22 C 271/2020 - 171

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl soudkyní Mgr. Petrou Vránovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Anonymizováno], IČO [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno], [Anonymizováno] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] pro zaplacení 731 300 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá na žalovaném zaplacení částky 731 300 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 731 300 Kč za dobu od 7. 9. 2019 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení částku ve výši 112 263,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalovaného.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 13. 11. 2020 se žalobkyně domáhá zaplacení částky 731 300 Kč s příslušenstvím, a to z titulu bezdůvodného obohacení.

2. V žalobě uvedla, že je ideálním polovičním spoluvlastníkem nemovitostí zapsaných na LV č. [hodnota] v k.ú. [adresa]. Oproti tomu žalovaný je vlastníkem pozemní komunikace, tzv. [Anonymizováno], kterou byly po roce 1990 zastaveny, resp. v přímé souvislosti se stavbou původnímu zemědělskému využití odňaty pozemky [Anonymizováno], ve vlastnictví žalobkyně v celkové výměře 14 626 m2. Žalobkyně nárokuje proto za období od 1. 1. až 31. 12. 2018 (tj. 365 dní) žalovanou částku z titulu bezdůvodného obohacení neboť mezi žalovaným a žalobkyní nebyla uzavřena žádná smluvní dohoda o oprávnění pozemky užívat.

3. Žalovaný se podané žalobě bránil, když argumentoval nedostatkem aktivní legitimace žalobkyně, neboť tvrdil, že žalobkyně není vlastníkem pozemků, z nichž požaduje bezdůvodné obohacení. Žalovaný uvedl, že ve vztahu k vlastnictví pozemků bylo vedeno u OS pro [adresa] řízení pod sp. zn. [spisová značka] o určení vlastnického práva. Toto řízení již bylo pravomocně skončeno a bylo rozhodnuto, že žalovaný je vlastníkem pozemků a geometrickým plánem vymezeným pozemkovým částem, korespondujícím pozemkovému majetku vyznačenému v plánku [Anonymizováno] připojeným k vyvlastňovacímu rozhodnutí odboru výstavby ONV v [adresa], č.j. [Anonymizováno] ze dne 26. 1. 1987, které nabylo právní moci dne 19. 2. 1987 (jedná se o vyvlastnění části tehdejšího pozemku parc. č. [Anonymizováno] o výměře 34 905 m2 a parc.č. [Anonymizováno] o výměře 1722 m2, vyznačených v situaci č. [hodnota] vypracované PUDISEM ([právnická osoba]) ve prospěch čsl. státu zastoupeného [Anonymizováno] pro účely realizace stavby č. [hodnota] [Anonymizováno] v úseku [adresa] podle územního rozhodnutí ze dne 28.8.1986 č.j. [Anonymizováno].

4. Žalovaný argumentoval skutečností, že jak již ve svém rozhodnutí detailně rozebral Městský soud v Praze ve svém rozhodnutí č.j. [spisová značka], ze dne 24. 11. 2023, žaloba žalobkyně nemůže být úspěšná, když na předmětné pozemky uplatnila restituční nárok a tyto pozemky jsou předmětem restitučního řízení. Žalovaný zejména upozornil na vnitřní rozpornost argumentace žalobkyně, která uvádí, že rozsah vyvlastnění z roku 1987 nebyl podle jejího názoru objektivně zjistitelný, kdy zároveň však zastává názor, že uplatnila restituční nároku pouze k přesně vymezeným částem pozemků, včetně předmětných pozemků. Žalovaný však toto tvrzení odmítá s tím, že ze založených důkazů vyplývá pravý opak. Jak ve výzvě ze dne 26. 9. 1991 tak ani v dopisu 16. 11. 1992, nejsou specifikovány části pozemků parc. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] (v případě výzvy ze dne 16. 11. 1992 nejsou dokonce uvedeny ani parcelní čísla pozemků), ani jejich výměry a dokonce nejsou specifikovaná ani vyvlastňovací rozhodnutí. Žalovaný má za to, že žalobkyně z procesní opatrnosti uplatnila restituční nároky k celým parcelám parc. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa], a to právě z důvodu, že v době uplatnění nároků nebylo zcela zřejmé, jakou část předmětných pozemků stát fakticky zabral pro stavbu [Anonymizováno] (ať již na základě vyvlastňovacích rozhodnutích, nebo bez právního důvodu). Žalobkyně tak postupovala z důvodu, aby postihla veškeré části pozemků, u kterých by mohla mít, byť teoreticky, nárok na odškodnění. Jednalo se v té době o naprosto standardní postup v obdobných věcech.

5. V takovém případě platí, že žalobkyně má právo pouze na ochranu podle předpisů restitučních. Za situace, kdy žalobkyně není vlastníkem, neboť se vrácení pozemků domáhá v restitučním řízení, nemůže uplatňovat nárok na bezdůvodné obohacení za užívání pozemků, tedy není aktivně legitimována.

6. Žalobkyně se brání tvrzení žalovaného o nedostatku aktivní věcné legitimace, když zejm. zdůraznila, že úvahy o tom, že žalobkyni nesvědčí vlastnické právo k předmětným pozemkům z důvodu uplatnění restitučního nároku, které jsou uvedeny v rozhodnutí MS v Praze č.j. [spisová značka], ze dne 24. 11. 2023 jsou úvahy právně nezávazné, když MS primárně zamítl žalobu žalovaného na určení vlastnického práva k daným pozemkům a pouze nad rámec svého rozhodnutí se zabýval i posouzením vlastnického práva žalobkyně. Proti takovým závěrům se však žalobkyně nemohla bránit, neboť rozhodnutí pro ni ve výrokové části bylo příznivé. Z tohoto důvodu také zdůraznila, že z rozhodnutí o vyvlastnění nebylo seznatelné, jaké pozemky byly státem vyvlastněny, byť rozhodnutí odkazovalo na situaci č. [Anonymizováno], vypracované PUDIS, žalobkyně pouze věděla, že vyvlastněných je cca 35 000 m2 pozemků. Žalobkyně tak nemohla vědět, že fakticky stát zabral o 14 000 m2 více, které okupoval nad rámec vyvlastňovacího rozhodnutí. Tuto skutečnost se dozvěděla až poté, co si nechala v roce 1998 vypracovat geometrický plán v souvislosti s prodejem části parc. č. [Anonymizováno] spol. [Anonymizováno]. Ve vztahu k žalovaným namítané skutečnosti, že restituční návrh podala na vrácení celé parc. č. [Anonymizováno] a tudíž mají v souladu s ustálenou judikaturou NS ČR řešit své vlastnické právo v restitučním řízení a následně případně in eventum i škodu, která by jí vznikla v souvislosti s pozdním vydáním pozemku (včetně ušlého zisku), v řízení o náhradu škody proti státu žalobci při ústním jednání uvedla, že v rámci uplatnění svého restitučního nároku jednala na radu svého strýce, který byl právníkem a který ji z hlediska opatrnosti, když neví, co bylo přesně vyvlastněno, vybídl z opatrnosti k podání restitučního návrhu na celé poz. č. [Anonymizováno]. Je však zřejmé, že návrh fakticky směřoval pouze a vydání toho, co bylo vyvlastněno, nikoliv co bylo okupováno bez právního důvodu.

7. Z provedeného dokazování má soud A) ve vztahu k pozemkům, které jsou předmětem žaloby za prokázáno, že dle nesporných tvrzení účastníků a na základě výpisu z katastru nemovitostí ze dne 21. 12. 2004 byl k datu 21. 12. 2004 jako spoluvlastník pozemků par. č. ([Anonymizováno]) na LV č. [hodnota] v k. ú. [adresa] v celkové výměře 49 842 m2 zapsaná žalobkyně a její bratr [jméno FO].

8. Dále má soud ze znaleckého posudku č. [hodnota] znalce ing. [Anonymizováno] ze dne 15. 7. 2015, který obsahuje výpisy z LV č. [hodnota] a [Anonymizováno] (viz přílohová obálka) a nesporných tvrzení účastníků za zjištěno, že dle geometrického plánu [Anonymizováno] ze dne 10. 9. 2003 došlo ke zpřesnění výměr a přečíslování pozemků tak, že pozemky z LV [Anonymizováno] byly zapsány na LV č. [hodnota] a [Anonymizováno] pod čísly [Anonymizováno] v celkové výměře 49 118 m2. Jako vlastníci byli k tomuto datu zapsáni žalobkyně a žalovaný. Dále má soud z provedeného znaleckého posudku [jméno FO] vypracovaného pro účely řízení u OS pro [adresa], sp. zn. [spisová značka] z 20. 8. 2018 a znaleckého posudku ing. [jméno FO] v upřesnění na základě provedeného geometrického plánu pro rozdělení pozemku vyhotovitele [právnická osoba]., č. [hodnota] ověřeného ing. [jméno FO] ze dne 28. 7. 2022 pod č. [Anonymizováno] (dále jen „GP“, na č.l. 656-660 spisu) -a z nesporných tvrzení účastníků za prokázáno, že z původního pozemku parc. č. [Anonymizováno] je dle GP jako bez právního důvodu užívaný označován zbytkový pozemek [Anonymizováno] a oddělené pozemky [Anonymizováno] o celkové výměře 8 002 m2. Dále z původního pozemku parc. č. [Anonymizováno] je dle GP žalobkyní jako bez právního důvodu užívaný označován zbytkový pozemek parc. č. [Anonymizováno] o výměře 3 662 m2. Dále je z původního pozemku parc. č. [Anonymizováno] žalobkyní jako bez právního důvodu užívaný označován zbytkový pozemek parc. č. [Anonymizováno] o výměře 438 m2. Dále je z původního pozemku parc. č. [Anonymizováno] dle GP žalobkyní jako bez právního důvodu užívaný označován zbytkový pozemek parc. č. [Anonymizováno] o výměře 1 048 m2. Dále je z původního pozemku parc. č. [Anonymizováno] dle GP žalobkyní jako bez právního důvodu užívaný označován zbytkový pozemek parc. č. [Anonymizováno] o výměře 498 m2. Dále je z původního pozemku parc. č. [Anonymizováno] dle GP žalobkyníjako bez právního důvodu užívaný označován zbytkový pozemek parc. č. [Anonymizováno] o výměře 116 m2. Dále je z původního pozemku parc. č. [Anonymizováno] dle GP žalobkyní jako bez právního důvodu užívaný označován zbytkový pozemek parc. č. [Anonymizováno] o výměře 260 m2. Dále je z původního pozemku parc. č. [Anonymizováno] dle GP žalobkyní jako bez právního důvodu užívaný označován zbytkový pozemek parc. č. [Anonymizováno] o výměře 687 m2.

9. Z rozhodnutí MS v Praze ze dne 24.11.2023, č.j. [spisová značka], ze dne 24. 11. 2023 má soud za prokázáno, že byla pravomocně zamítnuta žaloba žalovaného o určení výlučného vlastnického práva k pozemkům č. parc. č. [Anonymizováno], ostatní plocha, parc. č. [Anonymizováno], ostatní plocha, parc. č. [Anonymizováno], ostatní plocha, parc. č. [Anonymizováno] orná půda, parc. č. [Anonymizováno], ostatní plocha, parc. č. [Anonymizováno], orná půda, parc. č. [Anonymizováno], ostatní plocha, parc. č. [Anonymizováno], ostatní plocha, parc. č. [Anonymizováno], ostatní plocha, parc. č[Anonymizováno], ostatní plocha, vymezených geometrickým plánem pro rozdělení pozemku č. [hodnota] vyhotoveným společností [právnická osoba]., IČO: [IČO], se sídlem V [adresa], ověřeným oprávněným zeměměřickým inženýrem [jméno FO]. [jméno FO] dne 28. 7. 2022 pod č. [Anonymizováno] a potvrzeným Katastrálním úřadem [adresa], dne 28. 7. 2022 pod č. [Anonymizováno] pro k. ú. [adresa], obec [adresa]. Tyto pozemky, ve vztahu k nimž byla žaloba rozhodnutím MS v Praze č.j. [spisová značka], ze dne 24.11.2023 pravomocně zamítnuta, jsou předmětem této žaloby.

10. Dále B) ve vztahu k aktivní legitimaci žalobkyně a uplatněnému restitučnímu návrhu pak má soud z nesporných tvrzení účastníků za prokázaný obsah vyvlastňovacího rozhodnutí Odboru výstavby ONV v [adresa] ze dne 26. 1. 1987, č. j. [Anonymizováno], jímž bylo rozhodnuto o vyvlastnění části pozemku, č. parc. [Anonymizováno] o výměře 34 905 m2 a části pozemku, č. parc. [Anonymizováno] o výměře 1 722 m2, vše v katastrálním území [adresa], ve prospěch československého státu, zast. VHMP-VIS pro účely realizace stavby „[Anonymizováno]“. Uvedené rozhodnutí nabylo právní moci 19. 2. 1987. V citovaném rozhodnutí je dále uvedeno, že vyvlastňované části pozemku jsou vyznačeny v situaci č. [Anonymizováno], vypracované [Anonymizováno]. Mezi účastníky je sporná pouze otázka, zda plánek [Anonymizováno] byl, či nebyl faktickou přílohou tohoto vyvlastňovacího rozhodnutí, tedy zda jej právní předchůdce žalobkyně obdržel nebo zda zde bylo na rozhodnutí pouze odkázáno. Dále má soud za prokázáno, že pozemky, které jsou předmětem tohoto řízení, byly okupovány bez právního důvodu českosl. státem, neboť na nich dle leteckých snímků, které účastníci nesporují, již v letech 1988, 1989 probíhala stavba tzv. [Anonymizováno] (viz nesporné tvrzení účastníků a zjištění učiněné MS v Praze ze dne 24.11.2023, č.j. [spisová značka]).

11. Dále má soud z listiny podepsané žalobkyní, datované 26. 9. 1991 a označené jako Výzva k vrácení majetku zaslaná Výstavbě inženýrských sítí, [adresa] za prokázáno, že text přípisu zní: „ S odvoláním na ustanovení § 5 zákona o mimosoudních rehabilitacích č. 87/1991 Sb. vás tímto vyzýváme k vydání parcel č. [Anonymizováno] v k.ú. [adresa] zapsaném v pozemkové knize v části A. Uvedené parcely byly ve vlastnictví našeho otce [jméno FO], zemř. 13. 3. 1990 na základě postupní smlouvy ze dne 10. 1. 1951. V případě těchto parcel došlo k jejich vyvlastnění na základě rozhodnutí příslušného bývalého Obvodního národního výboru. Toto rozhodnutí bylo pravděpodobně otci doručeno, avšak nedošlo k proplacení náhrady. Jde tedy o případ, na který se vztahuje ustanovení § 6 odst. 1 písm. j) citovaného zákona. Svůj nárok na vydání předmětných parcel uplatňujeme ve smyslu ustanovení § 3 odst. 2 písm. c/ zákona č. 87/1991 Sb. jako syn a dcera zemřelého vlastníka [jméno FO]“. Soud má dále z listiny označené jako Uplatnění nároku dle zákona č. 229/91 ve znění zákona č. 93/92 ze dne 16. 11. 1992 za prokázáno že obsahuje text: „Uplatňujeme nárok dle výše citovaných zákonů § 9 odst. 1) na nemovitosti v k.ú. [adresa] jež byly vyvlastněny, což odpovídá § 6 odst. 1). Nárok uplatňujeme jako oprávněné osoby dle § 4 odst. 2 písm. c), tj. syn a dcera původního vlastníka [jméno FO]. Přílohy: výpis z pozemkové knihy, výpis ze SG [adresa], potvrzení St. Notářství pro P-[Anonymizováno], doklady o vyvlastnění“. Převzetí adresátem bylo na listině potvrzeno paní [jméno FO]. [jméno FO] základě žádosti bylo vedeno řízení před [Anonymizováno], což má soud za prokázáno i z provedeného důkazu listinou zprávou Pozemkového úřadu zaslanou Obvodnímu soudu pro [adresa] ze dne 16. 5. 2008.

12. Soud má dále z rozhodnutí MS v Praze ze dne 24. 11. 2023, č.j. [spisová značka] o určení vlastnického práva, v němž žalovaný vystupuje jako žalobkyně, za prokázáno, že odvolací soud na základě doplnění dokazování podle § 213 odst. 2,4 o.s.ř. zjistil, že 1/všechny předmětné pozemky (č. [Anonymizováno]) , již byly v letech 1988 a 1989 dotčeny výstavbou tzv. Prosecké radiály minimálně v rozsahu rozpracované stavby (letecké snímky postupu výstavby tzv. [Anonymizováno] v letech 1988, 1989, s průmětem polohy předmětných pozemků); 2/ spis Pozemkového úřadu [adresa], sp. zn. [Anonymizováno] obsahuje originál dopisu, podepsaného oběma žalovanými, datovaného 26.9.1991, adresovaného „Výstavba inženýrských staveb, [adresa]“ s výzvou k vydání parcel č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno] v k.ú. [adresa] zapsaném v pozemkové knize v části A; 3/ citovaný spis Pozemkového úřadu [adresa] obsahuje originál dopisu podepsaného oběma žalovanými, adresovaný PÚ při MÚP, k rukám paní [jméno FO], datovaný 16.11.1992, s označením věci: „uplatnění nároků dle zák. č. 229/91 Sb., ve znění zákona č. 93/92 Sb; 4/ [jméno FO] základě této žádosti vedeno řízení před [Anonymizováno] a to a) rozhodnutím PÚ z 27. 11. 2003, č.j. [Anonymizováno] o pozemku dříve PK [Anonymizováno], k.ú. [adresa] (na základě restituční skutkové podstaty vyvlastnění za neadekvátní náhradu rozhodnutím ONV P- [Anonymizováno] dne 10.8.1972, č.j. [Anonymizováno] za účelem výstavby sídliště [adresa]); b) rozhodnutím ze dne 5.10. 2006, č.j. [Anonymizováno] o části pozemku dříve PK [Anonymizováno], k.ú. [adresa] (na základě restituční skutkové podstaty vyvlastnění za neadekvátní náhradu rozhodnutím ONV P-[Anonymizováno] dne 7.1.1970, č.j. Výst. 36/70 za účelem výstavby sídliště [adresa]), a dále o pozemku dříve PK [Anonymizováno], k.ú. [adresa]. 5/ Pozemkový úřad [adresa] dopisem ze dne 16.5.2008 sdělil Obvodnímu soudu pro [adresa], že „podle naší počítačové evidence jmenovaní nárok na vrácení parcely dle PK č. [hodnota] v k.ú. [adresa] uplatnili. Vzhledem k tomu, že kompletní spisovou složku jsme vašemu soudu zapůjčili k č.j. [spisová značka], můžete si tuto informaci ověřit nahlédnutím do spisu“. 6/ Pozemkový úřad [adresa] dopisem ze dne 9. 6. 2008 sdělil právní zástupkyni žalob ce, že „podle naší počítačové evidence byl restituční nárok na vrácení parcely dle PK č. [hodnota] v k.ú. [adresa] řádně a včas uplatněn“ a vůči této nemovitosti PÚ podle naší počítačové evidence nevydal dosud žádné rozhodnutí“. V žádosti, na niž je reagováno, se právní zástupkyně žalobce odvolává na jednání s [jméno FO]. [jméno FO], vedoucím oddělení pozemkového servisu odboru správy majetku MHMP, který sdělil, že žalovaní uplatnil restituční nároky na PK [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno] k.ú. [adresa], a dále na pozemek PK [adresa], řízení bylo vedeno pod [Anonymizováno]. 7/ Pozemkový úřad [adresa] dopisem ze dne 27.6.2008 sdělil Obvodnímu soudu pro [adresa], že „ co se týče uplatnění restituční žádosti na parcelu dle PK č. [hodnota], jež je zapsána v naší evidenci, odkazujeme na žádost oprávněných osob ze dne 16. listopadu 1992, zaevidovanou pod č.j. PÚ 4788/92, kde se nárok uplatňuje na nemovitosti v k.ú. [adresa], které byly v rozhodném období vyvlastněny“. 8/ Pozemkový úřad [adresa] dopisem ze dne 2.9.2008 sdělil Obvodnímu soudu pro [adresa] mimo jiné, že „ve věci restituce parcely dle PK č. [hodnota] v k.ú. [adresa] nebylo dosud podle naší evidence pozemkovým úřadem rozhodnuto“. 9/ Pozemkový úřad [adresa] dopisem ze dne 24.5.2010 opětovně (s odkazem na předchozí výzvu ke spolupráci za účelem dokončení restitučního řízení ze dne 21.4.2010), vyzval každého ze žalovaných k součinnosti ve formě „společného projednání vašich zbývajících nároků“. Každý ze žalovaných výzvu osobně převzal (doručenky). 10/ Pozemkový úřad [adresa] dopisem ze dne 1. 9. 2010 vyzval každého ze žalovaných k součinnosti „vzhledem k nutnosti dokončit restituční řízení“.. ..“vás žádáme o společné projednání vašich zbývajících restitučních nároků“ . Každý ze žalovaných výzvu osobně převzal (doručenky). 11/ Podle obsahu spisu č.j. [Anonymizováno] nebylo na tyto výzvy ze strany žalovaných nikterak reagováno. 12/ Žalovaní pronajímají část pozemku p.č. [Anonymizováno], k.ú. [adresa], o výměře 2 975 m2, nájemci [Anonymizováno], a.s., IČO [IČO]; část pozemku je vymezena plánkem, který nebyl soudu předložen). 13/ Magistrát [Anonymizováno] jednal se žalovanými v roce 2006 ve správním řízení jako s vlastníky (blíže neurčené) části pozemku p.č. [Anonymizováno] k.ú. [adresa], v ochranném pásmu místní komunikace [Anonymizováno] v [adresa], a jako s vlastníky p.č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno] , k.ú. [adresa], o umístění reklamního zařízení při komunikaci [Anonymizováno]. 14/ Žalovaný 2/ po předložení leteckých snímků postupu stavby v letech 1988 a 1989 uvedl, že pokud při výslechu před soudem I. stupně vypověděl, že po roce 1991 na části pozemku PK [Anonymizováno], k.ú. [adresa], hospodařil ( formou pronájmu orné půdy třetí osobě) a posléze část tohoto pozemku prodal za účelem výstavby autocentra, jednalo se o ty (do té doby geodeticky neidentifikované) části pozemku PK [Anonymizováno], k.ú. [adresa], zapsaného ve zjednodušené evidenci, které jsou na předložených snímcích nedotčeny stavbou.

13. Skutkově pak MS v Praze shrnul, že žalovaní v rozhodné době z hlediska restitučního zákonodárství části pozemků PK č. [Anonymizováno] v k.ú. [adresa], obec [adresa] (jejichž součástí jsou předmětné pozemky, vymezené geometrickým plánem pro rozdělení pozemku č. [hodnota]), neužívali, neboť na nich již v letech 1988, 1989 probíhala stavba tzv. [Anonymizováno]. Této skutečnosti si žalovaní byli vědomi; přestože byli na základě dědického rozhodnutí ke dni 13.3.1990 v evidenci nemovitostí zapsáni jako podíloví spoluvlastníci pozemků PK č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno] v k.ú. [adresa], obec [adresa] (tento zápis byl po 1.1.1993 převzat do nově zřízeného katastru nemovitostí), uplatnili k nim na podzim 1991 restituční nárok, a to jak podle zákona č. 87/1991 Sb., tak podle zákona č. 229/1991 Sb. Obecně formulovaná restituční výzva podle zákona č. 221/1991 Sb. ( v níž je nárok vymezen označením katastrálních území) byla pozemkovým úřadem [adresa] zhodnocena jako řádná restituční výzva k projednání restitučních nároků žalovaných v katastrálních územích [adresa], obec [adresa] a nároky týkající se jiných pozemků žalovaných v těchto katastrálních územích byly Pozemkovým úřadem [adresa] projednány. Restituční nárok týkající se pozemků PK č. [hodnota] v k.ú. [adresa] vedl Pozemkový úřad [adresa] jako uplatněný a neprojednaný, a to i v období po zahájení tohoto sporu. Žalovaní nereagovali na opakované výzvy Pozemkového úřadu [adresa] k součinnosti za účelem projednání (blíže neurčených — pozn. odvolacího soudu) zbývajících restitučních nároků, ani na opakovaná sdělení Pozemkového úřadu [adresa] soudu, projednávajícímu tuto věc, že restituční nárok týkající se PK č. [hodnota] v k.ú. [adresa], byl řádně uplatněn. Svá stanoviska k otázce uplatnění restitučního nároku ohledně pozemků, které jsou předmětem tohoto řízení, žalovaní měnili od zpochybňování účinků podaných žádostí o vydání pozemků ( kdy v podání ze dne 7.3.2013 ( č.l. 508) uvedli, že „uplatnili v roce 91 a 92 formální nárok na vrácení ( celých) parcel č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno], spis vede PÚ pod č.j. [Anonymizováno], výzvy však vypracoval strýc žalovaných, který měl na rozdíl od nich o vyvlastnění z roku 1987 povědomost, ovšem jen v obecné rovině“), k výslovnému popření podání restitučních výzev (v podání ze dne 3.10.2023, bod 3, č.l. 1807).

14. MS v Praze uvedl, že žalovaní uplatnili na předmětné pozemky restituční nárok, o kterém dosud nebylo rozhodnuto; podle obsahu příslušného spisu pozemkového úřadu se jeví jako pravděpodobné, že důvodem k prodlení v projednání nároku je zatímní neposkytnutí potřebné součinnosti Pozemkovému úřadu [adresa], kterou opakovaně vyžadoval. Nadto se jeví jako pravděpodobné, že by na základě projednání příslušného restitučního nároku v řízení podle zákona č. 229/1991 Sb. mohlo dojít k vyřešení zásadní námitky žalovaných, že určením vlastnictví žalobce k předmětným pozemkům (mimo rozsah vyvlastnění) pozbyli žalovaní vlastnictví k cca 14 000 m2 původní PK [Anonymizováno], k.ú. [adresa], a to zcela bez náhrady.

15. Skutkově tak lze po zhodnocení provedených důkazů jednotlivě i ve vzájemné souvislosti shrnout, že právnímu předchůdci žalobkyně bylo vydáno rozhodnutí Odboru výstavby ONV v [adresa] ze dne 26. 1. 1987, č. j. [Anonymizováno], jímž bylo rozhodnuto o vyvlastnění části pozemku, č. parc. [Anonymizováno] o výměře 34905 m2 a části pozemku, č. parc. [Anonymizováno] o výměře 1722 m2, vše v katastrálním území [adresa], ve prospěch československého státu, zast. [Anonymizováno] pro účely realizace stavby „[Anonymizováno]“. Uvedené rozhodnutí nabylo právní moci 19. 2. 1987. V citovaném rozhodnutí bylo uvedeno, že vyvlastňované části pozemku jsou vyznačeny v situaci č. [Anonymizováno], vypracované [Anonymizováno]. Žalobkyně se však v tomto řízení domáhá vydání bezdůvodného obohacení za pozemky, které byly okupovány českosl. státem nad rámec vyvlastňovacího rozhodnutí, bez právního důvodu. Pozemky byly zabrány současně s vyvlastňovanými pozemky a v letech 1988, 1989 na nich probíhala stavba tzv. [Anonymizováno]. Z tohoto důvodu žalobkyně pozemky fakticky nemohla užívat. Žalobkyně vědoma si toho, že jí byly zabrány vyvlastněny pozemky, avšak netušíc, jaké přesně, požádala si z opatrnosti v rámci restitučního řízení o vrácení celých pozemků [Anonymizováno] a [Anonymizováno] v k.ú. [adresa], obec [adresa] a to jak podle zákona č. 87/1991 Sb., tak podle zákona č. 229/1991 Sb. Obecně formulovaná restituční výzva podle zákona č. 221/1991 Sb. (v níž je nárok vymezen označením katastrálních území) byla Pozemkovým úřadem [adresa] zhodnocena jako řádná restituční výzva k projednání restitučních nároků žalobkyně v katastrálních územích [adresa], obec [adresa] a nároky týkající se jiných pozemků žalobkyně v těchto katastrálních územích byly Pozemkovým úřadem [adresa] projednány. Restituční nárok týkající se pozemků PK č. [hodnota] v k.ú. [adresa] vedl Pozemkový úřad [adresa] jako uplatněný a neprojednaný, a to i v období po zahájení tohoto sporu.

16. Právně soud věc hodnotil podle následujících ustanovení:

17. Dle § 451 zák. č. 40/1964 Sb., v tehdy platném znění, že (1) Kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. (2) Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

18. Dle § 5 zák. č. 87/1991 Sb. ve znění platném k 26.9.1991 platí, že (1) Povinná osoba vydá věc na písemnou výzvu oprávněné osobě, jež prokáže svůj nárok na vydání věci a uvede způsob jejího převzetí státem. Jde-li o vydání movité věci, prokáže-li též, kde se věc nalézá. Je-li oprávněných osob více a nárok na vydání věci uplatní ve lhůtě podle odstavce 2 jen některé z nich, vydá se jim věc celá. (2) K vydání věci vyzve oprávněná osoba povinnou osobu do šesti měsíců, jinak její nárok zanikne.

19. Dle § 8 zák. č. 229/1991 Sb. ve znění platném k 16.11.1992 platí, že (1) Na návrh původního vlastníka může soud rozhodnout, že na něj přechází vlastnické právo k nemovitosti ve vlastnictví nebo v osobním užívání fyzické osoby, jež ji nabyla od státu, který ji získal za okolností uvedených v § 6 odst. 1, a to za předpokladu, že tato fyzická osoba nabyla nemovitost buď v rozporu s tehdy platnými předpisy nebo na základě protiprávního zvýhodnění; toto ustanovení se použije i ve vztahu k osobám blízkým, na něž fyzická osoba majetek převedla. Návrh musí být uplatněn do 31. prosince 1992, jinak právo zaniká.

20. Dle § 9 zák. č. 229/1991 Sb. ve znění platném k 16.11.1992 platí, že nárok uplatní oprávněná osoba u pozemkového úřadu a zároveň vyzve povinnou osobu k vydání nemovitosti. Povinná osoba uzavře s oprávněnou osobou do 60 dnů od podání výzvy dohodu o vydání nemovitosti.

21. Na základě výše uvedených ustanovení soud po právní stránce dospěl k tomuto posouzení:

22. Nejprve bylo třeba zabývat se aktivní věcnou legitimací žalobkyně, kterou žalovaný sporoval. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 6. 9. 2016, sp. zn. III. ÚS 3822/15 je předpokladem vzniku právního vztahu z bezdůvodného obohacení získání majetkové hodnoty jedním subjektem na úkor jiného, v jehož majetkových poměrech se tato změna projevila negativně. Proto je aktivně legitimovaným subjektem k uplatnění práva na vydání bezdůvodného obohacení ten, na jehož úkor bylo bezdůvodné obohacení získáno, tedy subjekt, v jehož majetkové sféře došlo ke zmenšení majetkových hodnot; pasivně legitimován je ten, jehož majetek se na úkor druhého neoprávněně zvětšil nebo u koho nedošlo ke zmenšení majetku, ač k tomu mělo v souladu s právem dojít. Toto pravidlo pro určení aktivní a pasivní věcné legitimace je třeba důsledně aplikovat u jednotlivých skutkových podstat bezdůvodného obohacení (…).

23. Na základě této právní teorie bylo třeba jako předběžnou otázku zkoumat, zda se žalobkyně s ohledem na okupaci pozemků státem v době nesvobody může domáhat svých nároků z titulu vlastnického práva, tedy zda v její majetkové sféře došlo ke zmenšení majetkových hodnot.

24. Soud se touto problematikou zabýval v návaznosti na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21.6.2023, č.j. [spisová značka], kde Nejvyšší soud ve sporu o určení vlastnického práva mezi týmiž účastníky ke stejným pozemkům uvedl, že ačkoli odvolací soud zjistil, že stát převzal — v rozhodné době z hlediska restitučního zákonodárství — předmětné pozemky do své držby (zčásti bez právního důvodu) a zastavěl je „[Anonymizováno]“, nezabýval se již tím, zda právní předchůdce žalobkyně či její nástupci uplatnili ve vztahu k pozemkům bezdůvodně převzatým v držbu státem restituční nárok, případně důvody, proč tak nebylo učiněno (kupříkladu nemovitosti byly nadále evidovány v katastru nemovitostí jako vlastnictví fyzických osob, které je též nadále užívaly a podobně). Dovolací soud v této souvislosti odkázal na ustálené závěry soudní praxe, podle nichž mohla-li osoba, jejíž nemovitosti převzal stát v rozhodné době (z hlediska restitučního zákonodárství) bez právního důvodu, žádat dle restitučních norem o vydání těchto nemovitostí, nemůže se úspěšně domáhat ochrany vlastnického práva podle obecných předpisů, a to ani formou určení vlastnického práva podle § 80 o. s. ř.; to platí i v případě, že oprávněná osoba tento nárok uplatnila, ale v restitučním řízení o něm ještě nebylo rozhodnuto (srov. např. rozsudek velkého senátu obchodního a občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11. 9. 2003, sp. zn. 31 Cdo 1222/2001, či stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2005, sp. zn. Pl. ÚS-st. 21/05, publikované pod č. 477/2005 Sb.). Uvedená pravidla se přitom uplatní na veškeré věci, jejichž držby se stát ujal prostřednictvím svých orgánů nebo podniků, příp. jiných osob. Převzetím věci státem bez právního důvodu ve smyslu restitučních předpisů se pak rozumí převzetí držby, a to i držby neoprávněné. Jinak řečeno, pokud stát fakticky převzal nemovitosti do své držby (a po stránce formální buď nedošlo k relevantnímu právnímu úkonu — správnímu rozhodnutí, uzavření smlouvy, nebo byl provedený úkon provázen vadami) a dotčená osoba (její nástupce), jež takto věc pozbyla bez právního důvodu, mohla v zákonem stanovených lhůtách uplatnit právo na vydání věci podle restitučních předpisů, nemůže se již domáhat prosazení svého práva cestou žaloby na určení vlastnictví k věci, a nemůže tak uspět ani ve sporu vyvolaném duplicitním zápisem vlastnického práva do katastru nemovitostí (srov. např. rozhodnutí NS ČR ze dne 14.12.2010, sp. zn. 28 Cdo 3750/2010, dále rozhodnutí ze dne 14.12.2010 sp. zn. 28 Cdo 2026/2010 nebo rozhodnutí ze dne 22.2.2017 sp. zn. 28 Cdo 3361/2016).

25. Soud po provedeném dokazování – jak bylo konstatováno již výše - dospěl k závěru, že žalobkyně svůj restituční nárok uplatnila ke všem zabraným pozemkům, tedy nikoliv jen k pozemkům vyvlastněným rozhodnutím Odboru výstavby ONV v [adresa] ze dne 26. 1. 1987, č. j. [Anonymizováno], ale ke všem fakticky (v tomto případě bez právního důvodu) okupovaným pozemkům. Z provedeného dokazování i podání žalobkyně je zřejmé, že žalobkyně si nebyla jisti, co všechno bylo státem převzato, proto strýc žalobkyně koncipoval restituční návrh široce na restituci celých pozemků [Anonymizováno] a [Anonymizováno]

26. Soud po provedeném dokazování neměl potřebu odchylovat se v této otázce od rozhodnutí MS v Praze ze dne 24. 11. 2023, č.j. [spisová značka]. K argumentaci žalobkyně, že soud nemůže vyjít z rozhodnutí Městského soudu v Praze, neboť soud je vázán jen výrokem o vině a statusových věcech, je třeba poznamenat, že v daném případě jsou významné dvě roviny, a to jednak samotná rovina vázanosti samotným rozhodnutím a jednak rovina převzetí skutkových zjištění obsažených v rozsudku. Jelikož je rozsudek veřejnou listinou, má se za to, že jeho obsah je správný, tedy i skutková zjištění v něm jsou správná, není-li prokázán opak. Jedním ze skutkových zjištění Městského soudu je to, že byl uplatněn restituční nárok a řízení stále probíhá. Žalobkyně toto skutkové zjištění ani před zdejším soudem nevyvracela. Pokud jde o druhou rovinu, tak podle § 135 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), je soud vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení. Dle odst. 2 téhož ustanovení jiné otázky, o nichž přísluší rozhodnout jinému orgánu, může soud posoudit sám. Bylo-li však o takové otázce vydáno příslušným orgánem rozhodnutí, soud z něho vychází. Žalobcům tak lze přisvědčit, že soud rozsudkem jako takovým není vázán. Nicméně v případě, že se soud od rozhodnutí jiného soudu odchýlí, musí se s odlišným rozhodnutím vypořádat. To koresponduje i s ustanovením § 13 o.z., dle kterého může každý, kdo se domáhá právní ochrany, důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky.

27. Soud však stejně jako Obvodní soud pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] ze dne 13. 4. 2024 v případě posouzení vlastnického práva k předmětným pozemkům nemá důvod odchýlit se od způsobu vyřešení předběžné otázky Městským soudem v Praze v rozhodnutí ze dne 24. 11. 2023, č.j. [spisová značka] a jím zhodnoceného zjištěného skutkového stavu. Stejně tak nemá důvod odchýlit se od závěrů pléna ÚS o obcházení restitučního zákonodárství. S ohledem na princip konzistentnosti soudního rozhodování a právo účastníka, aby o jeho právním případu bylo rozhodnuto obdobně jako v případě věci, která se s tou jeho shoduje v podstatných znacích, proto soud zachoval tuto konzistenci a dospěl k závěru že veškeré nároky na určení vlastnického práva je třeba nejprve uplatnit v rámci probíhajícího restitučního řízení a až v okamžiku konstituování vlastnického práva a od tohoto okamžiku je možné domáhat se nároků z vlastnického práva plynoucích, včetně nároků na vydání bezdůvodného obohacení.

28. O náhradě nákladů řízení pak rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalovanému, jež byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 112 263,80 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 11 260 Kč a paušální náhrada výdajů dle § 13 uvedené vyhlášky v částce 300 Kč za každý z devíti úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení nebo obhajoby, vyjádření ve věci ze dne 26. 2. 2021, 16. 5. 2024, 8. 7. 2024 a 13. 9. 2024, úkon za odvolání proti rozhodnutí, které nebylo rozhodnutím ve věci ze dne 14. 4. 2022 a 9. 5. 2023, účast na jednáních dne 12. 6. 2024 a 2. 10. 2024) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 19 483,80 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl ve sporu zastoupen advokátem, uložil soud celkovou částku nákladů řízení zaplatit přímo tomuto advokátovi ve smyslu ust. § 149 odst. 1 o.s.ř., jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

Poučení