22 C 431/2021 - 193

Rubrum

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní JUDr. Gabrielou Antonií Bartovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno][Jméno žalované], IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o zaplacení 101 626,36 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba s návrhem, aby žalovaná byla povinna uhradit žalobkyni částku 101 626,36 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 101 626,36 Kč od 12. 3. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, se zamítá.

II. Na náhradě nákladů řízení je žalobkyně povinna uhradit žalované částku 56 543 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

III. Na náhradě nákladů státu je České republice žalobkyně povinna uhradit částku, jejíž výše bude určena v samostatném usnesení, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto samostatného usnesení do dispozice Okresního soudu Praha – východ.

Odůvodnění

1. Žalobkyně podala soudu návrh, jímž se domáhala uložení povinnosti žalované k úhradě částky 101 626,36 Kč s příslušenstvím s následujícími tvrzeními Žalobkyně a žalovaná uzavřely 4. 12. 2020 přepravní smlouvu, objednávka přepravy žalované č. [hodnota], mezinárodní silniční nákladní přeprava od odesílatele [právnická osoba], [adresa], příjemce [Anonymizováno] [Anonymizováno], [právnická osoba]., [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], Španělsko, přepravné 80 000 Kč bez DPH. Žalobkyně zásilku 8. 12. 2020 převzala, nákladní list CMR č. [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Při přepravě došlo 8. 12. 2021 k požáru nákladu, technická závada převážených baterií. V důsledku požáru zásilky bylo poškozeno i vozidlo žalobkyně, která nebyla informována žalovanou o přepravě nebezpečné zásilky. Žalovaná tak odpovídá za škodu způsobenou zásilkou žalobkyni, čl. 7 odst. 1 písm. a) a čl. 22 odst. 2 Úmluvy CMR (vyhl. č. 11/1975 Sb. v platném znění). Žalovaná porušila zákonnou povinnost, v příčinné souvislosti s porušením této povinnosti vznikla žalobkyni škoda, žalovaná je tak povinna ji nahradit. Požár zásilky způsobil žalobkyni škodu 101 626,36 Kč za opravu návěsu 26 147,33 Kč bez DPH, viz faktura č. [hodnota], za plachtu na návěs 55 600 Kč bez DPH, viz faktura č. [hodnota] a škodu z neuskutečněné přepravy, když přeprava nedokončena, za což žalobkyně nenese odpovědnost, ušlé přepravné, § 2565 o. z. 24 417 Kč bez DPH (930 km z plánovaných 3047 km při přepravném 80 000 Kč). Žalobkyně vyúčtovala a doložila vzniklou škodu fakturou č. [hodnota], splatnost 11. 3. 2021, 101 626,36 Kč, žalovaná ji však odmítla uhradit. Žalobkyně vyzvala přípisem z 6. 5. 2021 žalovanou k plnění, žalovaná úhradu odmítla, žalobkyni tak nezbývá, než se domáhat náhrady škody.

2. Žalovaná k návrhu uvedla následující. Žalobkyně tvrdí uzavření smlouvy 4. 12. 2020 přepravní, objednávka přepravy žalobkyně č. [hodnota], mezinárodní silniční nákladní přeprava od odesílatele společnosti [právnická osoba] k příjemci, společnosti [Anonymizováno] [Anonymizováno], [právnická osoba]. (přeprava z České republiky do Španělska), zásilka od odesílatele převzata 8. 12. 2020, při této příležitosti vystaven CMR nákladní list č. [Anonymizováno] [Anonymizováno], téhož dne (zjevně důsledkem překlepu uvedeno 8. 12. 2021) došlo k požáru převáženého nákladu, jeho důsledkem poškozeno vozidlo žalobkyně, která nebyla informována žalovanou o přepravě nebezpečné zásilky, odpovídá za škodu způsobenou zásilkou žalobkyni, čl. 7 odst. 1 písm. a) a čl. 22 odst. 2 Úmluvy CMR, kdy výše škody způsobené žalobkyni důsledkem požárem činila celkem 101 626,36 Kč, oprava návěsu, pořízení nové plachty na návěs, ušlé přepravné za neuskutečněnou přepravu. Žalovaná nárok uplatňovaný žalobou v celém rozsahu odmítá. Nesporuje uzavření dle objednávky dopravy č. [hodnota] přepravní smlouvu uvedeno v žalobě, při přepravě na území České republiky došlo k samovznícení převáženého nákladu (odpadu lithiových baterií), v jehož důsledku vznikl požár, poškodil návěs žalobkyně. Nesouhlasí s tvrzením, že žalobkyně nebyla informována o přepravě nebezpečné zásilky. Žalovaná (dispečerka žalobkyně pí. [jméno FO], manažer pozemní dopravy p. [jméno FO]) žalobkyni v rámci komunikace k objednávce sdělila, že převážený náklad bude mít povahu nákladu nebezpečného, podléhá pravidlům dohody [jméno FO]. Toto vyplývá i z CMR nákladního listu, je uvedeno, že náklad je tvořen lithiovými bateriemi třídy [Anonymizováno] [Anonymizováno] (označení dle ADR dohody). Na CMR nákladním listu uvedena třída 9 (dle ADR dohody), pojmenování převáženého nákladu, obalová skupina. Vědomost žalobkyně o nebezpečném obsahu zásilky potvrzuje i to, že posádka (řidiči) přepravního vozidla byla žalobkyní nominována, aby splňovala a byla proškolena v oblasti ADR bezpečnostních předpisů a postupů. Přeprava, která je předmětem žaloby, byla pátou obdobnou přepravou v krátkém časovém období, na všech příslušných CMR nákladních listech uvedeny nezbytné údaje zmiňované shora. K CMR nákladním listům taktéž přiloženy Informace doprovázející přepravu odpadů, čl. 3 (2) A4 přílohy A k ADR dohodě. Žalovaná je přesvědčena, že není pravdivé tvrzení žalobkyně, že nebyla informována o nebezpečnosti přepravovaného nákladu. Objednávka přepravy č. [hodnota] v bodě 4. stanovuje pravidlo „STOP-CALL-WAIT (stůj-volej-čekej)“. V případě jakýchkoliv nesrovnalostí, nejasností při převzetí nákladu měla žalobkyně dle tohoto pravidla kontaktovat žalovanou, vyčkat další instrukce. Při převzetí nákladu včetně potvrzení příslušné dokumentace žalobkyně zjevně žádné pochybnosti neměla (žalovaná se nedomnívá, že by vzhledem k uvedenému měly jakékoliv nesrovnalosti či nejasnosti nastat). Žalovaná splnila všechny povinnosti dle CMR dohody i ADR dohody, za vzniklou škodu není odpovědná. Dle žalované by se na daný případ měl (čl. 5 odst. 1 Nařízení Řím I) aplikovat § 2937 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdy platí, že způsobí-li škodu věc sama od sebe, nahradí škodu ten, kdo nad věcí měl mít dohled; nelze-li takovou osobu jinak určit, platí, že jí je vlastník věci. Dohled v rozhodné době nad nákladem měla žalobkyně, nelze odpovědnost za škodu přenést na jinou osobu. Žalovaná žalobkyni vyrozuměla o povaze a nebezpečí převáženého nákladu v rámci příslušné přepravy, neodpovídá za škodu způsobenou zásilkou. Vzhledem k vědomosti žalobkyně o nebezpečnosti nákladu nelze dovozovat jakoukoliv odpovědnost žalované v souvislosti se vzniklou škodou, byla to žalobkyně, která měla náklad v okamžiku vzniku škody ve svém držení, měla nad ním dohled, měla jej pod kontrolou. Byla to žalobkyně, kdo převzetím nebezpečného nákladu k přepravě na sebe převzala podnikatelské riziko s ohledem na možné samovznícení převáženého nákladu, s tímto rizikem bylo třeba u odpadu lithiových baterií počítat. Žalobkyně měla možnost přepravu nebezpečné zásilky odmítnout (nerealizovat), této možnosti nevyužila.

3. Skutková zjištění:

4. Žalovanou byla žalobkyni učiněna objednávka přepravy č. [hodnota], předmětem ujednání bylo provedení mezinárodní silniční nákladní přeprava od odesílatele společnosti [právnická osoba] k příjemci, společnosti [Anonymizováno] [Anonymizováno], [právnická osoba]. Sporný předmět přepravy byl od odesílatele převzat dne 8. 12. 2020, kdy téhož dne došlo k požáru převáženého nákladu, v jehož důsledku došlo k poškození vozidla žalobkyně. Z listiny vystavené Hasičským záchranným sborem Plzeňského kraje, ÚO [adresa], dne 8. 12. 2020, Informace o požáru na čl. 20 spisu bylo zjištěno, že požár vznikl uvedeného dne v 17.00 hodin na jízdní soupravě tahač Volvo RZ [SPZ], návěs NN [jméno FO], RZ [SPZ]. V této části skutku lze konstatovat, že byl mimo spor z hlediska tvrzení stran, nadto se zde skutek podává i z listin, jimiž jsou objednávka dopravy na čl. 19 spisu, informace o požáru na čl. 20 spisu a dále svědeckých výpovědí zejména řidičů vozidla [adresa], [jméno FO], ale také [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO], [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO], kdy řidiči byli přímo účastni vznícení nákladu, ostatní jmenovaní svědci následně situaci řešili, či s ní alespoň byli obeznámeni. Také se tato skutečnost podává z elektronické komunikace na čl. 22, 2. strana sporu, kdy žalobkyně žalovanému adresovala sdělení o poškození návěsu, škodě a té skutečnosti, že pojišťovna škodu odmítla likvidovat. K tomu, kde konkrétně došlo k vznícení nákladu, žalobkyně doložila mapu na čl. 22 spisu. Z listiny na čl. 19 spisu – objednávka přepravy č. [hodnota] – se také podává, že v bodě 4. bylo sjednáno pravidlo STOP-CALL-WAIT (stůj-volej-čekej), dle nějž v případě jakýchkoliv nesrovnalostí je nutné postupovat dle tohoto pravidla a čekat na další instrukce objednatele.

5. Mimo spor také bylo, že žalobkyně žalovaného upomenula o úhradu, k čemuž žalobkyně doložila předžalobní upomínku na čl. 29, 30 spisu, nadto hodnocení tohoto důkazu by bylo rozhodným ve vztahu k ustanovení § 142a o. s. ř., což však odpadá, když žalobkyně byla ve věci neúspěšnou.

6. Ve vztahu k tvrzení o vzniklé škodě, její výši, žalobkyně doložila důkazy, jimiž jsou 2x faktura na čl. 23 spisu, faktura na čl. 24 spisu, výpis pohybů na účtu na čl. 24, 2. strana spisu, faktura na čl. 25 spisu, výpis pohybů na účtu na čl. 26 spisu. Uvedenými listinami žalobkyně dokládá fakturaci společnosti [právnická osoba]. a [Anonymizováno] – [jméno FO] v částkách 21 609,33 Kč, 26 147,33 Kč a 67 276, Kč ve vztahu k vozidlu [jméno FO], RZ [SPZ] a fakturu vystavenou žalovanému pro úhradu částky 101 626,36 Kč z titulu škody, objednávka č. [hodnota], a dále výpis z účtu dokládající platby, mimo jiné, ve výši 67 276 Kč, 26 147 Kč. Hodnocení uvedených listin, potažmo výš škody, je však s ohledem k závěrům níže uvedeným nadbytečným.

7. Sporným ve věci bylo, zdali žalobkyně věděla o povaze nákladu, který byl přepravován. Žalobkyně tvrdila, že nebyla informována o povaze nákladu, o tom, že bude přepravován nebezpečný náklad, kdy zjištění skutku v tomto směru je pro věc rozhodným.

8. Ve vztahu k tvrzení žalobkyně je však třeba rozlišovat zjištění skutku ve vztahu k tomu, zdali žalobkyně věděla, že bude přepravován nebezpečný náklad a ve vztahu k tomuto nadále zjištění, zdali žalobkyně věděls, že budou přepravovány odpady.

9. Dne 26. 11. 2020 byl v Týnci nad Labem vystaven Mezinárodní nákladní list č. [hodnota], kdy nakládka zboží byla provedena dne 8. 12. 2020. Dle tohoto byly předmětem nákladu – přepravy „other batteries and acumulators“. Připojeny byly doklady ANEX VII., DL 644. Náklad byl označen UN číslem 3480, lithium bateries, 9AIE. V poznámce je uvedeno, že 9. 12. 2020 po požáru vráceno 30 palet, 3 palety odvezeny. (mezinárodní nákladní list na čl. 18 spisu)

10. Svědek [adresa] – toto je zřejmé z podpisu, kde je jméno [jméno FO] čitelné, ale i z výpovědi svědků [adresa] a [jméno FO], když jejich výpovědi byly shodné v tom, že svědek [adresa] při nakládce o všem komunikoval, signoval i příslušné listiny, svědek [jméno FO] při signování listin vztahujících se k nakládce seděl ve vozidle – podepsal Dodací list č. [Anonymizováno]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno] dne 8. 12. 2020, vozidlo RZ [SPZ], na čl. 138 spisu, kde je uvedeno, že je převzato zboží „Ostatní baterie“ (kromě palet, obalů, dřeva a barelů), kód zboží [Anonymizováno], což je kód, který je uveden na listině označené „Informace doprovázející přepravu odpadů“. Svědkyně [jméno FO] stvrdila, že předmětnou listinu signovanou [adresa] vyplňovala a podepsala, s tím, že uvedený kód je identifikací odpadu. I na listině na čl. 138, 2. strana spisu, „Informace doprovázející přepravu odpadů – Information accompanying shipments of waste“, je taktéž uveden kód zboží [Anonymizováno], [Anonymizováno], k čemuž svědkyně [jméno FO] uvedla, že i v této listině byl odpad označen. Svědkyně zdůraznila, že již z onačení této listiny je zřejmé, že se jedná o přepravu odpadu, dále je toto definováno uvedenými kódy, kdy v tomto případě nikdy nejsou převáženy nepoužité baterie, vždy se jedná o odpad. V řízení bylo také zjištěno, že listina „Informace doprovázející přepravu odpadů“ se shodným označením převáženého nákladu byla vystavena ke každé přepravě, která byla ze smluvního vztahu mezi stranami sporu realizována, čl. 36 – 43 spisu, viz níže. Svědkyně [jméno FO], specialista společnosti [právnická osoba] pro otázky životního prostředí a odpadů výpověď svědkyně [jméno FO] stvrdila. Z její výpovědi se podává, že předmětem nakládky byl pouze odpad, náklad je řádně specifikován, a to jednak UN číslem v třídě 9, což již samo o sobě značí nebezpečný náklad, který se může vznítit, ale nadále i čísly [Anonymizováno] a [Anonymizováno], což je označení pouze pro odpad, prvé označení je mezinárodní, druhé označení je pouze pro vnitrostátní přepravu, kdy obě tato čísla označují náklad odpadu baterií. Výpověď této svědkyně byla v souladu s výpovědí svědkyně [jméno FO] i v tom, že v případě že v tomto případě byl na přípravu přepravy kladen zvýšený důraz, svědkyně [jméno FO] předem sdělila, že bude probíhat nakládka nebezpečného odpadu, kdy tento se balil vždy s předstihem.

11. K výpovědi svědkyně [jméno FO] je třeba hodnotit i výpověď svědkyně [jméno FO]. Tato pracovala na nakládce se svědkyní [jméno FO]. Svědkyně [Anonymizováno] uvedla, že převáženy byly lithiové baterie z mobilních telefonů a tabletů, převáženy byly pouze použité baterie. Výslovně uvedla, že řidiči měli informaci o tom, že vezou odpad. Výpověď svědkyně [jméno FO], že předmětné listiny vyplňovala, přičemž do nich uváděla údaje dle sdělení svědkyně [jméno FO], odpovídá výpovědi svědkyně [jméno FO], která uvedla, že svědkyně [jméno FO] vždy přepsala to, co sama vyplnila do interních listů.

12. Svědkyně [jméno FO] také uvedla, že zboží bylo zcela přesně označeno jako odpad, když na zboží toto bylo označeno slovně a příslušným piktogramem. K označení zboží se vyjadřovaly také svědkyně [jméno FO] a [Anonymizováno], které uváděly, že přepravovaný náklad byl označen příslušnými piktogramy. Tyto shodně uvedly, že piktogram byl „rybička“ a „chcíplá rybička“. K označení nákladu se vyjadřovala taktéž svědkyně [jméno FO]. Zde je namístě skutek postavit dle výpovědi této svědkyně, neboť tato byla v pozici experta na odpady a životní prostředí a její náplní práce bylo právě zajištění převozu nebezpečného nákladu a odpadů. Svědkyně [jméno FO] a [Anonymizováno] participovaly také na realizaci nakládky, avšak jejich pracovní náplň byla jiná. Svědkyně [jméno FO] vystavovala příslušné listiny dle pokynů, které jí byly dány, prováděla vážení vozidel, k čemuž sama uvedla, že na „plac“ nechodila, zdržovala se v kanceláři, svědkyně [Anonymizováno] uvedla, že byla zaměstnána v dělnické profesi, ale někdy pracovala i v kanceláři, vyplňovala příslušné listiny. Byla to právě svědkyně [jméno FO], která z hlediska označení nákladu a jeho vymezení pro přepravu jej připravovala, zejména připravovala pokyny k jeho zajištění a označení pro přepravu. Tato svědkyně výslovně uvedla (což uvedly i obě shora jmenované svědkyně, pouze nepřesně označily piktogram, kterým byl náklad označen), že na nákladu bylo uvedeno, že se jedná o použité baterie určené k recyklaci, bylo to uvedeno slovy na nákladu a náklad byl také označen piktogramem, Svědkyně [jméno FO] uvedla, že na piktogramu bylo naznačeno, že se jedná o baterie, které mohou vznítit a číslo třídy. Tento piktogram v rámci své výpovědi svědkyně nakreslila, čl. 173 spisu, a shoduje se s piktogramem na čl. 85 spisu. Ve vztahu k výpovědi svědkyně je třeba poukázat i na to, kdy uvedla, že společnost [právnická osoba] nikdy nevozila nové baterie, tyto se k této společnosti nikdy nedostaly. Svědkyně uvedla, že je schopna zcela přesně popsat, jak má být zabalen a zabezpečen nebezpečný náklad a odpad, není však schopna uvést, jak mají být zabezpečeny nové baterie, neboť toto nikdy nebylo řešeno, vždy byly převáženy pouze použité baterie. Toto zcela koresponduje s výpovědí svědka [adresa], který uvedl, že na nakládku s bratrem přijeli do „sběrných surovin“, tzn. do prostředí, kde z podstaty věci se nenacházejí nové předměty, nadto, jak je uvedeno níže, na nakládku do tohoto místa tato posádka přijela již podruhé, měla tedy povědomí, kde bude nakládka probíhat. K tomuto také předložil žalovaný důkazy, jimiž je fotografický materiál na čl. 157 – 159 spisu (prostor odpovídající sběrně surovin, váha).

13. Tu skutečnost, že žalobkyně měla vědomí o tom, že předmětem nakládky a převozu je odpad, dokládají i listiny, jimiž jsou mezinárodní nákladní list na čl. 36 spisu, informace doprovázející přepravu odpadů podle čl. 3 (2) A 4 na čl. 36, 2. strana spisu, dodací list na čl. 37 spisu, mezinárodní nákladní list na čl. 38 spisu, informace doprovázející přepravu odpadů podle čl. 3 (2) A 4 na čl. 38, 2. strana spisu, dodací list na čl. 39 spisu, mezinárodní nákladní list na čl. 40 spisu, dodací list na čl. 40, 2. strana spisu, informace doprovázející přepravu odpadů podle čl. 3 (2) A 4 na čl. 41 spisu, mezinárodní nákladní list na čl. 42 spisu, dodací list na čl. 42, 2. strana spisu, informace doprovázející přepravu odpadů podle čl. 3 (2) A 4 na čl. 43 spisu. Z těchto listin se podává, že přepravu žalobkyně realizovala ze stejného místa ve dnech 4. 12. 2020 vozem RZ [SPZ], 26. 11. 2020 vozy RZ [SPZ] RZ [SPZ], 30. 11. 2020 vozem RZ [SPZ]. Podstatným zde jsou listiny na čl. 36, 2. strana spisu, 38, 2. strana spisu, 41 spisu, 43 spisu. Z těchto se podává, že byl převážen odpad. Jednak je toto uvedeno již v záhlaví těchto listin, jednak je přepravovaný náklad specifikován čísly, která jsou v každé listině označené jako „Informace doprovázející přepravu odpadů“ uvedena, a to [Anonymizováno], [Anonymizováno]. K tomuto je třeba odkázat výpověď svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO] a [jméno FO]. Svědkyně [jméno FO] ve společnosti [právnická osoba] vykonávala pozici specialisty na životní prostředí a odpady, svědkyně [jméno FO] vystavovala při nakládce příslušné doklady, které předkládala k podpisu řidičům vozidel. Obě jmenované uvedly, že na listinách předkládaných řidičům byla uvedena identifikace nákladu, a to i jako odpadu, odkázaly právě na čísla [Anonymizováno], [Anonymizováno], kdy uvedené kódy jsou označením odpadu, a to pro vnitrostátní dopravu ([Anonymizováno]) i pro mezinárodní dopravu ([Anonymizováno]). To znamená, že již před přepravou, která je předmětem sporu, žalobkyně realizovala čtyři přepravy a vždy byly přepravovány náklady, což je z listin, které k přepravě byly vystaveny, zcela jednoznačně patrné a zjistitelné. Podotknout je třeba také to, že dne 30. 11. 2020 byla přeprava realizována vozidlem RZ [SPZ]. Z výpovědi svědka [adresa] bylo zjištěno, že spolu se svědkem [jméno FO] tvořili stabilní posádku, která se neměnila a měla přidělen jeden vůz, posádky se na vozech nestřídaly. To znamená, že svědci [adresa] a [jméno FO], kteří prováděli nakládku nákladu, který se vzňal, prováděly nakládku na tomtéž místě shodného typu nákladu a již v předchozí době tak mohli zvědět, co je předmětem přepravy.

14. Ve vztahu k závěru, že posádkou soupravy, která předmětnou nakládku a převoz dne 8. 12. 2020 realizovala, byli svědci [adresa] a [jméno FO], je třeba hodnotit listinu, jíž jest historie jízd na čl. 21 spisu. Tato listina dokládá, že posádkou vozidla RZ [SPZ], které bylo součástí požárem schvácené soupravy (tahač) byli ve dnech 8. 12. 2020 a 9. 12. 2020, tedy i v den, kdy došlo k požáru, [adresa] a [jméno FO]. Toto je hodnoceno ve vztahu k výpovědi jmenovaných, která s uvedenou listinou koresponduje, kdy bylo zjištěno, že v době, kdy došlo k požáru, byli posádkou vozidla a také ve vztahu k listinám, které byly v řízení provedeny a jsou hodnoceny vztahující se k nakládce, neboť ve věci je podstatným zjištění, co bylo předmětem nakládky, zdali žalobkyně měla vědomí o tom, co bylo naloženo a převáženo.

15. Co se týká toho, zdali žalovaná měla vědomí, že předmětem přepravy je odpad, tak tento závěr nelze učinit. Žalobkyně odkázala na objednávku č. [hodnota], čl. 19 spisu. Z této listiny se tato skutečnost nepodává. Nadále je k tomuto třeba odkázat výpověď svědka [jméno FO] a žalovaného, [tituly před jménem] [jméno FO]. Svědkyně [jméno FO] danou zakázku za žalovaného sjednávala, když byla u žalované zaměstnána na pozici dispečera. V době sjednávání zakázky vykonávala práci systémem home-office. Byla oslovena panem [Anonymizováno] ze společnosti [právnická osoba] s tím, že bude třeba zajistit dopravu do Španělska, pět či šest vozů (což odpovídá listinám na čl. 18, 36 - 39 spisu, z nichž se podává, že přepravy byly prováděny opakovaně v krátké časové návaznosti listopad – prosinec 2020), jeden vůz na každou zakázku, tzv. „celovůz“, což znamená, že vůz jede pouze pro daného klienta. Svědkyně tak oslovila žalobkyni. Pro společnost [právnická osoba] do této doby žádné zakázky nesjednávala, nebyla tedy s ní v předchozí době v žádné komunikaci. Nejdříve bylo telefonické ujednání, následně toto bylo potvrzeno e-mailem. Prvé přepravy byly realizovány bez problémů, následně došlo k požáru. Byl sjednán systém stop-call-wait, což znamená, že v případě jakýchkoliv nesrovnalostí řidič odstaví vůz a telefonuje pro instrukce. Při sjednání přepravy bylo svědkyni řečeno, že na vrátnici bude podepisován [Anonymizováno], dohodnuto bylo, že předmětem přepravy bude náklad dle dohody [jméno FO], tzn. nebezpečný náklad, nebylo ale panem [Anonymizováno] uvedeno, že se bude jednat o odpady, tuto informaci neměla, toto nevěděla. Pokud by to věděla, zakázku by odmítla, protože převoz odpadů žalovaná nezajišťovala. Listinu na čl. 18 spisu má k dispozici ten, kdo realizuje nakládku, podepisuje jí řidič. Informaci o tom, co je předmětem přepravy, získala od pana [Anonymizováno], většina komunikace byla vedena telefonicky. Že byly vezeny odpady, se dozvěděla žalovaná až po vznícení nákladu. Poté již žádné přepravy nebyly realizovány. Objednávky se generují automaticky a je v nich uvedeno minimum údajů, je především označeno vozidlo, které přepravu bude realizovat. Do objednávky se píše typ zboží, protože zde se ale jednalo o „celovůz“, nebyl tento údaj potřebný, postačila pouze identifikace vozidla. S výpovědí jmenované svědkyně je i výpověď svědka [jméno FO]. Tento je v pozici manažera žalovaného, potvrdil, že objednávka byla sjednávána svědkyní [jméno FO]. Jediné, co bylo o nákladu známo, bylo to, že se jedná o lithiové baterie. Svědkyni [jméno FO], která s ním tuto zakázku konzultovala, řekl, by ověřila [jméno FO] třídu, UN číslo, kdy bylo uvedeno, že se jedná o ADR třídu 9. Pokud bylo sděleno, že bude nutné signovat [Anonymizováno], tak k dotazu žalovaného bylo zadavatelem sděleno, že toto bude řešeno až při nakládce. Původně nebyl ani specifikován náklad, až k dotazu žalované bylo sděleno, že se jedná o lithiové baterie v třídě 9. Pro jednotlivé přepravy toto nebylo specifikováno, bylo zřejmým, že to bude shodné. S řidiči žalovaný nekomunikuje, pouze s dispečerem.

16. Provedení znaleckého posudku navrženého k důkazu žalobcem je nadbytečným. Skutkový děj byl postaven najisto, s ohledem k zjištěnému skutku je nadbytečným hodnotit další skutečnosti. Žalovaná doložila k důkazu publikované články „Jak se svět připravuje na příval vysloužilých Li-Ion baterií“ ze dne 9. 5. 2021 na čl. 61 – 65 spisu, „Lithiové baterie a požární bezpečnost“ ze dne 13. 10. 2019 na čl. 66 – 68 spisu, „Nebezpečné baterie? – část I.“ ze dne 12. 2. 2019 na čl. 69 – 84 spisu, „Lithium – iontové baterie: Dobrý sluha, ale špatný pán.“ ze dne 8. 6. 2020 na čl. 85 – 89 spisu, „Lithium – Ion Batteries – A New Fire Risk?“, September 2017, na čl. 90 – 96 spisu, „Spontaneous combustion of lithium batteries and its preventive measures“ na čl. 97 – 101 spisu, „Bezpečnost lithiových baterií“, Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v Brně, ELEKTRO 10/2010 na čl. 102 spisu. Uvedené listiny doložila k prokázání svého tvrzení, že možnost samovznícení lithiových baterií je všeobecně známá skutečnost, kdy lze předpokládat, že žalobkyni, jako odborníkovi v přepravě, tato skutečnost bude známa a bude dle ní jednat. Ta skutečnost, že může dojít ke vznícení lithiových baterií, nebyla v řízení spornou, sporným byla ta skutečnost, zdali žalobkyně měla vědomí o tom, že předmětem přepravy jsou baterie použité, odpad, kdy z uvedených listin k tomuto nebylo možné činit skutkový závěr. Stejně tak není z hlediska skutku rozhodná listina na čl. 103 – 104 spisu, elektronická komunikace, jejímž předmětem je dotaz na informace k přepravě ADR, způsob přepravy lithiových baterií.

17. Skutkový závěr:

18. Žalovaná učinila žalobkyni objednávku přepravy č. [hodnota] k provedení mezinárodní silniční nákladní přepravy od odesílatele společnosti [právnická osoba] k příjemci, společnosti [Anonymizováno] [Anonymizováno], [právnická osoba]., kdy bylo ujednáno, že budou realizovány přepravy v jednotlivých dnech, přičemž realizovány byly přepravy ve dnech 26. 11. 2020 vozy RZ [SPZ] RZ [SPZ], 30. 11. 2020 vozem RZ [SPZ], 4. 12. 2020 vozem RZ [SPZ]. Při přepravě realizované dne 8. 12. 2020 došlo ke vznícení nákladu. Žalovanou oslovil k realizaci přepravy pan [jméno FO] ze společnosti [právnická osoba], v jejímž areálu byly veškeré nakládky, tedy i nakládka sporného nákladu, realizovány. V areálu uvedené společnosti se nacházejí pouze odpady, žádné nové zboží či materiály se zde nenachází. Dne 8. 12. 2020 byl Hasičským záchranným sborem Plzeňského kraje, ÚO [adresa], v 17.00 hodin proveden zákrok na jízdní soupravě tahač Volvo RZ [SPZ], návěs NN [jméno FO], RZ [SPZ]. Přepravován byl odpad, použité lithiové baterie. Žalovaný neměl vědomí o tom, že předmětem přepravy bude odpad, použité lithiové baterie. Na základě jednání se společností [právnická osoba] učinil objednávku žalobkyni tak, že předmětem přepravy budou lithiové baterie, náklad v třídě 9 ADR. Mezi žalobkyní a žalovanou byla sjednána zásada stop-call-wait, tedy stůj-čekej- volej, dle níž v případě jakékoliv nesrovnalosti řidič odstaví vůz, v přepravě nepokračuje a telefonicky žádá o instrukce. Zásadním z hlediska skutku je zjištění ve vztahu k tomu, zdali žalobkyně měla vědomí o tom, že předmětem přepravy jsou použité lithiové baterie, odpad. Jak bylo shora uvedeno, lze vzít za prokázané, že žalovaná tuto informace od společnosti [právnická osoba] neobdržela, z žádného ve věci provedeného důkazu se toto nepodává, naopak z výpovědi žalovaného, [tituly před jménem] [jméno FO], zejména však svědkyně [jméno FO], se podává, že tuto informaci žalovaný neobdržel, měl pouze vědomí o tom, že bude realizována přeprava na území Španělska, po ověření informací ohledně nákladu, bylo označenou společností sděleno pouze, že bude provedena přeprav lithiových baterií, nikoliv však již použitých. Vzhledem k tomu, že po ověření předmětu nakládky byl tento takto označen s tím, že se jedná o náklad třídy 9 ADR, žalovaná měla vědomí, že předmětem převodu bude náklad lithiových baterií, avšak nikoliv použitých. Zjištěno však bylo, a toto lze postavit zcela najisto, že žalobkyně měla vědomí o tom, že předmětem přepravy jsou použité lithiové baterie, odpad. Tato skutečnost se podává jednak z listin v řízení provedených, kdy řidiči žalované signovali listinu, jejímž podpisem signující stvrzuje, že přepravuje odpad, „Informace doprovázející přepravu odpadů“, což je standardizovaný formulář, který již ve svém názvu obsahuje sdělení o přepravě odpadů, nadto jsou v této listině uvedeny i kódy pro vnitrostátní i mezinárodní dopravu označující odpad. Takovouto listinu řidiči žalobkyně obdrželi již při předchozích přepravách před přepravou, při níž došlo k požáru, tedy při přepravách ve dnech 26. 11. 2020, 30. 11. 2020 a 4. 12. 2020, kdy jednu z těchto přeprav realizovala shodná posádka jako přepravu dne 8. 12. 2020. Řidiči žalobkyně tedy opakovaně signovali listiny, v nichž bylo uvedeno, že převážejí odpad, nakládku opakovaně prováděli v místě, které výslovně řidič [adresa] označil jako sběrné suroviny. V případě sporné nakládky nadto je součástí spisového materiálu i dodací list na čl. 138 spisu signovaný jmenovaným svědkem, kde se uvádí, že předmětem přepravy jsou „ostatní baterie“, „Katalogové číslo odpadu“ je [Anonymizováno], což je právě kód pro odpad. K tomuto je třeba poznamenat, že jmenovaný svědek v rámci své výpovědi uvedl, že byl proškolen pro přepravu nebezpečného nákladu, nákladu v režimu ADR. Byl tedy školen tak, aby schopen rozeznat, o jaký typ nákladu se jedná. To, že byl přepravován odpad, bylo zřejmým i ze samotného označení nákladu. Tento byl označen piktogramem označujícím náklad, který se může vznítit. Především však byl náklad slovy označen v jazyce českém i anglickém tak, že se jedná o použité baterie. Tedy již pouhým pohledem při nakládce muselo být patrné, že je nakládán odpad. Skutková zjištění byla učiněna z důkazů shora uvedených, kdy lze konstatovat, že jednotlivé důkazy jsou ve vzájemné souvislosti časové i logické, nebyl zjištěn žádný důkaz, který by shora uvedenému odporoval. Provedené důkazy lze hodnotit jako důvěryhodné. Listiny jednak nebyly stranami sporovány, především však skutečnosti z těchto se podávající nejsou ve vzájemném rozporu ani v rozporu s výpověďmi svědků. Taktéž výpovědi ve věci slyšených svědků a žalovaného, [tituly před jménem] [jméno FO], nejsou ve vzájemném rozporu, naopak skutek staví ve vzájemném souladu. Slyšení vypovídali spontánně, nebylo zřejmým, že by jejich výpovědi byly naučené, nadto některé ze slyšených osob již nejsou v žádném (pracovněprávním) vztahu ke společnosti [právnická osoba], nelze tak dovozovat, že by na výsledku sporu měli jakýkoliv zájem. Svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO] je sic stále v pracovněprávním vztahu k této společnosti, avšak čerpá rodičovskou dovolenou, o sporu zvěděla pouze z předvolání. Taktéž svědek [jméno FO] není v žádném (pracovněprávním) vztahu k žalobkyni. Svědek [adresa] zjevně situaci popsal tak, jak si ji vybavuje, se svojí výpovědi se nesnažil manipulovat.

19. Na danou věci je třeba vztáhnout vyhlášku č. 11/1975 Sb., vyhláška ministra zahraničních věcí o Úmluvě o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR)

20. Dle čl. l, odst. 1 Úmluvy CMR, tato Úmluva se vztahuje na každou smlouvu o přepravě zásilek za úplatu silničním vozidlem, jestliže místo převzetí zásilky a předpokládané místo jejího dodání, jak jsou uvedena ve smlouvě, leží ve dvou různých státech, z nichž alespoň jeden je smluvním státem této Úmluvy. Toto ustanovení platí bez ohledu na trvalé bydliště a státní příslušnost stran.

21. Dle čl. 4 Úmluvy CMR, dokladem o uzavření přepravní smlouvy je nákladní list. Chybí-li nákladní list, má-li nedostatky nebo byl-li ztracen, není tím existence nebo platnost přepravní smlouvy dotčena a vztahují se na ni i nadále ustanovení této Úmluvy.

22. Dle čl. 10 Úmluvy CMR, odesílatel odpovídá dopravci za škody způsobené osobám, na provozních prostředcích nebo na jiných zásilkách vadami obalu zásilky, jakož i za veškeré výlohy vzniklé z tohoto důvodu, ledaže by závada byla zjevná nebo dopravci známá v době převzetí zásilky a dopravce neměl k tomu výhrady.

23. Dle čl. 22 Úmluvy CMR, odevzdává-li odesílatel k přepravě nebezpečnou zásilku, je povinen upozornit dopravce na přesnou povahu nebezpečí, které z této zásilky plyne, popřípadě mu sdělit, jaká bezpečnostní opatření je třeba učinit. Není-li toto upozornění zapsáno v nákladním listě, je povinností odesílatele nebo příjemce prokázat jiným způsobem, že dopravce znal přesnou povahu nebezpečí spojeného s přepravou zásilky. Dopravce může nebezpečné zásilky, jejichž nebezpečnou povahu ve smyslu odstavce 1 tohoto článku neznal, kdykoliv a kdekoliv složit, zničit nebo zneškodnit, a to bez jakékoli povinnosti nahradit škodu; kromě toho odesílatel odpovídá za veškeré výlohy a škody vzniklé odevzdáním takové zásilky k přepravě nebo její přepravou.

24. Dle Evropské dohody o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí, ADR, čl. 2.1.1.1 třídy nebezpečných věcí: Třída 1 Výbušné látky a předměty, Třída 2 Plyny, Třída 3 Hořlavé kapaliny, Třída 4.1 Hořlavé tuhé látky, samovolně se rozkládající látky, polymerizující látky a znecitlivěné tuhé výbušné látky, Třída 4.2 Samozápalné látky, Třída 4.3 Látky, které ve styku s vodou vyvíjejí hořlavé plyny, Třída 5.1 Látky podporující hoření, Třída 5.2 Organické peroxidy, Třída 6.1 Toxické látky, Třída 6.2 Infekční látky, Třída 7 Radioaktivní látky, Třída 8 Žíravé látky, Třída 9 Jiné nebezpečné látky a předměty.

25. Bod 5.4.1.1.1 Přepravní doklad musí obsahovat dále údaje pro každou nebezpečnou látku, materiál nebo předmět podaný k přepravě: UN číslo s předřazenými písmeny „UN“; číslo [hodnota] V „TABULCE A SEZNAMU LÁTEK A PŘEDMĚTŮ ADR“, je pod číslem [hodnota] uvedeno „BATERIE LITHIUM-IONTOVÉ (včetně baterií lithium-polymerových)“.

26. Žalobkyně se domáhá náhrady škody ve výši 101 626,36 Kč, tedy plnění z titulu náhrady škody, kdy tvrdí, že škoda byla způsobena požárem nebezpečného nákladu, kdy o tom, že je přepravován nebezpečný náklad, nebyla žalobkyně vyrozuměna.

27. Podstatným pro spor tak z hlediska skutku je zjištění, zdali žalobkyně měla vědomost o tom, že přepravuje nebezpečný náklad. Ve vztahu k uvedenému je dále třeba rozlišit nebezpečný náklad dle dohody ADR a odpady.

28. V řízení bylo vzato za prokázané, že žalovaná měl vědomí, že předmětem přepravy bude nebezpečný náklad dle dohody ADR, třída 9, lithiové baterie, UN třída [Anonymizováno]. V objednávce č. [hodnota] náklad nebyl označen, z výpovědi svědkyně [jméno FO] a žalovaného [tituly před jménem] [jméno FO] lze vzít za prokázané, že toto bylo žalobkyni známo, když, a k tomuto se svědkyně [jméno FO] podrobně v rámci své výpovědi vyjadřovala, zakázka byla sjednávána především telefonicky. Dle článku 4. Úmluvy CMR je dokladem o uzavření přepravní smlouvy nákladní list, kdy zároveň platí, že není-li jej, nemá to vliv na platnost či existenci přepravní smlouvy a i nadále se na tuto ustanovení Úmluvy vztahují. V souzené věci však přepravní list existuje, jedná se o listinu na čl. 18 spisu. V této je náklad specifikován shora uvedeným UN číslem, kdy je však zároveň uvedeno, že předmětem nákladu jsou „other batteries and accumulators“. Tzn., že v této listině je sic uvedeno číslo UN pro lithiové baterie dle ADR dohody, ale zároveň je uvedeno, že se jedná o „jiné baterie a akumulátory“. Uvedenou listinu nevystavuje žalovaná, která měla vědomí pouze o tom, že převáženy budou lithiové baterie, avšak nikoliv již použité. Toto vědomí však měla společnost [právnická osoba], v jejímž areálu nakládka probíhala a jejíž zaměstnanci příslušné listiny vystavovali. Toto koresponduje se zněním nákladního listu, do nějž zaměstnanci společnosti [právnická osoba] uvedli, že se jedná o „jiné baterie“, což se nevylučuje s přepravou baterií dle třídy 9 ADR, neboť i použité baterie jsou lithiovými bateriemi, avšak nadále je k přepravě tohoto nákladu vystavována listina „Informace doprovázející přepravu odpadů“, kde je náklad specifikován jako odpad, což je zřejmé již z názvu této listiny, ale i z kódů, které jsou v této listině k nákladu uvedeny. Nadto byl náklad řádně označen jako odpad. Dle čl. 5.

4. LU ADR: „Jsou-li přepravovány odpady obsahující nebezpečné látky (kromě radioaktivních odpadů), musí být před oficiálním pojmenováním pro přepravu uvedeno slovo „ ODPAD “ pokud toto slovo není již částí oficiálního pojmenování pro přepravu, např. „ [IBAN] ODPAD METHANOL, 3 (6.1), II, (D/E)“; 377 ADR: „Lithium-iontové a lithiové kovové články a baterie a zařízení obsahující takové články a baterie přepravované k likvidaci nebo recyklaci, buď balené spolu s nelithiovými bateriemi, nebo bez nich, smějí být baleny podle pokynu pro balení P909 v 4.1.4.

1. Tyto články a baterie nepodléhají ustanovením uvedeným v 2.2.9.1.7 (a) až (g). Kusy musí být označeny nápisem „ LITHIOVÉ BATERIE K LIKVIDACI…“ 29. Ze shora uvedeného tak vyplývá, že ač byla uzavřena smlouva o převozu lithiových baterií, přičemž nebylo sjednáno, že předmětem přepravy budou lithiové baterie použité, odpad, žalobkyně přistoupila k jejich přepravě bez vědomí žalované, přičemž žalobkyně vědomí o tom, co je předmětem přepravy měla, náklad byl řádně označen jako odpad. Tzn., žalobkyně realizovala přepravu v rozporu s předmětem ujednání s žalovanou. Obsah nákladního listu zde neodpovídal ujednání stran sporu.

30. Žalobkyně svůj nárok odvozuje od článku 22 Úmluvy CMR s tvrzením, že převzala nebezpečnou zásilku k přepravě, aniž byla upozorněna na přesnou povahu nebezpečí z této zásilky plynoucí nebo na to, jaká opatření má učinit. Jak uvádí komentář ASPI k tomuto ustanovení, tak článek 22 Úmluvy CMR obsahuje liberační důvod. Také konstatuje, že odesílatel je většinou osobou, která lépe nežli dopravce je obeznámena s povahou přepravovaného zboží, tudíž dopravce se spoléhá na informace odesílatelem sdělené, kdy právě v případě přepravy nebezpečného zboží je komunikace odesílatele. Jak také uvádí tento komentář, tak „Odesilatelem je většinou výrobce, prodávající, zhotovitel díla a má přehled o vlastnostech zboží (zásilky), které hodlá nechat přepravovat.“. V souzené věci tím, kdo nechal přepravovat zboží je žalovaná. U této bylo prokázáno, že vědomí o vlastnostech zboží neměla. Nicméně společnost [právnická osoba], která je uvedena v mezinárodním nákladním listu jako odesílatel, tyto měla a uvedla na nákladní list, že jsou přepravovány „jiné baterie a akumulátory“, a vystavila listinu „Informace doprovázející přepravu odpadů“, což bylo při nakládce signováno přepravcem. I samotný náklad byl řádně označen jako baterie, které jsou použité, tudíž byl označen, jak jest shora uvedeno. K tomuto je také třeba odkázat článek 8., odst. 1, 2 Úmluvy CMR, dle nějž při převzetí zásilky k přepravě dopravce přezkoumá a) správnost údajů v nákladním listě o počtu kusů a o jejich značkách a číslech, b) zjevný stav zásilky a jejího obalu. Nemá-li dopravce vhodné prostředky, aby mohl přezkoumat správnost údajů uvedených v odstavci 1 písm. a) tohoto článku, zapíše do nákladního listu výhrady i s jejich odůvodněním. Rovněž musí odůvodnit všechny výhrady, které učinil k zjevnému stavu zásilky a jejího obalu. Tyto výhrady nezavazují odesílatele, ledaže je v nákladním listě výslovně uznal. K tomuto ustanovení komentář ASPI uvádí: „..dopravce by měl přezkoumat správnost údajů v nákladním listě a zjevný stav zásilky a obalu v okamžiku, kdy zásilku k přepravě přebírá, což nemusí být v okamžiku, kdy zásilku nakládá. Převzetím zásilky k přepravě začíná, jak již bylo uvedeno, časový úsek, kdy je zásilka tzv. v péči dopravce a kdy je dopravce za zásilku odpovědný (srov. čl. 17 odst. 1 úmluvy CMR). Tento okamžik může být totožný s okamžikem nakládky, může mu předcházet nebo po něm může i následovat (srov. komentář k čl. 17). Převzetí zboží lze pak charakterizovat jako dvoustranné právní jednání, jímž se zásilka s vědomím dopravce i odesilatele dostává pod kontrolu dopravce.“ V souzené věci byl okamžik převzetí zásilky totožný s okamžikem započetí přepravy. Tímto okamžikem se tedy zásilka dostala pod kontrolu žalobkyně a žalobkyně byla povinna provést kontrolu zásilky. Již v tomto okamžiku tak žalobkyně měla vědomí, že předmětem nakládky jsou použité baterie. Zde ani nelze uvažovat o tom, že žalobkyně nemohla přezkoumat správnost údajů v jí předložených listinách při nakládce, neboť označení nákladů bylo viditelné a zřejmé. Nicméně, pokud by i žalobkyně měla jakékoliv pochyby, neboť jí byla předložena listina označená jako „Informace doprovázející přepravu odpadů“ a nakládka probíhala v prostoru „sběrných surovin“, jak uvedl svědek [adresa], měla postupovat dle smluvního ujednání stop-call-wait, které stanoví, že při jakýchkoliv nesrovnalostech nemá být v přepravě pokračováno, nesrovnalosti mají být sděleny žalované a má být vyčkáno instrukcí žalované. Jestliže žalobkyně tvrdí, že předmětem přepravy měly být nepoužité lithiové baterie, přičemž při nakládce bylo (a toto muselo být, zjištěno), že nakládány jsou odpady, jednalo se přesně o takovou nesrovnalost, na níž bylo namístě toto ustanovení aplikovat. Pokud dle tohoto smluvního ujednání žalobkyně nepostupovala a přistoupila k přepravě nákladu, jenž nebyl předmětem ujednání stran, nemůže to být k tíži žalované. K tomuto je třeba také odkázat, že řidiči žalobkyně, kteří nakládku realizovali, byli školení pro přepravu nákladu ADR.

31. Lze tedy uzavřít, že v okamžiku předání zásilky byla žalobkyně obeznámena s povahou přepravovaného nákladu, toto bylo jednak zřejmé z označení nákladu, ale bylo to uvedeno i v listinách, které byly přebírány k nákladu, žalobkyně tak skutečnou povahu nebezpečí znala, přičemž osoby, které náklad přebíraly, absolvovaly příslušná školení. Žalobkyně tak měla buď postupovat dle sjednané zásady stop-call-wait, případně mohla postupovat ve smyslu čl. 22, odst. 2 Úmluvy CMR, kdy platí, že neznala-li povahu převáženého zboží, mohla jej kdykoliv a kdekoliv složit, eventuálně i zničit nebo zneškodnit bez jakékoli povinnosti nahradit škodu, což by v daném případě znamenalo především zboží buď nenaložit, či jej vyložit nebo ponechat naložené, ale nepřistoupit k přepravě, což neučinila. Za situace, kdy v řízení žalovaná prokázala, že žalobkyni byla povaha přepravovaného nákladu známa, nelze nárok žalobou uplatněný hodnotit jako důvodný. Proto bylo rozhodnuto tak, že žalobní návrh byl zamítnut.

32. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142, odst. 1 o. s. ř., dle nějž účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů řízení potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Soud tak přiznal v řízení zcela úspěšné žalované náhradu nákladů řízení ve výši 56 543 Kč, která odpovídá nákladům vynaloženým na právní zastoupení. Tyto sestávají z odměny za právní zastoupení za 8,5 úkonu právní služby á 5 180 Kč, a to za úkony, jimiž jsou převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k návrhu, doplnění tvrzení a důkazů adresované soudu dne 10. 5. 2022, účast při jednání soudu dne 13. 5. 2022, 13. 7. 2022, 30. 9. 2022 (2x), 9. 12. 2022, účast při vyhlášení rozsudku dne 16. 12. 2022 dle § 7, bodu 5, § 11, odst. 1, písm. a), d), g), odst. 2, písm. f) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů. A dále z náhrady hotových výloh á 2 700 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v celkové výši 9 813 Kč. K takto určeným nákladům nadále přistupuje dle § 137, odst. 3 o. s. ř. náhrada za daň z přidané hodnoty 21 % ve výši 69 100,50 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalobkyně povinna uhradit k rukám právního zástupce žalovaného (§ 149, odst. 1 o. s. ř.) v zákonné pariční lhůtě (§ 160, odst. 1 o. s. ř.)

33. Dle § 148 o. s. ř. má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků 34. Usnesením čj. 22 C 431/2021-173 ze dne 9. 12. 2022, bylo svědkyni [jméno FO] přiznáno svědečné za jednu hodinu při průměrném hrubém hodinovém výdělku ve výši 204,75 Kč, tedy náhradu za ztrátu na výdělku v celkové výši před provedením zákonných odvodů a srážek, a dále náhradu hotových výdajů spojených s dopravou k soudu ve výši 100 Kč, kdy tato plnění budou jmenované poukázána po právní moci tohoto usnesení.

35. Jak uvádí komentář ASPI k ustanovení § 151 o. s. ř., tak „Soud rozhoduje o náhradě nákladů řízení tak, že rozhodne o náhradě nákladů řízení, co do základu, výši může určit až v písemném vyhotovení rozhodnutí, případně rozhodne o náhradě nákladů řízení v samostatném usnesení dle § 151 odst. 5, lhůta k plnění běží vždy až od právní moci rozhodnutí, jímž byla náhrada nákladů řízení přiznána (i § 171 odst. 3).“. V souzené věci je tak dán předpoklad pro to, aby výši nákladů řízení bylo rozhodnuto v samostatném usnesení, když ke dni rozhodnutí soudu nebyly náklady státu realizovány. Protože však dle § 151, odst. 1 o. s. ř. bylo nutno rozhodnout o povinnosti účastníků k náhradě nákladů řízení, bylo rozhodnuto, že žalobkyně jakožto ve věci neúspěšný účastník řízení je povinna uhradit České republice náklady řízení, jejich výše bude určena v samostatném usnesení. Povinnost k plnění byla uložena žalobkyni, jakožto ve věci neúspěšnému účastníku řízení, v souladu s ustanovením § 160, odst. 1 o. s. ř., když z obsahu spisu se nepodává žádná skutečnost zakládající úvahu o uložení povinnosti k plnění v delší lhůtě či ve splátkách.

Poučení