22 Co 109/2024-271

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bořivoje Hájka a soudců JUDr. Šárky Hůrkové, Ph.D., a JUDr. Lucie Lubasové ve věci žalobkyně: právnická osoba sídlem adresa zastoupený advokátem jméno sídlem adresa proti žalovanému: právnická osoba sídlem adresa zastoupený advokátkou jméno sídlem adresa o zaplacení 500 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 26. 1. 2024, č.j. 20 C 198/2023-235,

I. Rozsudek okresního soudu se v odvoláním napadeném výroku I. potvrzuje.

II. Rozsudek okresního soudu se v odvoláním napadeném výroku II. mění takto:Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náklady řízení před okresním soudem , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky žalovaného.

III. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky žalovaného.

1. Citovaným rozsudkem okresní soud ve výroku I. zamítl žaloba ohledně zaplacení , částka, a ve výroku II. žalobkyni uložil povinnost nahradit žalovanému náklady řízení ve výši , částka, k rukám advokátky žalovaného do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení dlužné částky s tím, že její právní předchůdce - společnost , právnická osoba, (dříve , právnická osoba, . a dále také jen společnost , právnická osoba, či zhotovitel) uzavřela se žalovaným jako objednatelem smlouvu o dílo č. , hodnota, , jejímž předmětem bylo zhotovení stavby „Stavební úpravy jídelny a kuchyně budovy školní jídelny v , adresa, “. Dle této smlouvy zhotovitel za každý měsíc zhotovování díla předloží žalovanému dílčí fakturu. Zhotovitel takto žalovanému předložil fakturu ze dne , datum, č. , hodnota, na zaplacení , částka, jako ceny části díla zhotovené za , datum, . Téhož dne zhotovitel jako postupitel a společnost , právnická osoba, jako postupník uzavřeli smlouvu o postoupení pohledávky z uvedené faktury, na kterou žalovaný po postoupení pohledávky částečně hradil , částka, , čímž se dlužná částka jistiny snížila na , částka, . Dne , datum, společnost , právnická osoba, jako postupitel uzavřela se žalobkyní jako postupníkem smlouvu o postoupení pohledávky zbývající pohledávky z předmětné faktury, na kterou žalovaný již ničeho neuhradil, a to ani na předžalobní upomínku ze dne , datum, . Proto se žalobkyně domáhala zaplacení dluhu (zatím) ve výši , částka, , když zcela odmítla obranu žalovaného o tom, že započtením vzájemných pohledávek žalovaného postoupené pohledávka již před postoupením na žalobkyni zanikla.

3. Žalovaný nesporoval uzavření tvrzené smlouvy o dílo č. , hodnota, , k níž uvedl, že byla ukončena jeho odstoupením od smlouvy ke dni , datum, . Namítl však, že žalobkyně není aktivně legitimována a že žalovaný dluh neexistuje, neboť před postoupením pohledávky na žalobkyni dluh z předmětné faktury v celém rozsahu zanikl částečnou úhradou potvrzenou žalobkyní a ve zbývajícím rozsahu započtením vzájemných pohledávek ze strany žalovaného dle uzavřené smlouvy o dílo a přímou úhradou DPH žalovaným finančnímu úřadu, jak žalovaný žalobkyni oznámil přípisem ze dne , datum, . Měl také za to, že z důvodu vrácení předmětné faktury k doplnění nemohlo dojít k platnému postoupení předmětné pohledávky. Postoupení pohledávky však nebylo překážkou pro započtení pohledávky žalovaného vůči zhotoviteli, neboť k započtení zaplacených částek poddodavatelům byl žalovaný oprávněn i přes avizované postoupení.

4. Okresní soud na základě provedených listinných důkazů uzavřel, že zhotovitel – společnost , právnická osoba, prováděla pro žalovaného jako objednatele stavbu dle uzavřené písemné smlouvy o dílo č. , hodnota, ze dne , datum, ve znění dodatků 1 až 3, soupisu prací a krycích listů rozpočtu za celkovou sjednanou částku , částka, . Dle této smlouvy o dílo bylo mezi smluvními stranami sjednáno, že (dle čl. VI odst. 4, 9, 10). za každý měsíc zhotovování díla bude zhotovitelem žalovanému předložena dílčí faktura, jejíž součástí bude mimo jiné fotodokumentace fakturovaných prací. V případě, že tato faktura nebude splňovat některé z povinných nebo dohodnutých náležitostí, má žalovaný jako objednatel právo ji zhotoviteli vrátit a požadovat její opravení s tím, že přitom se na fakturu hledí jako na nedoručenou a běh lhůt započne počínaje dnem doručení opraveného dokladu žalovanému. Splatnost faktur byla sjednána na 30 kalendářních dnů od dne doručení žalovanému. Dále bylo sjednáno (dle čl. VI odst. 14), že pokud zhotovitel bude v prodlení delším než 30 dnů se zaplacením jakékoli fakturované částky poddodavateli, je objednatel oprávněn plnit za zhotovitele a zaplatit poddodavateli přímo, pokud poddodavatel objednatele o zaplacení požádá a tuto žádost doloží doklady prokazujícími řádné splnění příslušné části závazku a oprávněnosti nároku na zaplacení. K oprávněnosti nároku poddodavatele si vyžádá objednatel písemné stanovisko zhotovitele, který je povinen jej doručit objednateli do 3 dnů od výzvy objednatele. Doručeným stanoviskem není objednatel vázán, přihlédne však k němu při rozhodnutí, zda bude za zhotovitele plnit. Pokud v uvedené lhůtě nebude stanovisko zhotovitele objednateli doručeno, má se za to, že je nárok poddodavatele oprávněný. Částku zaplacenou poddodavateli přímo objednatelem je objednatel oprávněn započíst proti zhotovitelem nárokovaným splatným i nesplatným pohledávkám z této smlouvy o dílo, anebo vyzvat zhotovitele k zaplacení této částky na účet objednatele.

5. Okresní soud vzal dále za prokázané, že zhotovitel dne , datum, vystavil žalovanému za provedené práce dle citované smlouvy o dílo předmětnou fakturu č. , hodnota, , a to jako dílčí fakturu na zaplacení , částka, se splatností , datum, . Součástí této faktury byl protokol o provedených pracích a soupis těchto prací, když takto byla faktura žalovanému doručena dne , datum, . Žalovaný jí pro její vadu spočívající v nedoložení sjednané fotodokumentace zhotoviteli dne , datum, vrátil k opravě s tím, že na fakturu se hledí jako na nedoručenou. Tuto skutečnost žalovaný současně dne , datum, písemně sdělil společnosti , právnická osoba, Příslušnou sjednanou fotodokumentaci následně žalovaný obdržel dne , datum, . Od tohoto dne proto běžela lhůta pro splatnost předmětné faktury ve sjednané délce 30 dnů, tedy předmětná faktura byla splatná dne , datum, .

6. Okresní soud dále uzavřel, že v den vyhotovení předmětné faktury, tj. , datum, , postoupil zhotovitel písemnou smlouvou o postoupení pohledávku vyplývající z této faktury v její plné výši a s příslušenstvím i všemi právy s pohledávkou spojenými na společnost , právnická osoba, Smlouvu o postoupení podepsal za obě smluvní strany jejich jediný jednatel, kterým byla stejná fyzická osoba , jméno FO, . K tomu okresní soud uvedl, že s ohledem na nulový časový odstup mezi vystavením předmětné faktury a uvedeným (prvním) postoupením pohledávky z ní a vzhledem k tomu, že zhotovitel je od , datum, (kdy nastaly účinky zahájení jeho insolvenčního řízení) v insolvenci, byl zájem jednatele zhotovitele zejména na tom, aby finanční prostředky z plnění předmětné faktury nepřipadly zhotoviteli, o kterém takřka najisto jako jednatel obou společností věděl, že bude zahájeno insolvenční řízení, když musel znát jeho finanční situaci. Již v době postupování pohledávky muselo být zhotoviteli zřejmé, že nemůže dostát svým závazkům a směřuje do insolvence. Proto bylo již v den vystavení předmětné faktury přistoupeno k postoupení pohledávky z ní vyplývající, a proto zhotovitel poté s největší pravděpodobností nesouhlasil s úhradami částek jeho subdodavatelům ze strany žalovaného.

7. Okresní soud dále zjistil, že zhotovitel přípisy ze dne , datum, doručenými žalovanému dne , datum, oznámil svůj nesouhlas se zaslaným oznámením žalovaného o přímé úhradě konkrétních částek jeho označeným subdodavatelům s tím, že úhradu (částky , částka, společnosti , právnická osoba, a částky , částka, společnosti , právnická osoba, .) považuje za neoprávněnou. Spolu s tím zhotovitel žalovanému sdělil, že s účinností ke dni , datum, postoupil pohledávku , částka, dle předmětné faktury č. , hodnota, společnosti , právnická osoba, , které má být plněno.

8. Současně měl okresní soud za prokázané, že výzvou ze dne , datum, , která byla zhotoviteli doručena dne , datum, , žalovaný zhotovitele vyzval ke sdělení stanoviska k oprávněnosti nároků plynoucích z níže uvedeného přehledu (celkem 19) konkrétně uvedených nesplacených faktur označených subdodavatelů, a to v částkách včetně DPH:

9. Dále okresní soud dle připojeného konkrétního přehledu subdodavatelů a výpisů z účtu žalovaného ze dne , datum, a , datum, zjistil, že žalovaný uhradil jednotlivým v přehledu uvedeným subdodavatelům konkrétně uvedené pohledávky v částkách bez DPH v souhrnné výši , částka, , a to dne , datum, , resp. částku pod položkou 20 uhradil , datum, :

10. Zároveň okresní soud zjistil, že žalovaný přímo finančnímu úřadu uhradil příslušné DPH z částek dle faktur ve shora uvedených přehledech dne , datum, ve výši , částka, . Současně zjistil, že žalovaný dne , datum, uhradil částku , částka, .

11. Z korespondence žalovaného včetně doručenek okresní soud podrobně zjistil, že žalovaný jednotlivými přípisy ze dne od , datum, do , datum, vyzval zhotovitele ke sdělení jeho stanoviska ohledně přímé platby žalovaného ve prospěch všech shora uvedených konkrétních subdodavatelů z titulu všech konkrétně označených celkem , hodnota, faktur, které byly vždy připojeny, a to ve shodě s obsahem shora uvedených přehledů a v částkách v nich uvedených včetně DPH.

12. Okresní soud také zjistil, že dne , datum, žalovaný zhotoviteli sdělil, že eviduje předmětnou fakturu (správného) č. , hodnota, ze dne , datum, ) a přistupuje ke zvláštnímu způsobu zajištění DPH (dle § 109a zákona č. 235/2024 Sb.), aby se vyhnul ručení a případnému dvojímu zaplacení daně. Stejné sdělení žalovaného bylo dne , datum, doručeno společnosti , právnická osoba, Dále zjistil, že přípisem ze dne , datum, žalovaný zhotoviteli sdělil, že přes jeho záporná, ale nezávazná stanoviska k úhradám faktur subdodavatelů ze strany žalovaného, uhradil subdodavatelům faktury a provedl ke dni , datum, zápočet vůči předmětné faktuře č. , hodnota, , resp. proti splatné pohledávce postoupené společnosti , právnická osoba, , a to v částce bez DPH, která činí , částka, , když DPH žalovaný uhradil na účet příslušného finančního úřadu. Obsahově shodné sdělení žalovaný učinil dopisem ze dne , datum, doručeným dne , datum, . také vůči společnosti , právnická osoba, , a to prostřednictvím jejího advokáta , tituly před jménem, , jméno FO, dle udělené plné moci ze dne , datum, . Dne , datum, žalovaný zhotoviteli obsahově obdobně sdělil, že k tomuto dni provedl přímou úhradu také faktury subdodavatele , jméno FO, (pod č., hodnota, shora uvedeného přehledu) s tím, že i tuto přímou úhradu započetl vůči předmětné faktuře č. , hodnota, v částce bez DPH, která činila , částka, . Toto obsahově shodně sdělil žalovaný dne , datum, také společnosti , právnická osoba, s dodatkem, že příslušná DPH byla přímo uhrazena finančnímu úřadu.

13. Při právním posouzení okresní soud odkázal na citovaná ustanovení § 1982 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „ o.z.“) ohledně započtení, § 1879 a násl. o.z. ohledně postoupení pohledávky a na § 1968 o.z. ohledně prodlení dlužníka.

14. Okresní soud dospěl k závěru, že žalovaný dne , datum, a , datum, jednotlivě uvedeným subdodavatelům uhradil konkrétně uvedené částky dle jejich označených celkem , hodnota, faktur, a to na základě požadavků těchto subdodavatelů s doložením provedených prací či dodávek, neboť jinak by žalovaný příslušné doklady sám nezískal. Dospěl k závěru, že žalovaný tak učinil v souladu se smlouvou o dílo, neboť s proplacením faktur subdodavatelů byl zhotovitel více jak 30 dnů v prodlení a jeho stanovisko k úmyslu žalovaného uhradit tyto faktury přímo nebylo pro žalovaného závazné, když o sdělení stanoviska žalovaný zhotovitele vždy v souladu se smlouvou o dílo písemně požádal. Žalovaný proto byl dle smlouvy o dílo oprávněn započíst uvedené přímé úhrady subdodavatelům proti splatným i nesplatným pohledávkám zhotovitele. Okresní soud dodal, že v době provedení zápočtu pohledávka zhotovitele, resp. již pohledávka společnosti , právnická osoba, nebyla splatná, neboť předmětná faktura č. , hodnota, doručená žalovanému dne , datum, neobsahovala veškeré sjednané náležitosti a k nápravě došlo teprve zasláním fotografií dne , datum, . Protože zhotovitel nehradil svým poddodavatelům, žalovaný se důvodně domníval, že neodvede ani DPH, a proto přistoupil k přímé úhradě této daně finančnímu úřadu, což dle okresního soudu nelze žalovanému přičítat k tíži bez ohledu na to, že zhotovitel nebyl veden jako nespolehlivý plátce DPH.

15. Zápočty, které žalovaný provedl jejich písemným oznámením jak zhotoviteli, tak postupníkovi – společnosti , právnická osoba, , hodnotil okresní soud jako úkony dostatečně konkretizované s uvedením toho, co, proč a v jaké výši se započítá proti čemu i z jakého titulu s tím, že žalovaný pouze nesprávně uvedl, že obě pohledávky jsou splatné. Okresní soud dodal, že z jednání žalovaného je evidentní, že proti částce vyúčtované předmětnou fakturou neměl námitky a počítal s její úhradou. Shledal, že předmětem započtení na částku dle předmětné faktury byla ve svém souhrnu zcela odpovídající výše částek, které žalovaný přímo uhradil konkrétně uvedeným subdodavatelům na jejich celkem , hodnota, označených faktur, které nebyly zhotovitelem uhrazeny.

16. Na základě uvedených závěrů okresní soud shledal, že v době uzavření smlouvy o postoupení pohledávky ze dne , datum, ohledně (druhého) postoupení pohledávky z předmětné faktury č. , hodnota, z postupitele - společnosti , právnická osoba, na žalobkyni pohledávka dle podané žaloby ve výši , částka, za žalovaným již neexistovala, neboť zanikla započtením, jak žalovaný žalobkyni dne , datum, sdělil obratem poté, kdy se o uzavření smlouvy o postoupení pohledávky ze dne , datum, dozvěděl. Okresní soud takto oproti žalobkyni nedovodil, že by žalovaný uvedenou pohledávku uznal jako pravou. Zároveň okresní soud označil za nadbytečný zápočet, který žalovaný učinil v průběhu tohoto řízení s tím, že takový zápočet by nebyl žalovaným učiněn bez zbytečného odkladu poté, co se žalovaný o postoupení pohledávky na žalobkyni dozvěděl. Na základě uvedených závěrů okresní soud žalobu jako nedůvodnou zcela zamítl, když také zdůvodnil, že pro nadbytečnost další konkrétně navržené důkazy neprovedl.

17. Na základě plného úspěchu žalovaného ve věci okresní soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. přiznal žalovanému náhradu nákladů řízení. Výši této náhrady okresní soud shledal za celkem 7 úkonů právní služby advokátky žalobce s odměnou po 10 300 Kč, a to za převzetí a přípravu zastoupení, vyjádření k žalobě, další dvě podání ve věci, účast na dvou jednáních a v poloviční výši uvedené odměny za nahlížení do spisu. Za tyto úkony právní služby okresní soud dále přiznal paušální náhradu hotových výdajů po 300 Kč, a to vše s odkazem na § 7 bod 6 a § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Dále žalovanému přiznal náhradu cestovních výdajů jeho advokátky za celkem tři cesty z jejího sídla v , adresa, k okresnímu soudu a zpět v délce 100 km označeným vozidlem (RZ , SPZ, s průměrnou spotřebou benzínu 5,9 l/100 km), a to v r. 2023 ve výši 768 Kč a v r. 2024 dvakrát po 785 Kč. Za tyto cesty zároveň přiznal náhrada za promeškaný čas za celkem dvě hodiny na jedné cestě, tj. třikrát po 400 Kč dle § 14 citované vyhlášky. Celkem tak okresní soud žalovanému přiznal náhradu nákladů řízení 72 588 Kč. Zdůvodnil, že lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř., neboť nebyly shledány důvody pro jiný postup.

18. Proti citovanému rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, v němž podrobně a obsáhle s odkazy na zákonnou úpravu a citovanou judikaturu setrvala na svých tvrzeních a důkazních návrzích uplatněných v řízení před okresním soudem. Takto žalobkyně trvala na tom, že zápočet žalovaného vůči zhotoviteli – společnosti , právnická osoba, nemohl přivodit částečný zánik pohledávky, neboť pohledávka byla postoupena dne , datum, na společnost , právnická osoba, , což bylo žalovanému dopisem ze dne , datum, oznámeno. Žalovaný tedy zápočet vůči zhotoviteli provedl, ačkoliv jemu již zaniklo vlastnické právo k pasivně započítávané pohledávce. Proto nebyla dána vzájemnost pohledávek, a to ani dle § 1884 odst. 1 o.z., neboť žalovaným aktivně započítávaná pohledávka vznikla až v době po postoupení pohledávky dle smlouvy ze dne , datum, a po oznámení tohoto postoupení žalovanému dne , datum, . Žalobkyně trvala také na tom, že žalovaný svoji vzájemnou pohledávku neoznámil postupníkovi bez zbytečného odkladu poté, co se takto o uvedeném postoupení pohledávky dozvěděl. Žalobkyně setrvala rovněž na tom, že zápočet ze strany žalovaného je neurčitý a nesrozumitelný, neboť v něm aktivně započítávaná pohledávka není náležitě vyčíslena a dostatečně specifikována. Trvala také na tom, že nebyl dán důvod, aby žalovaný uhradil DPH přímo finančnímu úřadu, k čemuž žalovaný nebyl oprávněn. Trvala také na tom, že žalovaný předmětnou pohledávku v plném rozsahu uznal dle obsahu svého sdělení ze dne , datum, , čímž se dle § 1884 odst. 2 o.z. připravil o možnost vznášet následně proti této pohledávce jakékoli námitky i provádět vůči ní zápočty. Žalobkyně nadále namítla neplatnost zápočtu žalované také z důvodu dle § 1987 odst. 2 o.z., s čímž se okresní soud nevypořádal a porušil tak právo žalobkyně na spravedlivý proces. V odvolání žalobkyně dále uvedla, že pohledávka uplatněná žalovaným k aktivnímu započtení nebyla splatná, neboť žalovaný ve smyslu § 1936 o.z. nevstoupil do práv subdodavatelů zhotovitele a nenabyl tak splatné pohledávky vůči zhotoviteli. Proto se splatnost žalovaným aktivně započítávané pohledávky řídí § 1958 odst. 1 o.z., podle něhož nedošlo k potřebné výzvě k úhradě. Zároveň žalobkyně nesouhlasila s rozhodnutím okresního soudu o náhradě nákladů řízení s tím, že na straně žalovaného nejsou dle ustálené judikatury náklady na zastoupení advokátem účelné, neboť není dán důvod, aby žalovaný jako větší město s dostatečným personálním a materiálním zabezpečením přenášel výkon svých práv a povinnosti na soukromý subjekt. Dle žalobkyně není povaha dané věci nijak složitá, neboť se jedná o civilní spor ze smlouvy o dílo, kterou žalovaný připravila a až do podání sám administroval, a to i jako veřejnou zakázku. Z uvedených důvodů žalobkyně navrhla změnu napadeného rozsudku tak, že žalobě bude zcela vyhověno a žalobkyni přiznána náhrada nákladů řízení.

19. Žalovaný navrhl potvrzení napadeného rozsudku, s jehož závěry se ztotožnil. Zdůraznil, že postup ohledně přímé úhrady subdodavatelům a možnost započítat a tyto uhrazené pohledávky vůči zhotoviteli byl podrobně a platně ujednán v uzavřené smlouvě dílo. Žalovaný měl oproti odvolacím námitkám za to, že započtení pohledávek nic nebránilo a že toto započteni bylo platné, srozumitelné a určité. S odkazem na prokázané konkrétní skutečnosti žalovaný rovněž namítl, že postupník nebyl v postavení poctivého postupníka, neboť postoupení pohledávky dle smlouvy ze dne , datum, , kdy byla zároveň vystavena předmětná faktura, bylo zjevně účelové a nepoctivé s cílem vyvézt pohledávku ze společnosti zhotovitele, který směřoval do insolvence. Žalovaný zcela odmítl také žalobkyní dovozované uznání pohledávky z jeho strany. Trval na tom, že z důvodu vrácení předmětné faktury k doplnění nemohlo dojít k řádnému postoupení předmětné pohledávky. Žalovaný rovněž odmítl, že námitky žalobkyně proti náhradě nákladů za jeho zastoupení advokátkou. Zdůraznil, že není subjektem státní správy, ale samosprávným celkem, a že tento spor se netýká hospodaření se státními prostředky, ale samosprávy a jeho vlastních prostředků. Poukázal také na to, že je menším městem s jednou osobou na právním oddělení, která však nedisponuje procesními zkušenostmi s jednáním u soudu. Uvedl také, že předmětem sporu jsou značné finanční prostředky, byť žalobkyně předmětem žaloby učinila jen jejich část.

20. Krajský soud při nařízeném ústním jednání přezkoumal napadený rozsudek okresního soudu v celém rozsahu, včetně předcházejícího řízení. V souladu s § 212 a § 212a o.s.ř. přihlížel jak k odvolacím námitkám, tak k důvodům v odvolání výslovně neuplatněným a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

21. Krajský soud podle § 213 o.s.ř. zopakoval důkaz písemnou výzvou žalovaného ze dne , datum, a doručenkou o jejím doručení jako datové zprávy dne , datum, a zjistil, že oproti zjištění okresního soudu dle bodu 16 odůvodnění napadeného rozsudku se správně jedná o výzvu, která byla žalovaným zaslána a rovněž doručena společnosti , právnická osoba, , tedy nikoliv zhotoviteli, jak zjevně nesprávně, případně chybou v psaní uvedl okresní soud. Současně krajský soud zjistil, že ohledně obsahu této výzvy jsou skutková zjištění okresního soudu zcela přiléhavá a správná. Krajský soud tedy uzavřel, že touto výzvou žalovaný vyzval společnost , právnická osoba, ke sdělení stanoviska k oprávněnosti nároků plynoucích z níže uvedeného přehledu (celkem , hodnota, ) konkrétně uvedených nesplacených faktur označených subdodavatelů v částkách včetně DPH, a to s odkazem na smluvní ujednání odst. IV. bodu 14 smlouvy o dílo č. , hodnota, písemně s doručením do tří dnů. Konkrétní obsah připojeného přehledu faktur a subdodavatelů již okresní soud zjistil zcela správně a přiléhavě tak, jak je uvedeno shora pod bodem 8 tohoto odůvodnění, na který proto krajský soud pro stručnost odkazuje.

22. V ostatním rozsahu okresní soud provedl dokazování řádně a v potřebném rozsahu a na jeho základě učinil správná skutková zjištění. Krajský soud tak shledal, že skutkové závěry okresního soudu jsou provedeným dokazováním dostatečně podložené a plně obstojí. Krajský soud proto ze skutkových závěrů okresního soudu vycházel a ve shodě s okresním soudem shledal další dokazování nadbytečné.

23. Okresní soud vycházel z přiléhavé právní úpravy, k jeho právnímu posouzení je však třeba dodat následující. V dané věci je třeba vycházet z toho, že dle právní úpravy postoupení pohledávky (§ 1879 a násl. o.z., zejména § 1882 o.z.), a v souladu s nadále použitelnými závěry ustálené judikatury (zejména rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp.zn. 31 Cdo 1328/2007, publikovaného pod ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanoviskem pod Rc 61/2010) platí, že oznámil-li postupitel dlužníku, že pohledávku postoupil postupníkovi, pak dlužník nemá vůči postupníku ve sporu o úhradu pohledávky k dispozici obranu založenou na námitce neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky (s výjimkou případů, o které se v této věci nejedná - uvedených v § 1881 o.z., resp. před 1. 1. 2014 dle § 525 obč.zák. č. 40/1964 Sb., eventuálně případů, ve kterých by dlužník prokázal, že postoupení pohledávky mělo za následek změnu /zhoršení/ jeho právního postavení). Ve shodě s tím dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2023, sp.zn. 27 Cdo 408/2022, je třeba vycházet z toho, že citovanou právní úpravou se mimo jiné chrání rozumné očekávání dlužníka, že pokud mu dosavadní věřitel oznámí, že pohledávku postoupil na nového věřitele, k postoupení skutečně došlo. Toto rozumné zákonem ustavené očekávání dlužníka požívá ochrany do doby než postupitel, jenž dlužníku oznámil postoupení pohledávky (nebo jeho právní nástupce), dlužníku prokáže, že k postoupení pohledávky ve skutečnosti nedošlo, případně dokud postupitelem oznámený postupník dlužníku neoznámí, že jeho věřitelem je i nadále postupitel. Proto ve vztahu mezi postupníkem a dlužníkem nemůže být otázka platnosti postoupení významná, neboť dlužník nemá zpravidla možnost posoudit, zda ve skutečnosti k postoupení došlo a zda je smlouva o postoupení pohledávky platná. Právní skutečností, na kterou právo váže změnu osoby oprávněné přijmout plnění, je oznámení postupitele dlužníkovi s tím, že není vůbec podstatné, zda ve skutečnosti k postoupení (cessi) platně či vůbec došlo. Jinak by dlužník byl v trvalé nejistotě, zda plnil tomu, komu měl a citovaná právní úprava tak dlužníkovi poskytuje ochranu. Proto lze uzavřít, že notifikační úkon vyvolá zamýšlené právní důsledky – týkající se osoby oprávněné přijmout plnění – i tehdy, jestliže k postoupení vůbec nedošlo či smlouva o postoupení byla neplatná. Platí, že vyrozuměl-li postupitel dlužníka dle citované právní úpravy o postoupení pohledávky na nového věřitele, je tento oznámený věřitel v zásadě oprávněn nejen od dlužníka přijmout plnění dluhu, ale i ke všem dalším právním jednáním, k nimž by měl právo postupitel, jestliže by nedošlo k oznámení o postoupení pohledávky. Takovým právním jednáním je i úkon postupníka směřující k zesplatnění pohledávky, jejíž postoupení bylo dlužníku postupitelem oznámeno. Stejně tak platí, že námitky, pro které má dojít k zániku nebo k zeslabení práva ke splnění dluhu, dlužník zásadně vznáší vůči postupitelem oznámenému postupníku. To se týká i případné námitky promlčení (viz usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. 20 Cdo 3474/2020, ze dne 2. 2. 2021, či usnesení ze dne 14. 4. 2021, sp.zn. 20 Cdo 1271/2020, a ze dne 12. 10. 2022, sp.zn. 20 Cdo 484/2022).

24. Z uvedených právních závěrů vyplývá, že účelem § 1882 odst. 1 o.z. (resp. před 1. 1. 2014 účinného § 526 obč.zák. č. 40/1964 Sb.) je ochrana dlužníka, která konkrétně tkví v tom, že dlužník má právo a podle zákona i povinnost pokládat osobu, kterou postupitel označí za postupníka, za osobu, která je novým věřitelem na místo postupitele, a proto je povinen jí plnit. Zjevným smyslem citované zákonné úpravy je tedy vznik práva a povinnosti dlužníka pokládat osobu, kterou postupitel označil za postupníka, za nového věřitele s tím, že dopad citovaného ustanovení nelze zúžit jen na to, že postupník má právo přijmout plnění dluhu a dlužník je povinen plnit pouze jemu. Smyslem citovaného ustanovení je naopak nastolit z pohledu dlužníka takovou situaci, jako by postupník byl skutečně novým věřitelem se všemi právy a povinnostmi z toho plynoucími.

25. Nadále použitelná judikatura Nejvyššího soudu je ustálena rovněž na tom, že postoupí-li prodávající pohledávku na zaplacení (kupní) ceny, nestává se postupník stranou (kupní) smlouvy, neboť tou zůstává postupitel. Nicméně postupitel přestává být věřitelem pohledávky na zaplacení (kupní) ceny (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2014, sp.zn. 29 Cdo 2483/2012, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanoviskem pod Rc 46/2015 a část použitelných závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 29 ICdo 89/2022, ze dne 25. 4. 2023).

26. Ve shodě s uvedenými právními závěry je třeba v dané věci vycházet z toho, že zhotovitel – společnost , právnická osoba, žalovanému dne , datum, oznámila, že jako postupitel postoupila ve prospěch postupníka – společnosti , právnická osoba, pohledávku na zaplacení částky , částka, dle předmětné faktury č. , hodnota, , ze dne , datum, . Na základě toho se z pohledu žalovaného stala společnost , právnická osoba, jeho věřitelem, proto byl žalovaný ode dne , datum, , oprávněn i povinen vůči této společnosti uplatňovat všechna práva, která byla s postoupenou pohledávkou spojená a která do té doby svědčila zhotoviteli (viz § 1880 odst. 1 o.z. a závěry shora citované judikatury). Krajský soud dospěl k závěru, že za práva spojená s postoupenou pohledávkou je třeba dle prokázaného skutkového stavu považovat také práva, která s postoupenou pohledávkou byla spojena dle platně uzavřené smlouvy o dílo č. , hodnota, , ze dne , datum, ve znění dodatků, byť platí, že společnost , právnická osoba, se smluvní stranou této smlouvy o dílo nestala, neboť tou nadále byl zhotovitel (společnosti , právnická osoba, ). S postoupenou pohledávkou, kterou byla pohledávka na zaplacení části ceny díla za skutečně provedené a odsouhlasené práce za měsíc , datum, dle vystavené předmětné dílčí faktury dle odst. V a VI smlouvy o dílo, proto byla postoupena všechna práva, která s ní spojila platná smluvní ujednání citované smlouvy o dílo. Takovým právem, resp. jemu odpovídající povinností byla práva vyplývající z ujednání o splatnosti postoupené pohledávky a také práva vyplývající z ujednání v odst. VI bodu 14 smlouvy o dílo, jimiž byla sjednána oprávnění žalovaného směřující k oslabení, resp. zániku postoupené pohledávky. Proto byla předmětem postoupení také konkrétně sjednané oprávnění žalovaného započíst proti postoupené pohledávce – a to splatné i nesplatné – částky, které žalovaný za splnění konkrétně sjednaných předpokladů zaplatil přímo subdodavatelům zhotovitele. I tato práva proto byl žalovaný po , datum, oprávněn, resp. povinen náležitě uplatnit vůči společnosti , právnická osoba, jako oznámenému novému věřiteli postoupené pohledávky, se kterou byla tato jeho práva spojena, a současně postoupena.

27. Krajský soud přisvědčil okresnímu soudu, že bylo prokázáno, že žalovaný náležitě a v souladu s uvedenými právními závěry vůči společnost , právnická osoba, postupoval a oprávněně tak vůči společnosti , právnická osoba, uplatnil své (ve smlouvě o dílo) sjednané právo, které mu vzniklo, a to právo na provedení a následné započtení jeho přímých úhrad ve prospěch konkrétních subdodavatelů na uspokojení jejich dostatečně určitě a nezaměnitelně označených peněžitých nároků dle vystavených, doložených a podložených faktur. Krajský soud přisvědčil také závěru, že žalovaný toto sjednané právo na započtení vůči společnosti , právnická osoba, uplatnil oprávněně, důvodně a rovněž určitě a platně. Tyto závěry jsou dostatečně podloženy a prokázány konkrétním zjištěním z obsahu výzvy žalovaného ze dne , datum, adresované a doručené společnosti , právnická osoba, dne , datum, , z jejíhož obsahu je zřejmé, o jakou přímou úhradu subdodavatelům se jedná (konkrétně je uvedeno celkem , hodnota, faktur označených subdodavatelů s uvedenými dlužnými částkami déle než 30 dnů po splatnosti včetně DPH), což ve spojení s obsahem následného oznámení žalovaného o započtení provedených přímých úhrad subdodavatelům ze dne , datum, , které bylo společnosti , právnická osoba, doručeno dne , datum, (prostřednictvím advokáta jako jejího zástupce dle doložené plné moci), je třeba mít za určité a srozumitelné právní jednání žalovaného vůči společnosti , právnická osoba, směřující k platně sjednanému započtení pohledávek žalovaného proti pohledávce z předmětné faktury č. , hodnota, postoupené společnosti , právnická osoba, Takto proto bylo žalovaným provedeno důvodné, oprávněné a určité započtení v rozsahu souhrnné částky konkrétně označených přímých úhrad žalovaného ve prospěch subdodavatelů, která činila , částka, (bez DPH). Zároveň bylo prokázáno, že žalovaný uplatnil vůči společnosti , právnická osoba, k započtení proti postoupené pohledávce oprávněně, důvodně, určitě a platně také další jím provedenou přímou úhradu jedné konkrétně připojené a déle než 30 dnů neproplacené faktury subdodavatele (, jméno FO, ), a to dle obsahu svého oznámení ze dne , datum, , které bylo společnosti , právnická osoba, řádně adresováno a doručeno dne , datum, . Žalovaný takto k započtení řádně uplatnil svoji další konkrétně označenou přímou úhradu subdodavateli v rozsahu částky , částka, (bez DPH). Současně bylo prokázáno, že příslušnou 21% DPH, o níž byla vždy přímá úhrada žalovaného ve prospěch subdodavatelů snížena, žalovaný uhradil v odpovídající částce , částka, příslušnému finančnímu úřadu. K tomu krajský soud uzavřel, že takový postup žalovaného je v souladu s jeho vzniklým zákonným ručením za úhradu této DPH státu, resp. finančnímu úřadu (§ 109 zákona o dani z přidané hodnoty č. 235/2004 Sb.). Proto i v této části je třeba dospět k závěru, že takovou úhradou žalovaného došlo k zániku postoupené pohledávky, jejíž součástí byla žalovaným uhrazená DPH.

28. Krajský soud tak dospěl k závěru, že nesporným zaplacením částky , částka, před podáním žaloby dne , datum, , dále prokázanou úhradou částky , částka, žalovaným jako příslušné 21% DPH ve prospěch státu, resp. finančního úřadu dne , datum, a dále platně sjednanými a žalovaným řádně učiněným započtením částek , částka, a , částka, došlo ve stejné výši celkového souhrnu uvedených částek k úplnému zániku pohledávky na zaplacení částky , částka, dle faktury zhotovitele (společnosti , právnická osoba, ) č. , hodnota, ze dne , datum, , a to ke dni , datum, . K tomuto závěru krajský soud dodává, že účinky uvedeného započtení nastaly v souladu s § 1982 o.z., neboť jak aktivně, tak pasivně započítávané pohledávky byly v době jednostranného započtení ze strany žalovaného způsobilé k započtení bez ohledu na svoji splatnost a současně se jednalo o pohledávky již splnitelné, které dlužník měl právo plnit, byť mu případně ještě nevznikla povinnost k jejich splnění (viz závěry rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 23 Cdo 101/2023, ze dne 20. 9. 2023). Krajský soud shledal, že způsobilost pohledávek k započtení byla v souladu s § 1991 o.z. založena platným smluvním ujednáním dle odst. IV bodu 14 smlouvy o dílo č. , hodnota, ze dne , datum, , jímž bylo pasivní započtení proti (postoupené) pohledávce výslovně sjednáno jak při její splatnosti, tak nesplatnosti a jímž byly současně sjednány konkrétní předpoklady, postup i způsob aktivního započtení pohledávek žalovaného tak, že předpokladem nebyla jejich dříve nastalá či vyvolaná splatnost. Proto v tomto směru vznesené odvolací námitky žalobkyně shledal krajský soud nedůvodné. Současně krajský soud shledal, že citovaným smluvním ujednáním a uvedenými právními závěry je vyloučeno žalobkyní namítané jiné právní posouzení (dle § 1936 či § 1884 odst. 1 i 2 o.z.), včetně toho, že ve shodě se závěry okresního soudu nelze dovodit, že by žalovaný dle tvrzení žalobkyně pohledávku uznal. Z uvedených důvodů rovněž vyplývá, že v dané věci nelze dovodit ani překážku započtení dle § 1987 odst. 2 o.z., neboť uvedené pohledávky uplatněné ke sjednanému započtení nelze oproti námitkám žalobkyně hodnotit ve smyslu ustálené judikatury jako pohledávky nejisté či neurčité.

29. Krajský soud současně dospěl k závěru, že účinky uvedeného započtení ve smyslu § 1982 o.z. je třeba dovodit ke dni, kdy nastaly účinky příslušného právního jednání žalovaného směřujícího ke sjednanému započtení (shodně viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 32 Odo 1143/2004, ze dne 31. ledna 2006, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanoviskem pod Rc 90/2006). Proto je třeba tyto účinky započtení v dané věci dovodit ke dni, kdy žalovaný sjednané započtení oprávněně a důvodně učinil vůči společnosti , právnická osoba, , k čemuž dle prokázaného skutkového stavu došlo ohledně započtení částky , částka, ke dni , datum, a ohledně započtení částky , částka, ke dni , datum, . Na místě je také dodat, že pro uvedené závěry není relevantní insolvenční řízení vedené proti zhotoviteli – společnosti , právnická osoba, , k jehož zahájení došlo návrhem ze dne , datum, u Krajského soudu v , adresa, pod sp.zn. KSUL , spisová značka, . Nad rámec uvedených závěrů je možné jen poznamenat, že v uvedeném rozhodném období nedošlo dle veřejně dostupných a známých informací insolvenčního rejstříku ani k žádnému omezení dispozičních oprávnění zhotovitele.

30. Na základě shledaných důvodů, které vedly k zániku postoupené pohledávky ke dni , datum, , krajský soud uzavřel, žalobkyně se na základě následně uzavřené smlouvy o postoupení této pohledávky ze dne , datum, a dle oznámení tohoto postoupení žalovanému ze stejného dne nemohla stát a nestala vůči žalovanému věřitelem této pohledávky. Proto podaná žaloba není důvodná a okresní soud ji věcně správně zamítl. Krajský soud z uvedených důvodů napadený rozsudek okresního soudu dle § 219 o.s.ř. ve výroku I. potvrdil, když veškeré odvolací námitky žalobkyně shledal nedůvodné.

31. Krajský soud dále uzavřel, že na žalovaného nelze v této věci vztáhnout závěry judikatury o účelnosti právního zastoupení. Je třeba zdůraznit, že žalovaný v této věci vystupuje jako samosprávný celek – obec v rámci soukromoprávního vztahu účastníků. Pro žalovaného proto plně platí zásada rovného postavení účastníků v soudním řízení a plně mu svědčí také veškerá práva v souladu se zásadami spravedlivého soudního procesu, tedy také právo být zastoupen zvoleným advokátem. Toto právo nelze žalovanému oproti námitkám žalobkyně upřít, ani je nelze bez dalšího krátit závěrem, že náklady takového právního zastoupení žalovaného jsou neúčelné. Pro opačné závěry nejsou v této věci dány žádné potřebné výjimečné ani jinak podstatné konkrétní skutkové či právní okolnosti. Naopak je třeba přisvědčit žalovanému, že po skutkové i právní stránce se předmět tohoto řízení zjevně vymyká obvyklé náplni činnosti žalovaného jako obce, neboť předmět řízení pro svoji skutkovou i právní složitost zjevně překračuje běžnou činnost žalovaného a jeho obvyklé právní či jiné jednání, a to i při zadávání veřejných zakázek či při uzavírání, případně plnění smluv o dílo. Proto krajský soud z důvodů namítaných žalobkyní neúčelnost nákladů zastoupení žalovaného zvolenou advokátkou neshledal.

32. Částečnou neúčelnost nákladů na straně žalované v řízení před okresním soudem však krajský soud shledal z jiných než žalobkyní namítaných důvodů. Krajský soud totiž dospěl k závěru, že jako účelné lze na straně žalovaného hodnotit jen celkem čtyři úkony právní služby jeho advokátky, a to převzetí a přípravu zastoupení, dále podání písemného vyjádření ve věci ze dne , datum, a účast na dvou jednáních okresního soud dne , datum, a , datum, . Další úkony právní služby dle vyúčtování advokátky žalovaného ze dne , datum, shledal krajský soud jako neúčelné. Je zřejmé, že písemná vyjádření ze dne , datum, i ze dne , datum, byly učiněna neúčelně s datem vždy jeden před ústním jednání, jehož se advokátka žalovaného vždy osobně účastnila a obsah těchto podání při nich přednesla, příp. na ně odkázala s tím, že teprve při těchto ústních jednáních byla žalobkyně s obsahem těchto podání seznámena. Také nahlédnutí do spisu advokátkou žalovaného dne , datum, a s tím spojenou její cestu ze sídla k okresnímu soudu a zpět osobním vozidlem shledal krajský soud neúčelným úkonem, neboť z obsahu spisu nelze dovodit žádné nově nastalé skutkové, právní či jiné konkrétní okolnosti, pro které by případně mohla být účelnost takového nahlédnutí do spisu dovozena. Z těchto důvodů krajský soud dle § 220 odst. 1 o.s.ř. rozhodl o změně odvoláním napadeného výroku II. rozsudku okresního soud tak, že plně úspěšnému žalovanému dle § 142 odst. 1 o.s.ř. přiznal za řízení před okresním soudem právo na náhradu nákladů za shora zdůvodněné čtyři účelně učiněné úkony právní služby s odměnou po 10 300 Kč a paušální náhradou hotových výdajů po 300 Kč. Zároveň krajský soud žalovanému přiznal správně vyúčtovanou a řádně doloženou náhradu cestovních výdajů jeho advokátky za účelné cesty k uvedeným dvěma jednáním okresního soudu ze sídla advokátky žalovaného v , adresa, a zpět v délce 100 km vozidlem, které okresní soud správně označil. Proto byla přiznána také náhrada cestovného ve výši 768 Kč za cestu dne , datum, a ve výši 785 Kč za cestu dne , datum, , když za tyto cesty byla současně přiznána náhrada za promeškaný čas za celkem 8 započatých půlhodin po 100 Kč, a to vše dle § 7 bodu 6, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d), g), § 13 odst. 4 a § 14 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve spojení s vyhláškou č. 467/2022 Sb. účinnou pro r. 2023 a vyhláškou č. 398/2023 Sb. účinnou pro r. 2024. Celkem tak krajský soud žalovanému za řízení před okresním soudem přiznal náhradu nákladů ve výši 44 753 Kč a žalobkyni dle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř. uložil povinnost k jejímu zaplacení k rukám advokátky žalovaného v zákonné lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.

33. Dále krajský soud rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení, v němž byl žalovaný rovněž plně úspěšný, a proto mu dle § 224 odst. 1 a § 142 ods.t 1 o.s.ř. vzniklo právo na plnou náhradu jeho účelně vynaložených nákladů. Krajský soud proto žalovanému přiznal náhradu za dva účelně učiněné úkony právní služby – vyjádření k odvolání a účast na jednání odvolacího soudu - s odměnou po 10 300 Kč a paušální náhradou hotových výdajů po 300 Kč, a dále také náhradu cestovních výdajů advokátky žalovaného za cestu k odvolacímu jednání stejným osobním vozidlem z , adresa, a zpět v délce 100 km ve výši 785 Kč spolu s náhradou za čas promeškaný na této cestě za celkem 4 započaté půlhodiny po 100 Kč, to vše dle shora citované právní úpravy § 7 bodu 6, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d), g), § 13 odst. 4 a § 14 vyhlášky č. 177/1996 ve spojení s vyhláškou č. 398/2023 Sb. Celkem tak krajský soud přiznal žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 22 385 Kč s tím, že výši této náhrady dle § 151 ods.t 5 o.s.ř.. určil v písemném vyhotovení rozsudku. Žalobkyni byla dle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř. uložena povinnost k zaplacení této náhrady rovněž k rukám advokátky žalovaného v zákonné lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.