22 C 280/2021

Rubrum

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní JUDr. Gabrielou Antonií Bartovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] pro zaplacení 195 004,58 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 147 318 Kč, úrok z prodlení z částky 147 318 Kč ve výši 8,25 % ročně od 6. 1. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozhodnutí.

II. Žaloba s návrhem, aby žalovaný byl povinen uhradit žalobkyni částku 47 686,58 Kč, úrok 8,49 % ročně z částky 195 004,58 Kč od 6. 1. 2021 do zaplacení, úrok z prodlení z částky 47 686,58 Kč od 6. 1. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, se zamítá.

III. Na náhradě nákladů řízení je žalovaný povinen uhradit žalobkyni částku ve výši 21 084 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně podala soudu dne 30. 3. 2021 žalobu, jíž se domáhala uložení žalovanému povinnosti k úhradě částky 195 004,58 Kč s následujícími skutkovými tvrzeními. Žalovaný v souladu s ustanovením § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, uzavřel s žalobkyní (tehdy ještě pod názvem [právnická osoba], kdy k této změně názvu žalobkyně ze [právnická osoba] na [právnická osoba] došlo 28. 11. 2019) dne 17. 5. 2018 Smlouvu o hotovostním úvěru [číslo]. Podpisem smlouvy se v souladu s jejím článkem 6. staly její nedílnou součástí Úvěrové podmínky (dále jen„ ÚP“). Uzavřením smlouvy žalovaný mimo jiné stvrdil, že se s ÚP seznámil a rozumí jim. Nejdůležitější body ÚP jsou taktéž součástí Smlouvy, a to konkrétně článku 4., 5. a 6. smlouvy. Proces komunikace, resp. uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru probíhá prostřednictvím těchto kroků: Klienti již v úvodu žádosti o úvěr zadávají své jméno, rodné číslo, kontaktní údaje (telefonní číslo, e-mailová adresa), požadovanou celkovou částku úvěru s uvedením výše měsíční splátky. Dále poskytují další podstatné informace o příjmech a výdajích, bydlišti a rodinném stavu. Klienti potvrzují v této části podání žádosti o úvěr zadáním jedinečného autorizačního SMS kódu zaslaného žalobkyní na uvedené telefonní číslo. Po tomto potvrzení klienti pokračují s dodáváním dalších podkladů důležitých pro posouzení nejen jejich úvěruschopnosti, nahráním dvou dokladů totožnosti a bankovních výpisů k účtu vedeném v České republice na jméno klienta, ale také z důvodu kontroly, neboť všechny doklady a dokumenty procházejí automatickými anebo manuálními kontrolami, které ověřují jejich platnost a pravost. Žalobkyně tímto postupem tak zajišťuje i plnění podmínek vyplývajících ze zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu. Tedy provedení online identifikace a kontroly klienta v souladu s § 11 odst. 7 AML zákona, přičemž tento postup nahrazuje provedení identifikace klienta za fyzické přítomnosti. Peněžní prostředky ze smlouvy o hotovostním úvěru mohou být načerpány pouze na takto ověřené číslo bankovního účtu klienta. Samotná smlouva o hotovostním úvěru je podepsána zadáním autorizačního kódu v zabezpečeném online prostředí odeslaného na ověřené tel. číslo klienta, který v tomto případě supluje podpis klienta. SMS zpráva s autorizačním kódem je vygenerována až na žádost klienta kliknutím na příslušné tlačítko v jeho uživatelském profilu na Portálu, což je mu umožněno až po prostudování předsmluvních informací, úvěrových podmínek a znění samotné smlouvy o hotovostním úvěru. Informace o telefonním čísle a času, kdy přesně byla SMS zpráva a kam zaslána, žalobkyně uchovává. Po zadání SMS kódu klient ještě potvrzuje kliknutím na příslušné tlačítko, že smlouvu chce podepsat, a jeho jméno a příjmení se spolu s SMS kódem pevně propíše do dokumentu, obsah dokumentu je tím zafixován a není možné jej změnit. V průběhu předkontraktace si klienti zakládají personalizovaný a zabezpečený uživatelský profil do internetové aplikace žalobkyně (tzv. Portál). Klienti si volí heslo pro přístup do jejich uživatelského profilu na základě odkazu zaslaného na klientem uvedenou e-mailovou adresu. Uživatelský profil na Portálu je tak chráněn a veden výlučně za daným klientem (po ověření jeho identity) a přístup k němu je chráněn a umožněn pouze prostřednictvím jedinečného přístupového hesla, případně i ověřovací SMS zaslané na ověřené telefonní číslo klienta. Klient může kdykoliv z celého procesu odejít a naopak se vrátit, kdykoliv potřebuje. Tímto způsobem je zabezpečeno ověření klienta a jeho identifikace v celém procesu uzavírání smlouvy o hotovostním úvěru. V uživatelském profilu mají klienti přehled o svých půjčkách (např. mají k dispozici splátkový kalendář, veškeré dokumenty, které souvisí s uzavřenou smlouvou o úvěru), mohou elektronicky komunikovat se zaměstnanci žalobkyně nebo měnit své osobní či kontaktní údaje při současném doložení potřebných dokladů ověřujících danou změnu (např. nový občanský průkaz), nebo si odsud zažádat o změnu data splátek, či sjednat pojištění schopnosti splácet. Portál a jednotlivé uživatelské profily klientů na Portálu jsou vedeny v elektronickém systému srovnatelným s internetovým bankovnictvím, protože funguje na stejných principech a interních funkčních systémech jako jsou uživatelské profily klientů žalobkyně využívající platební služby na základě licence platební instituce od České národní banky, tj. služby týkající se vedení platebního účtu, provádění platebních transakcí, správy a vydávání platebních prostředků a nových PSD2 (AIS a PIS) služeb. Portál tak splňuje podmínky pro dodržení obligatorní písemné formy právního jednání ve spojení s § 562 odst. 1 občanského zákoníku, tedy aby a) byl řádně zachycen obsah právního jednání; a b) došlo k určení osoby klienta. S ohledem na výše uvedené žalobkyně současně identifikuje jednající osobu jako klienta prostřednictvím jeho dokladů totožnosti, bankovních výpisů, přihlášením do uživatelského profilu na Portálu pomoci uživatelského jména a jím zvoleného hesla a zasláním autorizačního (podpisového) kódu v SMS zprávě na ověřené telefonní číslo klienta. Autorizační kód je určen pro jeden konkrétní úkon v jeden konkrétní čas pro jednoho klienta. Základní identifikační údaje klienta i žalobkyně jsou uvedeny přímo ve smlouvě o hotovostním úvěru. Lze tedy nepochybně za tzv. prostý elektronický podpis považovat zadání pro takto identifikovaného klienta specifického autorizačního kódu, který může použít pouze on k jednomu konkrétnímu úkonu, čímž současně potvrzuje a projevuje svou vůli být smlouvou o hotovostním úvěru vázán. Tento autorizační kód je poté natrvalo spojen s daným PDF souborem a jednotlivé navazující údaje jsou uloženy v interním systému žalobkyně. Na základě výše uvedených skutečností má žalobkyně za to, že všechny smlouvy uzavřené a podepsané prostřednictvím této internetové aplikace jsou uzavřeny jednoznačně identifikovanou a verifikovanou osobou a obsah právního jednání byl řádně zachycen. Podobný způsob uzavírání smluv v písemné formě používají i bankovní instituce. Dne 21. 5. 2018 poskytl žalovanému v souladu s článkem 2. ÚS a s Hl. 3 § 2 ÚP úvěr ve výši 235 000 Kč (dále jen„ úvěr“), na bankovní účet, který za tímto účelem žalovaný uvedl ve smlouvě, tedy na účet č. [bankovní účet]. Za poskytnutý úvěr byl účtován v souladu s článkem 2. smlouvy poplatek ve výši 4 700 Kč, který byl v souladu se Smlouvou započten na poskytnutý úvěr. Žalobkyně tedy částku zaslanou na účet žalovaného ponížil o výši poplatku za poskytnutí úvěru a na účet žalovaného zaslal částku 230 300 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr řádně a včas splácet v 78 pravidelných měsíčních splátkách ve výši určené v článku 3. ÚS, tedy ve výši 3 935 Kč měsíčně. Na základě Smlouvy a ust. Hl. 4 § 1 ÚP byla v jednotlivých splátkách zahrnuta příslušná část úvěru a úroky. První splátka byla dle článku 3. Smlouvy splatná dne 20. 6. 2018. Datum splatnosti druhé a následujících splátek bylo sjednáno vždy k 20. dni v měsíci. Úvěr byl úročen sazbou uvedenou v článku 2. Smlouvy, a to v souladu s Hl. 3 § 3 ÚP od 21. 5. 2018, tedy ode dne, kdy byl úvěr žalovanému poskytnut. Roční úroková sazba byla sjednána na 8,49 %. Žalovaný v průběhu trvání úvěrového vztahu uhradil celkem 21 předepsaných splátek (splátky předepsané za období 06/ 2018 - 02/ 2020), a to prostřednictvím 18 úhrad v celkové výši 87 682 Kč. Jednotlivé úhrady byly v souladu s ÚP započteny na jistinu ve výši 52 670,26 Kč, na úrok ve výši 31 427,74 Kč, na pojistné ve výši 1 084 Kč. Během trvání úvěrového vztahu se žalovaný dostal do prodlení s úhradou jednotlivých splátek, a to již od 22. splátky. Následně mu žalobkyně dne 13. 11. 2020 zaslala Výzvu před zesplatněním, ve které byl žalovaný upozorněn na prodlení se splácením úvěru, a zároveň mu byla poskytnuta lhůta 30 dní k uhrazení aktuálně dlužné částky. Jelikož žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, žalobkyně využil své oprávnění sjednané v článku 5. smlouvy a v Hl. 5 § 3 ÚP, tedy možnost zesplatnit úvěr a požadovat okamžité zaplacení celé dlužné částky v případě, že se žalovaný dostal do prodlení se splacením alespoň dvou splátek nebo do prodlení s placením jedné splátky po dobu delší než tři měsíce. Žalobkyně tedy úvěr zesplatnila ke dni 5. 1. 2021 a dopisem z téhož dne byl žalovaný vyzván ke splacení celého úvěru. Dopis oznamující ztrátu výhody splátek a zesplatnění úvěru byl žalovanému zaslán doporučeně prostřednictvím České pošty. Od data doručení byla žalovanému poskytnuta lhůta 30 dní pro uhrazení celé dlužné částky společně s jejím příslušenstvím. S ohledem na skutečnost, že ani na základě výzvy v podobě zesplatňovacího dopisu žalovaný ničeho nehradil, byla mu v souladu s § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, zaslána právním zástupcem žalobkyně předžalobní výzva k plnění, ve které byl vyzván k úhradě celého dluhu a upozorněn na skutečnost, že pokud dluh neuhradí, bude přistoupeno k soudnímu vymáhání bez jakékoliv další výzvy. Jelikož žalovaný na výzvy žalobkyně nereagoval a po zesplatnění již neuhradil žádnou splátku, eviduje žalobkyně ke dni sepsání žaloby za žalovaným pohledávku ve výši 195 004,58 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 182 329,74 Kč a neuhrazených úroků ke dni zesplatnění ve výši 12 674,84 Kč. Neuhrazená jistina ve výši 182 329,74 Kč představuje částku poskytnutého úvěru (235 000 Kč) poníženou o úhrady žalovaného (resp. o ty části splátek, které byly v souladu se Smlouvou a ÚP započteny na jistinu, tedy o částku 52 670,26 Kč, jak je patrné z přiloženého přehledu plateb). Neuhrazené úroky v celkové výši 12 674,84 Kč pak představují součet nesplacených úroků, které byly vyneseny v rámci jednotlivých splátek předepsaných do zesplatnění, jak je patrno z přiloženého přehledu plateb. Úroky a smluvní pokuty do zesplatnění dle ustanovení článku 5 § 5 Úvěrových podmínek přirůstají k jistině. Žalobkyně dále požaduje následující příslušenství: úrok ve výši 8,49 % ročně od 6. 1. 2021 (tj. ode dne následujícího po dni zesplatnění) do zaplacení ze součtu zesplatněných částek, tedy částek spočívajících z neuhrazené jistiny, úroku, pojistného a pokut ve výši 195 004,58 Kč, zákonný úrok z prodlení od 6. 1. 2021 (tj. ode dne následujícího po dni zesplatnění) do zaplacení ze součtu zesplatněných částek, tedy částek spočívajících z neuhrazené jistiny, úroku, pojistného a pokut ve výši 195 004,58 Kč. Žalobkyně poskytla od svého založení v roce 2014 spotřebitelské úvěry v objemu přes 12 miliard Kč. Každá úvěrová žádost prochází standardizovaným schvalovacím procesem, jehož nedílnou součástí je sada automatických kontrol, včetně dotazu do úvěrových registrů, a výpočet kreditního skóre klienta. Kreditní skóre, vypočtené pomocí logistické regrese, vyjadřuje pravděpodobnost, že klient bude řádně splácet poskytnutý úvěr a v rámci schvalovacího procesu slouží k určení rizikovosti klienta. Díky robustnímu schvalovacímu procesu žalobkyně, který svou podobou odpovídá standardnímu schvalovacímu procesu bankovních institucí v ČR, je podíl nevýkonných pohledávek na celkovém portfoliu úvěrových pohledávek pod 1,5 % (při aplikaci odpisu pohledávek nad 360 dní po splatnosti) a je tedy na nižší úrovni, než je tomu u bankovního sektoru v ČR, kde podíl nevýkonných úvěrů a pohledávek domácnostem dosahuje 1,75 % k 31. 3. 2020 (zdroj: ARAD - Systém časových řad). Nízkou rizikovost poskytnutých půjček je možno demonstrovat i porovnáním ukazatele dvanáctiměsíční míry selhání u úvěrů domácností v rámci bankovního sektoru ČR, která k 31. 3. 2020 dosahuje 3,83 % (Zdroj: ČNB – Zpráva o finanční stabilitě 2019 2020), zatímco u úvěrů poskytnutých společností to k 30. 6. 2020 je 2,1 %. Nízký podíl nevýkonných pohledávek, resp. nízká rizikovost poskytovaných půjček, je ztělesněna ve výši průměrné vážené úrokové sazby nově poskytnutých úvěrů, která u úvěrů poskytnutých společností v prvním pololetí roku 2020 dosahuje 7,34 %. Průměrná vážená úroková sazba nových úvěrů domácnostem na spotřebu, včetně refinancovaných úvěrů na spotřebu poskytnutých bankami v ČR k 31. 5. 2020 dosahuje 8,14 % (zdroj: ARAD - Systém časových řad). Žalobkyně poskytuje úvěry s roční úrokovou sazbou od 2,99 % do 19,99 %. Maximální RPSN je 31,94 %. K 15. 7. 2020 žalobkyně zesplatnila 1864 z celkem 82631 poskytnutých úvěrů. V úvěrových smlouvách je pak ujednáno právo žalobkyně v případě prodlení klienta s platbou splátky naúčtovat smluvní pokutu ve výši 500 Kč (nebo ve výši dlužné splátky, pokud ta je nižší než 500 Kč), a to nejvýše 6 krát v průběhu kalendářního roku. Průměrná výše naúčtovaných pokut na jednu zesplatněnou smlouvu je 1 433 Kč, kdy průměrná výše zesplatněné jistiny je 96 883 Kč (tedy v průměru pokuta činí 1,47 % z průměrné zesplatněné jistiny). Právo naúčtovat 6 smluvních pokut za 1 kalendářní rok žalobkyně historicky využila u 180 úvěrů z 82 631 poskytnutých úvěrů (0,22 % z celku). Z uvedeného vyplývá, že žalobkyně nezneužívá sankčních ujednání v úvěrových smlouvách a neprofituje z udělování smluvních pokut klientům, kteří neplní své povinnosti vyplývající ze splátkového kalendáře. Žalobkyně v rámci posouzení úvěruschopnosti postupuje v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru a nespoléhá se tak pouze na tvrzení spotřebitele, ale informace poskytnuté spotřebitelem ověřuje použitím nezávisle ověřitelných údajů. Žadatelé v rámci úvěrové žádosti, mimo jiné, deklarují výši čistého měsíčního příjmu, výši pravidelných měsíčních výdajů, rodinný stav a počet vyživovaných dětí. Nutnou podmínkou pro poskytnutí úvěru je verifikace příjmu klienta. Primárním podkladem pro ověření příjmů klienta jsou výpisy z bankovního účtu (další akceptované způsoby pro doložení příjmu jsou potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu, důchodový výměr, výměr rodičovského příspěvku, daňové přiznání atd.). Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ČR sp. zn. 1As 30/2015 uvádí právě výpisy z účtu žadatele jako jeden ze způsobů, jakým by měl poskytovatel úvěru dostát požadavku na vynaložení odborné péče při ověřování tvrzení žadatele při posuzování úvěruschopnosti žadatele. Stejně jako příjem, tak i výdaje žadatele jsou v rámci procesu posouzení úvěruschopnosti verifikovány. Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvádí zdroje, které by měl věřitel využívat pro ověření výdajů dlužníka. Explicitně jsou v rozhodnutí soudu uvedeny státem publikované údaje o životním a existenčním minimu, upravené zákonem č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu. Žalobkyně pro ověření výdajů žadatele využívá právě údaje o životním minimu společně s údaji o výši normativních nákladů na bydlení dle účinných nařízení vlády. Dalším zdrojem využívaným pro verifikaci výdajů je dotaz do bankovního a nebankovního registru klientských informací. Žalobkyně takto zjišťuje platby za další závazky žadatele, jeho celkové úvěrové zatížení a platební morálku. Mimo úvěrových registrů je u každého žadatele proveden dotaz do insolvenčního rejstříku a registru SOLUS. Žalobkyně poskytuje spotřebitelské úvěry bez zajištění, institutu ručitelství nebo spoludlužnictví jiné osoby. Při posuzování úvěruschopnosti proto vždy předpokládá plnění ze strany dlužníka dle řádného splátkového kalendáře. Dlužník má po dobu trvání smlouvy zároveň právo kdykoli provést částečné nebo úplné mimořádné splacení úvěru a to zcela bezplatně. Žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného v souladu s § 86 zák. č. 257/2016 Sb, o spotřebitelském úvěru, tedy posoudil úvěruschopnost žalovaného, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti. Na základě výsledku posouzení úvěruschopnosti bylo zjištěno, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet, proto žalobkyně úvěr žalovanému poskytla. Žalovaný při žádosti o úvěr prokázal svoji totožnost doklady totožnosti a uvedl do aplikace v internetovém rozhraní žalobkyně své majetkové poměry, tedy měsíční příjem žalovaného u [právnická osoba] s. r. o. ve výši 29 000 Kč a měsíčními výdaji ve výši 12 000 Kč. Dále předložil výpisy z bankovního účtu žalovaného za rozhodné období, na který byla poukázána úvěrová částka. Měsíční splátka úvěru činila 4 206 Kč.

2. Žalovaný se ve věci žádným způsobem nevyjádřil. Nevyjádřil se ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byl poučen, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí.

3. Soud dle § 115a a § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), věc projednal se souhlasem žalobkyně a za předpokládaného souhlasu žalovaného bez nařízení jednání na základě účastníky předložených listinných důkazů.

4. Soud konstatuje, že rozhodnutí v této věci je zcela v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR vydaného ve věci sp. zn. 21 Cdo 1695/2005. Zde Nejvyšší soud ČR uzavírá, že v řízení vedeném dle ustanovení § 115a o. s. ř. nelze zamítnout návrh tehdy, jestliže na základě listin tvořících obsah spisu nelze učinit závěr, že žalobce svůj nárok prokazuje. Soudem nebylo v daném případě uzavřeno, že skutkový děj nelze postavit najisto. Z listin žalobkyní předložených soud učinil závěr o skutkovém ději. Pokud byl žalobní návrh zamítnut, tak pouze proto, že z listin žalobkyni předložených nelze z hlediska právního hodnocení učinit jiný závěr, nežli ten, že žalobní nárok není důvodným. Soud podotýká, že ač je nutno věc posoudit jinak nežli dle účastníkova právního názoru, případné poučení dle citovaného zákonného rozhodnutí by zde nemohlo vést k jinému rozhodnutí soudu. Ustanovení § 118a, odst. 2 o. s. ř. směřuje na případy, kdy v důsledku jiného právního posouzení věci soudem může účastník reagovat a doložit důkazy či tvrzení, která v souladu s právním hodnocením soudu mohou přivodit jeho úspěch ve věci. V souzené věci tomu tak není, ani doplnění jiných listin či doplnění tvrzení by odlišný závěr nemohlo přivodit.

5. Soud dospěl na základě provedeného dokazování, vycházeje z listinných důkazů založených do spisu žalobkyní, k následujícím skutkovým zjištěním:

6. Žalobkyně (dříve [právnická osoba]) a žalovaný uzavřeli dne 17. 5. 2018 smlouvu o úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 235 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit a zaplatit poplatek ve výši 4 700 Kč a úrok ve výši 8,49 % ročně (tj. celkem 311 609,08 Kč), v 78 měsíčních splátkách po 4 206 Kč splatných vždy k 20. dni v měsíci, se splatností první splátky dne 20. 6. 2018 RPSN činila 9,58 %, datum poslední splátky 20. 11. 2024. Ve smlouvě bylo dále sjednání pojištění od 18. 5. 2018 do 20. 11. 2024, sazba pojistného 6,9 %, měsíční pojistné 271 Kč. Žalovaný stvrdil, že se seznámil s úvěrovými podmínkami a rozumí jim. V hlavě 5, § 5 úvěrových podmínek si strany sjednaly, že pokud dojde ke zesplatnění úvěru, přirůstá neuhrazený úrok do doby zesplatnění a případné další platby k poskytnuté jistině. V čl.

5. úvěrové smlouvy bylo sjednáno, že pokud žalovaná neuhradí dvě po sobě jdoucí měsíční splátky nebo jednu splátku déle než tři měsíce, je žalobkyně oprávněna úvěr zesplatnit. Při sjednávání úvěru žalovaný uvedl, že je zaměstnán, jeho příjem činí 29 000 Kč, příjmy domácnosti činí 40 000 Kč, výdaje domácnosti činí 12 000 Kč, bydlení ho stojí 1 Kč měsíčně. Žalobkyně si dále vyžádala výpis z účtu žalovaného za únor 2018, kde počáteční zůstatek činil 347,53 Kč, konečný zůstatek činil 25 776,42 Kč, za březen 2018, kde počáteční zůstatek činil 25 776,42 Kč, konečný zůstatek činil 49,31 Kč, za duben 2018, kde počáteční zůstatek činil 49,31 Kč, konečný zůstatek činil 61 974,95 K. (úvěrová smlouva na čl. 13-15 spisu, příjmy a výdaje žalovaného na čl. 12, výpis z účtu žalovaného na čl. 18-21, 26-28, 30-33 spisu, úvěrové podmínky žalobkyně na čl. 44-46 spisu)

7. Žalobkyně disponuje kopií průkazu o povolení k trvalému pobytu žalovaného č. [anonymizováno] [číslo] a řidičského průkazu žalovaného. (průkazy na čl. 34-35 spisu)

8. Peněžní prostředky ve výši 230 300 Kč byly žalovanému zaslány z účtu žalobkyně dne 21. 5. 2018 (výpis z účtu na čl. 17 spisu)

9. Žalovaná na úhradu dluhu zaplatila v 18 splátkách celkem 87 682 Kč, z toho 52 670,26 Kč bylo započteno na jistinu, 31 427,74 Kč na úroky, 2 500 Kč na pokuty a 1 084 Kč na pojistné. Zbývá zaplatit 182 329,74 Kč na jistinu a 12 674,84 Kč na úroky. (splátkový kalendář na čl. 22-25, 38-40 spisu)

10. Dopisem ze dne 13. 11. 2020 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužných splátek v celkové výši 30 125 Kč, přičemž byl upozorněn na možnost zesplatnění úvěru. (dopis na čl. 47, detailní informace k zásilce na čl. 29 spisu)

11. Dopisem ze dne 5. 1. 2021 žalobkyně oznámila žalovanému zesplatnění úvěru a vyzvala ho k uhrazení celé dlužné částky ve výši 195 004,58 Kč (dopis na čl. 16 spisu)

12. Žalovanému byl adresován dopis právního zástupce žalobkyně ze dne 25. 2. 2021, jehož obsahem je předžalobní upomenutí k úhradě dlužné částky. /předžalobní upomínka na čl. 43, podací lístek na čl. 41 spisu/ 13. Na základě shora popsaných skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

14. Žalobkyně (dříve [právnická osoba]) a žalovaný uzavřeli dne 17. 5. 2018 smlouvu o úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 235 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit a zaplatit poplatek ve výši 4 700 Kč a úrok ve výši 8,49 % ročně (tj. celkem 311 609,08 Kč), v 78 měsíčních splátkách po 4 206 Kč splatných vždy k 20. dni v měsíci, se splatností první splátky dne 20. 6. 2018 RPSN činila 9,58%, datum poslední splátky 20. 11. 2024. Ve smlouvě bylo dále sjednání pojištění od 18. 5. 2018 do 20. 11. 2024, sazba pojistného 6,9 %, měsíční pojistné 271 Kč. Peněžní prostředky ve výši 230 300 Kč byly žalovanému zaslány z účtu žalobkyně dne 21. 5. 2018. Žalovaný na úhradu dluhu zaplatil v 18 splátkách celkem 87 682 Kč, z toho 52 670,26 Kč bylo započteno na jistinu, 31 427,74 Kč na úroky, 2 500 Kč na pokuty a 1 084 Kč na pojistné. Dopisem ze dne 13. 11. 2020 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužných splátek v celkové výši 30 125 Kč, přičemž byl upozorněn na možnost zesplatnění úvěru. Dopisem ze dne 5. 1. 2021 žalobkyně oznámila žalovanému zesplatnění úvěru a vyzvala ho k uhrazení celé dlužné částky ve výši 195 004,58 Kč. Žalovanému byl adresován dopis právního zástupce žalobkyně ze dne 25. 2. 2021, předžalobní upomínka.

15. Shora uvedené bylo zjištěno z listinných důkazů předložených žalobkyní, kdy z obsahu spisu se nepodává žádných skutečností, jež by zakládaly důvodnost úvahy o nedůvěryhodnosti těchto důkazů. Žalovaný žádným způsobem tvrzení žalobkyně nesporoval, žádné důkazy nepředložil.

16. Soud řešenou věc po právní stránce posuzoval podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném a účinném znění (dále jen„ o. z.“), a dle ustanovení zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru.

17. Podle § 6 o. z. každý má povinnost jednat v právním styku poctivě.

18. Dle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 věty prvé o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

19. Dle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-H plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto nařízením je s ohledem na dobu, kdy se dostal žalovaný do prodlení s úhradou dlužné částky, nařízení vlády č. 351/2013 Sb., podle jehož § 2 platí, že výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši řepo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

20. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věty prvé o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

21. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

22. Soudem bylo vzato za prokázané, že 21. 5. 2018 uzavřela žalobkyně s žalovaným smlouvu, jejímž předmětem byla povinnost předat finanční prostředky oproti povinnosti tyto prostředky uhradit sjednanými úplatami. Smlouva byla označena jako„ smlouva o hotovostním úvěru“. Soud konstatuje, že teorie procesního práva zastává v souladu s § 79 o. s. ř. zcela jednoznačný závěr o tom, že právní charakteristiku skutků, tzv.„ právní důvod žaloby“, není žalobce povinen v návrhu uvádět. Vylíčení rozhodných skutečností jako jedna z podstatných náležitostí žaloby slouží k vymezení předmětu řízení po stránce skutkové, nikoliv právní. Právní posouzení věci a aplikace příslušných předpisů na žalobcem vymezený skutek, jehož existenci je však povinen prokázat soudu navrženými, označenými, důkazy, je věcí samotného nalézacího soudu. Soud tak není vázán právním hodnocením uváděným stranami sporu. Nadto soud jednání posuzuje dle jeho obsahu, nikoliv dle jeho označení (§ 555 o. z.).

23. Soud konstatuje, že v případě smlouvy o úvěru platí, že úvěrující se zavazuje na požádání úvěrovaného poskytnout mu peněžní částku, zavazuje se mít tuto částku připravenou tak, aby mohl vyhovět žádosti úvěrovaného; jeho závazek zahrnuje i povinnost rezervovat peněžní prostředky až do dohodnuté výše s tím, že není jisté, zda o vyplacení celé částky bude požádáno; jakož i příslib prostředky na požádání poskytnout. Povinnost poskytnout požadovanou částku vznikne na základě žádosti, projevu vůle; žádost (požádání o vyplacení částky) je součástí kontraktačního procesu, na ni navazuje vyplacení požadovaných prostředků. To znamená, že úvěr je chápán jako pactum de contrahendo. Závazek k rezervaci peněžních prostředků trvá po celou dobu existence smlouvy. Úvěrovaný nemá povinnost přislíbené peněžní prostředky čerpat. Předmětem přenechání u smlouvy o úvěru mohou být pouze peněžní prostředky, což ji, kromě úplatnosti, odlišuje od zápůjčky, podle níž je možné přenechat jakékoli věci určené podle druhu. Předmětem zápůjčky je věc„ zastupitelná“, tedy druhově určená, kdy povinností úvěrovaného je vrátit věc stejného druhu. Zápůjčka může být sjednána jako bezplatná i jako úplatná. Smlouva o zápůjčce je smlouvou reálnou, tedy vznikne přenecháním předmětu zápůjčky, a to buď přímo, nebo jinak (bezhotovostním převodem). Smlouva o zápůjčce se odlišuje od smlouvy o úvěru, která jako konsensuální kontrakt vznikne již souhlasným projevem vůle smluvních stran smlouvu uzavřít.

24. V projednávané věci bylo zjištěno, že žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva, jíž bylo sjednáno, že žalovanému bude předána finanční částka, tedy„ zastupitelná", druhově určená, věc, přičemž za poskytnutí finančních prostředků žalovaný poskytne úhradu, kdy plnit bude ve splátkách, přičemž takto následně vrátí jak poskytnutou jistinu, tak sjednanou úhradu za poskytnutí půjčky. V dané věci lze uzavřít, že byla uzavřena smlouva o zápůjčce. Žalovanému byly finanční prostředky poskytnuty v časové návaznosti na uzavření smlouvy, smlouva o zápůjčce může být sjednána jako úplatná, předmětem smluvního vztahu nebyl závazek rezervovat finanční prostředky po celou dobu trvání smlouvy.

25. Dále bylo v řízení prokázáno, že uvedenou smlouvou, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 235 000 Kč, se žalovaný zavázal uhradit nadále i poplatek ve výši 4 700 Kč a smluvní úrok ve výši 8,49 % p. a. Lze tak konstatovat, že strany smlouvy sjednaly hotovostní úrok ve výši 4 700 Kč, jakož i procentuální úrok ve výši 8,49 % p. a. K tomu, které platby jsou úrokem, soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 07. 2014 vydaný ve věci sp. zn. 33 Cdo 1401/2014, Občanský zákoník s komentářem, Praha 2009, str. 1856. Co se týká výše sjednaného úroku, tak Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí vydaném ve věci sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 uvedl, že při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné, přičemž nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V daném případě činil hotovostní úrok 4 700 Kč za poskytnutí jistiny 235 000 Kč, byl sjednán i úrok daný procentuální sazbou ve výši 8,49 % p. a. Za této situace nelze než uzavřít, že sjednaný úrok byl nepřiměřený a svou výší zjevně odporoval dobrým mravům, neboť nelze akceptovat takto stanovenou úrokovou míru. Ujednání o úrocích tedy soud shledal neplatným dle ustanovení § 580 o. z. Co se týká poplatku za pojištění, který se žalovaný zavázal hradit ve výši 271 Kč měsíčně, je nutno odkázat na zákon č. 277/2009 Sb. v platném znění, o pojišťovnictví, § 4 odst. 1, kdy platí, že provozovat na území České republiky pojišťovací činnost může pouze tuzemská pojišťovna a pojišťovna z třetího státu, které bylo Českou národní bankou uděleno povolení k provozování této činnosti, nebo pojišťovna z jiného členského státu, a to na základě práva zřizovat pobočky nebo na základě svobody dočasně poskytovat služby. Právní předchůdce žalobce takovýmto ústavem není, kdy je nepochybným, že daná platba je v zásadě pouze poplatkovým navýšením smluvního vztahu a soud jej tak hodnotí shodně jako poplatky v dané věci sjednané. Pro úplnost soud podotýká, že shora uvedené části právního jednání lze oddělit od ostatního obsahu.

26. Žalobkyně se domáhala úhrady částky ve výši 195 004,58 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 182 329,74 Kč a neuhrazených úroků ke dni zesplatnění ve výši 12 674,84 Kč, úroku ve výši 8,49 % ročně od 6. 1. 2021 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení od 6. 1. 2021 do zaplacení. Zjištěno bylo, že žalovaný uhradil celkem částku ve výši 87 682 Kč. Za situace, kdy úrok a poplatek byly shledány neplatně sjednanými, žalovaný plnil na jistinu. Tato činila 235 000 Kč. Pokud žalovaný plnil 87 682 Kč, tak nadále dlužná částka činí 147 318 Kč. Domáhala-li se žalobkyně úhrady částky 195 004,58 Kč, tak pro částku 47 686,58 Kč není nárok důvodným a v této části byla žaloba zamítnuta. Pro úrok 8,49 % ročně z částky 195 004,58 Kč od 6. 1. 2021 do zaplacení byla žaloba zamítnuta.

27. Úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. byl žalovanému uložen plnit z částky 147 318 Kč, domáhala-li se žalobkyně přiznání úroku z prodlení nadále z částky 47 686,58 Kč (195 004,58 Kč – 147 318 Kč) od 6. 1. 2021 do zaplacení, byla žaloba zamítnuta.

28. Lhůtu k plnění soud určil podle §160 odst. 1 o. s. ř. do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když z obsahu spisu se nepodává žádných skutečností, jež by zakládaly určení plnění ve splátkách či v delší lhůtě.

29. O povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla ve sporu dle poměru úspěchu a neúspěchu obou stran převážně úspěšnou. Žalobkyně se domáhala úhrady celkové částky 195 004,58 Kč, úspěšnou byla pro částku 147 318 Kč 195 004,58 Kč = 100 %, 147 318 Kč = 75,5 %. Poměr úspěchu a neúspěchu tak činí 100 % - 75,5 % = 24,5 %; 75,5 % - 24,5 % = 51 % poměru úspěchu na straně žalobkyně. Nekrácená částka nákladů řízení činí 41 341,20 Kč a odpovídá zaplacenému soudnímu poplatku ve výši 7 800 Kč a dále nákladům vynaloženým na právní zastoupení. Tyto sestávají z odměny za právní zastoupení ve výši 26 820 Kč za tři úkony právní služby po 8 940 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní upomínky, podání žalobního návrhu) a z náhrady hotových výdajů ve výši 900 Kč za tři úkony právní služby po 300 Kč dle § 7 bod 5, § 8 odst. 1, § 11, odst. 1, písm. a), d), § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů. K takto určeným nákladům nadále přistupuje dle § 137, odst. 3 o. s. ř. daň z přidané hodnoty 21 % ve výši 5 821,20 Kč 51 % z částky 41 341,20 Kč jest 21 084 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen uhradit k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149, odst. 1 o. s. ř.) v zákonné pariční lhůtě (§ 160, odst. 1 o. s. ř.).

Poučení