22 C 52/2021-161

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem [titul] Janem Lipertem ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa] zastoupen advokátem [titul] [titul]. [jméno] [příjmení], Ph.D. sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa státního zastupitelství] jednající [anonymizováno 7 slov] sídlem [adresa] o přiměřené zadostiučinění ve výši 1 000 000 Kč s příslušenstvím a náhradu škody ve výši 28 092 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Řízení se do částky 23 232 Kč zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 17 787 Kč od 11. 3. 2021 do 19. 4. 2021 do 15 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci zbývající částku ve výši 4 860 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 11. 3. 2021 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 5 445 Kč od 11. 3. 2021 do zaplacení se zamítá.

IV. Žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku ve výši 1 000 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 11. 3. 2021 do zaplacení se zamítá.

V. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 25 441 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.

Odůvodnění

I. Předmět řízení

1. Žalobce se domáhal odškodnění nemajetkové újmy ve výši 1 000 000 Kč a náhrady škody 28 092 Kč v souvislosti s nezákonným trestním stíháním zahájeným dne 25. 7. 2019 a vedeným u Městského soudu v Brně sp. zn. [spisová značka], ve kterém byl žalobce zproštěn obžaloby. Podáním ze dne 25. 6. 2021 vzal žalobce žalobu zpět co do částky 23 232 Kč na náhradě škody.

2. Žalovaná žalobu neuznala a považovala za dostatečné odškodnění nemajetkové újmy konstatování vydání nezákonného rozhodnutí a vyslovení omluvy. Za důvodnou náhradu škody považovala pouze náklady právního zastoupení v rozsahu 17 787 Kč.

II. Sporné a nesporné skutečnosti

3. Nesporným účastníci při jednání dne 30. 6. 2021 učinili uplatnění nároků u žalované v rozsahu nemajetkové újmy a nákladů právního zastoupení a cestovného dne 10. 9. 2020 u žalované. Uplatnění nároků na náhradu škody ve výši 3 630 Kč jako marných nákladů na videodokumentaci hlavního líčení dne 25. 2. 2021 u žalované. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalovaná dne 19. 4. 2021 na základě stanoviska ze dne 15. 4. 2021 konstatovala vydání nezákonného rozhodnutí a za toto se omluvila. Nespornou byla skutečnost, že žalobce neprováděl videozáznam hlavního líčení dne 19. 2. 2020 pomocí zapůjčené video techniky, když předseda trestního senátu toto nepovolil. Mezi účastníky nebylo sporu ani o tom, že nezákonným trestním stíháním žalobce utrpěl újmu v osobním životě, jaké způsobuje každé nezákonné trestní stíhání, a to, že žalobce již předtím absolvoval 5 trestních stíhání. Nesporným byl i průběh řízení, jak jej popsal žalobce v žalobě tedy, že proti žalobci bylo vedeno trestní stíhání pro podezření ze spáchání přečinu pohrdání soudem dle § 336 písm. a) trestního zákoníku, kdy žalobci bylo kladeno za vinu, že 1) dne 4. 5. 2017 v době od 10:13 do 10:15 hodin v Brně na ulici Rooseveltova č. 648/16 při vazebním zasedání formou videokonference u Krajského soudu v Brně ve věci vedené pod sp. zn. [spisová značka] ztěžoval průběh jednání senátu soudu tím, že vstoupil do jednací síně přesto, že se jednalo o zasedání neveřejné, a zde setrvával i přes výzvu předsedy senátu k opuštění jednací síně, poučení o tom, že svým jednáním ruší průběh jednání soudu a poučení o možnosti uložení pořádkové pokuty nebo možnosti vyvedení příslušníky justiční stráže, kdy jednací síň opustil až po opakované výzvě k opuštění jednací síně ze strany justiční stráže, která se na místo dostavila na výzvu předsedy senátu, a že 2) dne 5. 6. 2018 v době od 10:00 hodin do 10:21 hodin v Brně na ulici Rooseveltova č. 648/16 u Krajského soudu v Brně při jednání ve věci vedené pod sp. zn. 37 Co 147/2016 ztěžoval průběh jednání soudu tím, že odmítal opustit místo po boku [jméno] [příjmení], jako účastníka jednání o rozvod manželství, s tím, že se na základě plné moci udělené mu panem [příjmení] považuje za obecného zmocněnce manžela a na místě setrval přesto, že byl upozorněn předsedou senátu o nepřípustnosti zastoupení a byl jím opakovaně vyzván k opuštění místa po boku manžela a k odebrání se do auditoria, kdy místo opustil až v doprovodu justiční stráže, která se na místo dostavila na výzvu předsedy senátu. Městskému státnímu zastupitelství v Brně bylo dne 24. 7. 2018 na žalobce podáno trestní oznámení Krajským soudem v Brně prostřednictvím místopředsedy Krajského soudu v Brně pro úsek trestní, [titul]. [jméno] [příjmení] pro podezření ze spáchání výše uvedeného přečinu pohrdání soudem dle § 336 písm. a) trestního zákoníku Policie České republiky, Městské ředitelství Brno, 5. oddělení obecné kriminality dne 19. 12. 2018 po tom, co jí bylo trestní oznámení Městským státním zastupitelstvím v Brně postoupeno, odložila trestní stíhání žalobce s tím, že ve věci nejde o podezření z přečinu a není na místě věc vyřídit jinak. Dne 30. 1. 2019 bylo Městskému státnímu zastupitelství v Brně doručeno podání od předsedy Krajského soudu Brno, které, blíže neoznačeno a bez spisové značky, které bylo s ohledem na svůj obsah vyhodnoceno státním zastupitelstvím jako žádost o přezkoumání postupu policejního orgánu podle § 157a odst. 1 trestního řádu. Městské státní zastupitelství v [obec] přezkoumalo postup Policie ČR a dospělo k závěru, že v postupu tohoto policejního orgán nelze spatřovat pochybení, jak je patrno z vyrozumění Městského státního zastupitelství v [obec] ze dne 28. 2. 2019, č. j. [číslo jednací]. Dne 15 7. 2019 vydalo Městské státní zastupitelství v Brně pod [číslo jednací] pokyn k zahájení trestního stíhání, Policie České republiky zahájila usnesením [číslo jednací] trestní stíhání. Proti tomuto usnesení podal žalobce prostřednictvím svého právního zástupce stížnost dne 9. 9. 2019, která byla dne 17. 9. 2019 Krajským státním zastupitelstvím v Brně usnesením č. j. [číslo jednací] zamítnuta jako nedůvodná. Usnesením č. j. [číslo jednací] ze dne 17. 12. 2019 Městský soud v Brně předložil trestní věc Vrchnímu sodu v Olomouci k rozhodnutí o příslušnosti, jelikož v té době dle názoru tohoto soudu existovaly pochybnosti o nestranném rozhodování jak samosoudce, tak senátu odvolacího soudu. Nestranné rozhodování samosoudce mělo být ohroženo zejména tím, že samosoudci jsou dobře známi dva klíčoví svědci, [titul]. [jméno] [příjmení] a [titul]. [jméno] [příjmení]. Nestranné rozhodování odvolacího soudu mohlo být pak dle názoru soudu ohroženo zejména z toho důvodu, že věc by nemohl projednávat žádný odvolací senát tohoto soudu, jelikož trestní oznámení na žalobce podal dne 24. 7. 2018 místopředseda Krajského soudu v [obec] pro úsek trestní, [titul]. [jméno] [příjmení] Vrchní soud v Olomouci rozhodl usnesením č. j. [číslo jednací] ze dne 7. 1. 2020 o příslušnosti tak, že příslušnost Městskému soudu [obec] neodnímá a že je tento soud příslušný k projednání předmětné trestní věci. Žalobce podal dne 23. 1. 2020 Městskému soudu v Brně námitku podjatosti soudce [titul]. [jméno] [příjmení] a návrh o odnětí a přikázání věci, neboť dle žalobce tehdy existovaly pochybnosti o nepodjatosti tohoto soudce, a tedy i o jeho schopnosti věc rozhodnout nestranně. Městský soud v Brně o námitce rozhodl usnesením č. j. [číslo jednací] ze dne 14. 2. 2020 tak, že samosoudce [titul]. [jméno] [příjmení] není vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení. Ve věci se konala celkem 2 hlavní líčení, dne 3. 2. 2020 a dne 19. 2. 2020. Městský soud v [obec] rozhodl v hlavním líčení dne 19. 2. 2020 rozsudkem č. j. [číslo jednací], kterým žalobce zprostil obžaloby dle § 226 písm. b) trestního řádu. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 13. 3. 2020.

4. Sporné mezi účastníky zůstalo, zda žalobci náleží zbývajících 726 Kč nákladů právního zastoupení za sepis návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu rozhodnutí o námitkách soudce [titul]. [příjmení] ze dne 13. 2. 2020; zda byly náklady ve výši 3 630 Kč na zapůjčení video techniky účelné a vynaložené v souvislosti s nezákonným rozhodnutím, zda žalobci byla v osobním životě způsobená vážná újma, která nemůže být kompenzovaná jinak než peněžitým zadostiučiněním, jaká výše přiměřeného zadostiučinění by byla případně přiměřená; zda se pojí s trestným činem, ze kterého byl žalobce obviněn vysoké společenské odsouzení; zda bylo zahájení trestního stíhání šikanou žalobce; zda byl v průběhu trestního stíhání žalobce ponižován; zda žalobce pociťoval úzkost, zvýšený trest, obavy z výsledku trestního stíhání a nespavost; zda byl žalobce nevrlý, nesoustředěný a s manželkou a přáteli se kvůli nevrlosti a nesoustředěnosti často hádal; a zda má být zadostiučinění zvýšeno z preventivně sankčních důvodů.

III. Prokázané skutečnosti, důkazy a jejich hodnocení

5. Soud vzal za prokázané nesporná tvrzení účastníků. Dále má soud ve stručnosti za prokázané, že zbývající náklady právního zastoupení za sepis návrhu na určení lhůty a zapůjčení videotechniky nebylo účelně vynaloženy a nesměřovaly k zrušení nezákonného usnesení o zahájení trestního stíhání. Žalobci byla způsobena v osobním životě vážná újma nezákonným usnesením o zahájení trestního stíhání, které způsobuje každé nezákonné trestní stíhání (úzkost, zvýšený trest, obavy z výsledku trestního stíhání, nespavost a nevrlost) a tato újma již byla dostatečně kompenzována poskytnutou morální satisfakcí. V souvislosti s přečinem pohrdání soudem se nepojí vysoké společenské odsouzení a trestní stíhání nebylo šikanou žalobce. Žalobce nebyl v průběhu trestního stíhání ponižován. Žalobce se obžalovanými skutky, které nebyly trestnými činy, dopustil ztěžování soudních řízení, neuposlechl příkazů soudu a rušil pořádek v soudní síni. Zadostiučinění pro žalobce má mít s ohledem na veškeré okolnosti případu reparační funkci nikoli preventivně sankční.

6. Ze spisu Městského soudu v Brně sp. zn. [spisová značka] soud zjistil následující skutečnosti.

7. Žalobce byl dne 21. 8. 2008 ve věci Okresního soudu ve [obec] sp. zn. [spisová značka] odsouzen za neoprávněné podnikání podle § 118 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb. k peněžitému trestu 60 000 s náhradním trestem 4 měsíců. Peněžitý trest zaplacen dne 20. 4. 2009. Žalobce byl dne 31. 3. 2010 odsouzen Okresním soudem ve Vyškově sp. zn. [spisová značka] za porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1,2 zákona č. 140/1961 Sb. k trestu odnětí svobody v délce 12 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu na dva roky. Žalobce amnestován dne 1. 1. 2013. Žalobce nebyl trestán v přestupkovém řízení.

8. Dne 31. 7. 2018 podal na žalobce trestní oznámení [titul]. [jméno] [příjmení], místopředseda Krajského soudu v Brně pro úsek trestní, že pohrdal soudem při neveřejném vazebním zasedání dne 4. 5. 2017, kam žalobce vstoupil jako veřejnost. Dále měl žalobce dne 5. 6. 2018 pohrdat soudem, když chtěl působit jako obecný zmocněnec účastníka, ačkoliv o tomto zastupování bylo pravomocně rozhodnuto jako nepřípustným. Ve spise jsou pak založeny protokoly z obou jednání i usnesení o nepřipuštění žalobce jak obecného zmocněnce. Policie si v říjnu vyžádala vysvětlení od předsedů senátů [titul]. [jméno] [příjmení] a [titul]. [jméno] [příjmení] a dále [jméno] [jméno] a [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], pracovníků justiční stráže, vyžádala si vyřízení stížnosti žalobce na nevhodné chování soudců, která byla zamítnuta jako nedůvodná. Dne 19. 12. 2018 byla věc odložena, neboť jednání žalobce dle policie nedosáhl dostatečné intenzity pro naplnění trestného činu. Dne 28. 2. 2019 byl předseda Krajského soudu v [obec] vyrozuměn státní zástupkyní [titul]. [jméno] [příjmení] o tom, že jeho podnět k výkonu dohledu ze dne 21. 1. 2019 byl vyhodnocen jako nedůvodný. Dne 15. 7. 2019 dala další státní zástupkyně [titul]. [jméno] [příjmení] pokyn k zahájení trestního stíhání s tím, že jednáním žalobce došlo k naplnění skutkové podstaty trestného činu a vyhodnocení společenské škodlivosti se uplatní tam, kde skutek z hlediska spodní hranice trestnosti běžně neodpovídá běžně se vyskytující společenské škodlivosti, což dle státní zástupkyně nebyl daný případ. Dne 25. 7. 2019 bylo zahájeno pro výše uvedené jednání trestní stíhání žalobce, který si usnesení převzal dne 15. 8. 2019. Dne 17. 9. 2019 byla stížnost žalobce zamítnuta jako nedůvodná, kdy žalobce poukazoval na nepřezkoumatelnost rozhodnutí a nízkou společenskou škodlivost. Ani jedné stížnostní námitce státní zastupitelství nepřisvědčilo, když rozhodnutí shledalo přezkoumatelné, žalobci dalo za pravdu, že se jedná o čin méně závažný, zdůraznilo však, že se jednalo o činy nejen zjevně za hranicí slušného chování, ale nepostačovalo běžné vykázání soudcem a žalobce musel být vyveden justiční stráží, proto byl naplněn znak trestného činu při zdůraznění, že ve stížnosti se nerozhoduje o vině žalobce. Dne 13. 9. 2019 byl vyslýchán žalobce, který uvedl, že se cítí zdráv po psychické i fyzické stránce, přitakal skutkovému ději, jak je popsán v usnesení o zahájení trestního stíhání, ale své jednání neměl za protiprávní, nebyl vulgární, do vazebního zasedání přisedl tiše a jako obecný zástupce jinak komunikoval slušně. Dne 24. 10. 2019 žalobce prostudoval trestní spis, dne 13. 11. 2019 tak učinil jeho obhájce. Dne 15. 11. 2019 byl podán návrh na obžalobu, která byla doručena dne 25. 11. 2019 Městskému soudu v Brně. Dne 23. 12. 2019 vyřizující soudce [titul]. [příjmení] předložil věc Vrchnímu soudu, neboť ve věci vystupovali svědci jemu dobře známí. Dne 7. 1. 2020 Vrchní soud trestní věc žalobce [příjmení] soudu ponechal. Dne 15. 1. 2020 soud nařídil hlavní líčení na 3. 2. 2020. Dne 23. 1. 2020 žalobce podal námitku podjatosti soudce. Dne 28. 1. 2020 žalobce navrhl vyslechnout [titul]. [jméno] [jméno], který měl brojit proti původnímu odložení věci. Dne 3. 2. 2020 proběhlo hlavní líčení, při kterém byl žalobce soudcem opakovaně upomínán, žalobce byl vyslechnut, žalobu označil za nicotnou, vazební zasedání měl žalobce za veřejné a zajímalo ho a při obecném zastupování byl vybaven plnou mocí, kdy k usnesení o nepřípustnosti jeho zastupování uvedl, že nebylo v usnesení doloženo, že by byl nesvéprávný a nemohl se proti němu bránit. Žalobce uvedl, že zastupoval mnoho osob, následně jej soudy začaly vylučovat. Žalobce navrhl vyslechnout předsedy senátů a doplnit dokazování o podnět k výkonu dohledu. Jednání bylo za účelem dalšího dokazování odročeno na 19. 2. 2020. Dne 13. 2. 2020 navrhl žalobce určit lhůtu k provedení rozhodnutí o námitce podjatosti soudce. Dne 14. 2. 2020 soudce rozhodl o tom, že není vyloučen z vykonávání úkonů. Dne 19. 2. 2020 se konalo hlavní líčení s výslechem svědka [titul]. [anonymizováno], který uvedl, že žalobce pouze seděl na místě obecného zmocněnce, uvedl, že neuznává rozhodnutí o svém nepřipuštění a odmítal se vzdálit z jednací síně. Vyslechnut byl i svědek [příjmení], pracovník justiční stráže, který uvedl, že po výzvě, aby žalobce opustil jednací síň, nebo bude vyveden, žalobce výzvy uposlechl a jednací síň opustil. Po závěrečných návrzích byl žalobce zproštěn podle § 226 písm. b) trestního řádu obžaloby, neboť označené skutky nebyly trestným činem. Rozsudek nabyl právní moci dne 13. 3. 2020. V rámci zproštění byl žalobce označen za potížistu, který nerespektuje soudní autoritu, bylo mu vytknuto nerozlišování nezpůsobilosti k zastupování a nesvéprávnosti, stylizování se do [jméno] [příjmení], jehož úrovně nedosahuje a zaplavování soudy podáními stížnostmi a námitkami. Soud měl za prokázané, že žalobce evidentně rušil obě dvě jednání, avšak nestalo se tak natolik závažným způsobem, když byl žalobce na základě pokynu vyveden z jednací síně. Při vyvádění se žalobce hrubého či výtržnického jednání nedopustil a pokynům justiční stráže se podvolil. Justiční stráži se tedy nebránil, kromě domáhání se svých práv jednání nerušil. Bývalo by stačilo uložení pořádkové pokuty. Přečin tak žalobce nespáchal – urážlivé chování žalobce nebylo žalováno ani prokázáno. Dne 22. 4. 2020 žalobce podal návrh na opravu protokolace, který byl dne 22. 5. 2020 zamítnut.

9. Soud hodnotí provedený důkaz trestním spisem tak, že byl hlavním důkazem pro posouzení nároků žalobce s hlediska povahy obvinění a délky trestního stíhání. Pokud jde o vznik, intenzitu a povahu následků v osobnostní sféře žalobce soud hodnotí újmu tak, že se jednalo o újmu, kterou nezákonné trestní stíhání způsobuje obvykle (viz výpověď žalobce, která je v souladu s průběhem trestního stíhání, jak se podává z obsahu trestního spisu). Každé nezákonné trestní stíhání je vážným zásahem do morální integrity poškozeného, proto soud nemá pochyb, že byla poškozena čest, vážnost, důstojnost a psychická pohoda žalobce, který byl povinen strpět úkony orgánů činných v trestním řízení a trpěl nejistotou ohledně průběhu a výsledku trestního stíhání. Soud rovněž žalobci věří, že jej pronásledovaly vzpomínky na předchozí trestní stíhání a dotklo se jej odůvodnění zprošťujícího rozsudku. V odůvodnění (písemném ani ústním) zprošťujícího rozsudku však soud neshledal ničeho závadného. Součástí soudních řízení je i morální apel na zúčastněné. Pokud trestní soud na případu žalobce vyzdvihoval potřebu, aby právní služby byly poskytovány osobami k tomu řádně kvalifikovanými, nelze mu ničeho vytknout a to ani do způsobu, kterým se kriticky vyjádřil k osobě žalobce, které požadavky na profesionální poskytování právních služeb nesplňuje. Soud má provedeným dokazováním trestním spisem za vyvrácené, že by trestní stíhání bylo šikanou žalobce, případně bylo vykonstruované (viz úvahy soudu k trestnímu oznámení [titul]. [jméno] [příjmení]). Důvěru ve fungování státu žalobce pak pozbyl ještě před zahájením trestního stíhání (viz výpověď žalobce či informace známé z úřední činnosti). Skutečnost, že v prvém případě šlo o neveřejné zasedání o vazbě, se podává z protokolu o vazebním zasedání, což je v souladu s § 73f odst. 3 trestního řádu, podle kterého se vazební zasedání se koná bez účasti veřejnosti.

10. Soud měl k dispozici též informace známé soudu z úřední činnosti. Žalobce byl v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 12 C 32/2013 odškodňován za nezákonné trestní stíhání Okresního soudu ve Vyškově sp. zn. [spisová značka], satisfakcí bylo shledáno konstatování vydání nezákonného rozhodnutí. Žalobce byl též odškodňován v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. [spisová značka], v rámci kterého byla žalobci poskytnuta omluva.

11. Soud hodnotí výše uvedené skutečnosti tak, že žalobce měl s trestním stíháním předchozí zkušenost, když byl předtím dvakrát odsouzen za trestnou činnost a dvakrát byl obvinění zproštěn.

12. Z výslechu žalobce soud zjistil, že trestní stíhání vnímal jako jedno z celé řady trestních stíhání státními orgány za to, že se dle svého mínění zasazuje o spravedlnost. Stejně tak žalobce za nespravedlnost a vykonstruované považuje své předchozí pravomocné odsouzení za nedovolené podnikání. I projednávané trestní stíhání měl žalobce za vykonstruované. Žalobce štvalo, že je stíhán zase. Žalobce již před zahájením předmětného trestního stíhání postrádal důvěru ve stát. Žalobce se z trestního stíhání nezhroutil, neužíval léky na uklidnění, trestní stíhání u něj vyvolalo běžné následky.

13. Soud hodnotí výslech žalobce tak, že trestní stíhání bral žalobce jako součást svého boje proti úřadům. Výpověď žalobce byla převážně přesvědčivá. Věrohodnost výpovědi snižuje jen snížená míra sebereflexe žalobce, že by snad i jeho chování, které projednávaly OČTŘ, mohlo být nevhodné. Žalobce se snažil vypovídat pravdu, soud nezaznamenal snahy o zkreslení (viz přiznání žalobce, že vlakem ve skutečnosti necestoval). Žalobce odmítl vypovídat blíže k intenzitě své nemajetkové újmy, soud však nemá důvod nevěřit žalobci, že u něj trestní stíhání vyvolalo běžné následky, zejména psychickou rozladěnost, což se ostatně projevovalo i u jednání v daném řízení, když na trestní stíhání vzpomínal.

14. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení], ředitele televize KTV, soud zjistil, že žalobce je v komentářích pod videi televize dehonestován, že je kverulant a to i v souvislosti s projednávanou trestní kauzou žalobce. Někteří diskutující se vyjádřili tak, že si trestní stíhání způsobil žalobce sám svým chováním. Svědek zná žalobce od února roku 2021 15. Soud hodnotí výpověď svědka jako důkaz irelevantní. Svědek poznal žalobce až po skončení trestního stíhání, sám tak trestní stíhání žalobce nezažil a nevnímal. Trvání negativního zásahu do osobnosti žalobce je dle ustálené judikatury nutně omezeno pravomocným skončením trestního stíhání, proto kritické reakce veřejnosti na počínání žalobce nelze brát v potaz. Kritiku veřejnosti pak ani nelze klást k tíži žalované.

16. Z listinných důkazů považuje soud za podstatné následující.

17. Z trestního oznámení soud zjistil, že na žalobce podal trestní oznámení [titul]. [jméno] [příjmení], který k podání oznámení použil hlavičkovaný papír soudu a ke svému jménu připojil funkci místopředseda Krajského soudu v [obec] pro úsek trestní.

18. Z přípisu ze dne 21. 1. 2019 soud zjistil, že [titul]. [jméno] [příjmení] podal podnětu k výkonu dohledu v trestní věci, kterým brojil proti odložení trestního oznámení. Ke svému opětovně připojil funkci místopředseda Krajského soudu v [obec] a použil hlavičkovaný papír.

19. Ze sdělení Krajského soudu v [obec] ze dne 29. 10. 2020 [titul]. [jméno] [příjmení] soud zjistil, že [titul]. [jméno] [příjmení] panu [titul]. [jméno] [příjmení] na jeho dotaz sdělil, že trestní oznámení podával za sebe s vysvětlením, že nechtěl sdělovat žalobci adresu svého bydliště, k podanému trestnímu oznámení nebyl zakládán žádný správní spis. Z podnětu dohledu k vyššímu státnímu zastupitelství [titul]. [jméno] [příjmení] bylo trestní stíhání žalobce po jeho odložení znovu zahájeno státním zastupitelstvím.

20. Soud hodnotí oznámení a přípisy tak, že trestní oznámení soudce [titul]. [jméno] [příjmení] nečinil jako soukromá osoba. Těžko si lze představit jiný (oficiální) způsob, kterým by místopředseda soudu podal trestní oznámení, než takto formulovaný dopis. V případě, že [titul]. [jméno] [příjmení] sdělil [titul]. [jméno] [příjmení], že oznámení bylo podáno soukromě, je toto v rozporu se samotným zněním trestního oznámení, které neslo veškeré znaky oficiální písemnosti s výjimkou uvedení spisové značky. Pokud [titul]. [jméno] [příjmení] učinil oznámení jako soukromá osoba, neměl používat svou funkci a hlavičkovaný papír soudu. I jako soukromá osoba mohl uvést jen doručovací adresu soudu, neboť jej tam lze zastihnout. Soud v odškodňovacím řízení však nemá pravomoc přezkoumávat správnost postupu místopředsedy krajského soudu při podání trestního oznámení či vyřízení žádosti, není to ostatně podstatné ani pro meritum věci. Soud sdělení ze dne 29. 10. 2020 věří potud, že k podání trestního oznámení nevznikl žádný spis a z podnětu [titul]. [jméno] [příjmení] bylo trestní stíhání žalobce znovu zahájeno. Skutečnost, že [titul]. [jméno] [příjmení] brojil proti odložení věci žalobce, je prokázána samotným trestním spisem, sám dopise žadateli uvedl, že u vyššího státního zastupitelství uplatnil podnět k dohledu podle § 12d odst. 1 zákona č. 283/1993 Sb., čemuž soud uvěřil jako logickému vysvětlení. Podle tohoto ustanovení Krajské státní zastupitelství je oprávněno vykonávat dohled nad postupem okresního státního zastupitelství ve svém obvodu při vyřizování věcí v jejich příslušnosti a dávat jim k jejich postupu písemné pokyny. I když bylo trestní stíhání žalobce zahájeno z podnětu [titul]. [jméno] [příjmení], místopředsedy trestního úseku, nejedná se o okolnost, která by měla zvyšovat zadostiučinění, neboť státní zastupitelství mělo pravomoc vůči žalobci trestní stíhání zahájit (i bez podnětu). Soud v odškodňovacím řízení neposuzuje správnost postupu OČTŘ při zahájení trestního stíhání, rozhodující je výsledek trestního stíhání. Soud nesdílí přesvědčení žalobce, že trestní stíhání bylo vykonstruované či se jednalo o šikanu žalobce, neboť usnesení o zahájení trestního stíhání bylo řádně odůvodněno a prověřovalo chování žalobce, ke kterému prokazatelně došlo. Sporná otázka vyhodnocení společenské škodlivosti a intenzity chování žalobce bylo předmětem dalšího dokazování a právního posouzení OČTŘ. Těžiště dokazování v trestním řízení pak leží před trestním soudem, který se ztotožnil s původním výkladem, že chování žalobce nedosáhlo dostatečné úrovně hrubosti, aby se jednalo o trestný čin, když postačovalo udělení pořádkové pokuty. To však neznamená, že by trestní stíhání bylo vykonstruované či svévolné, jak z podání oznámení a podnětu k dohledu dovozuje žalobce.

21. Z čestného prohlášení [jméno] [příjmení] ze dne 8. 3. 2021 soud zjistil, že žalobce byl kvůli trestnímu stíhání podrážděný, špatně spal, nesoustředěný. Žalobce se osobně dotkl i způsob odůvodnění zprošťujícího rozsudku.

22. Čestné prohlášení je sice důkazní prostředek slabé důkazní síly, avšak údaje uvedené v prohlášení se shodují s autentickou výpovědí žalobce a události líčené v prohlášení se nijak nevymykají běžným následkům nezákonného trestního stíhání, proto soud prohlášení uvěřil.

23. Z faktur o úhradě nákladů obhajoby soud zjistil, že žalobci vznikl vůči obhájci dluh za právní zastupování, který byl uhrazen [jméno] [příjmení] (viz detaily o úhradách).

24. Z objednávkového listu ze dne 19. 2. 2020 soud zjistil, že si žalobce vypůjčil za částku 3 630 Kč videotechniku od [právnická osoba] za účelem pořizování obrazově-zvukového záznamu hlavního líčení dne 19. 2. 2020 v projednávané trestní věci a žalobci vznikl dluh [právnická osoba], který měl uhradit do 19. 2. 2020.

25. Z odpovědi [právnická osoba] ze dne 28. 4. 2021, soud zjistil, že náklady na dopravu ze [obec] do [obec] odpovídají žalobnímu žádání, avšak z výpovědi žalobce má soud zjištěno, že žalobce vlakem necestoval.

26. Z osvědčení o DPH obhájce soud zjistil, že tento je plátcem této daně.

27. Osvědčení o DPH advokátní kanceláře zástupce žalobce, že tato je plátcem této daně.

28. Soud blíže nehodnotily ty důkazy, které se vztahovaly k nespornému předběžnému uplatnění nároků žalobce (žádosti o náhradu škody a stanovisko žalované ze dne 15. dubna 2021).

29. Soud blíže nehodnotil ty důkazy, které byly irelevantní, neboť část žaloby vzal žalobce zpět (čestné prohlášení žalobce o poradách ze dne 10. 9. 2020).

30. Soud blíže nehodnotil ty důkazy, které by byly nadbytečné k trestnímu spisu (přepis ústního odůvodnění rozsudku ze dne 19. 2. 2020).

31. Soud neprováděl nadbytečný navrhovaný důkaz spisem či sdělením Krajského státního zastupitelství v Brně, co bylo důvodem změny postoje státního zastupitelství, které se nejprve ztotožnilo s odložením věci a následně trestní stíhání vůči žalobci zahájilo, neboť ze sdělení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 10. 2020 má soud zjištěno, že se tak stalo na základě podnětu k dohledu [titul]. [jméno] [příjmení], místopředsedy Krajského soudu v Brně, který nebyl spokojen s odložením trestního oznámení, které na žalobce podal. Soud má tuto skutkovou verzi žalobce za prokázanou, neshodne se však s hodnocením důkazu žalobce, že toto jednání způsobuje účelovost trestního stíhání, když trestní stíhání vycházelo z jednání žalobce, kterého se dopustil (vazební zasedání bylo neveřejné a žalobce byl pravomocně nepřipuštěn jako zástupce, na čemž nemůže ničeho změnit ani nová plná moc) a usnesení o zahájení trestního stíhání bylo řádně odůvodněno i v rámci vyřízení stížnosti proti zahájení trestního stíhání.

32. Soud neprováděl důkaz výslechem soudce [titul]. [jméno] [příjmení] k objasnění, zda bylo vazební zasedání veřejné či nikoliv, když z protokolu o vazebním zasedání má soud zjištěno, že veřejné nebylo tak, jak ostatně předpokládá zákon u vazebních zasedání (§ 73f odst. 3 trestního řádu). Výpověď soudce [titul]. [jméno] [příjmení] je rovněž součástí protokolů založených v trestním spise.

33. Soud neprovedl důkaz spisy Okresního soudu ve Vyškově, sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka], kde byl žalobce rovněž nezákonně stíhán, neboť skutečnost, že byl žalobce opakovaně stíhán, je soudu známa z úřední činnosti.

34. Soud podrobnější dokazování neprováděl pro nadbytečnost, neboť výše uvedené pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněném nároku plně postačující, když má soud dostatek skutkových zjištění k posouzení, zda by se i jiná osoba v obdobném postavení mohla cítit dotčenou jako žalobce. Z téhož důvodu soud v odůvodnění rozsudku nerozvádí dílčí tvrzení účastníků a skutková zjištění učiněná z těch důkazů, která nebyla pro rozhodnutí podstatná.

IV. Závěr o skutkovém stavu

35. Lze shrnout, že vůči žalobci bylo vydáno usnesení o zahájení trestního stíhání pro podezření ze spáchání přečinu pohrdání soudem dle § 336 písm. a) trestního zákoníku s hrozícím trestem odnětí svobody až dvě léta po dobu zhruba 7 měsíců, než byl žalobce pravomocně zproštěn. Před zahájením trestního stíhání byl žalobce v minulosti pravomocně odsouzen za neoprávněné podnikání a pravomocně odsouzen za porušování domovní svobody. Žalobce byl v minulosti též nezákonně stíhán, kdy dostačující satisfakcí byla shledána omluva a konstatování porušení práva. Žalobce tak měl před vydáním nezákonného usnesení s trestním stíháním zkušenost. Předmětným nezákonným trestním stíháním byla způsobena vážná újma v osobním životě žalobce, kterou způsobuje každé nezákonné trestní stíhání (poškozena čest, vážnost, důstojnost, žalobce pociťoval úzkost, zvýšený trest, obavy z výsledku trestního stíhání, nespavost a nevrlost). Trestní stíhání nebylo vykonstruované a nejednalo se o šikanu žalobce, protože jednání, které bylo kladeno žalobci za vinu, se žalobce dopustil, když obě namítaná jednání soudu rušil, ztěžoval a neuposlechl příkazů soudu, kdy v prvém případě vstoupil na neveřejné jednání, kde setrvával i přes výzvu předsedy senátu k opuštění jednací síně, poučení o tom, že svým jednáním ruší průběh jednání soudu, možnost uložení pokuty a vyvedení a jednací síň opustil až po výzvě přivolené justiční stráže a v druhém případu odmítal opustit místo v jednací síni vyhrazené účastníkům řízení a jejím zástupcům, ačkoliv bylo pravomocně rozhodnuto o nepřípustnosti jeho zastoupení, ačkoliv byl opakovaně vyzván k opuštění místa a k odebrání se do auditoria, kdy místo opustil až v doprovodu justiční stráže, která se na místo dostavila na výzvu předsedy senátu. Toto chování žalobce lze označit za společensky neakceptovatelné, i když nedosáhlo takové míry hrubosti, aby byly považovány za trestný čin. Trestní oznámení bylo podáno na žalobce [titul]. [jméno] [příjmení] jako místopředsedou trestního úseku Krajského soudu v Brně. Správní spis k podání trestního oznámení nebyl zakládán. Věc žalobce byla nejdříve pravomocně odložena a až k podnětu [titul]. [jméno] [příjmení], místopředsedy trestního úseku Krajského soudu v Brně, bylo trestní stíhání žalobce dne 25. 7. 2019 zahájeno. Trestní stíhání bylo řádně odůvodněno a státní zástupkyně se vypořádala i s námitkami obhajoby, které žalobce znovu uplatňuje i v tomto řízení. Rozhodující soudce [titul]. [jméno] [příjmení] nebyl ve věci podjatý, o čemž bylo v trestním řízení také pravomocně rozhodnuto. Počínání žalobce trestní soudce kritizoval i v odůvodnění svého zprošťujícího rozsudku, nejednalo se však o nedovolené ponižování žalobce. Proti odůvodnění zprošťujícího rozsudku žalobce účinně nebrojil. V důvěru ve fungování státu žalobce pak pozbyl ještě před zahájením trestního stíhání. Žalobce trestní stíhání vnímal jako jedno z celé řady trestních stíhání státními orgány za to, že se dle svého mínění zasazuje o spravedlnost. Stejně tak žalobce za nespravedlnost a vykonstruované považuje své předchozí pravomocné odsouzení za nedovolené podnikání. Žalobce štvalo, že je stíhán opakovaně. Žalobci vznikl dluh vůči obhájci za podání nedůvodného návrhu na určení lhůty v trestním stíhání a dluh na zapůjčení videotechniky od [právnická osoba] na pořízení obrazového a zvukového přenosu, ty však samy o sobě nemohly vést k odklizení nezákonného rozhodnutí a nelze je považovat za účelné. Žalobce k úkonům trestního stíhání (13. 9. 2019, 31. 1. 2020, 3. 2. 2020 a 19. 2. 2020) a poradám s advokátem (16. 8. 2019 a 14. 2. 2020) necestoval vlakem.

V. Právní hodnocení

36. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., (dále jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

37. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

38. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

39. Podle § 31 odst. 1 OdpŠk náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu.

40. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle § 31a odst. 2 OdpŠk zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

41. Při stanovení formy a výše zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním vychází z povahy trestní věci, z délky trestního stíhání a především z dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry poškozené osoby. Současně ovšem platí, že forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti. Přiznání zadostiučinění nad rámec konstatování porušení práva je tak namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (NS 30 Cdo 2813/2011).

42. Výše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odst. 2 OdpŠk na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. V každém případě je primárně na žalobci, aby zvolil přesvědčivé srovnání, podle kterého jeho újma z hlediska spravedlnosti není menší než újma jiná, za kterou se přiznává minimálně žalovaná částka (NS 30 Cdo 1747/2014).

43. V případě náhrady nemajetkové újmy lze přihlédnout při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění i k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo, a je třeba přihlédnout k chování poškozeného, kterým ke vzniku nemajetkové újmy přispěl, zohlednit. Bude-li zjištěno, že se poškozený dopustil jednání, pro které byl následně trestně stíhán, nepovede to sice k závěru o tom, že si trestní stíhání zavinil, a tím pádem k absenci odpovědnosti státu za trestním stíháním vzniklou újmu, ale půjde o důležitou okolnost pro stanovení formy a případně výše odškodnění nemajetkové újmy podle § 31a odst. 2“ (NS 30 Cdo 2256/2011).

44. U nemajetkové újmy z důvodu zahájení a vedení trestního stíhání nejde o vyvratitelnou domněnku, ale újma musí být prokázána. Při stanovení zadostiučinění přihlížet k jiným okolnostem provázejícím zahájení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 7. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4280/2011).

45. Soud posoudil nárok po právní stránce podle § 1 odst. 1 OdpŠk, § 7 odst. 1 OdpŠk, § 8 odst. 1 OdpŠk a dle shora uvedené judikatury, když se žalobce po žalované domáhá zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 1 000 000 Kč za vydání nezákonného usnesení o zahájení trestního stíhání a zbývajícího nároku na náhradu nákladů obhajoby a zapůjčení videotechniky. V řízení bylo prokázáno vydání nezákonného usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 trestního řádu ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk, když trestní stíhání žalobce neskončilo pravomocným odsouzením, čímž mu vznikl nárok z titulu nezákonného rozhodnutí na náhradu nemajetkové újmy dle § 31a odst. 1,2 OdpŠk a nárok na náhradu škody v podobě nákladů dle § 31 OdpŠk.

46. Vzhledem k tomu, že žalobce vzal zpět žalobu co do částky 23 232 Kč, soud dle § 96 odst. 2,3 o. s. ř. v tomto rozsahu řízení zastavil, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.

47. Žalovaná se ocitla v prodlení podle § 15 odst. 2 OdpŠk po uplynutí lhůty 6 měsíců v rozsahu uznané částky 17 787 Kč dne 11. 3. 2021 a prodlení ukončila plněním dne 19. 4. 2021. Žalobci dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. náleží zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 17 787 Kč od 11. 3. 2021 do 19. 4. 2021, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.

48. Vzhledem k tomu, že návrh na určení lhůty v trestním stíhání nebyl důvodný ani účelný a nesměřoval k odklizení nezákonného rozhodnutí žalobci náhrada škody v tomto rozsahu podle § 31 OdpŠk nepřísluší. Náklady na zapůjčení videotechniky rovněž nebyly vynaloženy k odklizení nezákonného rozhodnutí, nelze je považovat za účelné ve smyslu § 31 OdpŠk, když žalobce nemohl důvodně předpokládat, že pořizování obrazového a zvukového záznamu nebo přenosu bude s jistotou povoleno. Pokud jde o jízdné za cesty vlakem k soudu, žalobce ve své výpovědi uvedl, že vlakem k hlavním líčením ve skutečnosti necestoval. Soud proto žalobu na zbývající náhradu škody včetně nedůvodného příslušenství zamítl, jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku.

49. Pokud jde o nárok nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání, soud uvádí následující. Jakkoliv si je soud vědom toho, že každé trestní stíhání je vždy spojeno s významným zásahem do osobnostních práv, soud vychází z toho, že vznik nemajetkové újmy není na místě presumovat, ale prokazovat. Žalobce tíží břemeno tvrzení i důkazní o intenzitě případné újmy i příčinné souvislosti újmy a nezákonného rozhodnutí odůvodňující peněžní odškodnění. Primární a zákonem preferovanou satisfakcí nemajetkové újmy je totiž konstatování porušení práva.

50. Peněžité zadostiučinění nastupuje až v případě, kdy se nejeví jako dostačující. Soud se proto zabýval, zda morální satisfakce v konstatování porušení práva a vyslovení omluvy je dostatečným zadostiučiněním či nikoliv a dospěl k závěru, že v daném případě postačuje již poskytnutá morální satisfakce, která odpovídá i dalším případům, které se s případem žalobce shodují v podstatných znacích.

51. Žalobce byl stíhán krátce (7 měsíců) pro bagatelní trestnou činnost (trestem odnětí svobody až dvě léta pro přečin pohrdání soudem), se kterou se nepojí vysoké společenské odsouzení. Žalobce byl v minulosti pravomocně odsouzen i nezákonně stíhán, měl tak zkušenost s trestním stíháním, které (stejně jako všechny ostatní) považuje za vykonstruované. Žalobce byl poškozen na cti, vážnosti, důstojnosti, pociťoval úzkost, zvýšený trest, obavy z výsledku trestního stíhání, nespavost a nevrlost spojenou s každým nezákonným trestním stíháním. Žalobce se jednání, kterému bylo kladeno za vinu, dopustil, a toto jednání bylo společensky zcela neakceptovatelné. Soud tak má za vyvrácené, že by se jednalo o trestní stíhání účelové či vykonstruované. V rámci trestního stíhání byl žalobce kritizován, nedělo se to však nevhodným způsobem.

52. Žalobce byl vyzván k předložení obdobných případů výzvou ze dne 20. 4. 2021, která byla opakována i při jednání. Žalobce uvedl, že žádný srovnatelný případ nezná.

53. Soud srovnal případ žalobce s případem projednaným Městským soudem v Praze sp. zn. 15 Co 488/2017, kde byl poškozený odškodněn konstatováním porušení práva a omluvou za nezákonné trestní stíhání po dobu méně než 1 roku pro křivé obvinění podle § 345 odst. 1, 3 písm. c), e) trestního zákoníku s hrozbou trestu odnětí svobody až 5 let, kterého byl zproštěn podle § 226 písm. b) tr. řádu. Poškozený nespal a byl podrážděný. Odvolací soud uzavřel, že jednání, které směřovalo v dehonestaci strážníků, se poškozený dopustil. Z opisu rejstříku trestů bylo zjištěno, že s trestním stíháním měl opakovanou zkušenost. Povaha, délka trestního stíhání ani následky neodůvodňovaly vyšší formu satisfakce. Případ žalobce je srovnatelný povahou obvinění, předchozí zkušeností s trestním stíháním, skutečností, že se oba poškození dopustili nevhodného chování vůči orgánům veřejné moci a běžnými následky nezákonného trestního stíhání. Případ žalobce je méně závažný tím, že žalobce byl stíhán kratší dobu (7 měsíců) za méně závažnou trestnou činnost (trest odnětí svobody v délce dvou let). V případě žalobce neshledal více závažné znaky než ve srovnávaném případu. Případ žalobce je obecně méně závažný než srovnávaný případ, proto soud vzal morální satisfakci za dostatečnou.

54. Druhý případ projednal Městský soud v Praze pod sp. zn. 54 Co 474/2016, ve kterém byl poškozený byl poškozený odškodněn konstatováním porušení práva a omluvou za stíhání po dobu 11 měsíců pro přečin nebezpečného pronásledování podle § 354 odst. 1 písm. b), c), d) trestního zákoníku s hrozbou jednoho roku. Nezákonné trestní stíhání vyvolávalo obavy poškozenému, že mu trestní stíhání přitíží v opatrovnickém řízení, kdy vedl spor o syna a tato okolnost byla v opatrovnickém řízení zmiňována, vztah se synem se však nezhoršil, vztah s poškozenou se zlepšil. Poškozenému hrozil minimální trest, povaha trestné činnosti nepůsobí takové společenské odsouzení jako trestná činnost proti zdraví a majetku, opatrovnické řízení negativně trestní stíhání neovlivnilo. Poškozený se musel účastnit výslechů, hlavních líčení a znaleckého zkoumání. Povaha, délka trestního stíhání ani následky neodůvodňovali vyšší formu satisfakce. Případ žalobce je srovnatelný povahou obvinění, kdy soud má za to, že nebezpečné pronásledování je společností odsuzováno více, než pohrdání soudem, žalobci však hrozil vyšší trest. Oba případy jsou dále srovnatelné absencí závažných následků v osobnostní sféře. Případ žalobce je méně závažný kratší délkou trestního stíhání, a tím, že žalobce měl předchozí zkušenost s trestním stíháním, když se jedná o osobu i pravomocně odsouzenou za jinou trestnou činnost. Případ žalobce je pak méně závažný i tím, že se žalobce dopustil společensky neakceptovatelného jednání. Soud neshledal kromě hrozící výměry trestu znaky vyšší závažnosti případu žalobce. Případ žalobce je obecně méně závažný než srovnávaný případ, proto soud vzal morální satisfakci za dostatečnou.

55. Konečně projednávanýpřípad žalobce nijak nevybočuje ani z předchozích případů žalobce vedených u Obvodního soudu pro Prahu 2, kde byl rovněž odškodněn morální satisfakcí (15 C 283/2001 a 12 C 32/2013), pro srovnání však stačí dva případy shora uvedené.

56. K argumentaci neúspěšného žalobce lze uvést, že předchozí zkušenost s trestním stíháním je považováno za okolnost, která hovoří pro snížení zadostiučinění, neboť na nezákonné rozhodnutí pak navazují procesy poškozenému již známé. Žalobce poutal pozornost OČTŘ nejen v rámci nezákonných trestních stíhání ale i svým protiprávním jednáním. K negativním vzpomínkám na minulá trestní stíhání, lze připomenout, že negativní trvání zásahu je ohraničeno dobou trestního stíhání, neboť z hlediska časového je téměř vyloučeno určit dobu, po kterou bude mít zahájení a vedení trestního stíhání v osobnostní rovině osoby poškozené (NS 30 Cdo 2813/2011). Žalované lze přisvědčit, že újma v souvislosti s předchozími trestními stíháními by byla promlčena. Soud tedy negativní vzpomínky žalobce má za prokázané, nejedná se však dle soudu o skutečnost, která by měla odůvodňovat jiné rozhodnutí ve věci. Skutečnost, že místopředseda trestního úseku podal na žalobce oznámení, soud vzal v potaz, avšak nejedná se o okolnost, která by sama o sobě či ve spojení s výše uvedeným způsobovala nárok na zadostiučinění v penězích. Trestní oznámení předcházelo vydání nezákonného rozhodnutí a OČTŘ jsou vedeny vlastní úvahou o tom, jestli byl spáchán trestný čin či nikoliv. Státní zastupitelství je oprávněno zahájit trestní stíhání i v případě pravomocně odložené věci (viz § 11 a 11a trestního řádu, který upravuje nepřípustnost trestního stíhání, kde taková negativní podmínka není upravena). Pokud místopředseda trestního úseku Krajského soudu v [obec] využil jako oznamovatel trestného činu možnosti dané trestním řádem, soud v tomto neshledává účelovost trestního stíhání. Výše uvedené soud doplnil pro úplnost, proč na rozdíl od žalobce v postupu OČTŘ neshledává účelovost a svévolnost, když si je vědom, že v pravomoci soudu v občanském soudním řízení není přezkoumávat správnost (vlastního) postupu orgánů činných v trestním řízení v mezích takového řízení, neboť se jedná o realizaci institutů trestního práva procesního (NS 30 Cdo 1526/2004, NS 30 Cdo 57/2005).

57. Soud má za to, že nikoliv s každým nezákonným usnesením o zahájení o trestním stíhání je nutno spojovat újmu, kterou by bylo zapotřebí odškodnit v penězích. Žalobce uvedl následky spojované typicky s každým nezákonným usnesením o zahájení trestního stíhání, toto stvrdil i v rámci své účastnické výpovědi. K námitce žalované, že žalobce újmu neprokázal, vyzdvihuje soud objektivnost odškodňované újmy, neboť vznik nemajetkové újmy způsobené výkonem veřejné moci zpravidla nelze dokazovat (jde o stav mysli poškozené osoby). V řízení se tak obvykle zjišťuje, zda jsou dány objektivní důvody, aby se dotčená osoba mohla cítit poškozenou, tedy zda vzhledem ke konkrétním okolnostem případu by se i jiná osoba v obdobném postavení mohla cítit dotčenou ve složkách tvořících ve svém souhrnu nemajetkovou sféru jednotlivce (NS 30 Cdo 2865/2015). Nevrlost, nespavost, nesoustředěnost žalobce vyvolaná nezákonným rozhodnutím se nutně musela projevit ve všech oblastech jeho života – nejen v rodině či přáteli. Sám žalobce označil ve výpovědi intenzitu újmy za běžnou. Účast veřejnosti u hlavních líčení je pak prostým projevem veřejnosti hlavních líčení. Jak soud uvedl výše, neshledává na odůvodnění zprošťujícího rozsudku nic závadného a tuto újmu mu ani nezpůsobilo nezákonné rozhodnutí (usnesení o zahájení trestního stíhání) ale samotný rozsudek ze dne 19. 2. 2021.

58. Vzhledem k tomu, že žalobce jednání soudu dne 4. 5. 2017 a 5. 6. 2018 prokazatelně rušil, neuposlechl výzvy soudu, soud dospěl i k závěru, že peněžité zadostiučinění by bylo v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti. Žalobci proto další zadostiučinění nad rámec konstatování porušení práva a omluvy nepřísluší i z hlediska obecné slušnosti (NS 30 Cdo 2813/2011). To vše při úvaze, že trestní stíhání trvalo velmi krátce a žalobci nehrozil vysoký trest. To nemění nic na tom, že trestní stíhání žalobce bylo nezákonné a žalobce jím byl poškozen, za což mu náleží (morální) satisfakce.

59. Konečně soud uvádí, že preventivně-sankční funkce peněžité náhrady nemajetkové újmy není našemu právnímu řádu vlastní a tato funkce se může uplatnit pouze v rámci funkce kompenzačně-satisfakční a nemůže být sama o osobě důvodem pro navýšení odškodnění, jak to učinil žalobce (NS 25 Cdo 2422/2019).

60. Soud zohlednil povahu trestní věci, délku trestního stíhání a následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře žalobce, přičemž vzal v potaz veškeré okolnosti případu a jeví se mu za přiměřené již žalovanou poskytnuté zadostiučinění, proto žalobu na zaplacení částky 1 000 000 Kč společně s požadovaným zákonným úrokem z prodlení jako náhradu nemajetkové újmy podle § 31a odst. 1,2 OdpŠk zamítl, jak je uvedeno ve výroku IV. rozsudku.

VI. Náklady řízení

61. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1, 3 o. s. ř., neboť žalobce byl převážně úspěšný. V případě nemajetkové újmy žalobci náleží plná náhrada nákladů řízení, když konstatování vydání nezákonného rozhodnutí s omluvou je plnohodnotná satisfakce a plnění záviselo na úvaze soudu. V případě náhrady škody vzal žalobce převážně důvodný návrh zpět pro chování žalované a neúspěšný byl jen částečně. Žalovaná pak plnila žalobci již v prodlení. Žalobci tak náleží náhrada nákladů zhruba v rozsahu .

62. Náklady žalobce jsou představovány soudním poplatek ve výši 4 000 Kč (2 x 8a Sazebníku) a náklady právního zastoupení. Odměnu advokáta soud určil podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen„ AT“). Advokát učinil následující úkony právní služby při tarifní hodnotě sporu 78 092 Kč (50 000 Kč + 28 092 Kč) podle § 8 odst. 1 AT ve spojení § 9 odst. 4 písm. a) AT, když za tarifní hodnotu u nemajetkové újmy je považována právě částka 50 000 Kč (NS sp. zn. 30 Cdo 3378/2013): převzetí zastoupení, podání žaloby, vyjádření ze dne 25. 6. 2021 a účast u soudního jednání přesahující dvě hodiny (2x), to vše po 4 260 Kč. K nákladům advokáta náleží paušální náhrada 5 x 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT. Advokát vyúčtoval i cestovné ze svého sídla k soudu a zpět v rozsahu 464 Kč za jízdné vlakem a 64 Kč za jízdné v městské hromadné dopravě, které doložil. Advokát promeškal 14 půlhodin na cestě, proto mu náleží náhrada v rozsahu 1 400 Kč dle § 14 odst. 3 AT. Advokát je plátcem 21 % DPH. Celkem náhrada nákladů žalobce činí 25 441 Kč dle následujícího výpočtu{0,75 x (4 000 + 1,21 x (5 x 4 260 + 5 x 300+ 464 + 64 + 1 400)) }. Jejich zaplacení uložil soud neúspěšné žalované zaplatit k rukám zástupce žalobce dle § 149 odst. 1 o. s. ř., jak je uvedeno ve výroku V. rozsudku.

63. Delší lhůta plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. odpovídá podmínkám čerpání prostředků ze státního rozpočtu, žalovaná o tuto lhůtu požádala a žalobce nijak nepoškozuje.

64. V daném případě není odvolání přípustné do výroku II. a III. rozsudku, neboť soud rozhodoval o samostatném nároku nepřevyšující 10 000 Kč. Soud pak připomíná, že dne 30. 9. 2017 došlo k novelizaci § 202 odst. 2 o. s. ř., které nově přípustnost odvolání zkoumá ve vztahu ke každému z nároků samostatně bez ohledu, že byly uplatněny v jednom řízení a že součet výše plnění ze všech samostatných nároků přesahuje 10 000 Kč.

Poučení