22 C 330/2021 - 151

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl soudkyní Mgr. Petrou Vránovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený obecným zmocněncem [Jméno zmocněnce] bytem [Adresa zmocněnce] proti žalované: [Anonymizováno], IČO [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] pro zaplacení 60 000 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce na žalované domáhá zaplacení částky ve výši 30 600 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8.75 % ročně z částky 30 600 000 Kč za dobu od 1.9.2021 do zaplacení, se zamítá.

II. Žaloba, kterou se žalobce na žalované domáhá zaplacení částky ve výši 29 400 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8.75 % ročně z částky 29 400 000 Kč za dobu od 1.9.2021 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 3 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou ze dne 8. 10. 2021 u zdejšího soudu domáhal rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit mu částku ve výši 60 000 000 Kč s příslušenstvím, jako náhrady škody spočívající v ušlém zisku, která měla žalobci vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu Úřadu městské části [adresa], odboru výstavby, dopravy a životního prostředí (resp. odboru územního rozvoje a výstavby). Nesprávný úřední postup žalobce spatřoval jednak v nepřiměřené délce stavebního řízení, jednak v neformálním ujišťování pověřených osob stavebního úřadu o tom, že provádění stavby bylo legální, byť ve skutečnosti nebylo.

2. Z žalobních tvrzení vyplývá, že žalobce zahájil na základě stavebního povolení vydaného Úřadem městské části [adresa], odbor výstavby, dopravy a životního prostředí (dále jen „stavební úřad“) pod č. j. [Anonymizováno] ze dne 29. 7. 1993 terénní úpravy spočívající ve srovnání terénu pozemků parc. č. [Anonymizováno] při [adresa] (dále jen „Pozemek“) za účelem výstavby hotelu včetně vnitřního bazénu a přípojek vody, dešťové kanalizace, splaškové kanalizace, elektro a plynu (dále jen „Stavba“). Neboť stavební povolení nenabylo právní moci, byla mu uložena pokuta a zároveň bylo zahájeno řízení o odstranění stavby a řízení o dodatečném povolení stavby. Na základě pokynu stavebního úřadu žalobce provedl výstavbu opěrné zdi, která by bránila sesuvu půdy učiněných při terénních úpravách na Pozemku. Stavební úřad dne 5. 1. 1994 přerušil řízení, a to z důvodu podaných námitek manželů [jméno FO], které stavební úřad odkázal na občanskoprávní řízení. Žalobci zároveň uložil, aby se zdržel provádění veškerých stavebních prací na Pozemku. Dne 21. 2. 1994 stavební úřad uložil žalobci provést zabezpečovací práce na Pozemku, tento požadavek stavební úřad rozšířil dne 24. 5. 1994. Žalobce, vzhledem k náročnosti prací, nedodržel termíny stanovené stavebním úřadem a byl za to opakovaně sankcionován. Dne 6. 1. 1995 a 24. 5. 1996 stavební úřad uložil žalobci provést další zabezpečovací práce. Usnesením Městského soudu v [Anonymizováno] č. j. [spisová značka] ze dne 20. 12. 2000, v právní moci dne 24. 1. 2001, bylo řízení o námitkách manželů [jméno FO] zastaveno. Po ukončení občanskoprávního řízení se žalobce dotázal na stavebním úřadě o dalším postupu ve věci. Stavební úřad mu ústně sdělil, že v současné době nic nebrání tomu, aby pokračoval v započaté stavbě dle projektové dokumentace. Dne 24. 11. 2003 žalobce podal stavebnímu úřadu žádost o vyjádření k dalšímu postupu po odpadnutí překážky pro vydání nového stavebního povolení. Stavební úřad žalobci dopisem ze dne 28. 11. 2003 pouze sdělil, že zabezpečovací práce jsou v nezbytném rozsahu provedeny. Dne 24. 5. 2010 žalobce zaslal stavebnímu úřadu žádost o vyznačení nabytí právní moci stavebního povolení ze dne 29. 7. 1993, stavební úřad žalobci sdělil, že mu nelze vyhovět, neboť se v archivu nedohledaly potřebné dokumenty, a to přes to, že žalobce byl v období let 2007 až 2011 zaměstnanci stavebního úřadu utvrzován při ústních jednání spojených s místním šetřením konaných na místě stavby o souladu stavby s právními předpisy. Následně dne 12. 5. 2011, v návaznosti na kontrolní prohlídku ze dne 12. 5. 2011, vydal stavební úřad žalobci výzvu k bezodkladnému zastavení prací, neboť bylo zjištěno, že žalobce provádí stavební práce bez příslušného pravomocného rozhodnutí nebo opatření. Dne 4. 6. 2013 vydal stavební úřad rozhodnutí, kterým žalobci nařídil provedení nutných zabezpečovacích prací. Dne 4. 6. 2013 vydal stavební úřad rozhodnutí, kterým nařizuje nutné zabezpečovací práce, toto rozhodnutí bylo zrušeno a řízení zastaveno rozhodnutím Magistrátu města [Anonymizováno], odboru územního a stavebního řízení (dále jen „odvolací stavební úřad“). Dne 12. 6. 2013 stavební úřad vydal rozhodnutí, kterým nařizuje s okamžitou platností zastavit všechny stavební práce na stavbě. Dne 11. 11. 2013 vydal stavební úřad rozhodnutí o odstranění stavby hotelu a souvisejících přípojek, toto rozhodnutí bylo zrušeno Magistrátem města [Anonymizováno]. I nové rozhodnutí stavebního úřadu o odstranění stavby vč. přípojek ze dne 28. 6. 2016 bylo zrušeno odvolacím orgánem. Následně stavební úřad vydal rozhodnutí, kterým žalobci nařídil odstranění Stavby bez přípojek. Odvolací orgán rozhodnutí potvrdil dne 18. 4. 2018. Dne 8. 1. 2018 stavební úřad rozhodl samostatně o odstranění přípojek ke Stavbě, toto rozhodnutí odvolací orgán potvrdil dne 2. 5. 2018.

3. Žalobce v žalobě uvedl, že byl do roku 2010 opakovaně utvrzován, že stavební práce na Pozemku jsou legální. Správní orgány mají postupovat v rámci zásad ochrany práv nabytých v dobré víře, ochrany oprávněných zájmů osob a přiměřenosti zásahů do těchto práv. Pochybení pracovníků tak nemůže jít k jeho tíži. Stavební úřad navíc nerozhodoval v zákonných lhůtách, když celé řízení trvalo od roku 1993 do roku 2018, tedy 25 let. Domnívá se, že mu tím vznikla škoda, neboť mu ušel zisk, jenž by při obvyklém běhu událostí dosáhl výše 60 000 000 Kč.

4. Žalovaná se ve věci vyjádřila tak, že žalobou uplatněný nárok zcela neuznává. Žalobce dle ní neprokázal existenci jednotlivých předpokladů pro vznik odpovědnosti státu za škodu. Co se týče řízení o odstranění stavby hotelu z roku 1993, žalobce věděl, že stavba není povolena, přesto ve stavbě pokračoval, a to dokonce přes vydaný zákaz. Vlastní řízení bylo od 5. 1. 1994 do 24. 1. 2001 přerušeno pro předběžnou otázku vedenou u civilního soudu a dále bylo přerušeno od 31. 8. 2011 z důvodu, že žalobce podal žádost o dodatečné povolení stavby. Dne 11. 11. 2013 bylo rozhodnuto o odstranění stavby. Toto řízení bylo, po dvojím zrušení rozhodnutí stavebního úřadu, ukončeno rozhodnutím odvolacího stavebního úřadu dne 18. 4. 2018. Co se týče řízení o odstranění stavby přípojek, to bylo stavebním úřadem zahájeno (vyčleněno z původního společného řízení o odstranění stavby) dne 9. 11. 2016 a rozhodnutí ve věci bylo vydáno dne 8. 1. 2018 a bylo následně potvrzeno odvolacím stavebním úřadem dne 2. 5. 2018. Řízení tak i přesto, že žalobce postupoval obstrukčním způsobem, trvalo pouze 2 roky. Byť se tak správní orgány dopustily nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení, žalobce k těmto průtahům přispěl značnou měrou, a to svou nezákonnou stavební činností. K ujištění pracovníků stavebního úřadu žalovaná uvádí, že neformální sdělení stavebního úřadu nemohou nahradit pravomocné stavební povolení, ani prolomit rozhodnutí o nařízení zastavení stavebních prací. Jak vyplývá z rozsudku Krajského soudu v [Anonymizováno] č. j. [spisová značka] ze dne 13. 2. 2020, soud neshledal, že by stavební úřad žalobce od roku 2002 do roku 2010 opakovaně utvrzoval v přesvědčení o zákonnosti výstavby, naopak se jednalo o jednorázové pochybení pracovníků stavebního úřadu v roce 2007. Žalobcem tvrzený ušlý zisk nebyl nijak prokázán, navíc mezi škodou a řízeními u stavebního úřadu není příčinná souvislost. Ty byly zahájeny z důvodu protiprávního jednání žalobce, ve kterém pokračoval i přes zákazy stavebního úřadu. Pokud by tedy žalobce nezahájil stavbu protiprávně, nevznikla by žalobci jím tvrzená škoda.

5. V replice k vyjádření žalované žalobce uvedl, že mezi lety 2002 a 2010, tedy poté, co odpadla překážka přerušení, byl opakovaně utvrzován pracovníky stavebního úřadu v tom, že může pokračovat ve stavbě, předkládal jim projektovou dokumentaci a stavební deník. Odkázal na judikaturu Ústavního soudu k principu dobré víry jednotlivce ve správnost aktů veřejné moci. Správní orgány nerozhodovaly v zákonných lhůtách, když řízení trvalo 25 let.

6. Soud požádal stavební úřad o zapůjčení spisové dokumentace. Vzhledem k jejímu rozsahu, zaslal stavební úřad soudu podrobný přehled učiněných úkonů ve spise od roku 1993 do roku 2022, s tím, že v případě potřeby samotného spisu je vhodné upřesnit jakou část spisu soud vyžaduje.

7. Na jednání dne 18. 1. 2023 žalovaná setrvala na svém stanovisku, podala zároveň námitku promlčení nároku. Soud vyslovil právní názor, že žalobce uplatňuje náhradu škody ze dvou titulů, z nepřiměřené délky řízení a ze skutečnosti, že byl úředníky stavebního úřadu utvrzován o legálnosti stavby, byť tomu tak nebylo. Žalobce s tímto názorem vyslovil souhlas. Účastníci prohlásili za nesporné, že řízení trvalo od 25. 10. 1993 do 2. 5. 2018. K důkazu bylo přečteno rozhodnutí magistrátu města [Anonymizováno] ze dne 18. 11. 1993, oznámení o provedení kontrolní prohlídky ze dne 10. 10. 2007 a ze dne 14. 1. 2008, žádost o náhradu škody ze dne 10. 12. 2020, odpověď žalované k žádosti ze dne 28. 6. 2021 a rozsudek Krajského soudu v [Anonymizováno] č. j. [spisová značka]. Neboť skutková tvrzení žalobce byla nedostatečná, vyzval jej soud k doplnění tvrzení ohledně výše vzniklé škody a příčinné souvislosti mezi jednáním žalované a vzniklou škodou, neboť v případě uplatňování majetkové škody, v tomto případě ušlého zisku, je nutné tvrdit jednotlivé průtahy, jejich vztah k majetkové škodě a výši majetkové škody řádně odůvodnit (doložit).

8. Žalobce podáním ze dne 16. 3. 2023 doplnil žalobní tvrzení tak, že poté, co odpadla překážka přerušení řízení před stavebním úřadem, tj. dne 24. 1. 2001, měl stavební úřad do 24. 3. 2021 vydat rozhodnutí o dodatečném povolení stavby nebo odstranění stavby. To do 25. 4. 2018 neučinil, žalobce tak nemohl použít původní projektovou dokumentaci z roku 1993. Odkázal zároveň na judikaturu Ústavního soudu.

9. Ve věci bylo rozhodnuto rozsudkem ze dne 21. 4. 2023 č.j. [spisová značka], kterým soud žalobu zamítl. Soud jednak neshledal, že by neformální ujišťování žalobce v průběhu stavebního řízení o legálnosti stavby bylo možno považovat za nesprávný úřední postup. Dále pak soud konstatoval nepřiměřenou délku samotného řízení, které trvalo v období od 25. 10. 1993 do 18. 4. 2018, zároveň však konstatoval, že žalobce dostatečně určitě netvrdil výši vzniklé škody, kdy pouze uvedl, že by vznikl pravděpodobně ušlý zisk ve výšin 60 000 000 Kč při běžném chodu věcí. Krom toho soud konstatoval i absenci příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem státu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení, neboť škoda měla žalobci vzniknout pouze v důsledku toho, že prováděl stavební práce bez existence pravomocného stavebního povolení.

10. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání. Odvolací soud svým usnesením ze dne 6. 9. 2023 č.j. [spisová značka] rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

11. Odvolací soud zejména konstatoval, že žalobce uplatňuje nárok na náhradu škody ve výši 60 000 000 Kč ze dvou titulů. Jednak na základě nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce stavebního řízení, jednak na základě neformálního ujišťování pověřených osob stavebního úřadu v tom, že provádění stavby bylo legální, byť ve skutečnosti nebylo. Jestliže tedy žalobce požaduje, aby bylo rozhodnuto o více peněžitých nárocích se samostatným skutkovým základem (jde o tzv. objektivní kumulaci nároků), pak v takovém případě musí žalobce v žalobě uvést ohledně jednotlivých uplatněných nároků skutečnosti, kterými u těchto nároků vylíčí skutek (skutkový děj), a rovněž uvést peněžitou částku, kterou z titulu každého jednotlivého nároku požaduje zaplatit. Odvolací soud zavázal soud I. stupně, aby vedl žalobce postupem podle § 43 odst. 1 o. s. ř. k jednoznačné klasifikaci a kvantifikaci jednotlivých nároků, když je zřejmé, že jsou odlišné povahy a je o nich nutné rozhodnout separovaně. Následně, pokud dojde k odstranění této vady žaloby, se bude soud I. stupně zabývat jednotlivými nároky žalobce na náhradu škody, kdy předpokladem odpovědnosti státu za škodu podle zákona č. 82/1998 Sb. je naplnění těchto tří podmínek: 1) existence nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem/nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Tyto předpoklady musí být splněny kumulativně, přičemž důkazní břemeno leží na poškozeném.

12. Usnesení ze dne 9. 10. 2023 č.j. [spisová značka] soud žalobce vyzval dle pokynu odvolacího soudu a v souladu s ustanovením § 43 o.s.ř, tak aby specifikoval a upřesnil, na základě jakých skutečností požaduje po žalované náhradu škody (újmy), pokud se jedná o titul nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení a titul nesprávného úředního postupu spočívajícího v ujišťování pověřených osob. A nechť ke každému jednotlivému nároku uvede, jakou částku po žalované požaduje a jak k této výši dospěl.

13. Přípisem ze dne 27. 10. 2023 pak žalobce svou žalobu doplnil a specifikoval tak, že nově požaduje v souvislosti s nepřiměřeně dlouhým řízením, které nepředstavovalo skutkově ani právně složitou materii a trvalo přes sedmnáct let. Žalobce byl po celou dobu v řízení v nejistotě, jakým způsobem řízení dopadne a zejména jakým způsobem bude stavební úřad postupovat, pročež nárokuje nemajetkovou újmu ve výši 1 800 000 Kč za každý rok řízení, celkem tedy částku 30 600 000 Kč.

14. Žalobce dále uvedl, že na státu dále nárokuje částku 29 400 000 Kč jako majetkovou újmu, která mu vznikla v souvislosti s utvrzováním zaměstnanců stavebního úřadu, že stavba je povolena, a to v rozmezí let 2001 až 2011. Žalobce byl ujišťován pracovníky stavebního úřadu opakovaně o tom, že stavba je povolena, a to od ukončení soudního řízení u Městského soudu v [Anonymizováno] sp. zn. [spisová značka], kdy se konalo několik kontrolních prohlídek, mimo jiné i dne 24.01.2008 a 10. 10. 2007, kterých se účastnili rozdílní zaměstnanci stavebního úřadu. Tato situace trvala až do května 2011, kdy dne 12. 05. 2011 vydal stavební úřad výzvu k bezodkladnému zastavení prací, která byla zdůvodněna tím, že dne 12. 05. 2011 proběhla kontrolní prohlídka rozestavěné stavby při níž bylo zjištěno, že žalobce provádí stavební práce bez příslušného pravomocného rozhodnutí nebo opatření stavebního úřadu. Žalobce pak specifikoval výpočet požadované částky tak, že uvedl, že vznikl rozestavěný objekt na ploše 400 m2 o výšce 12 m, tj. vznikl obestavěný prostor 4 800 m3 a dle průměrných nákladů na obestavěný m3 v částce 6 125 Kč, lze dojít k tomuto výpočtu 4 800 m3 x 6 125 Kč = 29 400 000 Kč.

15. Žalovaná reagovala přípisem ze dne 8. 4. 2024, kdy uvedla, že ve vztahu na nově požadovaný nárok na vyplacení nemajetkové újmy, tento nárok nebyl u žalované uplatněn, pročež je v daný okamžik neprojednatelný a zároveň vznesla námitku promlčení. Řízení bylo ukončeno dne 25. 4. 2018 a šestiměsíční promlčecí lhůta uplynula dne 25. 10. 2018.

16. Ohledně nově tvrzené majetkové škody v podobě marné investice žalovaná pak zejména akcentovala, že se jedná o zcela nové tvrzení oproti původně požadovanému ušlému zisku, kdy takováto zásadní změna v tvrzení o požadovaném nároku ho činí krajně nevěrohodným. Zároveň žalobce stále neunáší břemeno tvrzení a důkazní ohledně výše škody a příčinné souvislosti mezi vznikem této škody a nesprávným úředním postupem státu. Zároveň rovněž vznesla námitku promlčení tohoto nároku. Rozhodnutí o odstranění stavby hotelu ze dne 18. 12. 2017, které bylo potvrzeno odvolacím orgánem dne 18. 04. 2018. Toto rozhodnutí nabylo právní moci 4. 5. 2018 a žalobci bylo doručeno dne 25. 4. 2018, kdy od tohoto dne počal běh promlčecí lhůty žalobce. Žalobcovo uplatnění nároku bylo žalované doručeno dne 14. 12. 2020, v té době byla promlčecí doba 2 roky, 7 měsíců a 19 dnů. Promlčecí doba započala opětovně běžet dne 15. 6. 2021 a promlčecí lhůta by tak uplynula 25.10.2021.

17. Při jednání konaném dne 26. 8. 2024 soud usnesením připustil změnu žalobních tvrzení, tak jak žalobce specifikoval v podání ze dne 27. 10. 2023.

18. Na základě předložených listin a vyjádření účastníků dospěl k soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci.

19. Z žádosti o náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem ze dne 10. 12. 2020 soud zjistil, že žalobce požádal žalovanou o poskytnutí náhrady škody ve výši 60 000 000 Kč jako majetkové škody v podobě ušlého zisku a ze shodných důvodů jako uplatněných v žalobě.

20. Z odpovědi žalované k žádosti o náhradu škody ze dne 28. 6. 2021 soud zjistil, že žalovaná žádost žalobce o přiznání náhrady škody odmítla.

21. Z opravy písemného vyhotovení rozhodnutí ze dne 25. 8. 1993 soud zjistil, že stavební úřad opravil stavební povolení na výstavbu Stavby na Pozemku tak, že se Stavba povoluje.

22. Z oznámení o provedení kontrolní prohlídky ze dne 10. 10. 2007 soud zjistil, že stavební úřad oznámil žalobci úmysl provést kontrolní prohlídku Stavby povolené rozhodnutím stavebního úřadu pod č. j. [Anonymizováno], a to dne 23. 10. 2007, za účelem zjištění, zda se stavba provádí podle vydaného stavebního povolení.

23. Z oznámení o provedení kontrolní prohlídky ze dne 14. 1. 2008 soud zjistil, že stavební úřad žalobci oznámil úmysl provést kontrolní prohlídku Stavby na základě stížnosti souseda, a to dne 24. 1. 2008.

24. Z rozhodnutí Magistrátu města [Anonymizováno] ze dne 18. 11. 1993 soud zjistil, že odvolací řízení proti rozhodnutí stavebního úřadu č. j. [Anonymizováno] opravené rozhodnutím č. j. [anonymizováno]/91/Ja, kterým stavební úřad povolil žalobci provedení Stavby, bylo přerušeno, neboť odvolací stavební úřad zjistil, že žalobce zahájil stavbu bez pravomocného stavebního povolení.

25. Z rozhodnutí o zastavení řízení ze dne 26. 6. 2014 soud zjistil, že stavební úřad zastavil řízení o přestupku žalobce, neboť obviněnému nebyl přestupek prokázán.

26. Z rozsudku Krajského soudu v [Anonymizováno] č. j. [spisová značka] ze dne 13. 2. 2020 soud zjistil, že žaloba žalobce proti rozhodnutí Magistrátu města [Anonymizováno] č. j. [číslo jednací] ze dne 18. 4. 2018, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí stavebního úřadu, kterým bylo žalobci nařízeno odstranění stavby „hotel při ulici [Anonymizováno] na pozemcích parc. č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno] k.ú. [Anonymizováno]“, byla zamítnuta.

27. Z rozsudku Krajského soudu v [Anonymizováno] č. j. [spisová značka] ze dne 13. 2. 2020 soud zjistil, že žaloba žalobce proti rozhodnutí Magistrátu města [Anonymizováno] č. j. [číslo jednací] ze dne 2. 5. 2018, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí stavebního úřadu, kterým bylo žalobci nařízeno odstranění přípojek ke stavbě „hotelu při [adresa] na pozemcích parc. č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno] k.ú. [Anonymizováno]“, byla zamítnuta.

28. Z rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. [spisová značka] ze dne 12. 5. 2020 soud zjistil, že Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost žalobce proti rozsudku Krajského soudu v [Anonymizováno] č. j. [spisová značka] ze dne 13. 2. 2020.

29. Z žádosti o sdělení stavebního úřadu ze dne 21. 9. 2022 týkající se řízení o odstranění Stavby (ve spise na č. l. 28–36) soud zjistil, že stavební úřad vydal na základě žádosti [jméno FO], nar. [datum], dne 16. 3. 1992 pod č. j. [Anonymizováno] územní rozhodnutí č. [hodnota] pro umístění Stavby na Pozemku, které nabylo právní moci dne 1. 5. 1992. Dne 27.05.1993 podal žalobce – již namísto původní účastnice správního řízení – žádost o vydání stavebního povolení. Stavební úřad dne 29. 7. 1993 vydal pro Stavbu stavební povolení č.j. [Anonymizováno]. Stavební povolení však nenabylo právní moci z důvodů následného odvolání účastníků řízení. Dne 12. 8. 1993 podali účastníci stavebního řízení – manželé [jméno FO] – odvolání proti vydanému stavebnímu povolení. Při přezkumu rozhodnutí odvolacím stavebním úřadem bylo zjištěno, že žalobce již zahájil stavbu bez pravomocného stavebního povolení. Uložil proto stavebnímu úřadu zahájit řízení o odstranění stavby, což stavební úřad dne 25.10.1993 učinil. Odvolací stavební úřad následně přerušil řízení o odvolání proti stavebnímu povolení, neboť bylo zahájeno řízení o odstranění stavby, které má charakter předběžné otázky pro řízení o odvolání proti stavebnímu povolení. Během řízení o odstranění stavby byla uplatněna námitka účastníka řízení pana [jméno FO], který uvedl, že realizací navrhované novostavby hotelu dojde k zastínění jeho zahrady a tím ke snížení výnosů z ní a ke snížení ceny jeho pozemku. Stavební úřad tuto námitku posoudil jako námitku občanskoprávního charakteru, proto pana [jméno FO] odkázal na občanskoprávní soud. Dne 24. 1. 1994 podali manželé [jméno FO] žalobu k Městskému soudu v [Anonymizováno] a v návaznosti na to dne 26. 1. 1994 stavební úřad žalobci sdělil, že v řízení bude pokračováno až po předložení pravomocného rozhodnutí soudu. Stavební úřad při provádění státního stavebního dozoru dne 18. 2. 1994 zjistil, že jsou na Pozemku prováděny stavební práce bez povolení, proto uložil žalobci, aby se zdržel veškerých stavebních prací na nepovolené Stavbě a následně žalobci nařídil i zabezpečovací práce. Dne 20. 9. 1994 stavební úřad provedl stavební dozor, při kterém bylo zjištěno, že nařízené stavební práce dosud nebyly dokončeny. Stavební úřad provedl dne 23. 5. 1996 stavební dohled, při kterém bylo zjištěno, že byly provedeny další stavební práce na Stavbě. Stavební úřad proto dne 24. 5. 1996 nařídil žalobci provedení dalších zabezpečovacích prací a po dokončení zabezpečovacích prací ukončení veškeré stavební činnosti. Městský soud v [Anonymizováno] usnesením č.j. [spisová značka] ze dne 20.12.2000 zastavil řízení o zdržení se zásahu do vlastnického práva, neboť žalobci vzali žalobu zpět. Dne 18.11.2003 a 23. 10. 2007 provedl stavební úřad stavební dohled ve věci přezkoumání rozsahu stavebních prací na Pozemku. Stavební úřad vyzval žalobce k účasti na kontrolní prohlídce dne 7. 2. 2008, ten se však k prohlídce nedostavil. Stavební úřad provedl dne 12. 5. 2011 další kontrolní prohlídku rozestavěné Stavby, kdy při místním šetření bylo zjištěno, že stavbu i nadále provádí žalobce bez příslušného pravomocného rozhodnutí stavebního úřadu. Stavební úřad vyzval žalobce dne 12. 5. 2011 k bezodkladnému zastavení prací. Stavební úřad zjistil, že přípojky k rozestavěné Stavbě byly s touto stavbou konstrukčně a funkčně propojeny, proto stavební úřad zahrnul přípojky do řízení o odstranění stavby hotelu. Dne 31. 8. 2011 podal žalobce žádost o dodatečné povolení stavby. V něm uvedl, že je přesvědčen, že žádost o dodatečné povolení podal již dříve. V archívu stavebního úřadu však dřívější žádost o dodatečné povolení stavby nebyla nalezena. Stavební úřad vyzval žalobce, aby žádost o dodatečné povolení stavby doplnil o všechny nezbytné náležitosti a podklady. Žalobce uvedl, že všechny potřebné doklady k dodatečnému povolení stavby již stavebnímu úřadu předložil, a to ve stavebním řízení a dále pak v řízení o dodatečném povolení stavby v průběhu roku 1993. Neboť žalobce nedoplnil podklady stanovené ve výzvě a neprokázal soulad navrhované stavby s veřejným zájmem, rozhodl stavební úřad o odstranění stavby. Dne 11. 6. 2013 byla provedena kontrolní prohlídka rozestavěné Stavby. Bylo zjištěno, že stavebník porušil výzvu ze dne 12. 5. 2011 k zastavení stavebních prací. Při kontrolní prohlídce konané dne 18. 7. 2013 bylo zjištěno, že žalobce dále pokračuje ve výstavbě. Proto stavební úřad přistoupil k zahájení exekučního řízení, a to ukládáním donucovacích pokut. Stavební úřad vydal dne 11. 11. 2013 rozhodnutí o odstranění Stavby, proti tomuto rozhodnutí se žalobce odvolal. Odvolací stavební úřad rozhodnutí dne 28. 2. 2014 zrušil a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí. Stavební úřad následně opakovaně vyzýval žalobce k účasti na kontrolní prohlídce rozestavěné Stavby, ten však na prohlídku stavby nedostavil a stavebnímu úřadu neumožnil vstup na Pozemek. Stavební úřad proto udělil žalobci dne 3. 9. 2015 pořádkovou pokutu. Odvolací stavební úřad rozhodnutím ze dne 22. 10. 2015 odvolání žalobce zamítl a rozhodnutí o pořádkové pokutě potvrdil. Stavební úřad udělil žalobci rozhodnutím ze dne 18. 3. 2016 další pořádkovou pokutu, i tuto odvolací stavební úřad potvrdil. Stavební úřad vydal dne 28. 6. 2016 nové rozhodnutí o odstranění Stavby, toto rozhodnutí odvolací stavební úřad opětovně zrušil a vrátit stavebnímu úřadu k dalšímu řízení. Dle pokynů odvolacího stavebního úřadu oznámil stavební úřad dne 9. 11. 2016 zahájení samostatného řízení o odstranění přípojek inženýrských sítí ke Stavbě sp. zn. [číslo jednací] a dále se stavební úřad pokusil o ustanovení soudního znalce, který by vypracoval znalecký posudek na odstranění nepovolené Stavby i přípojek. Stavební úřad se několikrát pokusil provést kontrolní prohlídku stavby na Pozemku. Žalobce se ale v žádném z uvedených termínů prohlídky Stavby nezúčastnil a neumožnil stavebnímu úřadu vstup na Pozemek a do rozestavěné Stavby. Ke zjištění skutečného stavu rozestavěné Stavby tak stavební úřad zajistil fotodokumentaci Stavby pomocí dronu. Na základě této fotodokumentace bylo zjištěno, že žalobce pokračoval ve stavbě. Stavební úřad vydal 18. 12. 2017 rozhodnutí o odstranění Stavby, ze kterého však bylo vyčleněno rozhodnutí dotýkající se přípojek. Toto rozhodnutí bylo potvrzeno odvolacím stavebním úřadem a nabylo právní moci dne 4. 5. 2018. Proti rozhodnutí odvolacího stavebního úřadu podal žalobce správní žalobu. Krajský soud v [Anonymizováno] rozsudkem č. j. [spisová značka] ze dne 13. 2. 2020 žalobu zamítl. Nejvyšší správní soud kasační stížnost proti rozsudku Krajského soudu v [Anonymizováno] zamítl rozsudkem č. j. [spisová značka] ze dne 9. 5. 2022. Stavební úřad provedl dne 26. 8. 2022 kontrolní prohlídku, při které zjistil, že Stavba nebyla odstraněna a proto bylo zahájeno exekuční řízení.

30. Z žádosti o sdělení stavebního úřadu ze dne 21. 9. 2022 týkající se řízení o odstranění Stavby-přípojek (ve spise na č. l. 36–42) soud zjistil, že žalobce realizoval v roce 2010 přípojky inženýrských sítí k nepovolené Stavbě. Stavební úřad projednával odstranění přípojek inženýrských sítí jako součást řízení o odstranění Stavby, následně však, dle pokynů odvolacího stavebního úřadu ze dne 14. 10. 2016, projednával odstranění přípojek samostatně, což žalobci oznámil dne 9. 11. 2016. Stavební úřad zároveň poučil žalobce o možnosti podat žádost o dodatečné povolení stavby, a to ve lhůtě 30 dnů od zahájení řízení. Oznámení o zahájení řízení bylo žalobci doručeno dne 16. 11. 2016. Žádost o dodatečné povolení stavby však nebyla podána. Stavební úřad vydal dne 8. 1. 2018 rozhodnutí o odstranění přípojek, proti tomuto se odvolal žalobce. Odvolací stavební úřad dne 2. 5. 2018 potvrdil rozhodnutí stavebního úřadu, to nabylo právní moci dne 9. 5. 2018. Proti rozhodnutí odvolacího stavebního úřadu podal žalobce správní žalobu. Tu Krajský soud v [Anonymizováno] rozhodnutím č. j. [spisová značka] ze dne 13. 2. 2020 zamítnul. Nejvyšší správní soud rozhodl rozsudkem č. j. [spisová značka] ze dne 12.05.2020 o zamítnutí kasační stížnosti. Stavební úřad dne 21. 10. 2020 podal exekuční návrh na odstranění přípojek.

31. Výše uvedená skutková zjištění soud hodnotil v rámci následujících zákonných ustanoveních.

32. Dle § 3 odst. 1 písm. c) zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpZ“), stát odpovídá za škodu, kterou způsobily orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti").

33. Dle § 5 písm. a) a b) OdpZ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

34. Dle § 8 odst. 1 OdpZ nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

35. Dle § 13 odst. 1 OdpZ stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

36. Dle § 13 odst. 2 OdpZ právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

37. Dle § 26 OdpZ pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

38. Dle § 30 věty před středníkem OdpZ náhrada ušlého zisku se poskytuje v prokázané výši.

39. Dle § 32 tohoto zákona, nárok na náhradu škody podle tohoto zákona se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí. Nejpozději se nárok promlčí za deset let ode dne, kdy poškozenému bylo doručeno (oznámeno) nezákonné rozhodnutí, kterým byla způsobena škoda; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví. Nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

40. Dle § 36 odst. 1, tohoto zákona, promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.

41. Dle § 6 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „ObčZ“), nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.

42. Dle § 2952 věty první ObčZ hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk).

43. Dle § 55 zákona č. 50/1976 Sb., stavební zákon, stavební povolení se vyžaduje, pokud tento zákon a prováděcí předpisy k němu nebo zvláštní předpisy nestanoví jinak, u staveb všeho druhu bez zřetele na jejich stavebně technické provedení, účel a dobu trvání; stavební povolení se vyžaduje též u změny staveb, zejména u přístavby, nástavby a stavebních úprav.

44. Vzhledem k tomu, že žalovaná vznesla námitku promlčení celého žalovaného nároku, soud se primárně zabýval právě těmito námitkami.

45. Ve vztahu k námitce promlčení nároku na nemajetkovou újmu dospěl soud k závěru, že je důvodná.

46. V řízení bylo prokázáno, že žalobce se dozvěděl o vzniku tvrzené nemajetkové újmy nejpozději dne 25. 4. 2018, kdy mu bylo doručeno rozhodnutí odvolacího orgánu, kterým bylo řízení skončeno. Od tohoto dne tedy počala běžet žalobci subjektivní promlčecí lhůta, neboť nejpozději tohoto dne se žalobce dozvěděl o tom, že v jeho poměrech nastaly nepříznivé důsledky, kdy vydáním tohoto rozhodnutí bylo skončeno řízení o odstranění stavby. V řízení bylo rovněž prokázáno, že tento nárok žalobce u žalované před podáním žaloby neuplatnil. Promlčecí lhůta tak uběhla dne 25. 10. 2018. Žaloba byla ke zdejšímu soudu podána dne 8. 10. 2021, tedy soud konstatuje k námitce žalovaného, že žalovaný nárok ve vztahu k nemajetkové újmě byl u soudu uplatněn pozdě a je promlčen. Soud se jím tedy dále nebude zabývat a žalobu v tomto rozsahu tedy v částce 30 600 000 Kč jako promlčený zamítl.

47. Ve vztahu k námitce promlčení a nároku na majetkovou újmu, představující marně prostavěné prostředky, pak soud tuto vyhodnotil jako nedůvodnou.

48. Promlčecí lhůta je v daném případě, dle ustanovení § 32 odst. 1 zákona o odpovědnosti státu, tříletá. V řízení bylo prokázáno, že žalobce se dozvěděl o vzniku tvrzené újmy nejpozději dne 25. 4. 2018, kdy bylo žalovanému doručeno rozhodnutí odvolacího orgánu, kterým bylo řízení skončeno a bylo definitivně rozhodnuto o odstranění stavby. V řízení bylo zároveň prokázáno uplatnění nároku žalobce u žalované dne 14. 12. 2020, v té době byla promlčecí doba 2 roky, 7 měsíců a 19 dnů. Promlčecí doba započala opětovně běžet dne 15. 6. 2021 a promlčecí lhůta by tak uplynula 25.10.2021. Žaloba byla ke zdejšímu soudu podána dne 8. 10. 2021, pročež soud posoudil tuto námitku žalované tedy jako nedůvodnou.

49. Soud tak přistoupil k posouzení tohoto nároku žalobce na uhrazení částky 29 400 000 Kč, kdy dospěl k závěru, že tento není po právu.

50. Z výše citovaných ustanovení OdpZ tak vyplývá, že OdpZ dovozuje objektivní odpovědnosti státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Právní teorie i judikatura soudů dovozuje, že k založení této odpovědnosti státu, je nutné splnit tři podmínky. Za prvé, musí zde existovat nesprávný úřední postup, za druhé, stěžovateli musí vzniknout škoda a za třetí, mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou škodou musí být příčinná souvislost.

51. Judikatura a soudní praxe se ustálila na názoru, že nesprávným úředním postupem je porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to i při takových úkonech, které jsou prováděny v rámci činnosti rozhodovací, avšak neodrazí se bezprostředně v obsahu vydaného rozhodnutí (srovnej rozhodnutí (Rc) 28 Cdo 839/2011). O takovou situaci se však v posuzované věci nejedná, kdy stát žádnou svoji povinnost neporušil.

52. V posuzovaném případě žalobce uplatňuje nárok na náhradu škody na základě nesprávného úředního postupu, spočívajícím v neformálním ujišťování pověřených osob stavebního úřadu o tom, že provádění Stavby bylo legální, byť ve skutečnosti nebylo. Soud dospěl k závěru, že toto jednání stavebního úřadu nelze podřadit pod nesprávný úřední postup, neboť toto jednání samo o sobě nemohlo být důvodem (právním titulem) pro legalitu provádění stavebních prací žalobcem. Žalobce byl v průběhu celého řízení, tj. již od 18. 2. 1994, kdy mu bylo uloženo zdržet se veškerých stavebních prací na Stavbě, opakovaně vyzýván k zastavení prací na Stavbě, kdy mu bylo zároveň sdělováno, že rozhodnutí o povolení Stavby nenabylo právní moci. Tato informace mu byla následně poskytnuta i v rámci rozhodnutí ze dne 24. 5. 1996, dále např. ve dnech 12. 5. 2011, 11. 11. 2013, 3. 9. 2015 a dne 18. 12. 2017. Pokud žalobce záměrně všechna tato rozhodnutí nebral v potaz a odvolává se nyní na práva nabytá v dobré víře, pak soud musí odkázat na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. j. [spisová značka] ze dne 12. 5. 2020, kde žalobci již bylo vyloženo, že v průběhu řízení nedisponoval žádným pravomocným stavebním povolením, na základě by mohl spoléhat na to, že svá práva může realizovat. Žalobci tak dobrá víra nemůže svědčit.

53. Z těchto důvodů, kdy nebyl naplněn základní předpoklad pro oprávněnost nároku žalobce, tedy existence nesprávného úředního postupu státu.

54. K požadované škodě pak soud uvádí, že skutečnou škodou je nutno rozumět takovou újmu, která znamená zmenšení majetkového stavu poškozeného oproti stavu před škodnou událostí a která představuje majetkové hodnoty, jež je třeba vynaložit k uvedení věci do předešlého stavu. Ušlý zisk je v podstatě ušlým majetkovým prospěchem a spočívá v nenastalém zvětšení (rozmnožení) majetku poškozeného, které bylo možno – kdyby nebylo škodné události – důvodně očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí. [viz Vojtek Petr, komentář k § 5. In: VOJTEK, Petr, BIČÁK, Vít. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 66, marg. č. 8.].

55. Neboť tato tvrzení byla neurčitá, byl soudem vyzván k jejich doplnění, a sice o přesné vyčíslení výše škody. Žalobce tak učinil podáním ze dne 27. 10. 2023, kdy specifikoval výpočet požadované částky tak, že uvedl, že vznikl rozestavěný objekt na ploše 400 m2 o výšce 12 m, tj. vznikl obestavěný prostor 4 800 m3 a dle průměrných nákladů na obestavěný m3 v částce 6 125 Kč, lze dojít k tomuto výpočtu 4 800 m3 x 6 125 Kč = 29 400 000 Kč. Žalobce tak nově škodu definoval jako marně vynaložené prostředky na stavbu nemovitosti. Dle názoru soudu ani tato specifikace škody není dostatečně určitá a žalobce ji ani ničím nedoložil, kdy ani netvrdil jakým způsobem dospěl k částce 6 125 Kč jako průměrného nákladu na obestavění jednoho m3. Ve sporu o náhradu škody způsobené výkonem veřejné moci je však povinností žalobce tvrdit a prokázat skutkové okolnosti vzniku majetkové újmy u jednotlivých uplatněných nároků (viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2775/2008 ze dne 19. 10. 2010).

56. Na tomto místě soud uvádí, že již nesplněním jedné z podmínek odpovědnosti státu za škodu, nemusí soud zkoumat podmínky ostatní a může na tomto základě žalobu zamítnout (viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 773/2004 ze dne 23. 2. 2005). Soud i přes tuto skutečnost uvádí, že žalobce řádně nedoložil ani splnění třetí podmínky, tj. příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem a vznikem škody.

57. O vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li škoda v důsledku zjištěného nesprávného úředního postupu (tj. ve vztahu příčina-následek). Tvrzená majetková škoda žalobci nemohla vzniknout v důsledku tvrzeného nesprávného úředního postupu, v podobě neformálního ujišťování, že může stavět, ale v důsledku toho, že žalobce prováděl stavbu bez řádného, tedy v daném případě pravomocného povolební. Žalobce nedisponoval pravomocným stavebním oprávněním, a i přes tuto skutečnost vynakládal finanční prostředky na provádění Stavby, pak příčinou této škody není nesprávný postup stavebního úřadu, ale svéhlavost žalobce, či dokonce jeho záměrné přehlížení zákazů v pokračování stavebních prací. Sám žalobce již k datu 29. 7. 1993 vyvolal protiprávní stav, a ten od té doby udržoval.

58. Vzhledem ke všem výše uvedeným skutečnostem, soudu nezbylo, než uzavřít, že žalobce neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní k založení odpovědnosti státu za škodu, když, jak již bylo řečeno, soudem nebyla zjištěna jak existence nesprávného úředního postupu, tak příčinná souvislost mezi tvrzeným nesprávným úředním postupem a vznikem škody žalobce. Žalobu na základě těchto skutečností soud zamítl a žalované přiznal náhradu nákladů.

59. K žádosti žalobce o vyžádání správního spisu soud podotýká, že ten nebyl vyžádán z důvodu jeho značného rozsahu, když soud měl jednak k dispozici podrobný rozpis úkonů poskytnutý stavebním úřadem a jednak žalobce nijak nedoložil, co hodlá správním spisem prokázat, ani z něho neoznačil relevantní části. S odkazem na hospodárnost řízení a nedostatečná tvrzení žalobce ohledně vzniku škody a příčinné souvislosti tak soud důkaz správním spisem zamítl.

60. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), tak, že přiznal žalované, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 900 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 3 900 Kč představující 300 Kč za každý ze tří úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky – vyjádření ve věci ze dne 15. 6. 2022, 30. 1. 2023, 30. 6. 2023, 8. 4. 2024 a 25. 9. 2024, účast a příprava na jednání konané dne 18. 1. 2023, 21. 4. 2023, 26. 8. 2024 a 5. 2. 2025 61. O lhůtě k plnění (do 3 dnů od právní moci rozsudku) rozhodl soud podle § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř. (výroky III.).

Poučení