22 C 6/2021-147

Rubrum

[název soudu] rozhodl soudcem [titul] Janem Lipertem ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa žalobce] zastoupen advokátem [titul]. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa státního zastupitelství] o 500 000 Kč s příslušenstvím a 28 314 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Řízení se co do požadavku na zaplacení zadostiučinění ve výši 30 000 Kč a náhradu škody ve výši 27 406,50 Kč zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 20 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této od 8. 1. 2021 do zaplacení a dále zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 30 000 Kč od 8. 1. 2021 do 15. 2. 2021, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 27 406,50 Kč od 8. 1. 2021 do 15. 2. 2021 do 15 dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci zbývající zadostiučinění ve výši 450 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 8. 1. 2021 do zaplacení se zamítá.

V. Žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci zbývající náhradu škody ve výši 907,50 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 8. 1. 2021 do zaplacení se zamítá.

VI. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 28 878 Kč k rukám zástupce žalobce do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

I. Vyjádření účastníků a průběh řízení

1. Žalobce se žalobou ze dne 7. 1. 2021 domáhal dvou nároků: 1) zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 500 000 Kč s příslušenstvím za nezákonné usnesení policie ze dne 21. 12. 2018 o zahájení trestního stíhání vedeného [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka], ve kterém byl žalobce dne 5. 2. 2020 pravomocně zproštěn obžaloby podle § 226 písm. b) tr. řádu a 2) náhrady škody ve výši 28 314 Kč s příslušenstvím představující náhradu za obhajobu vůči tomuto nezákonnému trestnímu stíhání.

2. Žalobce byl nezákonně stíhán pro přečin pokračujícího podvodu spáchaný ve spolupachatelství. Žalobce tvrdil, že byl poškozen na dobrém jménu, pověsti i cti v rámci rodiny i přátel, v bydlišti i zaměstnání. Zasažen byl jeho soukromý i pracovní život. Trestní věc byla medializována na internetu. Žalobce se bál vyslovení odsuzujícího rozsudku, který by pro něj znamenal ztrátu výrazných výsluh, když u policie sloužil [anonymizováno] let. Žalobce prožíval z trestního stíhání enormní stres. Dcera žalobce byla vyslýchána jako svědek, což bylo žalobci nepříjemné. Žalobce psychicky vyčerpávalo, že čelil nedůvěře svého okolí a poškozena byla i jeho pověst v zaměstnání, což se projevilo i na jeho chování vůči rodině.

3. Podáním ze dne 9. 3. 2021 vzal žalobce žalobu zpět co do částky 30 000 Kč na náhradě nemajetkové újmy a 27 406,50 Kč pro úhradu žalované po podání žaloby.

4. Soud podle § 92 odst. 2, 3 o. s. ř. řízení částečně zastavil v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.

5. Žalobci bylo podle § 118a odst. 3 o. s. ř. uloženo dle výzvy soudu ze dne 16. 3. 2021, která byla žalobci zopakována při jednání dne 15. 2. 2021, aby označil důkazy k žalobním tvrzením o zásazích do osobnostní sféry žalobce. Při jednání dne 15. 2. 2021 byla výzva rozšířena a žalobci bylo podle § 118a odst. 1,3 o. s. ř. uloženo, aby tvrdil existenci konkrétních skutečností, které lze kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce, vznik nemajetkové újmy, její intenzitu i příčinnou souvislost s trestním stíháním, a též nabídnul srovnávací judikaturu případů odškodnění obdobné újmy, a aby ji předložil. Současně byl žalobce poučen o následcích nesplnění výzvy, jímž je neúspěch ve sporu.

6. Na výzvu soudu žalobce reagoval vyjádřením ze dne 29. 3. 2021, ve kterém se zejména vymezil vůči právní argumentaci žalované. Žalobce zdůraznil dlouhodobost svého služebního poměru u policie a své postavení. Rozporoval, že nebyl reálně ohrožen trestem odnětí svobody, když jinému policistovi výborně sloužícímu 20 let bylo za ublížení na zdraví a zneužití pravomoci uložen trest ve výměře dvou let. Žalobce žalované nedává k tíži narušení presumpci neviny při medializaci, ale medializaci věci považuje za zvýšený zásah do svého života jako trestně stíhané osoby. Žalobce pracoval jako [anonymizována čtyři slova] a už samotné obvinění z úmyslného trestného činu představuje likvidací dobré služební i lidské pověsti, kdy takový cejch si ponese do konce života, když i dosud se setkává s dotazy kolegů, jak trestní stíhání dopadlo. Žalobce obavy o výsluhu vztahuje ke své nejistotě, která žalobci přinášela zvýšený stres a obavy, a z této nejistoty dovozuje vyšší význam svého trestního řízení. Zproštění funkce žalobci bezprostředně hrozilo po podání obžaloby, a žalobce před tím uchránilo vydání zprošťujícího rozsudku. Pokud by nebylo zahájeno trestní stíhání, žalobce ani jeho dcera by před soudem nestáli. Žalobci pak stres z trestního stíhání prodloužil dobu hojení kolene po operaci, kdy negativní důsledky stresu na zdraví považuje žalobce za notorietu. Žalobce vyzdvihl objektivní povahu újmy k odškodnění a srovnal svůj případ s případy projednanými před Krajským soudem v Brně (17 Co 88/2020), Městským soudem v Praze (53 Co 33/2019 a 69 Co 302/2016), Nejvyšším soudem (30 Cdo 2773/2011, 30 Cdo 716/2010 a 30 Cdo 2813/2011) a upozornil na dobrovolné plnění žalované bývalému policejnímu prezidentovi [příjmení].

7. Žalovaná se bránila vyjádřením ze dne 15. 2. 2021, ve kterém uváděla, že žalobce dostatečně odškodnila za nezákonné rozhodnutí částkou ve výši 30 000 Kč s omluvou za nemajetkovou újmu a 27 406,50 Kč na nákladech obhajoby, kdy shledala nedůvodnou pouze další polovinu odměny u stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání. Dle žalované byl žalobce obviněn při trestní sazbě až dva roky trestu odnětí svobody, avšak reálné uložení žalobci nehrozilo a s trestným činem se nepojí tak zásadní společenské odsouzení jako je tomu u násilných trestných činů proti životu a zdraví. K medializaci případu žalovaná uvedla, že ji nelze klást k tíži žalované, když byla prostým důsledkem zásady veřejnosti trestního řízení, médii bylo referováno o podstatě skutku a stanovisku žalobce. Žalobce nebyl odsouzen ani nepravomocně, a proto hrozba odnětí výsluhy zůstala pouze v hypotetické rovině. Dcera žalobce vystupovala jako svědkyně zejména s ohledem na svůj partnerský vztah k druhému obviněnému. K poškození pověsti žalovaná uvedla, že žalobce nebyl postaven mimo službu a zastává stejnou pozice, avšak přihlédla k tomu, že vůči žalobci bylo vedeno řízení ve věcech služebního poměru, které však v rozhodnutí o postavení mimo služby nevyústilo. Žalovaná uzavřela, že trestní stíhání žalobce určitým negativním způsobem zasáhlo do profesního života žalobce. Žalobce nedoložil zásahy do zdraví. Žalovaná částka nemajetkové újmy je zjevně nepřiměřená.

8. Podáním ze dne 16. 2. 2021 žalovaná doplnila, že na dluh vůči žalobci dobrovolně plnila dne 15. 2. 2021.

9. Při jednání žalovaná zdůraznila dostatečnost poskytnuté zadostiučinění, v rámci odškodnění nemajetkové újmy mají být odškodněny jen prokázané zásahy, což v daném případu není splněno. Kromě zásahu do profesní sféry žalobce neutrpěl zásahy v rodině či společenské oblasti, medializace nebyla excesem ze strany orgánů činných v trestním řízení (OČTŘ) a došlo k ní při veřejném projednání obžaloby. Případy ke srovnání, které nabídl žalobce, jsou nesrovnatelně závažnější co do zásahů do života poškozených.

II. Sporné a nesporné skutečnosti

10. Účastníci při jednání dne 12. 5. 2021 učinili nesporným, že žalobce nároky předběžně uplatnil u dne 7. 7. 2020 u žalované, která žalobci uhradila částku ve výši dne 57 406,50 Kč dne 15. 2. 2021. Žalobce byl obviněn z podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku s hrozící trestní sazbou odnětí svobody až v délce 2 let. Trestní obvinění žalobce bylo medializováno na internetu. Žalobce zastává stejnou pozici u policie, avšak vůči žalobci bylo vedeno řízení ve věcech služebního poměru, které v rozhodnutí o postavení mimo službu nevyústilo.

11. Mezi účastníky nebylo sporu ani o průběhu trestního řízení, jak je popsán ve čl. VI odst. 11 vyjádření žalované ze dne 15. 2. 2021, tedy trestní stíhání žalobce bylo zahájeno usnesením Generální inspekce bezpečnostních sborů ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], a to pro podezření ze spáchání skutku právně kvalifikovaného jako pokračující přečin podvodu dle § 209 odst. 1 tr. zákoníku spáchaný účastenstvím ve formě pomoci dle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Dané usnesení si žalobce převzal dne 21. 12. 2018. Proti danému usnesení byla žalobcem podána stížnost, která byla zamítnuta usnesením Městského státního zastupitelství v [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. V rámci přípravného řízení proběhly výslechy a podání vysvětlení, byly shromažďovány listinné důkazy a bylo komunikováno s poškozenou. Dnem 17. 4. 2019 je datován návrh na podání obžaloby. Obžaloba Městského státního zastupitelství v [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] (právní kvalifikace skutku zůstala nezměněna), byla doručena [název soudu] dne 24.5.2019 Hlavní líčení byla konána ve dnech 10. 7. 2019, 30.8.2019 a 4.10.2019. Rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], byl žalobce obžaloby dle § 226 písm. b) tr. řádu zproštěn. Ve vztahu k druhému spoluobviněnému bylo rozhodnuto usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], tak, že se jeho věc postupuje dle § 222 odst. 2 tr. řádu Krajskému ředitelství policie hl. m. [obec] k projednání kárného provinění. Dne 18. 10. 2019 bylo podáno Městským státním zastupitelstvím v [obec] odvolání do rozsudku obvodního soudu, které bylo následně doplněno dne 25. 10. 2019. Spisový materiál byl předložen [název soudu], který nařídil odvolací veřejné zasedání na den 5. 2. 2020. Usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], bylo odvolání státního zástupce zamítnuto.

12. Sporné mezi účastníky zůstalo, zda žalobci náleží peněžité zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání, zda bylo trestním stíháním vážně zasaženo do jeho osobního, rodinného a pracovního života, a zda má být zohledněno, že žalobce mohl přijít o výsluhy v případě odsouzení, zda žalobce prožíval enormní stres, zda byl zasažen rodinný života žalobce tím, že vypovídala dcera a psychické vyčerpání se projevilo v rodinných vztazích, zda žalobce čelil nedůvěře svého okolí a byla poškozena i jeho pověst v zaměstnání kromě toho, že vůči němu bylo zahájeno řízení ve věcech služebního poměru, zda žalobci hrozilo reálné uložení nepodmíněného trestu, zda medializace prohlubovala újmu žalobce, zda samotné obvinění představovalo vážné poškození pověsti jako funkcionáře policie, a zda stres z trestního stíhání prodloužil dobu hojení kolene po operaci.

III. Prokázané skutečnosti

13. Kromě nesporných tvrzení účastníků vzal soud ve stručnosti za prokázané, že trestním stíháním bylo zasaženo do osobního, rodinného a pracovního života žalobce. Žalobce byl vystaven psychickému tlaku lichého obvinění včetně nejistoty, jak trestní stíhání dopadne, umocněné obavou, že v případě odsuzujícího rozsudku přijde o výsluhy za dlouhodobou službu u policie v délce [anonymizováno] let. Nejistotu žalobce s trestního stíhání pak provázela s tím spojená nejistota, zda bude či nebude postaven mimo službu. Žalobci bylo nepříjemné, že u hlavního líčení byla vyslýchána dcera k rodinné situaci. Psychické vyčerpání žalobce se projevovalo napětím ve vztazích v rodině. Samotným obviněním byla narušena pověst zaměstnání žalobce, který působil jako vysoký policejní funkcionář (vedoucí odboru obecné kriminality SKPV). Po podání obžaloby a medializaci trestního obvinění v internetových denících se žalobce setkal s nedůvěrou ostatních služebních funkcionářů, když proti němu náměstkyně ředitele pro SKPV zahájila řízení ve věcech služebního poměru. Žalobci reálné uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody nehrozilo a soud má za vyvrácené, že by trestní stíhání prodloužilo rekonvalescenci po operaci kolene, když lékaři toto dávali do souvislosti s přecvičením. Medializace umocnila újmu žalobce, neboť do osobnostní sféry žalobce bylo zasaženo podstatně více, než pokud by případ žalobce publikován nebyl. V dané věci se nejednalo o exces ze strany OČTŘ při informování veřejnosti o případu, informace v internetových denících byly neutrální povahy.

14. V podrobnostech soud odkazuje na dílčí skutková zjištění v následující části rozsudku. Další skutečnosti soud za prokázané nevzal, neboť se z provedeného dokazování nepodávají, případně jsou s ním v rozporu.

IV. Důkazy a jejich hodnocení

15. Soud ze spisu [název soudu] sp. zn. [spisová značka], zjistil průběh řízení ve shodě s nespornými tvrzeními účastníků. Soud dále z trestního spisu zjistil, že žalobci byl kladen za vinu [anonymizováno 8 slov] [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [titul]. [jméno] [příjmení], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. Žalobce sloužil u policie v době probíhajícího trestního stíhání [anonymizováno] let. V trestní věci vypovídala dcera žalobce ohledně svého partnerského vztahu k [titul]. [jméno] [příjmení] a bytové situaci, když se zjišťovalo, kde partner dcery žalobce bydlel, a kam dojížděl. Vypovídali i rodiče [titul]. [příjmení] a jeho kamarádi, byly prováděny důkazy o bankovních informacích, listinami o náhradách a výpisu telekomunikačního provozu a četné zprávy nejrůznějšího charakteru. Žalobce fungoval pouze jako příkazník náhrad a dával pouze pokyn k proplacení náhrad, při kterých měl kontrolovat pouze formální správnosti cestovních náhrad, ke kterým nedošlo. Žalobce nerozhodoval o podmínkách přiznání náhrad, neměl reálnou možnost kontrolovat provedení jízd v povolených či jiných termínech. Žalobce připustil, že osobní dotaz mohl být na místě, ale nic takového nedělal, protože mu to žádný předpis neukládal, čímž byl dle trestního soudu vyloučen přímý úmysl podvodu. U [titul]. [jméno] [příjmení] pak bylo trestní řízení zastaveno, když se mohl dopustit pouze přestupku se škodou 2 328 Kč. Jeho obvinění tak bylo postoupeno do kárného řízení. Skutek, který byl žalobci dáván za vinu, nebyl trestným činem.

16. Soud hodnotí důkaz trestním spisem tak, že dává za pravdu žalobci v tom ohledu, že trestní obvinění bylo pro žalobce jako vysokého policejního funkcionáře obzvláště citlivé a zatěžující. Povaha obvinění u aktivního policisty působí vyšší společenské odsudky, i když je spojena pouze se škodou na majetku. Žalobci muselo být též nepříjemné, že projednání věci je spojeno i s rozebíráním rodinných poměrů žalobce, když byl zkoumán partnerský život jeho dcery. Skutečnost, že žalobce vnímal nezákonné trestní stíhání úkorně, se podává i z trestního spisu, kdy si žalobce již v rámci trestního stíhání stěžoval, že obžaloba má dehonestující účinek. Argument žalované, že svědkyně vypovídala ve vztahu k obviněnému [jméno] [příjmení], neobstojí, neboť jeho trestní stíhání bylo zastaveno, přesto byla dcera žalobce i po zastavení trestního stíhání vůči druhému obviněnému vyslýchána. S ohledem na nízkou trestní sazbu a bezúhonnost žalobce a banálnost obvinění bylo vyloučeno, že by žalobci hrozilo uložení trestu odnětí svobody bez podmíněného odkladu na zkušební dobu. Takový postup je možný u netrestané osoby u obvinění s nízkou trestní sazbou pouze výjimečně, což v daném případě splněno nebylo. Početl odsloužených let i kvalita služby nemá pro uložení podmíněného či nepodmíněného trestu takový vliv, jaký tomu přisuzuje žalobce. Ve prospěch žalobce pak hovoří příznivý důvod zproštění, když trestní soud uzavřel, že žalobce nerozhodoval o podmínkách přiznání náhrad a neměl reálnou možnost kontrolovat provedení jízd v povolených či jiných termínech. Trestní stíhání trvalo přiměřeně dlouhou dobu (1 rok a 1 měsíc), jednalo se o věc průměrné složitosti a soud neshledal žádné náznaky svévole a to ani s ohledem na datum sdělení obvinění před Vánoci, které lze dobře vysvětlit průběhem předchozích úkonů a pravděpodobnou snahou ukončit prověřování před čerpáním dovolené ze strany vyšetřujících policistů.

17. Z odkazů na medializaci případu žalobce ze stránek [webová adresa], [webová adresa], [webová adresa], [anonymizováno], [webová adresa], [webová adresa], jak jsou uvedeny v žalobě ze dne 7. 1. 2021 a odkazů na medializaci případu ze stránek [anonymizováno], [webová adresa], [webová adresa] dle vyjádření žalobce ze dne 29. 3. 2021 soud zjistil, že trestní obvinění žalobce bylo mediálně sledováno, o čemž ostatně nebylo mezi stranami sporu. O případu bylo informováno i před podáním obžaloby dne 19. 3. 2019 (denikn.cz). Dne 30. 5. 2019 a 19. 6. 2019 bylo referováno o podání obžaloby i o tom, že s žalobcem probíhá řízení ve věcech služebního poměru. Dne 10. 7. 2019 bylo referováno o podání obžaloby, obhajobě žalobce a bylo referováno o podstatně skutku i průběhu hlavního líčení. Dne 19. 7. 2019 bylo referováno o průběhu hlavního líčení. Dne 19. 10. 2019 bylo referováno o zproštění žalobce, dne 20. 2. 2020 bylo referováno i o rozhodnutí [název soudu] O případu bylo médii referováno objektivně, nebyla porušována presumpce neviny, ani nedošlo k excesu při informování veřejnosti OČTŘ. Kromě obvinění bylo médii zdůrazňováno i ohrožení kariéry žalobce a jeho význačné postavení u policie.

18. Soud hodnotí medializaci tak, že tato prohloubila újmu žalobce. Nikoliv snad v tom ohledu, že by nebyla dodržována presumpce neviny, případně že by žalobce čelil nevybíravým útokům médií na svou osobu, avšak povědomí o trestním obvinění žalobce, které se ukázalo jako neopodstatněné, se dostalo do povědomí širší veřejnosti, přičemž tato samotná okolnost újmu žalobce umocnila, neboť kromě samotného obvinění na žalobce muselo doléhat i to, že informace o trestním stíhání je veřejně sdílenou informací. Soud při tom zdůrazňuje, že obvinění z trestného činu je informace negativní povahy působící na čest, důstojnost a pověst každého neprávem obviněného. Média informovala o trestním stíhání i před veřejným projednáním obžaloby, lze však přisvědčit žalované, že k excesu státu při informování o případu nedošlo.

19. Z dopisu KŘ Policie [anonymizováno] [obec] o zahájení řízení ve věcech služebního poměru ze dne 15. 7. 2019 soud zjistil, že téhož dne bylo proti žalobci zahájeno řízení ve věcech služebního poměru. Obvinění žalobce bylo pohledem tohoto institutu prověřováno již v březnu 2019, avšak služební funkcionář (náměstkyně ředitele SKPV) uzavřel, že zahájení řízení nebylo zapotřebí. Po podání obžaloby však služební funkcionář případ žalobce přehodnotil, zdůraznil, že došlo k medializaci případu žalobce, čímž mohlo dojít k ohrožení důvěry v nestranný výkon služby. Byl shledán negativní dopad na ostatní příslušníky Policie České republiky, především podřízení a jejich důvěru v žalobce jako nadřízeného. Žalobci byl připomenut slib, který složil, zdůrazněna presumpce neviny ale i dobrá pověst bezpečnostního sboru se závěrem, že ponechání žalobce ve výkonu služby by bylo způsobilé narušit kázeň ostatních příslušníků a důvěru občanů v bezpečnostní sbor, čímž by byl ohrožen důležitý zájem služby.

20. Soud oznámení o zahájení řízení ve věcech služebního poměru hodnotí ve shodě s žalovanou tak, že došlo k profesnímu poškození žalobce. Soud připomíná, že se jedná o veřejnou listinu KŘ Policie [anonymizováno] [obec] nadanou presumpcí správnosti podle § 134 o. s. ř. V této listině je nejen žalobci sdělováno, že jeho setrvání ve službě ohrožuje důležitý zájem služby, ale že„ uvedená situace“ má negativní dopady na ostatní příslušníky Policie České republiky, především podřízené žalobce. Soud žalobci proto uvěřil, že se setkal s nedůvěrou v zaměstnání. Oznámení ze dne 15. 7. 2019 je nejen vyslovením takové nedůvěry ze strany nadřízených, ale o této nedůvěře je v dopise rovněž referováno. Zatímco samotné obvinění nedosáhlo takové intenzity, další vedení trestního stíhání již u nadřízených žalobce vedlo k závěru, že další setrvání žalobce ve funkci má neblahé reputační dopady na sbor. Za tohoto závěru je vyloučeno, aby trestní stíhání nemělo reputační dopady i na samotného žalobce. Poškození žalobce jako policejního funkcionáře nezákonným rozhodnutím je tak nabíledni. Nejistotu žalobce s trestního stíhání pak provázela s tím spojená další nejistota, zda žalobce bude či nebude postaven mimo službu, čímž by byl plat žalobce krácen na polovinu. V době zahájení řízení ve věcech služebního poměru po podání obžaloby bylo nebezpečí postavení mimo službu imanentní a najednalo se o pouhou hypotézu žalobce.

21. Z lékařských zpráv založených žalobcem soud nezjistil, že by bolesti kolene po operaci kolene dne 7. 2. 2019 souviseli s trestním stíháním, naopak v lékařských zprávách (záznam ze dne 16. 4. 2019) se udává pravděpodobné podezření z přecvičení.

22. Soud hodnotil lékařské zprávy jako důkaz, který tvrzení žalobce o prodloužené rekonvalescenci vyvrací. Již zde lze poznamenat, že žalobce se náhrady škody na zdraví nedomáhal, jedná se tedy o žalobní tvrzení podružné. Bolesti kolene po operaci lze vysvětlit i jinými příčinami než zrovna trestním stíháním, přecvičení se jeví jako vysvětlení logické a uvěřitelné. Lze pouze uzavřít, že kromě trestního stíhání byl žalobce vytížen i zdravotními problémy, avšak nic dalšího z lékařských zpráv dovodit nelze.

23. Z osvědčení o DPH [titul]. [jméno] [příjmení], advokáta, soud zjistil, že zástupce žalobce je plátcem této daně.

24. Soud blíže nehodnotil některé důkazy, neboť měl k dispozici trestní spis a učinil by z nich duplicitní skutková zjištění (zprošťující rozsudek [název soudu] č. j. [číslo jednací] a usnesení [název soudu] č. j. [spisová značka]).

25. Soud blíže nehodnotil ty důkazy, které nebyly pro rozhodnutí podstatné, neboť žalobce vzal zpět v převážném rozsahu žalobu na náhradu škody v podobě nákladů obhajoby (vyčíslení odměny obhájce, faktura č. 9/2020).

26. Soud blíže nehodnotily ty důkazy, které se vztahovaly k nespornému předběžnému uplatnění (předběžné uplatnění nároků ze dne 7. 7. 2020, akceptační dopis žalované, stanovisko žalované ze dne 11. 2. 2021 vč. doručenky) a nesporné úhradě žalované (detail výpisu závazku žalované s výpisem).

27. Soud uzavírá, že újmu žalobce lze již charakterizovat jako vážnější s ohledem na zásah do profesní pověsti žalobce jako vysokého služebního funkcionáře. Naopak napětí v rodině či stres jsou příznačné negativní následky každého nezákonného trestního stíhání. Újma žalobce pak byla umocňována nejistotou ohledně možné ztráty výsluh, možnému omezení platu při postavení mimo službu a probíhající medializací. U žalobce absentují vážné dopady do osobního života (např. rozpad intimních či přátelských vazeb, ztráta zaměstnání či vážné narušení psychického stavu).

28. Soud podrobnější dokazování neprováděl pro nadbytečnost, neboť výše uvedené pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněném nároku plně postačující, když má soud dostatek skutkových zjištění k posouzení dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce i okolností případu. Z téhož důvodu soud v odůvodnění rozsudku nerozvádí dílčí tvrzení účastníků a skutková zjištění učiněná z těch provedených důkazů, která nebyla pro rozhodnutí podstatná, popřípadě by učinil opakovaně shodná skutková zjištění. Žalobce ani po poučení soudem další konkrétní okolnosti nemajetkové újmy netvrdil ani neprokazoval.

29. Účastníci řízení při jednání dne 12. 5. 2021 sdělili, že neevidují další a navržené neprovedené důkazy na dalších důkazních návrzích netrvali a též sdělili, že navrhli veškeré jim známé důkazy k prokázání rozhodných a sporných skutečností. Soud tak předmět možného dokazování zcela vyčerpal.

V. Závěr o skutkovém stavu

30. Lze shrnout, že nezákonným usnesením policejního orgánu ze dne 21. 12. 2018 o zahájení trestního stíhání, kterým byl žalobce obviněn pro podezření ze spáchání skutku právně kvalifikovaného jako pokračující přečin podvodu dle § 209 odst. 1 tr. zákoníku spáchaný účastenstvím ve formě pomoci dle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku s trestní sazbou až dvou let, kdy žalobci reálně hrozilo od 15. 7. 2019 postavení mimo službu a v případě odsouzení ztráta výsluh za 38 let služby u policie, aby byl následně zhruba po roce a 1 měsíci žalobce obvinění zproštěn se závěrem, že se skutek stal, ale nebyl trestným činem, neboť žalobce jako příkazník při proplácení cestovních náhrad nejen nepodváděl, ale nedopustil se ani pochybeních při zkoumání formální správnosti cestovních náhrad, když o samotných podmínkách přiznání náhrad nerozhodoval, bylo již citelněji zasaženo do jeho profesního života. Uložení trestu odnětí svobody bez podmíněného odložení na zkušební doby žalobci nehrozilo. Žalobce vnímal obvinění zvláště úkorně, neboť byl vysoký policejní funkcionář a obvinění souviselo s výkonem této funkce. Při projednání trestní věci byly řešeny i rodinné poměry žalobce a jeho dcery. Trestním obviněním a vedením nezákonného trestního stíhání bylo zasaženo do osobního života, dobrého jména, cti, důstojnosti a pověsti žalobce v zaměstnání, bydlišti i rodině, když informace o trestním stíhání se celostátně rozšířila, když trestní stíhání žalobce bylo medializováno. Žalovaná se na medializaci negativně nepodílela, zprávy v médiích dodržovaly presumpci neviny, korektně referovali o podstatě skutku, průběhu hlavního líčení, zdůrazňovali ohrožení kariéry žalobce a jeho význačné postavení u policie. Medializace umocňovala újmu žalobce v tom směru, že nezákonné trestní obvinění se jako negativní (difamační) poznatek o žalobci stal veřejně známou informací. Po podání obžaloby a medializaci trestního obvinění v internetových denících se žalobce setkal s nedůvěrou ostatních služebních funkcionářů a příslušníků sboru, když proti němu náměstkyně ředitele pro SKPV zahájila řízení ve věcech služebního poměru a o nedůvěře kolegů v tomto oznámení referovala. U žalobce nastaly též projevy spojené s každým trestním stíháním, které se posléze ukáže jako liché (psychické vypětí a s tím spojené napětí v rodině), absentují však další vážné dopady do jeho osobnosti. Soud má za vyvrácené, že by trestní stíhání prodloužilo rekonvalescenci po operaci kolene. Újmu žalobce je nutno nahradit v penězích, neboť danou újmu nelze nahradit jinak a konstatování porušení práva se soudu nejeví jako dostačující. Ve srovnání s dalšími případy se poskytnuté odškodnění ve výši 30 000 Kč od žalované nejeví jako zcela dostatečné. Úhrada žalované ve výši 27 406,50 Kč žalobci nahradila účelně vynaložené náklady právního zastoupení na obranu před trestním stíháním. Úhradu dluhů žalovaná provedla dne 15. 2. 2021. Další polovina odměny ve výši 907,50 Kč za stížnost proti zahájení trestního stíhání účelným nákladem žalobce není, neboť se jedná o úkon účtovaný v rozporu s předpisy o mimosmluvní odměně.

VI. Právní hodnocení

31. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., (dále jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

32. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

33. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

34. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

35. Podle § 31 odst. 1 OdpŠk náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. (3) Náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně.

36. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle § 31a odst. 2 OdpŠk zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

37. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, se při stanovení formy a výše zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním vychází z povahy trestní věci, z délky trestního stíhání a především z dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry poškozené osoby. Současně ovšem platí, že forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti. Přiznání zadostiučinění nad rámec konstatování porušení práva je tak namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat.

38. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, výše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odst. 2 OdpŠk na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. V každém případě je primárně na žalobci, aby zvolil přesvědčivé srovnání, podle kterého jeho újma z hlediska spravedlnosti není menší než újma jiná, za kterou se přiznává minimálně žalovaná částka. V řízení je to žalobce, kdo žalobou uplatňuje nárok na zaplacení peněžité částky, kterou považuje za přiměřené zadostiučinění. Aby zadostiučinění bylo možno považovat za přiměřené, mělo by odpovídat výši přiznaného zadostiučinění v případech, které se v podstatných znacích shodují, tedy výše přiznaného zadostiučinění by se neměla bez zjevných a podstatných skutkových odlišností konkrétního případu podstatně odlišovat od zadostiučinění přiznaného v případě skutkově obdobném. Je tedy na žalobci, aby v rámci žaloby provedl srovnání (zejména na podkladě judikatury vyšších soudů či Evropského soudu pro lidská práva) s jinými případy odškodňování nemajetkové újmy vzniklé v důsledku porušení stejných práv, a není-li jich, pak i porušení jiných práv, bude-li zřejmé, že oba případy vykazují pro rozhodnutí soudu významné množství jednotících prvků. Bez tohoto srovnání zpravidla nebude možno učinit závěr, že právě žalobcem požadovanou částku (nebo i jakoukoliv jinou) lze považovat za přiměřené zadostiučinění, a za přiměřené zadostiučinění bude možno považovat konstatování porušení práva podle § 31a odst. 2 OdpŠk.

39. Trvání negativního zásahu v osobnosti žalobce se nutně ohraničuje maximálně dobou trvání nezákonného stíhání, neboť z hlediska časového je téměř vyloučeno určit dobu, po kterou bude mít zahájení a vedení nezákonného trestního stíhání v osobnostní rovině žalobce (osoby poškozené) negativní následky i po jeho skončení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2813/2011).

40. Dle usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2020 č. j. 39 Co 78/2020- 260, výše zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které skončilo zastavením nebo zproštěním obžaloby, nelze odvíjet od základní částky odškodnění za jeden rok trvání řízení, ve kterém bylo porušeno právo na projednání věci v přiměřené lhůtě (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 8. 2012, sp. zn. 30Cdo 2256/2011). Jinými slovy řečeno, není možné výši odškodnění nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zastavením nebo zproštěním obžaloby, odvozovat od určité výchozí částky za měsíc či rok trestního stíhání tak, jak tak učinil soud prvního stupně v daném případě. Jediným jednotícím prvkem je zde požadavek, aby soudem přiznané zadostiučinění odpovídalo právě výši přiznaného zadostiučinění v případech, které se v podstatných znacích (poměřovaných zejména s ohledem na rozhodná kritéria) shodují.

41. Dle rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 12. 2020, č. j. 62 Co 345/2020- 314, případ žalobkyně byl též medializován, a byť v obecné rovině je třeba přisvědčit námitce žalovaného o tom, že medializace sama o sobě je důsledkem zásady veřejnosti trestního řízení a práva veřejnosti na informace, tak pokud byl případ žalobkyně zveřejněn v hromadných sdělovacích prostředcích, na internetu a v televizi, neznamená to, že takovéto jednání lze jakkoliv z hlediska dopadu do osobnostní sféry žalobkyně pominout.“ Odvolací soud s poukazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 7. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4280/2011, uveřejněný v časopise Soudní judikatura – civilní, svazek 4, ročník 2013, publikovaný pod pořadovým číslem č. 41/ 2013 na straně 262, dovozuje, že medializace případu žalobkyně zasáhla do její osobnostní sféry podstatně více, než pokud by případ žalobkyně publikován nebyl, příp. pokud by byl publikován alespoň v neutrální rovině.

42. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 3. 7. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4280/2011, není-li však takových vyjádření či postupů ze strany orgánů činných v trestním řízení (míněno excesivních vyjádření), a medializace případu je tak prostým důsledkem zásady veřejnosti trestního řízení a obecných veřejných poměrů případu, nelze přičítat státu k tíži, že princip presumpce neviny byl narušen sdělovacími prostředky, či dokonce že jimi byl narušen ve značné míře. …Jak již bylo uvedeno výše, není přiléhavé při aplikaci kritéria ad 3) zohledňovat případně způsobenou újmu na (psychickém) zdraví osoby poškozené, a to jestliže je zásah do osobnostní integrity poškozeného natolik vážný, že způsobí diagnostikované poškození zdraví. V tomto rozsahu se totiž jedná o škodu na zdraví, která je samostatným nárokem.

43. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 13. 3. 2018 sp. zn. II ús 2175/16 Ústavní soud rovněž dovodil, že i při důsledném dodržování presumpce neviny představuje každé trestní řízení významný zásah do osobního života trestně stíhané osoby a negativně se dotýká její cti i dobré pověsti. To platí tím spíše v případech mediálně sledovaných, v nichž je trestně stíhaný vystaven nejen reakcím svého bezprostředního okolí, nýbrž je "vydán napospas" hodnocení statisíců svých spoluobčanů. Zásah je o to intenzivnější, prokáže-li se následně, že se skutek nestal, nebo nebyl trestným činem.

44. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 1.2016, sp. zn. 30 Cdo 2865/2015, ustálená judikatura dovolacího soudu je jednotná v tom, že (v případě ustanovení § 31a odst. 2 OdpŠk) jde o normu s relativně neurčitou hypotézou, vyžadující, aby soud s ohledem na konkrétní skutkové okolnosti každého individuálního případu sám vymezil okolnosti významné pro určení výše náhrady. Zvažovány proto budou muset být zejména dopady nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu do osobnostní sféry poškozeného, nepříznivost jejich vlivu na pověst poškozeného, jeho dosavadní způsob života a podobně. Posouzení okolností, za nichž k újmě došlo, zahrnuje jak zhodnocení počínání samotného poškozeného, tak i případných dalších skutečností, které mohly nezávisle na zásahu samotném jeho účinek zvýšit či snížit (např. medializace případu) …Obdobně Nejvyšší soud uvedl, že vznik nemajetkové újmy zpravidla nelze dokazovat, neboť jde o stav mysli osoby poškozené. V řízení se tedy obvykle pouze zjišťuje, zda jsou dány objektivní důvody pro to, aby se konkrétní osoba mohla cítit poškozenou. Jinými slovy řečeno, je třeba zvážit, zda vzhledem ke konkrétním okolnostem případu by se i jiná osoba v obdobném postavení mohla cítit být dotčena ve složkách tvořících ve svém souhrnu nemajetkovou sféru jednotlivce. Zřetelněji vyplývá tato potřeba při využití jiné terminologie, kterou zmiňuje i důvodová zpráva k zákonu č. 160/2006 Sb. – totiž, že nemajetková újma se jinak nazývá újmou morální. Jedná se tedy o utrpění na těch nehmotných hodnotách, které se dotýkají morální integrity poškozené osoby (patří sem zejména její důstojnost, čest, dobrá pověst, ale i jiné hodnoty, které se zpravidla promítají i v niterném životě člověka – svoboda pohybu, rodinný život apod.; k tomu srov. rozsudek ze dne 27. června 2012, sp. zn. 30 Cdo 3731/2011).

45. Soud posoudil nárok po právní stránce podle § 1 odst. 1 OdpŠk, § 5 písm. a) OdpŠk, § 7 odst. 1 OdpŠk, § 8 odst. 1 OdpŠk za užití § 31 OdpŠk a § 31a odst. 1, 2 OdpŠk a dle shora uvedené judikatury, když se žalobce domáhal zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu za vydání nezákonného usnesení o zahájení trestního stíhání a náhradu škody v podobě nákladů na obhajobu před nezákonným trestním stíháním.

46. V řízení bylo prokázáno vydání nezákonného usnesení o zahájení trestního stíhání ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk, když trestní stíhání žalobce neskončilo pravomocným odsouzením, čímž mu vznikl nárok na náhradu újmy dle § 31a odst. 1 OdpŠk a § 31 OdpŠk z titulu nezákonného rozhodnutí.

47. Pokud jde o náhradu nemajetkové újmy, soud uvádí následující.

48. V případě náhrady nemajetkové újmy z titulu nezákonného rozhodnutí není dána vyvratitelná domněnka, že jím byla dotčené osobě způsobena imateriální újma. Naopak, v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce, a vznik nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk.

49. Žalobce byl v tomto směru poučen dle § 118a odst. 1,3 o. s. ř. o povinnosti tvrzené zásahy prokázat a tvrdit existenci konkrétních skutečností, které lze kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce, vznik nemajetkové újmy, její intenzitu i příčinnou souvislost s trestním stíháním.

50. Na druhou strany lze obecně říci, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04). Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění„ liché“, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. II. ÚS 590/08).

51. Soud neshledal v souladu se žalovanou za dostatečné zadostiučinění ve výši 30 000 Kč s omluvou, když má za to, že prokázané zásahy do života nejsou tímto zadostiučiněním vyváženy plně. Žalobci sice nehrozil citelný trest a trestní stíhání trvalo krátkou dobu, avšak žalovaná dostatečně nezohlednila vysoké postavení žalobce u policie, medializaci případu, a veškeré okolnosti případu, mezi kterými lze vyzdvihnout obavy o případné výsluhy za službu u policie, hrozící postavení mimo službu, souvislost trestního stíhání nejen s profesí žalobce ale též s jeho rodinným životem a příznivý důvod zproštění, dle kterých se žalobce nedopustil při kontrole proplacení cestovních náhrad ani formálních pochybení, a přesto byl za toto jednání stíhán.

52. Za podstatné při právním posouzení soud považuje, že žalobce byl bezúhonný, ohrožen byl nízkou trestní sazbou až dva roky, žalobci nehrozilo reálné uložení trestu odnětí svobody, trestní stíhání trvalo krátce 1 rok a 1 měsíc. Žalobce byl zproštěn hned prvním rozhodnutím ve věci samé, když soud shledal, že se při proplácení cestovních náhrad partnerovi své dcery nedopustil pochybení. Rozhodnutí trestního soudu prvního stupně bylo jako věcně správné potvrzeno i odvolacím soudem. Charakter obvinění ze spáchání majetkové trestné činnosti nepůsobí společenské odsouzení, avšak žalobce se této trestné činnosti měl dopustit jako vysoký policejní funkcionář, což větší společenské odsouzení již působí, když policie má občany před pácháním trestné činnosti naopak chránit. Žalobcem zmiňovaný stres a s tím související napětí v rodině jsou obvyklé následky spojené s každým nezákonným zahájením trestního stíhání. Nemajetkovou újmu žalobce prohloubila obava ztráty případných výsluh za celoživotní službu u policie, hrozící postavení mimo službu a celostátní medializace v internetových denících, na které se OČTŘ nijak negativně nepodílely, avšak negativní informace o trestním stíhání žalobce se dostala do veřejného podvědomí. Žalobci bylo nepříjemné, že se v rámci projednání věci kromě jeho působení u policie řeší i rodinná situace žalobce a jeho dcery, již v rámci trestního stíhání žalobce označil obvinění za skandální. Trestním obviněním a vedením nezákonného trestního stíhání bylo zasaženo do osobního života, dobrého jména, cti, důstojnosti, pověsti žalobce a práva na ochranu soukromí, nepatrně i do života rodinného. Žalobce po podání obžaloby požíval snížené důvěry ostatních služebních funkcionářů, když proti němu náměstkyně ředitele pro SKPV zahájila řízení ve věcech služebního poměru.

53. Soud naopak považuje prodlouženou rekonvalescenci po operaci kolene za irelevantní, nemající souvislost s trestním stíháním. Diagnostikovatelná škoda na zdraví, což prodloužení trpěné bolesti po operaci kolene jistě splňuje, je samostatným nárokem, který nemá být v rámci nemajetkové (morální) újmy zohledňován (viz NS 30 Cdo 4280/2011 či NS 30 Cdo 2888/2019). Újmu rodinných příslušníků a či dcery žalobce soud nezohledňoval. Jejich újma je způsobena zprostředkovaně (blízkým vztahem k žalobci) a stejně tak zprostředkovaně (odškodněním žalobce) bude odčiněna.

54. Soud při jednání dne 12. 5. 2021 provedl srovnání s případy, které nabídl žalobce a soud toto srovnání doplnil i vlastním případem z praxe Obvodního soudu Pro Prahu 2.

55. První případ projednával Krajský soud v Brně spod sp. zn. [spisová značka] s odškodněním 150 000 Kč. Poškozený působil jako policista, hrozil mu trest odnětí svobody v délce dvou let za výtržnictví a omezování svobody, nebyl postaven mimo službu, byl stíhán na svobodě po dobu 1 roku a 7 měsíců, působil a působí ve funkci vrchního inspektora obvodního oddělení, bydlel na malé obci a vykonává řídící funkci u policie a byl tak veřejností sledován ni při výkonu své práce. Soud přihlédl k tomu, že obvinění pro trestný čin spáchaný policistou jsou vnímány skandálněji. Případu byla věnována mediální pozornost, byl vystaven existenční nejistotě hrozícím postavením mimo službu. Byl vyčleněn z pracovního kolektivu, narušena byla jeho psychická pohoda i rodinný život. Poškozený byl nepravomocně odsouzen. Trpěl nespavostí, přestal hrát fotbal, nejezdil na dovolenou a vyhýbal se společenským akcím, odložil založení rodiny, čelil posměškům, někteří kolegové se ho začali stranit, byly mu přidělovány jednodušší případy, nebyl mu prodloužen zbrojní průkaz. Případ žalobce je srovnatelný s případem poškozeného tím, že oba čelili trestnímu stíhání v postavení policistů v řídících funkcích, oba byli ohroženi nízkou trestní sazbou, trestní stíhání trvalo poměrně krátce a oba případy byly medializovány, oba byli vystaveni finanční nejistotě hrozícím postavením mimo službu a poškozen jejich obraz policisty v očích kolegů. Případ žalobce je více závažný tím, že žalobce zastával vyšší postavení v hierarchii policie, což vzhledem k významnosti a vážnosti zastávané funkce, vyšších nároků a nutného respektu podřízených, znamená, že obvinění z jakýchkoli nekalostí je tak vnímáno nejen veřejností ale i žalobcem intenzivněji. Méně závažný je případ žalobce povahou omezení, kdy poškozený byl obviněn z omezování svobody, jenž je vyšší hodnotou než majetek, dále kratší délkou trestního stíhání a žalobce nebyl vyčleněn z pracovního kolektivu. Psychická pohoda žalobce i rodinný život byly objektivně narušeny v menší míře. Žalobce také nebydlel na malé obci, kde jsou vztahy osobnější a důvěrnější než ve velkém městě, kde je celkově prostředí více anonymní. Trestní stíhání v malé obci má vyšší vliv na vztahy, zejména se sousedy (obdobně např. rozsudek Městského soudu v Praze č. j. [číslo jednací]). Žalobce nebyl nepravomocně odsouzen. Žalobce netvrdil a neprokazoval, že by nemohl spát, stranil se společnosti, nejezdil na dovolenou či přestal sportovat, a neučinil v důsledku trestního stíhání tak významná rozhodnutí jako je odložení založení rodiny, byla ovlivněna pracovní náplň či možnost získání zbrojních povolení. Případ žalobce je obecně méně závažný než srovnávaný případ, ani význačnější postavení žalobce v rámci policie nepřekoná závažné následky v osobnostní sféře poškozeného ve srovnávaném případu, jehož trestní stíhání bylo i delší a vážnější. Vzhledem k tomu, že všechny tři hlavní kritéria byly u žalobce méně závažné - povaha obvinění (lehce), délka trestního stíhání (středně) i osobnostní následky poškozeného (výrazně), i když jde jinak o velmi podobné případy, dospěl soud k závěru, že zadostiučinění pro žalobce nemělo překročit jednu třetinu zadostiučinění srovnávaného případu, a proto se za adekvátní jeví částka 50 000 Kč.

56. Druhý případ projednával Městský soud v Praze pod sp. zn. [spisová značka] ve věci [název soudu] sp. zn. [spisová značka] s odškodněním 100 000 Kč. Poškozený byl policistou, obviněn ze zneužití pravomoci s trestní sazbou 1 rok až 5 let po dobu 16 měsíců, poškozený byl v průběhu řízení třikrát zproštěn, dvakrát byly zprošťující rozsudky zrušeny odvolacím soudem. Průběh trestního stíhání poškozený vnímal velmi negativně. Poškozený byl postaven mimo službu s krácením poloviny platu. Pokles příjmu se projevil v rodinném hospodaření, poškozený si vypůjčoval od rodin a upustil od záměru pořídit si vlastní bydlení. Vnímal nepříznivé ohlasy okolí na malém městě, kde žijí, i proto, že poškozený byl policistou. Trestní stíhání se negativně projevilo na psychice žalobce, lékaře nenavštívil, partnerka mu byla oporou. Většina kolegů se jej zastávala, ale našli se i tací, kteří si domýšleli, že se činu dopustil. Poškozený pracoval u policie 10 let. Případ žalobce je srovnatelný tím, že oba obvinění byli aktivními policisty, a proto okolí vnímalo jejich obvinění skandálněji, oba vnímali nepříznivé ohlasy ze svého okolí. U obou se trestní stíhání projevilo negativně na psychice. Případ žalobce je závažnější jeho významnějším postavením u policie, u které působil delší dobu a mediální pozorností, které se případu žalobce dostalo. Případ žalobce je méně závažný povahou obvinění (nižší trestní sazba), příznivějším průběhem trestního stíhání, kdy újma poškozeného musela být umocněna opakovaným rušením zprošťujících rozsudků. Žalobce nebyl postaven mimo službu, nebyl mu proto omezen plat a nečelil finančním problémům, újma žalobce v tomto ohledu zůstala pouze v rovině nejistoty. Žalobce rovněž nebydlel na malém městě, neučinil v důsledku trestního stíhání zásadní životní rozhodnutí (odklad vlastního bydlení). Soud hodnotí případ žalobce jako méně závažný než srovnávaný případ. Povaha věci (středně), délka trestního stíhání (lehce) i následky v osobnosti (středně) byly u žalobce méně závažné. Oproti prvnímu srovnávanému případu, se u žalobce objevuje více znaků hovořící pro zvýšení zadostiučinění (kromě pozice u policie, i medializace a delším působením u policie, s čímž je spojena obava o výsluhy po skončení služby). Soud tak dospěl k závěru, že zadostiučinění pro žalobce by nemělo překročit polovinu zadostiučinění srovnávaného případu, a proto se za adekvátní jeví částka 50 000 Kč.

57. Třetí případ projednával Městský soud v Praze pod sp. zn. [spisová značka] ve věci [název soudu] sp. zn. [spisová značka] s odškodněním 25 000 Kč. Poškozený byl stíhán pro podvod s ohrožením trestní sazby 2 až 8 let po dobu 14 měsíců, o trestním stíhání se dozvěděla široká rodina poškozeného, na poškozeném byla rodina (manželka a tři děti) ekonomicky závislí, když spolu s obviněním čelil poškozený náhradě škody ve výši 1,5 milionu Kč. Poškozený trpěl depresemi a nejistotou ohledně zajištění rodiny. Poškozený byl bývalým policistou, bylo zohledněno, že poškození pověsti z důvodu jeho postavení bylo vnímáno okolím intenzivněji a skandálněji. Poškozený žil na menším městě. Případ žalobce je srovnatelný s případem poškozeného tím, že byli stíhání zhruba stejnou dobu, o trestním stíhání věděli jejich rodiny, oba čelili kromě trestního obvinění i finanční nejistotě a u obou sehrálo roli, že jsou či byli policisté. Případ žalobce je pak více závažný tím, že v době obvinění u policie aktivně sloužil na vysoké pozici, jeho trestní stíhání bylo medializováno a spojeno s profesním a rodinným životem. Méně závažný je případ žalobce tím, že nežil na menším městě, trestní sazba u jeho obvinění byla čtyřnásobně menší, netvrdil a neprokazoval, že by trpěl depresemi. Případ žalobce soud hodnotí jako více závažný s ohledem na jeho aktivní působení u policie na vysoké pozici a medializaci věci. Výraznější profesní zásahy na pověsti nemůže vyvážit ani skutečnost, že poškozený žil na menším městě a čelil těžšímu obvinění. Povaha věci byla u žalobce méně (středně) závažná, délka trestního stíhání je v zásadě srovnatelná, ale následky v osobnosti u žalobce lze označit za (výrazně) vážnější s ohledem na jeho význačné a aktivní působení u policie a s tím spojený profesní zásah. Ačkoliv žalobce trestní stíhání neprožíval depresivně, soud nepochybuje, že mu způsobilo stres, který jej v běžném životě negativně ovlivňoval. Deprese i stres jsou běžné a v tomto ohledu srovnatelné následky spojené s každým nezákonným trestním stíháním. Soud proto dospěl k závěru, že žalobci náleží vyšší zadostiučinění, avšak nejvýše dvojnásobek odškodnění srovnávaného případu, tedy částka 50 000 Kč. Soud zvolil tento případ z důvodu, aby vyvážil srovnávané případy předložené žalobcem, které lze všechny označit za závažnější. Žalobcem požadované zadostiučinění, které by přesahovalo více než dvojnásobně zadostiučinění srovnávaného případu, by již nebylo s ohledem na újmu poškozeného ve věci sp. zn. [spisová značka] přiměřené.

58. První tři případy soud hodnotí jako případy nejvíce srovnatelné s případem žalobce, které nesou nejvíce jednotících prvků a samy o sobě by stačily pro stanovení přiměřeného zadostiučinění pro žalobce.

59. Čtvrtý případ projednával Městský soud v Praze sp. zn. [spisová značka] ve věci Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. [spisová značka] s odškodněním 875 000 Kč. Poškozený obviněný pro podvod, následně pro porušení při správě cizího majetku s hrozícím trestem dva roky až 8 let, byl vysoce postavený důstojník armády s výhledem na další kariérní postup, který byl postaven mimo službu a pobíral polovinu platu. U poškozeného byl vážně narušen osobnostní i společenský život. Délka trestního stíhání 5 let a 10 měsíců byla zohledněna. Poškozený byl depresivní, odvrátili se od něho všichni v armádě a došlo k narušení rodinných vztahů, kdy trestní stíhání bylo jednou z více příčin rozpadu manželství. Poškozený neměl dostatek finančních prostředků, proto odprodal zahradní chatu a garáž. Soud přihlédl k tomu, že byla zlikvidována důstojnická kariéra poškozeného. Do doby trestního stíhání pozitivně hodnocen a požíval v armádě respekt. Poškozený žil v hluboké nejistotě, věc byla výrazně medializována. Poškozený se uzavřel do sebe a jeho příbuzní byli konfrontování se zprávami o probíhajícím trestním stíhání. Srovnávaný případ je po všech stránkách výrazně závažnější než případ žalobce. Délka trestního stíhání z mnohem závažnější trestné činnosti (čtyřnásobně vyšší trestní sazba) u žalobce trvala více než 5 x kratší dobu. Nezákonné trestní stíhání žalobci nezničilo kariéru, nebyl postaven mimo službu ani uvržen do finanční tísně, kdy by byl nucena rozprodávat svůj majetek. Veškeré zásahy u žalobce zůstaly v rovině nejistoty nikoli drtivé reality. Žalobci se nerozpadli společenské vztahy ani rodinný život. Případ je srovnatelný tím, že žalobce i poškození jako důstojníci čelili nezákonnému trestnímu stíhání a došlo u nich k zásahům do reputace i profesi včetně medializace, avšak srovnávané případy si nejsou podobné intenzitou těchto zásahů. Ve srovnání s devastací života poškozeného žalobci náleží pouze symbolické odškodnění, neboť zásahy do života žalobce, byť jistě nepříjemné a bolestivé, se ve srovnání s tímto případem zdají nepatrné, čemuž odpovídá zadostiučinění zhruba v rozsahu 5 % srovnávaného případu.

60. Pátý případ projednával Nejvyšší soud pod sp. zn. [spisová značka] ve věci Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. [spisová značka] s odškodněním 150 000 Kč. Poškozený byl stíhán pro porušení povinnosti při správě cizího majetku a zneužití pravomoci pro podvod po dobu necelých tří let. Poškozenému hrozil tret odnětí svobody nejvýše v sazbě tří let. Obvinění souviselo s funkcí starosty poškozeného. Soud vzal v potaz působení poškozeného ve veřejné funkci. Poškozenému se změnila nálada, byl podrážděný, trpěl nespavostí, oddělené spaní vyústilo v manželskou krizi po přechodnou dobu. Poškozený neměl radost ze života, na fotbale ho označovali za zloděje. Při rodinných setkáních ani členové rodiny nevěřili, že je nevinný, kvůli jeho trestnímu stíhání se názorově rozdělila i obec. Poškozený neměl zásadní problémy s pracovním zařazením. Trestní stíhání bylo medializováno, avšak s ohledem na menší velikost bydliště okolí poškozeného o trestním stíhání vědělo i bez medializace. Případ žalobce je srovnatelný tím, že oba poškození byli z důvodu své funkce pod dohledem veřejnosti, u obou lze proto shledat zvýšený zájem na dobrém renomé a pověsti. Oba případy byly medializovány. Případ žalobce je závažnější tím, že působil u policie a trestné činy policistů jsou vnímány více skandálně, dále trpěl nejistotou z postavení mimo službu a ztrátou výsluh. Případ žalobce je pak méně závažný tím, že nebydlel v malé obci, čelil méně závažnému obvinění, byl stíhán pro méně závažnou trestnou činnost a následky v osobnostní sféře i společenské sféře byly méně závažné. Soud hodnotí případ žalobce jako méně závažný než srovnávaný případ. Povaha věci (lehce), délka trestního stíhání (středně) i následky v osobnosti (výrazně), zejména v rodinném a společenském životě byly u žalobce méně závažné. Vzhledem k tomu, že všechny tři hlavní kritéria byly u žalobce méně závažné, i když se jinak jednalo o poškozené působící ve funkcích, u kterých lze seznat zájem na jejich bezúhonnosti a dobré reputaci, soud dospěl k závěru, že zadostiučinění žalobce by nemělo přesáhnout jednu třetinu srovnávaného zadostiučinění, tedy částku 50 000 Kč.

61. Šestý případ projednával Nejvyšší soud pod sp. zn. NS 30 Cdo [spisová značka] ve věci Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. [spisová značka]. Vzhledem k tomu, že vývoj této odškodňovací kauzy byl s ohledem na více rozhodnutí ve věci samé poměrně komplikovaný, vyšel soud při srovnání z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. [číslo jednací]. Poškozený byl sice odškodněn částkou 200 000 Kč, jak uváděl žalobce, toto odškodnění bylo poskytnuto za nezákonnou vazbu. Za samotné trestní stíhání byl poškozený odškodněn částkou 27 000 Kč. Nezákonné trestní stíhání mělo nezanedbatelný vliv na profesní postavení poškozeného (důstojník [příjmení]), bylo přerušeno řízení o vydání zbrojního průkazu, což mu komplikovalo uplatnění na trhu práce, došlo k narušení rodinných vazeb, o trestním stíhání se dozvědělo okolí žalobce, který byl masivně medializován, vztahy v rodině se zhoršily, když tato čelila nepříjemným dotazům okolí, soud dovodil i snížení reputace žalobce v bydlišti. Poškozenému hrozil pro podvod trest odnětí svobody v délce 3 let až 10 let a trestní stíhání mělo negativní vliv na psychický stav poškozeného. Jako adekvátní zadostiučinění za zahájení a vedení trestního stíhání byla shledána částka 27 000 Kč, kdy se soud přidržel výpočtu zadostiučinění za nepřiměřenou délku s argumentem, že není žádného logického důvodu nevyjít z výpočtu již judikaturou ustanoveného pro nepřiměřenou délku řízení, kdy poškozený byl stíhán zhruba 1 rok. Odvolací řízení bylo v dané věci zastaveno. Případ žalobce lze shledat srovnatelný délkou trestního stíhání, medializací i zásahem do profesního života. Povaha obvinění u poškozeného byla závažnější než u žalobce. Osobnostní následky soud shledává u žalobce jako méně závažné. Shora uvedené úvahy sice nebyly přezkoumány odvolacím soudem jako věcně správné a soud vyšel z paušální částky za rok trestního stíhání, což současná judikatura vyšších soudů kritizuje, avšak i tak lze s daným případem shledat podobnosti. Zadostiučinění pro žalobce, které zhruba dvojnásobně přesahuje zadostiučinění poškozeného v tomto případě lze označit za zadostiučinění slušné a dostatečné, vyšší zadostiučinění by nebylo ve vztahu k tomuto případu již přiměřené.

62. Sedmý případ projednával Nejvyšší soud pod sp. zn. [spisová značka] ve věci [název soudu] sp. zn. [spisová značka] s odškodněním 97 500 Kč. Poškozený byl stíhán pro obecné ohrožení se sazbou 1 rok až 5 let, byl bezúhonný a trpěl psychickou zátěží včetně psychického kašle. Nejistotu zvyšoval fakt, že poškozený se před trestním stíháním léčil s rakovinou. Srovnávaný případ soud hodnotí jako závažnější než případ žalobce s ohledem na povahu obvinění a specifické okolnosti zdravotního stavu poškozeného. Případ jinak nese velmi málo jednotících prvků už s ohledem i na jinou povahu trestné činnosti. Zadostiučinění, které se žalobci dostalo v rozsahu jedné poloviny srovnávaného případu, se jeví jako adekvátní s ohledem na profesní zásahy u žalobce.

63. Soud při jednání dne 12. 5. 2021 strany rovněž upozornil na případy citované v rozsudku Městského soudu v Praze č. j. [číslo jednací], odstavec 23 – 26 odůvodnění, které se týkají nezákonně stíhaných poškozených s odškodněním 50 000 Kč, 150 000 Kč, 80 000 Kč a 50 000 Kč. Poškození v těchto případech čelili závažnějším obviněním než žalobce. V případě [spisová značka] lze vyzdvihnout reálné obavy z trestu odnětí svobody a obavy o budoucnost rodiny. V případu [spisová značka] lze vyzdvihnout vysokou trestní sazbu 10 až 15 let a nepravomocné uložení trestu odnětí svobody v délce 6 let, v případě [spisová značka] zajištění majetku a negativní dopad na sociální vazby poškozeného a v případu [spisová značka] útlum podnikání poškozeného. Případ žalobce dosahuje intenzity těchto odškodnění význačným postavením žalobce u policie a veřejnou známostí případu, když je s tím spojený již citelnější zásah do profesní pověsti žalobce. Zadostiučinění ve výši 50 000 Kč lze shledat jako adekvátní i v porovnání s případy citovanými v odůvodnění rozsudku [název soudu] č. j. [číslo jednací]. Vzhledem k tomu, že soud má za to, že předchozí srovnání stačila pro stanovení přiměřeného zadostiučinění, soud již tyto další případy postihl jen v hlavních rysech (závažnější povaha obvinění a specifické následky v osobnostní sféře).

64. Pokud jde o Stanovisko žalované ze dne 19. 9. 2014 ve věci poškozeného [titul]. [jméno] [příjmení] se zadostiučiněním 600 000 Kč, soud uvádí, že tímto stanoviskem není vázán, neboť z povahy věci nemohlo být předmětem úvah soudu o adekvátnosti dobrovolného plnění. Z výše uvedené judikatury rovněž plyne závěr, že stanovení paušálních částek za trvání trestního stíhání (roky, měsíce či dny) není aktuální judikaturou považováno za přiléhavé (viz např. Městský soud v Praze sp. zn. 39 Co 78/2020). Lze poznamenat, že poškozený [titul]. [jméno] [příjmení] byl v hierarchii policie postaven výše než žalobce a oba případy byly medializovány, k čemuž žalovaná u žalobce oproti poškozenému [příjmení] nepřihlédla.

65. Soud dává za pravdu žalované, že žalobce svůj případ srovnával s případy závažnějšími, nemá však za to, že by případy byly natolik odlišné, že by ke srovnání nebyly způsobilé. Nižší závažnost žalobce v porovnání se srovnávací judikaturou našla odraz právě v nižší výši přiznaného zadostiučinění. Žalobce správně poukázal na objektivnost nemajetkové újmy, tedy zda jsou tu důvody pro to, aby se konkrétní osoba mohla cítit poškozenou, že sám žalobce trestní stíhání pociťoval úkorně je patrné i z trestního spisu, kdy žalobce na dehonestaci způsobenou trestním stíháním upozorňoval i v rámci trestního stíhání.

66. Soud s ohledem na veškeré okolnosti případu soud shledal za dostatečné zadostiučinění ve výši 50 000 Kč. Soud považuje zadostiučinění za slušné i s ohledem na úctu státu k soukromému životu žalobce (viz nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 4293/18). Žalovaná žalobci poskytla morální satisfakci (omluvu) a částku 30 000 Kč, proto soud žalobci přiznal zbývajících 20 000 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení. Nárok byl u žalované uplatněn dne 7. 7. 2020, proto se žalovaná ocitla v prodlení uplynutím 6 měsíců po předběžném uplatnění nároku dle § 15 odst. 2 OdpŠk dne 8. 1. 2021. Žalobci tak náleží dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. úrok z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 20 000 Kč od 8. 1. 2021 do zaplacení a z částky 30 000 Kč od 8. 1. 2021 do 15. 2. 2021, kdy došlo k částečné úhradě, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.

67. Zbývající zadostiučinění včetně požadovaného příslušenství za nezákonné trestní stíhání soud jako nedůvodné zamítl, jak je uvedeno ve výroku IV. rozsudku.

68. Pokud jde o náhradu škody spočívající v nákladech obhajoby, soud uvádí následující.

69. Žalovaná uhradila žalobci částku 27 406,50 Kč až dne 15. 2. 2021. Nárok byl u žalované uplatněn dne 7. 7. 2020, proto se žalovaná ocitla v prodlení uplynutím 6 měsíců po předběžném uplatnění dle § 15 odst. 2 OdpŠk dne od 8. 1. 2021 do 15. 2. 2021. Žalobci tak náleží dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. požadovaný úrok z prodlení ve výši 8,25% ročně z této částky od 8. 1. 2021 do 15. 2. 2021, jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku.

70. Zbývající další polovina odměny za stížnost proti zahájení trestního stíhání není podle § 31 odst. 1,3 OdpŠk důvodná, neboť obhájce žalobce za stížnost účtoval odměnu za plný úkon advokátní služby, ačkoliv takto účtovaná výše odměny neodpovídá ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně, kterým je v daném případě § 11 odst. 2 písm. d), odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (viz usnesení Vrchního soudu v Olomouci 3 To 161/2016, R 24/2008 tr). Z výše uvedeného důvodu soud zbývající náhradu škody včetně zákonného úroku z prodlení zamítl, jak je uvedeno ve výroku V. rozsudku.

71. Vzhledem k obsáhlé argumentaci účastníků soud pro úplnost dodává, že soud v odůvodnění rozsudku nerozvádí ty dílčí argumenty účastníků, které jsou pro rozhodnutí ve věci nepodstatné a na rozhodnutí ve věci by ničeho neměnily. Účastníky citovaná judikatura není s výše uvedeným v rozporu (viz např. III. ÚS 989/08, odst. 68).

VII. Náklady řízení

72. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1, 3 o. s. ř., neboť žalobce byl v řízení převážně úspěšný. Nemajetková újma se podle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. započítává na náklady částkou 50 000 Kč (NS sp. zn. 30 Cdo 3378/2013). Plnění záviselo na úvaze soudu a i dobrovolné plnění žalovaná žalobci poskytla již po podání žaloby v době, kdy byla v prodlení, a proto jde částečné zastavení řízení k tíži žalované. Žalobce byl úspěšný co do částky 77 406,50 Kč (50 000 + 27 406,50) a neúspěšný pouze v nepatrné části s částkou 907,50 Kč. Žalobci proto náleží plná náhrada nákladů. Náklady žalobce jsou představovány soudním poplatkem (8a Sazebníku za 2 nároky) ve výši 4 000 Kč a náklady právního zastoupení.

73. Odměnu advokáta soud určil podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen„ AT“). Advokát učinil následující úkony právní služby při tarifní hodnotě sporu 78 314 Kč podle § 8 odst. 1 AT ve spojení § 9 odst. 4 písm. a) AT: převzetí zastoupení, podání žaloby, částečné zpětvzetí žaloby, to vše po 4 260 Kč za úkon podle § 7 odst. 5 AT za užití § 11 odst. 1 písm. a), d) AT. Advokát při tarifní hodnotě sporu 50 907,50 Kč se ve věci vyjádřil dne 29. 3. 2021 a účastnil se jednání před soudem dne 12. 5. 2021, obojí s odměnou 3 140 Kč za úkon podle § 7 odst. 5 AT za užití § 11 odst. 1 písm. d) a g) AT. Za předběžné uplatnění žaloby či předžalobní upomínku náhrada nákladů nepřísluší (§ 31 odst. 4 OdpŠk, shodně Vojtek, P., Bičák, V. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, str. 280 či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1728/2011). Aplikaci ustanovení § 11 odst. 1 písm. d) AT přímo vylučuje speciální úprava § 31 odst. 4 OdpŠk. Součástí nákladů je i paušální náhrada 5 x 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT. Advokát je plátcem 21 % DPH, o kterou se odměna advokáta zvyšuje.

74. Celkem náklady žalobce činí 28 878 Kč (4 000 + 1,21 x (3 x 4 260 + 2 x 3 140 + 5 x 300)).

75. Jejich zaplacení uložil soud neúspěšné žalované zaplatit k rukám zástupce žalobce dle § 149 odst. 1 o. s. ř., jak je uvedeno ve výroku VI. rozsudku.

76. Delší lhůta plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. odpovídá podmínkám čerpání prostředků ze státního rozpočtu, žalovaná o tuto lhůtu požádala a žalobce toto nijak nepoškozuje.

77. V daném případě není odvolání přípustné do výroků III a V. rozsudku, neboť soud rozhodoval o samostatném nároku nepřevyšující 10 000 Kč. Soud pak připomíná, že dne 30. 9. 2017 došlo k novelizaci § 202 odst. 2 o. s. ř., které nově přípustnost odvolání zkoumá ve vztahu ke každému z nároků samostatně bez ohledu, že byly uplatněny v jednom řízení a že součet výše plnění ze všech těchto samostatných nároků přesahuje 10 000 Kč.

Poučení