22 C 93/2020-330

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Mgr Janem Lipertem ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] bytem [adresa] zastoupena advokátem [titul]. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa státního zastupitelství] o zadostiučinění ve výši 300 000 Kč s příslušenstvím a 164 625 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni přiměřené zadostiučinění ve výši 70 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z této částky od 17. 6. 2020 do zaplacení do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba na uložení povinnosti zaplatit žalobkyni přiměřené zadostiučinění ve výši 230 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z této částky od 17. 6. 2020 do zaplacení se zamítá.

III. Žaloba na uložení povinnosti zaplatit žalobkyni přiměřené zadostiučinění ve výši 164 625 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z této částky od 17. 6. 2020 do zaplacení se zamítá.

IV. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 49 902 Kč k rukám zástupce žalobkyně do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

I. Vyjádření účastníků a průběh řízení

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 15. 6. 2020, kterou v průběhu řízení k výzvě soudu podle § 118a odst. 1,3 o. s. ř. doplnila a též vzala částečně zpět, původně domáhala: a) náhrady nemajetkové újmy ve výši 300 000 Kč za nezákonné trestní stíhání vedené u [název soudu] [anonymizováno] [spisová značka] pro zkrácení daně podle § 148 odst. 1 tr. zákona, když obvinění byla podle § 226 písm. a) tr. řádu dne 26. 8. 2019 zproštěna. b) náhrady nemajetkové újmy ve výši 240 000 Kč za nepřiměřenou délku nezákonného trestního stíhání vedeného u [název soudu]. c) náhrady škody v podobě nákladů obhajoby ve výši 92 150 Kč za úkony podrobně specifikované v žalobě ze dne 15. 6. 2020.

2. K nemajetkové újmě za nezákonné trestní stíhání žalobkyně uvedla, že byla ohrožena trestem odnětí svobody šest měsíců až tři léta nebo peněžitým trestem. Žalobkyni dále hrozilo zrušení živnostenského podnikání. Žalobkyně zdůraznila, že s daňovou kriminalitou se pojí vyšší společenské odsouzení. Trestní stíhání trvalo od zahájení úkonů trestního řízení do pravomocného skončení zhruba 8 let a 6 měsíců. Bývalý manžel žalobkyně inicioval trestní stíhání žalobkyně v době, kdy pečovala a živila čtyři nezletilé děti. Žalobkyně i děti byli existenčně závislé na podnikání žalobkyně. Žalobkyně od počátku tvrdila, že celní únik nelze ze zajištěných důkazů dovozovat.

3. K nepřiměřené délce stíhání žalobkyně uvedla, že řízení probíhalo na dvou stupních, řízení bylo nižší skutkové složitosti ve srovnání s jinými věcmi daňového charakteru, nevykazovalo znaky mimořádné právní složitosti, procesní aktivita stran byla nízká. Řízení tak bylo standardně složité. Žalobkyně se na délce řízení negativně nepodílela. Délka řízení byla vyvolána rozpory mezi soudy v hodnocení důkazů a nesprávnou aplikací celních předpisů. Tři meritorní rozhodnutí byla zrušena odvolacím soudem. Jednalo se o (trestní) řízení s typicky zvýšeným významem. Žalobkyně vyšla z odškodnění 30 000 Kč za rok řízení.

4. Zákonných úroků z prodlení se žalobkyně domáhala od 17. 6. 2020 do zaplacení.

5. Podáním ze dne 17. 9. 2020 žalobkyně vzala zpět žalobu co do částky 92 150 Kč s příslušenstvím za náklady obhajoby a co do částky 75 375 Kč s příslušenstvím za nepřiměřenou délku trestního stíhání, neboť žalovaná po podání žaloby částečně plnila.

6. Podáním ze dne 30. 10. 2020 žalobkyně doplnila, že nezákonné trestní stíhání zasáhlo do jejího zdraví, soukromého a rodinného života, důstojnosti cti a dobré pověsti a podnikání.

7. K zásahům do zdraví žalobkyně uvedla, že ji psychicky vytěžovala i další řízení [název soudu] [anonymizováno] [spisová značka] ve věcech péči o nezletilé a [spisová značka] [anonymizována tři slova]. Tato těžká životní situace žalobkyni stresovala a nezákonné trestní stíhání prohlubovalo zdravotní obtíže žalobkyně projevující se migrénami, nevolností, zvracením, celkovou únavou a vyčerpáním, které se po zahájení trestního stíhání začaly objevovat častěji (několikrát týdně) a ve vyšší intenzitě. Žalobkyně se léčila u obvodní lékařky a na neurologii. Obtížemi trpí žalobkyně do současné doby. K zásahům do rodinného života žalobkyně uvedla, že čas a energii věnovala trestnímu stíhání na úkor péče a výchovy nezletilé, když se žalobkyně věnovala časově a fyzicky náročnému podnikání a tak ji volného času příliš nezbývalo. Rodiče žalobkyně byli vyslýchání policií a její matka byla na trestní stíhání dcery dotazována v zaměstnání. Vztahy i pochopení s rodiči ochladly, což se projevilo tím, že majetek převedli na bratra žalobkyně, pro žalobkyni to bylo tíživější z toho důvodu, že rodiče představovali jedinou skutečnou podporu. K zásahům do cti, důstojnosti dobré pověsti a podnikání žalobkyně uvedla, že se obávala o svou bezúhonnost v rámci živnostenského podnikání, živnost vykonávala od roku 1993, od roku 2000 používala obchodní označení [jméno] [příjmení] - 5 [anonymizováno], žalobkyně měla významnou klientelu z vyšších společenských vrstev a požívala dobré pověsti, výslechy zaměstnanců a fotodokumentace inventáře prodejny žalobkyně ze strany policie vyvolávala u zaměstnanců žalobkyně nedůvěru, [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována tři slova] [země] [anonymizována dvě slova] [země], [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova]. S žalobkyní ukončila v USA spolupráci [anonymizována dvě slova] ([anonymizována dvě slova]„ [anonymizováno]“), žalobkyně si též musela při hledání alternativ podnikání vzít úvěry v řádu statisíců.

8. Žalovaná se žalobě bránila tvrzením, že žalobkyni již dostatečně odškodnila na základě stanoviska ze dne 8. 9. 2020. Žalované se jevilo dostatečným zadostiučiněním vyslovení konstatování nezákonného rozhodnutí a omluva, když ne všechny zásahy do osobnosti žalobkyně mají primární příčinu v trestním stíhání. Za nepřiměřenou délku trestního stíhání vyplatila žalovaná žalobkyni částku 75 375 Kč, když vyšla z částky 15 000 Kč za rok řízení, za složitost snížila zadostiučinění o 30 % a za zvýšený význam snížila zadostiučinění o 20 %, počátek trestního stíhání stanovila žalovaná k okamžiku doručení usnesení o zahájení trestního stíhání a vyšla z délky řízení 6 let a 7 měsíců. V řízení nebyly shledány průtahy, ale celkovou dobu řízení již nelze ospravedlnit. Na náhradě nákladů obhajoby žalovaná uhradila částku 77 863,50 Kč, další úkony nebyly účelně vynaloženy.

9. Soud řízení částečně zastavil co do částky 92 150 Kč s příslušenstvím v požadavku na náhradu škody spočívající v nákladech obhajoby a co do částky 75 375 Kč s příslušenstvím co do požadavku na náhradu nemajetkové újmy z nepřiměřeně dlouhého trestního stíhání při jednání dne 3. 3. 2021. Zbývalo vypořádat zadostiučinění za nezákonnost trestního stíhání a zbývající zadostiučinění za nepřiměřenou délku trestního stíhání.

II. Sporné a nesporné skutečnosti

10. Účastníci při jednání dne 3. 3. 2021 učinili nesporným, že žalobkyně uplatnila nároky dne 16. 12. 2019 u žalované; průběh trestního stíhání jak jej popsala žalobkyně v čl. I. pod body 4 až 12 žaloby ze dne 15. 6. 2020, na který soud ve stručnosti odkazuje (č. l. 1-2 spisu); skutečnost, že vůči žalobkyni bylo vydáno nezákonné usnesení o zahájení trestního stíhání policejního orgánu ze dne 3. 1. 2013, čímž byla žalobkyni způsobena újma v osobním životě; skutečnost, že žalobkyně vedla i další řízení u [název soudu] [anonymizováno] [spisová značka] [anonymizována čtyři slova] [role v řízení] [anonymizováno] [spisová značka] [anonymizována tři slova] včetně rodinného domu, kde žalobkyně bydlela, což žalobkyni též psychicky zatěžovalo; skutečnost, že bývalý manžel žalobkyně inicioval trestní stíhání žalobkyně v době, kdy pečovala a živila 4 nezletilé děti, kdy děti žalobkyně byly existenčně závislé na podnikání žalobkyně, skutečnost, že žalobkyně byla ohrožena trestem odnětí svobody 6 měsíců až 3 léta, nebo peněžitým trestem a žalobkyni dále hrozilo zrušení živnostenského podnikání.

11. Sporné mezi účastníky zůstalo, zda žalobkyni náleží peněžité zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání; zda žalobkyni náleží další peněžité zadostiučinění za nepřiměřenou délku nezákonného trestního stíhání, jaká byla celková délka nezákonného trestního stíhání; zda bylo trestním stíháním vážně zasaženo do osobního a rodinného života žalobkyně, zdraví, důstojnosti, cti a dobré pověsti a podnikání, tedy zda nezákonné trestní stíhání prohlubovalo zdravotní obtíže žalobkyně, projevující se migrénami, nevolností, zvracení, celkovou únavou a vyčerpáním, které se po zahájení trestního stíhání začaly projevovat častěji (několikrát týdně) a ve vyšší intenzitě; dále bylo sporné, zda vztahy s rodiči žalobkyně ochladly, což se projevovalo i tím, že majetek převedli na bratra žalobkyně, pro žalobkyni to pak bylo tíživější z toho důvodu, že rodiče představovali jedinou skutečnou podporu; zda žalobkyně měla významnou klientelu z vyšších společenských vrstev a požívala dobré pověsti, kdy výslechy zaměstnanců a fotodokumentace inventáře ze strany policie vyvolávala u zaměstnanců žalobkyně nedůvěru; zda trestní řízení pak vešlo v obecnou známost v České republice i v [země], kam byla zaslána mezinárodní dožádání, kdy s žalobkyní ukončila v [země] spolupráci [právnická osoba], a žalobkyně si též musela při hledání alternativ podnikání vzít úvěry v řádů sta tisíců; zda žalobkyně od počátku tvrdila, že celní únik nelze ze zajištěných důkazů dovozovat; zda se žalobkyně léčila u obvodní lékařky a na neurologii a zda obtížemi trpí žalobkyně do současné doby; zda žalobkyně čas a energii věnovala trestnímu stíhání na úkor péče a výchovy nezletilých dětí, když se žalobkyně věnovala časově a fyzickému náročnému podnikání a tak jí příliš volného času nezbývalo; zda byli rodiče žalobkyně vyslýcháni policií; a zda rodiče žalobkyni podporovali.

III. Prokázané skutečnosti

12. Soud vzal ve stručnosti za prokázané nesporné skutečnosti a následující. Újma žalobkyně z trestního stíhání již byla vážnější, zejména s ohledem na dopad do profesní reputace žalobkyně, když žalobkyně měla i klientelu z vyšších společenských vrstev a požívala dobré pověsti, prohlídka policie toto narušila včetně důvěry zaměstnanců. Mezinárodními dožádáními byla narušena důvěra u rodiny [příjmení] [jméno], která vedla [právnická osoba] nikoli však u samotné majitelky této společnosti. Ze strany [anonymizováno], kterou vedla [příjmení] [jméno], nedošlo k ukončení spolupráce v příčinné souvislosti s trestním stíháním. Žalobkyně si nevzala úvěry v důsledku trestního stíhání. Trestní stíhání žalobkyně nevešlo v obecnou známost v [země] a České republice. Žalobkyně se hájila setrvale tím, že nelze ze zajištěných důkazů dovozovat spáchání trestného činu, rozhodující však byl poslední zpracovaný znalecký posudek v závěru trestního stíhání. Žalobkyně volný čas a energii věnovala trestnímu stíhání. Volného času a energii se žalobkyni dostávalo pomálu kvůli náročnému podnikání a zcela vyčerpávajícímu a vyhrocenému konfliktu s bývalým manželem, který našel odraz i v náročných soudních sporech o společné jmění a péče o nezletilé děti. Trestní stíhání žalobkyně neprohlubovalo zdravotní obtíže žalobkyně, soud tyto obtíže zohlednil jen v rámci okolností provázející újmu žalobkyně v tom směru, že žalobkyně byla vyčerpávána trestním stíháním více, neboť nebyla v psychické a fyzické pohodě. Vztahy s rodiči neochladly v důsledku stíhání.

13. Skutečnost, že se žalobkyně léčila u obvodní lékařky a na neurologii, a zda obtížemi trpí žalobkyně do současné doby, není pro rozhodnutí rozhodující.

14. Délka trestního stíhání byla nepřiměřeně dlouhá (6 let a 7 měsíců).

15. V podrobnostech soud odkazuje na dílčí skutková zjištění v následující části odůvodnění, zejména pokud jde o popis průběhu trestního stíhání.

IV. Důkazy a jejich hodnocení

16. Z výslechu žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně měla vyhrocené vztahy s manželem, se kterým se v roce 2009 se rozvedli. Vypořádání majetku doprovázely hádky a stres, který dopadal i na jejich čtyři nezletilé děti. V jejich domě zasahovala i policie. Jednalo se o vážnou a stresující situaci. Žalobkyně již v té době před trestním stíháním trpěla zdravotními obtížemi a měla narušenou psychickou pohodu. Trestní udání, že neodváděla clo z dováženého zboží, pak přišlo právě od bývalého manžela, kdy žalobkyně pociťovala křivdu a bezvýchodnost situace, že nebylo dostatečně bráno v potaz, že trestní oznámení bylo motivováno pomstou bývalého manžela. Žalobkyně žije v přesvědčení, že se jí stát nezastal. Žalobkyně též trápilo to, že konfliktem bývalých manželů trpí jejich nezletilé děti, na které jí zbývalo v důsledku podnikání, soudních sporů i trestního stíhání velmi málo času. S bývalým manželem vedli spor nejen o majetek ale také o výživné a péči nezletilých dětí. [role v řízení] [anonymizováno 19 slov]). Žalobkyně oblékala i ženy politiků, opěrní pěvkyně či herečky. Odliv této klientely způsobila změna sortimentu zboží, když žalobkyně přestala dovážet exklusivní [anonymizována dvě slova] z [země]. Žalobkyni nikdo ze zákaznic ohledně jejího trestního stíhání nekonfrontoval. Trestní stíhání vztah žalobkyně s její výhradní [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [příjmení] [jméno] (podnikající prostřednictvím [právnická osoba]) nenarušilo, narušilo však obchodní reputaci žalobkyně u rodiny a okolí této dodavatelky. Podnikání žalobkyně pak stálo právě na osobním kontaktu s [příjmení] [jméno], od které žalobkyně zboží nakupovala. [příjmení] [příjmení] [jméno] po provedených dožádáních napsala žalobkyni dopis, že si nepřejí, aby se žalobkyně s [příjmení] [jméno] dále stýkala, neboť paní [příjmení] [jméno] byla osobou pokročilého věku (85 let) a o žalobkyni měla starost. Žalobkyně přání rodiny vyhověla a přestala se s [příjmení] [jméno] stýkat i obchodovat. Pouze v roce 2016 či 2017 [příjmení] [jméno] tajně navštívila a dozvěděla se, že [příjmení] [jméno] zbavili svéprávnosti. Jaký byl další osud [právnická osoba] žalobkyně netuší, domnívá se, že společnost byla prodána, neboť ji nepřevzali děti [příjmení] [jméno]. Žalobkyni pak bylo nepříjemné, že v rámci mezinárodního dožádání byla [příjmení] [jméno] opakovaně dotazována na okolnosti dovozu zboží žalobkyně. Žalobkyně si vzala další úvěry, když změnila způsob podnikání a zaměřila se na komisní zboží, peníze rovněž použila na udržení vysoké úrovně dětí, když bývalý manžel žalobkyně přestal platit výživné. Zadlužení žalobkyně pak nelibě nesli její rodiče, kteří nesouhlasili s tím, že si žalobkyně vzala půjčky a také jí vyčetli, že při vypořádání nezískala byt v [část obce], na který jí přispěli, a obecně přišla o prostředky při rozvodu. Dům na bratra rodiče přepsali, protože si žalobkyně vzala úvěry a báli se, že žalobkyně nebude schopna dluhy splácet. S životním postojem žalobkyně její rodiče nesouhlasili a maminka žalobkyni vyčítala, že si vzala bývalého manžela, a že s ním zůstala i poté, co jí to rozmlouvali, a nenašla si nikoho dalšího. S matkou se hádali i kvůli bývalému právníkovi exmanžela, který stejně jako ona učil na vysoké škole. Matka žalobkyně s žalobkyní již tři roky nemluví, kdy hlavním důvodem, je že žalobkyně matku neuposlechla a zadlužila se. V rámci trestního stíhání policie navštívila obchod žalobkyně a za provozu fotila vystavené zboží. Policie též vyslýchala její rodiče. V průběhu trestního stíhání si žalobkyně našla novou známost [jméno] [příjmení], s kterým počala bydlet, následně se však rozešli, neboť žalobkyně byla dosti časově vytížená a trápili ji i zdravotní problémy (migrény a nevolnosti), což se v průběhu trestního stíhání zhoršilo, těmito problémy trpí žalobkyně i dosud v menší míře.

17. Výpověď žalobkyně byla podstatná pro posouzení intenzity a charakteru nemajetkové újmy. Žalobkyně vypovídala převážně přesvědčivě a spontánně. Na žalobkyni byl patrný zájem trestní stíhání popsat a vylíčit svůj příběh. Výpověď žalobkyně zkreslují pouze její hodnotící soudy, zejména ve vztahu k bývalému manželovi, ke kterému má silně negativní vztah. Trestní stíhání ostatně bere jako projev msty bývalého manžela. Žalobkyně ve své výpovědi připouští, že se na negativních událostech podíleli i další okolnosti, než chování bývalého manžela a trestní stíhání, připisuje jim však mimoděk menší význam, což výpověď žalobkyně trochu zkresluje. Podstatné pro posouzení zadostiučinění je skutečnost, že život žalobkyně byl rozvrácen již před zahájením trestního stíhání právě konfliktem s bývalým manželem. Na psychiku žalobkyně kromě nezákonného trestního stíhání značně doléhal a vyčerpával soudní spor o vypořádání majetku a kontinuální spor o péči a výživné nezletilých dětí. Již v tak náročné situaci pak žalobkyně ve velkém podnikala s módou. Soud tedy žalobkyni uvěřil, že její zdravotní problémy byly po dobu trestního stíhání zhoršené, neboť se muselo jednat o velmi náročné životní období, avšak lze přisvědčit žalované, že trestní stíhání bylo pouze jedním stresovým faktorem. Nelze tedy říci, že to bylo právě a jen trestní stíhání, co zdravotní potíže žalobkyně prohloubily, to má soud za vyvrácené, jednalo by se o dovozování příčiny a následku tam, kde je souvislost pouze časová s ignorováním komplexity těžkostí, kterým žalobkyně čelila. Avšak i vzhledem k tomu, že diagnostikovatelné poškození zdraví je samostatný nárok, který žalobkyně v řízení neuplatnila, soud dále úvahy či dokazování nerozvíjel. Pokud jde o klíčovou otázku, zda lze klást přímou příčinnou souvislost s trestním stíháním a změnou podnikání, soud po výslechu žalobkyně dospěl k závěru, že tomu tak není. Žalobkyně tvrdila, že ještě v roce 2014 [příjmení] [jméno] [právnická osoba] aktivně řídila a žalobkyni podporovala. Pokud žalobkyně od roku 2014 již další zboží ze [země] nedovezla a respektovala vyslovené přání rodiny [příjmení] [jméno] omezit styk, nedá se následek v podobě změny podnikání. Žalobkyně se stáhla ze života [příjmení] [jméno] vedená taktem a ohleduplností, neboť její těžké životní období, by u každé jí blízké osoby jistě vyvolal zármutek, opětovně soud připomíná, že trestní stíhání nebylo jediným problémem žalobkyně a všemu dominovaly spory se samotným manželem. Je rovněž evidentní, že [právnická osoba] v té době sama procházela změnami, když podnikání žalobkyně stálo na osobním kontaktu s [příjmení] [jméno], které však byla zbavena svéprávnosti, což se dozvěděli při poslední návštěvě [země] – žalobkyně uvádí rok 2017, její syn pak rok 2016. Soud má z výpovědí žalobkyně prokázané, a potvrzuje to i obsah trestního spisu, že samotná [příjmení] [jméno] žalobkyni podporovala, a potud trestní stíhání vzájemnému obchodu nijak nebránilo. Také svědkyně [příjmení] uvedla, že hlavním důvodem, proč žalobkyně nejezdila pro zboží do [země], byla skutečnost, že na nákup zboží neměla finanční prostředky a obávala se problémy s proclením zboží, což opětovně nejsou důvody v příčinné souvislosti s trestním stíháním. Ani čerpání úvěrů pak nelze klást k tíži žalované. Jednu z doložených půjček žalobkyně čerpala ještě před zahájením trestního stíhání, o čem svědčí doložené listiny k půjčkám. Manžel žalobkyni neplatil výživné, pokud se žalobkyně půjčkami snažila udržet úroveň svých dětí, jak vypověděla, ačkoliv tak měl činit bývalý manžel, na kterého byla pro dlužné výživné vedena i exekuce, nelze toto klást k tíži žalované. Vztahy s rodiči žalobkyně lze v současné době označit za neutěšené, důvodem však nebylo trestní stíhání, nýbrž neporozumění životním postojům žalobkyně, která aktivně podniká a vzala si půjčky, s čímž rodiče nesouhlasili. Rodiče žalobkyni pak vyčítali i další věci ze soukromého života žalobkyně, které opětovně nelze klást k tíži trestního stíhání či žalované. Obchod žalobkyně s exklusivním módním zbožím byl zásadně ovlivněn změnou sortimentu, trestní stíhání sice narušilo důvěru zákaznic v České republice, ale samotné hrálo podřadnou roli, když se na trestní stíhání žalobkyně ani žádná ze zákaznic nezeptala. Žalobkyně však byla jako obchodník a zaměstnavatelka prokazatelně poškozena prohlídkou sortimentu ze strany policie při provozu obchodu, což ostatně potvrdila i slyšená svědkyně [příjmení]. Obraz žalobkyně jako obchodnice byl též narušen i okolí [příjmení] [jméno]. Výpověď žalobkyně v tomto podporuje i výpověď jejího syna, soud žalobkyni věří, že obdržela zmíněný dopis, který ji vyzval, aby [příjmení] [jméno] dále nezatěžovala svými potížemi. Při všech zkouškách, kterým žalobkyně v daném období trestního stíhání soud žalobkyni uvěřil, že jakákoli další ztráta volného času s dětmi byla prožívána zvláště nešťastně, je však nutné zdůraznit, že žalobkyni vždy časově vyčerpávalo hlavně samotné podnikání, což potvrdil i slyšený svědek [příjmení], což opětovně nelze klást k tíži žalované. Jak naloží žalobkyně s částkou zadostiučinění je pro posouzení její výše irelevantní. Stejně tak případná újma matky žalobkyně z toho, že byla na univerzitě pomlouvána bývalým právníkem exmanžela.

18. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] soud zjistil, že je dlouholetou kamarádkou žalobkyně, v trestním stíhání vystupovala v postavení svědkyně. Žalobkyně věnovala trestnímu stíhání spoustu času a bylo to těžké pro ni i po psychické a finanční stránce. Kvůli vyšetřování i odletěla do [země]. Svědkyně zpracovávala žalobkyni účetnictví, zhruba od roku 2005. Předtím zpracovávala účetnictví žalobkyni matka žalobkyně. Potom, co žalobkyně přestala jezdit pro zboží do [země], žalobkyni postupně klesaly tržby. Žalobkyni trápily migrény, které se v období trestního stíhání vystupňovaly na intenzitě i četnosti. Žalobkyně měla s bývalým manželem velmi špatné vztahy a žalobkyně z toho prožívala trauma. Svědkyně žalobkyni podporovala a věřila v její nevinu, neboť samotnou ji zarazilo, že by s proclením zboží měly být nějaké problémy. Matka žalobkyni vyčítala, že si našla špatného manžela. Žalobkyně nežila podle představ své matky, která se s ní proto zcela přestala bavit. V rámci mezinárodního dožádání oslovili vyšetřovatelé paní [příjmení] [jméno], se kterou žalobkyně obchodovala, žalobkyně to následně paní [příjmení] [jméno] po telefonu vysvětlovala, což jí bylo nepříjemné. Důvodem ukončení spolupráce s paní [příjmení] [jméno] byly finanční důvody, kdy žalobkyně již neměla na nákup zboží, rovněž se obávala problémů s proclíváním, když ji za to stíhali, a proto žalobkyně přešla na komisní prodej, jednalo se o rok zhruba 2014 či 2015.

19. Výpověď svědkyně soud hodnotí jako věrohodnou. Svědkyně přesvědčivě popsala, že pro žalobkyni bylo trestní stíhání náročné po stránce časové, finanční i psychické, neopomněla, že žalobkyně nečelila pouze problémům trestního stíhání. Svědkyně jako kamarádka žalobkyni podporovala, újmu s ní sdílela. Výpověď svědkyně je důležitá i pro to, že se jedná o účetní žalobkyně. Svědkyně zcela správně vysledovala pokles tržeb při přechodu na komisní prodej, za hlavní důvod, proč nebylo dováženo zboží z [země], označila nedostatek prostředků. S tím lze srovnat část výpovědi žalobkyně, která uvedla„ nechtějí, aby ani bylo další prověřování v tom skladu a prostě i ten manažer mi řekl, že mám doplatit nějaké věci, co jsem tam měla doplatit a že vlastně tím končí naše spolupráce.“ Reputace, kterou uvádí žalobkyně, tak nebyla jediným důvodem, proč žalobkyně měnila model obchodování. Je nutné si uvědomit, že žalobkyně vedla i náročný majetkový spor s bývalým manželem, který navíc neplatil výživné na děti. Není divu, pokud se žalobkyni v takové situaci nedostávalo prostředků na koupi dalšího zboží z ciziny. Hospodářské výsledky žalobkyně i v období roku 2012 do roku 2015 činily částky v řádu desetitisíců za celý rok. V tomto ohledu je rok 2013 výjimkou (135 tisíc za rok), neboť žalobkyně dosahovala nejlepšího hospodářského výsledku, i tak se však jedná o částku zhruba 11 000 Kč na měsíc). Svědkyně rovněž logicky přidala jako důvod, proč přestala žalobkyně dovážet obavy z proclívání a za prioritu žalobkyně označila nejprve vyřešení trestní věci. Svědkyně, která je dlouholetou kamarádkou žalobkyně, pak nemá rozumný důvod tyto skutečnosti v neprospěch žalobkyně zkreslovat.

20. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] soud zjistil, že je zaměstnankyní žalobkyně od roku 2001. Policie v obchodu při trestním stíhání zjišťovala u zaměstnanců, jaké jsou majetkové poměry žalobkyně. Svědkyni to bylo nepříjemné, zejména ve vztahu k stálým zákaznicím, které se v tu dobu v obchodě pohybovaly a udělalo to špatnou vizitku obchodu. Zaměstnanci pak rozebírali, co mohla žalobkyně špatného provést. Žalobkyni v té době také více bolela hlava a méně se věnovala obchodu. Svědkyně nerozlišovala, zda se jednalo o soud trestní či jiný, bylo to v době, kdy se rozváděla, a navazovalo řízení o dětech. Zhruba od roku 2015 či 2016 přešli na komisní prodej, neboť přestali dostávat zboží z [země].

21. Soud hodnotí výpověď svědkyně jako přesvědčivou. Svědkyně přesně popsala, že návštěva policie vytvořila negativní obraz o žalobkyni, neboť se tak stalo nejen za přítomnosti zaměstnanců ale také stálých zákaznic. Svědkyně si vzpomněla na menší časové možnosti žalobkyně i ztížené zdravotní obtíže, nerozlišovala pak, které soudy žalobkyni zaměstnávaly. Na svědkyni bylo patrné, že je jí žinantní o problémech žalobkyně vypovídat před žalobkyní.

22. Z výslechu [příjmení] [příjmení] soud zjistil, že je synem žalobkyně, která v době trestního stíhání trpěla migrénami, což narušovalo rodinou pohodu. Žalobkyně byla hodně vystresovaná, což jí svědek vyčítal. Žalobkyni vždycky hodně vytěžovalo podnikání. Po zahájení trestního stíhání návštěva rodiny (zřejmě míněno [příjmení] [jméno]), odkud žalobkyně dovážela oblečení, nebyla vřelá po tom, co za [příjmení] [jméno] přišla policie. V rodině svědka probíhali spory a konflikty mezi svědkem a žalobkyní, tátou, babičkou i sourozenci, většinou se hádali kvůli žalobkyni, která na spoustu věcí reagovala podrážděně. Svědek byl z rodinné situace smutný. Nejtěžší spor mezi žalobkyní a svědkem byl asi v jeho 16 letech, kdy se chtěl odstěhovat z domova. Trestní stíhání žalobkyni psychicky vyčerpávalo. Od roku 2015 nebyli na společné dovolené.

23. Svědek hned na úvod vytkl, že žalobkyně měla několik soudních sporů mezi nimi i projednávanou trestní kauzu, v tomto ohledu byla na svědkovi patrná nervozita a nejistota, k čemu má svědčit, když připustil, že jednotlivé soudy se mu navzájem pletou. Právě stresy z práce žalobkyně svědek zmínil ve výpovědi víckrát, dá se tedy říci, že tento zdroj stresu vyzdvihoval. Svědek působil rozpačitě, evidentně mu bylo nepříjemné o rodinném rozpoložení hovořit, odpovědi byly poměrně váhavé. Soud proto hodnotí výpověď svědka jako hodnověrnou pouze částečně, i když u svědka soud neshledal žádné tendence ke zkreslení. Soud svědkovi uvěřil, že návštěva v [země] v průběhu trestního stíhání již nebyla tak vřelá jako dříve.

24. Z trestního spisu [název soudu] [anonymizována dvě slova] [spisová značka] soud zjistil a vzal za prokázaný následující průběh trestního stíhání. Dne [datum] bývalý manžel žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] podal na žalobkyni trestní oznámení, že [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]. Policie za účelem překladů přibrala tlumočníka. Dne 5. 5. 2012 byla zamítnuta stížnost žalobkyně na podjatost npor. [příjmení]. Dne 3. 1. 2013 bylo zahájeno trestní stíhání. Usnesení bylo doručeno žalobkyni téhož dne. Dne 8. 1. 2013 žalobkyně podala proti zahájení trestního stíhání stížnost, žalobkyně namítla, že celní úřad nedospěl k závěru, že clo zkrátila, neuvádí subjektivní stránku trestného činu, žalobkyně sporovala, že by získala majetkový prospěch a celní hodnoty jednotlivých položek, které jsou pouze informativní hodnoty. Obvodní státní zastupitelství dne 5. 3. 2013 stížnost zamítlo s odůvodněním, že vyčíslení cla vychází se stanoviska [anonymizována dvě slova] [obec] [část obce], přičemž otázku zkrácení cla posuzují orgány činné v trestním řízení samostatně jako otázku předběžnou. Dne 28. 3. 2013 policie prováděla v USA dožádání, osloveny byly [právnická osoba] a [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], aby vydaly předmětné faktury a dále byl požadován výslech svědků [příjmení] [jméno], [příjmení] [jméno] a [příjmení] [příjmení] a zajištění majitelů bankovních účtů. Policie si vyžádala vysvětlení od [anonymizováno] [příjmení] [příjmení], který žalobkyni usvědčoval. Policie rovněž vyžádala vysvětlení od [titul]. [jméno] [příjmení] a žalobkyně, které odepřely výpověď. Dne 27. 5. 2013 žalobkyně opětovně odmítla k věci vypovídat. Policie zajistila velké množství faktur a celních deklarací a výpisů z účtů, vyžádala si součinnosti celního úřadu, který řízení o celním prohřešku zastavil, neboť uplynula lhůta k uložení pokuty. Dne 10. 3. 2013 bývalý manžel odmítl vypovídat. Dne 4. 10. 2013 se k věci vyjádřila [příjmení] [jméno], majitelka [právnická osoba] a prohlásila, že veškeré zakoupené zboží bylo odesláno bývalým manželem žalobkyně přímo žalobkyni. Dne 10. 6. 2013 vyžádalo Obvodní státní zastupitelství další dožádání od justičního orgánu [země]. Dne 13. 8. 2014 [jméno] [příjmení] k věci podal prostřednictvím dožádání vysvětlení. Dne 28. 6. 2014 bylo sděleno, že žalobkyně se nedopustila v posledních 5 letech žádného přestupku, žalobkyně byla bezúhonná. Dne 20. 8. 2014 byla žalobkyně vyrozuměna o možnosti prostudovat trestní spis, což učinila dne 5. 9. 2014 a 8. 12. 2014. Žalobkyně navrhla výslech [příjmení] [jméno] a písmoznaleckých posudků, které byly pro nadbytečnost zamítnuty. Dne 15. 12. 2014 byl podán návrh na podání obžaloby, která byla podána k [název soudu] dne 22. 12. 2014. Dne 9. 1. 2015 soud vydal trestní příkaz s trestem odnětí svobody v délce 6 měsíců s podmíněným odkladem se zkušební dobou 12 měsíců. Dne 19. 1. 2015 žalobkyně podala odpor, kde uváděla, že nebylo prokázáno, že se skutek stal, když nebyl zjištěn rozsah a charakter zboží u celní deklarace a žalobkyně trvala na opakování výslechu [jméno] [příjmení]. Dne 4. 2. 2015 soud nařídil hlavní líčení na 26. 3. 2015, téhož dne se konalo hlavní líčení, při kterém žalobkyně poprvé vypovídala, popřela trestnou činnost a uvedla, že ve skutečnosti nikdy nebyla majitelkou [právnická osoba]. Žalobkyně uvedla, že [příjmení] [jméno] byla 88 letou obchodní partnerkou, se kterou se sblížila, když tato viděla, že se žalobkyně vypracovala od nuly. Žalobkyně označila celou kauzu za mstu svého bývalého manžela. Soud vyslechl svědky: [jméno] [příjmení], který pro žalobkyni rozvážel zboží, [jméno] [příjmení], celní deklarantku, [jméno] [příjmení], celní deklarantku, [titul]. [jméno] [příjmení], která zpracovávala účetnictví společnosti 5 [anonymizováno], [jméno] [příjmení], obchodní partnerku žalobkyně. Za účelem dalšího dokazování bylo hlavní líčení odročeno na 4. 6. 2015, kdy byl vyslechnuti svědek [příjmení], [příjmení], [jméno] [příjmení] který se vyjadřoval k celním podkladům, hlavní líčení odročeno na 23. 7. 2015, avšak z důvodu nemoci soudce bylo hlavní líčení přeodročeno až na 19. 1. 2016, kdy byl vyslechnut [jméno] [příjmení], který ve společnosti svědkyně [příjmení] zastupoval žalobkyni v celním řízení. Žalobkyně byla obžaloby při hlavním líčení zproštěna. Dne 10. 2. 2016 se státní zástupce odvolal. Dne 16. 2. 2016 byla věc předložena odvolacímu soudu, který rozsudek dne 29. 6. 2016 v neveřejném zasedání zrušil, neboť skutková zjištění byla nejasná a neúplná a závěry soudu označil za předčasné. Rozsudku pak byly vytknuty i formální nedostatky odůvodnění, když hodnocení důkazů označil za vágní. Dne 2. 8. 2016 byl spis vrácen. Dne 30. 8. 2016 byly soudu předloženy výsledky mezinárodního dožádání, které soud 3. 10. 2016 zadal přeložit a dne 24. 10. 2016 soud přibral znalce [titul]. [jméno] [příjmení] z odvětví daně k zpracování znaleckého posudku, který byl soudu předložen dne 1. 12. 2016 se závěrem, že žalobkyně zkrátila clo v rozsahu 219 073 Kč. Dne 8. 12. 2016 soud nařídil hlavní líčení na 22. 12. 2016. Téhož dne byl vyslechnut svědek [příjmení] k průběhu celního řízení a byl vyslechnut i soudní znalec, a účelem dalšího dokazování bylo hlavní líčení odročeno na 17. 2. 2017. Dne 17. 1. 2017 soud urgoval překlady. Dne 17. 2. 2017 se konalo hlavní líčení s přehráním reklamy, kde měla žalobkyně propagovat ReButique. Žalobkyně se vyjádřila, že [příjmení] [jméno] se stala její skoro matkou, když u ní i bydlela. Jednalo o paní, která se dlouhodobě pohybovala na trhu s vráceným zbožím. Žalobkyně nechtěla, aby se v [obec] vědělo, že dováží použité zboží, bylo to know-how žalobkyně, proto bylo důležité, aby fakturace nešla od paní [příjmení], zboží mělo jako použité zlomkovou cenu, ale v celním sazebníku se nemohlo zařadit jako použité, protože mělo nastřelené cedulky. Známky použitelnosti vyspravovala ve spolupráci s švadlenkou. V závěrečné řeči obhájce žalobkyně zpochybnil závěry znaleckého posudku. Hlavní líčení bylo odročeno za účelem vyhlášení rozsudku na 21. 2. 2017, kdy byla žalobkyně opětovně zproštěna obžaloby. Dne 17. 3. 2017 se státní zástupce odvolal. Dne 31. 5. 2017 odvolací soud v neveřejném zasedání rozsudek zrušil rozsudek a opětovně označil skutková zjištění za nejasná a neúplná a závěry soudu označil za předčasné a uložil soudu doplnit dokazování. Spis byl vrácen dne 31. 8. 2017. Dne 16. 11. 2017 se konalo hlavní líčení, kdy soud provedl listinné důkazy získané mezinárodním dožádáním. Za účelem vyhlášení rozsudku bylo hlavní líčení odročeno na 21. 11. 2017, kdy byla žalobkyně uznána vinnou a byla odsouzena peněžitému trestu ve výši 50 000 Kč s náhradním trestem odnětí svobody v délce 6 měsíců. Dne 15. 12. 2017 se žalobkyně odvolala. Dne 1. 2. 2018 byl spis předložen odvolacímu soudu, který dne 13. 3. 2018 ve veřejném zasedání rozsudek zrušil, neboť se soud nezabýval judikaturou použitelnosti výpovědí svědků v případě právní pomoci a provedl dokazování mezinárodní pomocí vadným způsobem. Soudu bylo též uloženo, aby vzal v úvahu, že výslechy občanů v USA nejsou jediným usvědčujícím důkazem, kdy za podstatné označil odvolací soud zjištění celních orgánů a znalecký posudek. Soud nařídil hlavní líčení na 28. 6. 2018, k žádosti žalobkyně, která onemocněla, bylo hlavní líčení odročeno na 13. 9. 2018. Dne 12. 9. 2018 žalobkyně předložila vlastní znalecký posudek se specializací daně. Dne 1. 10. 2018 soud zadal revizní znalecký posudek, jehož zpracování bylo z kapacitních důvodů odmítnuto, proto soud zadal dne 14. 12. 2018 znalecký posudek u jiného znaleckého ústavu. Dne 31. 1. 2019 byl znalecký posudek zpracován, který se závěry znaleckého posudku [titul]. [ulice] neztotožnil a jeho postupy označil za nevhodné. Dne 23. 4. 2019 se konalo hlavní líčení s výslechem znalce, státnímu zástupci bylo uloženo opatřit doklady k podobnému zboží pro stanovení celní hodnoty. Dne 13. 6. 2019 [anonymizována dvě slova] [část obce] uvedl, že z označení zboží ve fakturách není možné rozeznat přesně, o jaké zboží se jednalo o celní úřad tak nedisponuje dokumenty, ze kterých by bylo možné stanovit celní hodnotu. Dne 19. 6. 2019 soud nařídil hlavní líčení na 30. 7. 2019, při kterém soud provedl sdělení [anonymizována dvě slova] [obec] [část obce] a žalobkyně podle § 226 písm. a) tr. řádu zprostil obžaloby, když [anonymizována dvě slova] nedisponoval údaji o srovnatelných údajích o hodnotě transakcí podobného zboží ve stejné době a výslechy dožádáním nešlo procesně použít. Řízení pravomocně skončilo dne 26. 8. 2019 Trestní stíhání trvalo od zahájení trestního stíhání do pravomocného skončení zhruba 6 let a 7 měsíců.

25. Trestní spis byl podstatný zejména z hlediska vytýkaného nesprávného úředního postupu spočívajícím v nepřiměřené délce trestního stíhání. Rovněž výše uvedený průběh vypovídá, jakým úkonům trestního stíhání žalobkyně čelila. Důkaz trestním spisem dává žalobkyni za pravdu, že její obrana byla od počátku setrvalá, konkrétní důvody hovořící zproštění se však objevily až po zpracování revizního znaleckého posudku. Délku řízení soud hodnotí jako nepřiměřenou, i když se jednalo o řízení složité. Jednotlivá kritéria zadostiučinění budou rozebrána v rámci právního hodnocení.

26. Soud měl k dispozici i spisy ohledně sporů s bývalým manželem. Soud provedl dokazování i těmito spisy, jak navrhla žalobkyně, a zjistil, že žalobkyni tížily i tyto náročné soudní pře.

27. Ze spisu [název soudu] [anonymizováno] [spisová značka], soud zjistil, že žalobkyně vedla u [název soudu] [anonymizována dvě slova] [spisová značka] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova] [datum rozhodnutí], kdy byla podána žaloba [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] proti [celé jméno žalobkyně] v postavení žalované spor o [anonymizována dvě slova]. Dne [datum] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. Žalobce žádal vypořádat byt v [obec], na [anonymizována dvě slova] a pozemek v [část obce], pozemek v severních [obec], podnik 5 [anonymizováno]. Dne 3. 12. 2009 byla žaloba doručena žalobkyni, která nesouhlasila s vymezením majetku a jeho hodnotou. Dne 7. 4. 2010, 21. 4. 2010, 25. 5. 2011, 7. 9. 2011, 29. 5. 2012, 16. 4. 2013, 21. 5. 2013, 22. 1. 2014 se konala jednání. Ve věci byl zpracován znalecké posudek z ekonomiky na ocenění nemovitostí, rozhodovalo se o předběžném opatření. Dne 7. 5. 2014 byl vydán rozsudek, v rámci kterého byl do vlastnictví žalobce přikázán byt, garáž a nebytový prostor v hodnotě 5,5 milionu Kč, do vlastnictví žalované byl přikázán pozemek s domem v [část obce] v hodnotě 20 milionu Kč, podnik 5 [anonymizováno], v hodnotě 1 017 000 Kč a pohledávky věřitelů [anonymizováno] (21 milionů) a [obec] spořitelny (370 tisíc Kč), žalovaná pak měla vyplatit žalobci 5,8 milionu Kč. K odvolání žalobce odvolací soud nařídil dne 28. 5. 2015 a 6. 8. 2015 jednání, na kterém změnil povinnost žalované k vyrovnání na zhruba 180 000 Kč. Řízení pravomocně skončilo dne 30. 9. 2015.

28. Ze spisu [název soudu] [anonymizováno] [spisová značka], [anonymizována čtyři slova] [datum] podala žalobkyně, jako matka návrh na úpravu nezletilým dětem: Mikey [příjmení] [příjmení], [příjmení] [příjmení], [příjmení] [příjmení], [jméno] [příjmení] [příjmení]. Dne 25. 2. 2008 byly děti prozatímně svěřeny do péče matky. Dne 14. 7. 2008 soud schválil dohodu rodičů. Rozsudek nabyl právní moci dne 8. 8. 2008. Dne 26. 9. 2008 navrhl otec úpravu poměrů. Dne 6. 1. 2009 navrhla matka zvýšení výživného. Dne 8. 1. 2009, 16. 2. 2009, 19. 3. 2009 se konalo jednání. Dne 16. 4. 2009 soud schválil dohodu rodičům. O děti pečovala matka, otec měl upraven styk. Dne 14. 5. 2009 a 7. 7. 2009 a 14. 9. 2009, 22. 10. 2009, 19. 11. 2009, 17. 12. 2009, soud jednal o zvýšení výživného. Dne 21. 12. 2009 soud výživné zvýšil. K odvolání otce odvolací soud jednal dne 8. 9. 2010 a 13. 10. 2010, téhož dne rozsudek změnil, avšak zvýšení výživného ponechal. Dne 9. 11. 2011 matka podala návrh na zvýšení výživného a úpravu styku otce s nezletilými. Ze zprávy OSPOD ze dne 13. 2. 2012 soud zjistil, že v roce 2008 matka přerušila podnikání, od roku srpna 2011 začala opětovně aktivně podnikat. Soud jednal dne 21. 2. 2012, 17. 4. 2012, 29. 5. 2012, při tomto jednání matka uvedla, že za rok 2010 dlužil otec na výživném částku 106 000 Kč, za rok 2011 nehradil ničeho. Dne 5. 6. 2012 soud upravil styk nezletilých s otcem předběžným opatřením. Dne 4. 7. 2012 soud jednal, otec uvedl, že matka bydlí ve velkém domě (zřejmě míněno dům [část obce]). V [část obce] děti navštěvovali o základní školu. Matka uvedla, že je vedeno trestí řízení na popud otce. Byl vyhlášen rozsudek v rámci, kterého soud ponechal výživné na stávající výši a upravil styk otce s nezletilými. K odvolání otce odvolací soud jednal dne 28. 8. 2013, kdy byl rozsudek ohledně výživného potvrzen a ve věci styku zrušen. Soud jednal dne 12. 12. 2013, matka popisovala konfliktní situaci v rodině, opakovaně zasahovala i Policie ČR, když se otec dobýval do domu. Dále soud jednal ve dnech 21. 1. 2014, 20. 2. 2014. Ve věci byl zpracován posudek z psychologie na nezletilé, děti negativně vnímali konflikty s rodiči„ boj o dům, kde bydleli“. [příjmení] v rodině trvaly v době zpracování posudku již 6 let a poškozovaly vývoj dětí. Soud jednal dne 19. 3. 2015 a 7. 5. 2015, při tomto jednání bylo řízení zastaveno pro zpětvzetí návrhu. Dne 11. 1. 2016 matka navrhla zvýšení výživného. Soud jednal dne 31. 3. 2016 a 14. 7. 2016 a dne 8. 11. 2016. Ve spise je založeno, že pro výživné nezletilých byla vedena na otce exekuce. Dne 8. 11. 2016 matka uvedla, že dělá stylingové služby pro [anonymizována dvě slova]. Pro omluvy otce, který pobýval v zahraničí, bylo jednáno dne 9. 1. 2018, 10. 5. 2018 a 26. 7. 2018, 10. 9. 2018, 20. 11. 2018, kdy soud zvýšil výživné. K odvolání otce odvolací soud nařídil jednání na 13. 3. 2019, které bylo odročeno z důvodu závad v doručování v cizině. Dne 16. 4. 2020 soud ustanovil otci opatrovníka. Dne 24. 6. 2020 soud rozsudek potvrdil. Řízení pravomocně skončilo dne 14. 7. 2020. Ve věci bylo rozhodováno i o předběžných opatřeních. Jednalo se o řízení s cizím prvkem, kdy byla rozhodnutí překládána do angličtiny.

29. Oba dva spisy soud hodnotí tak, že psychiku žalobkyně kromě trestního stíhání zatěžovaly právě probíhající soudní spory s bývalým manželem, tyto soudní spory žalobkyně zmínila i při neurologických vyšetření, jednalo se o spory složité a vyhrocené, na psychiku žalobkyně jistě negativně působící. V rámci společného jmění byl vypořádáván i rodinný dům, ve kterém žalobkyně bydlela.

30. Z lékařské zprávy z neurologie ze dne 12. 1. 2012 soud zjistil, že žalobkyně trpí bolestmi hlavy od roku 1998, v lednu 2012 se staly bolesti častější a žalobkyně i zvrací, bolesti souvisí s menstruací, žalobkyně přikládal zvýšení bolesti stresu, bolesti se objevují i dvakrát týdně, u žalobkyně byly diagnostikovány dva typy bolesti hlavy (migrenosní cefalea a tenzní cefalea).

31. Z lékařské zprávy ze dne 2. 12. 2019 soud zjistil, že žalobkyně bolesti dávala do souvislosti spory ohledně rozvodu, tedy majetkové vypořádání společného jmění a péče o děti, u žalobkyně byly diagnostikovány tři typy bolestí (k dvěma výše zmíněným přibyl cervikokraniální symptom).

32. Soud hodnotí předložené lékařské zprávy tak, že silné bolesti hlavy trestní stíhání nevyvolávalo. Bolestmi trpěla žalobkyně od roku 1998 a zhoršily se v roce 2012 (před zahájením trestního stíhání a po vypuknutí sporů o děti a majetek). Soud učinil závěr, že kromě trestního stíhání trápily i tyto zdravotní problémy, takže trestní stíhání prožívala tíživěji než osoba dalšími problémy nezatížená. [jméno] žalobkyně při vyšetřeních udávala důvod spory ohledně rozvodu, což soud vykládá jako spory ohledně majetku ve společném jmění a péči o děti, nikoli tedy trestní stíhání. Žalobkyně pak ani netvrdila, že by trestní stíhání zdravotní problémy vyvolalo, nelze však ani učinit závěr, že by je prohlubovalo, ačkoliv soud nepochybuje o tom, že trestní stíhání žalobkyni stresovalo.

33. Ze zpráv pedopsychiatrického vyšetření ze dne 21. 9. 2011, 7. 12. 2011 a 24. 7. 2012 soud zjistil, že mezi žalobkyní a jejím bývalým manželem docházelo k vyhroceným sporům. Dne 21. 9. 2011 žalobkyně udávala, že má již dva roky jiného partnera, svědek [příjmení] [příjmení] při vyšetření opakovaně vyjádřil přání, aby problémy mezi rodiči (opětovně zmiňován rozvod) skončily, [příjmení] [příjmení] uvedl, že by si přál, aby rozvod nebyl tak komplikovaný a stresující, [anonymizována dvě slova] uvedla, že nechce, aby se rodiče hádali. Závěr vyšetření byl, že děti negativně vnímají konflikt rodičů a nevhodné chování otce k matce, doporučena byla psychoterapeutická péče pro děti. Dne 7. 12. 2011 u [příjmení] [příjmení] přetrvávala zvýšená obava o žalobkyni a supdepresivní reakce na vleklý spor rodičů, dne 24. 7. 2012 u něj byly zaznamenány reaktivní úzkostné projevy při setkání s otcem.

34. Soud hodnotí zprávy pedopsychiatrického vyšetření tak, že jsou v souladu se skutkovými zjištěními provedenými z opatrovnického spisu. Spor žalobkyně s bývalým manželem byl nejen vleklý ale dosti vyhrocený a tento konflikt neblaze doléhal na děti žalobkyně a jistě i na žalobkyni samotnou, která sama při svém výslechu uvedla, že věděla, že děti konfliktem trpí a lituje, že je toho neuchránila.

35. Z tabulky umoření s výší úvěru 293 752 Kč soud zjistil, že žalobkyně čerpala úvěr ve výši 160 324,98 Kč.

36. Z detailů účtu s výší úvěru 500 000 Kč a názvem Presto půjčka soud zjistil, že žalobkyně od 9. 10. 2017 (datum založení účtu) čerpala úvěr ve výši 500 000 Kč.

37. Z nabídky vydání kreditní karty [příjmení] [příjmení] & [příjmení] [příjmení] soud zjistil, že žalobkyně si dne 14. 6. 2011 vzala úvěr ve výši 250 000 Kč.

38. Ze smlouvy o zřízení zástavního práva k věcem nemovitým [číslo] výpisu z účtu soud zjistil, že dne 21. 1. 2016 žalobkyně čerpala úvěr ve výši 4 000 000 Kč, který zajišťovala zástavním právem.

39. Soud hodnotí listiny předložené žalobkyní k čerpaným úvěrům tak, že tvrzení, že žalobkyně čerpala úvěry jen v reakci na snížení příjmů vyvolané trestním stíháním, přímo vyvrací úvěrová smlouva ze dne 14. 6. 2011, z níž soud zjistil, že žalobkyně čerpala tento úvěr ještě před zahájením trestního stíhání. Další úvěry si žalobkyně vzala později (roky 2016 a 2017) souvislost s trestním stíháním však není dána.

40. Z daňových přiznání za roky 2011 až 2019 soud zjistil, že v roce 2011 dosahovala příjmu 1 516 044 Kč s výdaji 1 736 192 Kč, v roce 2012 příjmu 4 313 640 Kč s výdaji 4 244 724 Kč, v roce 2013 příjmu 4 112 751 Kč s výdaji 3 977 681 Kč, v roce 2014 příjmu 4 203 000 Kč s výdaji 4 180 836 Kč, v roce 2015 příjmu 2 902 659 Kč s výdaji 2 890 364 Kč, v roce 2016 příjmu 2 920 118 Kč s výdaji 3 574 973 Kč, v roce 2017 příjmu 1 491 990 Kč a výdajů 2 918 569 Kč, v roce 2018 dosahovala příjmu 1 122 720 Kč s výdaji 2 760 440 Kč a v roce 2019 příjmu1 149 461 Kč a výdaji 2 768 806 Kč.

41. Soud hodnotí daňová přiznání tak, že rozdíl v příjmech a výdajích žalobkyně kromě roku 2013 (135 070 Kč) dosahoval do roku 2015 desetitisícových zisků, v roce 2011 a od roku 2016 žalobkyně dosahuje záporných hospodářských výsledků. V případě, že žalobkyně dosahovala zvýšených příjmů (rok 2012 – 2013), vždy toto doprovázely též zvýšené výdaje. Od roku 2015 žalobkyni příjmy klesly. Soud připomíná, že žalobkyně byla stíhána od roku 2013. Další skutečnosti z přiložených daňových přiznání nelze zjistit.

42. Soud blíže nehodnotil ty důkazy, z nichž by učinil duplicitní skutková zjištění, neboť měl k dispozici trestní spis (rozsudek [název soudu] [anonymizována dvě slova] [datum rozhodnutí] [anonymizováno] [spisová značka]).

43. Soud blíže nehodnotily ty důkazy, které se vztahovaly k nespornému předběžnému uplatnění nároků žalobkyně (předběžné uplatnění nároku žalobkyně ze dne 16. 12. 2019, akceptační dopis žalované ze dne 20. 12. 2019, dopis žalované o bankovní spojení z 28. 7. 2020, stanovisko ze dne 8. 9. 2020, schvalovací doložka o částce 153 238,50 Kč.

44. Soud neučinil žádných skutkových zjištění z tabulky žalované (č. l. 108 spisu).

45. Soud podrobnější dokazování neprováděl pro nadbytečnost, neboť výše uvedené pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněném nároku plně postačující, když má soud dostatek skutkových zjištění k posouzení dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce i okolností případu i pro posouzení přiměřenosti délky trestního stíhání. Z téhož důvodu soud v odůvodnění rozsudku nerozvádí dílčí tvrzení účastníků a skutková zjištění učiněná z těch provedených důkazů, která nebyla pro rozhodnutí podstatná, popřípadě by učinil opakovaně shodná skutková zjištění.

46. Účastníci řízení při jednání dne 3. 3. 2021 sdělili, že neevidují další a navržené neprovedené důkazy na dalších důkazních návrzích netrvali, sdělili, že navrhli veškeré jim známé důkazy k prokázání rozhodných skutečností a tvrzení. Soud tak předmět možného dokazování zcela vyčerpal.

V. Závěr o skutkovém stavu

47. Lze shrnout, že nezákonným usnesením policejního orgánu ze dne [datum] o zahájení trestního stíhání, kterým byla žalobkyně obviněna z trestného činu zkrácení daně, poplatku nebo povinné platby podle § 148 odst. 1 trestního zákona, za který žalobkyni hrozil trest odnětí svobody šest měsíců až tři léta či peněžitý trest, aby v navazujícím trestním řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. 58 T 72/2014, byla dne 26. 8. 2019 zproštěna, když [anonymizována dvě slova] nedisponoval údaji o srovnatelných údajích o hodnotě transakcí podobného zboží ve stejné době a výslechy mezinárodním dožádáním nešlo procesně použít. Nezákonným trestním stíháním žalobkyně, které se ukázalo jako od počátku liché, bylo citelně zasaženo do jejího osobního života, dobrého jména, cti, důstojnosti a pověsti. Žalobkyně se bála odsouzení, neboť jí hrozilo zrušení živnostenského podnikání, na kterém byla existenčně závislá ona i její děti. Stres z trestního stíhání žalobkyně byl umocněn tím, že psychiku žalobkyně kromě trestního stíhání vyčerpávaly také zdravotní obtíže (silné migrény), které však trestní stíhání nezapříčinilo, a na přetrvávajících obtížích žalobkyně včetně vyšší četnosti a intenzity měly zásadní vliv vyhrocené spory s manželem, které z osobní roviny přešly i do soudních řízení o vypořádání společného jmění a péče o nezletilé děti. Je pravdou, že vztahy s rodiči žalobkyně v posledních letech ochladly, avšak příčinou zhoršení vztahů nebylo trestní stíhání žalobkyně. Rodiče majetek na bratra žalobkyně nepřepsali z důvodu trestního stíhání. Rodiče žalobkyni v obraně proti trestnímu stíhání podporovali, svědčili v její prospěch a narušení vztahů došlo pro nesouhlas s životními postoji a rozhodnutími žalobkyně (výběr bývalého manžela, setrvání v nevyhovujícím manželství, neochota žalobkyně naslouchat radám matky, zadlužení žalobkyně a majetkové vypořádání rozvodu). Žalobkyně měla významnou klientelu z vyšších společenských vrstev a požívala dobré pověsti, což zhoršilo trestní stíhání, zejména zajištěním stop v provozovně žalobkyně policí za přítomnosti zaměstnankyň žalobkyně a jejích zákaznic, což u nich vyvolalo nedůvěru vůči žalobkyni. Trestní stíhání nevešlo v obecnou známost v České republice a v [země], soud však má za prokázané, že se o trestním stíhání obchodní partneři v USA díky mezinárodnímu dožádání, čímž byla poškozena reputace žalobkyně u rodiny a zaměstnanců [příjmení] [jméno], avšak nikoli u samotné [příjmení] [jméno]. Důvod ukončení dovozu zboží z USA nelze spatřovat v zahájení trestního stíhání. Hlavní roli sehrálo osobní rozhodnutí žalobkyně respektovat přání rodiny [příjmení] [jméno], ačkoliv ta sama v době rozhodnutí žalobkyně, jak uvedla žalobkyně, aktivně vedla [právnická osoba]. Dovoz byl též ukončován pro nedostatek prostředků žalobkyně, obavy, aby se žalobkyně nevystavila dalším problémům s proclením zboží. V delší spolupráci pak zabránily i objektivní důvody na straně [právnická osoba], neboť ve [právnická osoba] nastaly změny, kdy [příjmení] [jméno] byla zbavena svéprávnosti a společnost prodána neznámému investorovi. Není dána ani příčinná souvislost trestního stíhání s čerpáním úvěrů, kdy minimálně jeden úvěr žalobkyně čerpala ještě předtím, než bylo vůči ní trestní stíhání zahájeno a bývalý manžel žalobkyni ničeho nepřispíval na výživu jejich společných dětí. Žalobkyně se od počátku trestního stíhání hájila tím, že ze zajištěných důkazů dovozovat nelze dovozovat únik daně, avšak jednalo se o složitou trestní věc, která se bez složitého dokazování neobešla. Konkrétní důvody pro zproštění pak soud zjistil až po provedení posledního revizního znaleckého zkoumání. Žalobkyně věnovala část svého zbývajícího času a energie na úkor času se svými dětmi, většinu času pak zabralo náročné podnikání žalobkyně. Skutečnost, že se žalobkyně léčila na neurologii a trpí dodnes obtížemi, není pro posouzení věci z hlediska uplatněného nároku relevantní. Trestní stíhání bylo pro žalobkyni stresující.

48. Poskytnuté zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání ze strany žalované není adekvátní, zejména pro prokázané poškození v profesní reputace žalobkyně, na rozdíl od zadostiučinění za jeho nepřiměřenou délku. Újmu žalobkyně je nutno nahradit v penězích, neboť danou újmu nelze nahradit jinak a konstatování porušení práva se soudu nejeví jako dostačující.

VI. Právní hodnocení

49. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., (dále jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

50. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

51. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

52. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené8a) lhůtě.

53. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle § 31a odst. 2 OdpŠk zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. (2) Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. (3) V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

54. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, se při stanovení formy a výše zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním vychází z povahy trestní věci, z délky trestního stíhání a především z dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry poškozené osoby. Současně ovšem platí, že forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti. Přiznání zadostiučinění nad rámec konstatování porušení práva je tak namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat.

55. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, výše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odst. 2 OdpŠk na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. V každém případě je primárně na žalobci, aby zvolil přesvědčivé srovnání, podle kterého jeho újma z hlediska spravedlnosti není menší než újma jiná, za kterou se přiznává minimálně žalovaná částka. V řízení je to žalobce, kdo žalobou uplatňuje nárok na zaplacení peněžité částky, kterou považuje za přiměřené zadostiučinění. [příjmení] zadostiučinění bylo možno považovat za přiměřené, mělo by odpovídat výši přiznaného zadostiučinění v případech, které se v podstatných znacích shodují, tedy výše přiznaného zadostiučinění by se neměla bez zjevných a podstatných skutkových odlišností konkrétního případu podstatně odlišovat od zadostiučinění přiznaného v případě skutkově obdobném. Je tedy na žalobci, aby v rámci žaloby provedl srovnání (zejména na podkladě judikatury vyšších soudů či Evropského soudu pro lidská práva) s jinými případy odškodňování nemajetkové újmy vzniklé v důsledku porušení stejných práv, a není-li jich, pak i porušení jiných práv, bude-li zřejmé, že oba případy vykazují pro rozhodnutí soudu významné množství jednotících prvků. Bez tohoto srovnání zpravidla nebude možno učinit závěr, že právě žalobcem požadovanou částku (nebo i jakoukoliv jinou) lze považovat za přiměřené zadostiučinění, a za přiměřené zadostiučinění bude možno považovat konstatování porušení práva podle § 31a odst. 2 OdpŠk.

56. Při stanovení zadostiučinění přihlížet k jiným okolnostem provázejícím trestní řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 7. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4280/2011).

57. Škoda na zdraví ve formě diagnostikovatelného poškození zdraví je samostatným uplatnitelným nárokem se samostatným skutkovým základem a neodškodňuje se v režimu nemajetkové újmy podle § 31a OdpŠk. Není ani přiléhavé, při aplikaci kritéria zohlednění následků způsobené nesprávným úředním postupem v osobnostní sféře poškozeného, zohledňovat tuto újmu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 7. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4280/2011 či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 2. 2020, č. j. 30 Cdo 2888/2019).

58. Při posuzování přiměřenosti délky řízení mohou být zohledněna i delší období nečinnosti, nemusí se vždy jednat o porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení jako celek odpovídá dobou svého trvání času, v němž je možné uzavření řízení zpravidla očekávat. Nelze předpokládat, že v řízení bude činěn jeden procesní úkon za druhým, je třeba zohlednit i skutečnost, že i příprava a zvažování dalších procesních kroků, stejně jako rozbor věci po hmotněprávní stránce mohou být časově náročné a vyžádají si určité časové prodlevy. Nepřesáhnou-li tyto prostoje určitou rozumně očekávatelnou míru, pak není důvodů považovat postup příslušných orgánů za nesprávný (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 1143/2010).

59. Soud posoudil nárok po právní stránce podle § 1 odst. 1 OdpŠk, § 7 odst. 1 OdpŠk, § 8 odst. 1 OdpŠk, § 31a odst. 1, 2 OdpŠk, když se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu za vydání nezákonného usnesení o zahájení trestního stíhání, a pokud jde o nemajetkovou újmu způsobenou nevydáním rozhodnutí v přiměřené době podle § 13 odst. 1 OdpŠk za užití § 31a odst. 3 OdpŠk. V řízení bylo prokázáno vydání nezákonného usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 tr. řádu ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk, když trestní stíhání žalobkyně neskončilo pravomocným odsouzením, čímž jí vznikl nárok na náhradu nemajetkové újmy.

60. K nezákonnosti trestního stíhání soud uvádí následující.

61. Pokud jde o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, není dána vyvratitelná domněnka, že jím byla dotčené osobě způsobena imateriální újma. Naopak, v řízení je na žalobkyni, aby spolu s odpovědnostním titulem tvrdila a prokazovala i existenci konkrétních skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobkyně, a vznik nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobkyně a že v důsledku toho vznikla žalobkyni nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk.

62. Obecně lze říci, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04). Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění„ liché“, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. II. ÚS 590/08).

63. Výzvou soudu ze dne 15. 10. 2020, která byla žalobkyni zopakována při jednání dne 3. 3. 2021, bylo žalobkyni podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. uloženo, aby konkrétně tvrdila a označila důkazy, jak bylo konkrétně zasaženo do osobnostní sféry žalobkyně, zejména do kterých základních práv a jakým konkrétním způsobem a intenzitou. Zároveň byla žalobkyně vyzvána k předložení srovnávací judikatury obdobných případů. Žalobkyně v reakci podáním ze dne 30. 10. 2020 uvedla, že byla zasažena na zdraví, v rodinném životě, cti, důstojnosti dobré pověsti a podnikání, jak je rozvedeno v části I. rozsudku. Při srovnání obdobných případů žalobkyně odkázala na případy Městského soudu v Praze sp. zn. 72 Co 83/2013, 29 Co 234/2017, 15 Co 29/2018 a 91 Co 22/2016.

64. Soud se nejprve zabýval tím, zda je dostačujícím zadostiučiněním konstatování a omluva, kterou poskytla žalovaná. Při stanovení formy či výše zadostiučinění soud vycházel především z povahy trestní věci, z délky trestního řízení a následků způsobených trestním řízením v osobnostní sféře poškozeného, přičemž přihlédl i k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Kritéria uvedená v § 31a odst. 3 OdpŠk se nepoužijí, neboť se týkají výlučně stanovení odškodnění v případě nesprávného úředního postupu spočívajícího v porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, který žalobkyně vymezila samostatně.

65. Při právním posouzení soud vyšel z toho, že žalobkyně byla bezúhonná, ohrožena byla mírným trestem odnětí svobody šest měsíců až tři léta, reálně však žalobkyni s ohledem na její bezúhonnost výkon trestu odnětí svobody nehrozil, vážnější hrozba byla pro žalobkyni ztráta bezúhonnosti pro živnostenské podnikání. Povaha trestního obvinění nepůsobí závažné společenské odsouzení, jako je tomu např. u násilné trestné činnosti nebo sexuálních deliktů, jedná se však větší odsouzení než například u nedbalostních provinění v dopravě. Případné společenské odsouzení v případě žalobkyně soud hodnotí jako běžné. K délce trestního stíhání soud nepřihlížel, neboť je za ně žalobkyně odškodňována samostatně. Co se týká následků, které byly způsobeny trestním stíháním v osobnostní sféře žalobkyně, trestním stíháním byl narušen zejména osobní život žalobkyně, zejména psychika žalobkyně, která se obávala, jak trestní stíhání dopadne. Daný případ je však specifický tím, že psychiku žalobkyně v té době narušovaly mnohem podstatnějším způsobem vyhrocené spory s manželem. Narušení rodinného života žalobkyně tak nebylo příčinou trestního stíhání, ale naopak v trestní stíhání po udání bývalého manžela vyústilo. Soud žalobkyni uvěřil, že trestní stíhání ještě více ukrajovalo v nedostatku času na děti a další činnosti, nejednalo se však omezení zásadní, když za hlavní příčinu tohoto nedostatku bylo podnikání žalobkyně a spor s bývalým manželem. Profesní život žalobkyně utrpěl poškozením důvěry, kterou si předtím vybudovala i svých zaměstnanců, zákaznic v České republice a dodavatelů v USA. Pokud jde o zaměstnance, tento zásah byl potvrzen minimálně u svědkyně [příjmení], které soud uvěřil, že shodného přesvědčení byly i další zaměstnanci. Soud této svědkyni věří i to, že prohlídce provozovny žalobkyně byli přítomny zákaznice, což žalobkyni udělalo špatnou vizitku. Poškození reputace u rodiny [příjmení] [jméno] potvrdil svědek [příjmení], který osobně zaznamenal, že vztahy již nejsou tak vřelé jako dříve. Nicméně na pokles zisku z podnikání žalobkyně v podobě dovozu z [země] mělo trestní stíhání zanedbatelný vliv, když hlavními faktory ukončení dovozu bylo osobní rozhodnutí žalobkyně dále nekontaktovat [příjmení] [jméno] na přání její rodiny s ohledem na její věk a zdravotní stav, nedostatek prostředků (nejspíše na nákup dalšího zboží) a obavy o způsob clení zboží, jak uváděla svědkyně [příjmení], objektivně pak byl dovoz neudržitelný i s ohledem na další osud [právnická osoba], když obchodní úspěch žalobkyně stál na osobním kontaktu právě a jen s [příjmení] [jméno]. Soud pak má za prokázané, že narušení vztahů s [příjmení] [jméno] z důvodu trestního stíhání nedošlo, tuto žalobkyně považovala za druhou matku, která ji na samém sklonku svého života vřele pozdravovala. Pokud jde o zásah do zdraví, soud uvěřil žalobkyni, že po dobu trestního stíhání byly bolesti intenzivnější a četnější, je však nutné si uvědomit, že se jednalo o náročné období života žalobkyně, která byla vystavena ještě dalším stresujícím okolnostem, přímou souvislost s trestním stíháním měl soud za vyvrácenou, když sama žalobkyně lékaři uváděla„ bolesti spojeny se stresy při rozvodu“, což se dá vztáhnout buď na vypořádání sporného majetku v rámci jmění manželů či sporu o péči oděti (zpráva nese datum 2. 12. 2019) nikoli trestní stíhání. Soud zvýšený stres z trestního stíhání posoudil jako okolnost újmu z trestního stíhání provázející. Jinak totiž samozřejmě prožívá nezákonné trestní stíhání osoba dalšími problémy nezatížená, hůře osoba, která ve svém životě musí potýkat řešit celou řadu dalších záležitostí, kdy každá další starost danou osobu vyčerpává více. Ostatně jakékoli diagnosticky zjistitelné poškození zdraví je samostatným nárokem. Skutečnost, že se žalobkyně léčila na neurologii a trpí dodnes obtížemi, není pro posouzení věci z hlediska uplatněného nároku relevantní (viz NS 30 Cdo 4280/2011 či NS 30 Cdo 2888/2019). Trestní stíhání nevešlo v obecnou známost v České republice a v USA, například, že aby bylo celostátně medializováno. Obchodním partnerům žalobkyně v USA a některým zákaznicím se však tato informace dostala. Odliv klientely sama žalobkyně dávala do souvislosti se změnou sortimentu. Není dána ani příčinná souvislost trestního stíhání a čerpáním úvěrů, žalovaná pak ani nemá možnost ovlivnit, za jakých podmínek bude žalobkyně čerpat úvěr, a proto ji to nelze klást k tíži. Soud zohlednil, že žalobkyni svědčí nejpříznivější důvod zproštění podle § 226 písm. a) tr. řádu. Doba trvání zásahu je pak ohraničena dobou trestního stíhání.

66. K námitce žalované, že dostačující formou satisfakce je konstatování s omluvou, zejména s ohledem na menší závažnost trestné činnosti a nedostatečné líčení zásahy v osobní, psychické a pracovní sféry, soud uvádí, že trestní stíhání do života žalobkyně zasáhlo již citelněji, zejména pokud jde o profesní dopady a žalobní tvrzení nabrala od předběžného uplatnění nároku více konkrétní podoby. Peněžité zadostiučinění žalobkyně se jeví jako vhodné i při srovnání s dalšími obdobnými případy (viz NS 30 Cdo 1747/2014).

67. Soud při jednání dne 3. 3. 2021 provedl srovnání s případy projednanými Městským soudem v Praze sp. zn. 72 Co 83/2013, 29 Co 234/2017, 15 Co 29/2018, 91 Co 22/2016, které navrhla žalobkyně a soud přidal pro srovnání sp. zn. 54 Co 211/2015 a 51 Co 129/2016.

68. V prvním případu 72 Co 83/2013 byl poškozený odškodněn částkou 546 400 Kč za nezákonné trestní stíhání podvodu, podílnictví a zkrácení daně s hrozícím trestem odnětí svobody až 5 let po dobu 16 let. Za délku trestního stíhání byl odškodněn samostatně. Poškozený byl stíhán i vazebně, provozoval sklad, autoservis a působil ve vrcholové politice, trestní stíhání bylo spojeno s velkým zájmem médií, trestní stíhání vedlo k rozvratu manželství žalobce, ukončení politické kariéry a odsudek široké veřejnosti, ztrátě bohatých společenských vazeb a negativní ovlivnění podnikání. Případ žalobkyně je méně závažný ve srovnávaném případu po všech stránkách, byla obviněna z méně závažného trestného činu, i když podobné povahy. Případ žalobkyně nebyl široce medializován, trestní stíhání nevedlo k rozpadu manželství, žalobkyně nepůsobila v politice, nebyla široce odsuzována. U žalobkyně došlo k negativnímu ovlivnění osobního života a reputace v podnikání, avšak v menší míře než ve srovnávaném případu. Na negativním ovlivnění osobního života se podílel konflikt s bývalým manželem a soudním spory. Soudu se jeví jako adekvátní, aby ve srovnání s poškozeným, kterému trestní stíhání zničilo politickou kariéru, manželství a devastovalo podnikání, zadostiučinění žalobkyně dosahovalo pouze zlomku zadostiučinění, ve srovnávaném případu zhruba okolo 10 až 15 %. Soud proto zvolil adekvátní odškodnění ve výši 70 000 Kč srovnávaného případ.

69. V případu 29 Co 234/2017 byl poškozený odškodněn za nezákonné trestní stíhání částkou 550 000 Kč za nezákonné trestní stíhání pro zkrácení daně podle § 148 odst. 1, 4 tr. zákona s hrozícím trestem až dvanáct let po dobu zhruba 7,5 let. Za délku trestního stíhání byl odškodněn samostatně. Poškozený byl uznávaným vědeckým pracovníkem, nemohl spát, došlo k razantnímu utlumení jeho profesní činnosti, v průběhu trestního stíhání nemyslel na nic jiného, neúčastnil se rodinného života, ostatní vědecká pracoviště či při vědeckých soutěžích na trestní stíhání žalobce poukazovala, o trestním stíhání bylo celostátně referováno. Případ žalobkyně je srovnatelný povahou obvinění. Méně závažný je případ žalobkyně tím, že nebyla obviněna z tak vážného trestného činu (čtvrtinová trestní sazba), nedošlo k útlumu jejího profesního podnikání ani myšlení (žalobkyně se náročnému podnikání byla schopna věnovat nadále), rodinný život žalobkyně utrpěl, pokud jde o již napnuté časové možnosti, žalobkyně však byla schopna běžného rodinného života i podnikání, u žalobkyně absentuje medializace případu, oba poškození utrpěli újmu na profesní pověsti. S ohledem na trestní sazbu obvinění a absenci tak zásadního rozvratu rodinného a profesního života, se soudu jeví adekvátní (obdobně jako v prvním případu), aby zadostiučinění žalobkyně dosahovalo pouze zlomku srovnávaného případu, tedy 10 - 15 %, za adekvátní se soudu jeví částka 70 000 Kč.

70. V případu 15 Co 29/2018 byl poškozený odškodněn za nezákonné trestní stíhání částkou 260 000 Kč za nezákonné trestní stíhání zkrácení daně a zneužívání pravomoci veřejného činitele s hrozícím trestem až dvanáct let po dobu zhruba 7,5 let. Za délku trestního stíhání byl odškodněn samostatně. Poškozený byl zproštěn služby, trestní stíhání vešlo ve známost v [obec] a severních [obec], poškozen byl na pověsti zejména v komunitě policistů, řada kolegů byla přesvědčena o vině poškozeného, poškozený zešedivěl, špatně spal a zhubl, manželka se mu odcizila, nemohli společně cestovat. Případ žalobkyně je podobný obviněním z daňového deliktu, avšak méně závažnější povahou obvinění i hrozícím trestem, když u poškozeného bylo vyzdvihováno jeho postavení policisty, rovněž u žalobkyně lze shledat poškození integrity osobnosti (stresy, méně času na děti, obava z odsouzení a ztráty možnosti podnikání), i když v menší míře než ve srovnávaném případu. Profesní dopady byly u žalobkyně i u poškozeného rovněž obdobné, když utrpěla profesní pověst žalobkyně (důvěra). Méně závažný případ žalobkyně je absencí medializace, a zásahů do manželského života, současně žalobkyni nehrozil reálné odnětí svobody, kdežto v případě poškozeného se takové uložení při horní hranici trestní sazby 12 let muselo jevit jako reálné. Právě s ohledem na rozdíl trestních sazeb obvinění (žalobkyni hrozil trest odnětí svobody pouze v délce tří let – tedy trest s čtvrtinovou sazbou) a menší osobní dopady do života žalobkyně (soud považuje nedostatek volného času na rodinný život jako méně závažný zásah, než rozvrácení samotných vztahů, vztahy v rodině žalobkyně pak byly zásadně negativně ovlivněny nikoli trestním stíháním ale spory vyvěrající z rozvodu obou manželů), se soudu jeví jako adekvátní, aby zadostiučinění žalobkyně představovalo maximálně čtvrtinu srovnávaného případu, tedy částku 70 000 Kč.

71. V případu 91 Co 22/2016 byl poškozený odškodněn za nezákonné trestní stíhání částkou 400 000 Kč za nezákonné trestní stíhání podvodu podle § 250 odst. 1,3 písm. b) tr. zákona s trestní sazbou 2 až 8 let po dobu tří let. Byly shledány zejména profesní dopady, kdy jako lékař byl nucen přeměnit své podnikání, přišel o řadu pacientů, rozvázaly s ním spolupráci některé odborné organizace, nemohl se podílet na vzdělání začínajících lékařů, trpěl velkým stresem a zasažena byla pověst i v bydlišti poškozeného. Poškozený čelil vyhlášení odsuzujícího rozsudku. Případ žalobkyně je obdobný povahou obvinění, i když žalobkyně byla obviněna z méně závažného trestného činu (třetinová sazba). U žalobkyně také došlo k zásahu do jejího podnikatelského renomé, důvody přeměny podnikání u žalobkyně však nezpůsobilo trestní stíhání, to je pouze provázelo. Případy jsou pak shodné s tím, že žalobkyně trpěla také velkým stresem, i když na vzniku stresu se u žalobkyně podílely zásadním způsobem konflikty s manželem. Žalobkyně čelila také vyhlášení nepravomocného odsuzujícímu rozsudku. V daném srovnávaném případu byla též zohledňována délka trestního stíhání, za kterou je žalobkyně (při déle trvajícím trestním stíhání) odškodněna samostatně. Sečte-li se částka odškodnění za nezákonné trestní stíhání (70 000) a jeho nepřiměřenou délku (cca 75 000), soud dospívá k závěru, že při menší závažnosti obvinění a menším profesním dopadům by celkové zadostiučinění mělo odpovídat zhruba třetině odškodnění srovnávaného případu, tedy částce 70 000 Kč.

72. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nabídla ke srovnání případy obvinění ze závažnější trestných činů se zásadními dopady do života poškozených, kteří předtím vážnými životními problémy (na rozdíl od rozvráceného rodinného života žalobkyně) netrpěly, soud doplnil srovnáními vlastními případy.

73. V případě 54 Co 211/2015 byla poškozená odškodněna částkou 50 000 Kč za nezákonné trestní stíhání pro podvod spáchaný ve spolupachatelství s hrozícím trestem odnětí svobody až 8 let po dobu. Poškozená čelila medializaci, odvrátila se od ní většina kamarádů a klientely. Poškozená měla zdravotní problémy. Soud přihlédl, že stres se odrazil i ve zdravotním stavu žalobkyně častými záněty horních dýchacích cest, došlo k zásahu do dobrého jména cti a důstojnosti soud prvního stupně přihlédl k délce trestního stíhání, které trvalo 4 roky a 7 měsíců. Odvolacím soudem pak byla poškozená odškodněna ještě za nepřiměřenou délku trestního stíhání (40 000). Případ žalobkyně je obdobný s případem poškozené obviněním z podobné trestné činnosti, i když žalobkyni hrozil nižší trest. U žalobkyně i poškozené byl indikován vysoký stres a zdravotní obtíže, v případě žalobkyně soud k tvrzené újmě přihlédl při posuzování zásahů do integrity žalobkyně, avšak má za vyvrácené, že by trestní stíhání potíže prohlubovalo, když za zásadní byl konflikt s manželem. Od žalobkyně se v důsledku trestního stíhání neodvrátila značná část klientely, byla však poškozena obchodní reputace žalobkyně, kdy mezi klienty žalobkyně patřily i dámy z vyšších společenských vrstev. Soud shledává případ žalobkyně závažnější právě v poškození obchodní reputace žalobkyně (jak u zákaznic v České republice a svých zaměstnanců, tak u rodiny [příjmení] [jméno]), u žalobkyně pak přistupuje k zásahům i méně volného času v péči o čtyři děti. Vzhledem k tomu, že podnikání žalobkyně (a s tím spojená reputace) se běžným poměrům České republiky vymykalo, jeví se soudu jako adekvátní, aby zadostiučinění přiznané žalobkyni převyšovalo zadostiučinění ve srovnávaném případu, maximálně však zhruba o jednu třetinu, když by v opačném případě nebyla dodržena proporcionalita s menší závažností obvinění, i proto se soudu jeví jako adekvátní zadostiučinění částka 70 000 Kč. Rovněž celkové odškodnění za nepřiměřenou délku společně s nezákonností (145 000 u žalobkyně) se jeví ve srovnání (90 000 u poškozené) jako adekvátní i z pohledu celkové doby nejistoty (zhruba 6,5 let u žalobkyně oproti necelým 4,5 letům poškozené).

74. V případu 51 Co 129/2016 byl poškozený odškodněn částkou 81 665 Kč za nezákonné trestní stíhání zkrácení daně podle § 148 odst. 1, 3 písm. b) a c) tr. zákona po dobu necelých dvou let. Vůči poškozenému byl vyhlášen pravomocný odsuzující rozsudek, který byl zrušen až dovoláním. Poškozený pracoval jako celní deklarant, živnostenské oprávnění byl jediný zdroj příjmů, o který přišel. Poškozený byl zkušený profesionál se stálou klientelu, po zahájení trestního stíhání začal zájem klientely značně opadat, následně mu byla činnost v rámci trestu zakázána. Poškozena byla profesní pověst poškozeného, jeho dobré obchodní jméno a důvěra v jeho bezúhonnost ze strany klientů i celních orgánů. Poškozený se nemohl plně věnovat rodině, byl ve stresu, manželé se kvůli trestnímu stíhání hádali, v důsledku trestního stíhání poškozenému klesly příjmy. Soud vybral tento případ, neboť je podobný s případem žalobkyně, ať již povahou trestné činnosti (zkrácení cla) tak i tvrzenými zásahy. Srovnávaný případ má soud za závažnější než případ žalobkyně. Poškozený jiným závažným problémům než nezákonnému trestnímu stíhání do té doby nečelil (na rozdíl od rodinných problémů žalobkyně), poškozený byl dokonce pravomocně odsouzen, a proto musel žít s cejchem pravomocného odsouzení a zdroj jeho živnosti mu byl zakázán. Případ žalobkyně je závažnější pouze významností jejího podnikání na poli módy, které bylo na poměry České republiky nevšední, a s tím spojeného renomé. Oba pak jistě čelili zvýšenému stresu a mohli se méně věnovat rodině. Ve všech ostatních ohledech (např. povaha obvinění, úplná ztráta profesního uplatnění, vývoj trestního stíhání) je případ žalobkyně méně závažný. Hádky s (bývalým) manželem u žalobkyně nevyvolávalo trestní stíhání, odliv klientely nelze u žalobkyně dávat do přímé souvislosti s trestním stíháním, ale též se změnou sortimentu. U poškozené pak byla zohledňována v rámci odškodnění i délka trestního stíhání. Jakékoli zadostiučinění žalobkyně, které by překračovalo zadostiučinění ve srovnávaném případu, by se s ohledem na vážnější následky poškozeného jevilo jako neadekvátní, a proto soud žalobkyni přiznal zadostiučinění o něco nižší, v rozsahu 70 000 Kč.

75. Ve srovnání s obdobnými případy trestní stíhání žalobkyni způsobilo mnohem menší obtíže. Trestní stíhání nerozvrátilo žalobkyni život, nebylo medializováno a oproti srovnávaným případům žalobkyni hrozil menší trest. Žalobkyni nezákonné trestní stíhání způsobilo jistě mnoho příkoří, je však nutné si uvědomit, že trestní stíhání vyvěralo z již rozvrácených rodinných vztahů s bývalým manželem, když právě tyto vztahy a na ně navazující souběžná soudní řízení zcela žalobkyni působila též psychickou újmu vedle újmy pocházející z nezákonného trestního stíhání. Největší újmou z nezákonného trestního stíhání žalobkyně pak byla újma na profesní reputaci.

76. Soud zohlednil veškeré okolnosti případu, zejména povahu a následky způsobené trestním stíháním v osobnostní sféře žalobkyně, a to i ve srovnání s obdobnými případy a shledal, že za adekvátní zadostiučinění, které může zmírnit újmu žalobkyně lze považovat částku 70 000 Kč. Soud považuje zadostiučinění za slušné i s ohledem na úctu státu k soukromému životu žalobce (viz nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 4293/18). Za nepřiměřenou délku nezákonného trestního stíhání je žalobkyně odškodňována samostatně.

77. Žalovaná poskytla žalobkyni pouze morální satisfakci, a proto žalobkyni náleží dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. požadovaný úrok z prodlení ve výši 10% ročně z této částky od 17. 6. 2020 do zaplacení, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.

78. Soud zbývající zadostiučinění ve výši 230 000 Kč s příslušenstvím jako nedůvodné zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.

79. K nepřiměřenosti délky trestního stíhání soud uvádí následující.

80. Soud shledal v řízení období nekoncentrovaného postupu při vydávání rozsudků ve věci samé soudem prvního stupně, které byly dne 29. 6. 2016, 31. 5. 2017 a 13. 3. 2018 v neveřejném zasedání zrušeny, když se soud prvního stupně dostatečně nezabýval judikaturou použitelnosti výpovědí svědků v případě právní pomoci, provedl dokazování mezinárodní pomocí vadným způsobem a byly vytknuty formálních nedostatky a předčasnosti skutkových závěrů. Samo o sobě se nejedná o zásadní vady, které by šlo bez dalšího označit za průtahy, jako je například absolutní nepřezkoumatelnost rozsudků, avšak opakované zrušení rozsudků prvního stupně se na délce soudního řízení se negativně podílelo, a jednalo se o okolnost, která jde k tíži soudů. Při vyšší délce trestního stíhání (6 let a 7 měsíců), u kterého je předpokládáno s ohledem na jeho význam, urychlené projednání, opakovanost této chyby, nelze považovat trestní stíhání žalobkyně ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk za přiměřeně dlouhé, i když se jednalo o řízení složité. Dle ustálené judikatury se za počátek nejistoty žalobkyně považuje doručení usnesení o zahájení trestního stíhání, kdy je žalobkyně jako konkrétní osoba obviněna z konkrétního skutku, před tímto okamžikem (fáze prověřování) žalobkyni nejistota ohledně výsledku řízení ve smyslu § 13 OdpŠk nevzniká. Důvodnost kompenzačního nároku žalobkyně je třeba odvíjet od závěru o nepřiměřenosti délky trestního stíhání, které je zahájeno až usnesením podle § 160 trestního řádu, proto soud ve shodě s žalovanou dochází ke kratší délce trvání řízení oproti žalobkyni.

81. V důsledku porušení práva žalobkyně na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě jí vznikla nemajetková újma. Pokud jde o formu zadostiučinění, soud dospěl k závěru, že se nejedná o řízení s nepatrným významem pro žalobkyni a celkovou délku řízení nelze klást k tíži žalobkyni, proto se uplatní silná domněnka o adekvátnosti peněžitého zadostiučinění, když k případnému zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva u nepřiměřené délky soudních řízení lze přistupovat pouze ve výjimečných případech.

82. Z konstantní judikatury Nejvyššího soudu (viz např. rozsudky ze dne 12. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1151/2009, ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 4889/2009 nebo Stanovisko) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za každý rok řízení, přičemž za první dva roky náleží odškodnění v poloviční výši (každé soudní řízení musí trvat určitou dobu, přičemž nemajetková újma v prvních letech trvání řízení není příliš závažná). Za přiměřenou základní sazbu se jeví částka 15 000 Kč za rok řízení (za první dva roky částka poloviční), když základní částka je běžně zvyšována o extrémně dlouhých posuzovaných řízení, za které jsou zpravidla považována řízení, které výrazně překročí dobu 10 let, což není v daném případě splněno.

83. Posuzované řízení trvalo vůči žalobkyni 6 let a 7 měsíců, a proto základní výše zadostiučinění činí částku 83 750 Kč. Tuto orientační částku pak je nutno dále upravit, a to v důsledku demonstrativně vyčtených kritérií uvedených pod písmeny b) až e) § 31a odst. 3 OdpŠk, tj. s přihlédnutím k : b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

84. Řízení bylo složité. Jednalo se o řízení s mezinárodním prvkem ([role v řízení] [anonymizováno 7 slov] [země] s opakovanými mezinárodními dožádáními), proto soud snížil za právní složitost zadostiučinění o minus 10 %. V řízení byly zpracovávány znalecké posudky včetně revizního zkoumání, jednalo se tak o řízení skutkově složité, a proto soud snížil zadostiučinění o minus 10 %. Řízení probíhalo opakovaně na dvou stupních soudní soustavy, kdy vyřízení opravných prostředků objektivně prodlužuje čas potřebný k vyřízení věci, a proto soud snížil za procesní složitost zadostiučinění o minus 10 %. Snížení zadostiučinění, jak jej provedla žalovaná lze považovat za zcela adekvátní. Naopak nelze přijmout závěr žalobkyně, že šlo o řízení jednoduché či běžné. Samozřejmě existují řízení ještě složitější, to však neznamená, že by úskalí daného případu neměla být zohledněna. Složitosti řízení odpovídá snížení zadostiučinění o minus 30 % (§ 31a odst. 3 písm. b) OdpŠk).

85. Žalobkyně se na délce řízení chováním zásadně nepodílela. Soud proto za chování žalobkyně zadostiučinění neupravoval (§ 31a odst. 3 písm. c) OdpŠk).

86. Postup orgánů veřejné moci v podobě nedostatků vytýkaných odvolacím soudem se dostatečně odrazil v samotném závěru o nepřiměřenosti délky soudního řízení (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2014, sp. zn. 30 Cdo 1240/2013). Soud v řízení neshledal žádných průtahů či jiných vad, v řízení bylo postupováno plynule (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 1143/2010). Za postup orgánů činných v trestním řízení soud zadostiučinění neupravoval (31a odst. 3 písm. d) OdpŠk).

87. Význam řízení pro žalobkyni soud zhodnotil tak, že ačkoliv se jedná o řízení s typicky zvýšeným významem, je toto dostatečně zohledněno v rámci odškodnění nezákonného rozhodnutí o zahájení trestního stíhání. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2010, sp. zn. 30 Cdo 2800/2009, domáhá-li se poškozený zároveň nároku na náhradu nemajetkové újmy z titulu trestního stíhání, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, a z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě (§ 13 odst. 1, věta druhá a třetí, OdpŠk), není u druhého uvedeného nároku namístě vycházet z předpokladu vyššího významu předmětu řízení pro poškozeného, neboť tato skutečnost bude zohledněna v posouzení prvního z uvedených nároků. Soud proto na rozdíl od účastníků zvýšený význam nedovodil a zadostiučinění za význam řízení neupravoval (§ 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk).

88. Základní zadostiučinění 83 750 Kč soud dle výše uvedených kritérií snížil o 30 % za složitost a dospěl k částce 58 625 Kč za nepřiměřenou délku trestního stíhání. Vzhledem k tomu, že se již žalobkyni od žalované dostalo zadostiučinění ve výši 75 375 Kč, jeví se toto zadostiučinění za slušné a dostatečné. Žalobkyni další zadostiučinění za nepřiměřenou délku trestního stíhání podle § 13 OdpŠk proto nepřísluší.

89. Soud na základě výše uvedeného žalobu na další zadostiučinění za nepřiměřenou délku trestního stíhání ve výši 164 625 Kč s příslušenstvím jako nedůvodnou zamítl, jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku.

90. K argumentaci žalobkyně lze uvést, že žalobkyně nebyla obviněna ze závažné trestné činnosti s vysokou trestní sazbou, k obavě ztráty živnostenského oprávnění soud přihlédl. S daňovou kriminalitou se pojí běžné společenské odsouzení, nejedná se o tak závažné odsudky jako u násilné či sexuální kriminality, je však odsuzována více než například nedbalostní kriminalita v dopravě. Trestní stíhání trvalo relativně dlouhou dobu 6 let a 7 měsíců, nejednalo se však o délku trestního stíhání extrémní. Délku soud u zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání nezohledňoval. Žalobkyně se pak setrvale hájila, že trestný čin nespáchala, zproštěna byla, protože nebylo prokázáno, že se skutek stal, když celní orgány nedisponovali údaji o srovnatelných transakcí podobného zboží ve stejné době a výslechy dožádáním nešlo procesně použít. Žalobkyně v době trestního stíhání pečovala o čtyři děti, na které bývalý manžel nehradil výživné. Tvrzené zásahy do zdraví soud posoudil jako zásahy do morální integrity osobnosti žalobkyně, avšak žalobkyně trpěla zdravotními problémy již před zahájením trestního stíhání, při lékařském vyšetření je dávala do souvislosti s vleklými spory při rozvodu s manželem. Tyto problémy a náročné podnikání žalobkyni značně psychicky vysilovali, trestní stíhání tak žalobkyně prožívala citlivěji než osoba problémy nezatížená, s tím je spojen i nedostatek času na děti. Děti však mnohem více trpěli právě zmíněným konfliktem žalobkyně a jejího bývalého manžela. Ochladnutí vztahů s rodiči žalobkyně nezpůsobilo trestní stíhání. Žalobkyně utrpěla významný zásah do reputace z hlediska obchodní důvěry u rodiny [příjmení] [jméno] (nikoli samotné [příjmení] [jméno]), zákaznic a zaměstnanců, když podnikání žalobkyně s dovozem unikátní módy z USA šlo na české poměry v té době označit za nevšední. Změnu podnikání a čerpání úvěrů nelze dávat do souvislosti s trestním stíháním, když nelze vysledovat řetězec nepřetržitých příčin mezi trestním stíháním a žalobkyní tvrzenými následky. Žalobkyně byla vystavena důsledkům nezákonného trestního stíhání ve zranitelné pozici, neboť se nacházela v turbulentním období života pro konflikt s manželem, ten však samozřejmě k tíži žalované klást nelze.

91. K argumentaci žalované lze uvést, že konstatování vydání nezákonného rozhodnutí s omluvou nepředstavuje dostatečnou satisfakci pro žalobkyni s ohledem na úctu k soukromému životu žalobkyně a konkrétní okolnosti případu. Je pravdou, že ne všechny zásahy do osobnosti žalobkyně mají primární příčinu v trestním stíhání, soud tyto vztahy podrobně rozepsal shora, když část žalobních tvrzení byla v rámci provedeného dokazování vyvrácena. Zásah do důvěry v obchodních vztazích v okolí [příjmení] [jméno] v USA, u zákaznic v České republice i u zaměstnanců žalobkyně, prožité příkoří a stres z lichého obvinění, potřeba věnovat čas náročné obhajobě, to vše bylo v řízení nepochybně prokázáno, přičemž reputační zásah v oblasti podnikání byl pro žalobkyni zvláště citelný, když se jednalo o jednu z hlavních životních náplní žalobkyně. Slovy svědka [příjmení]: Ona hodně pracuje, ona miluje svoji práci.

92. Výše uvedené svědčí pro závěr, že žalobkyni lze přiznat pouze část z žalovaného zadostiučinění za nezákonného trestního stíhání a vyšší zadostiučinění by již nemohlo být považováno za přiměřené.

93. Poskytnuté zadostiučinění za nepřiměřenou délku trestního stíhání od žalované, kam spadají újmy z nejistot žalobkyně ohledně průběhu a výsledků trestního stíhání, lze označit za zadostiučinění štědré a dostatečné.

94. Vzhledem k obsáhlé argumentaci účastníků, zejména žalobkyně, soud pro úplnost dodává, že soud v odůvodnění rozsudku nerozvádí ty dílčí argumenty účastníků, které jsou pro rozhodnutí ve věci nepodstatné a na rozhodnutí ve věci by ničeho neměnily (viz např. III. ÚS 989/08, odst. 68).

VII. Náklady řízení

95. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1, 3 o. s. ř. ve prospěch převážně úspěšné žalobkyně. Vzhledem k tomu, že plnění u nemajetkových újmách záviselo na úvaze soudu, svědčí žalobkyni plný úspěch z titulu nezákonného rozhodnutí a nepřiměřené délky řízení. Každá nemajetková újma z výše uvedených titulů se započítává na úspěch ve věci částkou 50 000 Kč dle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen„ AT“). Žalobkyně pak byl částečně úspěšná s náklady obhajoby. Pokud jde o úhradu majetkové škody, ta nebyla závislá na úvaze soudu, a proto žalobkyni tíží částečný neúspěch v rozsahu, ve kterém nevzala žalobu zpět pro plnění žalované. Žalobkyni proto náleží částečná úhrada nákladů v rozsahu 85 % (úspěch 50 000 + 50 000 + 77 863,50: neúspěch 14 286,50).

96. Náklady žalobkyně jsou představovány soudním poplatek ve výši 6 000 Kč za žalobu (3 x 8a Sazebníku) a náklady právního zastoupení.

97. Odměnu advokáta soud určil podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen„ AT“). Advokát učinil následující úkony právní služby při tarifní hodnotě sporu 192 150 Kč (§ 8 odst. 1 AT a § 9 odst. 4 písm. a) AT): příprava a převzetí zastoupení, žaloba a částečné zpětvzetí žaloby při odměně za úkon 8 820 Kč, to vše dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) AT. Součástí nákladů je i paušální náhrada 3 x 300 Kč podle § 13 odst. 4 AT. Za předběžné uplatnění nároku náhrada nákladů nepřísluší (§ 31 odst. 4 OdpŠk). Advokát učinil následující úkony právní služby při tarifní hodnotě sporu 100 000 Kč (§ 9 odst. 4 písm. a) AT), neboť v řízení bylo po částečném zpětvzetí pokračováno pro dva nároky nemajetkové újmy, tedy vyjádření k výzvě soudu, a účast při jednání přesahující dvě hodiny (2x) při odměně za úkon 5 100 Kč, to vše podle § 11 odst. 1 písm. d) a g) AT. Součástí nákladů advokáta je i paušální náhrada 3 x 300 Kč podle § 13 odst. 4 AT. Za další poradu s klientem advokátovi odměna nepřísluší, neboť je proplácena jen odměna u účelných porad přesahující jednu hodinu (§ 11 odst. 1 písm. c) AT), žaloba byla v době uskutečnění porady (25. 2. 2020) již doplněna, relevantní informace tak advokát získal v rámci převzetí věci, soud neshledává za účelné, aby porada po doplnění žaloby s ohledem na stav řízení přesahovala vymezenou hodinu, běžná komunikace advokáta s klientem pak není honorovaný úkon právní služby. Za vyčíslení nákladů odměna nenáleží, neboť se nejedná o úkon ve věci samé, kterou je míněno sporné právo. Advokát je plátcem 21 % DPH, o kterou se odměna advokáta zvyšuje. Celkem náklady žalobkyně činí 58 708 Kč (6 000 + 1,21 x (3 x 8 820 + 3 x 300+ 3 x 5 100 + 3 x 300)). Žalobkyni náleží náhrada v rozsahu 85 %, soud jí tedy přiznal náhradu v rozsahu 49 902 Kč.

98. Jejich zaplacení uložil soud neúspěšné žalované zaplatit k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř., jak je uvedeno ve výroku IV. rozsudku.

99. Delší lhůta plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. odpovídá podmínkám čerpání prostředků ze státního rozpočtu, žalovaná si tuto lhůtu vyžádala a žalobkyni nijak nepoškozuje.