Pokud žalobce argumentoval pro výši zadostiučinění paušální částkou za měsíc trestního stíhání, lze k tomu uvést, že takový způsob výpočtu je v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu (NS 30 Cdo 2256/2011) i rozhodnutími odvolacího soudu Městský soud v Praze (např. 39 Co 78/2020-260), kdy současná judikatura dává přednost stanovení celkového zadostiučinění na základě zohlednění povahy věci, délky trestního stíhání a následků s komparací podobných případů a není upřednostňováno jedno z kritérií (délka stíhání). Soud přihlédl ke křehkosti psychického stavu žalobce narušeným jinými okolnostmi než trestním stíháním, což zvyšovalo intenzitu újmy, kdy takto zatížený žalobce snášel nezákonné trestní stíhání o poznání hůře. Na druhou stranu je odškodnění újmy objektivní povahy a je především zjišťováno, zda by se i jiná osoba v obdobném postavení mohla cítit dotčenou ve složkách tvořících ve svém souhrnu nemajetkovou sféru jednotlivce, proto nelze toto do jisté míry velmi specifické hledisko přeceňovat. Soud přisvědčuje žalobci, že jako cizinec byl vůči trestnímu stíhání zranitelnější, zvláště souviselo-li trestní stíhání s jeho předchozí tlumočenou výpovědí na policii, avšak postavení obviněného nebylo situací pro žalobce zcela neznámou, neboť již byl stíhán v jiném trestním řízení. Obavy o možnost setrvání v České republice v případě odsouzení soud hodnotí jako nejvíce trýznivé a prohlubující újmu žalobce. Konfliktní rodinný život pro rozepře s bývalou manželkou a nemožnost vídat dceru trestní stíhání nelze klást k tíži žalované. Obava z uložení trestu bez podmíněného odkladu na zkušební dobu nebyla reálná, což si žalobce zastoupen obhájkyní musel uvědomit velmi krátce po zahájení trestního stíhání.

52. K dalším námitkám částečně neúspěšné žalované lze shrnout, že souběžné trestní stíhání zahájené již v roce 2019 soud zohledňoval jako okolnost snižující výši zadostiučinění pro žalobce, na kterého v rozhodné době působilo více příčin, které tvoří samostatné odpovědností tituly a žalobce tak již měl zkušenost s trestním stíháním. Žalobce při jednání doplnil, že řízení o trvalém pobytu zmiňoval pro své pochopitelné obavy, zda by mu v České republice bylo umožněno setrvat i v případě odsouzení. Za případné osamění žalobce totiž žalovaná pochopitelně nemůže. Diagnostikované poškození zdraví soud nezohledňoval, když špatný psychický stav žalobce vyhodnotil pouze v rámci posouzení intenzity negativního prožívání nezákonného trestního stíhání. Zhoršení psychického stavu se podává z výpovědi žalobce a jeho přítelkyně a s ohledem na běžný běh věcí by bylo poměrně mimořádné, pokud by nezákonné trestní stíhání psychický stav žalobce nezhoršilo.

53. Soud proto žalobě částečně vyhověl, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.

54. Zbývající zadostiučinění s příslušenstvím za nezákonné trestní stíhání soud jako nedůvodné zamítl, jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku.

55. Pokud jde o důvodnou část náhradu škody, soud uvádí následující.

56. Předně je třeba říci, že veškeré žalované úkony právní služby byly učiněny a měly souvislost s trestním stíháním. Soud se rozešel v rámci právního posouzení těchto úkonů, kdy na tyto úkony může vzniknout nárok dle smluvního ujednání stran, avšak jejich vyúčtování neodpovídá ustanovení o mimosmluvní odměně dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen„ AT“), jak předpokládá § 31 odst. 3 OdpŠk, což odpovídá tomu, že se suverénní stát v případě odškodňování majetkové škody v podobě nákladů právního zastoupení rozhodl nahrazovat jen některé náklady v obraně před nezákonným rozhodnutím.

57. Za úkon ze dne 5. 2. 2020 příprava a převzetí ve výši 2 250 Kč (navýšení o 50 % za užití cizího jazyka) s připočtením 300 Kč paušálu dle § 13 odst. 4 AT, to celé navýšeno o 21 % DPH, odměna pochopitelně náleží. Ve shodné výši náleží odměna za úkon 7. 2. 2020 účast na výslechu a úkon ve věci samé ze dne 17. 12. 2020 (sdělení k právní kvalifikaci).

58. Za návrh na odložení věci ze dne 14. 2. 2020 náleží odměna za úkon jen v poloviční výši (1 125 Kč + 300 Kč, to celé navýšeno o 21 % DPH). Je tomu proto, že tento úkon s procesním návrhem na vypořádání obvinění jiným způsobem sice nelze označit za úkon ve věci samé (§ 11 odst. 1 písm. d) AT), však jedná se již o úkon právní služby svou povahou tomuto úkonu blízký (§ 11 odst. 3 AT). Fakticky se jednalo o návrh na přezkoumání správnosti postupu policejního orgánu, který místo toho žalobci sdělil podezření, za což je ustáleně dovozován nárok na polovinu odměny advokáta (srov. usnesení Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 3 To 161/2006, R 24/2008 tr.). Obdobně soud přiznal náhradu za úkon ze dne 18. 11. 2020 vyjádření k náhradě škody v poloviční výši, neboť se opětovně sice netýká věci samé (neviny žalobce), avšak vyjádření k návrhu poškozeného s případným odsouzením žalobce již úzce souvisí.

59. Žalobci samozřejmě náleží plná náhrada za poradu 8. 6. 2020 před hlavním líčením, účast na hlavním líčení dne 9. 6. 2020 v dvojnásobné výši za délku trvání hlavního líčení (2 x 2 250 Kč 300 Kč, to celé navýšeno o 21 % DPH). Žalobci také náleží žalovaná náhrada za účasti na hlavních líčení dne 26. 11. 2020 a 15. 1. 2021.

60. Pokud jde o další porady ze dne 24. 11. 2020 a 11. 1. 2021, které vždy předcházely hlavním líčením, má je soud rovněž za účelné. Za účelnou vzal soud i poradu ze dne 18. 12. 2020. Za prvé dosavadní judikatura vychází z výkladu, že v případě nákladů na obhajobu jedním obhájcem jde vždy o náklady účelně vynaložené, není-li prokázán opak (viz NS 30 Cdo 2533/2013). Za druhé je nutné nestratit ze zřetele, že žalobce byl cizinec, a proto častější porady a vysvětlení procesů a stavu trestního řízení, lze mít za pochopitelné, logické a účelné.

61. Soud shledal účelné úkony právní služby za prostudování spisu dne 6. 8. 2020 a 23. 9. 2020 poté, co byly založeny další listiny do spisu. Možností přiznat odměnu za nahlížení do spisu se zabýval Nejvyšší soud pod sp. zn. 22 Cdo 1176/2015, který zdůraznil potřebu sledovat konkrétní okolnosti případu a ospravedlnitelnost takového nahlížení, typicky je-li do spisu založeno větší množství listin, jako se tomu stalo v daném případě. Z poslední doby se k nahlížení do spisu jako samostatného úkonu právní služby vyjádřil i Ústavní soud v nálezu III. ÚS 2289/21, který zdůraznil, že pokud není zjevná neúčelnost úkonu, má být tento úkon zásadně přiznáván podle § 11 odst. 3 AT za užití § 11 odst. 1 písm. f) AT, neboť opačný přístup nepřímo oslabuje rovné postavení obviněného v trestním řízení a v případě zastoupení obhájcem porušuje obhájcovo legitimní očekávání odměny za vykonanou práci a právo na soudní ochranu. Není proto důvodu za žalobci nepřiznat i tuto náhradu škody.

62. Žalobci dále náleží náhrada za promeškaný čas obhájkyně podle § 14 odst. 3 AT ve výši 2 904 Kč vč. DPH, jak je rozepsáno shora a hotové výdaje v podobě cestovného obhájce podle § 13 odst. 1 AT ve výši 2 881,47 Kč vč. DPH, jak je rozepsáno shora. Žádné z cest neshledal za neúčelné, včetně cesty žalobce dne 7. 1. 2021 ve výši 157,90 Kč, kdy se žalobce osobně dostavil do informačního oddělení, kde zaplatil kolek a vyzvedl si CD. Neúčelnost cesty nelze dovozovat jen z toho, jaký způsob vyzvednutí (CD či listin) účastník řízení zvolí. Vzhledem k cenám poštovného a úzké souvislosti cesty s obranou trestního řízení, není důvodu tuto částku žalobci upírat.

63. Žalobci proto náleží na náhradě škody částka 51 863,37 Kč (45 920 Kč za úkony právní služby včetně DPH + 2904 Kč vč. DPH za promeškaný čas + 2 881,47 Kč za cestovné advokáta + 157,90 Kč za cestovné žalobce).

64. Pokud jde o zbývající část náhrady škody před nezákonným stíháním, soud uvádí následující.

65. Jak plyne již z výše uvedeného, za některé úkony soud nepřiznal další polovinu odměny (1 125 Kč), konkrétně u úkonu za návrh na odložení věci ze dne 14. 2. 2020 a u úkonu sdělení k náhradě škody ze dne 18. 11. 2020.

66. Dále je třeba říci, že advokátovi jako obhájci dle mimosmluvní odměny nenáleží odměna za úkony, které se týkají pouze dokazování, neboť v takovém případě se netýkají věci samé podle § 11 odst. 1 písm. d) AT (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 9. 2004, sp. zn. 2 To 28/2004, dostupné v Bullentin advokacie 3/2005, s. 46). Soud zdůrazňuje, že obhájkyni ničeho nebránilo, aby své vyjádření k dokazování učinila již u hlavního líčení v rámci své honorované účasti u jednání soudu. Z tohoto důvodu soud nepřiznal požadovanou náhradu škody za úkony sdělení k průběhu vysvětlení ze dne 4. 9. 2020, sdělení k výpovědi ze dne 30. 9. 2020, doložení prohlášení ze dne 17. 12. 2020, sdělení k výpovědi ze dne 18. 12. 2020. Ze stejných důvodů nelze přiznat náhradu za úkony týkající se čistě procesní stránky případu žalobce: námitky k tlumočení ze dne 24. 9. 2020 a sdělení k tlumočení ze dne 11. 1. 2021. Opětovně nebránilo obhájkyni tyto námitky učinit již v rámci hlavního líčení.

67. Pokud je o otázku, zda se k cestovnému advokáta má přičítat DPH, soud dospěl k závěru, že tomu tak není na základě úvahy, že se jedná o náhradu hotového výdaje advokáta nikoli poskytování služby za úplatu jako u právního úkonu (srov. § 1 odst. 1 písm. b) zákona č. 235/2004 Sb.), přičemž ceny pohonných hmot uváděné ve vyhláškách k zákoníku práce jsou vyčísleny včetně DPH, a i proto není důvodu v rámci náhrady nákladů řízení zvyšovat cestovné o DPH.

68. Žalovaná rovněž správně poukázala na to, že amortizace představuje synonymum pro pojem odpis, který se používá u většiny položek dlouhodobého majetku a vyjadřuje opotřebení takového majetku v důsledku používání nebo nepoužívání - zastarávání tohoto majetku a nelze jí podřadit pod pojem skutečné škody, neboť se jedná o fiktivní částku sloužící pouze pro účely účetnictví (viz např. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. 5. 2014, č. j. 72 Co 152/2014 – 163). Právě takové fiktivní částky se žalobce v podané žalobě domáhal.

69. Žalobci proto zbývající část škody za nezákonné trestní stíhání nepřísluší.

70. Žalovaná se ocitla v prodlení s peněžitým plněním, a proto žalobci náleží zákonný úrok z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 51 863,37 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od 27. 4. 2022 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 867 Kč od 10. 12. 2021 do 27. 1. 2022 (částečná úhrada žalované). Žalovaná se dostala do prodlení ohledně cestovného žalobce již dne 10. 12. 2021, když nebylo důvodu vyčkávat předložení plné moci, která byla žalované k dispozici v trestním spisu, na což byla výslovně upozorněna.

71. Ohledně nákladů obhajoby se žalovaná dostala do prodlení až po předložení faktur ze strany žalobce dne 27. 4. 2022 (viz NS NS 30 Cdo 2678/2020).

72. Soud proto žalobě částečně vyhověl ohledně náhrady škody, jak je uvedeno ve výroku IV. rozsudku.

73. Soud zbývající škodu jako nedůvodnou zamítl včetně zákonného úroku, který předcházel prodlení žalované, jak je uvedeno ve výroku rozsudku V. rozsudku.

74. Vzhledem k obsáhlé argumentaci účastníků soud pro úplnost dodává, že soud v odůvodnění rozsudku nerozvádí ty dílčí argumenty účastníků, které jsou pro rozhodnutí ve věci nepodstatné a na rozhodnutí ve věci by ničeho neměnily. Účastníky citovaná judikatura není s výše uvedeným v rozporu (viz např. III. ÚS 989/08, odst. 68). Náklady řízení 75. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1, 3 o. s. ř., neboť žalobce byl převážně úspěšný. Nemajetková újma se podle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. započítává na náklady částkou 50 000 Kč (NS sp. zn. [spisová značka]). Žalobce žalobou uplatnil dva nároky (50 000 Kč + 77 774,86 Kč). Žalobce byl úspěšný v rozsahu 101 863,37 Kč a neúspěšný v rozsahu 24 365,92 Kč. Žalobci náleží náhrada v rozsahu 60 % nákladů. Náklady žalobce jsou představovány soudním poplatkem ve výši 4 000 Kč a náklady právního zastoupení.

76. Odměnu advokáta soud určil podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen„ AT“). Advokát učinil následující úkony právní služby při tarifní hodnotě sporu ve výši 127 775 Kč s odměnou za úkon ve výši 6 220 Kč podle § 8 odst. 1 AT ve spojení § 9 odst. 4 písm. a) AT: převzetí zastoupení, podání žaloby, porada s klientem, částečné zpětvzetí žaloby a účast na delším jednání (dvojnásobná odměna). Součástí nákladů je i paušální náhrada 5 x 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT za pět úkonů právní služby a náhrada promeškaného času za 12 půl hodin po 100 Kč dle § 14 odst. 3 AT za cestu k soudu a zpět. Advokát je plátcem 21 % DPH. Advokát vynaložil náklady cestovného ve výši 3 304,90 Kč se spotřebou 5,6 litru nafty na 100 km za cenu 36,10 Kč za litr a opotřebením 4,70 Kč za 1 km na trase 412 km ze sídla advokáta a zpět dle vyhlášky č. 511 /2021 Sb. ve výši 2 769 Kč DPH se k náhradě cestovného nepřiznává (viz výše). Celkem náhrada nákladů žalobce činí 33 116 Kč dle následujícího výpočtu {0,60 x (4 000 + [číslo] + 1,21 x (5 x 6 220 + [číslo] + 5 x 300 + [číslo])) }.

77. Delší lhůta plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. odpovídá podmínkám čerpání prostředků ze státního rozpočtu, žalovaná o tuto lhůtu požádala a žalobce nijak nepoškozuje.

Poučení