22 CO 104/2022-157

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Miloše Zdražila a soudců JUDr. Šárky Hůrkové, Ph.D. a Mgr. Radka Kopsy ve věci žalobců: a) titul jméno příjmení , narozený dne datum bytem adresa b) titul jméno příjmení , narozená dne datum bytem adresa c) titul jméno jméno , narozený dne datum bytem adresa d) titul příjmení příjmení , narozený dne datum bytem adresa e) titul jméno jméno jméno , narozená dne datum bytem adresa f) titul jméno jméno jméno , narozený dne datum bytem adresa g) jméno příjmení , narozená dne datum bytem adresa h) jméno příjmení , narozený dne datum bytem adresa , obec všichni zastoupeni advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa zastoupená advokátkou titul jméno příjmení sídlem adresa o zřízení nezbytné cesty, o odvolání žalobců a), b), c), d), e), f), g) a h) proti rozsudku Okresního soudu ve Svitavách ze dne 11. 1. 2022, č.j. 7 C 58/2021-124,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobci jsou povinni nahradit žalované náklady odvolacího řízení 8 201 Kč k rukám advokátky žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Citovaným rozsudkem okresní soud ve výroku I. rozhodl o tom, že ve prospěch pozemků p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] to vše v obci a [katastrální uzemí], se zřizuje nezbytná cesta spočívající ve služebnosti stezky přes pozemek p. [číslo] v obci a [katastrální uzemí], a to v rozsahu stanoveném v geometrickém plánu [číslo] vyhotoveným geodetickou kanceláří [titul] [jméno] [příjmení], [ulice a číslo], [PSČ] [obec], ověřeným [titul] [jméno] [příjmení] dne 1. 11. 2021 a 8. 11. 2021, který je nedílnou součástí rozsudku.

2. Ve výroku II. okresní soud rozhodl, že žalobci nejsou povinni zaplatit žalované žádnou úplatu za povolení práva nezbytné cesty spočívající ve služebnosti stezky dle výroku I. a nejsou povinni zaplatit žalované ani žádnou jistotu. Ve výroku II. žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.

3. Okresní soud zdůvodnil, že žalobci se žalobou ze dne 24. 4. 2021 domáhali ve prospěch označených nemovitostí v jejich vlastnictví zřízení nezbytné cesty jako služebnosti stezky a cesty zatěžující označený pozemek ve vlastnictví žalované p. [číslo] vše vždy v obci a [katastrální uzemí]. Uvedli, že nemovitosti v jejich vlastnictví funkčně souvisejí s jimi vlastněnými bytovými jednotkami v domě [adresa], který je součástí pozemku p. č. st. [číslo]. Žalovaná je právnickou osobou podnikající ve výstavbě bytových domů a jejich následném prodeji. Podnikatelským záměrem žalované je vybudovat na jejím předmětném pozemku a jejích přilehlých pozemcích (p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo]) stavbu„ Bytový dům [ulice] II.“ Žalobci v příslušném stavebním řízení podali proti stavbě námitky z důvodu nezajištění náležitého přístupu k jejich označeným nemovitostem - pozemkům, na nichž mají zřízeny zahrádky. Dle žalobců je k těmto jejich zahrádkám dlouhodobě až dosud možný přístup právě přes uvedený pozemek žalované p. [číslo] jiné spojení s veřejnou cestou není. Proto bez zřízení nezbytné cesty dle podané žaloby nelze na jejich nemovitostech řádně hospodařit, ani je řádně užívat, neboť péče o zahrádky zahrnuje celou řadu prací, z nichž k některým je nepochybně nutné mít přístup i z jiné strany než přes bytovou jednotku. Nezbytný je také příjezd k zahrádkám alespoň osobním automobilem obvyklé velikosti či menší zahradní technikou, a to z důvodu zejména dovozu či odvozu zeminy či jiných prací. Dle projektové dokumentace nové stavby bytového domu [ulice] II. však bude zajištěn pouze minimální odstup, který neumožňuje vjezd žádným vozidlem a který zcela zamezuje v dosavadním přístupu k jednotlivým zahrádkám. Tím dojde ke značnému zásahu do výkonu vlastnických práv žalobců k předmětným pozemkům. Proto žalobci navrhli zajištění nutného neomezeného přístupu k zahrádkám přes uvedený pozemek žalované ve formě cesty bezprostředně navazující na zahrádky s minimální šíří 3 m, kterou žalovaná nebude zásadně zasažena. K tomu žalobci zdůraznili, že právě žalovaná (její právní předchůdce) jim předmětné zahrádky prodala, a to již s brankami sloužícími ke vstupu na ně a k jejich obslužnosti, které směřují právě na pozemek žalované p. [číslo]. Dle žalobců je žalovanou dosud plánované zachování přístupu v šíři jen 68 cm zcela nedostatečné. Žalobci také namítli, že přístup má být vymezen živým plotem, u něhož není jisté, zda a jak jej bude žalovanou udržován, když při neudržování se šíře přístupu ještě zmenší. Za zřízení nezbytné cesty žalobci navrhli zaplacení náležité úplaty, při jejímž stanovení by však mělo být spravedlivě zohledněno, že zahrádky žalobcům prodala sama žalovaná.

4. Okresní soud uvedl, že původně byla žalovanou společnost [právnická osoba], [IČO], která však po zahájení řízení zanikla fúzí sloučením se současnou žalovanou - [právnická osoba], [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], IČO [číslo], na kterou přešlo jmění zaniklé žalované společnosti, která byla vymazána z obchodního rejstříku. Proto okresní soud rozhodl (usnesením ze dne 20. 7. 2021 č.j. 7 C 58/2021-79) o tom, že v řízení bude dále pokračováno se žalovanou. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že zřízení nezbytné cesty dle návrhu žalobců ve formě služebnosti stezky a cesty o šíři 3 m přes pozemek v jejím vlastnictví p. [číslo] je zcela nedůvodný. Žalovaná zejména poukázala na to, že žalobce h) je vlastníkem rohového pozemku p. [číslo] který je přímo propojen s veřejnou cestou na pozemku p. [číslo] ve vlastnictví [územní celek], na který ústí branka zřízená na jeho zahrádce. Dále žalovaná namítla, že žádný z žalobců nikdy neužíval ani neužívá její pozemek p. [číslo] k pravidelnému přístupu či příjezdu ke svým zahrádkám, a to zejména v žalovaném rozsahu. Žalovaná zdůraznila, že zahrádky slouží k rekreaci, nikoli k intenzivní zemědělské výrobě. V souladu s tím jsou proto všemi žalobci obhospodařovány přímo z bytových jednotek, což je v daném místě zcela obvyklé. Žalovaná uvedla, že přes svůj uvedený pozemek umožňovala žalobcům přístup za účelem zřízení zahrádek, ale takový přístup již v současné době není potřebný s tím, že v případě vzniku budoucí potřeby je využití takového přístupu možné jednorázově (ad hoc) ve smyslu § 1021 o.z. Tomu dle žalované odpovídá za tímto účelem v projektové dokumentaci vyčleněný pruh o šíři 1 m podél zahrádek žalobců. Protože v žalobě navrhovaný rozsah nezbytné cesty nebyl žádným ze žalobců pravidelně realizován, je zřízení takové nezbytné cesty v rozporu s § 1029 o.z. Zároveň jsou naplněny také negativní podmínky dle § 1032 o.z., neboť žalované by tím vznikla škoda, která by převýšila výhodu navrhovaného rozsahu nezbytné cesty z důvodu nutné zásadní změny již zpracovaného projektu za desítky tisíc korun. Současně je takto navrhovaná cesta žádána jen za účelem pohodlnějšího spojení s veřejnou komunikací, a proto by k tomu žalobci měli využít vlastních pozemků, nikoliv omezovat žalovanou jako vlastníka sousedního pozemku.

5. Na základě provedeného dokazování okresní soud ve shodě s tvrzením účastníkům zjistil vlastnictví žalobců k označeným nemovitostem - zahrádkám, včetně vlastnictví žalobců k bytovým jednotkám v budově [adresa], která je součástí pozemku p. č. st. [číslo] s tím, že bytové jednotky navazují na přilehlé zahrádky a u žalobců a) a b) a žalobců e) a f) se jedná o společné jmění manželů. Okresní soud také ve shodě s tvrzením účastníků zjistil, že pozemky ve vlastnictví žalobců a) až g) mají výměru do 100 m2, některé z nich do 50 m2, pouze rohový pozemek ve vlastnictví žalobce h) má větší výměru 149 m2 Okresní soud rovněž zjistil, že žalovaná je vlastníkem předmětného pozemku p. [číslo] o výměře 4 890 m2.

6. Dále okresní soud zjistil, že vyhláškou [stát. instituce], odboru výstavby, ze dne 20. 4. 2020 bylo oznámeno zahájení společného územního a stavebního řízení bytového domu [ulice] II. zahrnující novostavbu bytového domu, včetně přípojek, inženýrských sítí, příjezdové komunikace, parkovacích ploch a venkovního osvětlení, a to na pozemcích p. [číslo] v k.ú. [obec]. V tomto řízení (mimo jiné) žalobci podali námitky ze dne 23. 5. 2020 a 15. 1. 2021 a byli vyzváni k zahájení řízení ohledně zajištění přístupu na označené pozemky v jejich vlastnictví. Okresní soud zjistil, že dle pravomocného rozhodnutí [stát. instituce], odboru místního a silničního hospodářství ze dne 28. 7. 2020, [číslo jednací] [obec a číslo], se nachází na pozemku žalované p. [číslo] v konkrétně vyznačené trase veřejně přístupná účelová komunikace – pěší cesta, která z tohoto pozemku pokračuje přes pozemek p. [číslo] jejíž šíře v průběhu kolísá mezi cca 70 – 140 cm. Dle závěrů tohoto rozhodnutí musela žalovaná předpokládat užívání pěšiny podél zahrádek, neboť sama v jejich oplocení takto zřídila vstupní branky. Příslušná část pozemku žalované je pak využívána nejen žalobci jako vlastníky zahrádek, ale také blíže nespecifikovanou širší veřejností. Nutnou komunikační potřeba žalobců k pěšině podél zahrádek však již shledána nebyla s tím, že žalobci mají přístup na zahrádky zajištěn i mimo branky v oplocení, a to průchodem z veřejné komunikace přes společné prostory bytového domu a přes vlastní bytové jednotky, přes které - s ohledem na šíři branek v oplocení zahrádek - může být přemístěna i odpovídající menší zahradní technika tak, je to zcela běžnou praxí.

7. Okresní soud provedl rovněž podrobné ohledání na místě samém dne 9. 9. 2021 a seznámil se s daným prostorem spolu s pořízením bohaté fotodokumentace. Dále okresní soud provedl výslech žalobkyně g) a zohlednil písemná vyjádření žalobců a) a c) i předložené informace o běžných rozměrech obvykle prodávaných modelů zahradních sekaček a koleček. Okresní soud rovněž zjistil obsah geometrického plánu předloženého žalovaným ohledně stezky s šířkou 1 m, který se stal součástí rozsudku, a rovněž dvou geometrických plánů předložených žalobci ohledně stezky s šířkou 1,5 m, resp. 2 m ([číslo] resp. [číslo] geodetické kanceláře [právnická osoba], ověřené [titul] [jméno] [příjmení] ze dne 3. 12. 2021 a 13. 12. 2021).

8. Při právním posouzení okresní soud vycházel z institutu nezbytné cesty dle § 1029 a násl. o.z. (zákona č. 89/2012 Sb.), podle něhož platí, že vlastník nemovité věci, na níž nelze řádně hospodařit či jinak ji řádně užívat, protože není dostatečně spojena s veřejnou cestou, může žádat, aby mu soused za náhradu povolil nezbytnou cestu přes svůj pozemek. Nezbytnou cestu může soud povolit v rozsahu, který odpovídá potřebě vlastníka nemovité věci, řádně ji užívat s náklady co nejmenšími a to jako služebnost. Zároveň musí být dbáno, aby soused byl zřízením a užíváním nezbytné cesty co nejméně obtěžován a jeho pozemek, co nejméně zasažen. To musí být zvlášť zváženo, má-li se žadateli povolit zřízení nové cesty. Okresní soud zdůraznil, že soud tak může rozhodnout o povolení nezbytné cesty jen tehdy, jestliže vlastník nemůže nemovitou věc řádně užívat proto, že není dostatečně spojena s veřejnou cestou, když velmi důležitý je rozsah nezbytné cesty, který musí být nezbytný k řádnému užívání nemovitosti. Uvedl, že soud na základě vlastní úvahy stanoví rozsah služebnosti tak, aby zatěžoval vlastníka přilehlého pozemku co nejméně a zároveň zajišťoval vlastníku nezbytný přístup s tím, že je-li dána možnost zřídit přístup jinak, bez omezení vlastníka přilehlého pozemku, nelze právo věcného břemene cesty zřídit. Okresní soud uzavřel, že zřízení nezbytné cesty představuje vážný zásah do práva vlastníka zatíženého pozemku, a proto je třeba vždy poměřovat výhodu, kterou cesta poskytuje, s újmou, která by zřízením cesty vznikla vlastníku zatížené nemovitosti. Cesta tak může být soudem zřízena jen v rozsahu zajišťujícím objektivně řádné užívání, byť nepůjde o užívání komfortní.

9. Dále okresní soud odkázal na § 1032 o.z., podle něhož soud nepovolí nezbytnou cestu tehdy, převýší-li škoda na nemovité věci souseda zřejmě výhodu nezbytné cesty, nebo způsobil-li si nedostatek přístupu z hrubé nedbalosti úmyslně ten, kdo o nezbytnou cestu žádá, anebo žádá-li se nezbytná cesta jen za účelem pohodlnějšího či lepšího spojení, resp. přístupu na pozemek. Uvedl, že tedy platí, že pokud stávající spojení je sice nepohodlné, ale pro potřeby dané nemovitosti objektivně dostačující, není možné se zřízení nezbytné cesty domáhat. Současně okresní soud zdůvodnil, že za zřízení nezbytné cesty náleží vlastníkovi zatíženého pozemku dle § 1030 o.z. úplata, o jejíž výši soud rozhoduje i bez návrhu s tím, že východiskem pro stanovení její výše by měla být obvyklá cena, za kterou se v obdobných oblastech sjednává cena za smluvně zřizované a srovnatelné právo cesty.

10. Okresní soud se na základě citované zákonné úpravy v dané věci nejprve zabýval tím, zda existuje spojení, sice nepohodlné, ale objektivně dostatečné potřebám předmětných pozemků ve vlastnictví žalobců. Uvedl, že nepřehlédl citované závěry rozhodnutí [stát. instituce] ze dne 28. 7. 2021 o tom, že nebyla shledána nutná komunikační potřeba žalobců k pěšině podél zahrádek na předmětných pozemcích v jejich vlastnictví a z jakých konkrétních důvodů. Okresní soud však uvedl, že přihlédl k širším souvislostem, a to zejména k tomu, že žalobci své bytové jednotky zakoupili právě od žalované (jejího procesního předchůdce), a to společně s přilehlými zahrádkami na předmětných pozemcích, které byly oploceny a opatřeny brankami směřujícími na přilehlý pozemek žalované p. [číslo]. Proto okresní soud zdůraznil, že žalobci si pozemky nezakoupili a zahrádky neoplotili a neosadili brankami až dodatečně tak, že by k zahrádkám neponechali potřebný přístup, ale byla to naopak sama žalovaná, která žalobcům bytové jednotky prodala se zahrádkami a s brankami směřujícími do jejího pozemku p. [číslo]. Proto žalovaná musela dle okresního soudu počítat s tím, že žalobci budou důvodně očekávat přístup ke svým zahrádkám i z jejího pozemku p. [číslo]. Okresní soud tak shledal jako nepřiměřeně přísný striktní závěr o tom, že v dané věci nejsou splněny podmínky pro zřízení nezbytné cesty z důvodu možnosti přístupu žalobců přes bytové jednotky. Měl za to, že takový závěr by byl v rozporu s očekáváním žalobců při uzavírání kupních smluv, a uzavřel, že v dané věci tak jsou dán důvody pro zřízení nezbytné cesty.

11. Dále se okresní soud zabýval rozsahem nezbytné cesty. Uvedl, že při jeho určení vycházel ze svého ohledání na místě samém, včetně pořízené fotodokumentace. Shledal, že předmětné zahrádky jsou žalobci užívány především k rekreačním účelům, a to i vzhledem ke svým prokázaným konkrétním výměrám. Zopakoval, že soud může nezbytnou cestu zřídit jen v rozsahu zajišťujícím objektivně řádné užívání, byť nepůjde o užívání komfortní. Při posuzování tohoto nezbytného rozsahu okresní soud objektivně zohlednil velikost zahrádek a rozsah jejich užívání. Současně přihlížel k právu žalované nakládat s jejím majetkem a realizovat (také) na předmětném pozemku p. [číslo] výstavbu v rozsahu projednávaném před správním orgánem. Dospěl k závěru, že neobstojí tvrzení žalobců, že někteří z nich do budoucna hodlají zahrádky přeměnit na užitkové. Dodal, že i pokud by to bylo pravdou, je třeba užívat zahradní techniku přiměřenou velikosti zahrádky, tj. zpravidla elektrickou, nikoli motorovou. Nezbytnému rozsahu užívání dle okresního soudu neodpovídá požadavek žalobců na zřízení nezbytné cesty spočívající ve služebnosti cesty, tedy v možnosti přijet k zahrádkám vozidly po cestě s šíří alespoň 3 metry. Měl za to, že takový rozsah služebnosti by představoval vážný zásah do práva žalované jako vlastníka pozemku. Okresní soud přisvědčil tomu, že na zahrádky žalobců je třeba čas od času dovést či odvést nějaký materiál apod. Uzavřel však, že tomuto účelu musí dostačovat zřízení služebnosti stezky v šíři 1 metru. Odlišným námitkám žalobců okresní soud nepřisvědčil, když uvedl, že pro namítaný případ neschopnosti vytočit do branky zahrádky běžné zahradní kolečko, nebrání žalobcům nic v tom, aby si branku rozšířili a prostor pro vjezd i výjezd ze zahrádky si zvětšili, když jako zcela neadekvátní shledal, aby se při této argumentaci žalobců rozšiřovala nezbytná cesta a tím zasahovalo ve větším než nezbytném rozsahu do vlastnického práva žalované. K tomu okresní soud také poukázal na možný striktní závěr o nenaplnění podmínek pro zřízení nezbytné cesty z důvodu možnosti přístupu na zahrádky přes bytovou jednotku dle příslušného rozhodnutí [stát. instituce] ze dne 28. 7. 2020, a dále také na to, že dle tohoto rozhodnutí kolísá šířka veřejně přístupné účelové komunikace v jejím průběhu mezi cca 70 až 140 cm s tím, že toto zjistil také okresní soud při ohledání na místě samém. Proto dodal, že pouze ojediněle mohl některý ze žalobců využít pozemek žalované i tak, že ke svému pozemku přijel autem. Zdůraznil, že soudem však může být cesta zřízena jen v nezbytném rozsahu, a to i nepohodlném, ale objektivně dostačujícím. Proto okresní soud dle výroku I. stanovil rozsah nezbytné cesty jako stezku v šířce 1 m dle geometrického plánu předloženého žalovanou, který učinil nedílnou součástí rozsudku.

12. Okresní soud dále zohlednil vyjádření žalované při jednání dne 21. 10. 2021 o tom, že v projektu počítá s jedním metrem cesty podél zahrádek žalobců a že v tomto rozsahu byla (s ohledem na vyjádřený předběžný právní názor okresního soudu) ochotna zřídit ve prospěch žalobců služebnost stezky s tím, že po dokončení stavby tuto stezku předá do vlastnictví [územní celek] a bude ji možné využívat širokou veřejností. Okresní soud proto uvedl, že žalobu nezamítl ani ve vztahu k žalobci h), přestože přístup na zahrádku na jeho pozemku p. [číslo] je zajištěn přes pozemek p. [číslo] když takové zamítavé rozhodnutí označil spíše formální a nic neřešící. Okresní soud také zdůvodnil, že na rozhodnutí nemohla mít vliv zdravotní situace, ani věk žalobkyně g), neboť soud vychází z posouzení objektivní možnosti užívání pozemků a nepřichází v úvahu, aby některý ze žalobců, případně všichni žalobci, se nad rámec toho - s odkazem na situaci jednoho či více z nich - domáhali širšího rozsahu užívání pozemku ve vlastnictví třetí osoby. Okresní soud dodal, že pro žalobce nemuší být stanovený rozsah nezbytné cesty zcela pohodlný, ale je objektivně možný a žalobci tak mohou v rozsahu stanovené nezbytné cesty své pozemky řádně užívat, včetně toho, že si mohou na vlastním majetku učinit opatření, která jim užívání zjednoduší (např. rozšířením branek, volbou přiměřeného nářadí apod.). Uvedl také, že v případě, že žalobci nebudou sami schopni některé činnosti zvládnout, nezbude jim, než si někoho zjednat. Dle okresního soudu je třeba mít na paměti, že spousta lidí v řadové zástavbě nemá přístup na své zahrádky za domem jinak, než přes svůj dům, či bytovou jednotku a takový přístup je, resp. musí být dostatečný. Okresní soud zároveň odmítl argumentaci žalobců, že nezbytná cesta ve formě stezky o šíři jednoho metru nebude ze strany žalované dodržována proto, že živé ploty, které mají v daném místě tvořit hranici, nebudou udržovány. Uvedl, že pokud by taková situace (vůbec) nastala, mají žalobci možnost se proti tomu bránit.

13. Protože se žalovaná pro případ zřízení služebnosti stezky ve prospěch žalobců v šířce jednoho metru vzdala práva žádat finanční náhradu za její zřízení, okresní soud rozhodl ve výroku II. tak, že žalobci nejsou povinni žalované zaplatit žádnou úplatu za povolení práva nezbytné cesty dle výroku I. a nejsou ani povinni žalované zaplatit žádnou jistotu.

14. O náhradě nákladů řízení okresní soud rozhodl s přihlédnutím k tomu, že v dané věci byl mezi účastníky spor o to, zda vůbec jsou dány důvody pro zřízení nezbytné cesty, a pokud ano, tak o její rozsah. Poukázal na návrh žalobců na zřízení nezbytné cesty ve formě služebnosti stezky a cesty a na obranu žalované, která namítala, že podmínky pro zřízení nezbytné cesty nejsou dány, a pokud ano, tak pouze v rozsahu stezky o šíří 1 m. Na základě výsledku řízení věci samé dle výroků I., příp. II., dospěl okresní soud k závěru, že úspěch i neúspěch obou stran byl částečný a srovnatelný, zhruba poloviční. Proto okresní soud s odkazem na § 142 odst. 2 o.s.ř. žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. Dodal, že vzhledem ke konkrétním okolnostem dané věci má také za to, že pokud by byl dovozován větší rozsahu úspěchu některé ze stran, jsou dány důvody pro nepřiznání náhrady žádnému z účastníků dle § 150 o.s.ř.

15. Proti citovanému rozsudku podali všichni žalobci včasné odvolání, neboť nesouhlasili s jeho skutkovými ani právními závěry. Žalobci znovu podrobně zopakovali svá tvrzení a námitky, přednesená již v řízení před okresním soudem. Měli za to, že okresní soud v dané věci zvolil pouze jednodušší řešení, při němž vycházel z vyjádření žalované již na počátku řízení o tom, že sama nechá zpracovat geometrický plán na šíři přístupu jeden metr a nebude požadovat náhradu. Okresní soud toto nespravedlivé zjednodušení preferoval jako nejméně složité na úkor žalobců, přestože i ti okresnímu soud předložili jimi zadané geometrické plány vymezující nezbytnou cestu v šířce 2 m a 1,5 m. Žalobci měli ve shodě s okresním soudem za to, že vzhledem ke konkrétním okolnostem zakoupení jejich bytových jednotek se zahrádkami, včetně oplocení a brány vedoucích na pozemek žalované p. [číslo] jsou dány důvody pro vyhovění žalobě. Dle žalobců však okresní soud nesprávně vyhodnotil jako dostatečnou šíři nezbytné cesty jeden metr a navrhovanou šířku 3 m nesprávně vyhodnotil jako vážný zásah do vlastnického práva žalované. K tomu žalobci podrobně citovali a odkázali na závěry judikatury Nejvyššího soudu a namítli, že okresní soud v souladu s ní dostatečně nepřihlédl ke všem konkrétním okolnostem věci, případně tyto okolnosti nesprávně vyhodnotil. Znovu zdůraznili zejména celkovou rozlohu předmětného pozemku žalované 4 890 m² a měli za to, že ani navrhovaná cesta o šířce tří metrů při hranici se zahrádkami v jejich vlastnictví v délce 55 m není vážným zásahem do vlastnického práva žalované, neboť se jedná o 165 m² a žalované by tak zůstávalo 4 725 m² pro výstavbu bytového domu s parkovištěm, což je zcela běžná praxe a dostatečná rozloha. Žalobci namítli, že okresní soud preferoval možnost největšího rozsahu developerské výstavby bydlení na úkor dosavadních obyvatel a uživatelů zahrádek v nejbližším přilehlém okolí. Měli za to, že nebylo zohledněno, že žalovaná ve vzdálenosti jednoho metru od plotu zahrádek plánuje výsadbu živého plotu, a proto širší cestou by k zásahu do jejího vlastnického práva nedošlo, neboť prostor nebude nijak účelně využívat. Poukázali také na to, že v době prodeje zahrádek žalobcům nebyla na pozemku žalované žádná výstavba plánována, ale mělo se jednat o park se stromy a dětským hřištěm dle předložené vizualizace. Ve skutečnosti v daném místě zůstal travní porost s možností přístupu k zahrádkám žalobců. Žalobci tak nemohli, ani neměli důvod legitimně předpokládat, že by branky zahrádek nebyly zřízeny na veřejně dostupný pozemek a že naopak dojde k omezení a funkčnímu znehodnocení plánovanou masivní výstavbou, o které žalobci nebyli informováni a která bude limitovat hospodářskou využitelnost zahrádek i řádný přístup k nim. Dle žalobců proto nelze přistoupit na argumentaci okresního soudu, že řadové domy běžně nemají vnější přístup ke svým zahradám. Žalobci k tomu poukázali i na název dané lokality„ [ulice]“ a uzavřeli, že předmětný pozemek žalované dlouhodobě a opakovaně užívaly v přiléhající části k zahrádkám, a to v různé šíři dle své potřeby, běžně i více než 3 m, a žalovaná ani její právní předchůdci v tom nikdy nijak nebránili, ale dlouhodobě to strpěly a žalobce nikdy nevyzývali ke zdržení se. Dle žalobců byl pozemek takto stejně využíván i širokou veřejností k přístupu na dětské hřiště, které však žalovaná nechala pouze pár dnů před místním šetřením okresního soudu odstranit, ale který byl zjištěn při rozhodování o existenci veřejně přístupné účelové komunikace. K těmto skutečnostem okresní soud dle žalobců dostatečně nepřihlédl, když § 1029 OZ je třeba vykládat tak, že nezbytnou cestou je cesta, která nejlépe vyhoví sledovanému účelu, avšak současně minimálně zatíží souseda, k čemuž odkázali na citovaný komentář. Uvedli, že účelem, resp. důvodem zřízení nezbytné cesty je v dané věci zachování obslužnosti a využitelnosti zahrádek žalobců, jak tomu bylo dosud a jak jsou žalobci dlouhodobě zvyklí. Žalobci na svém návrhu tedy trvají nikoliv pro své pohodlí, ale z důvodu hospodářské potřeby zahrádek, neboť mají za to, že i přes masivní developerskou činnost posledních let je nutno chránit zájmy dosavadních obyvatel v lokalitě a je třeba aplikovat i ustálenou prvorepublikovou judikaturu, na kterou odkázali. Měli za to, že k hospodářské potřebě zahrádek předložili dostatek důkazů, zejména ohledně zahradní techniky, včetně vzorových rozměrů, či ohledně potřeby přístupu vozidly za účelem přívozu či odvozu těžších a objemnějších věcí, včetně zeminy, která v místě ubývá a do budoucna lze předpokládat ještě větší potřebu jejího doplňování k vyrovnání. Ze všeho uvedeného je tak dle žalobců zřejmá potřebná šíře nezbytné cesty a stezky okolo 2, 5 m až 3 m, když okresní soud se hospodářskou potřebou zahrádek dostatečně nezabýval a nesprávně ji posoudil. Dle žalobců je v dané věci namístě zřídit nikoliv pouze nezbytnou stezku, ale také cestu, protože ulička by měla sloužit nejen k chůzi, ale i k příjezdu automobilů či alespoň přívěsu s nákladem. Dále okresní soud dostatečně nevyhodnotil ani subjektivní okolnosti, zejména nepříznivý zdravotní stav žalobkyně g) i její vyšší věk a obecné zdravotní problémy dle její výpovědi, k níž byla žalobkyně g) připravena předložit řadu lékařských zpráv. I z těchto okolností je zřejmé, že pro potřebné motokolečko je šíře uličky jeden metr nedostatečná a potřebná je šíře alespoň 2 m pro splnění potřebného vytáčecího rádiusu. Závěr okresního soudu o tom, že si žalobci mohou své branky s šířkou 85 cm pro vjezd a výjezd rozšířit, žalobci odmítli s tím, že by tím na ně byly nedůvodně přenášeny důsledky záměrů žalované z její developerské činnosti a zohledněny by nebyly ani okolnosti, za jakých právě žalovaná žalobcům zahrádky prodala. Rozšíření branek by pak dle žalobců situaci ani neřešilo, neboť při šíři uličky jeden metr se kolečko o délce 170 cm ze zahrádky nevytočí a patrně odborník by musel spočítat odpovídající potřebnou šíři branky, který by však mohla odpovídat až celé šířce zahrádky. To by vedlo k tomu, že vlastník zahrádky by musel složitě přes celou zahrádku najíždět, aby naložené kolečko byl schopen vytočit. Okresní soud tak nevyhodnotil, v jaké podobě zahrádky v současné době jsou a zda si takovou manipulaci lze reálně představit, či zda by nebyla nutná kompletní rekonstrukce celé zahrádky a plotu jen proto, aby se zde vlastník mohl vytočit na uličku o nedostatečné šíři jednoho metru. Okresní soud rovněž nesprávně pominul plánovaný živý plot, který bude uličku dále zužovat až o dalších několik jednotek či desítek centimetrů. Již v této věci je na místě, aby soudy velmi pravděpodobným budoucím konfliktům mezi sousedy předcházely, neboť nelze očekávat, že žalovaná bude živý plot každých pár týdnů stříhat, případně že se bude o další údržbu zajímat po odprodání nemovitostí novým vlastníkům. Žalobci také zopakovali, že i při stanovení širšího rozsahu uličky žalované zbude značně velký pozemek přesahující realizaci jejího záměru, což umožňuje, aby se současní obyvatelé lokality omezovali v co nejmenší míře s budoucími obyvateli. Ze všech uvedených důvodů žalobci považují za odpovídající šíři cesty tři metry s tím, že jsou připraveni přistoupit na kompromisní šíři dvou metrů, která je s ohledem na zajištění hospodářských potřeb zahrádek hraniční. Proto žalobci navrhli zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení či změnu rozsudku tak, že ve prospěch pozemků žalobců bude zřízena služebnost stezky přes pozemek žalované p. [číslo] přinejmenším v rozsahu jí předloženého geometrického plánu [číslo]. Výši úplaty za povolení nezbytné cesty žalobci ponechali na úvaze soudu s tím, že jistotu nejsou povinní žalované poskytnout.

16. Žalobci zároveň navrhli, aby jim bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, včetně řízení odvolacího. K tomu namítli, že okresní soud také o náhradě nákladů řízení rozhodl nesprávně, neboť je nesporné, že žalovaný nároky je po právu a že spor byl veden jen o šíři, resp. rozsah nezbytné cesty. Proto byli žalobci se svým nárokem úspěšní. Zároveň v dané věci spočívá rozhodnutí soudu na jeho úvaze ve smyslu § 142 odst. 3 o.s.ř., a proto jiná šíře není důvodem pro nepřiznání náhrady nákladů řízení žalobcům, když předžalobní výzva ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř. není nutná. Zároveň je zřejmé, že oproti námitce a tvrzení žalované o tom, že přístup žalobců uličkou o šíři pouze 68 cm je dostatečný, shledal okresní soud důvody pro větší šíři uličky. Proto dle žalobců nebyly dány důvody ani pro aplikaci § 150 o.s.ř., neboť žalovaná de facto iniciovala spor tím, že hodlala znemožnit či omezit žalobcům přístup k jejich zahrádkám přes legitimní očekávání žalobců a přísliby žalované z minulosti. Řešení situace navrhované žalovanou ve stavebním řízení pak nebylo zjevně dostačující.

17. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku, s jehož závěry se plně ztotožnila, byť měla za to, že soudní řízení bylo v této věci nadbytečné vzhledem k výsledkům stavebního řízení a správnímu rozhodnuti o existenci veřejně přístupné pozemní komunikace. Dle žalované jsou odvolací námitky žalobců nedůvodné a okresní soud postupoval také procesně správně a předvídatelně vůči všem účastníkům řízení. Postup žalobců označila žalovaná za ryze obstrukční s tím, že vedl k pozastavení stavebního řízení ohledně výstavby sousedního nového domu, přestože projektová dokumentace je schválena, včetně zajištění veřejného a dostatečného potřebného přístupu k nemovitostem žalobců. Dle žalované byla nezbytná cesta ve formě věcného práva k její tíži napadeným rozsudkem zřízena v maximální možné míře, kterou po ní lze spravedlivě požadovat, čímž je umožněn nezbytný přistup žalobců. Návrhy žalobců by dle žalované vedly k neoprávněným zásahům do jejího vlastnického práva i k její nepřiměřené ekonomické ztrátě v řádu stovek tisíc korun z důvodu nutné změny projektové dokumentace. Žalovaná také zopakovala, že největší rohový pozemek žalobců má zajištěn přístup z dalších dvou stran. Geometrické plány předložené žalobci současně nebyly zpracovány řádně, neboť nenavazují na veřejnou komunikaci, ale ústí na jiný pozemek žalované.

18. Krajský soud přezkoumal napadený rozsudek okresního soudu v celém rozsahu, včetně řízení, které mu předcházelo, když v souladu s § 212 a § 212a odst. 1 o.s.ř. přihlížel jak k odvolacím námitkám, tak k důvodům v odvolání neuplatněným. Poté krajský soud dospěl k závěru, že podané odvolání není důvodné.

19. Krajský soud dospěl k závěru, že okresní soud správným procesním postupem provedl v potřebném rozsahu řádné dokazování a na jeho základě správně zjistil rozhodné skutečnosti a dospěl k potřebným a správným skutkovým závěrům. Okresní soud rovněž vycházel z přiléhavé právní úpravy i ustálené soudní judikatury a na jejich základě v dané věci přijal správné a úplné právní závěry a správně rozhodl. Krajský soud proto na závěry okresního plně odkazuje, neboť okresní soud se při nich rovněž správně a přesvědčivě vypořádal s odlišnými námitkami žalobců, na nichž žalobci v podaném odvolání setrvali. K odvolacím námitkám krajský soud dodává následující.

20. Okresní soud v dané věci vycházel ze správně prokázaného skutkového stavu, který ostatně ani žalobci v odvolacím řízení nezpochybnili. Okresní soud žádné rozhodné skutečnosti nepominul, ani neopomenul zjistit či právně posoudit. Okresní soud zejména správně zdůvodnil, že v dané věci je třeba rozhodné skutečnosti posuzovat objektivně, tj. nikoliv ze subjektivních hledisek (některého) vlastníka nemovitostí. Proto okresní soud správně jako nerozhodný shledal konkrétní nepříznivý zdravotní stav žalobkyně g) i její věk či konkrétní schopnosti a možnosti a v tomto směru správně další dokazování neprováděl. Okresní soud v souladu s § 1029 a násl. o.z. objektivně a s přihlédnutím ke všem řádně prokázaným okolnostem dané věci posuzoval, zda na uvedených pozemcích ve vlastnictví žalobců lze či nelze z důvodu jejich nedostatečného spojení s veřejnou cestou řádně hospodařit či je jinak řádně užívat. Správně a přiléhavě zdůvodnil, že soud může nezbytnou cestu povolit jen v rozsahu, který odpovídá nezbytné potřebě žalobců jako vlastníků uvedených pozemků tyto řádně užívat s náklady co nejmenšími, a to jako služebnost. Správně také zdůraznil, že soud přitom musí dbát, aby žalovaná jako vlastník předmětného sousedního pozemku byla zřízením a užíváním nezbytné cesty co nejméně obtěžována a aby její pozemek byl co nejméně zasažen. Toto musí být v dané věci zvlášť zváženo, neboť je zřejmé, že jejím předmětem je povolení, resp. zřízení nové tzv. nezbytné cesty. K tomu lze odkázat na ustálené a použitelné závěry soudní judikatury Nejvyššího soudu ČR, např. usnesení sp.zn. 22 Cdo 3242/2015 ze dne 15. 11. 2016, rozsudek sp.zn. 22 Cdo 1814/2015 ze dne 15. 11. 2016 či nález Ústavního soudu sp.zn. III.ÚS 2408/18 ze dne 17. 7. 2019.

21. Krajský soud přisvědčil okresnímu soudu, že na základě prokázaného skutkového stavu jsou ve vztahu ke všem žalobcům v dané věci dány důvody pro zřízení nezbytné cesty, a to zejména s přihlédnutím k prokázaným a nesporným konkrétním okolnostem, za nichž došlo k nabytí předmětných pozemků žalobci koupí od žalované (jejího právního a procesního předchůdce), kdy ze strany samotné žalované bylo provedeno oplocení zahrádek žalobců se zřízením přístupových branek tak, že žalobci důvodně a legitimně předpokládali zajištění odpovídajícího přístupu ke svým zahrádkám právě přes přilehlý sousední pozemek ve vlastnictví žalované p. [číslo]. V tomto směru proto krajský soud ve shodě s okresním soudem shledal obranu žalované nedůvodnou.

22. Okresní soud se dále v potřebném rozsahu zabýval veškerými prokázanými okolnostmi rozhodnými pro stanovení nezbytného rozsahu přístupové cesty. Správně a objektivně zohlednil zejména prokázanou velikost, účel i konkrétní způsob užívání příslušných pozemků ve vlastnictví žalobců, když přiléhavě vycházel z toho, že se jedná o zahrádky malých rozměrů užívaných spolu s bytovými jednotkami ve vlastnictví žalobců, na něž zahrádky bezprostředně navazují a jako takové jsou zjevně užívány a obhospodařovány pro rekreační účely spojené s bydlením, volnočasovou práci, oddech apod. Okresní soud proto správně posoudil i tomu odpovídající potřebný účel, rozsah a způsob užívání zahrádek, resp. účel, rozsah a způsob hospodaření na nich, včetně toho, že úplně a přiléhavě posoudil také s tím spojený rozsah potřebných či souvisejících prací, včetně nářadí či jiné techniky, jichž je k tomu nezbytně třeba. Závěry okresního soudu tak dle krajského soudu plně obstojí, a to i ve vztahu k žalobcům namítané konkrétní hospodářské potřebě zahrádek. Odlišné námitky žalobců krajský soud shledal účelové a mylné, neboť v rozporu s citovanou zákonnou úpravou i ustálenou soudní judikaturou pomíjejí vlastnické právo žalované a jeho zákonnou a ústavněprávní ochranu. Dle krajského soudu je třeba zdůraznit, že žalobcům nikdy nesvědčil žádný právní titul k (jakémukoliv) užívání sousedního pozemku ve vlastnictví žalované, čehož si žalobci museli být plně vědomi, a to i v době, kdy od žalované koupí do svého vlastnictví nabývali (právě a jen) předmětné zahrádky a k nim přilehlé bytové jednotky. Na tento závěr nemají žádný vliv ani branky zřízené žalovanou v oplocení tak, že jimi byl - pouze fakticky, nikoliv právně - zajištěn přístup na zahrádky žalobců přes předmětný pozemek ve vlastnictví žalované p. [číslo]. Přesvědčení žalobců, že mají právo na zachování takto vzniklého, resp. dosavadního faktického stavu, je proto mylné a ničím nepodložené, neboť pomíjí postavení žalované jako vlastníka sousedního pozemku, který je - v mezích zákona - oprávněn s majetkem ve svém vlastnictví podle své vůle nakládat, užívat a požívat jej či jinak s ním, resp. na něm hospodařit. Je třeba dodat, že na těchto závěrech ničeho nemění ani případná pasivita žalované (jejího právního předchůdce) a skutečnost, že tvrzenému faktickému jednání žalobců při užívání cizí nemovitosti nebylo (původně) bráněno. Pro úplnost je třeba dodat, že ve shodě se závěry okresního soudu nemá pro rozhodnutí soudu v této věci žádný skutkový ani právní význam účelová komunikace zjištěná dle rozhodnutí [stát. instituce] ze dne 28. 7. 2021, včetně toho, že závěry tohoto správního rozhodnutí nejsou pro rozhodnutí soudu závazné a okresní soud se s nimi správně a dostatečně vypořádal.

23. Krajský soud dále uvádí, že pro rozhodnutí v této věci nemá žádný význam velikost výměry služebností zatíženého pozemku ve vlastnictví žalované p. [číslo] ani to, zda a jak žalovaná tento svůj pozemek užívá či jakým konkrétním způsobem plánuje jeho využití, resp. že na jeho části - bezprostředně přiléhající k okresním soudem zřízené nezbytné cestě ve formě služebnosti stezky o šíři jednoho metru - plánuje živý plot. Jak vyplývá z citované zákonné úpravy, je pro zřízení nezbytné cesty rozhodné pouze, resp. právě a jen to, zda předmětné zahrádky jako pozemky ve vlastnictví žalobců, jsou či nejsou dostatečně spojeny s veřejnou cestou pro konkrétní rozhodné a prokázané potřeby žalobců na nich řádně hospodařit, případně je jinak řádně užívat s náklady co nejmenšími. Na straně žalované pak je nutné dbát právě a jen toho, aby zřízením a užíváním nezbytné cesty byla žalovaná co nejméně obtěžována a aby pozemek v jejím vlastnictví byl co nejméně zasažen. Okresní soud proto správně uzavřel, že v této věci nelze ani řešit, ani předcházet možnému budoucímu vzniku sporu souvisejícímu s užíváním zřízené nezbytné cesty. Zároveň je z uvedených závěrů zřejmé, že jsou zcela irelevantní veškeré námitky žalobců ohledně dostatečně velké výměry zatíženého pozemku ve vlastnictví žalované.

24. Ze všech uvedených důvodů krajský soud shledal, že okresní soud dospěl k úplným a správným závěrům jak skutkovým, tak právním, a na jejich základě ve věci samé ve výroku I. správně rozhodl o zřízení nezbytné cesty ve formě služebnosti (pouze) stezky o šířce jednoho metru dle geometrického plánu, který je nedílnou součástí napadeného rozsudku. Okresní soud na základě konkrétních okolností sporu nepochybil ani při rozhodnutí ve výroku II. o úplatě za povolení práva nezbytné cesty a povinnosti žalobců zaplatit žalované jistinu. Zároveň krajský soud shledal, že okresní soud správně rozhodl také o náhradě nákladů mezi účastníky. Proto krajský soud v celém rozsahu napadený rozsudek okresního soudu jako věcně správný dle § 219 o.s.ř. potvrdil.

25. K rozhodnutí o náhradě nákladů řízení krajský soud k odvolacím námitkám žalobců uvádí, že okresní soud správně vycházel z průběhu a výsledků řízení, tj. zejména z obsahu podané žaloby a vznesené obrany žalované. Okresní soud takto správně zohlednil, že žalovaný nárok na zřízení nezbytné cesty byl sice shledán důvodný, ale nikoliv v rozsahu, v němž se žalobci zřízení nezbytné cesty domáhali, tj. v rozsahu v žalobě a v celém průběhu řízení žalobci navrhované služebnosti nejen stezky, ale také cesty s šíří 3 m, resp. minimálně 2 m. Okresní soud současně správně poukázal na to, že žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby pro nesplnění zákonných podmínek pro zřízení nezbytné cesty, ale v průběhu řízení (na základě předběžných závěrů okresního soudu soudu) se nebránila zřízení nezbytné cesty ve formě a v rozsahu dle napadeného rozsudku, tj. jako služebnosti v rozsahu (pouze) stezky se šíří 1 m.

26. Krajský soud k těmto závěrům zdůrazňuje, že v tomto sporném řízení soud nebyl vázán návrhy účastníků, neboť v souladu s § 153 o.s.ř. citovaná hmotněprávní zákonná úprava upravuje způsob vypořádání sporného vztahu mezi účastníky. Dle § 142 a násl. o.s.ř. a ustálené judikatury se při rozhodnutí o náhradě nákladů civilního sporného řízení primárně uplatňuje zásada úspěchu ve věci, kdy procesně neúspěšný účastník řízení nahrazuje náklady řízení procesně úspěšné straně. Pravidlo procesního úspěchu se uplatňuje i ve sporech z věcných práv bez ohledu na to, že v některých řízeních není ve shodě s § 153 odst. 2 o.s.ř. soud vázán návrhy účastníků, a tak může přisoudit něco jiného nebo více, než čeho se účastníci domáhají. Rovněž řízení o povolení nezbytné cesty je řízení sporným, u něhož ve shodě s § 153 odst. 2 o.s.ř. z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky, jak shodně uzavřel Nejvyšší soud ČR v unesení sp.zn. 22 Cdo 2365/2017 ze dne 11. 7. 2017. V tomto usnesení Nejvyšší soud rovněž uvedl, že procesní úspěch se sice zásadně poměřuje jen porovnáním žalobního návrhu s rozhodnutím ve věci samé, ale již ohledně náhrady nákladů řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví judikatura Nejvyššího soudu, vědoma si určitých zvláštních aspektů řízení podle § 153 odst. 2 o. s. ř., dovodila, že procesní úspěch nelze hodnotit toliko mechanicky ve vztahu k samotné žalobě a k soudnímu rozhodnutí, nýbrž lze případně přihlédnout i k průběhu celého řízení a k závěrečným procesním stanoviskům. Do rozhodování o nákladech řízení se nemusí nutně promítnout každá změna postojů účastníků v řízení. Soud však musí vycházet z toho, co (jaká zásadní otázka) bylo od počátku mezi účastníky sporné, k čemu bylo vedeno dokazování a jak byl tento spor řešen v rozhodnutí. Posouzení této otázky může být na úvaze soudu, kterou je třeba uvést v odůvodnění rozhodnutí. Krajský soud má za to, že těmto požadavkům rozhodnutí okresního soudu o náhradě nákladů v dané věci odpovídá. Krajský soud přisvědčil okresnímu soudu, že na základě uvedených konkrétních okolností byl úspěch každé ze stran ve věci samé pouze částečný, a to ve srovnatelném rozsahu, a proto správně nebyla žádnému z účastníků náhrada nákladů řízení přiznána. Oproti námitkám žalobců je třeba uvést, že posouzení a rozhodnutí soudu o rozsahu nezbytné cesty nelze při rozhodování o náhradě nákladů řízení podřadit pod § 142 odst. 3 o.s.ř., neboť se nejedná o rozhodování (jen) o výši plnění, ale o posouzení a rozhodnutí samotného žalovaného plnění, a to o jeho oprávněnosti, resp. důvodnosti.

27. Krajský soud na základě uvedeného výsledku odvolacího řízení plně úspěšné žalované přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení v souladu s § 224 ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. Takto krajský soud žalované přiznal právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů právního zastoupení, a to za dva úkony právní služby (písemné vyjádření k odvolání a účast na jednání krajského soudu) s odměnou po 2 500 Kč a paušální náhradou hotových výdajů po 300 Kč dle § 7 bodu 5, § 9 odst. 3, písm. c) a § 13 odst. 3 vyhlášky č. 176/1996 Sb. Zároveň byla žalované přiznána náhrada nákladů za cestu advokátky žalované z jejího sídla k jednání krajského soudu a zpět, a to náhrada promeškaného času za celkem čtyři započaté půlhodiny po 100 Kč a náhrada řádně vyúčtovaných cestovních výdajů v částce 778 Kč za celkem 104 km [značka automobilu] [anonymizováno] [registrační značka], s průměrnou spotřebou 7,7 l /100 km nafty v ceně 47,10 Kč dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění účinném od 14. 5. 2022 ve spojení s § 13 odst. 4 a § 14 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Zároveň krajský soud žalované přiznal v souladu s § 137 odst. 3 o.s.ř. náhradu 21% DPH, tj. celkem na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 8 201 Kč. Dle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o.s.ř. byla žalobcům uložena povinnost k zaplacení této náhrady k rukám advokátky žalované v zákonné lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.