22 C 82/2020-310

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem [titul] Janem Lipertem ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa] zastoupen advokátem Doc. [titul] [titul]. [jméno] [příjmení], Ph.D. sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa státního zastupitelství] jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových sídlem [adresa] o přiměřené zadostiučinění ve výši 200 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 100 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z této částky od 28. 5. 2020 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba na uložení povinnosti žalované, zaplatit žalobci částku 100 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z této částky od 28. 5. 2020 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 34 912 Kč k rukám zástupce žalobce, do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

I. Vyjádření účastníků a průběh řízení

1. Žalobce se domáhal náhrady nemajetkové újmy za nezákonné usnesení o zahájení trestního stíhání policejního orgánu Policie České republiky, [anonymizována dvě slova], [obec], ze dne 17. 8. 2015, [číslo jednací], pro zvlášť závažný zločin podvodu podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku. Po zpětvzetí původní obžaloby byla na žalobce podána obžaloba znovu dne 30. 5. 2018, které byl rozsudkem Krajského soudu v [obec] ze dne 30. 4. 2019, sp. zn. [spisová značka], zproštěn podle § 226 písm. c) tr. řádu. Rozsudek nabyl právní moci dne 28. 5. 2019. Žalobce ztratil důvěru v policejní orgán a státní zastupitelství. Žalobce se trestnímu stíhání věnoval na úkor svého osobního života, zejména rodiny a sportu i práce, na kterou se špatně soustředil. Trestní stíhání vnímal jako nespravedlivé, obýval se o svou budoucnost a budoucnost své rodiny. Případná náhrada škody by představovala likvidační důsledky pro celou rodinu. Trestní stíhání mělo i destruktivní vliv na jeho manželství. Bývalá žena označila žalobce za podvodníka. Z důvodu všeobecného povědomí o trestní kauze žalobce o trestním stíhání žalobce informoval své kolegy a obchodní partnery včetně bank a celou situaci jim trpělivě vysvětloval, čímž byla narušena i jeho dobrá pověst v rámci podnikatelských aktivit. Žalobce trpí poškozením dobré pověsti do současnosti. Žalobce trpěl velkým stresem, nespavostí, nesoustředěností, změnami nálad, vyčerpaností a silnými pocity beznaděje. Stres umocňoval i velký počet lidí z řad veřejnosti u hlavního líčení, kde žalobce vypovídal.

2. Žalovaná nárok žalobce sporovala. Namítala, že v přípravném řízení žalobce odmítl vypovídat a náležitě se začal hájit až v hlavním líčení, kde předložil znalecký posudek z písmoznalectví, přičemž mu ničeho nebránilo toto učinit již dříve. Označení žalobce za podvodníka mělo původ v manželské krizi žalobce a nedůvěře mezi manželi. Trestní stíhání mělo malý vliv na podnikání žalobce, hlavní příčinou útlumu byla situace na trhu a cena úroků. Hospodářské výsledky byly stabilní. Vztahy mezi obchodními partnery ovlivňovalo trestní stíhání jen před hlavními líčeními, na které se žalobce připravoval. Na špatném psychickém stavu žalobce se podílel i rozvod. U žalobce byly méně závažné dopady do osobní sféry než v případě poškozených ve srovnávaných případech. Nebylo prokázáno, že by žalobce trpěl nedůvěrou v orgány činné v trestním řízení (dále též„ OČTŘ“) či by došlo k zásahům do zdravotní sféry žalobce. Společníci žalobce věřili v jeho nevinu. Žalobce o trestním stíhání sám informoval. Konstatování vydání nezákonného rozhodnutí tak žalovaná považovala za dostatečné zadostiučinění.

3. Výzvou soudu ze dne 8. 7. 2020, která byla žalobci zopakována při jednání dne 7. 10. 2020, bylo žalobci podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. uloženo, aby tvrdil a prokazoval zásahy do osobnostní sféry, zejména do kterých práv žalobce bylo zasaženo a s jakou intenzitou a předložil srovnávací judikaturu. Žalobce uvedl, že byla zasažena jeho sféra osobní, rodinná profesní a ekonomická včetně zásahů do soukromí a zdraví žalobce. Žalobce nabídl ke srovnání judikaturu Městského soudu v Praze sp. zn. 29 Co 232/2013, 91 Co 22/2016, 71 Co 301/2011 a 55 Co 296/2015.

II. Sporné a nesporné skutečnosti

4. Účastníci při jednání dne 7. 10. 2020 učinili nesporným, že vůči žalobci bylo vydáno nezákonné usnesení o zahájení trestního stíhání policejního orgánu Policie České republiky UOK FK SKPV Hradec Králové ze dne 17. 8. 2015 [číslo jednací] s obviněním pro zvlášť závažný zločin podvodu podle § 209 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku. Žalobce dne 15. 9. 2015 využil svého práva odmítnout vypovídat, a po zpětvzetí původní obžaloby byla na žalobce podána obžaloba ze dne 30. 5. 2018.

5. Dále bylo nesporné, že trestní soud provedl hlavních líčení ve dnech 25. 2. 2019, 26. 2. 2019, 1. 4. 2019, 2. 4. 2019, 4. 4. 2019, 30. 4. 2019. Žalobce vypovídal u hlavního líčení 25. 2. 2019 a založil do spisu znalecký posudek z písmoznalectví, že nepodepsal dokument zaslaný na [anonymizována čtyři slova]). Na otázky státního zástupce žalobce odmítl u hlavního líčení vypovídat. Žalobce byl posléze rozsudkem Krajského soudu v [obec] ze dne 30. 4. 2019 č. j. [spisová značka] zproštěn obžaloby podle § 226 písm. c) trestního řádu, zprošťující rozsudek nabyl právní moci dne 28. 5. 2019. Mezi účastníky bylo nesporné, že trestní stíháním žalobce utrpěl újmu v osobním životě.

6. Mezi účastníky bylo sporné, zda za utrpěnou újmu v důsledku nezákonného trestního stíhání náleží žalobci peněžité zadostiučinění. Dále bylo sporné, zda bylo žalobci vážně zasaženo do jeho osobního, rodinného a pracovního života, zda žalobce ztratil důvěru v policejní orgán a státní zastupitelství, zda se žalobce trestnímu stíhání věnoval na úkor svého osobního života, zejména rodiny a sportu i práce, na kterou se špatně soustředil, trestní stíhání vnímal jako nespravedlivé, obával se o svoji budoucnost a budoucnost své rodiny, a to i proto, že případná náhrada škody by představovala likvidační důsledky pro celou rodinu. Mezi účastníky bylo sporné, zda bývalá žena označila žalobce za podvodníka, zda trestní stíhání mělo destruktivní vliv na bývalé manželství žalobce, zda z důvodu všeobecného povědomí o trestní kauze, žalobce o trestním stíhání informoval své kolegy a obchodní partnery, včetně bank a celou situaci jim trpělivě vysvětloval, čímž byla narušena i jeho dobrá pověst v rámci podnikatelských aktivit a zda žalobce trpěl velkým stresem, nespavostí, nesoustředěností, změnami nálad, vyčerpaností a silnými pocity beznaděje, kdy stres umocnilo i velký počet lidí z řad veřejnosti u hlavního líčení.

III. Prokázané skutečnosti

7. Soud má za prokázané, že předmětné nezákonné trestní stíhání poškodilo dobré jméno žalobce, jeho čest a důstojnost. O trestním stíhání vědělo okolí žalobce, který se obával odsouzení i průběhu trestního stíhání. Žalobci v případě odsouzení hrozil trest odnětí svobody v délce 5 až 10 let, trestní stíhání trvalo od 17. 8. 2015 do 28. 5. 2019, tedy zhruba 3 roky a 9 měsíců. Žalobce byl bezúhonný. Po dobu trestního stíhání na žalobci ulpíval stín podezření v souvislosti s [anonymizována čtyři slova], čímž byla poškozena dobrá pověst žalobce. Trestní stíhání vážně zasáhlo život žalobce. Žalobce trpěl v oblasti osobní (žalobce trestní stíhání vnímal jako nespravedlivé, obával se o vlastní budoucnost i budoucnost rodiny, nevěnoval se sportu, přibral, bál se odsouzení i případné vysoké náhrady škody), rodinné (žalobce se věnoval trestnímu stíhání na úkor rodiny, hůře snášel manželskou krizi) i profesní a ekonomické (žalobce se na práci špatně soustředil, informoval o trestním stíhání své kolegy a obchodní partnery, včetně bank, neboť bankovní podmínky sdělení těchto informací vyžadovaly, společníci žalobce upravili chod společného podnikání, aby žalobce měl více času věnovat se trestnímu stíhání, žalobce se na podnikání podílel méně, avšak podnikání žalobce fungovalo přes další spolupracovníky dále). Žalobce trpěl velkým stresem, byl podrážděný, trpěl nespavostí, nesoustředěností, změnami nálad, vyčerpaností a silnými pocity beznaděje. Tyto pocity zesilovaly před konáním hlavních líčení ve dnech 25. 2. 2019, 26. 2. 2019, 1. 4. 2019, 2. 4. 2019, 4. 4. 2019, 30. 4. 2019. Žalobci bylo nepříjemné, že se prvního hlavního líčení, účastnil velký počet lidí z řad veřejnosti. U tohoto hlavního líčení předložil znalecký posudek z písmoznalectví, který svědčil v jeho prospěch a přispěl k jeho zproštění. Žalobce u hlavního líčení odpovídal na dotazy soudu a obhájce, na otázky státního zástupce odpovídat odmítl. Větší počet lidí z řad veřejnosti byl dán obecným zájmem o věci veřejné a skutečností, že se jednalo o první hlavní líčení nařízené ve dnech od 25. 2. 2019 do 1. 3. 2019.

8. Trestní stíhání bylo procesně důvodné a žalobce neposkytoval v přípravném řízení OČTŘ součinnost, když odmítl odpovídat na otázky policie, takže bylo těžší odhalit skutkový děj trestné činnosti, ke které skutečně došlo, a kterou spáchali spolupracovníci žalobce. Žalobce neměl důvodu ztratit důvěru v policii a státní zastupitelství. Nespravedlnost trestního stíhání a nedůvěra u žalobce byla dána pouze tím, že proti němu bylo vzneseno obvinění, které žalobce považoval za nedůvodné. Žalobce byl zproštěn, neboť se v trestním stíhání nepodařilo rozptýlit důvodné pochybnosti o tom, zda se žalobce zapojil do trestné činnosti a věděl o reálném stavu výstavby fotovoltaické elektrárny. Manželka žalobce sice označila za podvodníka avšak nikoli z důvodu trestního stíhání, ale protože mu nedůvěřovala v osobním životě a podezírala ho z nevěry. Žalobce byl v důsledku trestního stíhání podrážděný, což mu ztěžovalo řešit tuto krizi, která vyústila v rozvod. Krize neměla původ v trestním stíhání žalobce a společně s trestním stíháním rovněž negativně ovlivňovala psychiku žalobce. Obchodní společníci žalobce věřili v nevinu žalobce.

IV. Důkazy a jejich hodnocení

9. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení], dlouholetého kamaráda a obchodního partnera žalobce, soud zjistil, že žalobce trestním stíháním psychicky trpěl a společnému podnikání se věnoval v omezené míře na úkor trestního stíhání. Svědek vyšel žalobci vstříc a převzal za něj některé pracovní činnosti, takže jejich podnikání nepocítilo újmu, ale zkomplikovalo jim to organizaci podnikání. Žalobce byl v důsledku trestního stíhání výrazně nervóznější a podrážděný, obával se o svou budoucnost, nebyl soustředěný na práci. Pro žalobce to bylo těžké období, měl i osobní problémy v manželství. O trestním stíhání se dozvěděli menšinový společníci ve společnostech. Trestní stíhání vneslo do jejich společného podnikání nejistotu, neboť banky mohly v případě odsouzení změnit podmínky poskytnutých půjček. Ve společném podnikání se raději nepouštěli do dalších akvizic z důvodu nejistoty trestního stíhání, ale svou roli sehrálo i náročnější a vyšší nároky prodávajících v té době. Žalobce raději banky informoval o trestním stíhání. Banky jim však podnikání nekomplikovaly, neboť měly velmi dobré finanční výsledky. Svědek věřil v žalobcovu nevinu, ale připravovali se i na eventualitu, že by byl žalobce odsouzen. V roce 2018 se žalobce seznámil se svojí současnou partnerkou [jméno] [příjmení] po problémech, které měl s manželkou. S manželkou se žalobce rozvedl v roce 2019. Bývalá manželka označila žalobce i svědka za podvodníky. Manželka svědkovi posléze vysvětlila a zazlívala mu, že svědek a žalobce bydleli v [obec] ve služebním bytě a bývalá manželka si myslela, že ji žalobce podváděl.

10. Soud hodnotí výpověď svědka jako v zásadě přesvědčivou a objektivní. Svědek líčil události věrohodně a s nadhledem. Jediným limitujícím faktorem svědkovi výpovědi byla určitá diskrétnost, pokud jde o osobní život žalobce, zde soud zaznamenal určité zdráhání ze strany svědka podrobněji popisovat osobní problémy žalobce. Soud neměl důvody svědkovi nevěřit, že se žalobce stal špatně soustředěným a podrážděným, což ovlivňovalo jeho osobní i pracovní život. Lze hovořit o štěstí pro žalobce i žalovanou, že žalobce byl obklopen spolupracovníky a obchodními partnery, kteří měli pro žalobce pochopení, konkrétně svědek převzal za žalobce část pravomocí, takže trestním stíháním společné podnikání nijak výrazně neupadlo, naopak hospodářské výsledky byly dobré, avšak za vydání zvýšeného úsilí ze strany svědka a změny organizace a fungování podnikání, kdy činnost žalobce byla omezena. V rámci podnikání žalobce se informace o trestním stíhání omezeně rozšířila, což svědek přesvědčivě popsal. Lze přisvědčit žalované, že se tak stalo i prostřednictvím žalobce, avšak podnikání je postaveno i na důvěře, kterou by žalobce nepředáním informace o svém trestním stíhání mohl ohrozit více, než když obchodním partnerům situaci vysvětlil. Slovy svědka – muselo se to vyargumentovat. Svědek i přesvědčivě popsal nejistotu ve společnosti žalobce pramenící z obav z jeho eventuálního odsouzení a přípravu na tento krizový scénář. Hlavní zásah však soud spatřuje v tom, že žalobce byl psychicky rozhozený, na podnikání se hůře soustředil, zejména v době probíhajících úkonů trestního řízení (výslech a hlavní líčení). Svědek fakticky vyvrátil, že by trestní stíhání stálo za rozpadem manželství žalobce, dle jeho mínění mohlo mít vliv na osobní život negativní nastavení žalobce, což je pochopitelné a logické vysvětlení. Hanlivé označení za podvodníka pak nemělo s trestním stíháním nic společného, když bývalá manželka v popisované situace stejným označením počastovala i svědka, který stíhán nebyl. Svědek se nesnažil nijak zveličovat dopady trestního stíhání na žalobce a jejich společné podnikání, hospodářské výsledky označil za velmi dobré a uznal, že v rozhodnutí nepouštět se do dalších akvizic hrálo roli více faktorů.

11. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení], kamaráda a obchodního společníka soud zjistil, že žalobce utlumil činnost v představenstvu, rozhodování se přesunulo více na svědka a svědka [příjmení]. Žalobce se obával odsouzení, z čehož byl nervózní, často trestní stíhání probírali. Trestní obvinění a obžalobu považoval za nesprávné. Svědek žalobci nepřestal důvěřovat. O trestním stíhání se dozvěděl od policie, která si vyžádala dokumentaci k elektrárně, a následně se na to doptal žalobce, který strávil spoustu času přípravou na hlavní líčení, z tohoto důvodu žalobce omezil i své volnočasové aktivity, zejména sport a přibral. Byla období, kdy žalobce pracoval takřka běžně, ale i doby, kdy byl pouze na telefonu a do podnikání nijak nezasahoval, jednalo se zejména o dobu před konáním hlavních líčení. Žalobce se minulý rok rozvedl. Bývalá manželka pracovala u nich ve společnosti, trestní stíhání spolu neřešili. Informace o tom, že se žalobce bude rozvádět, svědek zaznamenal někdy v lednu 2018. Žalobce byl v důsledku trestního stíhání nekoncentrovaný, nervózní a podrážděný. Změny chování u žalobce svědek začal pozorovat někdy v roce 2016. Rozvod měl příčinu privátního charakteru. Informaci o trestním stíhání ve společnosti šířili co nejméně, aby nevyvolali zbytečnou paniku. Dobré hospodářské výsledky se jim podařilo udržet a v rámci přerozdělení kompetencí společné podnikání fungovalo.

12. Soud hodnotí výpověď svědka jako přesvědčivou. Svědek odpovídal na dotazy soudy i stran autenticky. Ve shodě se svědkem [příjmení] uváděl, že se jim podařilo podnikání zorganizovat, i když byl žalobce časově a psychicky zaneprázdněný trestním stíháním. Za důvod rozpadu manželství žalobce svědek určil soukromé problémy. Přesvědčivě svědek popsal psychické dopady trestního stíhání na žalobce (podrážděnost, nervozita), vyloučil však, že by v důsledku toho jejich společnost učinila nějaké špatné obchodní rozhodnutí. Svědek žalobci důvěřoval, rovněž hodnověrně popsal, že informaci o trestním stíhání bezmyšlenkově nešířili, aby pracovníky neznejistěli. Výpověď svědka byla v zásadě ve shodě s výpovědí svědka [příjmení].

13. Soud z výslechu žalobce zjistil, že žalobce vnímal trestní stíhání jako neopodstatněné a nespravedlivé. Žalobce se oprávněně cítil poškozen na cti a pověsti a bylo okolím spojován s účastí na podvodech v oblasti fotovoltaiky. Žalobce zejména stresovala vysoká trestní sazba a případná vysoká náhrada škody. Kolega v rámci pracovní skupiny byl za prověřovanou trestnou činnost odsouzen. Manželka žalobce označila za podvodníka kvůli osobním rozporům. Manželská krize probíhala už od roku 2012, ale vrcholila v průběhu trestního stíhání v letech 2017 a 2018. Žalobce žije se současnou partnerkou [jméno] [příjmení] tři až čtyři roky, s manželkou už byli v té době odloučení. S partnerkou kvůli trestnímu stíhání odložili plánování rodiny. [příjmení] trestním stíhání informoval své nejbližší spolupracovníky, zhruba 15 lidí, dále obchodní partnery s řad dodavatelů a odběratelů a banky. Obraceli se na něj i známí z řad spolupracujících podnikatelů (např. [příjmení], [obec], [příjmení] dále [právnická osoba], [anonymizována dvě slova]) s žádostí o vysvětlení trestního stíhání. Někteří jeho známí rovněž omezili s žalobcem kontakt. Trestní stíhání mělo vliv na psychiku žalobce, který se obával o svou budoucnost. Pro žalobce to byla velká psychická zátěž a byl podrážděný. Žalobce strávil záležitostmi okolo trestního stíhání stovky hodin svého času, omezil i volno časové aktivity, zejména přestal hrát fotbal a podílel se méně na rozhodování v rámci své investiční skupiny. Nepouštěli se do nových akvizic. Se svými společníky řešil i případnou možnost svého odsouzení. Z jejich pohledu se jednalo o nejistou situaci pro podnikání. Banky žalobce informoval, neboť to vyplývalo z úvěrových podmínek smluv. Při prvním hlavním líčení bylo žalobci nepříjemné, že jeho výpověď sleduje větší počet osob. Žalobce byl bezúhonný, jinému trestnímu stíhání nečelil.

14. Soud hodnotí výpověď žalobce jako v zásadě přesvědčivou. Objektivnost výpovědi žalobce snižuje skutečnost, že trestní stíhání považoval od počátku za nedůvodné a nesmyslné, ačkoliv sám se ocitl událostem trestné činnosti velmi blízko. Trestná činnost se pak evidentně stala, když za ní byl odsouzen kolega žalobce. V tomto ohledu je žalobce bez náhledu na povinnost OČTŘ prověřit okolnosti trestné činnosti. Soud na žalobci také pozoroval zjevné podráždění, měl-li si vybavovat osobní následky trestního stíhání, v této souvislosti žalobce nechtěl zabíhat do detailů, jevil známky potlačování negativních emocí, které byly rozjitřené nedávným pravomocným zamítnutím obnovy řízení. Jinak žalobce vypovídal spontánně, soud nepozoroval žádné snahy o manipulaci či snahu vykreslit skutkový děj jinak, než jak jej vylíčili svědci. Vzpomínky na trestní stíhání, čas a energie strávená nezákonným rozhodnutím dodnes v žalobci vyvolávala poměrně silné negativní ohlasy. Trestní stíhání tak žalobce viditelně poznamenalo. Žalobce pak nijak nezveličoval dopad trestního stíhání na manželství, naopak přiznal, že ta nastala již v roce 2012, tedy několik let před zahájením trestního stíhání. Žalobci však není důvod nevěřit, že vrcholící manželskou krizi snášel o něco hůře i z důvodu probíhajícího trestního stíhání. Pro úplnost soud uvádí, že obnova řízení není součástí původního trestního řízení, jedná se o samostatné řízení, jehož dopady soud nezkoumá, a které nejsou součástí předmětu projednávané věci. Následky trestního stíhání jsou ustálenou judikaturou časově ohraničeny jen na dobu trestního stíhání. Soud telefonicky ověřil, že obnova řízení byla zamítnuta.

15. Soud měl k dispozici i listinné důkazy.

16. Z usnesení policejního orgánu ze dne 17. 8. 2015 soud zjistil, že společně s žalobcem se trestné činnosti měli dopustit osoby [titul]. [jméno] [příjmení], [titul]. [jméno] [příjmení] a [titul] [titul]. [jméno] [příjmení], ve zkratce měl žalobce [anonymizováno 16 slov]. Proti tomuto usnesení podal žalobce stížnost ze dne 25. 8. 2015, kterou Vrchní státní zastupitelství v Olomouci – pobočka [obec] usnesením ze dne 2. 10. 2015 zamítlo. Žalobce ve stížnosti uvedl, že trestnou činnost nespáchal, nenaplnil znaky daného trestního činu, usnesení není řádně odůvodněno bez náležitého popisu objektivní a subjektivní stránky.

17. Soud shora uvedené dokumenty z úvodní fáze trestního řízení hodnotí tak, že již z těchto dokumentů lze zjistit, že se jednalo o složitou trestní věc. Výtky žalobce k zahájení trestního stíhání nebyly důvodné, jak se ostatně potvrdilo v následném hlavním líčení.

18. Z protokolu o výslechu žalobce ze dne 15. 9. 2015 soud zjistil, že žalobce nebyl trestán. Žalobce prohlásil„ Podle mého názoru jsem se trestného činu nedopustil a ani si nejsem vědom jednání, které je mi kladeno za vinu. Po rozhodnutí státního zástupce o stížnostech proti usnesení o zahájení trestního stíhání se hodlám k dané věci vyjádřit. Dále uvádím, že pro dnešní den nevím, co bych dále uvedl a odmítám v dané věci vypovídat.“ 19. Z protokolu o hlavním líčení ze dne 25. 2. 2019 až 1. 3. 2019 soud zjistil, že žalobce poměrně obsáhle vypovídal, odpovídal na dotazy soudu a svého obhájce, na dotazy státního zástupce odmítl vypovídat. V rámci pracovního styku přicházel do styku s dalšími obžalovanými a provázel návštěvy v [anonymizována dvě slova], popřel však, že by podepsal [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], nebyl zodpovědný zástupce [anonymizováno], kterou měli na starosti obžalovaný [příjmení], a o nedokončenosti elektrárny nevěděl, ani nepodával dopis na [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. Žalobce si nechal zpracovat znalecký posudek z písmoznalectví, že daný dopis nepodával, který založil u hlavního líčení do spisu. Žalobce přiznal, že se podílel na zpracování výroby konstrukcí, ale jiné dodávky nedodával. Žalobce měl na starosti terénní úpravy a po jejich dokončení se již porad neúčastnil.

20. Soud hodnotí protokoly o výslechu žalobce ve shodě s žalovanou, že stručné prohlášení žalobce v přípravném řízení nelze považovat za poskytnutí součinnosti OČTŘ. Jednalo se o složitou věc, kde by vylíčení skutkové verze žalobce bylo pro OČTŘ jistě nápomocné. Žalobce má plné právo odmítnout takovou spolupráci, jak uvedl zástupce žalobce, jedná se o strategii obhajoby. Soud zde zdůrazňuje, že danou okolnost nehodnotí, že si trestní stíhání žalobce sám zavinil, to by poskytnutí satisfakce zcela vylučovalo. Odmítnutí vypovídat v přípravném řízení a následně i u hlavního líčení na otázky státního zástupce je však jednou z relevantních okolností, při které k újmě žalobce došlo, kterou je třeba zohlednit. Žalobce sám avizoval, že po rozhodnutí o stížnosti o zahájení trestního stíhání bude vypovídat, ale svou výpověď doplnil až u hlavního líčení, přičemž popis skutku při zahájení trestního stíhání a při podání obžaloby nedoznal zásadnějších změn. Trestní stíhání bylo zahájeno důvodně a bylo důvodné v něm pokračovat do doby, než bude možné učinit závěr, že je žalobce nevinný, popř. zhodnotit, že se nepodařilo rozptýlit důvodné pochybnosti o vině žalobce. I když jsou to především OČTŘ, které jednají z vlastní iniciativy, výpověď žalobce či předložení znaleckého posudku v prospěch žalobce již v přípravném řízení mohlo proces vyšetřování uspíšit, popř. zjednodušit. Takto bylo pro OČTŘ složitější dobrat se pravého stavu věcí, jak správně namítla žalovaná.

21. Původní obžaloba byla podána dne 15. 3. 2017 Následně byla podána obžaloba dne 30. 5. 2018, ze které soud zjistil, že původní obžaloba byla vzata zpět. Jednalo se o složitou trestní věc, která souvisela s dalšími trestními kauzami ohledně [anonymizována čtyři slova], v přípravném řízení vypovídalo 23 svědků, další svědci odmítli vypovídat z důvodu nebezpečí přivození si trestního stíhání, bylo prováděno dožádání na Slovensku, domovní prohlídky a zajištěno bylo velké množství listinných důkazů včetně správních spisů, e-mailové komunikace a videozáznamů, byly zpracovány znalecké posudky z kybernetiky, policie měla k dispozici i satelitní snímky, reportáže a vyjádření různých úřadů, stavební deníky, i další znalecké posudky a odborná vyjádření.

22. Z podané obžaloby a stručného výčtu provedených důkazů lze usoudit, že se jednalo o složité trestní stíhání s mnoha důkazy a posouzením více odborných otázek. Žalobce již svou výpověď ze dne 15. 9. 2015 do podání obžaloby nedoplnil.

23. Z rozsudku Krajského soudu v [obec] č. j. [číslo jednací] soud zjistil, že [titul]. [jméno] [příjmení] byl za trestnou činnost spočívající odsouzen, [titul]. [jméno] [příjmení] a [titul]. [celé jméno žalobce] byli obžaloby zproštěni. OČTŘ prověřovaly, zda [anonymizována dvě slova] nebylo ovlivněno skutečnostmi zakrývající reálný stav věcí, nepravdivými doklady měl být předávací protokol revizní zpráva a notářský zápis. Skutky v obžalobě se staly, [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], jak deklarovaly předávací protokoly, o čemž obžalovaný [příjmení] prokazatelně věděl. Dále bylo zjištěno, že zástupce notáře uvedl do notářského zápisu nepravdivé údaje a podílel se na vytvoření nepravdivého dokumentu. Žalobce nebyl pisatelem přípisu na [anonymizováno], nebylo prokázáno, že by žalobce součinnost notáře objednal či jej nějak instruoval a nepodařilo rozptýlit důvodné pochybnosti o tom, zda se žalobce skutečně zapojil do trestné činnosti či nikoliv ani o jeho vědomosti o reálném stavu výstavby elektrárny.

24. Zprošťující rozsudek nejen, že zakládá odpovědností titul, je důležitým vodítkem i pro posouzení, za jakých okolností, k trestnímu stíhání žalobce došlo a pokračovalo. I když byl žalobce nevinný, z rozsudku se podává, že byl aktérem událostí, při kterých páchal trestnou činnost jeho kolega, se kterým společně realizoval výstavbu předmětné [anonymizováno]. Žalobce byl zproštěn podle § 226 písm. c) tr. řádu, tedy nejméně příznivého důvodu zproštění. Zproštění z příznivějšího důvodu se žalobce nedomáhal, ostatně pro to ani nebyl důvod. Výše uvedené je podstatné pro to, že vyvrací námitku žalobce, že trestní stíhání bylo nesmyslné či vykonstruované.

25. Soud blíže nehodnotil čestná prohlášení založená do spisu, neboť se jedná o důkazy s velmi slabou vypovídací hodnotou a soud by z nich navíc učinil duplicitní skutková zjištění. Všechna čestná prohlášení mají obdobnou kompozici, zvláště zarážející jsou shodná přání pisatelů, aby změna chování u žalobce nebyla trvalá. Tato poznámka se vyskytuje u všech prohlášení s výjimkou prohlášení bratra [jméno] [celé jméno žalobce]. S ohledem na datum vypracování čestných prohlášení 23. 11. 2019 a 25. 11. 2019 a blízkost pisatelů žalobci nelze vyloučit, že mohla proběhnout i určitá inspirace dříve sepsanými prohlášeními. Nejautentičtěji vyznívá prohlášení bratra žalobce [jméno] [celé jméno žalobce], z kterého lze zjistit, že žalobce přestal sportovat a trpěl nutkavými myšlenkami na trestní stíhání, což však přesvědčivě popsali i vyslechnutí svědci. Čestná prohlášení tak nebyla podstatnými důkazem pro skutková zjištění soudu.

26. Soud blíže nehodnotil předběžné uplatnění nároku žalobce ze dne 27. 11. 2019 a akceptační dopis žalované ze dne 4. 12. 2019, neboť předběžné uplatnění nároku žalobce u žalované bylo nesporné.

27. Soud neprovedl některé důkazy. Jednalo se o výslech bratra žalobce [jméno] [celé jméno žalobce]. Jednalo by se o výslech nadbytečný, okolnosti nezákonného trestního stíhání má soud dostatečně zjištěné z výpovědi žalobce a svědků. Žalobce na provedení tohoto důkazu netrval. Účastníci rovněž netrvali na provedení důkazu trestním spisem Krajského soudu v [obec] sp. zn. [spisová značka]. Podstatné okolnosti trestního stíhání byly mezi účastníky nesporné, a žalobce založil o průběhu trestního stíhání listinné důkazy, takže by se jednalo o důkaz nadbytečný.

28. Soud podrobnější dokazování neprováděl pro nadbytečnost, neboť výše uvedené pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněném nároku plně postačující, když má soud dostatek skutkových zjištění k posouzení dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce i okolností případu. Z téhož důvodu soud v odůvodnění rozsudku nerozvádí dílčí tvrzení účastníků a skutková zjištění učiněná z těch provedených důkazů, která nebyla pro rozhodnutí podstatná, popřípadě by učinil opakovaně shodná skutková zjištění.

29. Účastníci při jednání dne 7. 10. 2020 sdělili, že navrhli veškeré jim známé důkazy k prokázání rozhodných skutečností. Na provedení dalších důkazů netrvali. Soud tak předmět dokazování zcela vyčerpal.

V. Závěr o skutkovém stavu

30. Lze shrnout, že nezákonným usnesením Policie ČR ze dne 17. 8. 2015, [číslo jednací] o zahájení trestního stíhání, kterým byl žalobce obviněn ze zvlášť závažného zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku, aby v navazujícím trestním řízení vedeném u Krajského soudu v [obec] pod sp. zn. [spisová značka] byla žalobce dne 30. 4. 2019 zproštěn a trestní stíhání pravomocně skončilo dne 28. 5. 2019, bylo citelně zasaženo do osobního života, profesního života a pověsti žalobce, zasažen byl i rodinný život žalobce. Zásahy, které žalobce líčil jako zásahy do zdraví, vzal soud za prokázané a zohlednil je v zásazích do osobního života. Tím vším vznikla žalobci vážná nemajetková újma, kterou je nutno nahradit v penězích, neboť danou újmu nelze nahradit jinak a konstatování porušení práva se nejeví jako dostačující.

VI. Právní hodnocení

31. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., (dále jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

32. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

33. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

34. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

35. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle § 31a odst. 2 OdpŠk zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

36. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, se při stanovení formy a výše zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním vychází z povahy trestní věci, z délky trestního stíhání a především z dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry poškozené osoby. Současně ovšem platí, že forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti. Přiznání zadostiučinění nad rámec konstatování porušení práva je tak namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat.

37. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, výše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odst. 2 OdpŠk na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Nelze-li nalézt takový případ, který by se v podstatných znacích shodoval s projednávanou věcí, je třeba provést srovnání s jinými případy náhrad nemajetkové újmy (např. z titulu odpovědnosti státu za nezákonné omezení osobní svobody, nepřiměřenou délku řízení, náhrady nemajetkové újmy na zdraví ve formě bolestného nebo ztížení společenského uplatnění, újmy na osobnostních právech v rámci ochrany osobnosti, újmy z titulu porušení zákazu diskriminace podle obecné úpravy i v pracovněprávních vztazích apod.). Soud přitom neopomene uvést podstatné společné a rozdílné znaky a v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlit, jakým způsobem se tyto společné a rozdílné znaky promítly do výše stanoveného zadostiučinění, tj. z jakého důvodu je přiznané zadostiučinění přiměřené ve srovnání s jiným zadostiučiněním přiznaným z jiného právního důvodu. Nebude-li možné postupovat ani podle jiného případu náhrady nemajetkové újmy, je třeba stanovit přiměřené zadostiučinění v takové výši, která bude odpovídat ekonomické realitě České republiky a tomu, co by obecně bylo vnímáno jako spravedlivé (např. s ohledem na cenovou úroveň nebo výši průměrné mzdy). V každém případě je primárně na žalobci, aby zvolil přesvědčivé srovnání, podle kterého jeho újma z hlediska spravedlnosti není menší než újma jiná, za kterou se přiznává minimálně žalovaná částka.

38. Dále lze při stanovení zadostiučinění přihlížet k jiným okolnostem provázejícím zahájení a zvláště pokračování v trestním stíhání, např. procesně důvodné trestní řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 7. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4280/2011).

39. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2008 sp. zn. 32 Cdo 1664/2008, poškozený musí vzniklou újmu dostatečně konkrétně popsat, tj. v čem jeho újma spočívala, o jaký typ újmy se jedná apod., z čehož musí jednoznačně vyplynout, že nejde o újmu, která by byla vypočitatelná jako škoda. K této problematice Nejvyšší soud odkázal na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. 3 Cmo 684/95:„ Pokud oprávněnému vznikla hmotná újma, prostředkem nápravy může být pouze náhrada škody, eventuálně vydání bezdůvodného obohacení. Nelze připustit, aby (např. z důvodů obtížného prokazování výše škody) si cestou požadavku na zaplacení přiměřeného zadostiučinění oprávněný řešil jemu vzniklou újmu hmotnou. Je na soudu, aby takové možnosti zamezil a trval na zdůvodnění návrhu na zaplacení přiměřeného zadostiučinění v penězích oprávněným.” 40. Soud posoudil nárok po právní stránce podle § 1 odst. 1 OdpŠk, § 5 písm. a) OdpŠk, § 7 odst. 1 OdpŠk, § 8 odst. 1 OdpŠk, § 31a odst. 1, 2 OdpŠk, když se žalobce po žalované domáhá zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 200 000 Kč za vydání nezákonného usnesení o zahájení trestního stíhání v řízení vedeném u Krajského soudu v [obec] sp. zn. [číslo jednací]. V řízení bylo prokázáno vydání nezákonného usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 tr. řádu ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk, když trestní stíhání žalobce neskončilo pravomocným odsouzením, čímž mu vznikl nárok na náhradu nemajetkové újmy dle § 31a odst. 1 OdpŠk z titulu nezákonného rozhodnutí.

41. Pokud jde o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, není dána vyvratitelná domněnka, že jím byla dotčené osobě způsobena imateriální újma. Naopak, v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce, a vznik nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk.

42. Obecně lze říci, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04). Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění„ liché“, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. II. ÚS 590/08).

43. Soud se tak zabýval tím, zda je dostačujícím zadostiučiněním konstatování a omluva, kterou poskytla žalovaná. Při stanovení formy či výše zadostiučinění soud vychází především z povahy trestní věci, z délky trestního řízení a následků způsobených trestním řízením v osobnostní sféře poškozeného, přičemž přihlédne i k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Kritéria uvedená v § 31a odst. 3 OdpŠk se nepoužijí, neboť se týkají výlučně stanovení odškodnění v případě nesprávného úředního postupu spočívajícího v porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě.

44. Žalobce byl bezúhonný, ohrožen byl trestem odnětí svobody 5 let – 10 let po dobu 3 let a 9 měsíců. Povaha trestné činnosti (podvody se solárními elektrárnami), pro kterou byl žalobce stíhán, zpravidla nepůsobí společenské odsouzení stíhaného jako je tomu například u závažné násilné činnosti, avšak jednalo se o obvinění z trestné činnosti se škodou v desítkách milionů korun českých. Co se týká následků, které byly způsobeny trestním stíháním v osobnostní sféře žalobce, trestním stíháním byl narušen zejména osobní život žalobce již citlivěji, zejména psychika žalobce. Poškozen byl i rodinný i profesní a ekonomický život žalobce, který však žalobce i jeho okolí trestnímu stíhání dokázali přizpůsobit, jak bylo podrobně rozebráno shora. Žalobce neztratil v důsledku trestního stíhání rodinu či přátele, avšak informaci o trestním stíhání se dostala do podnikatelského prostředí žalobce včetně spolupracujících bank. Trestním stíháním bylo poškozeno i dobré jméno žalobce, jeho čest a důstojnost. Žalobce nebyl stíhán vazebně. Trestní stíhání samotné žalobce nijak v podnikání neomezovalo, avšak žalobce neměl na podnikání tolik času a soustředění.

45. K námitce žalované, že dostačující formou satisfakce je konstatování s omluvou, soud uvádí, že trestní stíhání do života žalobce zasáhlo již citelněji, poškozena byla nejen pověst bezúhonného žalobce ale i osobní a profesní život. Délku trestního řízení, jakkoliv je přiměřená, rovněž nelze označit za zanedbatelnou a s ohledem na veškeré komplikace, které trestní stíhání již s velmi citelnou trestní sazbou žalobci způsobilo, se tato satisfakce nejeví jako dostačující a to i s ohledem na srovnávané případy.

46. Žalobce nabídl ke srovnání následující judikaturu. Jednalo se o rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. 29 Co 232/2013 s zadostiučiněním ve výši 165 000 Kč u poškozené stíhané pro podvod s trestní sazbou odnětí svobody 5 až 12 let, po dobu 2 roky a 3 měsíce. Poškozená se zcela přestala věnovat práci, trpěla velkým stresem a obavami o budoucnost, poškozená byla bezúhonná a po dobu trestního těhotná. Obdobě poškozen byl druhý poškozený, ten však nebyl stíhán poprvé – 110 000 Kč. Případ žalobce je pak závažnější délkou trestního stíhání, avšak méně závažnější, pokud jde o dopady do osobní sféry, kdy se žalobce práci věnovat nepřestal. Soustředění a možnost výkonu práce u žalobce kolísalo, kulminovalo hlavně před hlavními líčeními, avšak nadále byl schopen práci vykonávat. Okolnost srovnávaného případu (těhotenství poškozené) je pak rovněž závažnější než případ žalobce, u kterého se na špatném psychickém stavu podílela i manželská krize. Za přiléhavé se tak soudu jeví žalobce odškodnit zhruba ve 2/3 výše odškodnění – 100 000 Kč, když žalobce trpěl velkým stresem a obavami o budoucnost a trestní stíhání u něj vyvolalo i další následky jak, je podrobně rozebráno shora.

47. Případ poškozeného v rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. 91 Co 22/2016 se zadostiučiněním ve výši 400 000 Kč je závažnější, zejména pokud jde o profesní dopad poškozeného, který byl stíhán pro podvod se sazbou 2 – 8 let po dobu tří let. Jednalo se o lékaře, který byl nucen zcela přeměnit své podnikání, přišel o řadu pacientů, rozvázaly s ním spolupráci některé odborné organizace, nemohl se podílet na vzdělání začínajících lékařů, trpěl velkým stresem a zasažena byla pověst v bydlišti poškozeného. Zejména s ohledem na méně závažné dopady v profesní sféře žalobce lze považovat zadostiučinění ve výši 1/4 za dostačující.

48. V případě poškozeného projednávaného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 55 Co 296/2015 se jednal o stíhání pro úvěrový podvod s trestní sazbou 5 – 12 let trestu odnětí svobody po dobu 3 let, v důsledku trestního stíhání se poškozenému rozpadlo manželství, poškozený bydlel na malé vesnici, poklesla mu prestiž a důvěryhodnost v oboru a došlo u něj k psychickým změnám. Vzhledem k tomu, že má soud za vyvrácené, že by v důsledku trestního stíhání došlo k rozpadu manželství žalobce, který nebydlel na malé vesnici, má soud zadostiučinění ve výši 1/2 za dostačující.

49. V případě poškozeného projednávané u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 71 Co 301/2011 s odškodněním ve výši 150 000 Kč se jednalo o pojistný podvod se sazbou až dva roky trestu odnětí svobody, po dobu trvání 1 roku a 1 měsíce, poškozený byl psychicky frustrován, zamlklý, zpráva se rozšířila na pracovišti i u příbuzných, v důsledku trestního stíhání změnil pracovní zařazení, poškozený byl nepravomocně odsouzen, byl bez nálady nesportoval, léčil se s rakovinou, trestní stíhání mu kazilo radost z narození potomka. I když se jedná o méně závažnou trestnou činnost než v případě žalobce, jedná se o specifický případ poškozeného, který kromě trestního stíhání zápasil s rakovinou, i okolnosti závažných dopadů do osobní sféry byly výjimečné tím, že se poškozenému narodilo dítě a tuto radost trestní stíhání hatilo. Takové výjimečné okolnosti v případě žalobce shledány nebyly. Za dostatečné se jeví zadostiučinění ve výši 2/3 tohoto případu.

50. Hlavním limitujícím faktorem vyššího zadostiučinění oproti srovnávaným případům je pak okolnost, že v případě žalobce se jedná o komplikovanou trestní věc s více obviněnými, ve které se žalobce rozhodl od počátku neposkytovat policii a státními zastupitelství součinnost a ačkoliv následky v osobním i profesním životě žalobce byly jistě velmi obtěžující, nebyly tak závažné a neprovázely je takové výjimečné okolnosti jako u srovnávaných případů.

51. Pro srovnání soud přidal případ poškozeného projednávaný u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 22 C 95/2013, kde byla poškozenému kladeno za vinu zpronevěra s trestem 5 let až 12 let po dobu 5 let a 6 měsíců se ztrátou dobré pověsti u obchodních partnerů, což vyústilo k neprodloužení smluv a finanční potíže, došlo k rozpadu manželství poškozeného, na rodinný majetek byla nařízena exekuce, poškozený byl pod velkým psychickým tlakem a objevily se u něj i zdravotní potíže, za což bylo odškodněn částkou 100 000 Kč. Jedná se přitom o závažnější případ než v případě žalobce po všech stránkách.

52. K námitce žalované, že žalobce nepředložil žádné lékařské zprávy o poškození zdravotního stavu, soud uvádí, že škoda na zdraví ve formě diagnostikovatelného poškození zdraví je samostatným uplatnitelným nárokem se samostatným skutkovým základem a neodškodňuje se v režimu nemajetkové újmy podle § 31a OdpŠk. Není ani přiléhavé, při aplikaci kritéria zohlednění následků způsobené nesprávným úředním postupem v osobnostní sféře poškozené, zohledňovat tuto újmu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 7. 2012, sp. zn. 30Cdo 4280/2011 či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 2. 2020, č. j. 30 Cdo 2888/2019 – 192). Žalobce své osobní potíže vyplývající zejména z nepříznivého naladění žalobce podrobně a přesvědčivě popsal a soud žalobci v tomto směru uvěřil. Žalobce byl bezúhonný, neměl žádnou předchozí zkušenost s trestním procesem. Obtíže, které žalobce popsal, se u poškozených při obvinění ze závažné trestné činnosti, které trvá po dobu několik let, zpravidla objevují. Samotné nepředložení lékařských zpráv není překážkou takové újmy nezohlednit. Soud přihlédl námitce žalované jen potud, že obtíže žalobce nebyly natolik sužující, aby vyhledal odbornou lékařskou pomoc (žalobce nic takového ostatně ani netvrdil a neprokazoval) neznamená to však, že by je trestní stíhání nezpůsobilo, popřípadě by k nim soud nemohl přihlédnout při stanovení zadostiučinění.

53. Přepočet odškodnění za jeden měsíc trvání trestního stíhání se uplatní pouze u nepřiměřené délky trestního stíhání, což není daný případ. U titulu z nezákonného trestního stíhání se dané výpočty neuplatní a postupuje se pouze cestou komparace.

54. Soud tedy zohlednil povahu trestní věci, délku trestního řízení a následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře, přičemž přihlédl i k tomu, že žalobce má legitimní očekávání, že jeho kauza bude odškodněna obdobně jako u dalších poškozených (srov. § 13 občanského zákoníku), kdy jejich kauzy jsou v podstatných znacích srovnatelné, a proto se přiměřeným zadostiučiněním podle § 31a odst. 1 OdpŠk jeví částka 100 000 Kč (výrok I.).

55. Soud z výše uvedených důvodů zbývající zadostiučinění jako nedůvodné zamítl (výrok II.).

VII. Náklady řízení

56. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1, 3 o. s. ř., neboť žalobce byl částečně úspěšný, avšak plnění záviselo na úvaze soudu. Náklady žalobce jsou představovány soudním poplatek ve výši 2 000 Kč a náklady právního zastoupení. Odměnu advokáta soud určil podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen„ AT“). Advokát učinil následující úkony právní služby při tarifní hodnotě sporu 50 000 Kč podle § 9 odst. 4 písm. a) AT: příprava a převzetí zastoupení, porada s klientem ze dne 26. 5. 2020, podání žaloby, porada s klientem ze dne 17. 7. 2020, doplnění žaloby ze dne 30. 7. 2020, porada s klientem dne 6. 10. 2020, a účast u jednání dne 7. 10. 2020 (2x) od 9:00 hod do 11:20 hod, celkem 8 x 3 100 Kč. K odměně advokáta náleží paušální náhrada 8 x 300 Kč dle § 13 odst. 3 AT. Advokát je plátcem 21 % DPH, o kterou se odměna advokáta zvyšuje. Celkem náklady žalobce činí 34 912 Kč (2 000 + 1,21 x (8 x 3 100 + 8 x 300)). Jejich zaplacení uložil soud neúspěšné žalované zaplatit k rukám zástupce žalobce dle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok III.).

57. Delší lhůta plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. odpovídá podmínkám čerpání prostředků ze státního rozpočtu.