22 C 313/2023 - 669

Rubrum

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Krůpovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky A] sídlem [Adresa advokátky A] proti žalovaným: 1. [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] 2. [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky B] sídlem [Adresa advokátky B] o určení vlastnického práva takto:

Výrok

I. Určuje se, že žalovaný 1. je vlastníkem pozemku parc. č. st. [Anonymizováno] v k. ú. a v obci [adresa], zapsaného na LV č. [hodnota] evidovaném Katastrálním úřadem pro [Anonymizováno] kraj – Katastrálním pracovištěm [adresa].

II. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 290 869,76 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně [Jméno advokátky A].

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala (pozn.: po změně žaloby, která byla připuštěna usnesením zdejšího soudu ze dne 12. 12. 2023, č. j. [spisová značka]) určení, že žalovaný 1. (dále také „město [adresa]“), je vlastníkem pozemku parc. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa], zapsaného na LV č. [hodnota], evidovaném Katastrálním úřadem pro [Anonymizováno] kraj – Katastrálním pracovištěm [adresa] (dále též jen „pozemek“).

2. Z podané žaloby vyplynulo, že dne 25. 4. 2023 požádala žalovaná 2. (dále také jen „společnost [právnická osoba]“) žalovaného 1. o koupi pozemku, na němž zamýšlela výstavbu polyfunkčního domu s nebytovými prostory určenými k poskytování zdravotnické a související péče (tj. ambulancí lékařů a jejich zázemí, čekáren, kanceláří, parkovacích míst, přednáškových a školících místností, služebního bytu a souvisejících obchodních prostor). Příslušné odbory města [adresa] záměr společnosti [právnická osoba] s určitými výhradami v zásadě podpořily a Rada města [adresa] jej projednala na zasedáních konaných dne [datum] a [datum]. Uvedená zasedání vyústila v rozhodnutí (usnesení) zveřejnit záměr prodeje pozemku předem vybranému zájemci (tj. společnosti [právnická osoba]), mj. za podmínky kupní ceny ve výši 3 030 673 Kč bez DPH (bez zahrnutí nákladů spojených s převodem vlastnického práva) a zřízení předkupního práva a služebnosti stezky ve prospěch města [adresa]. Důvodem výběru společnosti [právnická osoba] jako kupujícího měl být právě záměr vybudovat na pozemku nestátní zdravotnické zařízení – vaskulární centrum. Záměr prodeje pozemku předem vybranému zájemci byl zveřejněn od [datum] do [datum] na úřední desce městského úřadu [adresa] a na webových stránkách města [adresa], a to s poznámkou, že se ke zveřejněnému záměru nikdo nevyjádřil. Tato informace však nebyla pravdivá, jelikož dne 10. 6. 2023 zaslala městu [adresa] nabídku odkupu pozemku též žalobkyně (dále také jen „společnost [právnická osoba].“), a v této nabídce předestřela svůj záměr umístit na pozemku polyfunkční dům se zdravotnickými prostorami určenými k pronájmu mladým lékařům a se služebním bytem. Jako kupní cenu nabídla žalobkyně městu [adresa] částku 5 000 000 Kč včetně DPH, tj. částku o 1 332 885,67 Kč vyšší než společnost [právnická osoba] Ve svém dopisu ze dne 19. 6. 2023 žalobkyně svou nabídku doplnila; kromě porovnání obou záměrů především apelovala na rovnou soutěž a zpochybnila údajný veřejný zájem města [adresa] na vybudování vaskulárního centra jakožto důležitý cíl v oblasti zdravotnictví, neboť ten není deklarován v žádném strategickém dokumentu. Následujícího dne [datum] proběhlo jednání zastupitelstva, na kterém byl záměr prodeje pozemku společnosti [právnická osoba] jako předem vybranému zájemci projednán a schválen usnesením č. [hodnota]. Poté došlo dne [datum] k uzavření kupní smlouvy o prodeji pozemku (dále též jen „kupní smlouva“) mezi oběma žalovanými a dne [datum] ke vkladu vlastnického práva k tomuto pozemku do katastru nemovitostí ve prospěch společnosti [právnická osoba] Žalobkyně se nicméně domnívá, že kupní smlouva je neplatná, neboť město [adresa] při jejím uzavření nesplnilo požadavky zakotvené v zákoně č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), dále též jen „zákon o obcích“, a tedy vlastníkem je nadále město [adresa]. Právní zájem na určení vlastnictví přitom žalobkyně odvozuje od myšlenky, že by mohlo mít příznivý dopad do její právní sféry tím, že by mohla o koupi pozemku znovu usilovat a případně pozemek nabýt do vlastnictví svého.

3. Žalované město [adresa] v prvé řadě nesouhlasí s tvrzením, že záměr společnosti [právnická osoba] je v rozporu s územním plánem, což podložilo vyjádřením orgánu územního plánování, který tento soulad konstatovalo jak ke dni 20. 6. 2023, tak ke dni 16. 10. 2023. Argumentace týkající se počtu podlaží budovy, kterou zamýšlí [právnická osoba] na pozemku postavit, nemůže mít na platnost kupní smlouvy vůbec vliv, neboť je vyloučeno, aby byla ve stavebním řízení povolena stavba v podobě, která by byla s územním plánem v rozporu. Pokud jde o veřejný zájem města, v prvé řadě žalované město [adresa] namítá, že žalobkyně nebyla schopná specifikovat, jaké konkrétní lékařské ambulance (specializace) by v zamýšleném objektu umístila, respektive jakými lékaři má poskytování zdravotní péče zajištěno; existuje tak nejen obava, zda by byla schopna objekt postavit, ale také zajistit provoz zdravotnických služeb. V této souvislosti poukázalo město [adresa] na předmět podnikání žalobkyně v oboru výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, montáž opravy, revize a zkoušky elektrických zařízení a pronájem nemovitostí a vyjádřilo přesvědčení, že žalobkyně nemá představu o tom, co provoz zdravotnických zařízení obnáší, není sama oprávněna zdravotnické služby poskytovat a není ani s žádným oprávněným subjektem (lékařem, zdravotnickým zařízením) propojena, na rozdíl od žalované 2., který je členem holdingu sjednoceného osobou [tituly před jménem] [jméno FO], kardiologa. Záměr žalobkyně tedy není se záměrem žalované 2. vůbec srovnatelný. Co se týče údajně absentujícího veřejného zájmu na vybudování vaskulárního centra (jakožto mimoekonomického zájmu), uvedlo město [adresa], že podpora ambulantních specialistů, tedy i vaskulárních ambulancí, je zakotvena ve Zdravotním plánu města [adresa] zdraví a kvality života [adresa]; záměr společnosti [právnická osoba] tedy směřuje k ochraně života a zdraví občanů. Jsou-li kardiovaskulární choroby nyní nejčastější příčinou úmrtí v populaci, žalobkyně se svou argumentací de facto pouští do poměřování (nevyčíslitelné) hodnoty lidského života s hodnotou peněz, avšak ani v tomto (ne zcela vhodném) srovnání hodnota peněz neobstojí, má-li podle aktuální rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (jeden) lidský život hodnotu 16 milionů Kč. V této souvislosti město [adresa] uvedlo, že realizací záměru společnosti [právnická osoba] by došlo k navýšení kapacity zdravotní péče v oblasti vaskulární medicíny. Závěrem se město [adresa] ohradilo proti údajné povinnosti realizovat při dispozicích s majetkem obce nabídkové řízení; podporu v názoru, že takovou povinnost zákon o obcích nezakotvuje, nalezlo i v judikatuře Nejvyššího soudu. Konečně, předžalobní výzva, kterou žalobkyně městu [adresa] zaslala, nemíří k určení vlastnického práva, a tedy fakticky absentuje, a proto by žalobkyni nemělo být pro případ jejího úspěchu ve sporu přiznáno právo na náhradu nákladů řízení.

4. Stanovisko žalované společnosti [právnická osoba] se v podstatných bodech shoduje se stanoviskem města [adresa]. Žalovaná 2. má za to, že pozemek nabyla způsobem, který je v souladu se zákonem o obcích, tedy záměr prodeje pozemku byl řádně zveřejněn a projednán, společnost [právnická osoba] nabídla vyšší cenu než cenu obvyklou a dostála rovněž všem podmínkám a požadavkům města [adresa], které našly odraz v čl. IV a V kupní smlouvy. Nesouhlasí s názorem, že záměr žalobkyně je shodný, a tudíž město [adresa] z povahy věci ani nemohlo s oběma zájemci zacházet rozdílně, potažmo diskriminačně; v této souvislosti zejména vyzdvihla, že na rozdíl od ní žalobkyně nemá v předmětu svého podnikání zapsáno poskytování jakýchkoli lékařských služeb, není vedena v Národním registru zdravotních služeb, není oprávněna postavit a provozovat zdravotnické zařízení a předložila pouze záměr pronajmout část budoucích nebytových prostor blíže nespecifikovaným mladým lékařům. Ohradila se též proti nařčení, že záměr není v souladu s územním plánem města [adresa] a uvedla na pravou míru, že při jednání zastupitelstva prezentovala pouze vizualizaci stavby, nikoli její projekt. Jako budoucí stavebník považuje za samozřejmé, že uvažovaná stavba musí dostát požadavkům stavebních předpisů i územně plánovací dokumentace, byť se domnívá, že i v podobě, v jaké byla prezentována, by těmto požadavkům dostála. V další části svého vyjádření obhajovala společnost [právnická osoba] svůj záměr a vysvětlovala v podrobnostech důvody, pro které jej chce realizovat; zmínila například nezbytnost zajištění služeb uživatelsky komfortně pod jednou střechou, v prostornější a architektonicky zajímavé budově, která splňuje náročné a specifické předpisy pro vybavení a provoz vaskulárního centra. Záměr by rovněž vyřešil problémy mající původ v tom, že společnost [právnická osoba]. poskytuje služby v pronajatých prostorách na několika různých adresách. Současně však společnost [právnická osoba] zdůraznila, že vybudování nového [Anonymizováno] centra nelze redukovat na pouhé přestěhování stávajících pracovišť do nových prostor, ale o rozšíření a zkvalitnění péče o angiologické pacienty. Tím by město [adresa] dostálo cíle ochrany a rozvoje zdraví, deklarovaného například ve Zdravotním plánu města [adresa], s přihlédnutím k demografickým údajům, které předpokládají prudký nárůst angiologických pacientů v další dekádě, a to v souvislosti s dosažením věku 60 let u tzv. Husákových dětí. Na podporu svého záměru též zmínila, že společnost [právnická osoba]. dlouhodobě působí jako centrum mezinárodního klinického výzkumu na nejvyšší vědecké a organizační úrovni, kterou v České republice v dané odbornosti provádí pouze limitovaný počet zdravotnických zařízení. Žalovaná 2. vysvětlila též strukturu připravovaného holdingu, který má zahrnovat společnosti [právnická osoba], [právnická osoba]., [právnická osoba], [právnická osoba] a [právnická osoba]. Konečně i žalovaná 2. namítla, že jí žalobkyně (vůbec) nezaslala předžalobní výzvu, a proto by v případě úspěchu ve sporu neměla mít vůči žalované 2. právo na náhradu nákladů řízení.

5. Na prvním místě musel soud vyřešit otázku, zda tu vůbec existuje naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), na určení vlastnictví žalovaného města [adresa] k předmětnému pozemku. Soudní praxe dospěla ke konstantnímu závěru, že určovací žaloba má preventivní charakter a má místo jednak tam, kde lze její pomocí eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu a kde k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jednak v případech, v nichž určovací žaloba účinněji, než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout právního rámce, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. V daném konkrétním případě je žalobkyně neúspěšným uchazečem o koupi pozemku, který by v případě, že soud určí, že vlastníkem pozemku je (stále) město [adresa], mohl o jeho koupi znovu ucházet; soud proto na podání určovací žaloby naléhavý právní zájem shledal. V této souvislosti odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 4. 2019, sp. zn. 24 Cdo 2694/2018, v němž tento soud s odkazem na ustálenou rozhodovací praxi konstatoval, že „(…) absolutní neplatnost smlouvy o převodu nemovitosti z majetku obce (…) se může dovolat jen ten, kdo je v tomto řízení aktivně legitimován, tedy ten, kdo má naléhavý právní zájem. Aktivně legitimovanými k podání takové žaloby mohou být pouze osoby, do jejichž právních poměrů by se určení neplatnosti smlouvy mohlo promítnout (…), tedy i neúspěšný účastník nabídkového řízení (…), či potencionální účastník nabídkového řízení, který by nabídku obci předložil, pokud by záměr obce o převodu majetku byl řádně zveřejněn tak, aby se o něm mohl dozvědět (…).“.

6. Mezi účastníky nebylo v zásadě sporu o tom, co ze skutkového hlediska předcházelo uzavření kupní smlouvy mezi žalovanými. Předmět sporu se tak redukuje na právní hodnocení, zda proces prodeje pozemku městem [adresa] předem vybranému zájemci dostál zákonným požadavkům, konkrétně ustanovením § 38 a 39 zákona o obcích.

7. Z nesporných tvrzení účastníků a z listinných důkazu soud zjistil následující skutkový stav:

8. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že město [adresa] bylo výlučným vlastníkem pozemku parc. č. st. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa]. K datu 10. 10. 2022 si žalovaný 1. nechal znalecky posoudit cenu obvyklou tohoto pozemku a tzv. stavební plat, a to posudkem č. [Anonymizováno], který vypracoval znalecký ústav [právnická osoba]. Zjištěná obvyklá cena (nově vzniklého) pozemku přitom činí 2 400 000 Kč a roční stavební plat za zřízení práva stavby 144 000 Kč ročně.

9. Dne 25. 4. 2023 zaslala společnost [právnická osoba] žádost městu [adresa] o projednání možnosti odkupu pozemku, a to za účelem vybudování [Anonymizováno] centra nejvyšší evropské úrovně. V žádosti je akcentován nárůst výskytu [Anonymizováno] onemocnění v populaci, což vede k tomu, že nebude možné zajistit příslušnou zdravotní péči ve stávajících prostorách. Zamýšlený objekt má zajistit především ordinace ambulantních lékařů a související provozní a technické zázemí, dále též kanceláře, obchodní prostory, přednáškové a školící místnosti, služební byt pro lékaře a parkovací stání včetně vjezdu pro sanitku. Výstavbu společnost [právnická osoba] podle obsahu žádosti plánuje v nejkratším možném čase, přičemž již v době podání žádosti podle svých slov disponuje architektonickou studií, kterou si nechala vypracovat v renomované projekční kanceláři.

10. Dne [datum] v 15:30 hodin zasedala Rada města [adresa] na mimořádné schůzi, jejímž hlavním předmětem byl záměr prodej pozemku společnosti [právnická osoba] V zápisu z této schůze se v bodu „2. Majetkoprávní problematika – [právnická osoba]“ jako důvod pro tento postup (doslova „Důvod předem vybraného zájemce“) uvádí „kupující na pozemku provede stavbu nestátního zdravotnického zařízení – [Anonymizováno]“. Dále zápis obsahuje v citovaném bodu 2. podmínky prodeje pozemku, a to úhradu kupní ceny ve výši [částka], nákladů spojených s převodem a DPH v sazbě 21 %, zřízení předkupního práva jako právě věcného ve prospěch města [adresa], a to do okamžiku předložení dokladu opravňujícího stavebníka užívat na pozemku deklarovanou stavbu, a zřízení služebnosti ve prospěch města [adresa] spočívající v právu průchodu (služebnosti stezky), která bude zatěžovat část pozemku v [adresa] (mezi prvním nadzemním podlažím plánované stavby a stávajícím chodníkem). Stanovisko Rady města [adresa] poté našlo odraz i v nedatovaném dokumentu s názvem „[Anonymizováno][právnická osoba] – schválení smlouvy (bývalá [Anonymizováno])“, který kromě doslovné citace žádosti společnosti [právnická osoba] shrnuje vyjádření jednotlivých odborů města [adresa], průběh schůzí Rady města [adresa] konaných dne [datum] a [datum], návrh usnesení, které doporučuje zastupitelstvu schválit kupní smlouvu, a konečně samotný text budoucí kupní smlouvy včetně mapových příloh.

11. Záměr prodeje pozemku předem vybranému zájemci, datovaný dnem [datum], byl vtělen do dokumentu s č. j. [č. účtu]/[Anonymizováno]. Důvod „předem vybraného zájemce“ a podmínky prodeje se zde podávají stejným způsobem jako v již zmíněném zápisu ze schůze Rady města [adresa] ze dne [datum]. V zápatí dokumentu se jako datum vyvěšení uvádí „[datum]“ a datum svěšení „[datum]“; naposledy uvedené datum je též posledním dnem lhůty k vyjádření se k záměru dalšími zájemci.

12. V mezidobí (dne 7. 6. 2023) pozvalo město [adresa] členy zastupitelstva na [Anonymizováno]. zasedání Zastupitelstva města [adresa], plánované na [datum] od 15:30 hodin. Na programu tohoto jednání mj. byl pod bodem „14) Majetkoprávní problematika“ zmíněn „14.3. [právnická osoba] st. p. č. [adresa])“ a jako garant této části programu byli označeni [tituly před jménem] [jméno FO] a (v závorce) [tituly před jménem] [jméno FO].

13. Na zveřejněný zájem reagovala žalobkyně poprvé dopisem ze dne 10. 6. 2023, a to výslovnou žádostí o odkup tohoto pozemku za částku 5 mil. Kč včetně DPH. Žalobkyně úvodem připomněla, že o koupi projevila zájem již v minulosti, ale nikdy jí nebylo vyhověno. Pokud by bývala věděla, že souhlas s prodejem pozemku by obdržela, kdyby se zavázala na pozemku vybudovat zdravotnické zařízení, této myšlence by se zcela jistě nebránila, neboť je ke spolupráci s lékaři připravena. Připomněla v této souvislosti projekt přestavby nedalekého objektu bývalé [Anonymizováno] na [adresa], který v minulosti přestavěla na polyfunkční dům, jenž se stal dominantou této ulice. Překotnost projednání záměru pozemek prodat předem vybranému zájemci [právnická osoba] nejprve na mimořádné, poté prakticky ihned na řádné schůzi Rady města [adresa], proto označila (parafrázováno) za „velmi podivnou situaci“. Současně v tomto dopisu upozornila i na mylnou informaci, že se ke zveřejněnému záměru prodeje pozemku předem vybranému zájemci nikdo nevyjádřil (viz příloha tohoto dopisu, kterou je printscreen webových stránek města [adresa] ze dne [datum]).

14. Poté se žalobkyně na město [adresa] obrátila ještě dopisem ze dne 19. 6. 2023, v jehož úvodu konstatovala, že „vedení města doplňuje informace k bodu [pozn.: jedná se zřejmě o listinu s názvem „Doplnění informací k bodu č. [hodnota] majetkoprávní problematiky – „[právnická osoba] st. p. č. [adresa]“)“], ovšem nás k žádné bližší konkretizaci záměru opět nevyzvalo (…)“. Kromě rekapitulace skutečností vztahujících se ke jejímu záměru, vyslovila názor, že záměr společnosti [právnická osoba] je prosazován bez spravedlivé soutěže, neboť zájem města na vybudování vaskulárního centra není zakotven v žádném strategickém dokumentu a cíle v oblasti zdravotnictví nebyly předmětem šetření ze strany města. Podle tvrzení žalobkyně se jedná v poslední době už od druhý prodej městského majetku osobě z jedné konkrétní politické kandidátní listiny (pozn.: jedná se podle všeho o kandidátní listinu hnutí [Anonymizováno] [adresa]) formou prodeje předem vybranému zájemci. Připomněla, že o koupi pozemku již dvakrát projevila zájem, avšak město [adresa] konstatovalo, že není v jeho zájmu prodat jeden z posledních pozemků v centru [adresa], aniž by ze strany města [adresa] přišla též informace, že na tomto místě chce vybudovat zdravotnické zařízení. Poukázala na to, že společnost [právnická osoba] je nově vzniklým subjektem bez historie prokazující schopnost vybudovat uvažovaný objekt a zajistit příslušné zdravotní služby, a dále na to, že [tituly před jménem] [jméno FO], který je společníkem této společnosti, již lékařskou praxi v oboru [Anonymizováno] medicíny v [adresa] provozuje pod hlavičkou společnosti [právnická osoba]., a tedy by se pravděpodobně jednalo pouze o přesun již existujících kapacit na jinou adresu. Co se týče svého konkurenční záměru, přiblížila, že by nově vybudované ordinace nabídla zejména mladým lékařům rozličných oborů (s tím, že jedním z nájemců by se mohl stát i [tituly před jménem] [jméno FO]), v zamýšleném objektu by taktéž vybudovala jeden byt, souhlasila by se zřízením předkupního práva ve prospěch města [adresa] a nabídla by složení kauce ve výši 500 000 Kč (od okamžiku vydání stavebního povolení do kolaudace) jakožto garance, že stavbu dokončí.

15. Dokument s názvem Doplnění informací k bodu č. [hodnota] majetkoprávní problematiky – „[právnická osoba] st. p. č. [Anonymizováno] ([adresa])“ mj. shrnuje a porovnává podstatné body obou nabídek a dospívá k závěru, že nabídka žalobkyně je výhodnější i přes nižší nabídkovou cenu (neboť je konkrétní a sleduje jiný důležitý zájem města, nadto záměr zaštiťuje lékař se zavedenou praxí). Záměru žalobkyně je vytýkána přílišná obecnost stran odborné specializace lékařů, jimiž hodlá nově vybudované ordinace obsadit, a nedostatečná garance, že po dobu 10 let v nich skutečně tyto lékařské ambulance budou provozovány. Závěrem tohoto dokumentu deklaroval zpracovatel soulad záměru prodat pozemek předem vybranému zájemci – společnosti [právnická osoba] se zákonem o obcích, opíraje se rovněž o metodiku [právnická osoba] (dále též jen „ministerstvo“) i judikaturu vrcholných soudních instancí.

16. Zvukový záznam z jednání zastupitelstva konaného dne 19. 6. 2023 a zachycující průběh projednání bodu 3. majetkoprávní problematiky, tj. záměr prodeje pozemku společnosti [právnická osoba], začíná vystoupením [tituly před jménem] [jméno FO] Spaciera (vedoucího odboru právního a majetku), který úvodem odkázal na podkladové materiály a poté členy zastupitelstva informoval, že v době zveřejnění záměru obdrželo město [adresa] ještě nabídku žalobkyně, která byla zastupitelům též doručena. Obě tyto nabídky stručně představil a porovnal, a to s odkazem na doplňující informace, které zastupitelé podle jeho slov obdrželi taktéž před jednáním [jedná se o výše zmíněný dokument Doplnění informací k bodu č. [hodnota] majetkoprávní problematiky – „[právnická osoba] st. p. č. [adresa])“]. Tuto úvodní prezentaci obou nabídek uzavřel s tím, že prodej pozemku společnosti [právnická osoba] za nižší cenu, než jakou nabízí žalobkyně, považuje za souladný se zákonem o obcích i požadavkem nakládat s obecním majetkem s péčí řádného hospodáře, neboť prodej pozemku sleduje důležitý zájem města na vybudování vaskulárního centra; dodal nicméně, že pokud by zastupitelé chtěli využít pozemek jiným způsobem, nebylo by na této schůzi možné schválit prodej a muselo by dojít ke zveřejnění zcela nového záměru. Rada města přitom setrvala na svém usnesení, které doporučuje prodej pozemku společnosti [právnická osoba] Zastupitel [tituly před jménem] [právnická osoba] (KSČM) navrhl stáhnutí bodu z programu a jeho opětovné projednání na dalším zasedání zastupitelstva, a to s ohledem na složitost problematiky a to, že doplněné informace obdržel těsně před jednáním zastupitelstva; za sebe vznesl požadavek na poskytnutí větší časové dotace k pečlivému prostudování obou záměrů. Poté vystoupil na jednání zastupitelstva [tituly před jménem] [jméno FO], který v podrobnostech přiblížil svůj záměr, za současného promítání prezentace v programu [právnická osoba] (pozn.: její obsah, který se v podstatných bodech shoduje s vyjádřením žalované 2. v tomto řízení, bude shrnut ještě v následujících pasážích odůvodnění tohoto rozhodnutí). Z vystoupení [tituly před jménem] [jméno FO] především vyplývá, že město [adresa] potřebuje zvýšit kapacitu zdravotní péče v oblasti [Anonymizováno] medicíny, a to s ohledem na demografický vývoj ve společnosti a „valící se zdravotnickou katastrofu“, spočívající v úbytku lékařů a současném nárůstu pacientů s [Anonymizováno] (a [Anonymizováno]) onemocněními, kterým nebude možné poskytnout řádnou zdravotní péči. Slova se poté ujal [tituly před jménem] [jméno FO] ([Anonymizováno]), který poukázal na nevhodnost trojího doplnění informací k programu a požádal, zda by svůj záměr mohla představit i žalobkyně, avšak přítomný [jméno FO], jednatel, tuto nabídku odmítl. Aniž by se chtěl [tituly před jménem] [jméno FO] pouštět do srovnání obou nabídek, poukázal na osvědčenost žalobkyně při minulé spolupráci, a proto by měla dostat šanci prokázat, že je „lepším uchazečem“. Záměr prodeje předem vybranému zájemci označil za „nešťastné“ s ohledem na lukrativnost lokality, v níž se pozemek nachází, a uvítal by o něm otevřenou soutěž. Připojil se tedy k návrhu [tituly před jménem] [jméno FO] na stažení bodu z programu zastupitelstva, za současného rozšíření návrhu usnesení o doporučení směrem k Radě města [adresa] vypsat nové otevřené řízení o prodeji pozemku s předem zřetelně formulovanými kritérii. Podobný názor prezentoval i [tituly před jménem] [jméno FO] (SPD), který sice vyzdvihl kvality obou zájemců o koupi pozemku a přiblížil tím i personální obsazení obou společností, vyslovil nicméně nespokojenost nad tím, že ve věci obdržel den před jednáním zastupitelstva již druhé doplnění informací ze strany Rady města [adresa], obsahující důležité informace. Postup při prodeji pozemku označil za „zvláštní“ a „překotné“. Problém spatřoval v celkových okolnostech věci a namátkově zmínil to, že se na jednu stranu s pozemkem cca pět let nic nedělo a Rada města [adresa] na opakované dotazy [tituly před jménem] [jméno FO] odpovídala, že není ve fázi, kdy by prodej řešila, do toho údajně žalobkyně dvakrát žádala o odkup pozemku a nebylo jí vyhověno, na druhou stranu se ale Rada města [adresa] kvůli adresnému záměru prodeje mimořádně sešla, dvakrát záměr zveřejnila, a to již [datum] a poté [datum], a nadto odbory města reagovaly na (doslova řečeno) „zveřejněný“ záměr již na začátku května, ačkoli ještě v daném okamžiku zveřejněný nebyl (jinými slovy, jejich stanoviska byla vydána ještě před zveřejněním záměru). Apeloval tedy na transparentní zveřejnění podmínek prodeje a spravedlivý výběr mezi zájemci, potažmo na stažení tohoto bodu z programu zastupitelstva. [tituly před jménem] [jméno FO] (hnutí [adresa]) vysvětlil v návaznosti na dotaz zastupitelky [tituly před jménem] [jméno FO] (hnutí [Anonymizováno]), že dokument zveřejněný na webových stránkách byl připravován předem a ke dni jeho zpracování se skutečně k záměru nikdo nevyjádřil. Dále na její dotaz, proč se jednání zastupitelstva koná hned následujícího dne po skončení lhůty pro zveřejnění záměru a proč bod nemohl být zařazen až na příští zasedání zastupitelstva, doslova odpověděl, že „to bylo takhle v programu nastavené“ a že „(…) hromada pozemků byla vyvěšována tak, že končily těsně před zastupitelstvem, tak nevidím v tomto za mě úplně problém (…)“. Zastupitel [jméno FO] (Pozitivně pro [adresa]) odkázal na předchozí vystoupení svých kolegů a taktéž navrhl stažení tohoto bodu z programu zastupitelstva, s ujištěním, že tento návrh nijak není namířen proti [tituly před jménem] [jméno FO]. Na jednání zastupitelstva si vzal slovo též bývalý zastupitel [jméno FO], který mj. připomněl celou historii prodeje budovy bývalé [Anonymizováno], která stála na pozemku, zpětný odkup městem [adresa] v dražbě a následnou demolici budovy. Varoval zastupitelstvo před unáhleným prodejem pozemku a apeloval na nové „výběrové řízení“. Navzdory těmto vyjádřením nepřijalo zastupitelstvo města [adresa] usnesení o stažení tohoto bodu z programu zastupitelstva, a naopak přijalo (po ujištění [tituly před jménem] [jméno FO], že celý proces je v souladu se zákonem o obcích a požadavkem péče řádného hospodáře, a po upozornění na problematické nastavení skutečně transparentních kritérií) usnesení, kterým schválilo uzavření kupní smlouvy o prodeji předmětného pozemku mezi městem [adresa] jako prodávajícím a společností [právnická osoba] jako kupujícím.

17. Co se týče výše zmíněného vystoupení [tituly před jménem] [jméno FO] na jednání zastupitelstva konaném dne [datum] za využití powerpointové prezentace s názvem „[adresa]“, soud ji provedl k důkazu v její listinné podobě. Jak je zřejmé z její první strany, byla připravena cíleně pro jednání zastupitelstva. V prezentaci [tituly před jménem] [jméno FO] shrnuje na prvním místě potřebnost specializovaných ambulancí obecně, respektive poté v podrobnostech potřebnost právě [Anonymizováno] ambulancí (s ohledem na stárnutí populace a výskyt [Anonymizováno] chorob v ní, včetně úmrtnosti na tento typ chorob). Dále zmiňuje limity města [adresa] co do dostupnosti lékařské péče, bydlení i možností profesního růstu a přípravy k atestaci v nemocnici [Anonymizováno]; řešení těchto limitů spatřuje ve zvýšení atraktivity města [adresa] pro mladé cévní speciality (angiology, kardiology, internisty, diabetology a onkology) právě díky nově vybudovanému komplexnímu vaskulárnímu centru evropské úrovně, zaštítěnému holdingem společností pod svým vedením (tj. společnostmi [právnická osoba]., [právnická osoba] zajišťujícími odbornou péči, a společností [právnická osoba] zajišťující technické zázemí pro tuto činnost). Další část prezentace pak nastínila, co by takové vaskulární centrum mohlo nabídnout, a to jak z hlediska činností (specializované centrum léčby, školící pracoviště pro přípravu na atestace, klinický výzkum), tak z hlediska architektonického, provozního a personálního zázemí. Současně se [tituly před jménem] [jméno FO] vyjádřil i k důvodům, proč by toto nové pracoviště mělo být umístěno právě v centru města [adresa] (dopravní dostupnost pro pacienty a personál, časové hledisko, reprezentativní místo), a zmínil též, že v minulosti vhodné prostory hledal či zamýšlel vytvořit, avšak neúspěšně (o tom svědčí například e-mailová komunikace z roku 2022 se společností [Anonymizováno] s. r. o.)

18. Předložené nájemní smlouvy včetně platebních kalendářů a plánů podlaží, a to Smlouva o nájmu nebytových prostor ze dne [datum] mezi [podezřelý výraz], s. r. o. a [právnická osoba]., Smlouva o nájmu nebytových prostor ze dne [datum] mezi [Anonymizováno] [adresa], s. r. o. (jehož právním nástupcem se v důsledku rozdělení odštěpením stala společnost [právnická osoba]) a [právnická osoba], Smlouva o nájmu nebytových prostor ze dne [datum] a ze dne [datum] mezi [Anonymizováno] [adresa], s. r. o., a [právnická osoba]., a Smlouva o nájmu prostor sloužících k podnikání ze dne [datum] mezi [právnická osoba]. a [právnická osoba]., prokazují, že zdravotní služby, které zajišťuje [tituly před jménem] [jméno FO] a jeho kolegové, jsou skutečně roztroušeny do vícero budov v městě [adresa], a to v ulicích [Anonymizováno], [jméno FO] a [Anonymizováno].

19. Stran odbornosti společnosti [právnická osoba] soud z provedených důkazů zjistil, že jejími společníky jsou společnost [právnická osoba], [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO], jednatelem [tituly před jménem] [jméno FO]. Jako předmět podnikání má tato společnost zapsáno „pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor“. Ministerstvo zdravotnictví udělilo rozhodnutím ze dne 1. 6. 2023, č. j. [Anonymizováno], společnosti [právnická osoba]. akreditaci pro nástavbový obor angiologie, a to na dobu 5 let od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. Tato společnost spolupracuje s Institutem postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví a se společností [právnická osoba], kterým poskytuje vzdělávací služby. Společníky a jednateli této společnosti jsou [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] a tato společnost má v předmětu podnikání zapsáno „výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, provozování nestátního zdravotnického zařízení“. Z Národního registru poskytovatelů zdravotních služeb je patrno, že společnost [právnická osoba]. je zapsána jako poskytovatel péče v oborech angiologie, vnitřní lékařství a stomatologie. Co se týče dalších členů (budoucího) holdingu (v podobě, v jaké vyplývá z powerpointové prezentace s názvem „[Anonymizováno]“, která měla dle předpokladu proběhnout v období července 2023 až října 2023 v režii [právnická osoba]), předmětem činnosti společnosti [právnická osoba], jejímž jediným společníkem a jednatelem je [tituly před jménem] [jméno FO], je „nákup, prodej, správa a údržba nemovitostí, poradenská a konzultační činnost, zpracování odborných studií a posudků, zprostředkování obchodu a služeb, velkoobchod a maloobchod, výzkum a vývoj v oblasti přírodních a technických věd nebo společenských věd“. Společníkem a jednatelem společnosti [právnická osoba] je rovněž [tituly před jménem] [jméno FO] a předmětem podnikání této společnosti je „výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona“. Konečně, společníky a jednateli společnosti [právnická osoba]. jsou [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] a tato společnost podniká v oblasti „výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona“. [tituly před jménem] [jméno FO] je podle předložených dokladů a certifikátů atestovaným lékařem v oboru angiologie, členem evropské vědecké neziskové nadace „[Anonymizováno]“ a držitelem stipendia s názvem „[Anonymizováno]“. V tabulkách „Výběr nákladů na zdravotnické vybavení od roku 2012 – [právnická osoba].“ a „Výběr nákladů na zdravotnické vybavení od roku 2011 – [právnická osoba]“, které nicméně jsou spíše vyjádřením žalované 2. než důkazem v pravém slova smyslu, se uvádí v prvním případě suma nákladů ve výši 5 755 315 Kč a v druhém případě ve výši 3 178 863 Kč.

20. Stran odbornosti žalobkyně je z výpisu z Obchodního rejstříku zřejmé, že předmětem podnikání této společnosti jsou „výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, montáž, opravy, revize a zkoušky elektrických zařízení, malířství, lakýrnictví a natěračství, a pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor“. Jejími společníky a jednateli jsou [jméno FO] a [jméno FO].

21. Dne 4. 7. 2023 uzavřelo město [adresa] jako prodávající a společnost [právnická osoba] jako kupující kupní smlouvy na předmětný pozemek za kupní cenu [částka] včetně DPH. V čl. IV této smlouvy si strany ujednaly předkupní právo jako právo věcné ve prospěch města [adresa] za shora uvedenou kupní cenu. Kupující [právnická osoba] se dále smlouvou zavázala nejpozději do [datum] předložit městu [adresa] pravomocný kolaudační souhlas nebo jinou listinu opravňující ji stavbu užívat jako nestátní zdravotnické zařízení, a to pod smluvní pokutou 100 000 Kč, která může být ukládána i opakovaně, nebude-li povinnost splněna ani v průběhu následujícího roku (čl. V.1 a V.2 kupní smlouvy). Dále se kupující zavázal zajistit, že po dobu 10 let od předložení kolaudačního souhlasu bude ve stavbě provozováno nestátní zdravotnické zařízení určené k poskytování lékařských služeb v oboru [Anonymizováno] medicíny, a to pod pokutou 500 000 Kč (čl. [právnická osoba] a V.4 kupní smlouvy). Konečně kupní smlouva ve svém čl. [právnická osoba] předpokládala uzavření smlouvy o zřízení služebnosti ve prospěch prodávajícího města [adresa] spočívající v umístění chodníku a v právu průchodu po části pozemku za úplatu ve výši 1 Kč. K úhradě částky 3 691 121 Kč došlo podle předloženého výpisu z účtu dne 13. 7. 2023. Podle výpisu z katastru nemovitostí byl zápis vlastnického práva ve prospěch žalované 2. z titulu shora uvedené kupní smlouvy proveden dne 4. 8. 2023, a to s právními účinky ke dni 14. 7. 2023.

22. Společnost [právnická osoba], s. r. o. podala městu [adresa] dne [datum] (ve znění upřesnění ze dne 11. 3. 2024 na výzvu poskytovatele informace) žádost o informace v režimu zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, a žádala o poskytnutí kopií veškerých dokumentů, které se týkaly, byť okrajově, záměru města [adresa] na vybudování [Anonymizováno] centra anebo rozšíření kapacity zdravotní péče v oblasti kardiovaskulární medicíny, a to od 1. 1. 2018 do 24. 4. 2023, včetně informace, kým byly vypracovány, kdy a po jak dlouhou dobu byly zveřejněny, zda byly projednány nějakým orgánem města [adresa], případně informace, že žádné takové dokumenty k dispozici nejsou. Dále žádala tato společnost o poskytnutí kopií dokumentů, které se týkaly záměru města [adresa] prodat, darovat, směnit, pronajmout, propachtovat, přenechat jako výprosu nebo vypůjčit předmětný pozemek, případně k němu zřídit právo stavby, a o doplňující informaci, zda byly projednány některým z orgánů města [adresa]. Dopisem ze dne 7. 8. 2023 město [adresa] tyto informace poskytlo, a to prostřednictvím webových odkazů na Strategický plán rozvoje města, [adresa].

23. Předžalobní výzvou ze dne 15. 9. 2023, doručenou městu [adresa] podle doručenky datové zprávy dne 18. 9. 2023, vyzvala žalobkyně město [adresa] k neprodlenému podniknutí právních kroků vedoucích ke zrušení kupní smlouvy a k navrácení přijatých plnění. Z reakce města [adresa] datované dnem 26. 9. 2023 je očividné, že po abstrahování od „subjektivních pocitů žalobkyně, s čím město počítalo či nepočítalo při majetkové dispozici s pozemkem“, trvalo na tom, že záměr prodeje je zcela v souladu s platnou legislativou, neboť sleduje „jiný důležitý zájem města“. [adresa] připomnělo, že záměr není soukromoprávním jednáním, tj. není ani návrhem na uzavření smlouvy, ani veřejnou soutěží, ale svého druhu informativním úkonem v oblasti veřejného práva, směřující k uzavření určité majetkové dispozice, avšak bez závazku zamýšlené právní jednání uskutečnit. Žalobkyně využila svého práva se ke zveřejněnému záměru vyjádřit, dokonce dostala příležitost na jednání zastupitelstva svůj záměr prezentovat, avšak té se již nechopila. Zastupitelstvo města proto při hodnocení nabídek vycházelo z písemných podání. [adresa] proto nebude činit žádné právní kroky ke zrušení kupní smlouvy, ostatně žádné právní nástroje k jednostrannému zrušení kupní smlouvy se mu ani nenabízí.

24. Ze sdělení města [adresa] ze dne 13. 3. 2024, jehož součástí je „[Anonymizováno]“, která je však spíš konsolidovaným tvrzením žalované 1. než listinným důkazem v pravém slova smyslu, soud zjistil, že město [adresa] prodalo pozemky celkem v 51 případech (prodejích), z nichž většina proběhla na základě předchozí žádosti (šest případů, kde tato žádost nepředcházela, představovalo dodatečné vypořádání vlastnických vztahů). Ze statistiky nicméně neplynou žádné detailní informace o samotném procesu prodeje.

25. Ve sdělení [právnická osoba], ze dne 11. 3. 2024 se uvádí, že prakticky všechny nemocnice v České republice se potýkají s problémy způsobenými nedostatkem zejména atestovaných lékařů a ani otázaná nemocnice není výjimkou (tento problém pociťuje minimálně posledních cca 5 let). Většina lékařů dává přednost městu, kde obor vystudovali, případně městu s fakultní nemocnicí. Nemocnice zřízené [Anonymizováno] krajem poskytují standardně náborové příspěvky ve výši 300 000 Kč a pobízejí lékaře též přidělováním městských bytů.

26. Co se týče souladu záměru žalované 2. s územním plánem, z vyjádření orgánu územního plánování ze dne [č. účtu], vyplývá, že nahlíží na záměr jako na občanské vybavení zdravotnického zařízení; v závěru podrobného odůvodnění shrnuje, že je v souladu s platnou a účinnou územně plánovací dokumentací (územním plánem i regulačním plánem) jak ke dni 16. 10. 2023, stejně tak, jako s ní byl v souladu dne 20. 6. 2023. Soud ve věci provedl důkaz též textovou částí Územního plánu města [adresa] (úplného znění po vydání změny č. [hodnota]), v němž je [adresa], na níž se nachází sporný pozemek, zmíněna pod bodem [Anonymizováno] plocha bydlení (s regulativem [Anonymizováno]), [Anonymizováno] plocha veřejné prostranství (s regulativem PV) a [Anonymizováno] plocha smíšená obytná (s regulativem SM); neučinil však z ní žádné zásadní skutkové zjištění.

27. Pokud jde o cíle města [adresa] v oblasti zdravotnictví, v čl. 3.2 Zdravotního plánu města [adresa] na období 2022-2026 se podává, že „bude aktivně podporováno zajištění dostupné zdravotní péče pro občany [adresa]“, s tím, že cíle má být dosaženo „podporou dostupné sítě primární zdravotní péče v [adresa]“ (zejména prostřednictvím pasportizace stávajících služeb primární zdravotní péče, kterými jsou praktický lékař, praktický lékař [právnická osoba] a dorost, stomatolog a gynekolog, dále aktivními jednáními města [adresa] se zdravotními pojišťovnami, [právnická osoba] a pobídkami pro poskytovatele, prostřednictvím jednání s cílem zajištění zubní pohotovosti v [adresa]) a „podporou sítě ambulantních specialistů v [adresa]“ (opět prostřednictvím pasportizace stávajících služeb a aktivními jednáními města [adresa] se zdravotními pojišťovnami, [právnická osoba] a pobídkami pro poskytovatele). V tomto článku se hovoří rovněž o podpoře modernizace [právnická osoba], a o podpoře aktivit v souvislosti s reformou psychiatrické péče. Samotný text zdravotního plánu uvádí, že „výrazně stoupá počet osob ve věku nad 65 let, v roce 2018 v regionu přibylo 3 291 seniorů (38,1 %) oproti počtu v roce 2007 a stoupá také počet občanů ve věku nad 80 let, kde nárůst tvoří 706 osob (39,7 %)“. Za nejčastější příčinu úmrtí uvádí zdravotní plán „nemoci oběhové soustavy, které jsou příčinou necelé poloviny všech úmrtí, následované úmrtími na nádorová onemocnění, která představují čtvrtinu všech úmrtí“, s upřesněním, že „ve středním věku dominují úmrtí na nádorová onemocnění a s postupujícím věkem se stávají hlavní příčinou smrti nemoci srdce a cév“. Konečně závěrečná SWOT analýza detekuje jako slabé stránky podmínek pro zdraví ve městě „nedostatek lékařů v některých oborech“ s výslovným zmíněním stomatologů a psychiatrů.

28. Dokument s názvem „Koncepce rodinné politiky aneb od dětství ke stáří, [adresa] od roku 2021“, se oblastí poskytování zdravotní péče zabývá velmi okrajově, vytyčením „Priority 2.5 Podpora dostupnosti lékařské péče, včetně odborné péče“ spočívající v zajištění lékařů, pediatrů, psychiatrů a psychologů, a současným konstatováním, že „chybí odborníci – lékaři, psychologové, pedopsychiatři“, vyjádřeným jinými slovy též v části „Co v [adresa] nefunguje, chybí nebo je potřeba dělat jinak?“. Dokumenty s názvy Strategický plán rozvoje města – Návrhová část strategického plánu rozvoje města, Střednědobý plán sociálních služeb pro [Anonymizováno] na období 2018-2020, Střednědobý plán sociálních služeb pro [Anonymizováno] na období 2021-2023 a Koncepce bytové politiky města [adresa] se problematikou poskytování zdravotních služeb nezabývají buď vůbec, nebo pouze velmi okrajově.

29. E-mailem ze dne 19. 2. 2024 se město [adresa] obrátilo na ministerstvo s žádostí o stanovisko k prodeji pozemku. Položilo mu tři konkrétní otázky, a to na prvním místě, zda postup města (tj. zveřejnění záměru pozemek prodat předem vybranému zájemci), které upřednostnilo ekonomicky méně výhodnou nabídku s ohledem na důvody v e-mailu v podrobnostech předestřené, je v souladu se zákonem o obcích, na druhém místě, zda účel vybudování vaskulárního centra lze považovat za legitimní veřejný zájem města a jeho občanů, na třetím místě, zda je obec povinna upřednostnit ekonomicky výhodnou nabídku, a konečně na čtvrtém místě, v jakém okamžiku mělo dojít k posuzování přínosnosti jednotlivých záměrů. V odpovědi ze dne [datum]-2024, ministerstvo mj. uzavřelo, že adresný záměr či záměr s bližšími podmínkami zákon o obcích nevylučuje a město je oprávněno se rozhodnout, že pozemek prodá i za cenu nižší než obsaženou v nejvyšší nabídce, pokud má za to, že to je v zájmu města. Takový postup je ovšem nutno odůvodnit, a to způsobem odpovídajícím okolnostem konkrétního případu (k bližší představě pak ministerstvo uvádí modelovou situaci). Z hlediska časového město odůvodňuje veřejný zájem či váží přínosnost obou nabídek v okamžiku, kdy jsou mu předloženy k posouzení; ve fázi zveřejnění záměru či před jeho zveřejněním, který je pouhou deklarací, že se o prodeji uvažuje, aniž by byly vyloučeny protinabídky, to dle názoru ministerstva zákon nevyžaduje. Byť jde o nakládání s obecním majetkem, pro který zákon stanoví určitá pravidla, nelze samosprávě upřít autonomní prostor pro rozhodování, respektuje-li výše uvedené závěry judikatury a své rozhodnutí racionálně zdůvodní.

30. Co se týče Metodického doporučení k činnosti územních samosprávných celků, jedná se o obsáhlý dokument, který obsahuje doporučení ministerstva týkající se majetkových dispozic obce při nakládání s jejím majetkem. Po úvodní části I. Dispozice s obecním majetkem v právní úpravě a její interpretační východiska a II. Vybrané legislativní změny s dopady na povinnosti obcí při nakládání s obecním majetkem (…), rekapitulujících právní úpravu a její změny související s přijetím (nového) občanského zákoníku a tzv. majetkové novely zákona o obcích (zákonem č. 106/2016 Sb.), která fakticky zpřísnila podmínky majetkových dispozic s nemovitými věcmi, následuje část označená jako III. Majetkové dispozice z obsahového hlediska, která se zabývá mj. povinností obce nakládat s majetkem s péčí řádného hospodáře a legitimními důvody pro výběr ekonomicky méně výhodné nabídky. Část označená jako IV. Majetkové dispozice z hlediska postupu obecních orgánů se mj. zaměřuje na právní povahu záměru podle § 39 odst. 1 zákona o obcích, na případy, kdy obec má, a kdy naopak nemá povinnost záměr zveřejnit, na náležitosti záměru, dobu a místo jeho zveřejnění, uvádění bližších podmínek v záměru, problematiku tzv. adresného záměru a na následky porušení povinností daných zákonem o obcích. Konečně část označená jako V. Kontrola majetkových dispozic se v podrobnostech zabývá kontrolními mechanismy. Závěrečná část VI. Vzory vybraných úkonů (…) dává obci k dispozici konkrétní podobu jednotlivých záměrů či usnesení. Je přitom evidentní, že obsah metodiky se významně promítl jak do právní argumentace žalovaného města [adresa] v tomto řízení, tak do výše uvedené odpovědi ministerstva ze dne [datum] na otázky položené městem [adresa] (některé pasáže ministerstvo z metodiky přímo převzalo).

31. Soud neučinil žádné zásadní skutkové zjištění z Národního [Anonymizováno] plánu (NKP) 2023-2033, jakkoli tento podporuje tvrzení žalované 2., že narůstá počet onemocnění oběhové soustavy v populaci, že jsou vedoucí příčinou mortality a že za této situace je vizí „zajistit každému obyvateli České republiky možnost prevence vzniku kardiovaskulárního onemocnění a v případě jeho rozvoje zajistit nejvyšší možnou kvalitu péče a života bez ohledu na geografickou polohu či stadium nemoci“, dále ze seznamu pracovišť zajišťujících nástavbový obor angiologie (mezi nimiž je i zmíněna i společnost [právnická osoba].), seznamu akreditací společnosti [právnická osoba]. a seznamu odborných pracovišť [právnická osoba], uveřejněných na webových stránkách http://akreditace.mzcr.cz, ze seznamu lékařů (včetně detailních informací o [tituly před jménem] [jméno FO]) uveřejněného na webových stránkách http://lkcr.cz, z webových stránek [právnická osoba], angiologické poradny, dostupných na http://nemho.cz, ze Vzdělávacího programu specializačního oboru VNITŘNÍ LÉKAŘSTVÍ – vlastní specializovaný výcvik, z Věstníku [právnická osoba] částky 5 ročníku 2021, ze seznamu lékařů a stomatologů působících ve městě [adresa] a z webových stránek České stomatologické komory http://dent.cz. Tyto dokumenty sice soudu pomohly učinit si komplexní obraz o věci samé i z hlediska odborného zajištění péče o angiologické pacienty, nicméně svým obsahem a zaměřením překračovaly předmět a rámec tohoto řízení (z důvodů, které budou vysvětleny v dalších částech odůvodnění tohoto rozsudku).

32. Na základě takto provedeného rozsáhlého dokazování soud shrnuje, že město [adresa] bylo až do července roku 2023 výlučným vlastníkem předmětného pozemku. Jedná se přitom o pozemek, na kterém se v minulosti nacházela (nyní již zdemolovaná) [Anonymizováno], o pozemek se zajímavou polohou a dobrou dopravní dostupností v lukrativní části města [adresa], v bezprostřední blízkosti hlavního [Anonymizováno] na nároží [adresa] a [Anonymizováno]. Provedené dokazování indikuje však také to, že se jedná o pozemek zatížený poněkud problematickou právní historií, a s ní související zvýšenou pozorností ze strany veřejnosti a médií. O koupi pozemku projevila zájem žalovaná společnost [právnická osoba] (zaštítěná osobou [tituly před jménem] [jméno FO], renomovaného [Anonymizováno] cévního specialisty), neboť se jí ze zcela pochopitelných důvodů jevil jako vhodný pro podnikatelský záměr výstavby [Anonymizováno] centra. Obec tedy záměr prodeje pozemku této společnosti zveřejnila a toto zveřejnění mělo za následek, že o odkup pozemku projevila zájem též (v místním prostředí rovněž etablovaná) společnost [právnická osoba]. (žalobkyně), která jej také považovala za vhodný pro obdobný (nikoli však totožný) projekt výstavby polyfunkčního zdravotnického zařízení. Žalobkyně nabídla městu [adresa] vyšší kupní cenu než společnost [právnická osoba], a to o [částka] včetně DPH, avšak město [adresa] upřednostnilo nabídku s nižší nabídkovou cenou s odůvodněním, že vybudování kardiovaskulárního centra sleduje důležitý zájem města a jeho občanů.

33. Při právní kvalifikaci takto zjištěného skutkového stavu soud vyšel především z ustanovení § 38 zákona o obcích. Toto ustanovení ukládá obci v odstavci prvním povinnost využívat „[m]ajetek obce (…) účelně a hospodárně v souladu s jejími zájmy a úkoly vyplývajícími ze zákonem vymezené působnosti. Obec je povinna pečovat o zachování a rozvoj svého majetku. Porušením povinností stanovených ve větě první a druhé není takové nakládání s majetkem obce, které sleduje jiný důležitý zájem obce, který je řádně odůvodněn. (…)“. Poslední věta zvýšila faktickou samostatnost obce v ekonomické úvaze v oblasti hospodaření a ve své podstatě umožňuje obci realizovat téměř jakékoli rozhodnutí v oblasti hospodaření podle její svobodné vůle, a to i rozhodnutí na první pohled neekonomické. I tato relativně široká samostatnost má však své limity: obec musí svůj postup a své rozhodnutí objektivně a kvalitně odůvodnit, tedy specifikovat a argumentačně obhájit onen důležitý zájem obce, kvůli kterému odsunula ekonomické hledisko až na druhé místo. Tento důležitý zájem obce by pak měl zapadat do výkonu samostatné působnosti obce, tedy do plnění jejích úkolů ve vztahu ke svým občanům. Kritéria hospodárnosti a účelnosti nakládání s obecním majetkem je potřeba vždy vztahovat ke způsobu dosahování konkrétního cíle, který si obec v rámci ústavně garantovaného práva na samosprávu sama vytkne. V obecné rovině proto soud plně souhlasí s žalovaným městem [adresa] v jím opakovaně akcentované připomínce, že obec se při užívání majetku, které patří do její samostatné působnosti definované v § 35 zákona o obcích, nachází ve srovnatelném postavení jako jakýkoli jiný soukromoprávní subjekt. Na rozdíl od těchto soukromoprávních entit si však obec nestanovuje zájmy a úkoly zcela autonomně, a proto je i užívání majetku obce omezeno mantinely, z nichž některé jsou definovány jednoznačně zákonem, jiné, jako například právě § 38 zákona o obcích, nemají povahu „tvrdých“ ustanovení a zákonodárce v nich používá relativně neurčité právní pojmy jako „účelnost a hospodárnost“, „zachování a rozvoj majetku“ nebo „jiný důležitý zájem obce“, které následně soud naplňuje konkrétním obsahem, v návaznosti na individuální případ, v rámci své soudní diskrece. Je pochopitelně ke zvážení de lege ferenda, zda by si majetkové dispozice obce, jimiž se obec majetku pomyslně zbavuje, nezasloužily podrobnější právní úpravu jako ty dispozice, jimiž obec majetek nabývá (viz nesrovnatelně podrobnější a komplexnější zákonná úprava zadávání veřejných zakázek financovaných z veřejných rozpočtů), soudům však v žádném případě nepřísluší role zákonodárce a existující právní normy a z nich plynoucí povinnosti, jakkoli stručné a nedokonalé se mu mohou zdát, svou činností rozhodně dotvářet nemůže (na což opět opakovaně a dlužno říci přiléhavě poukazovalo město [adresa]).

34. Ačkoli § 38 zákona o obcích ve svém odstavci čtvrtém vztahuje důvody neplatnosti právního jednání konkrétně jen na specifické případy ručení obce za závazky jiných osob uvedené v § 38 odst. 3 téhož zákona, není pochyb o tom, že nesplní-li obec povinnost uvedenou v § 38 odst. 1 zákona o obcích, její jednání může být posouzeno jako neplatné podle § 580 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „občanský zákoník“), který upravuje hlavní důvody neplatnosti. Neplatné je přitom podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Platnost kupní smlouvy ze dne [datum], kterou město [adresa] uzavřelo se společností [právnická osoba] v režimu § 2079 an. občanského zákoníku a kterou se „(…) prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě (tedy předmětný pozemek), a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu“, bylo proto nutné v řízení o určení vlastnického práva posoudit jako otázku předběžnou.

35. Právní rámec souzené věci je dále vymezen § 39 zákona o obcích. Odstavec první tohoto ustanovení zakotvuje povinnost obce zveřejnit „[z]áměr obce prodat, směnit, darovat, pronajmout, propachtovat nebo vypůjčit hmotnou nemovitou věc nebo právo stavby anebo je přenechat jako výprosu a záměr obce smluvně zřídit právo stavby k pozemku ve vlastnictví obce (…) po dobu nejméně 15 dnů před rozhodnutím v příslušném orgánu obce vyvěšením na úřední desce obecního úřadu, aby se k němu mohli zájemci vyjádřit a předložit své nabídky. Záměr může obec též zveřejnit způsobem v místě obvyklým. Pokud obec záměr nezveřejní, je právní jednání neplatné. Nemovitá věc se v záměru označí údaji podle zvláštního zákona platnými ke dni zveřejnění záměru.“. Podle § 39 odst. 2 zákona o obcích se při tomto úplatném převodu majetku „(…) cena sjednává zpravidla ve výši, která je v daném místě a čase obvyklá, nejde-li o cenu regulovanou státem. Odchylka od ceny obvyklé musí být zdůvodněna, jde-li o cenu nižší než obvyklou. Není-li odchylka od ceny obvyklé zdůvodněna, je právní jednání neplatné.“. Ustanovení § 39 zákona o obcích tak patří do druhé jmenované skupiny zákonných ustanovení s jasným obsahem, které prostřednictvím formalizovaného procesu zveřejnění záměru prodeje majetku sleduje, aby hospodaření s majetkem obce bylo průhledné a přístupné široké veřejnosti. Jeho cílem a účelem tedy je zajistit informovanost občanů obce o dispozicích s obecním majetkem a zajistit, aby veškerá právní jednání i jiné úkony probíhaly transparentně, aby se o nich občané předem a včas dozvěděli, aby mohli upozornit na hrozící pochybení či nesprávné hospodaření obce a aby všichni potenciální zájemci o koupi obecního majetku měli rovnou příležitost vstoupit do nabídkového řízení. Zveřejnění záměru obce je přitom předpokladem platnosti následně učiněného právního jednání.

36. Co se týče dodržení pravidel postupu podle § 39 zákona o obcích, soud konstatuje, že město [adresa] formálně dostálo všem povinnostem v tomto ustanovení zakotveným a záměr prodeje pozemku předem vybranému zájemci řádně vyvěsilo na úřední desku, a to v období od [datum] a do [datum], tj po dobu 20 dnů. O tom ostatně ani nebylo v souzené věci sporu, byť se opakovaně objevovaly námitky poukazující na to, že lhůta pro zveřejnění záměru končila pouhý jeden den před konáním zastupitelstva, které mělo uzavření kupní smlouvy schválit; k tomu se nicméně soud vyjádří v dalších částech odůvodnění tohoto rozhodnutí. Ani pochybení města [adresa] spočívající v nepravdivé či neaktualizované informaci na webových stránkách o tom, že se ke zveřejněnému záměru nikdo nevyjádřil, ač tak ve skutečnosti dne [datum] učinila žalobkyně, by svou intenzitou a dopady dle mínění soudu neplatnost kupní smlouvy pro rozpor s § 39 odst. 1 obecního zřízení izolovaně (samo o sobě) založit nemohlo. V průběhu řízení nezazněly ani námitky, že by snad předmět prodeje (pozemek) nebyl označen údaji podle zvláštního zákona platnými ke dni zveřejnění záměru. Konečně město [adresa] dostálo i povinnosti zakotvené v § 39 odst. 2 zákona o obcích, neboť při úplatném převodu pozemku kupní smlouvou sjednalo kupní cenu vyšší než tu, která je podle odborného posouzení znaleckým ústavem [právnická osoba]. v posudku č. 6876/2022 v daném místě a čase obvyklá.

37. Soud nicméně dospěl k závěru, že kupní smlouva je absolutně neplatná ve smyslu § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neboť město [adresa] při jejím uzavírání porušilo § 38 odst. 1 zákona o obcích a nedostálo povinnosti nakládat s obecním majetkem s péčí řádného hospodáře. Toto ustanovení, jak již bylo zmíněno, soud řadí do kategorie právních norem, které nemají jasně definovanou dispozici a soud tak literu zákona naplňuje konkrétním obsahem v návaznosti na konkrétní případ. Soud rekapituluje, že § 38 odst. 1 věta první a druhá zákona o obcích požaduje, aby byl majetek obce využíván účelně a hospodárně, v souladu se zájmy obce a úkoly vyplývajícími z vymezené působnosti, a aby obec usilovala o zachování a rozvoj svého majetku. Z těchto povinností pak existuje výjimka ve větě třetí, podle které porušením povinností stanovených ve větě první a druhé není takové nakládání s majetkem obce, které sleduje jiný důležitý zájem obce, který je řádně zdůvodněn. Ačkoli tedy maximální zisk nemusí být hlavní a jediné kritérium pro rozhodování, komu z více zájemců obecní majetek prodat, existuje-li jiný důležitý zájem obec, zákon o obcích i ustálená judikatura klade důraz na jasné a přezkoumatelné deklarování a odůvodnění takového jiného důležitého zájmu. Je tedy na obci, aby předně prokázala, že tento zájem spadá do kategorie zájmů důležitých, dále že skutečně v daném místě a čase existuje (existoval) a konečně, proč případně převažuje nad dalšími v úvahu přicházejícími (jinými) důležitými zájmy obce. Pouhé konstatování existence takového jiného důležitého zájmu literu § 38 zákona o obcích naplňuje toliko formálně, nikoli však také materiálně. Z tohoto důvodu také soud v tomto řízení procesně směřoval žalované město [adresa] ke splnění povinnosti tvrdit a prokázat, že zájem na vybudování [Anonymizováno] centra, respektive rozšíření kapacity zdravotní péče v oblasti [Anonymizováno] medicíny, skutečně v době schválení záměru prodeje pozemku existoval, že tento zájem převažuje nad jinými zájmy (v oblasti poskytování zdravotní péče) a že jej město [adresa] také jasně deklarovalo [§ 101 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., ve spojení s § 118a odst. 1 a 3 téhož zákona]. Provedené dokazování nicméně soud v žádném výše uvedeném směru nepřesvědčilo.

38. V prvé řadě dává soud za pravdu žalobkyni, že zájem na vybudování [Anonymizováno] centra či i jen obecně zájem na rozšíření stávající sítě služeb v oblasti [Anonymizováno] medicíny není výslovně a jednoznačně obsažen v žádném veřejně přístupném „strategickém dokumentu“, na které se žalovaní odkazovali (jejichž obsah je v podrobnostech shrnut výše). Ačkoli se některé z dokumentů skutečně výslovně zmiňují o lékařské péči, která je v regionu obecně a dlouhodobě vnímána jako nedostatečná, ve všech případech se jedná buď přímo o tzv. lékaře primární péče (tj. praktického lékaře pro dospělé, praktického lékaře [právnická osoba] a dorost, stomatologa a gynekologa), nebo o lékaře jiné odborné specializace než kardiologa/angiologa (a to konkrétně psychiatra a dětského psychiatra). Ve strategických dokumentech dále sice lze nalézt zmínky o nutnosti zajistit dostatečnou síť ambulantních specialistů, avšak bez toho, aniž by některé specializace byly výslovně akcentovány oproti jiným. Jakkoli se dále některé strategické dokumenty zmiňují o nárůstu úmrtí na kardiovaskulární choroby a na jejich dominantní pozici ve statistice mortality, nepromítly se tyto výsledky přímo a výslovně do konkrétního cíle města [adresa]. Nelze se přitom znovu řečnicky nezeptat: Je-li obava z [Anonymizováno] chorob a úmrtí na ně skutečně podložena „tvrdými daty“, proč se zájem na podpoře právě této oblasti zdravotnictví neodrazil v politice města a jeho strategických dokumentech ex ante, ale proč se tak stalo až ex post při projednávání záměru předloženého ze strany společnosti [právnická osoba]?

39. Na tomto místě považuje soud za potřebné reagovat na opakovaně uplatňovanou námitku, že soud formulací procesního poučení [§ 101 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., ve spojení s § 118a odst. 1 a 3 téhož zákona] tvrdit a prokázat, že zájem na vybudování [Anonymizováno] centra převažoval v době schválení záměru nad jinými zájmy (v oblasti poskytování zdravotní péče) a že jej město [adresa] také jasně deklarovalo, zasáhl do jeho práva na samosprávu, garantovaného čl. 101 odst. 4 Ústavy. K tomu soud uvádí, že ačkoli ani v nejmenším nezpochybňuje (veskrze obecnou) tezi, že „základem svobodného státu je svobodná obec“ a „právě hospodaření se svým majetkem samostatně na vlastní účet a vlastní odpovědnost je atributem samosprávy“, kterou uvedl Ústavní soud v nálezu ze dne 9. 7. 2003, sp. zn. Pl. ÚS 5/03), nelze přehlédnout, že kontext, v němž byla citovaná úsloví použita, je poněkud odlišný od kontextu posuzované věci, a tudíž odkaz města [adresa] na tento nález není plně přiléhavý. Ve věci, kterou posuzoval Ústavní soud, došlo k situaci, kdy § 3 a § 6 zákona č. 290/2002 Sb., o přechodu některých dalších věcí, práv a závazků České republiky na kraje a obce, občanská sdružení působící v oblasti[Anonymizováno]tělovýchovy a sportu a o souvisejících změnách a o změně zákona č. 157/2000 Sb., o přechodu některých věcí, práv a závazků z majetku České republiky, ve znění zákona č. 10/2001 Sb., a zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů, přikázal krajům nejen vlastnictví určitých věcí, ale také postavení dlužníka v určitých závazkových soukromoprávních vztazích, což by zajisté vůči jiným osobám učinit nemohl. Ústavní soud toto ustanovení zrušil, neboť dospěl k závěru, že „(…) nesplňuje ve vztahu ke všem principem proporcionality požadovaným komponentům podmínky omezení základního práva“. Právě zmíněný princip proporcionality je v souzené věci klíčový. Zdejší soud nemá za to (a ani mu není známo, že by takto judikoval v minulosti Ústavní soud), že požadavek řádného odůvodnění „jiného důležitého zájmu“, který převažuje nad zájmem maximalizovat zisk z dispozice s obecním majetkem, tedy právě ono zákonné omezení samostatné působnosti ustanovením § 38 odst. 1 zákona o obcích, je disproporční vůči právu obce na samosprávu. Stejně tak se nedomnívá, že je vůči právu na samosprávu disproporční, má-li soud pravomoc přezkoumat existenci a kvalitu odůvodnění takového rozhodnutí. Jinými slovy, relativně široká dispoziční pravomoc obce v nakládání s obecním majetkem nesmí sklouznout ve faktickou svévoli, a její soudní přezkum v mantinelech stanovených právě ustanovením § 38 odst. 1 zákona o obcích (jakkoli velmi široce vymezených) je legitimním a i z hlediska Ústavou zaručených práv proporcionálním nástrojem, který má takové svévoli předejít či zabránit.

40. Absentující (veřejná) deklarace zájmu na vybudování vaskulárního centra či i jen rozšíření kapacity lékařské péče v oblasti [Anonymizováno] medicíny, by tedy sama o sobě a bez dalšího nemusela být důvodem pro závěr, že takový zájem neexistuje nebo v neexistoval v době, kdy se o prodeji pozemku rozhodovalo, a to nikoli pouze proto, že obec skutečně žádnou zákonnou povinnost definovat a zveřejňovat „důležité zájmy“ nemá. V souzené věci by nicméně opačná situace postavila město [adresa] do zcela jiné polohy, ať už z hlediska důvěryhodnosti, tak z hlediska důkazní pozice v tomto řízení. Jinak řečeno, pokud by město [adresa] otevřeně a veřejně takový zájem deklarovalo, a navíc by tak učinilo s dostatečným předstihem před schválením a zveřejněním záměru žalované společnosti [právnická osoba], předešlo by spekulacím nad neodbytnou otázkou, co existovalo dříve. Snadno by tedy rozptýlilo pochybnosti, zda onen „důležitý zájem“ nebyl dodatečně účelově „dotvořen“ tak, aby se potkal se záměrem naposledy uvedené společnosti, k němuž se však následně objevil záměr konkurenční. Vzhledem k tomu, že proces schvalování záměru není ani tolik „(izolovaným) momentem“ jako spíš „(časovým) úsekem“, z pohledu soudu by postačovalo prokázat existenci tohoto zájmu k jakémukoli okamžiku v rámci tohoto úseku. Tak ostatně znělo i procesní poučení [§ 101 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., ve spojení s § 118a odst. 1 a 3 téhož zákona], kterého se při soudním jednání dne 15. 2. 2024 žalovanému 1. dostalo ze strany soudu; to nehovořilo o (okamžiku) zveřejnění záměru, ale o (procesu) schválení záměru. Žalovanému městu [adresa] se však existence jiného důležitého zájmu nepodařilo prokázat ve vztahu k žádnému z dílčích momentů procesu schvalování záměru. Výše popsaná pochybnost tedy přetrvává a je umocněna i celkovým kontextem věci, v němž některé specifické okolnosti lze jen stěží ignorovat.

41. V prvé řadě se soud nemůže ubránit konstatování (jakkoli si je vědom toho, že v tomto směru již jde nad rámec své přezkumné pravomoci), že ačkoli rozhodnutí města [adresa] prodat pozemek společnosti [právnická osoba] formou tzv. adresného záměru předem vybranému zájemci není bez dalšího nedovoleným postupem, jako právní nástroj pro prodej dotčeného pozemku se mu nejeví jako vhodný. Uvažuje-li město [adresa] o prodeji pozemku, který lze bez pochybností označit slovem „lukrativní“, mělo by mít jasnou představu o prioritách pro jeho využití, tedy o tom, co by se mělo na pozemku vybudovat a k čemu by to mělo sloužit (kdy není přirozeně vyloučeno, aby takových priorit bylo více). Tyto priority by se ideálně měly potkávat s (veřejně) deklarovanými cíli nebo být alespoň veřejnosti (samostatně) prezentovány a následně by se měly vtělit do předem jasně a srozumitelně definovaných kritérií pro výběr z vícero zájemců tak, aby byl zajištěn nejen co nejširší jejich okruh, ale zejména férová soutěž mezi nimi. Jakkoli má žalovaný 1. pravdu v tom, že definování kritérií okruh potenciálních zájemců z povahy věci omezuje, otázkou je, zda jej omezuje více než adresný záměr prodeje předem vybranému jedinému zájemci. To se ostatně projevilo i v souzené věci, kdy prioritu využití pozemku de facto stanovila sama společnost [právnická osoba] tím, že vytyčila oblast, v níž se bude o pozemek pomyslně soutěžit (tedy zdravotnictví, potažmo poskytování lékařské péče v oblasti [Anonymizováno] medicíny). Žalobkyně přitom teoreticky mohla předložit záměr, který by se týkal některé jiné veřejně prospěšných oblasti (školství, sociální služby, kultura, sport aj.), ten by však pravděpodobně byl (také) pomyslně shozen ze stolu s obdobným odůvodněním, tedy že není „totožný“ a dokonce ani „srovnatelný“ se záměrem společnosti [právnická osoba], byl-li takto označen i záměr žalobkyně směřující do sféry zdravotnictví (jakkoli nikoli přímo do oblasti [Anonymizováno] medicíny). Soud přitom lidsky rozumí žalobkyni, odhadovala-li, že prioritou města [adresa] pro využití pozemku je oblast zdravotnictví, a přizpůsobila-li tomu zaměření záměru svého (s tím, že k jeho zpracování měla podstatně méně času než žalovaná 2., což se logicky muselo odrazit i na jeho podobě a kvalitě). Že priority využití předmětného pozemku město [adresa] vůbec nevytyčilo, případně pokud ano, otevřeně je nedeklarovalo, indikuje nejen to, že na ně v rámci své procesní obrany neodkázalo, ale napovídá tomu i vystoupení zastupitele [tituly před jménem] [jméno FO], který poukázal na to, že se mu v minulosti na dotazy, co s pozemkem město zamýšlí, nedostalo uspokojivé odpovědi. Jak ale bylo uvedeno již v úvodu tohoto odstavce, soud si je vědom, že zákon o obcích neukládá obci výslovnou povinnost vytyčit a zveřejnit své priority, a tedy vše, co bylo uvedeno, může mít validní konsekvence toliko v politické odpovědnosti zastupitelů a dalších funkcionářů obce vůči jejich voličům.

42. Ani v (ničím přesvědčivě neodůvodněné) překotnosti rozhodování o schválení záměru prodat pozemek předem vybranému zájemci nelze spatřovat samo o sobě porušení zákona, neboť jak již bylo uvedeno, z materiálního hlediska město [adresa] dodrželo lhůtu ke zveřejnění záměru uvedenou v § 39 odst. 1 zákona o obcích. Tlak na rychlost schválení záměru společnosti [právnická osoba] je však očividný nejen z vyjádření odborů města [adresa], z nichž některá se datují ještě před zveřejněním záměru (byť používají textaci „zveřejněný záměr“), ale i konáním zastupitelstva hned následujícího dne po uplynutí lhůty pro zveřejnění záměru, na který podle všeho žalobkyně nebyla, na rozdíl od [tituly před jménem] [jméno FO], osobně pozvána, a kdy navíc materiál prezentující konkurenční nabídku s názvem „Doplnění informací k bodu č. [hodnota] majetkoprávní problematiky – „[právnická osoba] st. p. č. [Anonymizováno] (nároží [adresa]/[Anonymizováno]“)“ byl zastupitelům i veřejnosti dán k dispozici těsně před konáním zastupitelstva. Ač opět ani jedna z těchto skutečností nezakládá bez dalšího porušení zákona o obcích, soud se opět nemůže ubránit konstatování, že se jedná o postup nevhodný a nepochopitelný. Před soudem nezazněly žádné objektivní důvody, pro které prodej pozemku musel proběhnout tak kvapně, snad s výjimkou nepříliš přesvědčivého vysvětlení zastupitele [tituly před jménem] [jméno FO] (hnutí [adresa]), kterého se dostalo opoziční zastupitelce [tituly před jménem] [jméno FO] (hnutí [Anonymizováno]) na jednání zastupitelstva, že město [adresa] (parafrázováno) takto postupuje přeci zcela běžně. Tlak na přijetí rozhodnutí o prodeji pozemku „[právnická osoba]“ tedy byl patrný i z průběhu jednání zastupitelstva, respektive z projevů jednotlivých zastupitelů či zaměstnanců. Zřetelně a vícekrát zazněly apely na poskytnutí větší časové dotace pro prostudování obou záměrů a pro jejich pečlivé a spravedlivé porovnání, avšak nebylo jim vyhověno. V tomto směru soudu opět nezbývá než projevit vůči námitkám (opozičních) zastupitelů plné pochopení, neboť s ohledem na složitost obou záměrů se jeví doba, kterou měli k dispozici pro jejich prostudování, neřkuli k porovnání, jako zcela nedostačující i jen pro hlubší zamyšlení se nad případnými silnými či slabými stránkami toho kterého řešení, natož k prověření skutečné existence takových výhod či nevýhod. To vše tedy přispívá k dojmu, že ať již bylo prioritou města [adresa] cokoli, zcela jistě to nebyla transparentní a férová soutěž mezi společností [právnická osoba] a společností [právnická osoba]., neřkuli mezi dalšími v úvahu přicházejícími zájemci o koupi pozemku.

43. Na tomto místě soud rovněž poznamenává, že zastupitel [tituly před jménem] [jméno FO] (hnutí [adresa]) otevřeně připustil, že je poměrně běžnou praxí při prodejích obecních pozemků, že lhůta ke zveřejnění adresného záměru končí den před konáním toho zasedání zastupitelstva, na němž se má projednávat a schvalovat, což město [adresa] následně podpořilo „Statistikou prodejů pozemků města v letech 2020-2023“. K tomu soud uvádí, že takový postup nemusí být v nepořádku tam, kde se konkurenční nabídka vůbec nepředpokládá, typicky v situacích sporných vlastnických vztahů (například o průběhů hranic pozemků) končících dohodou stran, kde tlak na rychlost přijetí usnesení a potažmo tlak na definitivní vyřešení sporu smysl dává. Ve vztahu k prodeji pozemku, o jehož koupi se dá důvodně předpokládat zájem ze strany více subjektů, nejenže jde o postup vhodný méně (nepřímo úměrně lukrativnosti pozemku), ale jde také o poněkud překvapující přiznání, nota bene má-li sloužit žalovanému 1. na obranu.

44. Procesní obrana města [adresa] v tomto řízení je přitom obsáhlá a detailní, v kontrastu s poměrně lapidárním odůvodněním při samotném schvalování rozhodnutí prodat pozemek předem vybranému zájemci přímo na zastupitelstvu obce dne [datum]. Vezme-li soud jako příklad dvaatřicetistránkové vyjádření města [adresa] ze dne 18. 3. 2024, to sice z podstatné části obsahuje argumenty na podporu autonomie obce při nakládání s majetkem, avšak zhruba deset stran věnuje porovnání obou nabídek, úvahám nad jednotlivými „důležitými zájmy“ či kritérii, výhodám a nevýhodám nabídek, jejich přednostem a nedostatkům. S politováním soud konstatuje, že tyto úvahy se měly v takto detailní podobě navenek projevit před rozhodnutím o prodeji pozemku, nikoli až po něm; dodatečné doplnění důvodů, proč město [adresa] upřednostnilo nabídku s nižší cenou, tedy ničeho nemůže zvrátit na faktu, že rozhodnutí v podobě, v jaké bylo přijato na jednání zastupitelstva, přezkoumatelné nebylo, a nemůže tuto nepřezkoumatelnost ex post zhojit.

45. Soud považuje za vhodné se zastavit také u metodických materiálů vydaných ministerstvem, stejně jako u jeho „dobrozdání“ v přípisu ze dne 4. 3. 2024, č. j. [Anonymizováno], na dotaz města [adresa], jimiž podporuje žalovaný 1. svou procesní pozici. Výklad právních norem v metodických pokynech a příručkách vydaných ústředním orgánem státní správy, případně orgánem, jemuž přísluší dohled nad výkonem obecní samosprávy, je učebnicovým příkladem tzv. interního výkladu, který je závazný pouze po tzv. služební linii v rámci určité organizace, a to směrem dolů od vykládajícího subjektu; není to tedy výklad, který by soudy měly povinnost vzít bez dalšího za svůj. Pokud jde o ono „dobrozdání“, soud na něj nahlíží rovněž kriticky, a to proto, že dotaz směřující k ministerstvu je formulován způsobem, který selektivně akcentuje ty stránky postupu města [adresa], vůči nimž skutečně ničeho namítat nelze, a naopak zcela opomíjí ty aspekty, které lze označit za přinejmenším nevhodné a problematické. Jakkoli je tedy soud schopen dosáhnout s ministerstvem shody více méně ve všech dílčích odpovědích na položené otázky včetně (obecně formulovaného) závěru o tom, že žalovaný 1. nebyl povinen přijmout nabídku s vyšší kupní cenou, finální posouzení otázky, zda rozhodnutí města [adresa] vykazovalo znaky libovůle či diskriminace a zda město [adresa] nevybočilo z mezí zákona, zodpověděl tímto rozhodnutím sám jakožto orgán, který je k tomu jako jediný povolán.

46. Pro úplnost dále soud připomíná, že v průběhu řízení nevyvstaly pochybnosti o tom, že společnost [právnická osoba] nabídla kupní cenu, která převyšovala tzv. cenu obvyklou; pasáže týkající se odchylky od ceny obvyklé jsou proto mimoběžné s podstatou sporu, neboť jeho jádrem byla odpověď na otázku, zda obec učinila maximum pro zachování a rozvoj svého majetku, tedy zda postupovala s péčí řádného hospodáře. Stejně tak soud v žádném momentu probíhajícího soudního řízení nepředestřel právní názor, z něhož by bylo možné dovodit, že zveřejnění záměru prodeje pozemku společnosti [právnická osoba] bylo spojeno s povinností tuto majetkovou dispozici také realizovat. Soud se tedy nezabýval právní povahou zveřejněného záměru, neboť do této roviny nemířila ani žalobní argumentace; nemá nicméně důvod nesouhlasit s právním názorem žalovaného 1., že se jedná o „specifický veřejnoprávní akt, s nímž zákon nespojuje povinnost obce záměrovanou dispozici uskutečnit“, případně s právním názorem ministerstva formulovaném v metodice, že jde o „informativní úkon v oblasti veřejného práva, na jehož základě mohou případní zájemci iniciovat smluvní proces směřující k uzavření obcí zamýšlené smlouvy“. Připomíná nicméně, že město [adresa] mělo v průběhu schvalování předmětného adresného záměru vícero příležitostí tento proces „zastavit“ nebo alespoň „zbrzdit“ (viz hojné námitky zastupitelů, aby věc byla s ohledem na svou povahu a specifika, žádající se větší časovou dotaci, přesunuta na další zasedání zastupitelstva) a případně zvolit jinou formu iniciace předsmluvního a smluvního procesu, přesto tak neučinilo. Ve věci tedy není podstatné, nakolik město [adresa] mohlo nebo mělo předmětnou dispozici s pozemkem uskutečnit, ale to, že ji nakonec uskutečnilo, a to způsobem nenaplňujícím materiální podstatu § 38 odst. 1 zákona o obcích. Konečně, předmětem sporu nebylo ani to, že nabídka žalobkyně splnila ty podmínky, které byly výslovně vtěleny do dokumentu ze dne 30. 5. 2023, č. j. [č. účtu] (pro připomenutí: „úhrada kupní ceny ve výši [částka], nákladů spojených s převodem a DPH v sazbě 21 %, zřízení předkupního práva jako právě věcného ve prospěch města [adresa], a to do okamžiku předložení dokladu opravňujícího stavebníka užívat na pozemku deklarovanou stavbu, a zřízení služebnosti ve prospěch města [adresa] spočívající v právu průchodu“, nikoli však „schopnost sám provozovat či ve spojení s jinými subjekty zdravotnické zařízení“, „zajištění dostupnosti nabízené zdravotní péče v [adresa]“, „dispozice zdravotnickým personálem samostatně nebo ve spojení s jinými subjekty“ nebo „krytí služeb zdravotními pojišťovnami“), zveřejněného na úřední desce města [adresa], a že tedy nebyl důvod pro její automatické vyřazení bez věcného porovnání. Argumentaci žalovaného 1., včetně odkazů na rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, proto soud vnímá dílem jako pouhou hypotetickou polemiku bez přímého vztahu k projednávané věci, dílem jako opožděné odůvodnění svého rozhodnutí (viz tabulka, která je součástí vyjádření ze dne 18. 3. 2024, v níž žalovaný 1. provedl porovnání obou záměrů mj. i co do „splnění podmínek“).

47. Závěrem soud dodává, že v žádném směru nehodnotil oba konkurenční podnikatelské záměry, jejich kvalitu, erudovanost, promyšlenost a propracovanost, soulad s územním plánem, právními předpisy zabývajícími se provozem zdravotnických zařízení či dostatečnost garance za poskytování služeb v budoucnu. Pokud by tak učinil, jednak by toto řízení zahltil detaily, které nemají vliv na hlavní podstatu sporu, jednak by na sebe atrahoval úkol, kterého se mělo a má primárně zhostit město [adresa], jak mu bylo také z jeho strany, s odkazem na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu opakovaně (byť ne vždy zcela přiléhavě) připomínáno. Soud se záměrně nevyjadřoval ani k procesu poskytování informací podle informačního zákona, neboť přezkum této problematiky konec konců ani nepatří do jeho pravomoci (nadto žadatelem o informaci nebyla žalobkyně).

48. Konečně soud ujišťuje žalovaného 2., že ani v nejmenším nepochybuje o tom, že pro jakékoli město v České republice by bylo vybudování [Anonymizováno] centra nejvyšší evropské úrovně jedinečným přínosem. Společnost [právnická osoba] však bohužel v tomto řízení sklízí negativní důsledky pochybení žalovaného města [adresa], ačkoli ona sama žádné zákonné ustanovení neporušila. Obdobně nemá soud ani pochybnosti o tom, že existuje mnoho dalších subjektů (žalobkyni nevyjímaje), z jejichž podnikatelské činnosti může město [adresa] získat v budoucnu prospěch pro své občany; nejedná se přitom jen o činnosti směřující do oblasti zdravotnictví. Odhalení tohoto potenciálu je ovšem možné pouze tehdy, dostanou-li k tomu všechny subjekty rovnou příležitost.

49. To se však v souzené věci nestalo, a proto soud vyslovuje, že kupní smlouva uzavřená dne [datum] mezi městem [adresa] a společností [právnická osoba] je absolutně neplatná, neboť v procesu jejího uzavření město [adresa] nepostupovalo s péčí řádného hospodáře. Účinky neplatnosti kupní smlouvy přitom působí ex tunc, tedy již od samého okamžiku jejího uzavření. Soud proto tímto rozsudkem určuje (deklaruje), že vlastníkem pozemku nadále (a kontinuálně) je město [adresa].

50. Podle § 142a odst. 1 o. s. ř., platí, že žalobce, který měl úspěch v řízení o splnění povinnosti, má právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, jen jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu výzvu k plnění. Tuto povinnost žalobkyně splnila toliko vůči žalované 1., nikoli však vůči žalované 2. Ustálená judikatura se nicméně k aplikaci shora uvedeného ustanovení staví zdrženlivě. V usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2015, sp. zn. [spisová značka], se podává: „Má-li totiž být naplněn účel občanského soudního řízení, je nezbytné při respektování zásady rovnosti účastníků před soudem (…) posuzovat otázku případného (ne)přiznání práva na náhradu nákladů řízení s akcentem na hledisko vyvážené ochrany základních práv dotčených osob (žalobce a žalovaného). V tomto směru nelze izolovaně posuzovat (jen) to, zda žalobce způsobem určeným ustanovením § 142a o. s. ř. vyzval žalovaného k plnění, nýbrž je nezbytné přihlédnout i k dalším okolnostem konkrétní věci, zejména pak k povaze (a výši) uplatněné pohledávky (za účelem uvážení, zda vskutku při naplnění obecné míry obezřetnosti lze uvažovat o opomenutí dlužníka), k postoji dlužníka k (následně) uplatněné pohledávce, jakož i k reakci dlužníka na zahájení soudního řízení a doručení žaloby. Jinými slovy, jelikož pro rozhodování o náhradě nákladů řízení je rozhodující stav v době vyhlášení (vydání) rozhodnutí soudu, nebude absence výzvy podle ustanovení § 142a o. s. ř. zásadně důvodem pro nepřiznání náhrady nákladů řízení v případech, kdy žalovaný (dlužník) ani po doručení žaloby dluh nezaplatí, popřípadě jinak nepřivodí jeho zánik (viz např. započtením). Není-li totiž dlužník ochoten (nebo schopen) existující dluh ve lhůtě odpovídající ustanovení § 142a o. s. ř. zaplatit […], není dán sebemenší důvod sankcionovat pochybení věřitele, jde-li o absenci předžalobní výzvy k plnění.“. Ačkoli se uvedené usnesení týkalo řízení, jehož předmětem bylo peněžité plnění, jeho závěry lze analogicky aplikovat i v souzené věci, neboť ani v ní nedaly subjekty v procesní pozici žalovaných (ani) po zahájení řízení najevo, že by snad hodlaly nárok žalobkyně uznat a kupní smlouvu spolu s jejími účinky odklidit. V této souvislosti soud doplňuje, že nesprávné právní hodnocení nároku, z nějž domnělá povinnost vychází, či nesprávné označení právních prostředků obrany či prostředků nápravy, není důvodem pro závěr, že předžalobní výzva nebyla platně učiněna přinejmenším vůči žalovanému městu [adresa].

51. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Náklady řízení sestávají jednak ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 000 Kč a dále z nákladů souvisejících se zastupováním žalobkyně advokátem. Soud postupoval dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Advokátka žalobkyně učinila ve věci deset úkonů právní služby [podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) advokátního tarifu - převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzvu ze dne 15. 9. 2023, návrh ve věci samé - žalobu, repliku k vyjádření žalovaného 1. ze dne 4. 12. 2023, návrh na doplnění dokazování ze dne 21. 3. 2024, repliku k vyjádření žalovaných ze dne 12. 4. 2024, podání obsahující závěrečný návrh ze dne 21. 5. 2024 a účast na třech jednáních dne 15. 2. 2024 v délce 1 hodiny 58 minut, dne 16. 4. 2024 v délce 1 hodiny a 59 minut a dne 28. 5. 2024 v délce 1 hodiny a 48 minut]. Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon činí podle § 7 bod 6 advokátního tarifu 23 100 Kč (celkem 231 000 Kč) a dále jí podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za každý z těchto úkonů (celkem 3 000 Kč). Soud přiznal zástupkyni žalobkyně i náhradu za promeškaný čas v souvislosti s jednáními u soudu, a to za 6,5 hodiny (tj. 13 započatých půlhodin), v souhrnné výši 1 300 Kč (viz § 14 odst. 3 advokátního tarifu) a náhradu cestovních výloh v souvislosti s jednáním u soudu, a to ve výši 309 Kč (cesta na jednání dne 15. 2. 2024 z [adresa] a zpět vlakem v trvání 2,5 hodiny), ve výši 341 Kč (cesta na jednání dne 16. 4. 2024 z [adresa] a zpět vlakem v trvání 2 hodin) a ve výši 306 Kč (cesta na jednání dne 28. 5. 2024 z [adresa] a zpět vlakem v trvání 2 hodiny), celkem tedy 956 Kč. Celkem náklady žalobkyně (včetně DPH ve výši 21 % z odměny a náhrad advokátky ve výši 49 613,76 Kč) představují částku 290 869,76 Kč. Soud jako úkon právní služby neuznal vyjádření žalobkyně ze dne 4. 12. 2023 k usnesení zdejšího soudu ze dne 4. 12. 2023, č. j. [spisová značka], kterým žalobkyně osvětlila rozpory ve svých podáních; podání totiž má být učiněno perfektní (srozumitelné) hned napoprvé.