25 Co 275/2023 - 374

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Renáty Lukešové a soudkyň Mgr. Kláry Hrobské a Mgr. Petry Turnovské v právní věci žalobkyně: [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Anonymizováno] proti žalované: [Anonymizováno] zastoupená advokátem [Anonymizováno] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] o zaplacení 101 626,36 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu Praha-východ ze dne 16. 12. 2022, č. j. 22 C 431/2021-193, ve spojení s usnesením ze dne 20. 7. 2023, č. j. 22 C 431/2021-261 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně ve spojení s usnesením soudu prvního stupně se ve výroku II. mění tak, že výše náhrady nákladů řízení činí 49 913 Kč; jinak se v tomto výroku a ve výrocích I. a III. potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení 36 651 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice náhradu nákladů odvolacího řízení 10 800 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Krajského soudu v Praze.

Odůvodnění

1. Rozsudkem ze dne 16. 12. 2022, č. j. 22 C 431/2021-193, ve spojení s usnesením ze dne 20. 7. 2023, č. j. 22 C 431/2021-261, Okresní soud Praha-východ (dále jen „soud prvního stupně“) výrokem I. zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna uhradit žalobkyni částku 101 626,36 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 101 626,36 Kč od 12. 3. 2021 do zaplacení. Výrokem II. bylo rozhodnuto, že žalobkyně je povinna uhradit žalované na náhradě nákladů řízení částku 56 543 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované. Konečně bylo rozhodnuto, že žalobkyně je povinna uhradit České republice na náhradě nákladů řízení státu 304,75 Kč do tří dnů od právní moci samostatného usnesení do dispozice Okresního soudu Praha – východ (výrok III.).

2. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na náhradu škody s tvrzením, že účastníci uzavřeli dne [datum] přepravní smlouvu dle objednávky žalované a žalobkyně se zavázala vykonat mezinárodní silniční nákladní přepravu od odesílatele [právnická osoba] příjemci do [Anonymizováno] Při přepravě došlo dne 8. 12. 2020 k požáru nákladu v důsledku technické závady převážených baterií a následkem tohoto požáru bylo poškozeno vozidlo žalobkyně. Žalobkyně tvrdila, že nebyla informována žalovanou, že bude přepravována nebezpečná zásilka. Proto žalovaná dle žalobkyně odpovídá za škodu způsobenou zásilkou dle čl. 7 odst. 1 písm. a) a čl. 22 odst. 2 vyhlášky č. 11/1975 Sb., ministra zahraničních věcí o Úmluvě o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR), v platném znění (dále jen „CMR“), konkrétně ve výši 101 626,36 Kč, kterou tvoří náklady na opravu návěsu, náklady na pořízení plachty na návěs, a ušlé přepravné. Žalovaná nesouhlasila s tím, že žalobkyně nebyla informována o tom, že bude přepravována nebezpečná zásilka. Pracovníci žalované žalobkyni v rámci komunikace k objednávce sdělili, že převážený náklad bude mít povahu nebezpečného nákladu, a bude tedy podléhat pravidlům v dohodě ADR. Tato skutečnost vyplývá z CMR nákladního listu, kde je uvedeno, že náklad je tvořen lithiovými bateriemi třídy UN 3480 (označení dle ADR). Nadto je v CMR nákladním listu uvedena též třída 9 (opět v souladu s ADR) – pojmenování převáženého nákladu a příslušná obalová skupina. K nákladnímu listu byly taktéž přiloženy Informace doprovázející přepravu odpadů podle čl. 3 A4 přílohy A k ADR dohodě. Žalovaná splnila vůči žalobkyni všechny povinnosti dle CMR i ADR, a nemůže být tedy za škodu odpovědná. Soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyně měla vědomí o tom, že předmětem přepravy bude nebezpečný náklad dle dohody ADR, třída 9, lithiové baterie, UN třída 3480. V nákladním listu CMR je náklad specifikován UN číslem (pro lithiové baterie), kdy je však zároveň uvedeno, že předmětem nákladu jsou „other batteries and accumulators“ („jiné baterie a akumulátory“). Dále byla k přepravě tohoto nákladu vystavena listina „Informace doprovázející přepravu odpadů“, kde je náklad specifikován jako odpad, což je zřejmé již z názvu této listiny, ale i z kódů, které jsou v této listině k nákladu uvedeny. Nadto byl náklad řádně označen jako odpad dle čl. 5.4. vyhlášky č. 64/1987 Sb. ministra zahraničních věcí, o Evropské dohodě o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí (ADR), v platném znění (dále jen „ADR“). Žalobkyně realizovala přepravu v rozporu s předmětem ujednání s žalovanou. Obsah nákladního listu neodpovídal ujednání stran sporu (převoz lithiových baterií, nikoliv použitých lithiových baterií). Žalobkyně byla v okamžiku předání zásilky obeznámena s povahou přepravovaného nákladu. Měla tedy buď postupovat dle sjednané zásady stop-call-wait, případně mohla postupovat ve smyslu čl. 22 odst. 2 CMR, kdy platí, že neznala-li povahu převáženého zboží, mohla jej kdykoliv a kdekoliv složit, eventuálně i zničit nebo zneškodnit bez jakékoli povinnosti nahradit škodu. Vzhledem k tomu, že žalovaná prokázala, že žalobkyni byla povaha přepravovaného nákladu známa, považoval soud prvního stupně nárok žalobkyně za nedůvodný. Proto byla žaloba zamítnuta. Věc dále právně kvalifikoval dle čl. 1 odst. 1, čl. 4, čl. 10, čl. 22 CMR, a dále dle čl. 2.1.1.1 a čl. 5.4.1.1.1 ADR. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“).

3. Proti rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením soudu prvního stupně podala včasné odvolání žalobkyně. Uvedla, že soud prvního stupně dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním. Nelze souhlasit s jeho názorem, že bylo prokázáno, že by řidiči věděli o povaze nákladu, tj. nejen, že se jedná o odpad, ale že se jedná o poškozené baterie. Rovněž nelze souhlasit se závěry soudu prvního stupně, že by bylo prokázáno, že nakládané sudy byly označeny piktogramy popsanými svědkyní [jméno FO], když její popis vycházel pouze z přesvědčení, jak by měl být nakládaný sud označen, nikoliv, že opravdu tak označen byl. Soud prvního stupně dále dovozoval svoje skutkové závěry z doprovodných cizojazyčných dokladů, které byly předány k přepravě spolu s nákladním listem CMR. Ignoroval skutečnost, že ve smyslu čl. 11 odst. 2 CMR dopravce nekontroluje doprovodné doklady pro úřední jednání, a i když řidiči obdrželi nějaký doklad ANEX, tak nebyli povinni zkoumat jeho obsah či správnost, a už vůbec není žádný právní důvod, aby řidiči znali význam číselných kódů v tomto dokladu. Ve smyslu čl. 8 odst. 1 CMR má dopravce povinnost zkoumat výhradně údaje v nákladním listu CMR, což také splnil. Předmětný nákladní list obsahuje pouze popis „OTHER BATTERIES“, z čehož rozhodně nelze poznat, že by se jednalo o poškozené baterie. Soud prvního stupně také pochybil při výkladu obsahu přepravní smlouvy, kdy bez ohledu na právní úpravu převzal argumentaci žalované o významu zkratky STOP-CALL-WAIT. Ve smyslu čl. 41 CMR se strany nemohou smluvně odchýlit přímo ani nepřímo od ustanovení CMR. CMR v čl. 14 upravuje postup dopravce při překážkách plnění přepravní smlouvy, proto si nelze smluvně sjednat jiný postup. Řidiči neznali obsah převážených sudů, a ani nákladní list CMR neoznačoval zásilku za poškozené baterie. Proto nemohli odmítnout zásilku, když údaje nákladního listu souhlasily s údajem v přepravní smlouvě. Soud prvního stupně úplně otočil zákonné povinnosti, kdy místo povinnosti žalované, respektive odesílatele, uvést dle čl. 6 odst. 1 písm. f) CMR pravdivé označení zásilky do nákladního listu CMR, označil za povinného dopravce, resp. jeho povinnost naložit zásilku dle přepravní smlouvy. Dopravce dle čl. 8 CMR přezkoumává údaje v nákladním listu, a tedy ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. a) CMR, očekává, že tento údaj o obsahu zásilky bude pravdivý. Skutečnost, zda žalovaná znala přesnou povahu zásilky, je irelevantní, neboť s žalobkyní uzavřela žalovaná přepravní smlouvu dle § 2055 o. z., a tedy odpovídá žalobkyni za splnění všech povinností odesílatele, včetně § 2557 odst. 1 o. z. Soud prvního stupně v rámci řešení sporu zúžil spor na otázku, zda žalobkyně věděla o tom, že přepravuje ADR odpad, ale toto nebylo předmětem sporu. Žalobkyně opakovaně uváděla, že žalovaná nesdělila ve smyslu čl. 22 CMR pravou povahu nebezpečnosti zásilky, což nelze zúžit pouze na otázku, zda se jednalo o odpad, ale je povinna upozornit na přesnou povahu nebezpečí. V daném případě byly dány k přepravě poškozené baterie, které v průběhu přepravy způsobily požár. Toto nelze ztotožnit s obecnou klasifikací baterií dle ADR či možnosti dohledat na internetu informace o nebezpečí samovznícení baterií. Baterie jsou sice nebezpečná zásilka dle ADR, odpadní baterie mají však ještě vyšší nebezpečnost a musí být žalovanou speciálně zabaleny pro přepravu. Poškozené baterie jsou natolik nebezpečné, že je nelze k mezinárodní přepravě předat, neboť tam je nebezpečí enormní. Žalovaná nesplnila povinnost informovat žalobkyni o přesné povaze nebezpečnosti zásilky a žalobkyně zjistila skutečnou povahu nebezpečnosti zásilky až v okamžiku vzniku požáru, takže nemohla již následně zásilku odstavit. I kdyby žalovaná sdělila, že se jedná o odpad, tak by stále odpovídala za vzniklou škodu, neboť použitý obal byl zjevně nedostatečný, když z důvodu technické závady poškozené baterie došlo skrze obal k požáru, a tedy ve smyslu čl. 10 CMR žalovaná odpovídá za vzniklé škody. Soud prvního stupně v průběhu soudního jednání neseznámil účastníky se svým právním názorem. Pokud by tak učinil, žalobkyně by navrhla znalecký posudek k posouzení dostatečnosti a vhodnosti použitého obalu pro daný druh zásilky, neboť dle zprávy hasičů se jednalo o technickou závadu, nikoliv o samovznícení. Dále žalobkyně uvedla, že řidič je zaměstnanec, který je ve své pracovní pozici určen k převzetí zásilky dle článku 8 odst. 1 CMR, tzn. kontrole zásilky dle údajů v nákladním listu CMR a k plnění povinností při samotném výkonu přepravy. Jeho pracovní pozice není určena ke sjednávání či změně přepravních smluv. K tomu je určen dispečer, respektive disponent přepravy. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně ve spojení se samostatným usnesením zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně aby jej změnil tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví a přizná žalobkyni náhradu nákladů řízení.

4. Žalovaná k odvolání žalobkyně uvedla, že nemůže souhlasit s tvrzením, že by řidiči nevěděli o povaze nákladu, tj., že se jedná o odpad poškozených baterií, respektive, že o povaze nákladu nebyli informováni. Odkázala v tomto směru na výslech svědka [jméno FO], svědka [jméno FO], jakož i na mezinárodní nákladní list, jehož přílohou je ANEX a dodací list, z nichž se mohl řidič dozvědět, že převáží jiné baterie a akumulátory, které mimo jiné spadají do třídy 9. Řidič žalobkyně [jméno FO] potvrdil, že mezinárodní nákladní list CMR obsahuje jeho podpis. Z dodacího listu se mohl řidič dozvědět, že převáží odpad pod katalogovým číslem [hodnota], totéž se mohl dozvědět z ANEXU. I ve zprávě Hasičského záchranného sboru (dále jen „HZS“) [Anonymizováno] kraje, Územní odbor [adresa] ze dne [datum] stojí, že převáženy byly lithiové akumulátory určené k recyklaci. Tuto informaci musel HZS při zásahu nějakým způsobem zjistit, přičemž svědek [jméno FO] potvrdil, že zasahujícím hasičům předali písemnou dokumentaci, kterou měli k dispozici. Dále v tomto směru odkázala žalobkyně na výslech svědkyně [jméno FO], dříve Procházkové, svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO], která mimo jiné vypověděla, že na barelech je piktogram, který se skládá z kosočtverce, v němž jsou naznačeny pruhy a baterie, u kterých je naznačeno, že mohou vyhořet. Rovněž odkázala na výslech svědkyně [jméno FO], které byly při výslechu předloženy fotografie, přičemž svědkyně potvrdila, že zachycují místo nakládky. Z uvedených fotografií je na první pohled zřejmé, že místo nakládky bylo skládkou odpadu – použitého zboží. Rovněž žalobkyně odkázala na výslech svědka [tituly před jménem] [jméno FO], dle jehož tvrzení proběhly před předmětnou přepravou celkem 4 přepravy stejného nákladu, a to konkrétně 2 přepravy 26. 11. 2020 a následně 31. 11. 2020 a 4. 12. 2020. Z uvedených důkazů je zřejmé, že žalobkyně, respektive její řidiči, měli k dispozici širokou škálu zdrojů informací o tom, že nejen, že převáží lithiové baterie, ale že se jedná o odpad lithiových baterií, to je o užité lithiové baterie. Výklad čl. 11 odst. 2 CMR provedený žalobkyní je dle žalované chybný. Uvedené ustanovení totiž stanoví, že dopravce (tj. žalobkyně) není povinný zkoumat, jestli jsou doklady a informace správné a dostačující. O tom, že by dopravce nebyl povinen seznámit se s jejich obsahem, toto ustanovení mlčí. Dopravce je pouze oprávněn předpokládat jejich správnost. Uvedené ustanovení výslovně stanoví, že za škody vzniklé dopravci z toho důvodu, že nebyly dány nutné informace, odpovídá odesílatel, kterým je v tomto případě společnost [právnická osoba] Pokud tedy žalobkyni vznikla škoda v důsledku toho, že nebyla dostatečně informována o povaze nákladů, měla žalovat odesílatele, nikoliv žalovanou. Žalovaná již před soudem prvního stupně upozorňovala na to, že není dána její pasivní legitimace. Nadto žalovaná trvá na tom, že žalobkyně byla dostatečně seznámena s povahou nákladů a pro uplatnění tohoto článku CMR není dán důvod. Rovněž čl. 8 odst. 1 CMR stanoví, že dopravce přezkoumává správnost údajů v nákladním listu a zjevný stav zásilky a jejího obalu. Žalovaná zastává názor, že přílohy nákladního listu v něm výslovně uvedené a k němu přiložené, a v tomto případě podepsané řidičem, jsou nedílnou součástí nákladního listu. Není pravdou, že by v nákladním listu bylo uvedeno pouze „other batteries“, jak tvrdí žalobkyně. Je zřejmé, že žalobkyně byla povinna zkoumat zjevný stav zásilky a jejího obalu, a je zřejmé, že obal zásilky obsahoval veškeré nezbytné informace o její povaze. Žalovaná si u žalobkyně objednala přepravu lithiových baterií v režimu ADR, a to pro odesílatele společnost [právnická osoba], na základě informací od této společnosti. Žalobkyně při nakládce u odesílatele, tj. společnosti [právnická osoba], zjistila, že předmětem přepravy je odpad lithiových baterií, nikoliv nové lithiové baterie. Namísto postupu STOP-CALL-WAIT, o němž žalobkyně tvrdí, že jím nebyla vázána s ohledem na čl. 22 odst. 2 CMR, mohla žalobkyně postupovat právě podle tohoto článku. Výsledek by totiž byl stejný. Mohla hned na místě nakládky náklad opět složit a odesílatel by jí odpovídal za veškeré výlohy a škody vzniklé. Z obsahu spisu je však zřejmé, že tak neučinila a ani nepostupovala dle čl. 8 odst. 2 CMR, dle kterého měla do nákladního listu uvést své výhrady ke sděleným informacím. Nákladní list totiž žádné výhrady žalobkyně neobsahuje. Riziko samovznícení baterií vyplývá již ze samotného označení obalu zásilky, se kterým řidiči žalobkyně přišli do styku a se kterým se byla žalobkyně povinna dle čl. 8 odst. 1 CMR seznámit. Sami řidiči žalobkyně vypověděli, že byli speciálně vyškoleni pro přepravu v režimu ADR, tedy pro přepravu nebezpečných věcí, a k tomuto měli i vybavený vůz. Žalovaná nesouhlasí s tím, že by přenášela své pochybení na žalobkyni, ale naopak je toho názoru, že žalobkyně přenáší své pochybení na ni, a to ještě za situace, že kdyby k nějakému pochybení skutečně došlo, byla by za něj odpovědná společnost [právnická osoba], a nikoliv žalovaná. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve spojení se samostatným usnesením potvrdil a přiznal jí náhradu nákladů odvolacího řízení.

5. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně ve spojení s usnesením soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo, ve smyslu ust. § 212 a § 212a o. s. ř, a zjistil, že odvolání není důvodné.

6. Na základě dokazování, provedeného v řízení před soudem prvního stupně, bylo prokázáno, že žalovaná učinila žalobkyni objednávku přepravy č. 621529 k provedení mezinárodní silniční nákladní přepravy od odesílatele společnosti [právnická osoba] k příjemci, společnosti [Anonymizováno], [právnická osoba]., kdy bylo ujednáno, že budou realizovány přepravy v jednotlivých dnech, přičemž realizovány byly přepravy ve dnech 26. 11. 2020 vozy [SPZ] vozem [SPZ] vozem [SPZ]. Dne 26. 11. 2020 byl vystaven Mezinárodní nákladní list č. [hodnota], kdy nakládka zboží měla být provedena dne 8. 12. 2020. Dle tohoto dokumentu byly předmětem nákladu – přepravy „other batteries and acumulators“. Připojeny byly doklady [Anonymizováno]. Náklad byl označen UN číslem [hodnota], lithium batteries, 9AIE. V poznámce je uvedeno, že 9. 12. 2020 po požáru bylo vráceno 30 palet, 3 palety odvezeny. Při této přepravě realizované dne 8. 12. 2020 došlo ke vznícení nákladu. Žalovanou oslovil k realizaci přepravy pan Lněnička ze společnosti [právnická osoba], v jejímž areálu byly veškeré nakládky, tedy i nakládka sporného nákladu, realizovány. V areálu uvedené společnosti se nacházejí pouze odpady, žádné nové zboží či materiály se zde nenacházejí. Dne 8. 12. 2020 byl Hasičským záchranným sborem (dále opět jen „HZS“) [Anonymizováno] kraje, Územní odbor [adresa], v 17:00 hodin proveden zákrok na jízdní soupravě tahač [SPZ] Dle zprávy HZS [Anonymizováno] kraje, Územní odbor [adresa], ze dne [datum], byla jako příčina vzniku požáru stanovena technická závada převážených lithiových akumulátorů určených k recyklaci. Přepravován byl odpad, použité lithiové baterie. Žalovaná neměla vědomí o tom, že předmětem přepravy bude odpad, použité lithiové baterie, tuto informace od společnosti [právnická osoba] neobdržela, označenou společností bylo pouze sděleno, že bude provedena přeprava lithiových baterií, nikoliv však již použitých. Na základě jednání se společností [právnická osoba] učinila objednávku žalobkyni tak, že předmětem přepravy budou lithiové baterie, náklad v třídě 9 ADR. Mezi žalobkyní a žalovanou byla sjednána zásada „stop-call-wait“, dle níž v případě jakékoliv nesrovnalosti řidič odstaví vůz, v přepravě nepokračuje a telefonicky žádá o instrukce. Žalobkyně měla vědomí o tom, že předmětem přepravy jsou použité lithiové baterie, odpad. Tato skutečnost se podává jednak z toho, že řidiči žalobkyně signovali listinu „Informace doprovázející přepravu odpadů“, jejímž podpisem stvrdili, že přepravují odpad (standardizovaný formulář, který již ve svém názvu obsahuje sdělení o přepravě odpadů, kde jsou uvedeny i kódy pro vnitrostátní i mezinárodní dopravu označující odpad). Tuto listinu řidiči žalobkyně obdrželi již při předchozích přepravách před přepravou, při níž došlo k požáru, tedy při přepravách ve dnech 26. 11. 2020, 30. 11. 2020 a 4. 12. 2020, kdy jednu z těchto přeprav realizovala shodná posádka jako přepravu dne 8. 12. 2020. Nadto řidiči žalobkyně nakládku opakovaně prováděli v místě, které výslovně řidič (svědek) [jméno FO] označil jako „sběrné suroviny“. V případě sporné nakládky je navíc součástí spisového materiálu i dodací list č. [datum], signovaný jmenovaným svědkem, kde se uvádí, že předmětem přepravy jsou „ostatní baterie“ a „katalogové číslo odpadu“ je 160605. Jmenovaný svědek byl proškolen pro přepravu nebezpečného nákladu, nákladu v režimu ADR. Skutečnost, že byl přepravován odpad, bylo zřejmé i ze samotného označení nákladu, který byl označen piktogramem označujícím náklad, který se může vznítit. Náklad byl označen v jazyce českém i anglickém tak, že se jedná o použité baterie.

7. S takto zjištěným skutkovým stavem věci se odvolací soud ztotožňuje s tím, že má svou oporu v provedeném dokazování.

8. Při jednání dne 31. 1. 2024 vyzval odvolací soud žalobkyni dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby ve smyslu čl. 10 CMR doplnila své tvrzení, o jaké konkrétní vady obalu převážené zásilky se mělo jednat, a aby k tomuto tvrzení navrhla příslušné důkazy; jinak se vystavuje nebezpečí neunesení břemene tvrzení, důkazního břemene a neúspěchu ve věci.

9. Žalobkyně doplnila své tvrzení tak, že obal v daném případě nebyl dostatečný a nefungoval proti vzniku požáru, respektive šíření požáru. Uvedla, že jak bylo prokázáno, baterie byly baleny tak, že se dávaly do sudu a zasypávaly pískem, který měl v případě vznícení zabránit požáru či jej udusit. Žalobkyně tvrdí, že tento písek tam nebyl dán, respektive ho tam bylo dáno málo, a balení neodpovídalo mezinárodní přepravě takového zboží. Jako důkaz navrhla vyhotovení znaleckého posudku, který by měl určit, jak by mělo takové balení a obal správně vypadat v daném případě, tedy v případě převozu poškozených a použitých lithiových baterií. Dále by měl tento znalecký posudek dovodit, zda byl obal v daném případě dostatečný, a to za použití fotodokumentace HZS.

10. Žalovaná k tomuto navrhla důkaz fotodokumentací, o které hovořili svědci – zaměstnanci [právnická osoba] (svědkyně [jméno FO] – pozn. odvolacího soudu) s tím, že náklad měl být focen před naložením, a dále poté, co byl dovezen po požáru zpět do firmy.

11. Účastníci učinili při jednání dne 7. 6. 2024 nesporným, že baterie jsou obecně baleny tak, že se dávají do plechových sudů a jsou zasypávány pískem.

12. Odvolací soud doplnil dokazování dle § 213 odst. 4 o. s. ř.

13. Takto zjistil ze zprávy společnosti [právnická osoba] ze dne 22. 4. 2024, že tato společnost nedisponuje fotografiemi, které od ní byly odvolacím soudem na základě návrhu žalované vyžádány.

14. Dále zjistil z Odborného vyjádření k požáru HZS [Anonymizováno] kraje, Územní odbor [adresa], ze dne 6. 2. 2024, ev. č. [hodnota], že v případě požáru tahače [SPZ], resp. návěsu [SPZ] bylo dne 8. 12. 2020, na nákladovém prostoru návěsu naloženo celkem 33 dřevěných palet, na kterých bylo naloženo 66 plechových sudů s odpadními bateriemi – kód zboží [Anonymizováno], katalogové číslo odpadu [Anonymizováno]. Bylo zjištěno, že došlo k požáru v jednom z plechových sudů umístěných na návěsu nákladního vozidla. Vyšetřovatel na místě zjistil, že došlo výbuchem k proražení plechového víka jednoho plechového sudu, ve kterých byly převáženy odpadní lithiové akumulátory určené k recyklaci. Zřejmě zde došlo k poškození obalu některého z převážených akumulátorů s následnou chemickou reakcí přítomného lithia s kyslíkem, v důsledku čehož došlo k výbuchu a požáru. Tuto verzi příčiny (technická závada některého z lithiových akumulátorů přepravovaných v plechovém sudu k recyklaci) lze stanovit jako verzi hlavní. Požár vznikl v prostoru jednoho plechového sudu, odkud se pak rozšířil ještě na jeden další plechový sud a sálavým teplem poté zahřál třetí plechový sud stojící v blízkosti ohniska. Následně došlo, ještě v souvislosti se sálavým a povrchovým teplem, k poškození plachty a podlahy návěsu. Součástí odborného vyjádření je i černobílá fotodokumentace (8 fotografií), zachycující poškozený návěs, včetně uvedeného tahače, a to jako z pohledu vně, tak uvnitř návěsu. Na fotografii č. 3 je zachycen hořící sud s naskladněnými bateriemi, snímky č. 4 a 7 zachycují pohled na nákladní prostor, ve kterém došlo k požáru, a to po jeho uhašení, snímky č. 5 a 6 zachycují přeložení sudů, ve kterých došlo k požáru, mimo jízdní soupravu. Snímek č. 8 zachycuje poškození plachty návěsu s konstatováním v popisu, že ostatní části jízdní soupravy zůstaly nepoškozené.

15. Odvolací soud provedl rovněž důkaz černobílými fotografiemi (celkem 11 ks), předloženými žalobkyní v reakci na její poučení dle § 118a o. s. ř. odvolacím soudem. Dle odvolacího soudu se tak jedná o důkazy přípustné, a to i s přihlédnutím k ust. § 118b a § 119a o. s. ř. Z této fotodokumentace odvolací soud zjistil, že je na nich zobrazen požárem poškozený návěs z vnější i vnitřní strany, včetně poškozených sudů a plachty. Dále je na nich zobrazena hasičská technika a při požáru zasahující členové HZS.

16. Odvolací soud zadal vypracování odborného stanoviska [tituly před jménem] [jméno FO], znalci z oboru požární ochrana, zjišťování příčin a šíření požárů, který se měl dle zadání odvolacího soudu vyjádřit k otázce, jestli obal (plechový sud, případně další obsah sudu jako písek a podobně) převážené zásilky (odpadní lithiové akumulátory určené k recyklaci) byl dostatečný k převozu takové zásilky tak, aby byl schopen zabránit vzniku a šíření požáru ve vozidle a jeho poškození, případně, měl určit, jak by měl takový obal správně v tomto konkrétním případě vypadat s přihlédnutím k příčině vzniku požáru. Jako podklad zaslal odvolací soud znalci odborné vyjádření HZS [Anonymizováno] kraje, Územní odbor [adresa], ze dne 6. 2. 2024, včetně fotodokumentace z 8. 12. 2020, objednávky č. [Anonymizováno] ze dne 4. 12. 2020 a č. [hodnota] ze dne 4. 12. 2020, mezinárodní nákladní list č. [hodnota], vystavený dne 26. 11. 2020 na přepravu dne 8. 12. 2020, dodací list č. [Anonymizováno] ze dne 8. 12. 2020, Informace o přepravě odpadu ze dne 8. 12. 2020, zprávu HZS [Anonymizováno] kraje, Územní odbor [adresa], ze dne 8. 12. 2020, včetně černobílé dokumentace, a dále černobílou fotodokumentaci, předloženou žalobkyní (č. l. 298 a násl. spisu).

17. Z odborného stanoviska [tituly před jménem] [jméno FO], znalce z oboru požární ochrana, zjišťování příčin a šíření požáru, ze dne 28. 6. 2024, číslo 01/2024, odvolací soud zjistil, že nákladní automobil převážel zásilku lithiových baterií určených k recyklaci. Lithium je silně reaktivní hořlavá tuhá látka hořící modrým plamenem, teplota vznícení lithia se pohybuje v rozmezí 180 až 200 °C. Obzvláště staré, případné vyřazené baterie s nejasností původu, historie, používání a stávajícího technického stavu, lze považovat za nebezpečný materiál, u kterého nelze jednoznačně vyloučit poruchový jev či nepředpokládanou změnu funkčních parametrů, které mohou mít za následek nárůst teploty a vznícení baterie, včetně dynamických projevů při tlakovém porušení obalu baterie. Z tohoto důvodu podléhá přeprava většího množství této komodity ustanovením dohody o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí (dále je opět „ADR“). Sudy mají být označeny UN číslem s předřazenými písmeny a dále bezpečnostní značkou č. 9A. Z fotodokumentace HZS [Anonymizováno] kraje je zřejmé, že tato povinnost byla splněna (foto č. 1). V případě přepravy těchto baterií k likvidaci nebo k recyklaci je nutno postupovat podle zvláštního ustanovení 377 uvedeného v kapitole [právnická osoba] ADR, které mimo jiné předepisuje, že kusy musí být označeny nápisem „lithiové baterie v likvidaci“ nebo „lithiové baterie k recyklaci“. Z fotodokumentace nelze posoudit splnění těchto požadavků, tato skutečnost ale nemá vliv na vznik ani rozsah požáru. Balení by mělo splňovat podmínky pokynu pro balení P909 uvedeného v pododdílu 4.1.4.1 ADR. Jsou povoleny sudy 1A2 (sud ocelový s odnímatelným víkem) odpovídající konstrukčnímu typu, který vyhověl zkouškám podle oddílu 6.1.5 ADR, a dále musí vyhovovat parametrům obalové skupiny II (stupeň nebezpečnosti látky) – látky se středním stupněm nebezpečí. Sud by měl být označen tzv. UN kódem obalu, prokazujícím shodu s výše uvedeným. Z dostupných fotografií toto není možné posoudit a nelze usuzovat, že sudy viditelné na fotografiích výše uvedené požadavky splňují. Baterie musí být zabaleny tak, aby se zamezilo zkratům a nebezpečnému vývoji tepla, musí být zajištěny v obalu, aby se zamezilo nadměrnému pohybu během přepravy. Písek jako výplň mezi bateriemi by byl vhodný, nicméně z dostupných fotografií, z vyjádření příslušníků HZS [Anonymizováno] kraje, ani z dokladu není možné určit, jestli sudy obsahovaly písek, případně jaké množství, a jak byly případně prokládány baterie (foto č. 2 a 3). Dopravní jednotka musí být označena oranžovými tabulkami na přední a zadní straně, na fotografiích je pouze zadní část vozu (foto č. 4), v záznamu je uvedeno, že dopravní jednotka byla náležitě označena. Pokud jde o přepravní doklad, zápis nebyl proveden v souladu s ADR, nicméně tyto skutečnosti neměly žádný vliv na vznik a rozsah požáru. Pokud řidič použil hasicí přístroj v rozporu s ADR, mělo to nicméně na rozsah požáru spíše pozitivní vliv v tom, že šíření požáru bylo touto činností zpomaleno. Zpracovatel odborného vyjádření uzavřel, že zjištěné nedostatky byly spíše administrativního charakteru a neměly vliv na vznik a rozsah požáru. Z dostupných materiálů nebylo jednoznačně zjištěno přesné uložení nákladu baterií v sudech (přítomnost písku). Písek v sudu by fungoval jako retardant požáru a zároveň by zamezoval zkratům a nadměrnému pohybu během přepravy. Příčina vzniku požáru poškozené baterie se plně nedala vyloučit žádným opatřením. Šíření požáru by mohlo být ovlivněno způsobem uložení v sudech, činností řidiče kamionu, a rychlým zásahem jednotkou požární ochrany. Rozsah požáru lze vzhledem k okolnostem považovat za malý. Příloha č. 1 odborného stanoviska obsahuje Pokyn pro balení P 909, uvedený v pododdílu 4.1.4.1 ADR.

18. Z výslechu znalce [tituly před jménem] [jméno FO], jako zpracovatele uvedeného odborného vyjádření, odvolací soud zjistil, že závěry svého posudku nijak nemění, když ze zaslaných podkladů vyplývalo, že se jednalo o odpad. Vlastně i z povahy převáženého materiálu bylo zřejmé, že se jedná o odpad. Jediné, co možná opomněl uvést, bylo to, že automobil, který převáží odpad, musí být označený černou cedulkou A v bílém poli, kterou na fotografiích nezaznamenal. Jinak znalec trval na závěrech svého posudku. Zdůraznil, že se opravdu jedná pouze o jednotlivé administrativní pochybení v dokumentaci, ale odpad byl převážen v souladu s ADR. Byl rozdělený po plechových sudech. Znalec není schopen posoudit, jestli tam byl přítomen písek, případně v jakém množství; samozřejmě čím více písku, tím větší, pozitivnější vliv to mělo na bezpečnost. K dotazu odvolacího soudu, zda zde mohla být i jiná příčina vznícení lithiových baterií a následného požáru z toho vyplývajícího, než vadné či nedostatečné balení baterií, znalec uvedl, že zde žádná jiná příčina nepřichází v úvahu. Došlo k požáru v sudu, ve kterém byl pouze jediný možný iniciátor, a to jsou baterie. K dotazu, zda by mohlo dojít k požáru a jeho šíření (potažmo poškození návěsu), pokud by se baterie správně a dostatečně zabalily, uvedl, že jedna věc je splnění podmínek pro přepravu, a druhá věc je balení každé baterie jednotlivě. Tyto staré baterie jsou nebezpečné právě tím, že není známa historie, původ, předchozí manipulace s nimi, baterie mohou být porušené, a právě pak zatížením na sebe se může iniciovat uvedená závada. K dotazu, zda pokud by bylo zabalení perfektní, resp. kdyby byl dostatečný prostor pískového lože a baterie by byly dostatečně daleko od sebe, zda by došlo ke vzniku požáru, znalec uvedl, že aby se stoprocentně dalo vyloučit, že nedojde u starých lithiových baterií k požáru, muselo by být zamezeno pohybu a zkratům (na což je písek také dobrý). Dále by muselo by také zamezeno váhovému zatížení baterií. Písek by samozřejmě fungoval jako retardant a čím více by ho tam bylo, tím více by pozitivně působil. K otázce, kolik písku by tam muselo být, aby teplotní potenciál, který jedna baterie vyhoří, absorboval do sebe a nezatížil tak teplotně další baterii, která by byla vzdálena, uvedl, že to už by se převáželo více písku než baterií. Znalec dále uvedl, že neví o jiném způsobu převážení těchto menších nebo malých bateriích než v uvedených sudech. S ničím jiným se takto nesetkal. Bezpečnostní plechové kontejnery určené pro přepravu poškozených lithiových baterií existují, jde de facto o sud, pouze v jiném tvaru. S dokladem ANEX se jako hasič setkává pouze u případu, kdy dojde k požáru, hasiči to berou jako dokladovou součást přepravy. Pokud jde o typ obalu podle čísla ADR, toto konzultoval s centrem pro bezpečnost silniční dopravy při Ministerstvu dopravy s tím, že na tento typ baterií se používá příloha P909. Domnívá se nicméně, že je několik typů balení, jde i o to, jaké jsou možnosti, není to stanoveno výlučně. Je znalcem pro zjišťování příčin požáru a šíření vzniku požáru, nikoliv znalcem pro balení a přepravu. Pokud je v uvedeném pokynu pro balení napsáno, že “články a baterie musí být zkonstruovány nebo zabaleny tak, aby se zamezilo zkratům nebo nebezpečnému vývoji tepla”, uvedl znalec, že toto se týká spíše větších baterií, které mají vyčnívající konektory tak, aby nemohlo dojít ke styku těchto jednotlivých konektorů. Malé baterie jsou však konstruovány tak, že by teoreticky nemělo ke zkratu dojít, když se tam nedostane jiný kovový prvek, nebo je to opravdu velká souhra náhod. Pokud jde o písek jako retardant, musí být samozřejmě použit suchý písek. Nicméně určité procento vlhkosti je v každém písku, ale baterie určitou odolnost proti vlhku mají. Znalec není schopen posoudit, jaký byl použit písek v daném případě. Pokud jde o „nevodivý obal“, takto byl pravděpodobně byl použit ten písek, případně povrchová úprava sudů, k té však žádné zkoumání neproběhlo. K balení jednotlivých baterií nebylo rovněž prováděno žádné konkrétní šetření, rovněž zasahující členové HZS [Anonymizováno] kraje si již žádné detaily nevybavovali, jak zjistil znalec na základě telefonického dotazu. Baterie obecně v sobě mají elektrický potenciál a pokud jsou staré, vyřazené, mohou být poškozené, a k požáru dojít může a dochází.

19. Odvolací soud se shoduje se soudem prvního stupně v závěru, že na danou věc je třeba aplikovat vyhlášku č. 11/1975 Sb., ministra zahraničních věcí o Úmluvě o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR), v platném znění (dále opět jen „CMR“).

20. Podle čl. l odst. 1 CMR tato Úmluva se vztahuje na každou smlouvu o přepravě zásilek za úplatu silničním vozidlem, jestliže místo převzetí zásilky a předpokládané místo jejího dodání, jak jsou uvedena ve smlouvě, leží ve dvou různých státech, z nichž alespoň jeden je smluvním státem této Úmluvy. Toto ustanovení platí bez ohledu na trvalé bydliště a státní příslušnost stran.

21. Podle čl. 4 CMR dokladem o uzavření přepravní smlouvy je nákladní list. Chybí-li nákladní list, má-li nedostatky nebo byl-li ztracen, není tím existence nebo platnost přepravní smlouvy dotčena a vztahují se na ni i nadále ustanovení této Úmluvy.

22. Podle čl. 6 odst. 1 písm. f) CMR musí nákladní list obsahovat obvyklé pojmenování povahy přepravované věci a druh obalu; u věcí nebezpečné povahy jejich obecně uznávané označení.

23. Podle čl. 7 odst. 1 písm. a) CMR odesílatel odpovídá za veškeré výlohy a škody, které vzniknou dopravci v důsledku nepřesnosti nebo neúplnosti údajů uvedených v článku 6 odst. 1 písm. b), d), e), f), g), h), a j), 24. Podle čl. 8 odst. 1, 2 CMR při převzetí zásilky k přepravě dopravce přezkoumá a) správnost údajů v nákladním listě o počtu kusů a o jejich značkách a číslech, b) zjevný stav zásilky a jejího obalu (odst. 1). Nemá-li dopravce vhodné prostředky, aby mohl přezkoumat správnost údajů uvedených v odstavci 1 písm. a) tohoto článku, zapíše do nákladního listu výhrady i s jejich odůvodněním. Rovněž musí odůvodnit všechny výhrady, které učinil k zjevnému stavu zásilky a jejího obalu. Tyto výhrady nezavazují odesílatele, ledaže je v nákladním listě výslovně uznal (odst. 2).

25. Podle čl. 10 CMR odesílatel odpovídá dopravci za škody způsobené osobám, na provozních prostředcích nebo na jiných zásilkách vadami obalu zásilky, jakož i za veškeré výlohy vzniklé z tohoto důvodu, ledaže by závada byla zjevná nebo dopravci známá v době převzetí zásilky a dopravce neměl k tomu výhrady.

26. Podle čl. 11 odst. 1, 2 CMR odesílatel je povinen připojit k nákladnímu listu nebo dát dopravci k dispozici doklady potřebné k celnímu a dalším úředním jednáním prováděným před vydáním zásilky a poskytnout mu všechny informace, o které požádá (odst. 1). Dopravce není povinen zkoumat, jsou-li doklady a informace správné a dostačující. Odesílatel odpovídá dopravci za všechny škody vzniklé proto, že nejsou doklady nebo nebyly dány nutné informace, anebo doklady a informace jsou neúplné nebo nesprávné, pokud ovšem nejde o nedostatek zaviněný dopravcem (odst. 2).

27. Podle čl. 22 CMR odevzdává-li odesílatel k přepravě nebezpečnou zásilku, je povinen upozornit dopravce na přesnou povahu nebezpečí, které z této zásilky plyne, popřípadě mu sdělit, jaká bezpečnostní opatření je třeba učinit. Není-li toto upozornění zapsáno v nákladním listě, je povinností odesílatele nebo příjemce prokázat jiným způsobem, že dopravce znal přesnou povahu nebezpečí spojeného s přepravou zásilky (odst. 1). Dopravce může nebezpečné zásilky, jejichž nebezpečnou povahu ve smyslu odstavce 1 tohoto článku neznal, kdykoliv a kdekoliv složit, zničit nebo zneškodnit, a to bez jakékoli povinnosti nahradit škodu; kromě toho odesílatel odpovídá za veškeré výlohy a škody vzniklé odevzdáním takové zásilky k přepravě nebo její přepravou (odst. 2).

28. Podle čl. 41 CMR všechna ujednání, která se přímo nebo nepřímo odchylují od ustanovení této Úmluvy, jsou s výjimkou ustanovení článku 40 neplatná a právně neúčinná. Neplatnost takových ujednání nemá za následek neplatnost ostatních ustanovení smlouvy (odst. 1). Neplatné jsou zejména všechny doložky, kterými by se dopravci postoupily nároky z pojištění zásilky nebo jakékoliv jiné podobné doložky, jakož i všechny doložky přenášející důkazní břemeno (odst. 2).

29. Dále soud prvního stupně správně aplikoval vyhlášku č. 64/1987 Sb. ministra zahraničních věcí, o Evropské dohodě o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí (ADR), v platném znění (dále opět jen „ADR“).

30. Podle čl. 5.4.1.1.1 ADR přepravní doklad(y) musí obsahovat pro každou nebezpečnou látku, materiál nebo předmět podaný k přepravě UN číslo s předřazenými písmeny „UN“.

31. V tabulce A-Seznam látek a předmětů ADR dle kapitoly 3.2 ADR je pod číslem UN 3480 uvedeno „BATERIE LITHIUM-IONTOVÉ (včetně baterií lithium-polymerových), třída 9, Pokyny pro balení: P903, P908, P909, P910, P911, LP903, LP904, LP905, LP906“ (zde viz pododdíl 4.1.4.1 ADR - pozn. odvolacího soudu).

32. Podle ust. 377 kapitoly 3.3 ADR lithium-iontové a lithiové kovové články a baterie a zařízení obsahující takové články a baterie přepravované k likvidaci nebo recyklaci, buď balené spolu s nelithiovými bateriemi, nebo bez nich, smějí být baleny podle pokynu pro balení P909 v 4.1.4.

1. Tyto články a baterie nepodléhají ustanovením uvedeným v 2.2.9.1.7 (a) až (g). Kusy musí být označeny nápisem „LITHIOVÉ BATERIE K LIKVIDACI“ nebo „LITHIOVÉ BATERIE K RECYKLACI“. Identifikované poškozené nebo vadné baterie musí být přepravovány podle zvláštního ustanovení 376.

33. Podle § 2555 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“) smlouvou o přepravě věci se dopravce zavazuje odesílateli, že přepraví věc jako zásilku z místa odeslání do místa určení, a odesílatel se zavazuje zaplatit dopravci přepravné.

34. Podle § 2557 o. z. odesílatel poskytne dopravci správné údaje o obsahu zásilky a jeho povaze (odst. 1). Je-li k provedení přepravy zapotřebí zvláštní listiny, předá ji odesílatel dopravci nejpozději při předání zásilky k přepravě (odst. 2).

35. Odvolací soud předně k otázce pasivní věcné legitimace žalované konstatuje, že postavení „odesílatele“ v režimu CMR měla v daném případě žalovaná jako smluvní partner žalobkyně ze smlouvy o mezinárodní přepravě, byť jím fakticky byla společnost [právnická osoba] Přepravu pro tuto firmu (odesílatele) z [Anonymizováno] k příjemci do [Anonymizováno] však u žalobkyně jako dopravce objednávala právě žalovaná, a jen ona byla s žalobkyní ve smluvním vztahu, na který je dle názoru odvolacího soudu zapotřebí aplikovat CMR ve smyslu jeho čl. 1 odst.

1. Odvolací soud je tak rovněž přesvědčen, že je nepodstatné, zda žalovaná věděla či nevěděla o tom, jaký je obsah převážené zásilky, resp. že jde o odpad. Jako smluvní partner odpovídá žalobkyni jako dopravci za případnou škodu, v daném případě za splnění podmínek dle čl. 7 odst. 1 písm. a), čl. 10 nebo čl. 11 odst. 2 CMR. Povinnosti žalované při přepravě nebezpečné zásilky, jako v projednávaném případě, pak stanovuje čl. 22 odst. 1 CMR.

36. Pokud jde o aplikaci čl. 22 CMR, odvolací soud uzavírá, že žalovaná unesla důkazní břemeno a prokázala, že žalobkyně jako dopravce znala přesnou povahu nebezpečí spojeného s přepravou zásilky. V tomto směru se odvolací soud zásadně ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně, uvedenými v odst. 26. až 31. odůvodnění napadeného rozsudku, na které pro stručnost odůvodnění tohoto rozsudku odkazuje. Rekapituluje, že fakticky byl předmětem přepravy nebezpečný odpad dle ADR. V mezinárodním nákladním listu č. [hodnota] (č. l. 18 spisu), týkajícím se sjednané přepravy dne 8. 12. 2020, je uvedeno, že náklad je tvořen lithiovými bateriemi UN č. 3480, třída 9, vše v označení dle ADR. Nechybí ani odkaz na obalovou skupinu II. a označení „other batteries and accumulators“. K uvedenému nákladnímu listu byl připojen dokument „Informace doprovázející přepravu odpadů“ dle čl. 3(2) a (4) ze dne 8. 12. 2020, tzv. ANNEX (č. l. 138 p. v. spisu), opět s označením „other batteries and accumulators“, kdy je uvedený odpad (nikoliv tedy zboží nové) identifikován kódem [Anonymizováno] pro mezinárodní přepravu a kódem [Anonymizováno] pro vnitrostátní přepravu (náklad odpadu baterií). Dále byl k těmto dokumentům připojen i dodací list č. [Anonymizováno] vystavený dne 8. 12. 20202 firmou [právnická osoba] (č. l. 138 spisu), kde je opět uvedeno, že je převážen odpad – ostatní baterie pod katalogovým číslem 160605, kód zboží 30501, 60053. Veškeré tyto dokumenty jsou signovány řidičem žalobkyně svědkem [jméno FO], který je převzal a zároveň se svým bratrem svědkem [jméno FO] danou dopravu realizoval. Svědek [jméno FO] hovořil o společnosti [právnická osoba], kde náklad nakládali, jako o „sběrných surovinách“ (rovněž svědkyně [jméno FO] mluvila o věcech z 90 % použitých, svědkyně [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] uvedly, že se u společnosti [právnická osoba] nikdy nic jiného, než odpad (použité baterie), nevozilo). Potvrdil, že v případě převozu nákladu dle ADR dostávají kromě nákladního listu CMR „další papíry“. Věděl, že vezou „baterky, které jsou posypané pískem v sudech a nesmí být u sebe“, jak jim sdělil „ještěrkář“. V SMS zprávě jim navíc bylo sděleno, že se jedná o náklad ADR. O tom věděl i svědek [jméno FO], který tak sám uvedl. Oba jmenovaní svědci pak vypověděli, že jsou proškoleni pro převoz nákladů ADR, jež lze převážet vozem, který k přepravě použili. V řízení bylo navíc prokázáno, že dne 8. 12. 2020 proběhla přeprava stejného nákladu v pořadí již pátým vozem v období od 26. 11. 2020. Taktéž v objednávce dopravy č. 621529 na den 8. 12. 2020 (objednavatel – žalovaná, dopravce – žalobkyně) ze dne 4. 12. 2020 (č. l. 19 spisu) je v rubrice „nakládková reference, nakládkové instrukce“ uveden odkaz na OB20755, což je číslo objednávky firmy [právnická osoba] u žalované ze dne 4. 12. 2020 na den 8. 12. 2020 (č. l. 139 spisu), ve které je mj. uvedeno, že budou převáženy baterie v sudech a na paletách (ADR) a že má být řádně potvrzen dokument ANNEX a CMR. Jak plyne rovněž ze zprávy HZS [Anonymizováno] kraje, Územní odbor [adresa], ze dne 8. 12. 2020 (č. l. 20 spisu), i hasiči po nehodě označili převáženou zásilku jako „lithiové akumulátory určené k recyklaci“. Přeprava nebezpečného odpadu byla zřejmá i z označení jednotlivých sudů, ve kterých byly použité baterie (určené k recyklaci) uloženy, a na kterých bylo uvedeno UN č. 3480, třída 9, a dále zobrazen příslušný piktogram-kosočtverec s pruhy a baterie, u nichž je naznačeno, že mohou vyhořet, jak je zjevné z fotografie č. 1 odborného stanoviska (č. l. 336 spisu) a dále z výpovědi svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO]. Všechny tyto uvedené důkazy a zjištěné skutečnosti potvrzují, že žalobkyni muselo být jako profesionálnímu dopravci ve smyslu čl. 22 CMR známo, že převáží nebezpečnou zásilku dle ADR, i to, jaké nebezpečí z přepravy této zásilky plyne. Ostatně řidiči žalobkyně byli i za tímto účelem proškoleni.

37. Odvolací soud tak dovodil, že odpovědnost žalované jako „odesílatele“, resp. objednatele, dle čl. 22 CMR, za škodu vzniklou žalobkyni, dána není. Je správný závěr soudu prvního stupně, že žalobkyně mohla postupovat dle sjednaného pravidla stop-call-wait, případně postupovat dle čl. 22 odst. 2 CMR a k faktické přepravě zboží nepřistoupit, což však neučinila, a při vědomí o povaze zásilky jako nebezpečné věci dle ADR a zároveň odpadu přepravu provedla. Pokud jde o čl. 7 odst. 1 písm. a) CMR, váží se k němu stejné závěry odvolacího soudu jako shora. I kdyby snad nákladní list CMR obsahoval nějaké nepřesné či neúplné údaje dle čl. 6 odst. 1 písm. f) CMR (obvyklé pojmenování povahy přepravované věci a druh obalu; u věcí nebezpečné povahy jejich obecně uznávané označení), což dle názoru odvolacího soudu neobsahoval a byl v tomto směru správný a kompletní, je zřejmé, že by zde nebyla dána příčinná souvislost mezi vznikem škody žalobkyni a tímto případným „pochybením“ žalované, neboť bylo prokázáno, že žalobkyně o povaze nákladu jako nebezpečného odpadu věděla. Stejný závěr pak platí i v případě možnosti vzniku škody dle čl. 11 odst. 2 CMR.

38. Oproti soudu prvního stupně se odvolací soud zaměřil ještě na žalobkyní odkazovaný čl. 10 CMR a v tomto směru žalobkyni poučil dle § 118a o. s. ř. vzhledem k jejímu důkaznímu břemeni ohledně tvrzených „skrytých“ vad obalu převážené zásilky. Poté doplnil dokazování, a to odborným vyjádřením k požáru HZS Plzeňského kraje, Územní odbor Rokycany, včetně fotodokumentace (č. l. 285), fotodokumentací, předloženou žalobkyní (č. l. 298 spisu), a odborným stanoviskem [tituly před jménem] [jméno FO] (č. l. 336), včetně jeho výslechu (č. l. 359 p. v.).

39. Jak bylo zjištěno, s nejvyšší pravděpodobností došlo k poškození obalu některého z převážených akumulátorů s následnou chemickou reakcí přítomného lithia s kyslíkem, v důsledku čehož došlo k výbuchu a požáru. Technická závada některého z lithiových akumulátorů k recyklaci, přepravovaných v plechovém sudu, byla stanovena jako hlavní verze uvedené nehody. Požár vznikl v prostoru jednoho plechového sudu, odkud se pak rozšířil na další plechový sud a sálavým teplem zahřál třetí plechový sud stojící v blízkosti ohniska. Následně došlo ještě k poškození plachty a podlahy návěsu. Z odborného stanoviska [tituly před jménem] [jméno FO] a jeho výslechu bylo zjištěno, že baterie musí být zabaleny tak, aby se zamezilo zkratům a nebezpečnému vývoji tepla, musí být zajištěny v obalu, aby se zamezilo nadměrnému pohybu během přepravy. Písek jako výplň mezi bateriemi je vhodný, nicméně z dostupných fotografií, z vyjádření příslušníků HZS [Anonymizováno] kraje, ani z dokladů není možné určit, jestli sudy obsahovaly písek, případně jaké množství, a jak byly případně baterie takto prokládány. Nebylo tak jednoznačně zjištěno přesné uložení nákladu baterií v sudech (přítomnost písku). Dále znalec uvedl, že příčina vzniku požáru poškozené baterie se plně nedala vyloučit žádným opatřením. Šíření požáru by mohlo být ovlivněno způsobem uložení v sudech, činností řidiče kamionu, ale i rychlostí zásahu jednotkou požární ochrany. K otázce, kolik písku by v sudu muselo být, aby teplotní potenciál, který jedna baterie vyhoří, absorboval do sebe a nezatížil tak teplotně další baterii, uvedl, že „to už by se převáželo více písku než baterií“. Nebyl schopen ani určit, jaký byl v daném případě použit písek. K tomuto, jakož i k povrchové úpravě sudů, žádné zkoumání neproběhlo. K balení jednotlivých baterií nebylo prováděno žádné konkrétní šetření, rovněž zasahující členové HZS [Anonymizováno] kraje si již žádné detaily nevybavovali. Znalec uzavřel, že baterie obecně v sobě mají elektrický potenciál, a pokud jsou staré, vyřazené, mohou být poškozené, a k požáru dojít může a dochází.

40. Na základě takto provedeného dokazování dospěl odvolací soud k závěru, že žalobkyně ani po uvedeném poučení dle § 118a o. s. ř. neunesla důkazní břemeno a neprokázala případné vady obalu, které by měly za následek vznik požáru, jeho šíření a následný vznik škody žalobkyni. V tomto směru je v tzv. důkazní nouzi, ať už pro nedostatek podkladů od HZS, absenci šetření HZS v tomto směru či nedostatečnou fotodokumentaci.

41. Odvolací soud uzavírá, že z takto doplněného dokazování nelze dovodit, že škoda, která žalobkyni vznikla na uvedeném návěsu, byla způsobena vadami obalu převážené zásilky, tak jak předpokládá čl. 10 CMR.

42. Žaloba tedy není jako celek důvodná a po právu, a soud prvního stupně rozhodl správně, pokud ji v plném rozsahu zamítl, aniž by se zabýval výší nároku žalobkyně.

43. Proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle ust. § 219 o. s. ř. ve věcném (zamítavém) výroku I. potvrdil.

44. Správně rozhodl soud prvního stupně rovněž o náhradě nákladů řízení státu v podobě svědečného, vyplaceného z rozpočtových prostředků soudu v částce 304,75 Kč, kdy postupoval dle § 148 odst. 1 o. s. ř. a tyto náklady uložil zaplatit procesně plně neúspěšné žalobkyni. Proto byl rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III. ve spojení se samostatným usnesením soudu prvního stupně jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrzen.

45. Pokud jde o nákladový výrok II. napadeného rozsudku, soud prvního stupně správně dle § 142 odst. 1 o. s. ř. rozhodl, že je to žalobkyně, kdo je povinen nahradit náklady řízení žalované, a správně rovněž stanovil lhůtu k plnění dle § 160 odst. 1 o. s. ř. a místo plnění dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Nesprávně však stanovil výši těchto nákladů. Náklady řízení žalované tvoří odměna právního zástupce za celkem 7,5 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis vyjádření k žalobě ze dne 19. 11. 2021 ve znění doplnění ze dne 10. 5. 2022, účast při jednání soudu prvního stupně dne 13. 5. 2022, 13. 7. 2022, 30. 9. 2022 - delší než 2 hodiny, tedy 2 úkony právní služby, 9. 12. 2022, účast při vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně dne 16. 12. 2022 – zde odměna ve výši ) z tarifní hodnoty 101 626,36 Kč dle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění (dále jen „AT“), ve výši 5 180 Kč za úkon právní služby, tj. 38 850 Kč, 8 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT, tj. 2 400 Kč, a 21 % DPH z částky 41 250 Kč ve výši 8 662,50 Kč, celkem tedy 49 913 Kč po zaokrouhlení.

46. Rozsudek soudu prvního stupně byl proto podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změněn ve výroku II. pouze pokud jde o výši přiznaných nákladů řízení (správně 49 913 Kč); jinak byl i v tomto výroku dle § 219 o. s. ř. potvrzen (vše shora výrok I. tohoto rozsudku).

47. Pokud jde o náklady odvolacího řízení, v tomto stádiu řízení byla opět plně procesně úspěšná žalovaná. Má tedy podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů odvolacího řízení proti žalobkyni. Tyto náklady tvoří odměna za 5,5 úkonu právní služby (sepis vyjádření k odvolání žalobkyně, účast při jednání odvolacího soudu dne 31. 1. 2024, sepis vyjádření ze dne 4. 6. 2024, účast při jednání odvolacího soudu dne 7. 6. 2024 a dne 28. 8. 2024, účast při vyhlášení rozsudku odvolacího soudu dne 4. 9. 2024 – zde odměna ve výši ) při hodnotě 5 180 Kč za úkon právní služby dle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 5. AT (vycházeno z tarifní hodnoty 101 626,36 Kč), tj. 28 490 Kč, 6 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT, tj. 1 800 Kč, a 21 % DPH z částky 30 290 Kč ve výši 6 360,90 Kč, celkem tedy 36 651 Kč po zaokrouhlení (výrok II. tohoto rozsudku).

48. České republice vznikly náklady v podobě znalečného ve výši 10 800 Kč, vyplaceného z rozpočtových prostředků odvolacího soudu. Odvolací soud rozhodl podle § 148 odst. 1 o. s. ř., že tyto náklady řízení je státu povinna zaplatit procesně neúspěšná žalobkyně (výrok III. tohoto rozsudku).

49. K plnění náhrady nákladů odvolacího řízení stanovil odvolací soud lhůtu v délce tří dnů v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. Platební místo těchto nákladů bylo v případě náhrady nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky určeno k rukám právního zástupce žalované, který je advokátem (§ 149 odst. 1 o. s. ř.), a v případě náhrady nákladů řízení státu na účet Krajského soudu v Praze, z jehož rozpočtových prostředků bylo znalečné vyplaceno.