28 CO 39/2022 - 208

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Petry Kubáčové a soudkyň Mgr. Šárky Hájkové a Mgr. Aleny Zemkové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa] zastoupen Bc. [jméno] [příjmení], narozenou [datum], bytem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] bytem [adresa] o zvýšení výživného o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu Praha-východ ze dne 17. 9. 2021, č. j. 22 C 229/2020-161, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se mění ve výroku I. tak, že se žaloba na zvýšení výživného o 500 Kč měsíčně za dobu do [datum] do [datum] a o 1 000 Kč měsíčně od [datum] zamítá, a ve výroku II. tak, že se dlužné výživné nestanoví.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Odůvodnění

1. Žalobce, syn žalovaného, se domáhal zvýšení výživného z částky 4 000 Kč měsíčně, stanoveného rozsudkem Okresního soudu Praha-východ ve věci vedené pod sp. zn. P 181/2007, který nabyl právní moci [datum]. Žalobce tvrdil, že studuje prvým rokem [anonymizována dvě slova] v [obec], tj. jeho poměry se od doby poslední úpravy výživného podstatně změnily. Rovněž tvrdil, že jeho matka je od roku 2015 bez stálého zaměstnání a od [datum] je v insolvenci, on sám žádnou výdělečnou činnost nevykonává. Příjem matky žalobce činí od [datum] částku 20 000 Kč spolu s pohyblivou složkou ve výši 2 300 Kč měsíčně, v době od září 2020 do [datum] byla nezaměstnaná. Žalobce má ještě sestru [jméno], narozenou [datum], jejímž otcem je taktéž žalovaný, výživné na ni platí 3 800 Kč měsíčně, jmenovaná studuje v [země]. S výdaji za domácnost vypomáhá rodině žalobce dědeček z matčiny strany. Tyto výdaje představuji měsíčně nájem a služby 10 400 Kč, platbu za elektřinu 1 000 Kč, za plyn 200 Kč a za poplatek za televizi s internetem a telefon 2 100 Kč. Účastníci jsou v kontaktu cca jednou ročně, nad rámec výživného žalovaný žalobci ničeho nepřispívá.

2. Žalovaný namítal, že vzhledem ke svým možnostem a schopnostem nemůže zvýšené výživné platit a již vůbec nesouhlasí s jeho zvýšením za dobu tří let zpětně. Poukázal na to, že je v současnosti vedeno rovněž řízení o zvýšení výživného pro dceru [jméno], a že od doby poslední úpravy výživného pro žalobce mu navíc přibyla další vyživovací povinnost k synovi [jméno], narozenému [datum]. S ním a s jeho matkou žije žalobce ve společné domácnosti, matka jeho dítěte je nezaměstnaná. Pro nejmladšího syna bylo nutné aktuálně pořídit výbavu do první třídy a nábytek do dětského pokoje a vzhledem k tomu, že nebyl přijat do základní školy v místě bydliště, tak bude nutno vynakládat i částky na jeho dopravu do školy v okrese [obec]. Žalovaný taktéž hradí dopravu do zaměstnání, dojíždí do [obec]. Žalovaný tvrdil, že jeho čistý měsíční příjem činí 37 000 Kč, platí hypotéku 7 700 Kč měsíčně, vodu 1 050 Kč měsíčně a elektřinu 1 500 Kč měsíčně. Žalovaný rovněž namítal, že podle vyjádření žalobce je pro tohoto důležitý status studenta, nikoli studium jako takové. Dle tvrzení žalovaného se žalobce hodlá nadále věnovat hudbě, když v místě bydliště působí jako DJ a tato činnost podle názoru žalovaného přináší žalobci příjem. Žalovaný také poukázal na to, že žalobce vyčerpal spoření, on a babička mu zaplatili autoškolu, poté se s ním žalobce přestal stýkat.

3. Okresní soud Praha-východ (dále jen„ soud prvního stupně“) rozhodl shora označeným rozsudkem, že je žalovaný povinen hradit na výživu žalobce 4 500 Kč měsíčně od [datum] do [datum] a dále od [datum] 5 000 Kč měsíčně vždy do každého 25. dne v měsíci předem k rukám žalobce, čímž se ve výroku I. mění rozsudek Okresního soudu v Karviné č. j. P 157/2008-202 ze dne 4. 10. 2013 ve znění rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 14 Co 752/2013-261 ze dne 4. 6. 2014 (výrok I.), dále že dlužné výživné za období od [datum] do [datum] ve výši 29 000 Kč je žalovaný povinen hradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč měsíčně, splatných vždy spolu s běžným výživným, s tím, že neuhrazením jedné splátky výživného se stává celá částka dlužného výživného splatnou, počínaje dnem právní moci rozsudku (výrok II.), a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

4. Při svém rozhodnutí vycházel soud prvního stupně z následujících skutkových zjištění. O povinnosti žalovaného přispívat na výživu žalobce bylo naposledy rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 4. 10. 2013, č. j. P 157/2008-202, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 6. 2014, č. j. 14 Co 752/2013-261, tak, že výživné pro tehdy nezletilého žalobce bylo zvýšeno z 3 500 Kč na 4 000 Kč měsíčně. V té době bylo taktéž rozhodnuto o zvýšení výživného pro sestru žalobce [jméno], a to na částku 3 800 Kč měsíčně. Žalobce tehdy navštěvoval osmou třídu základní školy, měl průměrný prospěch, v souvislosti s jeho školní docházkou, zájmovou činnosti a zdravotním stavem vznikaly náklady v průměru 2 600 Kč měsíčně. Žalovaný byl zaměstnán u [anonymizována tři slova] s čistým měsíčním příjmem 28 397 Kč měsíčně, platil energie 3 400 Kč měsíčně, hypotéku 7 800 Kč měsíčně, měl zvýšené výdaje ve výši 400 Kč měsíčně ze zdravotních důvodů, žil sám. Soud prvního stupně taktéž vyšel ze zjištění, že žalobce aktuálně studuje v prezenční formě první ročník Obchodně podnikatelské fakulty [anonymizováno] univerzity v [obec]. Žije v domácnosti s matkou a sestrou [jméno], která studuje v [země]. Pro byt, který obývají, činil měsíční předpis nájemného a úhrad za služby spojené s užíváním bytu v období od [datum] celkem 8 850 Kč, od [datum] částku 9 520 Kč, od [datum] částku 10 190 Kč, od [datum] částku 10 200 Kč, od [datum] částku 10 390 Kč a od [datum] částku 10 480 Kč. Co se týče žalovaného, tak ten byl do [datum] zaměstnán u [anonymizována tři slova], jeho průměrný čistý měsíční příjem činil v roce 2017 částku 31 921 Kč a od ledna 2018 do září 2018 částku 33 548 Kč. Od [datum] pracuje žalovaný pro [právnická osoba] Jeho průměrný čistý měsíční příjem činil v období od října 2018 do prosince 2018 částku 40 690,33 Kč, od ledna 2019 do června 2019 43 201,17 Kč, z čehož bylo sraženo 3 522 Kč za používání služebního automobilu pro soukromé účely, od července 2019 do prosince 2019 částku 40 526 Kč (po srážce z téhož důvodu 4 113 Kč), od ledna 2020 do června 2020 částku 40 325 Kč (po srážce 3 174 Kč), od července 2020 do prosince 2020 částku 40 610 Kč (po srážce 4 212 Kč), od listopadu 2020 do dubna 2021 částku 38 258 Kč (po srážce 4 030 Kč). Přítelkyně žalovaného nepracuje, ale není vedena v evidenci Úřadu práce ČR. Matka žalobce má dlouhodobě problémy se svou zaměstnaností, opakovaně pracovala pouze na základě dohody o provedení práce a dosahovala příjmů pouze v řádech několik tisíc měsíčně, či byla nezaměstnaná, v pracovní neschopnosti nebo pracovala s příjmem maximálně do 16 tis. Kč čistého měsíčně, převážně však výrazně nižším. Na výdaje na domácnost přispívá matce žalobce její otec.

5. Soud prvního stupně posoudil zjištěné skutečnosti podle § 910, § 911, § 913 a § 915 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“), a uzavřel, že žalobce je potomkem žalovaného, přičemž je na něho z důvodu prezenčního studia na vysoké škole nadále odkázán výživou. Námitky žalovaného ohledně nedobrých studijních výsledků žalobce a jeho výdělečné činnosti nepovažoval soud prvního stupně vzhledem k výše zjištěnému skutkovému stavu za významné. Zabýval se tedy otázkou schopností a možností žalovaného a vyšel z jeho průměrného čistého měsíčního příjmu ve výši 43 061, 617 Kč a z jeho celkových měsíčních výdajů na hypotéku, energie a poplatky celkem v částce 10 700 Kč. Soud prvního stupně taktéž přihlédl k existenci vyživovací povinnosti žalovaného k dceři [jméno] a synovi [jméno], dále k tomu, že matka žalobce sice nepracuje soustavně a plní dluhy, ale zároveň pečuje o domácnost, v níž žalobce žije, a rovněž k tomu, že podle jeho názoru není nezaměstnanost přítelkyně žalovaného objektivně důvodná, tj. tato se de facto vzdala příjmů z pracovní činnosti. Soud prvního stupně měl za to, že je na místě rozhodnout o zvýšení výživného pro žalobce zpětně od [datum], neboť od doby jeho poslední úpravy uplynula podstatná doba a nepochybně došlo k navýšení potřeb žalobce. Podle názoru soudu prvního stupně odpovídá částka výživného ve výši 4 500 Kč měsíčně od [datum] do [datum] a dále od [datum] ve výši 5 000 Kč potřebám žalobce a majetkovým poměrům žalovaného. Z takto navýšených sum vypočetl soud prvního stupně dlužné výživné ve výši 17 000 Kč za dobu do [datum] do [datum] a ve výši 12 000 Kč za dobu od [datum] do doby vydání jeho rozhodnutí.

6. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 a § 151 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), když ve věci plně úspěšný žalobce se práva na jejich náhradu vzdal. Proto bylo vysloveno, že právo na náhradu nákladů řízení nemá žádný z účastníků.

7. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včasné odvolání, v němž namítal, že dceři [jméno] v současnosti již platí zvýšené výživné 4 500 Kč měsíčně, měsíčně vynakládá 4 000 Kč na potřeby nezletilého syna [jméno]. Tohoto navíc denně vozí do základní školy do [obec], neboť v místě bydliště pro něj nebylo místo. Z uvedeného důvodu se značně navýšily náklady žalovaného na dopravu. Jeho partnerka je stále bez zaměstnání, ale práci se rozhodně nevyhýbá, zaměstnání hledá, je vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání, což soud prvního stupně nezjistil správně, neboť zkomolil její příjmení, je [příjmení], nikoliv [příjmení]. Matka žalobce měla dobré zaměstnání u [anonymizována tři slova], z něhož nedůvodně odešla několik měsíců předtím, než by jí vznikl nárok na rentu,„ nadělala“ si dluhy a nyní se zjevně vyhýbá stálému zaměstnání. Žalovaný také argumentoval tím, že se vždy snažil děti podporovat, výživné řádně platí, ale vyšší částku prostě již není schopen žalobci hradit a už vůbec nemá finanční prostředky na zaplacení dluhu na výživném 29 000 Kč. Pro zpětné přiznání zvýšeného výživného žalovaný nespatřoval jakýkoliv důvod. Poukazoval i na to, že si žalobce přivydělává jako DJ a také, že v roce 2017 vybral žalovaným naspořené finanční prostředky určené na studium ve výši 30 000 Kč a tyto utratil. Ve výsledku žalovaný navrhoval, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a navýšil výživné pro žalobce maximálně o 500 Kč měsíčně, avšak až od září 2020.

8. Při jednání před odvolacím soudem žalovaný dále tvrdil, že žalobce podle aktuálních informací opakuje první ročník vysoké školy, že již opakoval ročník i při studiu na střední škole, a že je placením výživného i za takto„ narostlé“ roky oproti ostatním dětem žalovaného zvýhodňován. Rovněž tvrdil, že má žalobce příjem z činnosti jako DJ a také z rozvozu jídla. Žalobce studoval střední stavební školu, během ní snad i měnil obor, maturitu skládal na reparát, podle názoru žalovaného je spíš manuálně zručný, což mu při diskusích o studiu i říkal. Žalovaný rovněž sdělil, že nadále žije v rodinné domácnosti se synem [jméno] a jeho matkou, svou přítelkyní. Aktuálně hradí již zvýšené výživné pro dceru [jméno], na výživném pro žalobce platí měsíčně 4 000 Kč, dluh stanovený soudem prvního stupně nehradí, jeho finanční možnosti jsou totiž vyčerpané.

9. Žalobce se prostřednictvím své zástupkyně (své matky) vyjádřil k odvolání tak, že požadavek na zvýšení výživného je již jen s ohledem na změnu věku žalovaného a změnu ekonomické situace zcela na místě, nadále je požadováno žalobou uplatněné zvýšení výživného i jednorázový doplatek dluhu. Zástupkyně žalobce odmítala, že by syn neměl o studium zájem. Je pravdou, že nyní opakoval ročník, rovněž opakoval ročník na střední škole, je prostě trochu„ lempl“, na zkoušky se učí jednorázově. Ve škole ale není jediný, kdo to nezvládl, zástupkyně se domnívá, že je na vině i distanční způsob výuky v době pandemie.

10. Zástupkyně žalobce při odvolacím jednání potvrdila, že žalobce opakoval třetí ročník střední školy, studoval střední průmyslovou školu, obor technické lyceum. Došlo k tomu ze stejného důvodu jako při opakování ročníku na vysoké škole, tj. proto, že je trochu„ lempl“. Také potvrdila, že žalovaný na výživném pro žalobce hradí 4 000 Kč měsíčně. Co se týče maturity, tak žalovaný nesložil její písemnou část a zástupkyně mu poradila, aby si maturitu z matematiky nechal až na podzim a řádně se na ni připravil. Žaloba na zvýšení výživného nebyla podána dříve, a tedy zvýšení výživného je požadováno za tři roky zpětně, proto, že ona neměla zájem se s otcem žalobce vídat. Také doplnila tvrzení tak, že žalobce studoval střední školu stavebního zaměření a nyní vysokou školu ekonomického směru proto, že jednak má vztah k hmotným statkům, jednak se ona, dcera a syn domluvili, že je nezbytné i z ekonomických důvodů, aby zůstali všichni pohromadě, a proto byl žalovaný omezen ve výběru na školy v místě bydliště. Zájem žalovaného o studium plyne podle názoru jeho zástupkyně i z toho, že když napoprvé neabsolvoval první ročník vysoké školy, tak si„ pak zjistil, o čem jednotlivé předměty jsou“, začal se o ně zajímat a začal školu studovat znovu. Co se týče výdělečné činnost žalobce, tak ten si skutečně přivydělává rozvozem jídla, za loňský rok takto odpracoval 300 hodin. V této činnosti pokračuje i letos cca jeden až dva dny v týdnu. Z vydělaných peněz si žalobce kupuje i jídlo, přispívá na domácnost. Žalobce doplnil svá tvrzení dále tak, že od [datum] do současnosti vykonával výdělečnou činnost v podobě letní brigády, a to formou pomoci fyzické osobě stavějící rodinný dům, za celkem měsíc práce o letních prázdninách si vydělal 5 600 Kč. Dále v roce 2021 pracoval pro [právnická osoba] v rozsahu cca 300 hod. s výdělkem celkem 27 600 Kč. Žalobce také tvrdil, že pokud vykonává činnost jako DJ, tak se to stalo v letech 2020 a 2021 celkem sedmkrát, celková odměna činila 4 300 Kč. Na tuto svou zájmovou činnost zároveň finanční prostředky vynakládá, a to na zajištění soukromého studia, pronájem aparatury a nákup mixážního pultu, vše celkem v částce 10 200 Kč.

11. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozhodnutí okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a contr. o. s. ř.), přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které vydání rozsudku přecházelo, v napadeném rozsahu a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

12. Skutková zjištění soudu prvního stupně považuje odvolací soud za správná a odkazuje na ně.

13. Odvolací soud dále ze zprávy [anonymizována tři slova] zjistil, že u něj žalobce nikdy nepůsobil jako DJ. Dále bylo ze zprávy [právnická osoba], s.r.o., zjištěno, že žalovaný dosáhl za období od září 2021 do března 2022 průměrného čistého měsíčního výdělku ve výši 39 290 Kč, z čehož mu je každý měsíc srážena částka za používání automobilu v rozmezí od 2 831 Kč až 4 771 Kč. Z potvrzení vydaného [anonymizována dvě slova] dne [datum] a dne [datum] odvolací soud dále zjistil, že žalobce byl studentem prvního ročníku prezenčního studia Obchodně podnikatelské fakulty v [obec], studijního programu Bankovnictví, peněžnictví, pojišťovnictví, a to jak ve studijním roce 2020 2021, tak i 2021 2022. Z vysvědčení vystaveného [ulice] průmyslovou školou stavební, [obec], obor technické lyceum, za školní rok 2017 2018 bylo zjištěno, že žalobce jako student 3. ročníku byl v prvním pololetí hodnocen nedostatečně v předmětech matematika a stavební mechanika, ve druhém pololetí pak v německém jazyce, matematice a chemii. Z vysvědčení vystaveného toutéž školou za školní rok 2018 2019 bylo dále zjištěno, že žalobce znovu studoval 3. ročník, v prvním pololetí bylo jeho chování hodnoceno jako neuspokojivé a v německém jazyce, chemii a stavební mechanice byl opět hodnocen nedostatečně, ve druhém pololetí byl žalobce hodnocen v sedmi předmětech dostatečně. Z výpisu vysvědčení vydaného opět toutéž školou za školní rok 2019 2020 odvolací soud zjistil, že v prvním pololetí bylo chování žalobce hodnoceno jako neuspokojivé, vykazoval celkem 226 zameškaných hodin, z toho 119 neomluvených. V českém jazyce a literatuře, německém jazyce, matematice a v CAD systémech byl jeho prospěch hodnocen jako nedostatečný, celkově byl hodnocen jako„ neprospěl“. Z výtisku webové stránky [anonymizována dvě slova] týkající se studenta bylo zjištěno, že žalobce nemá dosud z prvního pololetí splněn předmět Obecná ekonomie I. Z výpisu vysvědčení za školní rok 2017 2018 Základní umělecké školy [ulice], [obec] [část obce], bylo zjištěno, že žalobce navštěvoval předměty základy dramatické výchovy, sólový dramatický projev, pohybová příprava, ve všech byl hodnocen jako výborný. Za své zjištění vzal odvolací soud i nesporné tvrzení účastníků o tom, že žalobce skládal maturitu na reparát.

14. Podle § 910 odst. l o. z. mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost.

15. Podle § 911 o. z. lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

16. Podle § 913 odst. l o. z. jsou pro určení rozsahu výživného rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti možnosti a majetkové poměry povinného.

17. Podle § 914 o. z. je-li více osob povinných, které mají vůči oprávněnému stejné postavení, odpovídá rozsah vyživovací povinnosti každé z nich v poměru jejich majetkových poměrů, schopnosti a možnosti k majetkovým poměrům, schopnostem a možnostem ostatních.

18. Podle § 915 odst. 1 o. z. má být životní úroveň dítěte zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.

19. Podle § 922 odst. 1 o. z. výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.

20. Podle § 163 věta první o. s. ř. rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách je možno na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek, nebo splátek.

21. Odvolací soud má shodně se soudem prvního stupně za to, že mezi žalobcem a žalovaným je dán vztah zakládající povinnost žalovaného poskytnout svému již zletilému synovi (za splnění zákonem předpokládaných podmínek, viz níže) výživu, přičemž životní úroveň účastníků by měla být shodná. Soud prvního stupně se správně zabýval výší příjmů a nezbytných výdajů žalovaného za období od [datum], včetně těch souvisejících s jeho dalšími vyživovacími povinnostmi, tyto správně zjistil, stejně tak správně zjistil příjmy matky žalobce a výši výdajů domácnosti, v níž žalobce žije.

22. Soud prvního stupně však již nepostupoval správně, když považoval námitky žalovaného spočívající ve zpochybnění důvodů pro zvýšení výživného tři roky zpětně, v existenci výdělečné činnosti žalobce a v jeho nedobrých studijních výsledcích za nepodstatné, aniž vedl účastníky k tomu, aby v nastíněných ohledech tvrdili (a prokázali) skutečnosti podstatné pro rozhodnutí v tomto typu sporu. Je totiž třeba vždy posoudit, zda je příprava zletilého studujícího potomka na budoucí povolání řádná, zda vedle studia nevykonává výdělečnou činnost v rozsahu, která mu umožňuje saturovat jeho potřeby vlastní prací, či zda se výživou povinný rodič nedostane v důsledku nedůvodného otálení oprávněného s požadavkem na zvýšení výživného a z toho plynoucího podstatného dluhu do tísnivé životní situace. Soud prvního stupně tak nezjistil skutkový stav v rozsahu potřebném pro posouzení, zda je žalobce schopen sám se živit či nikoliv. Odvolací soud se proto výše uvedenými námitkami žalovaného zabýval.

23. Na základě dokazování provedeném v odvolacím řízení bylo jednoznačně a nepochybně zjištěno, že žalobce v době, za kterou se domáhá zvýšení výživného, studoval se zcela nedostačujícími studijními výsledky. Ve školním roce 2017 2018 propadl, v následujícím školním roce měl při opakování 3. ročníku střední školy v pololetí opět několik nedostatečných, jejich počet se zvýšil dokonce v pololetí maturitního ročníku ve školním roce 2019 2020 a maturitu skládal na reparát, přičemž nedostatečně byl hodnocen i v hlavních předmětech (matematika, český jazyk a literatura). Rovněž jeho chování bylo opakovaně neuspokojivé, i v maturitním ročníku měl velký počet neomluvených zameškaných hodin. Přípravě na budoucí povolání se tak nevěnoval řádně. Za řádnou přípravu na budoucí povolání nelze považovat ani jeho studium v prvním ročníku vysoké školy, který rovněž opakuje, navíc se jeho studium týká jiného oboru, než kterému se věnoval na střední škole.

24. Odvolací soud proto uzavírá, že jen od roku 2017 (tj. za dobu posledních čtyř a půl roku) se z důvodu přístupu žalobce ke studiu (tj. nikoliv ze zdravotních či jiných objektivních důvodů), prodloužila doba jeho přípravy na budoucí povolání o dva roky. Již jen z popsaných důvodů tedy nelze považovat jeho požadavek na zvýšení výživného za důvodný. Zároveň je třeba konstatovat, že stávající výše výživného pro žalobce odpovídá možnostem a schopnostem žalovaného (u něhož je třeba vzít v úvahu výši nákladů na bydlení, na dopravu žalobce do zaměstnání i jeho nezletilého syna do školy v místě mimo bydliště, stejně tak jako k částkám na výživu pro dceru [jméno] a syna [jméno]) a rovněž odpovídá zásadám spravedlnosti právě v kontextu výživného, které je žalovaný povinen poskytovat sestře žalobce [jméno] (4 500 Kč měsíčně), jež je ve srovnatelném věku a v obdobné životní situaci (tj. studující vysokou školu, navíc v zahraničí). Přestože je třeba ocenit, že žalobce se sám aktivně snaží získat pomocí brigád prostředky na uspokojení alespoň části svých potřeb a netěží jen z vyživovací povinosti svých rodičů, nelze ke zvýšení výživného přistoupit. Vzhledem k tomu, že odvolací soud neshledal důvody pro zvýšení výživného pro žalobce, nevznikl žalovanému ani dluh na výživném.

25. Odvolací soud pro úplnost dodává, že byť vyšlo najevo, že žalobce vykonává výdělečnou činnost (v řízení před soudem prvního stupně tvrdil opak), tak výši jeho příjmů je třeba považovat za přivýdělek, z něhož není schopen sám hradit veškeré své výdaje. Zjištěná výdělečná činnost jako taková (navíc provozovaná vedle denního studia) jej tedy nediskvalifikuje jakožto výživnou oprávněného ve vztahu k jeho otci – žalobci.

26. Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil tak, že žalobu v plném rozsahu zamítl.

27. O náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně i před soudem odvolacím bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a. 2, § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný byl v řízení plně procesně úspěšný, náhrady nákladů se však vzdal. Právo na náhradu nákladů řízení nemá proto žádný z účastníků.