22 C 60/2024 - 91

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Karolínou Machkovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] za níž [Jméno žalované] sídlem [Adresa žalované] o zaplacení 1 869 689,18 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba s návrhem, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 1 869 689,18 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 669 730 Kč od 14. 12. 2022 do zaplacení se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se návrhem doručeným soudu dne 15. 10. 2024 domáhal po žalované shora uvedené částky sestávající z náhrady škody způsobené nezákonným rozhodnutím ve výši 1 349 730 Kč, a zadostiučinění nemajetkové újmy ve výši 320 000 Kč za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení vedeného Obvodním soudem pro Prahu 10 pod sp. zn. [Anonymizováno] (dále jen „posuzované řízení“).

2. Ke škodě ve výši 1 349 730 Kč uvedl, že ta představuje náklady řízení, které byl žalobce povinen v rámci posuzovaného řízení zaplatit za právní zastoupení, ačkoliv nezákonná rozhodnutí byla nakonec zrušena. Dále se žalobce domáhá částky 199 959,18 Kč spočívající v úroku z prodlení z nevrácené kupní ceny pozemků. Žalobce se svými nároky předběžně obrátil na žalovanou dne 13. 12. 2022, přičemž žalovaná stanoviskem ze dne 13. 5. 2024 sdělila žalobci, že nárok nemá za důvodný. K náhradě škody ve výši 1 349 730 Kč uvedla, že na takový má žalobce nárok pouze v případě, že neměl možnost tuto náhradu požadovat v průběhu soudního řízení. S tímto žalobce nesouhlasí. Žalobce specifikoval jednotlivé úkony právní služby, které byl nucen uhradit v rámci posuzovaného řízení. Tyto náklady byl nucen vynaložit i přestože usnesením Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2021 byly rozsudky vydané v posuzovaném řízení zrušeny a následně soudy žalobu bez dalšího zamítly. Uvedl, že rozhodnutí vydaná v rámci posuzovaného řízení byla nezákonná a stát je povinen jej odškodnit. Nárok na odškodnění má i v případě, že soud rozhodl o náhradě nákladů řízení tak, že žádné ze stran tuto náhradu nepřizná. Co se týká zadostiučinění za nemajetkovou újmu za nepřiměřenou délku posuzovaného řízení uvedl, že s žalovanou nesouhlasí, pokud tvrdí, že část nároku je promlčena a ve zbylém rozsahu je jeho žádost nedůvodná. Žalobce má za to, že skutečnost, že stát v posuzovaném řízení rozhodl až po šestnácti letech, a navíc žalovaná o jeho nároku rozhodla po 16 měsících, přestože dle zákona má lhůtu 6 měsíců, je námitka promlčení odporující dobrým mravům a byla vznesena s přímým úmyslem žalobce poškodit. Ke škodě ve výši 199 959,18 Kč žalobce uvedl, že částka je tvořena úrokem z prodlení z nevrácené kupní ceny nemovitostí, tj. z částky 2 165 730 Kč za období 29. 4. 2019 – 31. 3. 2020 ve výši 10 % ročně. Žalobce měl nárok na vrácení kupní ceny a je nepochybné, že s finančními prostředky nemohl disponovat. Žalobce rovněž požaduje zákonný úrok z prodlení z částky 1 669 730 Kč (1 349 730 Kč + 320 000 Kč) od 14. 12. 2022 do zaplacení.

3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhla zamítnutí žaloby. Nesporovala skutečnost, že u ní žalobce předběžně uplatnil dne 13. 12. 2022 nárok na poskytnutí škody a zadostiučinění nemajetkové újmy ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen „OdpŠk“). Předně uvedla, že žalobce se u žalované domáhal nároku ve výši 1 396 730 Kč, avšak v rámci soudního sporu se domáhá nároku nižšího. K nároku na náhradu škody spočívající v nákladech řízení uvedla, že žalobce by na tento měl nárok pouze v případě, kdy tuto náhradu nákladů nemohl požadovat v řízení nalézacím. Žalobce tuto možnost zjevně měl a možnost uplatnit náklady zde existovala, byť soud na základě § 150 o.s.ř. rozhodl o tom, že žalobci ani jinému účastníkovi náklady řízení nepřiznal. Ustanovení § 31 odst. 2 OdpŠk míří na situace, kdy poškozený neměl vůbec možnost domáhat se náhrady nákladů řízení podle procesních předpisů, nikoliv na situace, kdy nebyla soudem tato náhrada přiznána. K žádosti o zadostiučinění nemajetkové újmy způsobené žalobci nepřiměřeně dlouhým řízení uvedla, že oproti posouzení předběžného nároku žalobce se situace změnila a žalovaná vyslovila námitku promlčení tohoto nároku. Ve stručnosti odůvodnila svůj závěr o nedůvodnosti nároku, ke kterému se vyjadřoval žalobce ve svém žalobě, přičemž uvedla, že žaloba byla podána dne 25. 4. 2006 a řízení pravomocně skončilo dne 21. 6. 2022, přičemž ještě proběhlo dovolací řízení, které skončilo dne 18. 1. 2023. Usnesením ze dne 23. 4. 2008, které nabylo právní moci dne 5. 2. 2 009, bylo rozhodnuto, že na místo žalobce v řízení vystupuje jiný účastník. Tímto dnem tak účastenství žalobce skončilo. Následně se na jaře 2012 žalobce stal vedlejším účastníkem, přičemž ke dni 31. 5. 2014 bylo rozhodnuto o tom, že je opět v pozici žalovaného. Dle judikatury vedlejší účastník nemá nárok na přiměřené zadostiučinění nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení. S ohledem na uvedené tak je nárok za období 25. 4. 2006 - 5.2.2009 promlčený, následně není důvodný, kdy byl žalobce v pozici vedlejšího účastníka a připadá v úvahu posouzení části řízení tj. 1. 6. 2014 – 21. 6. 2022. S ohledem na složitost věci, kdy odvolací soud poukazoval na skutečnost, že jde o spor, jehož výsledek závisel na posouzení dosud neřešené právní otázky, a s ohledem na rozhodování o změnách účastenství, žalovaná považuje tuto část posuzovaného řízení za přiměřenou. Nicméně žalovaná poukázala na to, že nárok je celkově promlčený, neboť řízení bylo skončeno pravomocně dne 21. 6. 2022, žalobce svůj nárok uplatnil u žalované dne 13. 12. 2022, a dne 21. 6. 2023 tak byl nárok žalobce promlčen. Nejpozději dne 18. 1. 2024, pokud se přihlédne k dovolacímu řízení, které pravomocně skončilo dne 18. 1. 2023. K nároku žalobce na náhradu škody ve výši 199 959,18 Kč žalovaná uvedla, že nepředstavuje škodu ve smyslu občanského zákoníku. Navíc i tento nárok je dle žalované promlčený, neboť žalobce požaduje škodu za období končící dne 31. 3. 2020, žaloba byla podána až dne 15. 10. 2024, pročež nárok je promlčený. S ohledem na shora uvedené žalovaná navrhla žalobu v celém rozsahu zamítnout.

4. Žalobce ve své replice zopakoval, že nárok na náhradu škody spočívající v obhajném je po právu, neboť škoda mu vznikla v důsledku nezákonného rozhodnutí. K námitce promlčení požadavku na zaplacení úroků z prodlení z kupní ceny uvedl, že dopisem ze dne 13. 12. 2022 určuje počátek splatnosti nároku žalobce na úhradu úroků z prodlení z kupní ceny pozemků. Žalobce s těmito finančními prostředky stále nemůže disponovat. Zopakoval, že námitka promlčení je v rozporu s dobrými mravy. Žalovaná jeho nárok ve lhůtě 6 měsíců neprojednala, navíc žalobce opakovaně ubezpečovala, že nárok bude vyřízen co nejdříve. Žalobce dále uvedl, že na stát jsou kladeny obecně vyšší požadavky než na běžné účastníky řízení. Rozhodnutí dovolacího soudu v posuzovaném řízení bylo žalobci doručeno dne 6. 2. 2023, kdy žalobce získal jistotu o nezákonném postupu žalované. Žaloba byla podána dne 15. 10. 2024 proto jeho nárok na náhradu škody spočívající v úrocích z prodlení není promlčený.

5. Mezi účastníku nebylo sporu, že se žalobce se svými nároky předběžně obrátil na žalovanou dne 13. 12. 2022, přičemž žalovaná nárokům žalobce nevyhověla, což žalobci sdělila svým stanoviskem ze dne 13. 5. 2024.

6. Z důkazů provedených v řízení soud zjistil následující skutečnosti.

7. Soud provedl k důkazu spis Obvodního soudu pro Prahu 10 vedený pod sp. zn. [Anonymizováno] kterého zjistil následující skutečnosti. Žalobou doručenou dne 25. 4. 2006 Obvodnímu soudu pro Prahu 10 se domáhal žalobce: [adresa] po žalovaném 1) [Jméno žalobce] (v naší věci žalobce) a žalované 2) [právnická osoba] určení neplatnosti kupní smlouvy na pozemek, eventuálně určení vlastnického práva k pozemku. Žalovaný 1) se k žalobě vyjádřil dne 6. 4. 2007. Současně přiložil plnou moc pro zastupování [tituly před jménem] [jméno FO]. Usnesením ze dne 23. 4. 2008, č.j. [Anonymizováno] Soud připustil, aby na místo 1) žalovaného vstoupila do řízení společnost [Anonymizováno] nabylo právní moci dne 5. 2. 2009. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 21. 1. 2009, č.j. [Anonymizováno], které nabylo právní moci dne 5. 2. 2009, bylo usnesení soudu prvního stupně ze dne 23. 4. 2008 potvrzeno. Usnesením ze dne 9. 2. 2010, č.j. [Anonymizováno], Obvodní soud pro [adresa] nepřipustil přistoupení [Jméno žalobce] jako vedlejšího účastníka na straně žalované. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 27. 4. 2010. Usnesením ze dne 14. 4. 2010, č.j. [Anonymizováno], Městský soud v Praze potvrdil usnesení soudu prvního stupně ze dne 9. 2. 2010. Usnesení MS nabylo právní moci 27. 4. 2010. Obvodní soud pro Prahu 10 usnesením ze dne 7. 2. 2012, č.j. [Anonymizováno] které nabylo právní moci dne 2. 3. 2012, rozhodl o tom, že se připouští vstup [Jméno žalobce] do řízení jako vedlejšího účastníka na straně 1) žalované. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 16. 3. 2012, č.j.[Anonymizováno][Anonymizováno] [Anonymizováno], které nabylo právní moci dne 11. 4. 2012, soud rozhodl o tom, že vstup hlavního města Prahy do řízení jako vedlejšího účastníka na straně žalobkyně se připouští. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 27. 2. 2012, č.j. [Anonymizováno], soud rozhodl o tom, že se určuje Česká republika jako vlastník zde uvedeného pozemku, že žalovaný 2) je povinen do tří dnů od právní moci rozsudku vyzvat všechny zájemce o koupi pozemku, bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 15. 11. 2012, č.j. [Anonymizováno], soud rozhodl o tom, že se usnesení soudu prvního stupně ze dne 16. 3. 2012 potvrzuje. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 1. 2013, č.j. [Anonymizováno] rozhodl o tom, že rozsudek soudu prvního stupně ze dne 27. 2. 2012, č.j. [Anonymizováno], se ruší a věc se vrací tomuto soudu dalšímu řízení. Usnesení nabylo právní moci dne 30. 1. 2013. Dne 24. 3. 2014 byla založena plná moc pro [tituly před jménem] [jméno FO], který zastupuje [Jméno žalobce]. Usnesením ze dne 12. 5. 2014, č.j. [Anonymizováno], Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl o tom, že namísto žalované 1) spol. [Anonymizováno]. vstupuje do řízení [Jméno žalobce] dle § 107a o.s.ř. Usnesení nabylo právní moci 31. 5. 2014. Dne 26. 2. 2015 bylo soudu sděleno, že došlo k ukončení zastupování [tituly před jménem] [jméno FO]. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 30. 1. 2015, č.j. [Anonymizováno], který nabyl právní moci dne 11. 12. 2015 a 15. 12. 2015, bylo rozhodnuto o tom, že se určuje, že Česká republika je vlastníkem za uvedeného pozemku, žalovaný 2) je povinen do 30 dnů od právní moci rozsudku vyzvat všechny zájemce o koupi zde uvedeného pozemku, dále bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Dne 23. 4. 2015 byla do spisu založena plná moc pro [tituly před jménem] [jméno FO]. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 3. 11. 2015, č.j. [Anonymizováno], rozhodl o tom, že se odvolání částečně odmítá a rozsudek soudu prvního stupně ze dne 30. 1. 2015 se ve výroku pod bodem I a II potvrzuje, dále byl rozsudek částečně změněn a bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Rozsudek nabyl právní moci dne 11. 12. 2015. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2021, č.j. [Anonymizováno] které nabylo právní moci dne 7. 3. 2021, byla vykonatelnost rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 11. 2015 odložena do právní moci rozhodnutí o dovolání podaných ve věci, dále byl návrh na odklad vykonatelnosti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 11. 2015 částečně zamítnut. Rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2021, č.j. [Anonymizováno], který nabyl právní moci dne 3. 6. 2021, bylo řízení o dovolání v části zastaveno, v části odmítnuto, v části byl rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 3. 11. 2015 ve výrocích II – VI a rozsudek Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 30. 1. 2015 zrušen a vrácen Obvodnímu soudu pro Prahu 10 k dalšímu řízení. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 7. 9. 2021, č.j. [Anonymizováno] [Anonymizováno] nabyl právní moci 21. 6. 2022, byla žaloba zamítnuta, dále bylo rozhodnuto o tom, že žalobkyně a vedlejší účastník na straně žalobkyně jsou povinny společně a nerozdílně uhradit žalovanému 1) náhradu nákladů řízení v částce 1 238 330 Kč rovným dílem, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalovaného 1), dále žalobkyně a vedlejší účastník na straně žalobkyně jsou povinny společně a nerozdílně uhradit žalovanému 2) náhradu nákladů řízení v části 9 000 Kč rovným dílem, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 24. 5. 2022, č.j. [Anonymizováno], který nabyl právní moci 21. 6. 2022 bylo rozhodnuto o tom, že rozsudek soudu prvního stupně ze dne 7. 9. 2021 se ve výroku I o věci samé potvrzuje, ve výroku II a III se rozsudek soudu prvního stupně mění, takže se žalovanému 1) a žalované 2) náhrada nákladů řízení nepřiznává a výrokem III bylo rozhodnuto, že se žalovanému 1) a žalované 2) nepřiznává náhrada nákladů odvolacího řízení. Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že soud o nákladech řízení rozhodl pro uplatnění § 150 o.s.ř., a to s ohledem na povahu a okolnosti projednávaného sporu, pro které byla žaloba v konečném důsledku zamítnuta, neboť výsledek předmětného sporu závisel čistě na právním posouzení otázky, zda se ohledně nabídkového řízení vyhlášeného fondem dne 24. 2. 2003 jednalo o tzv. nedokončený případ ve smyslu článku II. přechodných ustanovení zákona č. 253/2003 Sb., či nikoliv. Tato otázka byla Nejvyšším soudem řešena poprvé. Rozhodnutí záviselo čistě na výkladu právního ustanovení, respektive právním ustanovení použitém pojmu „rozpracovaný případ“. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2023, č.j. [Anonymizováno], které nabylo právní moci dne 6. 2. 2023, bylo rozhodnuto o dovolání žalobkyně a žalovaného 1) a o nákladech řízení. Usnesení bylo žalobci doručeno do datové schránky dne 6. 2. 2023. Dále ze záznamu z kanceláře, dle zjištění na webu ČAK byla právní zástupkyně [tituly před jménem] [jméno FO] vyškrtnuta ze seznamu ČAK, a proto na pokyn soudce bylo usnesení Nejvyššího soudu zasláno žalovanému [Jméno žalobce] do datové schránky.

8. Z žádosti žalobce ze dne 13. 12. 2022 vč. doručenky, z odpovědi žalované ze dne 13. 5. 2024 vč doručenky, a z písemné urgence ze dne 8. 12. 2023 vč. doručenky soud zjistil, že se žalobce předběžně obrátil se svými nároky na žalovanou dne 13. 12. 2022, přičemž se domáhal náhrady škody ve výši 1 394 730 Kč představující náhradu nákladů právního zastoupení, dále náhrady nemajetkové újmy ve výši 320 000 Kč způsobenou žalobci nepřiměřenou délkou posuzovaného řízení, a dále náhrady škody ve výši 199 959,18 Kč představující nárok na náhradu úroku z prodlení z nevrácené kupní ceny nemovitosti. Žalobce urgoval žalovanou o vyřízení jeho žádosti na náhradu škody ze dne 13. 12. 2022. Žalovaná žádost žalobce ze dne 13. 1.2 2022 vyřídila stanoviskem ze dne 13. 5. 2024. Nároku žalobce na náhradu škody představujíc náklady právního zastoupení žalovaná nevyhověla, neboť byl posouzen jako nedůvodný. K nároku na náhradu úroku z prodlení žalovaná uvedla, že se nejedná o škodu ve smyslu občanského zákoníku, pročež nároku nevyhověla. Co se týká nároku na náhradu nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky řízení, žalovaná neshledala odpovědnostní titul, pročež ani v tomuto nároku nevyhověla.

9. Z vyjádření ze dne 11. 10. 2023 včetně doručenky, vyjádření ze dne 5. 1. 2024 včetně doručenky, žádosti o součinnost ze dne 27. 2. 2024, vyjádření ze dne 8. 3. 2024 a odpovědi na dopis ze dne 5. 10. 2023 soud dále zjistil, že žalobce byl vyzýván Státním pozemkovým úřadem k úhradě dlužné částky, přičemž žalobce žádal o odložení požadavku úhrady dlužné částky do vyřízení požadavku žalobce na náhradu škody u žalované, návrhu žalobce bylo nejdříve vyhověno a požadavek byl odložen do 31. 12. 2023, následně do 29. 2. 2024. Následné žádosti žalobce ze dne 27. 2. 2024 již [právnická osoba] nevyhověl.

10. Soud neprovedl zbývající navržené důkazy, konkrétně rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10, rozhodnutí Nejvyššího soudu a Městského soudu a doručenku k podání z března 2025, a to pro nadbytečnost, neboť tyto důkazy byly součástí přílohového spisu, který byl již proveden k důkazu.

11. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:

12. Podle § 1 odst. 1 zák. o OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

13. Podle § 5 zák. o OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

14. Podle § 7 odst. 1 zák. o OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

15. Podle § 8 odst. 1 zák. o OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

16. Podle § 13 odst. 1 věty první zák. o OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Podle odstavce 2 ustanovení má právo na náhradu škody ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

17. Podle § 14 odst. 3 zák. o OdpŠk uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

18. Podle § 15 odst. 2 zák. o OdpŠk domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

19. Podle § 31 odst. 1 OdpŠk náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Podle odstavce 2 ustanovení náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. Podle odstavce 3 ustanovení náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně.

20. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk platí, že bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odstavce 2 ustanovení platí, že zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odstavce 3 ustanovení platí, že v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

21. Podle § 32 odst. 1 OdpŠk, se nárok na náhradu škody podle tohoto zákona promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí. Dle odstavce 3 se nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

22. Podle § 35 odst. 1 OdpŠk promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.

23. Podle § 629 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), promlčecí lhůta trvá tři roky.

24. Podle § 619 odst. 1 o. z., jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé.

25. Nejdříve se soud zabýval nárokem žalobce na náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou posuzovaného řízení (320 000 Kč), přičemž z důvodu procesní ekonomie soud předně posuzoval námitku promlčení vznesenou žalovanou ve vztahu k těmto nárokům.

26. Podle § 32 odst. 3 OdpŠk se nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě. V posuzovaném případě bylo řízení ve vztahu k žalobci pravomocně skončeno dne 6. 2. 2023, kdy bylo žalobci doručeno rozhodnutí dovolacího soudu, a od tohoto data je nutné počítat subjektivní promlčecí lhůtu, neboť tohoto dne se žalobce dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, která mu byla způsobena nepřiměřenou délkou řízení. Subjektivní promlčecí lhůta k uplatnění nároku počala fakticky běžet následující den. Žalobce předběžně uplatnil svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy u žalované dne 13. 12. 2022. K uplatnění nároku u žalované došlo včas, pročež došlo ke stavení promlčecí lhůty ve smyslu § 35 odst. 1 zákona po dobu zákonné šestiměsíční lhůty pro předběžné projednání nároku. Po uplynutí této doby opět začala běžet promlčecí lhůta a marně uplynula uplynutím dne 6. 2. 2024. Žalobce podal žalobu na soud až dne 15. 10. 2024, tedy po marném uplynutí promlčecí lhůty a jeho nárok je tak promlčen.

27. Soud se dále zabýval tím, zda vznesená námitka promlčení není v rozporu s dobrými mravy, jak namítal žalobce, přičemž soud předně odkazuje na závěry uvedené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2011, č. j. 30 Cdo 4112/2010: „Uplatnění promlčecí námitky by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1839/2000, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 59/2004, a též v časopise Právní rozhledy č. 12/2002; a dále rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 5. 12. 2002, sp. zn. 21 Cdo 486/2002; ze dne 28. 11. 2001, sp. zn. 25 Cdo 2905/99; ze dne 30. 5. 2001, sp. zn. 33 Cdo 1864/2000; ze dne 21. 4. 1999, sp. zn. 25 Cdo 484/99; ze dne 28. 6. 2000, sp. zn. 21 Cdo 992/1999; tato i níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti dostupná na jeho webových stránkách www.nsoud.cz). Je přitom nutno zdůraznit, že tyto okolnosti by musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2001, sp. zn. 25 Cdo 2905/99).“ Je zjevné, že v posuzovaném případě zavinil uplynutí promlčecí lhůty žalobce, kterému nic nebránilo v tom, aby se se svým nárokem na náhradu nemajetkové újmy obrátil žalobou na soud hned po uplynutí zákonné šestiměsíční lhůty k předběžnému projednání nároků. Žalobce přitom podal žalobu až pět měsíců po vyřízení žádosti žalovanou. Soud neshledal, že by v případě žalobce byly naplněny natolik výjimečné okolnosti, které by odůvodňovaly zásah do právní jistoty v podobě institutu promlčení. Zmeškání promlčecí lhůty taktéž nelze přičíst k tíži žalované, která svým jednáním nikterak nebránila žalobci v uplatnění nároku. Přestože žalovaná ubezpečovala žalobce o tom, že jeho nárok v určité lhůtě vyřídí, jak uvádí sám žalobce, bylo právě a jen na žalobci, aby svůj nárok včas uplatnil u soudu. Žalovaná neinformovala žalobce o průběhu vyřizování jeho žádosti účelově, aby snad žalobce vyčkával s podáním žaloby, nýbrž pouze reagovala na urgence ze strany žalobce. Nadto předpokladem pro podání žaloby dle odpovědnostního zákona je předběžné uplatnění nároku u žalované, nikoli vyřízení předběžného uplatnění, pročež není nutné vyčkávat rozhodnutí žalované. Z tohoto důvodu proto neobstojí ani námitka žalobce, že v této věci jednal se [Anonymizováno] a snažil se o započtení pohledávek. Soud zdůrazňuje, že promlčení je legitimním a zákonem předvídaným institutem, chránícím právní jistotu a odrážejícím soukromoprávní princip vigilantibus iura scripta sunt. S ohledem na vše shora uvedené soud uzavírá, že žalovaná uplatnila námitku promlčení v souladu se zákonem, jakož i v souladu s podstatou institutu promlčení, kterou je jistota v právních vztazích, pročež soud dospěl k závěru, že námitka promlčení není v rozporu s dobrými mravy a marné uplynutí promlčecí lhůty zavinil svým jednáním, res. nejednáním, žalobce.

28. Nárok žalobce na náhradu nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky posuzovaného řízení uplatněný žalobou je tak promlčen, a soud proto z tohoto důvodu zamítl žalobu co do částky 320 000 Kč za nepřiměřenou délku řízení.

29. Soud dále posuzoval nárok žalobce na náhradu škody představující náhradu nákladů řízení ve výši 1 349 730 Kč.

30. Dle názoru soudu, k vypořádání náhrady nákladů právního zastoupení účastníků slouží primárně samo řízení, v němž tyto náklady účastníkům vznikly, tj. v tomto případě posuzované řízení. Pouhý neúspěch účastníka v otázce nákladů řízení nemůže založit takovému neúspěšnému účastníku právo požadovat jím zaplacené náklady řízení na státu z titulu škody. Soud souhlasí s žalovanou, že uplatnění nároku na náhradu nákladů řízení dle OdpŠk je namístě pouze tehdy, pokud dané řízení (v němž účastníkovi vznikly tyto náklady) s procesním vypořádáním takového nároku nepočítá (§ 31 odst. 2 OdpŠk). V posuzovaném nalézacím řízení žalobce požadoval náhradu nákladů řízení a o nákladech řízení bylo rovněž pravomocně rozhodnuto. K tomu soud dále odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2011, sp. zn. 25 Cdo 3178/2009, dle kterého: „Nárok na náhradu nákladů řízení má základ v procesním právu a vzniká teprve na základě pravomocného rozhodnutí soudu, které má v tomto směru konstitutivní povahu; výrok o náhradě nákladů řízení je zpravidla závislý na rozhodnutí ve věci samé a je výrazem procesního vypořádání vztahu účastníků řízení ohledně jimi vynaložených nákladů. Povinnost hradit náklady řízení vzniká pouze rozhodnutím soudu, aniž by bylo možno se vedle toho náhrady domáhat z titulu odpovědnosti za škodu.“ Shodný závěr dovodil Nejvyšší soud rovněž v rozsudku ze dne 28. 1. 2009, sp. zn. 25 Cdo 2928/2006, kde uvedl: „Umožňuje-li procesní předpis náhradu nákladů řízení, avšak příslušný orgán státu v řízení účastníkům tuto náhradu nepřiznal, nemůže se neúspěšný účastník domáhat náhrady nákladů takového řízení občanskoprávní žalobou proti státu.“ 31. S ohledem na shora uvedené je zjevné, že nároku žalobce na náhradu škody představující náhradu nákladů posuzovaného řízení nemůže být vyhověno, a to právě z toho důvodu, že žalobce měl v posuzovaném případě možnost uplatnit své náklady řízení. Skutečnost, že k vypořádání nákladů posuzovaného řízení došlo dle § 150 o. s. ř. a na základě rozhodnutí soudu žalobci nebyla náhrada nákladů řízení přiznána, nezakládá odpovědnost státu za způsobenou škodu, neboť o nároku žalobce již bylo pravomocně rozhodnuto a soud není oprávněn do tohoto rozhodnutí jakkoli zasahovat. Ustanovení § 31 OdpŠk nemá sloužit jako další rozhodovací stupeň o nákladech posuzovaných řízení pro neúspěšného účastníka, ale uplatňuje se pouze v případech, kdy poškozený neměl vůbec možnost se nákladů řízení domáhat, případně k přiznání nákladů řízení nedošlo z důvodu nesprávného úředního postupu orgánu státu.

32. Na základě shora uvedeného soud uzavřel že nárok žalobce na náhradu škody ve výši 1 349 730 Kč představující náhradu nákladů řízení není důvodný.

33. Soud neshledal důvodný ani nárok žalobce na náhradu škody představující úrok z prodlení z nevrácené kupní ceny pozemků za období od 29. 4. 2019 do 31. 3. 2020 ve výši 199 959,18 Kč. Soud se při posouzení nároku z procesní ekonomie nejdříve zabýval vznesenou námitkou promlčení ze strany žalované.

34. Žalovaný nárok žalobce představuje úrok z prodlení z nevrácené kupní ceny nemovitosti za období od 29. 4. 2019 do 31. 3. 2020. Soud nárok proto neposoudil jako nárok dle zákona č. 82/1998 Sb., nýbrž jde o nárok, který je nutné posoudit dle občanského zákoníku. Promlčecí lhůta v tomto případě trvá tři roky a počíná běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé (§ 629, § 619 o. z.). Promlčecí lhůta proto začala běžet dne 1. 4. 2020, neboť od tohoto dne žalobce věděl, jaká škoda mu vznikla a kdo ji způsobil a mohl se svým nárokem obrátit na soud. Na běh promlčecí lhůty přitom nemá vliv, kdy byl nárok uplatněn u povinného, jak namítá žalobce, významný je až okamžik uplatnění nároku u soudu. V případě žalovaného nároku se totiž nejedná o právo, které musí být ze zákona nejdříve uplatněno u povinné osoby, jak přepokládá § 628. Práva, která je nutno nejprve uplatnit mimosoudně u povinného subjektu v rámci zákonem stanovené lhůty, jsou především práva z vadného plnění. Z tohoto důvodu nelze vyhovět námitce žalobce, že promlčecí lhůta začala běžet až dne 13. 12. 2022, kdy nárok uplatnil u žalované. Žalobce se následně se svým nárokem na náhradu škody obrátil na soud až dne 15. 10. 2024, tedy po uplynutí tří leté promlčecí lhůty. S ohledem na uvedené soud shledal námitku žalovaná důvodnou, neboť nárok žalobce je promlčen. Pro úplnost soud uvádí, že i v případě, kdy by se jednalo o nárok dle zákona č. 82/1998 Sb., a došlo by ke stavení promlčecí lhůty po dobu 6 měsíců (předběžné projednání nároku), byl by nárok žalobce na náhradu škody promlčen.

35. Co se týká námitky žalobce ohledně rozporu vznesené námitky promlčení uplatněného nároku s dobrými mravy, soud pro stručnost odkazuje na odstavec 27 odůvodnění, neboť námitky žalobce byly shodné jako v případě nároku na nemajetkovou újmu a soud se s nimi již vypořádal v uvedeném odstavci. Pro shrnutí lze uvést, že i v tomto případě zavinil marné uplynutí promlčecí lhůty žalobce, žalovaná svým jednáním promlčení nároku nezapříčinila a námitka promlčení tak nebyla žalovanou vznesena v rozporu s dobrými mravy.

36. S ohledem na důvody shora uvedené soud považoval žalobu za nedůvodnou jak co do nároku na náhradu majetkové škody ve výši 1 349 730 Kč, tak i co do nároku na náhradu nemajetkové újmy ve výši 320 000 Kč a nároku na náhradu škody představující úroky z prodlení z nevrácené kupní ceny, neboť tyto nároky žalobce jsou promlčeny, pročež soud žalobu v celém rozsahu zamítl, jak uvedeno ve výroku I.

37. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalované, která měla plný úspěch ve věci, právo na náhradu nákladů řízení. Náhradu nákladů řízení žalované představuje paušální náhrada hotových výdajů podle § 151 odst. 3 o.s.ř., za tři úkony á 300 Kč podle § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, za vyjádření ve věci samé, přípravu účasti na jednání a účast na jednání (§ 1 odst. 3 písm. a) cit. vyhl.), tj. celkem 900 Kč.

38. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.

Poučení