22 C 36/2024 - 213

Rubrum

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní JUDr. Gabrielou Antonií Bartovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o výživné zletilého dítěte takto:

Výrok

I. Výživné žalovaného [Jméno žalovaného], narozeného dne [Datum narození žalovaného], pro žalobkyni [Jméno žalobkyně], narozenou dne [Datum narození žalobkyně], stanovené posledně rozsudkem Okresního soudu [adresa][Anonymizováno][Anonymizováno] čj. [spisová značka] ze dne [datum] ve výši 3 500 Kč měsíčně se zvyšuje tak, že žalovaný je povinen hradit na výživu žalobkyně částku 12 000 Kč měsíčně vždy předem do 15. dne v měsíci k rukám žalobkyně s účinností ode dne 1. 11. 2022 do 31. 12. 2022 a dále částku 10 000 Kč měsíčně vždy předem do 15. dne v měsíci k rukám žalobkyně s účinností ode dne 1. 1. 2023.

II. Žaloba s návrhem, aby výživné žalovaného [Jméno žalovaného], narozeného dne [Datum narození žalovaného], pro žalobkyni [Jméno žalobkyně], narozenou dne [Datum narození žalobkyně], stanovené posledně rozsudkem Okresního soudu [adresa]-východ čj. [spisová značka] ze dne 30. 7. 2015 ve výši 3 500 Kč měsíčně bylo zvýšeno tak, že žalovaný je povinen hradit na výživu žalobkyně částku 13 000 Kč měsíčně vždy předem do 15. dne v měsíci k rukám žalobkyně s účinností ode dne 1. 11. 2022 do 31. 12. 2022 a částku 15 000 Kč měsíčně vždy předem do 15. dne v měsíci k rukám žalobkyně s účinností ode dne 1. 1. 2023, se zamítá.

III. Dlužné výživné žalovaného [Jméno žalovaného], narozeného dne [Datum narození žalovaného], pro žalobkyni [Jméno žalobkyně], narozenou dne [Datum narození žalobkyně] Kč, je žalovaný povinen uhradit do sedmi měsíců ode dne právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně podala žalobní návrh, jímž se domáhala zvýšení výživného, uložení žalovanému povinnosti hradit na její výživu částku ve výši 25 000 Kč měsíčně počínaje dnem 1. 1. 2022 s následujícími skutkovými tvrzeními. Rodiče nebyli manželé, žije pouze s matkou, jíž byla svěřena do péče. Posledně byla rozsudkem čj. [spisová značka] ze dne 9. 10. 2015 žalovanému uložena povinnost hradit výživné 3 500 Kč měsíčně. Od této doby do plnoletosti matka o zvýšení výživného nežádala. V roce 2014 se s matkou přestěhovala do současného trvalého bydliště z nějž od roku 2016 dojíždí do Prahy za vzděláním, nejprve základní, poté střední škola. V Praze matka pronajala byt, aby nemusela dojíždět každý den. Má specifickou poruchu učení a zdravotní omezení od 7 let, dlouho trvalo, než se vyhledala škola akceptující zdravotní potíže a omezení a umožňující studium formou, jíž zvládá, aby dosáhla vzdělání, o něž usiluje. Žalovaný podniká v pronájmech svých nemovitostí, příležitostně se nechává zaměstnávat u stavebních firem jako stavební dozor, pobírá starobní důchod z [Anonymizováno], kde odpracoval v mládí několik desítek let. V registru živnostenského podnikání je veden jako živnostník, výše příjmů není žalobkyni známa. Dále je spolumajitel společnosti [právnická osoba], její obraty žalobkyni nejsou známy. Má další vyživovací povinnost na syna ve věku 22 let, student VS. Částečně nepravidelně se podílí na nákladech na studium žalobkyně. Matka podniká v realitách. Měsíčně hradí veškeré náklady žalobkyně mimo částku 3 500 Kč, hradí žalovaný. Současné výdaje činí 8 200 Kč korun školné (82 000 Kč ročně), 50 Kč pravidelný příspěvek škole na pomůcky (500 Kč ročně), 20,83 Kč ISIC (250 Kč ročně), 130 Kč za měsíční kupon PID, cca 720 korun jízdy autobusem [adresa] a zpět, 275 Kč v průměru léky převážně na recept, 21 200 Kč nájemné včetně služeb za pronájem bytu v [Anonymizováno], cca 2 000 Kč obědy v době školního vyučování, 5 000 Kč měsíčně nákup jídla, hygienických potřeb a drogerie při pobytu v [Anonymizováno], 500 Kč telefon s internetem, 2 100 Kč doučování AJ (10 500 Kč ročně), 1 500 Kč v průměru ošacení, 12 000 Kč ročně skipas na lyžování, jediný pravidelný sport který provozuje, 200 Kč kultura. Nadto matka hradí jednou za dva roky zahraniční rekreaci. Před podáním žaloby od své plnoletosti, říjen 2022, se několikrát pokusila o ústní dohodu, žalovaný souhlasil, žalobkyni uchlácholil, že se dohodne, ale následně ji nesplnil. Nyní komunikuje ohledně nákladů pouze tak, že na to má žalobkyně matku, nad rámec stanoveného výživného 3 500 Kč za měsíc není ochoten přispívat. Přispěl částečně na studijní pobyt, přispívá částečně na školné, ale není nikdy jistota, že splní, co řekne, slíbenou polovinu školného neposílá na účet školy pravidelně, je vždy velmi ponižující ve škole zjišťovat, zda je dluh na školeném, kolik má matka a do kdy dorovnat. Ráda by se věnovala více sportům, nejen sezónnímu lyžování, v dětství hrála tenis, chodila pravidelně do bazénu, pravidelnou návštěvu sportovišť, divadel, kulturních akcí si při svých nákladech nemůže dovolit. Žalovaný jezdí několikrát ročně do zahraničí na dovolenou, pronajímá několik svých nemovitostí k nájemnímu i rekreačnímu bydlení v [Anonymizováno] i mimo [Anonymizováno], pobírá penzijní důchod ze zahraničí, nechává se zaměstnávat ve stavebnictví, má tak dostatek finančních prostředků, aby svou dceru lépe podporoval ve snaze dosáhnout vzdělání. Po maturitě chce pokračovat ve studiu na vysoké škole, na rodičích bude závislá ještě další roky. S vyjádřeními otce nesouhlasí. Především není pravdou, že matka žalobkyně obdržela od žalovaného byt ke krytí potřeb bydlení pro žalobkyni. Mezi oběma rodiči došlo k finančnímu vyrovnání po jejich odluce, součástí byl i tento nijak podmíněný dar. Nadto byl byt malý, postupem času svou velikostí nestačil. Žalovaný navíc do bytu stále bez pozvání docházel, obtěžoval, ponechal si svůj klíč (bez předchozí dohody). Po výměně zámků vše vyvrcholilo i voláním na policii, stížnostmi na něj. Prodej bytu a odstěhování se bylo jediné řešení, jak obtížné chování eliminovat. Bohužel ani v dalším bydlišti toto jeho obtěžující chování neustávalo. Proto matka s žalobkyni odešly do [adresa], bytu v bytovém domě, i zde se však toto obtěžující chování opakovalo, ustalo až když žalobkyně a její matka začaly společně bydlet s matčiným přítelem. Odchod z [Anonymizováno] byl tedy především zapříčiněn chováním žalovaného. Není pravdou, že hradil výživné vždy řádně, hradil je nestabilně, svou polovinu školného na soukromé škole žalobkyni v 9. třídě nezaplatil vůbec, školné na střední škole pozdě po urgencích. Dlužné výživné bylo dříve matkou vymáháno i exekučně a uhrazeno po pozastavení řidičského průkazu. Žalobkyně se s žalovaným pravidelně stýkala, měla o návštěvy u něj zájem, jeho zájem však postupně upadal, na letní dovolenou ji brát přestal. Žalobkyně se již v roce [Anonymizováno], kdy se s žalovaným ještě aktivně stýkala, pokoušela hlásit o větší finanční podporu. Matka jej též žádala, aby žalobkyni pronajal jeden ze svých bytů, s tím že bude hradit polovinu nájmu a veškeré služby, což odmítl. Ani návrh na společnou koupi bytu tím, že matka bude hradit celou splátku hypotéky, nebyl žalovaným akceptován. Žalobkyně se pokusila od září [Anonymizováno] žít u otce v jeho domě, vždy přijela v neděli večer, odjela vždy v pátek po škole. Vozila a nakupovala si vlastní jídlo, přispívala na elektřinu 500 Kč, žalovaný nevařil, nenakupoval. Mohla pobývat ve svém dřívějším dětském pokoji, kde se ubytovala i dřívější otcova přítelkyně, která užívala psací stůl a skříň, měla tam i boudu a věci svého psa. V lednici měla žalobkyně vyhrazenou pouze půl jedné police. Při vstupu do pokoje žalovaný vytrvale odmítal klepat, vstupoval bez klepání či pozvání kdykoliv se mu zachtělo. Odmítal žalobkyni respektovat jako dospělou ženu, nebral v potaz její diagnózu, nenechával jí žádné soukromí, neměla žádný klid na studium. Musela spát na své dětské posteli, postel pro dospělého se do pokoje prý nevešla, ač ji měla zakoupenou. Žalobkyně toto přezíravé chování bez vzájemného respektu po několika měsících psychicky neunesla a odešla. Musela poté docházet ke školnímu psychologovi. Mrzí ji, že se její vztah s žalovaným pokazil, ale je přesvědčena, že na tom vinu nenese. Žalovaný se o ni zajímá minimálně, od požadavku na vyšší výživné vůbec. Její potřeby nehodlá uspokojovat, k osmnáctým narozeninám žádný dárek nedostala. Svátky též ignoruje, neposílá ani přání. Vyjádření žalovaného o nepozvání maturitním plesu je nepravdivé. O jeho konání věděl, lístky pro otce i bratra měla koupené, neměl však nejmenší zájem, telefon nebral, na zprávy neodpovídal. Matka žalobkyni vždy podporovala, nejen finančně, snažila se pracovat tam, kde měla žalobkyně školu, tj. v [adresa], posléze [Anonymizováno]. Vozila ji do nemocnice na vyšetření, konzultace na neurologii, žalobkyně dochází od 7 let vícekrát ročně dle potřeby. Matka žalobkyni podporovala, když byla na školách šikanována pro výpadky pozornosti (součást zdravotního problému), pomáhala jí najít školu, která zdravotní problém akceptovala a pomohla zvládat. Po více pokusech se takové zázemí podařilo nalézt ve [Anonymizováno] škole, školní rok [Anonymizováno]/[adresa], 9. ročník, dále [adresa], [Anonymizováno] střední škola od školního roku 2020/2021 do maturity v roce 2024. Žalovaný tyto potřeby žalobkyně ignoroval, požádala-li jej o výpomoc, vždy ji odkázal na matku. Žalobkyně chtěla být postupně samostatnější, studuje v [Anonymizováno], matka ji navštěvuje dle toho, jak jí to vyhovuje vzhledem k její diagnóze, respektuje, když potřebuje její pozornost i naopak, když potřebuje klid a soustředění. V [adresa] má žalobkyně krásný domov, je zde klid, ale není zde adekvátní lékařská péče, ani vyhovující školní zařízení. Matka žalobkyně již žádný penzion neprovozuje, o zvýšení výživného žalovaného nikdy nežádala, věděla, že by to zcela jistě poškodilo vztahy, což se potvrdilo, když tyto požadavky vznesla žalobkyně. Se studiem angličtiny má žalobkyně potíže kvůli poruše soustředění, studium v anglofonní zemi je pro ni víceméně jedinou možností, jak jazyk zvládnout. Znalost jazyka je nyní na vyšším stupni vzdělání naprostou normou. U příjmů žalovaného nejsou podstatnými jeho příjmy, ale celková skladba jeho majetku. Je přesvědčena, že plnění povinností výživného má přednost před investicemi do nemovitého majetku. Pokud výnosy majetku nestačí k pokrytí potřeb vyživovaného dítěte, je možné část majetku zpeněžit, ze získaných prostředků hradit nezbytné potřeby na vzdělání žalobkyně. Žalobkyně ví, že žalovaný má v péči jejího bratra, jeho zdravotní stav je však dobrý, jeho studium nevyžaduje takovou finanční náročnost jako u žalobkyně, především školné a samostatné bydlení.

2. Žalovaný odkazuje, že žalobkyně se domáhá zvýšení výživného stanoveného původně rozsudkem čj. [spisová značka] dne 30. 7. 2015 částkou 3 500 Kč, kdy nyní se domáhá částky 25 000 Kč zpětně od 11/2022. Je pravdou, že o vyživovací povinnosti žalovaného vůči žalobkyni bylo rozhodnuto před delší dobou, nepochybně jsou dány podmínky pro zvýšení. Je však třeba uvést na pravou míru některá tvrzení v žalobě. Nesporuje, že žalobkyně se v řádném denním studiu připravuje na budoucí povolání, trvá vyživovací povinnost k ní. Tuto povinnost dosud plnil nejen placením dosud platně stanoveného výživného, ale i dalších potřeb žalobkyně. V době poslední úpravy poměrů k tehdy nezletilé žalobkyni, svěřena do péče matky, zároveň byly upraveny poměry tehdy rovněž nezletilého [jméno FO], svěřen do péče otci. Matce přitom nebylo vyměřeno žádné výživné. Otec (žalovaný) tehdy matce mj. daroval při odchodu ze společné domácnosti byt, měl sloužit k pokrytí potřeb nezletilých. Do budoucna jej měla k zajištění svých bytových potřeb získat dcera. Záhy po rozhodnutí soudu jej však matka prodala, prostředky takto získané si ponechala. Jak žalobkyně uvádí, matka pronajala v [Anonymizováno] následně byt, který užívala, zde i pracovala. Po čase přesunula své aktivity do [adresa], pronajatý byt přenechala k užívání dceři. Jak bude bydlení žalobkyně, dojíždění do školy, náklady s tímto vzniklé, hrazeny, s žalovaným žalobkyně, její matka, nijak neřešily, postavily jej před hotovou věc. K tomu odkazuje to, že v jeho rodinném domě, obývá jej se synem, měla a má žalobkyně svůj pokoj, vždy jej mohla k bydlení užívat. Dojezdový čas [adresa] - místo školy žalobkyně je cca 45 minut, což je běžná doba, jíž [Anonymizováno] studenti tráví v prostředcích veřejné dopravy. Je tak otázka, zda náklady na bydlení tvrzené žalobkyní, lze za těchto okolností považovat za nezbytné. Žalovaný nyní pracuje jako mistr na stavbě, má příjem cca 50 000 Kč hrubého měsíčně. Vlastní v [Anonymizováno] tři byty, které pronajímá, po odečtení nákladů mu z nich plyne hrubý příjem cca 33 000 Kč. Cca 10 000 Kč měsíčně vynáší pronájem chalupy v [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Žádné další příjmy nemá. Je sic společníkem společnosti [Anonymizováno] s. r. o., jedná se však o subjekt delší čas nevyvíjející žádnou ekonomickou aktivitu, hodnoty prakticky 0, nevlastní žádný majetek, což bylo zjištěno již v době, kdy soud o výživném rozhodoval naposledy. Zcela nesmyslné je tvrzení o starobním důchodu z [Anonymizováno]. Otec krátce v [Anonymizováno] pracoval, žádný nárok na starobní ani jiný důchod mu však nevznikl, ani nemohl. Tuto absurditu vnesla již do řízení o úpravu poměrů tehdy nezletilých dětí matka žalobkyně. Nyní ji žalobkyně (zjevně matkou instruovaná) opakuje. Není pravdou, že na nákladech na studium se podílí částečně nepravidelně. Celou dobu studia hradí zcela pravidelně polovinu školného, 4 000 Kč měsíčně (mimo letní prázdniny). V loňském roce přispěl žalované na jazykový pobyt v [adresa] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. O tom, že se na tento kurz žalobkyně chystá, žalovaného nijak neinformovala. Teprve když odjela, napsala, že je v [Anonymizováno] na kurzu a chtěla by zaplatit prodloužení pobytu. Žalovaný dokládá daňovými přiznáními z let 2021 — 2023, že daňový základ po odečtení paušálně uplatněných nákladů činí cca 600 000 Kč ročně. Je pravdou, že skutečně vynaložené náklady jsou o něco nižší. Po odečtení daně z příjmu, cca 40 000 Kč - 60 000 Kč ročně, úhrad za pojištění zdravotní cca 31 000 Kč ročně, sociální cca 56 000 Kč ročně, se jeho skutečný čistý příjem pohybuje 50 000 Kč — 60 000 Kč měsíčně. Co se týká nákladů tvrzených žalobkyní, sporuje především náklad na pronájem bytu v [Anonymizováno]. Žalobkyně vždy měla možnost bydlet v době studia zdarma u něj, stále má svůj pokoj. Žalovaný v době před posledním rozhodnutím soudu daroval matce žalobkyně, uvedeno shora, byt v blízkosti svého bydliště, aby zajistil bydlení pro matku i žalobkyní. Matka jej však zpeněžila, znemožnila tak jeho využití ve prospěch dcery a jejího bydlení v blízkosti [Anonymizováno]. Řeší-li matka s žalobkyní nyní situaci nájmem bytu, nelze přenést finanční odpovědnost za toto na žalovaného, není to souladné s dobrými mravy. K školnému tvrdil žalovaný shora, další jednotlivé položky patrně odpovídají skutečným potřebám žalobkyně. Pouze náklad na doučování angličtiny vzbuzuje určitou pochybnost, když je uveden měsíční výdaj 2 100 Kč, roční 10 500 Kč, celkem tak měsíční náklady žalobkyně činí 18 000 Kč — 19 000 Kč (bez nákladů na pronájem bytu). Samozřejmě náklady na úhradu životních potřeb, povinných plateb a podobně, má i žalovaný. Nutno zdůraznit, že do těchto se výrazně promítá, že i po dosažení zletilosti s ním nadále pobývá syn [jméno FO], student 3. ročníku ČVUT, stavitelství, tedy i k němu mají oba rodiče vyživovací povinnost. Pravdou je, že po rozchodu si rodiče péči o obě děti fakticky rozdělili, matka z větší části zajišťovala potřeby žalobkyně, žalovaný syna [jméno FO]. Tomu matka přispívala na živobytí po dosažení zletilosti sporadicky. Za celou dobu, po níž se žalobkyně domáhá zpětně 25 000 Kč měsíčně, poslala matka synovi na výživu prakticky stejnou částku. Přitom od 30. 7. 2015, kdy soud upravoval i její vyživovací povinnost k synovi, se její poměry výrazně změnily k lepšímu, provozuje vlastní realitní kancelář a horský penzion v [adresa]. Žalovaný tedy jednak hradí prakticky plně potřeby bratra žalobkyně a zároveň jí na výživném a dalších platbách poskytuje cca 10 000 Kč měsíčně, viz níže. Synovi hradí kapesné 5 500 Kč měsíčně, cca 50 000 Kč ročně mu poskytne v hotovosti, dárky, příspěvky na výpočetní techniku, lyžařské dovolené, apod. Společně se synem spotřebují cca 24 000 Kč za potraviny, drogerii, další běžné životní potřeby. Elektřina v domě, který spolu obývají, je cca 5 500 Kč měsíčně, televize 389 Kč měsíčně. Pojištění domu hradí žalovaný ročně 7 600 Kč, daň z nemovitosti 2 443 Kč. Zdravotní pojištění hradí 2 627 Kč, sociální 4 669 Kč měsíčně. Telefon 800 Kč měsíčně. Náklady na provoz částečně pronajímané chalupy jsou cca 2 500 Kč měsíčně/elektřina, 550 Kč/internet, daň z nemovitosti činí 6 600 Kč, pojištění 3 600 Kč, obé ročně. Pohonné hmoty cca 8 000 Kč měsíčně, z toho větší část náklady spojené s pracovní činností, podobně jako náklady na automobil (pojištění, servis) cca 30 000 Kč/rok. Žalobkyni hradí výživné 3 500 Kč měsíčně, školné 41 000 Kč ročně, nadto 15. 8. 2023 53 000 Kč za pobyt v [Anonymizováno], dále lyžování v Itálii, výbavu na lyže, vždy ji obdarovával k svátku, narozeninám, Vánocům. Žalobkyně se na žalovaného skutečně obrátila s finančními nároky. Oznámila mu, že si pronajímá v [Anonymizováno] byt, chce, aby jej platil, což poté, kdy žalovaný nevyhověl, ještě jednou opakovala. Zároveň v poslední době stále více omezovala kontakt s žalovaným, přestala jej navštěvovat, postupně reagovat i na snahy o alespoň telefonické spojení. Nyní s ním vůbec nekomunikuje, nesdělila ani maturitní ples její školy, natož aby jej pozvala. Žalovaný je připraven se na úpravě výživného dohodnout. S ohledem na náklady vyčíslené žalobkyní, své majetkové poměry, skutečnost, že prakticky sám nese náklady na výživu a další potřeby zletilého bratra žalobkyně, považuje za odpovídající 8 500 Kč. Dluh na výživném vzhledem k platbám, které žalovaný celou dobu ve prospěch žalobkyně dobrovolně hradil, nevznikl. Není důvod stanovit zvýšení výživného zpětně, žalovaný potřeby žalobkyně odpovídajícím způsobem saturoval.

3. Usnesením čj. 22 C 36/2024-34 ze dne 15. 7. 2024, které nabylo právní moci dne 10. 8. 2024, bylo nařízeno účastníkům prvé setkání se zapsaným mediátorem, [tituly před jménem] [jméno FO]. Na čl. 37 spisu je vystavené Potvrzení o splnění povinnosti jmenovaným mediátorem, kdy strany splnily povinnost stanovenou soudem dne 5. 8. 2024. Podáním na čl. 42 spisu sdělil právní zástupce žalovaného, že k dohodě nedošlo, právní zástupci stran sporu jsou v kontaktu, dojde-li k dohodě, bude toto sděleno soudu. Podáním na čl. 45 spisu sdělil žalovaný návrh na postup dle § 110 o. s. ř. Podáním na čl. 47-49 spisu sdělila žalobkyně, že s tvrzením žalovaného nesouhlasí. Podáním na čl. 51 spisu žalobkyně výslovně uvedla, že s návrhem na postup dle § 110 o. s. ř. nesouhlasí. Podle § 110 o. s. i., jestliže to účastníci shodné navrhnou nebo jestliže se nedostaví bez předchozí omluvy k jednání anebo jestliže to alespoň jeden z účastníků navrhne a ostatní se nedostaví bez předchozí omluvy k jednání, soud řízení přeruší, jestliže se to nepříčí účelu řícení. Aby tedy soud mohl postupovat dle shora citovaného zákonného ustanovení a rozhodnout o přerušení řízení, musí toto navrhnout oba účastníci, či se účastník k jednání nedostavit a druhý účastník musí tento postup navrhnout. Ani jedna z uvedených variant v řízení nenastala. Proto nebylo soudem rozhodnuto, že řízení se přerušuje.

4. Skutková zjištění:

5. Okresní soud [adresa][Anonymizováno][Anonymizováno] rozhodl rozsudkem čj. [spisová značka] ze dne 30. 7. 2015 o úpravě poměrů k v té době nezletilým dětem [jméno FO], narozenému dne [datum] a [Jméno žalobkyně], narozené [rodné přijmení] [Datum narození žalobkyně], kdy rozhodl tak, že [jméno FO] se svěřuje do péče otce (žalovaného), matce se výživné nevyměřuje, [Jméno žalobkyně] se svěřuje do péče matky s tím, že otec (žalovaný) je povinen hradit výživné ve výši 3 500 Kč, dlužné výživné nebylo vyměřeno. Dále byl upraven styk rodičů s dětmi, (rozsudek na čl. 53-57 spisu)

6. Z přiznání k dani z příjmů fyzických osob žalovaného včetně příloh za období roku 2022 na čl. 14-18 spisu, období roku 2023 na čl. 19-23 spisu, období roku 2024 na čl. 89-96 spisu bylo zjištěno, že vykázáno bylo dle § 7 (samostatná činnost) příjem 858 662 Kč, výdaje 515 197 Kč, základ 343 465 Kč; § 9 (nájem) příjem 411 000 Kč, výdaje 123 300 Kč základ 287 700 Kč, celkový základ daně 631 165 Kč, daň po slevách a daňovém zvýhodnění 48 621 Kč; rok 2023 vykázáno bylo dle § 7 příjem 758 256 Kč, výdaje 454 954 Kč, základ 303 302 Kč, § 9 příjem 414 000 Kč, výdaje 124 200 Kč, základ 289 800 Kč, celkový základ daně 593 102 Kč, daň po slevách a zvýhodnění 42 921 Kč; rok 2024 vykázáno bylo dle § 7 příjem 725 777 Kč, výdaje 435 466 Kč, základ 290 311 Kč (zde v souhrnu „dílčí základ daně ze samostatné činnosti“ je uvedeno 219 311 Kč, což se neshoduje s tímto rozdílem), § 9 příjem 441 000 Kč, výdaje 132 300 Kč, základ 308 700 Kč, celkový základ daně 599 011 Kč, daň po slevách a zvýhodnění: 43 806 Kč.

7. Žalovaný je veden jako statuární orgán, jednatel, a jako společník zároveň s [Anonymizováno] [Anonymizováno], narozeným dne [datum], každý v podílu 50 % společnosti [právnická osoba], jejímž předmětem podnikání je „stavitel“ - provádění jednoduchých stavem a poddodávek, koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej, pokladačství, montáž bytových doplňků, (výpis z obchodního rejstříku na čl. 58 spisu) Podle listin vedených k uvedené společnosti - Rozvahy pro podnikatele v plném rozsahu ke dni 31. 12. 2023 na čl. 59 spisu činila aktiva v tisících celkem 86 brutto, 86 netto, minulé období 84 netto, pasiva za běžné účetní období 86, za minulé účetní období 84, vlastní kapitál za běžné i minulé účetní období -161, základní kapitál 100, fondy ze zisku 10, ostatní rezervní fondy 10, výsledek hospodaření minulých let a nerozdělený zisk nebo neuhrazené ztráta -270 za běžné účetní období a -242 minulé účetní období, výsledek hospodaření běžného účetní období za běžné účetní období -1 za minulé účetní období -28, cizí zdroje, závazky za běžné účetní období 247, minulé účetní období 244, závazky ostatní, závazky, závazky ke společníkům, krátkodobé závazky za běžné i minulé účetní období 244, krátkodobé závazky, ostatní závazky, daňové závazky a dotace za běžné účetní období 3. Podle listin vedených k uvedené společnosti - Rozvahy pro podnikatele - druhové členění v plném rozsahu ke dni 31. 12. 2023 na čl. 60 spisu činily tržby z prodeje výrobků a služeb za běžné období 17, výkonová spotřeba za běžné období 17, za minulé období 19, spotřeba materiálu a energie za běžné období 0, za minulé období 2, služby za běžné a minulé období 17, jiné provozní náklady, ostatní provozní náklady za běžné období 0, za minulé období 8, provozní výsledek hospodaření za běžné období 0 Kč, za minulé období -27, ostatní finanční náklady za běžné období i za minulé období 1, finanční výsledek hospodaření za běžné i minulé období -1, výsledek hospodaření před zdaněním, výsledek hospodaření po zdanění, výsledek hospodaření za účetní období za běžné období -1, za minulé období -28, čistý obrat za účetní období 17.

8. Žalovaný je zapsán jako fyzická osoba podnikající IČO [IČO], výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3, služby v oblasti administrativní správy a služby organizačně hospodářské povahy, ubytovací služby, vznik živnosti [datum], na dobu neurčitou, a dále výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3, ubytovací služby, vznik oprávnění 2. 11. 2016, na dobu neurčitou, (údaje veřejné části živnostenského rejstříku na čl. 61 spisu)

9. Žalovaný jako pronajímatel a [jméno FO], narozená [rodné přijmení] [datum] jako nájemce uzavřeli nájemní smlouvu, jejímž předmětem byl byt číslo 19, 2+kk v bytovém domě čp. [adresa] na dobu určitou 1. 4. 2017 - 30. 9. 2017, podnájemné 9 000 Kč, platba záloh na spotřebu energií a služby spojené s užíváním bytu 2 500 Kč. (smlouva na čl. 76-79 spisu)

10. Žalovaný jako pronajímatel a [jméno FO], narozený [rodné přijmení] [datum], [jméno FO], narozená [rodné přijmení] [datum], jako podnájemce, uzavřeli dne20. 3. 2017 podnájemní smlouvu, jejímž předmětem byl byt číslo 16, v domě čp. [Anonymizováno], [Anonymizováno] ulice, [adresa], na dobu určitou 1. 4. 2017 - 30. 9. 2017, nájemné 9 000 Kč, platba záloh na spotřebu energií a služby spojené s užíváním bytu 2 500 Kč, kdy dle Dodatku č. 13 k Podnájemní smlouvě (nájemce [jméno FO] a [jméno FO]) se strany dohodly na prodloužení smlouvy ze dne 20. 3. 2017 do 31. 12. 2023, podnájemné 10 000 Kč, zálohy na služby 4 000 Kč, Dodatku č. 14 k Podnájemní smlouvě (nájemce [jméno FO] a [jméno FO]) se strany dohodly na prodloužení smlouvy ze dne 20. 3. 2017 do 30. 6. 2024, podnájemné 11 000 Kč, zálohy na služby 4 000 Kč, Dodatku č. 15 k Podnájemní smlouvě (nájemce [jméno FO] a [jméno FO]) se strany dohodly na prodloužení smlouvy ze dne 20. 3. 2017 do 31. 12. 2024, podnájemné 11 500 Kč, zálohy na služby 4 500 Kč, Dodatku č. 16 k Podnájemní smlouvě (nájemce [jméno FO] a [jméno FO]) se strany dohodly na prodloužení smlouvy ze dne 20. 3. 2017 do 30. 6. 2025, podnájemné 11 500 Kč, zálohy na služby 4 500 Kč. (smlouva na čl. 70-75 spisu, dodatky ke smlouvě na čl. 80, 81, 82, 83 spisu)

11. Žalovaný jako pronajímatel a [jméno FO], narozená [rodné přijmení] [datum], jako nájemce, uzavřeli nájemní smlouvu, jejímž předmětem byl byt číslo 404/21 spolu se spoluvlastnickým podílem 77/4485, v domě čp. [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno], [adresa], 3+1/L na dobu určitou 1. 1. 2025 - 31. 12. 2025, nájemné 13 500 Kč, platba záloh na spotřebu energií a služby spojené s užíváním bytu 5 500 Kč. (smlouva na čl. 84-88 spisu)

12. Dle výpisu z běžného účtu vedeného ke jménu žalovaného č. [č. účtu] byly poukázány částky s poznámkou „školné“ ve výši 33 700 Kč dne 2. 8. 2020, ve výši 33 000 Kč ve dnech 16. 10. 2021, dále bez poznámky ve výši 33 000 Kč dne 29. 8. 2022, s poznámkou „školné“ ve výši 16 000 Kč dne 12. 10. 2023, 10 000 Kč dne 22. 11. 2023, dále bez poznámky ve výši 15 000 Kč dne 10. 1. 2024, ve výši 53 000 Kč dne 15. 8. 2023. (výpis z účtu na čl. 173-179 spisu)

13. Dle výpisu z obchodního rejstříku na čl. 97 spisu bylo zjištěno, že žalovaný není veden jako společník ani statutární orgán - jednatel společnosti [právnická osoba]., IČO [IČO], kdy uvedená společnost sdělila, že žalovaný není a nebyl v zaměstnaneckém poměru k této, sdělení na čl. 107 spisu. Žalovaný jmenované společnosti vystavil fakturu č. [hodnota] dne 6. 2. 2025, splatnou 19. 2. 2025 na částku 50 000 Kč, faktura na čl. 169 spisu.

14. U Okresního soudu [adresa][Anonymizováno][Anonymizováno] pod sp. zn. [spisová značka] byla vedena věc oprávněných [jméno FO], narozeného dne [datum], a [Jméno žalobkyně], narozené [rodné přijmení] [Datum narození žalobkyně], narozený [rodné přijmení] [Datum narození žalovaného]. Dle výpisu elektronického systému soudu bylo vedeno pouze jedno řízení v rejstříku EXE ke jménu žalovaného, a to [spisová značka], nadále je ke jménu žalovaného vedeno řízení sp. zn. [spisová značka],[Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno] o zvýšení výživného, [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno] o změnu výchovy, [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno] o změnu výchovy a [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno] úprava poměru před rozvodem. V uvedené věci bylo usnesením ze dne 28. 12. 2015 rozhodnuto, že exekuce se zastavuje ohledně dlužného výživného prosinec 2024, leden - únor 2015 pro oprávněného nezletilého [jméno FO], běžného výživného počínaje dnem 1. 2. 2015, a za shodné období i pro oprávněnou nezletilou [jméno FO], a dále se zastavuje ohledně dlužného výživného za měsíc říjen 2009. Z uvedeného usnesení se podává, že matka a otec nezletilých dětí po vydání rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 24. 9. 2009 obnovili společné soužití, (výpis elektronického systému soudu na čl. 62, 63 spisu, usnesení na čl. 64-66 spisu, opravné usnesení na čl. 67 spisu)

15. Ke jménu žalovaného byla vystavena lékařská zpráva [Anonymizováno] [podezřelý výraz] [Anonymizováno] [Anonymizováno] dne [datum], [podezřelý výraz] s bolestmi v [Anonymizováno], bolest [Anonymizováno], [právnická osoba] [Anonymizováno], čl. 181 spisu, dne [datum], kdy byl stanoven termín operace dne [datum], levé [Anonymizováno], čl. 180 spisu. Dne [datum] vystavila [Anonymizováno] [podezřelý výraz] [Anonymizováno] [Anonymizováno] ke jménu žalovaného lékařskou zprávu, s tím, že diagnóza je [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], čl. 198 spisu. Dne [datum] se žalovaný dostavil na [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [podezřelý výraz] [Anonymizováno] [adresa] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] pod ním, čl. 186 spisu. Ke jménu žalovaného byla vystavena [Anonymizováno] [podezřelý výraz] [Anonymizováno] [adresa] lékařská zpráva dne [datum], kdy byla uvedena diagnóza [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] a dále téhož dne lékařská zpráva, kde byla stanovena [podezřelý výraz] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], čl. 184 spisu, a dále dne [datum], kdy byla stanovena diagnóza [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], kdy přetrvávají obtíže v oblasti [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], čl. 182 spisu. Dne [datum] byla [podezřelý výraz] [Anonymizováno] [adresa], a. s. vystavena lékařská zpráva, dle níž byl zjištěn [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno].

16. Dne 10. 8. 2015 uzavřeli [jméno FO], narozená [rodné přijmení] [datum], jakožto prodávající, a [jméno FO], jakožto kupující, kupní smlouvu, jejíž předmětem byla bytová jednotka č.[Anonymizováno]/[Anonymizováno], způsob využití [Anonymizováno], vymezeno v budově čp. [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno], zapsáno na listu vlastnictví č. [hodnota], na pozemku č. [Anonymizováno]. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], zapsáno na listu vlastnictví č. [hodnota], v katastrální území [adresa] a spoluvlastnický podíl na společných částech domu, a to za částku kupní ceny 2 650 000 Kč, smlouva na čl. 24-27 spisu. Uvedenou listinu soud hodnotí výhradně ve vztahu k zjištění majetkových poměrů matky žalobkyně, kdy se z této listiny podává, že do majetkového portfolia matky žalobkyně je třeba zahrnout částku uvedené kupní ceny. 17. [jméno FO], narozená [rodné přijmení] [datum] je vedena jako výlučný vlastník pozemku č. [hodnota] o výměře č. [hodnota], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], součástí je dům čp. [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno], a pozemku č. [hodnota] o výměře [Anonymizováno][Anonymizováno]m2, [Anonymizováno], obec a katastrální území [jméno FO], zapsáno na LV č. [hodnota] u Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno] [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa]. (výpis z katastru nemovitostí na čl. 170-171 spisu) 18. [jméno FO], [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] inzerovala služby nemovitostního makléře, čl. 172 spisu. Společnost [právnická osoba] byla zapsána dne [datum] do obchodního rejstříku, IČO [IČO], kdy jako jediný jednatel a společník je vedena [jméno FO], narozená [rodné přijmení] [datum], čl. 187 spisu.

19. Dle Přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období (kalendářní rok 2023) ke jménu [jméno FO], [jméno FO], na čl. 125-128, 147 spisu, činil dílčí základ daně po odečtení ztráty částku 765 057 Kč, daň 114 225 Kč, úhrn slev na dani 30 840 Kč, daň po uplatnění slev 83 385 Kč, daňový zvýhodnění na vyživované dítě 15 204 Kč, daň po uplatnění slevy 68 181 Kč a za zdaňovací období (kalendářní rok 2024) ke jménu [jméno FO], [jméno FO], na čl. 138-141, 149-152 spisu, činil dílčí základ daně po odečtení ztráty částku 524 653 Kč, daň 78 240 Kč, úhrn slev na dani 30 840 Kč, daň po uplatnění slev 47 400 Kč, daňový zvýhodnění na vyživované dítě 15 204 Kč, daň po uplatnění slevy 32 196 Kč.

20. Z přehledu plateb na čl. 28 ke jménu [jméno FO], č. ú. [č. účtu], bylo zjištěno, že byla zúčtována příchozí úhrada [jméno FO], vždy ve výši 5 000 Kč, a to v roce 2023 ve dnech 25. 10., 18. 9., 14. 6., 1. 5., 14. 2., v roce 2022 částka 1 000 Kč dne 20. 10., částka 5 000 Kč dne 25. 9., částka 500 Kč dne 30. 6., v roce 2021 částka 3 000 Kč ve dnech 18. 10., 26. 8., částka 2 000 Kč ve dnech 14. 7., 4. 6., 16. 3., 28. 1., částka 1 000 Kč dne 10. 1., v roce 2020 částka 1 000 Kč dne 10. 12., částka 2 000 Kč dne 13. 11., částka 40 Kč dne 26. 10., částka 1 000 Kč dne 28. 4., částka 1 500 Kč dne 13.

2. Celková převedená částka je uvedena ve výši 52 040 Kč. Z uvedené listiny je zjištěno, že za období únor 2020 - říjen 2023 byla matkou žalobkyně poukázána [jméno FO], k němuž má tato a zároveň i žalovaný vyživovací povinnost, bezhotovostním převodem částka ve výši 52 040 Kč.

21. Z výpisu z účtu č. [č. účtu] [jméno FO], čl. 164-165 spisu, bylo zjištěno že na účet č. [č. účtu] byly poukázány platby 10 000 Kč dne 31. 1. 2025, 5 000 Kč dne 30. 6. 2024, 15 000 Kč dne 30. 6. 2024, 5 000 Kč dne 24. 4. 2024, 5 000 Kč dne 5. 4. 2025, 10 000 Kč ve dnech 29. 8. 2024 a 27. 11. 2024, a částka 5 000 Kč ve dnech 19. 2. 2024, 25. 10. 2023, 18. 9. 2023, 14. 6. 2023, 1. 5. 2023, 14. 2. 2023.

22. Společností [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] bylo vystaveno vyúčtování ke jménu [jméno FO] za období 20. 4. – 19. 5. 2025 na čl. 142-145, za období 20. 9. – 19. 10. 2022 na čl. 159-163 spisu, kdy k úhradě byla předepsána částka 3 233,68 Kč, 2 765,99 Kč 23. Ke jménu [jméno FO] byla vystavena lékařská zpráva [tituly před jménem] [jméno FO] dne 23. 4. 2020 a dne 5. 5. 2020, dle níž byla ošetřena pro [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno], byly předepsány [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno], čl. 146 spisu. Z uvedených listin se podává, že zdravotní obtíže jmenované byly v období roku [Anonymizováno], což pro rozhodné období nelze hodnotit, neboť toto je od 1. 11. 2022.

24. Dle Přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období (kalendářní rok 2023) ke jménu [jméno FO] na čl. 110-114, 157-158 spisu, činil dílčí základ daně po odečtení ztráty částku -14 021 Kč, úhrn slev na dani 30 840 Kč a za zdaňovací období (kalendářní rok 2022) na čl. 134-137 spisu činil dílčí základ daně částku 199 973 Kč, úhrn slev na dani 30 840 Kč, daň 29 985 Kč. Za zdaňovací období (kalendářní rok 2024) ke jménu [jméno FO] na čl. 153-156 spisu, činil dílčí základ daně po odečtení ztráty částku 0 Kč, sleva na dani 30 840 Kč, sleva rozšířená pro invaliditu 35 040 Kč. 25. [právnická osoba] rozhodla dne 12. 3. 2024, že [jméno FO] se přiznává invalidní důchod třetího stupně ve výši 21 460 Kč od 11. 2. 2024. (rozhodnutí na čl. 129-130 spisu)

26. Úřad práce České republiky - Krajská pobočka v [Anonymizováno] rozhodla dne 3. 7. 2024, že [jméno FO] se přiznává nárok na průkaz osob se zdravotním postižením „ZTP“ ode dne 1. 4. 2024 trvale, (rozhodnutí na čl. 131-133 spisu)

27. Dne 7. 10. 2024 bylo ve vztahu žalobkyni signováno Smluvní prohlášení studenta a administraci a podmínkám studia na [adresa] pro cenovou úroveň [Anonymizováno] ([Anonymizováno]) a prohlášení o zápisu do studia, [právnická osoba]., čl.114-117 spisu. Dne 12. 8. 2025 byla žalobkyní a [právnická osoba]. uzavřena Smlouva o studiu, čl. 199-203 spisu, kdy žalobkyně odkázala částku školného ve výši 71 800 Kč.

28. Dne 23. 11. 2024 byla žalobkyní jakožto nájemcem a [jméno FO], narozenou dne [datum], signována Smlouva o nájmu bytu č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno],1+kk, v budově čp. [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno], [adresa] na dobu určitou od 1. 11. 2024 do 31. 10. 2025, nájemné 20 500 Kč obsahující zálohy na služby spojené s užíváním bytu ve výši 3 500 Kč. (nájemní smlouva na čl. 121-124 spisu)

29. Skutkový závěr:

30. Okresní soud [adresa][Anonymizováno][Anonymizováno] rozhodl rozsudkem čj. [spisová značka] ze dne [datum] o úpravě poměrů k v té době nezletilým dětem [jméno FO], narozenému dne [datum] a [Jméno žalobkyně], narozené [rodné přijmení] [Datum narození žalobkyně], kdy [jméno FO] byl svěřen do péče otce (žalovaného), matce výživné nebylo vyměřeno, [Jméno žalobkyně] byla svěřena do péče matky s tím, že otec (žalovaný) je povinen hradit výživné 3 500 Kč, dlužné výživné nebylo vyměřeno.

31. Dne 7. 10. 2024 bylo ve vztahu žalobkyni signováno Smluvní prohlášení studenta a administraci a podmínkám studia na [adresa] pro cenovou úroveň [Anonymizováno] ([Anonymizováno]) a prohlášení o zápisu do studia, [právnická osoba]. Dne 12. 8. 2025 byla žalobkyní a [právnická osoba]. uzavřena Smlouva o studiu, žalobkyně odkázala částku školného 71 800 Kč. Ke změně studia k dotazu soudu žalobkyně výslovně uvedla, že ji na původní škole studium nebavilo, nezjišťovala si možnost zápočtu některých předmětů z absolvované školy (a případně tedy nástup do druhé ročníku jiné školy po absolvování srovnávacích zkoušek), přičemž se k výslovnému dotazu soudu nebyla schopna ani vyjádřit k tomu, zdali řádně ukončila první ročník původně studované školy, zdali má splněny všechny studijní povinnosti (nejdříve k tomuto k dotazu soudu uvedla, že to neví, následně uvedla, že se domnívá, že ano). Žalobkyně neuvedla ani, zdali zvažovala možnost přestupu mezi obory na téže škole, když školné na stávající škole je nižší a jedná se o školu, která také nabízí ekonomické obory. Žalobkyně absolvovala studium psychologie na ekonomicky zaměřené škole, následně bude studovat ekonomický management.

32. V roce 2022 vykázal žalovaný příjem ze samostatné činnosti 858 662 Kč, výdaje 515 197 Kč, základ 343 465 Kč, nájem – příjem 411 000 Kč, výdaje 123 300 Kč, základ 287 700 Kč, celkový základ daně 631 165 Kč a daň po slevách a daňovém zvýhodnění 48 621 Kč. V roce 2023 vykázal příjem ze samostatné činnosti 758 256 Kč, výdaje 454 954 Kč, základ 303 302 Kč, nájem – příjem 414 000 Kč, výdaje 124 200 Kč, základ 289 800 Kč, celkový základ daně 593 102 Kč, daň po slevách a zvýhodnění 42 921 Kč. A v roce 2024 vykázal příjem ze samostatné činnosti 725 777 Kč, výdaje 435 466 Kč, základ 290 311 Kč, k čemuž je ovšem třeba uvést, že souhrnu „dílčí základ daně ze samostatné činnosti“ je uvedeno 219 311 Kč, což se s tímto rozdílem neshoduje, nicméně lze tuto listinu hodnotit jako dokládající příjmové poměry žalovaného, dále činil příjem 441 000 Kč, výdaje 132 300 Kč, základ 308 700 Kč, celkový základ daně 599 011 Kč, daň po slevách a zvýhodnění 43 806 Kč.

33. Žalovaný je sic veden jako statuární orgán, jednatel, a společník zároveň s [Anonymizováno] [Anonymizováno], každý v podílu 50 %, společnosti [právnická osoba], předmět podnikání „stavitel“ - provádění jednoduchých stavem a poddodávek, koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej, pokladačství, montáž bytových doplňků. Podle listin vložených ve veřejném rejstříku k uvedené společnosti - Rozvahy pro podnikatele v plném rozsahu ke dni 31. 12. 2023 a Rozvahy pro podnikatele - druhové členění v plném rozsahu ke dni 31. 12. 2023 však lze vzít za prokázané, že uvedená společnost nevykazuje takovou podnikatelskou aktivitu, která by generovala příjem. K tomuto je třeba odkázat především tu skutečnost, že tržby z prodeje výrobků a služeb za běžné období činily v tisících korunách 17, tedy 17 000 Kč, za předchozí období to bylo 19 000 Kč, tedy došlo k poklesu, stejně tak jako u položky spotřeba materiálu a energie, která za běžné období činila 0 Kč, za minulé období 2 000 Kč, což znamená, že společnost nespotřebovávala žádný materiál ani energii, což k realizaci podnikatelské činnosti je nepochybně nutným. K poklesu došlo i u ostatních provozních nákladů za běžné období, které činily 0 Kč, za minulé období činily 8 000 Kč. Provozní výsledek hospodaření a finanční výsledek hospodaření byl vykázán v záporných hodnotách.

34. Žalovaný je zapsán jako fyzická osoba podnikající IČO [IČO], výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3, služby v oblasti administrativní správy a služby organizačně hospodářské povahy, ubytovací služby, vznik živnosti [datum], na dobu neurčitou, a dále výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3, ubytovací služby, vznik oprávnění [datum], na dobu neurčitou. Ve vztahu k tomuto bylo zjištěno, že žalovaný fakturoval společnosti [právnická osoba]., IČO [IČO], jejímž není ani jednatelem či společníkem, ale ani u této nebyl nikdy v zaměstnaneckém poměru, kdy poslední faktura byla vystavena dne 6. 2. 2025, splatná dne 19. 2. 2025 na částku 50 000 Kč.

35. Pakliže žalovaný tvrdil, že jeho zdravotní stav jej determinuje v pracovní činnosti, tak toto jeho tvrzení lze vzít za prokázané, když doložil, že byl v lednu [Anonymizováno] ošetřován ve [Anonymizováno] [podezřelý výraz] [Anonymizováno] [Anonymizováno] pro [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno], kdy dne [datum] byl stanoven termín operace [Anonymizováno] [Anonymizováno], přičemž ke dni [datum] jmenovaný ústav vystavil lékařskou zprávu, kdy stanovil jako [podezřelý výraz] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Dále byl v období od února [Anonymizováno] žalovaný ošetřován ve [Anonymizováno] [podezřelý výraz] [Anonymizováno] [adresa], když se do této dne [datum] dostavil na urgentní pro [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], přičemž byla diagnostikována [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno], poté [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] v oblasti [Anonymizováno], kdy přetrvávají obtíže v oblasti [Anonymizováno] [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. [podezřelý výraz] [Anonymizováno] [adresa], a. s. vystavena lékařská zpráva, s tím, že byl zjištěn [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno].

36. Za prokázané bylo vzato, že žalovaný vlastní nemovité věci, kdy získává finanční prostředky jejich pronájmem. Žalovaný takto uzavřel smlouvy jako pronajímatel s [jméno FO], byt číslo [hodnota], 2+kk v bytovém domě čp. [adresa], na dobu určitou 1. 4. 2017 - 30. 9. 2017, podnájemné 9 000 Kč, platba záloh na spotřebu energií a služby spojené s užíváním bytu 2 500 Kč. Dále s [jméno FO], [jméno FO], narozená [rodné přijmení] [datum], jako podnájemci, dne 20. 3. 2017 byt číslo [hodnota], v domě čp. [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno], [adresa], na dobu určitou 1. 4. 2017 - 30. 9. 2017, nájemné 9 000 Kč, platba záloh na spotřebu energií a služby spojené s užíváním bytu 2 500 Kč, k níž dodatky sjednali prodloužení smlouvy do 31. 12. 2023, podnájemné 10 000 Kč, zálohy na služby 4 000 Kč, do 30. 6. 2024, podnájemné 11 000 Kč, zálohy na služby 4 000 Kč, do 31. 12. 2024, podnájemné 11 500 Kč, zálohy na služby 4 500 Kč, do 30. 6. 2025, podnájemné 11 500 Kč, zálohy na služby 4 500 Kč. A dále s [jméno FO], byt č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] spolu se spoluvlastnickým podílem [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno], v domě čp. [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno], [adresa], 3+1/L na dobu určitou 1. 1. 2025 - 31. 12. 2025, nájemné 13 500 Kč, platba záloh na spotřebu energií a služby spojené s užíváním bytu 5 500 Kč.

37. Pakliže žalobkyně tvrdila, že žalovaný na její výživu nepřispívá řádně, tak toto tvrzení nebylo vzato za prokázané. Dle elektronického systému soudu je ke jménu žalovaného vedena pouze jedna věc v rejstříku EXE, která byla zapsána v roce 2015, tedy před deseti lety. Od této doby žádné řízení, jehož předmětem by bylo vymožení plnění žalovaného na výživu žalobkyně nebylo vedeno. Nadto i z věci vedené pod sp. zn. [spisová značka] bylo zjištěno, že pokud bylo vymáháno jedno plnění běžného výživného za období roku 2009 tak řízení bylo zastaveno, neboť rodiče žalobkyně obnovili rodinnou domácnost, a pokud bylo vymáháno dlužné výživné prosinec 2024, leden - únor 2015, tak i zde bylo řízení zastaveno. Pokud tedy bylo vymáháno výživné v období před deseti lety, kdy nadto řízení i bylo zastaveno, tak se jedná o tak zásadní časový odstup, že nejenom, že z tohoto nelze dovodit, že žalovaný na výživné pro žalobkyni neplní, ale naopak, že od této doby je plní řádně. K tomuto je nutným hodnotit i výpisy z účtu žalovaného, z nichž se podává, že hradil školné pro žalobkyni ve výši 33 700 Kč dne 2. 8. 2020, ve výši 33 000 Kč ve dnech 16. 10. 2021, dále žalobkyni plnil bez poznámky částku 33 000 Kč dne 29. 8. 2022, s poznámkou „školné“ částku 16 000 Kč dne 12. 10. 2023, 10 000 Kč dne 22. 11. 2023, dále bez poznámky částku 15 000 Kč dne 10. 1. 2024. A taktéž hradil částku zahraničního pobytu žalobkyně ve výši 53 000 Kč, což nepochybně není zanedbatelná částka. Odhlédnout zde nelze ani od té skutečnosti, že žalobkyně tvrdila, že její požadavky na úhradu jejích potřeb směřované vůči žalovanému nejsou vyslyšeny, avšak v řízení bylo zjištěno, že žalobkyně v zásadě s žalovaným vůbec nekomunikuje, nesděluje mu ani základní informace týkající se jejího studia, tedy toho, že vůbec vyživovací povinnost trvá, k čemuž soud odkazuje na tu skutečnost, že až při jednání soudu žalobkyně žalovanému sdělila, že nastoupila studium vysoké školy, žalovaný tuto základní informaci vůbec neměl, což je v rozporu s jejím tvrzením, že se snaží o svých potřebách s žalovaným hovořit a žalovaný tuto komunikaci, potažmo plnění potřeb žalobkyně, odmítá. To, že žalovaný, pokud tuto informaci má, tak na ni reaguje, je patrným právě i z toho, že částku za zahraniční pobyt uhradil, byť o svém odjezdu na tento pobyt žalobkyně s žalovaným vůbec nekomunikovala. I tu skutečnost, že žalovaná nastupuje opět ke studiu prvého ročníku, když opustila předchozí studium, se žalovaný dozvěděl až při druhém jednání soudu, když ke změně školy došlo v mezidobí, kdy tuto informaci navíc žalobkyně ani nesměřovala žalovanému, nýbrž výhradně soudu.

38. Ze rozsudku, jímž bylo posledně rozhodnuto o výživném pro žalobkyni, se podává, nadto to nebylo v řízení sporným, že žalovaný a matka žalobkyně mají vyživovací povinnost nadále k [jméno FO], přičemž matka k jeho jménu bezhotovostním převodem za období únor 2020 - říjen 2023 částka 52 040 Kč. Celkem za období od února 2023 do ledna 2025 poukázala bezhotovostním převodem matka žalobkyně [jméno FO] částku ve výši 90 000 Kč, tedy za období 24 měsíců, v průměru na jeden měsíc tedy částku ve výši 3 750 Kč.

39. Ze shora uvedeného se tak podává, že mají-li rodiče žalobkyně vyživovací povinnost ještě k [jméno FO], tak matka plní na výživu tohoto nižší částky nežli žalovaný ne výživu žalobkyně, což ve vztahu k majetkovým poměrům matky jeho majetkovou úroveň snižuje, nadto žalovaný uspokojuje i další potřeby jmenovaného, když s ním sdílí rodinnou domácnost. Tedy majetková úroveň žalovaného ve vztahu k majetkové úrovni matky žalobkyně je snižována tím, že plně uspokojuje kromě potřeb žalobkyně i potřeby dalšího dítěte, k němuž mají oba rodiče vyživovací povinnost, když matka žalobkyně se však zaměřuje především na uspokojení potřeb žalobkyně, oproti tomu žalovaný uspokojuje jak potřeby [jméno FO], tak ve vyšší finanční úrovni nežli matka potřeby [jméno FO] i potřeby žalobkyně.

40. Ve vztahu k majetkovým poměrům matky žalobkyně soud hodnotí tu skutečnost, že jako vlastník bytu v budově čp. [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno], na pozemku č. [Anonymizováno][Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v katastrálním území [adresa] a spoluvlastnického podílu na společných částech domu, dne 10. 8. 2015 uzavřela kupní smlouvu, kdy kupní cena činila 2 650 000 Kč, získala tak tedy uvedenou majetkovou hodnotu. Pokud žalovaný namítal, že uvedenou majetkovou hodnotu je třeba hodnotit jako jeho plnění vyživovací povinnosti vůči žalobkyni, když uvedený byt jí poskytl, aby v něm mohla uspokojovat svoji bytovou potřebu, tak v řízení bylo zjištěno, že uvedený byt byl převeden do vlastnictví matky žalobkyně, nikoliv žalobkyně, jako plnění stran žalovaného žalobkyni jej tak nelze zohlednit. Matka žalobkyně je vedena jako výlučný vlastník pozemku č. [hodnota] o výměře č. [hodnota], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], součástí je dům čp. [Anonymizováno], a pozemku č. [hodnota] o výměře [Anonymizováno] m2, [Anonymizováno], obec a katastrální území [jméno FO], zapsáno na LV č.[Anonymizováno][hodnota] u Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno] [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa].

41. Příjem matky žalobkyně je tvořen příjmy z činnosti v rámci realitního trhu, když matka žalobkyně je vedena jako jediný společník a jednatel společnosti [právnická osoba] byla zapsána dne [datum] do obchodního rejstříku, IČO [IČO], která inzeruje svoji činnost. Dle Přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období (kalendářní rok 2023) ke jménu [jméno FO], [jméno FO], činil dílčí základ daně po odečtení ztráty částku 765 057 Kč, daň 114 225 Kč, úhrn slev na dani 30 840 Kč, daň po uplatnění slev 83 385 Kč, daňový zvýhodnění na vyživované dítě 15 204 Kč, daň po uplatnění slevy 68 181 Kč a za zdaňovací období (kalendářní rok 2024) činil dílčí základ daně po odečtení ztráty částku 524 653 Kč, daň 78 240 Kč, úhrn slev na dani 30 840 Kč, daň po uplatnění slev 47 400 Kč, daňový zvýhodnění na vyživované dítě 15 204 Kč, daň po uplatnění slevy 32 196 Kč.

42. Pakliže bylo k důkazu předloženo vyúčtování ke jménu [jméno FO] za období 20. 4. – 19. 5. 2025 a za období 20. 9. – 19. 10. 2022 s tím, že k úhradě byla předepsána částka 3 233,68 Kč, 2 765,99 Kč, tak z této listiny se podávají platby jmenované na úhradách mobilního operátora, které však nepřevyšují běžné platby standardně za tyto služby plněné.

43. Co se týká zdravotního stavu matky žalobkyně, tak v řízení bylo zjištěno, že tato byla ošetřována pro bolest [Anonymizováno] ve dnech [datum] a [datum], nelze tedy vzít za prokázané, že by ji zdravotní stav determinoval v rozhodném období, nemohla by proň vykonávat pracovní činnost.

44. Matka žalobkyně vede rodinnou domácnost s [jméno FO], kdy k jeho jménu [právnická osoba] rozhodla dne 12. 3. 2024 o přiznání invalidního důchodu třetího stupně 21 460 Kč od 11. 2. 2024 a Úřad práce České republiky - Krajská pobočka v [Anonymizováno] rozhodla dne 3. 7. 2024 o přiznání nároku na průkaz osob se zdravotním postižením „ZTP“ ode dne 1. 4. 2024 trvale. Jmenovaný vykázal v Přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období (kalendářní rok 2023) dílčí základ daně po odečtení ztráty částkou -14 021 Kč, úhrn slev na dani 30 840 Kč a za zdaňovací období (kalendářní rok 2022) dílčí základ daně částku 199 973 Kč, úhrn slev na dani 30 840 Kč, daň 29 985 Kč, a za zdaňovací období (kalendářní rok 2024) dílčí základ daně po odečtení ztráty částku 0 Kč, sleva na dani 30 840 Kč, sleva rozšířená pro invaliditu 35 040 Kč.

45. Dne 23. 11. 2024 žalobkyně, nájemce, a [jméno FO], pronajímatel, uzavřely Smlouva o nájmu bytu č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno],1+kk, v budově čp. [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno], [adresa] na dobu určitou od 1. 11. 2024 do 31. 10. 2025, nájemné 20 500 Kč obsahující zálohy na služby spojené s užíváním bytu ve výši 3 500 Kč. Ta skutečnost, že žalobkyně uzavřela uvedenou nájemní smlouvu nebyla v řízení spornou. Žalovaný však namítal tu skutečnost, že se jedná o výdaj zbytný.

46. Na straně žalovaného tak byl zjištěn hrubý základ daně cca 600 000 Kč/rok, tedy cca 50 000 Kč měsíčně hrubého. Pakliže tedy žalovaný tvrdil, že jeho příjem činí cca 60 000 Kč měsíčně, nebyl v řízení skutek postaven jinak. Pakliže žalovaný tvrdil pravidelné měsíční výdaje za elektřinu, televizor, pojištění domu, daň z nemovitosti, zdravotní pojištění a sociální, telefon, náklady na chalupu za elektřinu a internet, daň z nemovitosti a pojištění této ve výši cca 14 000 Kč, tak toto nebylo sporováno, nadto se jedná o výdaje, které jsou přiměřené. Kromě toho žalovaný hradí i náklady na pohonné hmoty cca 8 000 Kč měsíčně. Žalovaný uspokojuje i potřeby [jméno FO], s nímž sdílí rodinnou domácnost, kdy nad shora uvedené výdaje hradí i výdaje za stravu, ošacení, drogistické zboží. Na straně matky žalobkyně byl zjištěn příjem na počátku rozhodného období cca 60 000 Kč měsíčně, kdy následně došlo k jeho snížení na částku cca 44 000 Kč měsíčně. Matka žalobkyně vede rodinnou domácnost s [jméno FO], jehož příjem činí cca 21 000 Kč měsíčně. Na straně žalobkyně nebyly tvrzeny ani zjištěny žádné příjmy získávané pracovní, potažmo brigádní, činností. Vyjma nákladů na bydlení ve výši 20 500 Kč měsíčně, nebyly žalobkyní tvrzené pravidelné měsíční náklady na školné, cestovné MHD, internet + telefon, léky, angličtina, mimoškolní aktivity, které činí cca 11 000 Kč měsíčně, žalovaným sporovány. Pakliže žalobkyně do svých výdajů započítávala i náklady na ošacení, stravu a hygienu, tak se se jedná o běžné náklady na uspokojení základních životních potřeb, který hradí každá osoba a které hradí i žalovaný.

47. Žalobkyně se domáhá plnění dle § 910, odst. 1, § 911 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, o. z., kdy platí, že předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Dle § 922, odst. 1 o. z., výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného [právnická osoba] i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.

48. K petitorní části žalobního žádání je nutným uvést, že žalobkyně v tomto uvedla, že se domáhá určení výživného ve výši 25 000 Kč od 1. 2. 2024, přičemž zároveň uvedla, že se domáhá doplacení výživného za období od listopadu 2022. K tomuto byla dána žalobkyni výzva, v návaznosti na níž výslovně uvedla, že se domáhá zvýšení výživného počínaje dnem 1. 11. 2022 tak, že žalovaný je povinen hradit na její výživu částku 25 000 Kč měsíčně.

49. Ta skutečnost, že žalobkyně není schopna sama se živit, není spornou. Žalovaný nesporuje tu skutečnost, že žalobkyně pokračuje řádně ve studiu a není schopna sama se živit. Spornou je však výše výživného.

50. Co se týká doby trvání vyživovací povinnosti, ale i parametrů pro hodnocení jeho výše, tak soud odkazuje komentář KRÁLÍČKOVÁ, Zdeňka. § 915 [Právo na stejnou životní úroveň a slušná výživa]. In: KRÁLÍČKOVÁ, Zdeňka, HRUŠÁKOVÁ, Milana, WESTPHALOVÁ, Lenka a kol. Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655-975). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, s. 1009, marg. č. 6, uvádějící: „Doba trvání vyživovací povinnosti (a základní předpoklad pro uplatnění) je dána zásadně stavem odkázanosti dítěte na výživu ze strany svých rodičů (viz § 913), byť ze zákona vyplývá, že hledisku odůvodněných potřeb předchází právo dítěte na stejnou životní úroveň, jakou mají rodiče (viz § 915 odst. 1). ..Vyživovací povinnost rodičů k dětem trvá ..dokud děti nejsou samy schopny se živit. Schopnost samostatně se živit …interpretována jako schopnost samostatně uspokojovat všechny své potřeby (hmotné, kulturní, podle judikatury také bytové). …např. rozhodnutí II. ÚS 2155/2009..: „Vyživovací povinnost rodičů k dětem ... není podmíněna věkem, ani ukončením určitého stupně vzdělání, nýbrž pouze schopností sám se živit, což je pojem, který musí soud vyložit jednotlivě podle specifik každého konkrétního případu.“ Trvání vyživovací povinnosti není limitováno dosažením zletilosti dítěte, resp. plné svéprávnosti, což má však význam zejména z hlediska procesního, ani dovršením 26 let dítěte. Tato věková hranice je významná např. pro přiznání dávek ….dle .. zákona se za nezaopatřené dítě považuje dítě nejdéle do věku 26 let. … např. R 700/1967. …Občanský zákoník výslovně stanoví, že trvání vyživovací povinnosti a práva na výživné nezávisí na nabytí zletilosti ani svéprávnosti dítětem (§ 859). …. nemá vliv …, že rodiči byl pozastaven výkon jeho rodičovské odpovědnosti (§ 869 odst. 2) ..jí byl zbaven (§ 874). Dítě může nabýt schopnosti samostatně se živit/před dovršením 18 let, např. jestliže po absolvování učebního poměru najde odpovídající pracovní uplatnění anebo uzavře manželství a vznikne vyživovací povinnost mezi manžely (viz § 697). V literatuře bývá zánik vyživovací povinnosti členěn na relativní zánik a absolutní zánik. Relativně zaniká vyživovací povinnost rodičů k dětem např. tehdy, jestliže děti dokončí gymnázium, nejsou přijaty na vysokou školu, nastoupí do zaměstnání a jsou schopny samostatně se živit. Pokud např. po roce, kdy začnou opět řádně studovat, pozbydou současně schopnosti samostatně uspokojovat své potřeby, vyživovací povinnost rodičů se zásadně obnoví. Vždy je třeba posoudit všechny okolnosti každého případu, zejména .. zda dítě hodlá své vzdělání dokončit, doplnit či prohloubit, anebo zda např. usiluje o studium zcela jiného oboru za situace, kdy je objektivně schopno se uplatnit v oboru v rámci své kvalifikace dosažené ukončeným vzděláním apod. …Za pokračovaní přípravy dítěte na budoucí povolání lze podle judikatury, s přihlédnutím k nedostatku vhodných pracovních příležitostí pro absolventy škol, považovat také další studium, jehož ukončení umožní absolventu najít si zaměstnání i v jiném oboru, než na který byla příprava dítěte dosud zaměřena. Viz R 11/1993. Schopnost dítěte samostatně se živit tedy není definitivní, je nutné ji posuzovat v širších souvislostech. …je třeba poukázat na teorií i praxí uznávanou elasticitu vyživovací povinnosti, tj. na možnost jejího obnovení v případě podstatné změny poměrů. Nicméně .. třeba zohlednit celé spektrum dalších aspektů věci, soulad s dobrými mravy a zákaz zneužití. …určitá nadstandardní studia, prezenční postgraduální studium, zahraniční pobyty, jazykové kurzy apod., které vedou sice ke zvýšení kvalifikace, ale zásadně nenavazují na dosažené vzdělání, je možné považovat za odůvodněné tehdy, jestliže možnosti a schopnosti, event, majetkové poměry povinného jsou značné. Zejména je také nutné přihlédnout ke skutečnosti, zda je výuka celodenní, zda je zajištěna nějakým stipendijním programem, resp. v jaké výši. Často posuzovanou věcí je i otázka studijních výsledků oprávněného, zejména zletilého. Vždy je třeba zohlednit všechny okolnosti každé projednávané věci. Lze se přiklonit k názoru, že je třeba mít i „sociální ohled na zletilé dítě" a snahu, aby „ukončilo započaté vzdělávání", nicméně tak, aby nedošlo ke zneužívání institutu vyživovací povinnosti, k vybočení ze standardu apod. …Viz také rozhodnutí II. ÚS 2121/14, ze kterého se podává: „U zletilého dítěte lze předpokládat, že bude vyvíjet dostatečné úsilí, aby se uživilo samo. Pokud studuje již druhou střední školu, je při rozhodování o vyživovací povinnosti rodičů nutno pečlivě zvažovat účelnost tohoto studia; přihlédnout je nutno nejen ke kvalitě školy a uplatnění jejích absolventů, ale i k docházce a studijním výsledkům dítěte…. Nelze akceptovat, aby soudy rozhodovaly o zvýšení výživného, aniž by bylo postaveno najisto, že je odůvodněna samotná existence vyživovací povinnosti. Pokud se soudy účelností probíhajícího studia dříve nezabývaly, musí tak učinit v řízení o zvýšení výživného, byť se jedná o okolnost, která se oproti předchozímu rozhodnutí nezměnila.“ 51. K tomuto soud dále cituje rozsudek Krajského soudu v Praze č. j. 28 Co 39/2022-208 ze dne 28. dubna 2022: „..bylo jednoznačně a nepochybně zjištěno, že žalobce v době, za kterou se domáhá zvýšení výživného, studoval se zcela nedostačujícími studijními výsledky. Ve školním roce …propadl, v následujícím školním roce měl při opakování 3. ročníku střední školy v pololetí opět několik nedostatečných, jejich počet se zvýšil dokonce v pololetí maturitního ročníku ve školním roce …a maturitu skládal na reparát, přičemž nedostatečně byl hodnocen i v hlavních předmětech (matematika, český jazyk a literatura). Rovněž jeho chování bylo opakovaně neuspokojivé, i v maturitním ročníku měl velký počet neomluvených zameškaných hodin. Přípravě na budoucí povolání se tak nevěnoval řádně. Za řádnou přípravu na budoucí povolání nelze považovat ani jeho studium v prvním ročníku vysoké školy, který rovněž opakuje, navíc se jeho studium týká jiného oboru, než kterému se věnoval na střední škole. Odvolací soud proto uzavírá, že jen od roku .. (tj. za dobu posledních čtyř a půl roku) se z důvodu přístupu žalobce ke studiu (tj. nikoliv ze zdravotních či jiných objektivních důvodů), prodloužila doba jeho přípravy na budoucí povolání o dva roky. Již jen z popsaných důvodů tedy nelze považovat jeho požadavek na zvýšení výživného za důvodný.“ 52. Co se týká toho, že výživné je domáháno žalobním návrhem zpět, tak k tomuto soud odkazuje nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 871/24 (ve věci stěžovatelky) nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1760/24 (ve věci stěžovatele). Zde Ústavní soud ČR, mimo jiné, uvádí: „Podle čl. 3 Úmluvy o právech dítěte musí obecné soudy vykládat právní předpisy způsobem, který co nejefektivněji naplňuje nejlepší zájem dítěte. Soudy však navzdory prokázané změně poměrů nezletilým bez odpovídajícího zdůvodnění vyšší výživné zpětně nepřiznaly. Žádné relevantní důvody pro výjimku ze zásady o zpětném zvýšení výživného přitom Ústavní soud neshledal. Soudy tak podle Ústavního soudu zvolily postup jdoucí k tíži nezletilých. Fakticky tím také schválily chování obou rodičů, které rovněž směřovalo proti nejlepšímu zájmu dětí, které tím fakticky potrestaly. Závěry vyslovené v rozhodnutích neznamenají, že by výživné mělo být zpětně přiznáno v každém případě automaticky. Prostor pro výjimečné zpětné nepřiznání výživného na základě individuálních okolností a poměrů na straně povinného rodiče, nezletilého či rodiče, který jej má v péči, nadále zůstává zachován. Jen tak nelze činit paušálním způsobem a s obecným odůvodněním bez bližší vazby na konkrétní specifika případu. Takový postup by neměl být pravidlem, ale dostatečně určitě odůvodněnou výjimkou. I při rozhodování dotýkajícím se dítěte je třeba posuzovat a určit jeho nejlepší zájem a hodnotit možný dopad rozhodnutí na dítě. Mezi rodiči a dětmi existuje vzájemná vyživovací povinnost, která je projevem mezigenerační rodinné solidarity vycházející z lidské slušnosti a morálky. Proto je vhodné zohlednit i způsob, jakým dítě na prahu dospělosti přistupuje k povinnému rodiči, jak se k němu chová a zda se o něj zajímá. Jejich vztah je nicméně třeba vždy hodnotit komplexně ve společné vzájemnosti. V obou případech Ústavní soud apeloval na rodiče, aby vyvinuli veškeré možné úsilí směřující k tomu, aby v řízení byla uzavřena rozumná dohoda v zájmu již zletilého potomka. Děti se totiž v důsledku nezodpovědného chování svých rodičů ocitly bez vlastního přičinění v procesním postavení účastníka soudního řízení s plnou procesní způsobilostí – ve sporu o výživné proti jednomu ze svých rodičů. Taková situace není dobrým začátkem pro kýžené obnovování vztahů mezi dnes již dospělým dítětem a jeho rodičem.“.

53. Jinak Ústavní soud ČR setrvává na stanovisku participace dětí na hmotné a kulturní úrovni rodičů, což shrnul např. v rozhodnutí vydaném ve věci sp. zn. II. ÚS 2171/22 ze dne 11. 10. 2022, kde uvádí: „K otázce výše výživného Ústavní soud ustáleně judikuje, že oba rodiče přispívají na výživu dětí podle svých schopností, možností a majetkových poměrů a dítě má právo se podílet na životní úrovni svých rodičů (srov. ustanovení § 913 a § 915 občanského zákoníku).“.

54. Ačkoliv žalovaný poukázal na to, že je otázkou, zdali žalobkyně studuje řádně, tu skutečnost, že jeho vyživovací povinnost vůči žalované trvá, nesporoval, výslovně uvedl, že navrhuje, aby bylo rozhodnuto o zvýšení výživného. Lze tak vzít za nesporné, že mezi žalobkyní a žalovaným není spor o to, zdali vyživovací povinnost trvá, sporným je, v jaké výši má žalovaný plnit výživné. K průběhu studia žalobkyně soud odkazuje shora citované, k čemuž podotýká následující. Aby bylo možným hodnotit, že se dítě není schopno samo živit, neb se řádně připravuje na budoucí povolání, musí být splněna podmínka, že studuje řádně a kontinuálně. Protože není-li tomu tak, vyživovací povinnost zaniká. V souzené věci žalobkyně po absolvování prvého ročníku vysoké školy naznala, že ji studium (psychologie) nebaví a počala studovat jinou vysokou školu s ekonomickým zaměřením, tedy zcela odlišný obor od původně započatého studia. Uvedené by bylo třeba hodnotit v neprospěch žalobkyně, pokud by na straně žalobkyně opakovaně docházelo ke změně ústavů a studijních oborů. V současné době je však možným uzavřít, že studium žalobkyně je časově kontinuální, žalobkyně sic opakovaně nastupuje ke studiu prvého ročníku vysoké školy, avšak v návaznosti na ukončený prvý ročník původní školy, kdy za situace, že došlo ke změně studijního oboru pouze jednou, lze věc hodnotit tak, že žalobkyně stále směřuje k tomu, aby řádně dokončila studium a přípravu na budoucí povolání. Zároveň je však třeba zdůraznit, že žalobkyně ke studiu, jeho průběhu, musí přistupovat s větší zodpovědností, když případně mohla zvažovat přestup na ekonomický obor téže školy s případným možným zápočtem některých předmětů, či možnost absolvování srovnávacích zkoušek při přestupu ke studiu na jiné škole. Zarážející zde je, že žalobkyně se ani nebyla schopna přesně vyjádřit k tomu, zdali studium prvého ročníku na stávající škole ukončila se splněním všech studijních povinností. Jak již však bylo shora uvedeno, v tuto chvíli lze věc hodnotit tak, že žalobkyně ve studiu řádně pokračuje a vyživovací povinnost žalovaného trvá.

55. Pakliže se žalobkyně domáhala určení výživného zpětně, tak k tomuto Ústavní soud uvedl, že nepřiznání výživného zpětně je postup, který jde k tíži dítěte (zde již zletilého), není-li pro výjimku ze zásady o zpětném zvýšení výživného relevantní důvod. V souzené věci žádný takový důvod, který by odůvodňoval nepřiznání výživné žalobkyni zpětně není. Pokud by takto soud rozhodl, došlo by přesně k té situaci, jíž Ústavní soud ČR definuje jako faktické schválení chování obou rodičů, které směřuje proti nejlepšímu zájmu dítěte, když naposledy bylo o výživném rozhodnuto rozsudkem ze dne 9. 10. 2015, tedy před deseti lety, přičemž od této doby nedošlo k rozhodnutí o zvýšení výživného, ačkoliv potřeby žalobkyně se nepochybně zvýšily.

56. V řízení bylo prokázáno, že příjem matky žalobkyně za rozhodné období činil cca 60 000 Kč měsíčně, kdy následně došlo k jeho snížení na částku cca 44 000 Kč měsíčně, zdravotní omezení bylo prokázáno pouze pro období roku 2020. Příjem osoby, s níž matka žalobkyně sdílí rodinnou domácnost činí cca 21 000 Kč. Pravidelné měsíční výdaje žalobkyně, vyjma nákladů na bydlení a nákladů na uspokojení základních potřeb, činí 11 000 Kč měsíčně. Odhlédnout nelze ani od té skutečnosti, že majetkové poměry matky žalobkyně zvyšuje nemovitost, kterou tato obdržela darem od žalovaného, kdy není rozhodným, za jakým účelem byla matce žalobkyně darována. Pakliže žalovaný argumentoval tím, že darem matce žalobkyně takto plnil svoji vyživovací povinnost, tak toto není relevantní tvrzení. Nemovitý majetek obdržela matka žalobkyně, nikoliv žalobkyně, kdy platí, že vyživovací povinnost je plněna dítěti, poskytované plnění je poskytováno přímo dítěti, byť v době nezletilosti tohoto je hrazeno k rukám rodiče. Darování nemovitosti do výlučného vlastnictví matky žalobkyně není žádným plněním pro žalobkyni adresované k rukám její matky, jakožto platebnímu místu. Pokud chtěl žalovaný zlepšit majetkovou situaci přímo žalobkyně, měl tak učinit převedením vlastnictví k předmětné bytové jednotce přímo žalobkyni, což neučinil. Jak však již bylo uvedeno shora, darování předmětné nemovité věci však zvýšilo majetkové poměry matky žalobkyně, kdy není rozhodným, zdali darovanou bytovou jednotku tato posléze zcizila či nikoliv, neboť prodejem za tuto získala adekvátní majetkovou hodnotu. Jinak ve vztahu k výdajům hrazeným žalobkyní z jí tvrzených výdajů spornou byla pouze částka za nájem hrazený žalobkyní, která bydlí zcela samostatně. Respektive nikoliv samotná výše této částky, nýbrž ta skutečnost, zdali musí být žalobkyní hrazena. Žalovaný zde namítal, že žalobkyně může uspokojovat svoji bytovou potřebu v místě jeho bydliště, kdy žalobkyně tvrdila, že s ohledem ke špatné vzájemné komunikaci účastníků pobyt v místě bydliště otce, potažmo svého původního bydliště, vnímá výhradně negativně. Ve vztahu k výdajům spojeným s bydlením soud konstatuje, že za situace, kdy žalobkyně je již plně zletilou, je součástí její osobní integrity volba způsobu uspokojení bytové potřeby, stran žalovaného nemůže být žalobkyně nucena k nějakému konkrétnímu způsobu uspokojení své bytové potřeby (zde v domě žalovaného). Zároveň je ovšem nutným hodnotit, zdali výdaje hrazené žalobkyní jsou přiměřené její situaci, jejím potřebám, potažmo částkám hrazeným v místě a čase. Samotná částka výdajů spojených s nájmem bytu, výše nájemného, není žalovaným sporována. K částce hrazené žalobkyní v souvislosti s bydlením je nutným uvést, že rozhodným není pouze její potřeba, ale též poměry žalovaného. Žalobkyně nepochybně může uspokojovat svoji bytovou potřebu dle svého rozhodnutí, avšak výživné je zde stanoveno s ohledem ke všem skutečnostem, tedy majetkovým a osobním poměrům obou účastníků, a tedy i žalovaného.

57. Na straně žalovaného je třeba zohlednit tu skutečnost, že nad rámec soudem stanoveného výživného žalobkyni plnil, a to zejména jednorázové vyšší částky. Zde tak bylo rozhodnuto o výživném za období roku 2022 ve vyšší částce, když bylo prokázáno, že za následující období, tedy v roce 2023, žalovaný žalobkyni plnil částku 53 000 Kč, nadto plnil jí i jednorázové platby v částkách v rozmezí 10 000 Kč – 33 000 Kč. Za následné období bylo přihlédnuto k tomu, že žalovaný prokázal zdravotní obtíže. Na straně žalovaného tak bylo rozhodováno za situace, kdy jeho příjem činí cca 60 000 Kč měsíčně, přičemž plní vyživovací povinnost k [jméno FO]. Jeho pravidelné měsíční výdaje vyjma nákladů na pohonné hmoty a základní potřeby činí 11 000 Kč měsíčně. K tomuto nelze odhlédnout ani od způsobu komunikace žalobkyně s žalovaným. Ačkoliv žalobkyně popisovala, že žalovaný jednal vůči ní, potažmo matce, nátlakově, tak i z jejích tvrzení se podává, že následně od tohoto svého jednání upustil. Ačkoliv žalobkyně může vnímat jednán otce negativně, tak v průběhu řízení před soudem bylo zjištěno, že tvrzení žalovaného, že žalobkyně žalovanému nesděluje zásadní skutečnosti, které mají dopad na vědomí o jeho vyživovací povinnosti, je pravdivým. Žalobkyně žalobci nesděluje ani základní informace, a to ani ty, které zakládají právo, jehož se u soudu domáhá, a které by tak žalovaný měl mít k dispozici, aby vůbec věděl, že jeho povinnost vůči žalobkyni trvá. Sama žalobkyně při jednání soudu sdělila, že vůbec žalovanému nesdělila, že nastoupila ke studiu na vysoké škole, pokračuje tak ve studiu. Tuto skutečnost žalovanému vyjevila až při jednání soudu, kdy i z jejího projevu při jednání soudu bylo zřejmým, že vůbec nepovažuje za potřebné takovouto skutečnost žalovanému sdělovat. Taktéž tu skutečnost, že hodlá nastoupit ke studiu na jiné škole, studia na vysoké škole, kterou dosud studovala, hodlá ukončit, sdělila až při jednání soudu, a to ani ne tak, že by toto uvedla ve vztahu k žalovanému, pouze toto vyplynulo z listiny, kterou předložila při jednání soudu k důkazu, kdy k ukončení studia se vůbec nevyjadřovala, učinila tak až k výslovnému dotazu soudu. S tímto jednáním žalobkyně v průběhu soudního řízení tak zcela koresponduje i tvrzení žalovaného, že žalobkyně jej požádala o úhradu pobytu v [Anonymizováno] až v době, kdy již na tomto pobytu byla. A také to, že jej vůbec neinformovala o konání maturitního plesu. Zde je nutným odkázat ustanovení § 855, odst. 1, věta prvá, o. z., dle nějž rodiče a děti mají vůči sobě navzájem povinnosti a práva, § 857, odst. 1 o. z., dle nějž dítě je povinno dbát svých rodičů, kdy platí, že povinnosti rodičů a dětí jsou vzájemné. Ačkoliv dle § 859 o. z. vyživovací povinnost a právo na výživné nejsou součástí rodičovské odpovědnosti; jejich trvání nezávisí na zletilosti ani svéprávnosti, tak že rodiče stíhá povinnost dbát o rozvoj dětí, ale i děti jsou povinovány alespoň k základní slušnosti vůči svým rodičům. Tento korektiv je zde uváděn proto, že žalobkyně se domáhá od žalovaného plnění, avšak sama s žalobcem vůbec nekomunikuje, a to do té míry, že žalovaný v zásadě ani nemá žádné informace o tom, že jeho povinnost trvá, a v jaké výši by ji měl plnit. Zároveň je ovšem nutným zdůraznit, že komunikace s dítětem si není možným stran žalovaného žádným způsobem vynucovat, a to již vůbec ne, pokud by mělo dojít k jakýmkoliv zásahům do integrity dalších osob.

58. Při zhodnocení příjmů na straně žalovaného, jeho výdajů a jeho osobní situace, a taktéž potřeb žalobkyně, bylo uzavřeno, že žalovaný je povinen hradit na výživu žalobkyně částku 12 000 Kč měsíčně za období od 1. 11. 2022 do 31. 12. 2022, a dále ve výši 10 000 Kč měsíčně od 1. 1. 2023, když v řízení bylo prokázáno, že žalovaný za následné období plnil nad rámce výživného a dále na straně žalovaného došlo ke změně poměrů v souvislosti se zdravotním stavem. Žaloba s návrhem, aby byl žalovaný povinen plnit na výživu žalobkyně částku 13 000 Kč měsíčně za období od 1. 11. 2022 do 31. 12. 2022 a částku 15 000 Kč za období od 1. 1. 2023 tak byla zamítnuta.

59. Ve vztahu k dlužnému výživnému je žalovaný zavázán za období roku 2022 uhradit výživné ve výši 24 000 Kč celkem, a to za období měsíců listopad, prosinec, tedy 2x 12 000 Kč. Dále je žalovaný celkem povinen uhradit výživné ve výši 10 000 Kč za obdobní leden 2023 – prosinec 2023 a za období leden 2024 – prosinec 2024, tedy 2x 12 x 10 000 Kč = 240 000 Kč. A nadále za období leden 2025 – srpen 2025, když soud rozhoduje 20. dne měsíce srpna, přičemž splatnost výživného je 15. dne v měsíce, tedy 8x 10 000 Kč = 80 000 Kč. Celkem tedy za shora uvedené období činí částka výživného 24 000 Kč + 240 000 Kč + 80 000 Kč = 344 000 Kč. Částka již stanoveného výživného za shora uvedené období činí 2 měsíce za rok 2022 + 12 měsíců za rok 2023 + 12 měsíců za rok 2024 + 8 měsíců za rok 2025, tedy 2 + 12 + 12 + 8 = 34 měsíců. 34x 3 500 Kč = 119 000 Kč. 344 000 Kč – 119 000 Kč = 225 000 Kč. Dlužné výživné je žalovaný povinen uhradit do sedmi měsíců ode dne právní moci tohoto rozsudku. Lhůta byla určena tak, aby žalovaný měl k dispozici časový prostor na zajištění finančních prostředků na plnění tohoto nároku, kdy nelze odhlédnout od toho, že žalovaný musel předpokládat, a to již s ohledem na dobu, která uplynula od doby posledního rozhodnutí o výživném, že toto bude zvýšeno, kdy tak měl již časový prostor na to, aby s úhradou částky dlužného výživného počítal, a zároveň aby se plnění dostalo žalované v adekvátním časovém úseku.

60. Co se týká náhrady nákladů řízení, tak žalobkyně se domáhala uložení žalovanému povinnosti k úhradě částky výživného ve výši 25 000 Kč měsíčně s účinností od 1. 11. 2022, přičemž pro období od 1. 11. 2022 do 31. 12. 2022 je žalovaný zavázán k úhradě částky 12 000 Kč měsíčně, a s účinností od 1. 1. 2023 je zavázán k úhradě částky 10 000 Kč měsíčně. Ve věci tak je tak převážně úspěšným účastníkem řízení žalovaný, kdy by bylo namístě o náhradě nákladů řízení rozhodnout v režimu § 142, odst. 2 o. s. ř. Žalovaný však v rámci svého závěrečného návrhu výslovně uvedl, že navrhuje, nechť je žalovaný zavázán k úhradě výživného ve výši 10 000 Kč měsíčně s tím, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný tedy výslovně navrhl, nechť i v případě, že bude ve věci převážně neúspěšnou žalobkyně je rozhodnuto tak, že žalovanému nebudou přiznány náklady řízení, tudíž se práva na náhradu nákladů řízení vzdal. K obsahu tohoto procesního vyjádření soud odkazuje ustanovení § 41, odst. 2 o. s. ř., kdy platí, že každý úkon posuzuje soud podle jeho obsahu, bez ohledu na jeho označení, kdy z obsahu vyjádření žalovaného je zcela nepochybně patrným, jaký návrh zde činí. Proto bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení