22 Co 112/2022- 262

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Kateřiny Boudníkové a soudců Mgr. Jany Kajzrové a Mgr. Miroslava Nováka ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovaným: 1. [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa]

2. JUDr. [jméno] [jméno], narozený dne [datum] bytem [adresa] zastoupený advokátkou JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o určení vlastnictví o odvolání žalovaných proti rozsudku Okresního soudu Praha - západ ze dne 29. 11. 2021, č. j. 18 C 48/2018 - 211 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 8 228 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta.

Odůvodnění

1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně ve výroku I. určil, že pozemek parc. [číslo] orná půda, v [katastrální uzemí], je ve výlučném vlastnictví žalobkyně a ve výroku II. uložil žalovaným povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 37 912 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

2. Proti tomuto rozsudku podali včasné odvolání oba žalovaní, a to v rozsahu svých spoluvlastnických podílů.

3. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že dne [datum] žalobkyně podala u soudu žalobu, jíž se domáhala určení, že je výlučným vlastníkem pozemku parc. [číslo] o výměře 48 742 m2 (orná půda) v k. ú. [obec] u [obec] (dále též jen„ pozemek“) s odůvodněním, že žalobkyně vlastnické právo k pozemku nabyla na základě notářského zápisu ze dne [datum]. Ke změně zápisu vlastnického práva v katastru nemovitostí došlo v důsledku rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2006, č. j. 47 Cm 62/2005 - 34, který nabyl právní moci [datum] a kterým bylo rozhodnuto o nahrazení projevu vůle žalobkyně k uzavření kupní smlouvy s žalovanou 1. na základě smlouvy o smlouvě budoucí kupní, kterou za žalobkyni podepsal JUDr. [příjmení] [příjmení], narozený dne [datum]. Rozsudek Krajského soudu v Praze žalobkyně, prostřednictvím Ing. [jméno] [příjmení], CSc., napadla dne [datum] žalobou pro zmatečnost a dne [datum] žalobou na obnovu řízení. Obě žaloby byly dne [datum] zamítnuty s odůvodněním, že byly podány předčasně, neboť napadený rozsudek dosud nenabyl právní moci, když nebyl žalobkyni řádně doručen. Doručení rozsudku JUDr. [jméno] [příjmení] bylo shledáno neúčinným vzhledem k tomu, že tento neměl oprávnění jednat za žalobkyni. Následně byl rozsudek k odvolání žalobkyně zrušen Vrchním soudem v Praze. Pozemek je tedy stále ve vlastnictví žalobkyně vzhledem k tomu, že žalovaná 1. nemá pro nabytí vlastnického práva žádný právní titul a u žalované 2. nebyly splněny podmínky pro nabytí vlastnického práva k podílu na pozemku od nevlastníka.

4. Žalovaná 1. s žalobou nesouhlasila. Měla za to, že předmětný pozemek získala do vlastnictví na základě vydržení, když byla jeho pravým a řádným držitelem od roku 2006, kdy byla zapsána jako vlastník do katastru nemovitostí, tj. po dobu delší než 10 let a její dobrou víru nemohlo zpochybnit řízení o žalobě pro zmatečnost a na obnovu řízení, které řešilo procesní otázku. JUDr. [příjmení] [příjmení] byl jako jednatel žalobkyně zapsán v obchodním rejstříku až do [datum], kdy došlo k jeho výmazu, a to se zpětnými účinky ke dni [datum].

5. Žalovaný 2. rovněž nesouhlasil s žalobou. Vlastnictví ke spoluvlastnickému podílu získal na základě kupní smlouvy ze dne [datum] uzavřené mezi ním jako kupujícím a žalovanou 1. jako prodávající za situace, kdy žalovaná 1. byla v katastru nemovitostí zapsána jako jediný vlastník předmětného pozemku po dobu více než 12 let a svědčí mu tak dobrodiní zásady materiální publicity, když neměl pochyby o správnosti zápisu v katastru nemovitostí.

6. Soud prvního stupně na základě provedených listinných důkazů a jejich vyhodnocení i v návaznosti na výpověď svědka [příjmení] [jméno] [příjmení] vzal za prokázané následující skutečnosti. Žalobkyně byla zapsána v katastru nemovitostí jako vlastník pozemku parc. [číslo] o výměře 48 742 m2 v k. ú. [obec] u [obec], [územní celek], a to až do zápisu vlastnického práva žalované 1. v roce 2006 (zjištěno ze shodných tvrzení účastníků).

7. Ze spisu Krajského soudu v Praze vedeného pod sp. zn. 47 Cm 62/2005 a pod sp. zn. 36 C 94/2006 bylo zjištěno následující. JUDr. [příjmení] [příjmení] jako v obchodním rejstříku zapsaný jednatel žalobkyně podepsal dne [datum] smlouvu o smlouvě budoucí kupní s žalovanou 1., za níž jednal [jméno] [příjmení], ohledně budoucího prodeje sporného pozemku, který měla žalovaná 1. jako budoucí kupující v té době pronajatý. Ve smlouvě bylo konstatováno, že na pozemku vázne zástavní právo k zajištění pohledávky peněžního ústavu [anonymizována tři slova] [obec] ve výši 103 899 000 Kč, zřízené zástavní smlouvou č. V2 [číslo], a zástavní právo k zajištění pohledávky daňového nedoplatku na základě rozhodnutí správce daně o zřízení zástavního práva. Pro případ zániku zástavních práv měla činit kupní cena 8 000 000 Kč, pro případ jejich trvání měla kupní cena činit 2 500 000 Kč Kupní smlouva měla být uzavřena do dne [datum]. Tento termín byl dodatky prodloužen do [datum] a následně do [datum] Smlouva však uzavřena nebyla (zjištěno ze shodných tvrzení účastníků, ze smlouvy o uzavření budoucí kupní smlouvy ze dne [datum] a z jejích dodatků ze dne [datum] a ze dne [datum]).

8. Protože kupní smlouva nebyla uzavřena, žalovaná 1., za níž jednal jednatel [jméno] [příjmení], podala proti žalobkyni dne [datum] žalobu na nahrazení projevu vůle. Za žalobkyni jednal JUDr. [příjmení] [příjmení], který osobně nahlížel do spisu, písemnosti si přebíral u soudu a následně jako adresu sídla žalobkyně označil adresu odlišnou od adresy evidované v obchodním rejstříku. Jednatel za žalobkyni uznal její závazek ze smlouvy o smlouvě budoucí kupní s tím, že poměry ve společnosti se v roce 2003 změnily, a proto nemohl kupní smlouvu uzavřít v dohodnutém termínu, vzhledem ke složité právní situaci ve společnosti smlouvu nemohl předložit společníkům žalobkyně ke schválení. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2006, č. j. 47 Cm 62/2005 - 34 (dále též jen„ rozsudek o nahrazení projevu vůle“), na němž byla vyznačena doložka s právní mocí dne [datum], bylo žalobě vyhověno a žalobkyni byla uložena povinnost uzavřít s žalovanou 1. kupní smlouvu, jejímž předmětem byl prodej sporného pozemku za 2 500 000 Kč. Na pozemku vázla zástavní práva ve prospěch pohledávky [anonymizována tři slova] [obec] ve výši 103 899 000 Kč a ve prospěch správce daně. Rozsudek byl doručen na adresu, kterou JUDr. [příjmení] [příjmení] pro účely doručení označil.

9. Žalovaná 1. byla jako vlastník sporného pozemku zapsaná do katastru nemovitostí na základě kupní smlouvy podepsané žalovanou 1. dne [datum] ve spojení se shora citovaným rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2006, č. j. 47 Cm 62/2005 - 34, a to s právními účinky vkladu práva ke dni [datum] (zjištěno ze shodných tvrzení účastníků, [list vlastnictví] k. ú. [obec] u [obec] dle stavu k datu [datum] 11:55:02 čl. 66).

10. Žalobkyně podala dne [datum] proti citovanému rozsudku č. j. 47 Cm 62/2005 - 34 žalobu pro zmatečnost a dne [datum] žalobu na obnovu řízení s tvrzením, že JUDr. [příjmení] [příjmení] nebyl jednatelem žalobkyně, tím byl Ing. [jméno] [příjmení], proto v řízení o žalobě na nahrazení projevu vůle jednala za žalobkyni neoprávněná osoba a smlouva o smlouvě budoucí kupní byla uzavřena neplatně. K důkazu byly označeny notářské zápisy ze dne [datum] (rozhodnutí jediného společníka Ing. [jméno] [příjmení] o navýšení základního kapitálu, o odvolání své osoby z funkce jednatele a o jmenování [jméno] [příjmení] a [příjmení] [příjmení] do funkce jednatelů) a ze dne [datum] (rozhodnutí Ing. [jméno] [příjmení] o jmenování své osoby do funkce jednatele a týkající se uvolněného obchodního podílu majoritního společníka – zahraniční [právnická osoba] [příjmení] [jméno] [příjmení], se sídlem [adresa], [země] (dále jen„ zahraniční společnost“) poté, co na tuto společnost byl zahraničním soudem dne [datum] prohlášen konkurz). Ke jmenování JUDr. [jméno] [příjmení] jednatelem žalobkyně došlo na valné hromadě konané dne [datum] svolané správcem konkurzní podstaty zahraniční společnosti, ačkoli v důsledku konkurzu na majetek zahraniční společnosti došlo k zániku účasti této společnosti v žalobkyni. Žaloba pro zmatečnost byla žalované 1. doručena dne [datum]. Usnesením Krajského soudu v Praze č. j. 36 C 94/2006 - 572, které bylo vyhlášeno při jednání soudu dne [datum], jehož se účastnil zástupce žalované 1., byly obě žaloby zamítnuty s odůvodněním, že napadený rozsudek o nahrazení projevu vůle dosud nenabyl právní moci, jelikož JUDr. [příjmení] v té době nebyl jednatelem žalobkyně a nebyl tedy oprávněn za ni jednat (v obchodním rejstříku byl zapsán v rozporu se skutečným právním stavem, přičemž zápis měl jen deklaratorní povahu) a ani neměl oprávnění oznamovat soudu jinou adresu (oproti adrese zapsané v obchodním rejstříku), která byla významná z hlediska doručování a na kterou byl předmětný rozsudek doručen fikcí. Nejednalo se proto o řádné doručení, tudíž napadený rozsudek se dosud nestal pravomocným. Usnesení bylo žalované 1. doručeno dne [datum] Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 14. 12. 2017, č. j. 4 Co 127/2016 - 627 odvoláním napadené usnesení potvrdil s tím, že rozsudek o nahrazení projevu vůle nemůže být předmětem žaloby pro zmatečnost a na obnovu řízení vzhledem k tomu, že žalobkyni nebyl dosud řádně doručen, když úkony JUDr. [jméno] [příjmení] v řízení o nahrazení projevu vůle byly neúčinné, zejména co se týče adresy sdělené pro účely doručování. Usnesení bylo žalované 1. doručeno dne [datum], právní moci nabylo dne [datum]. Ze spisu ještě vyplynulo, že řízení o žalobě pro zmatečnost a na obnovu řízení bylo přerušeno do právní moci řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 52 Cm 104/2005 (usnesení ze dne [datum]), v němž byla projednávána žaloba JUDr. [jméno] [příjmení] s odkazem na § 131 obch. zák. proti žalobkyni na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady konané dne [datum], sepsané ve formě notářského zápisu JUDr. [jméno] [příjmení], notářskou v [obec], v němž bylo Ing. [jméno] [příjmení] rozhodnuto o jmenování své osoby jednatelem a o převodu uvolněného obchodního podílu ve výši 94,46 % na jeho osobu. Dle žaloby JUDr. [příjmení] [příjmení] svolal valnou hromadu rovněž na [datum], kam pozval oba společníky jak Ing. [jméno] [příjmení], tak zahraniční společnost a dále [jméno] [příjmení], na kterého zahraniční společnost dne 31. 1 2003 převedla svůj obchodní podíl poté, co na ni byl prohlášen konkurs zahraničním soudem. Obeslaný společník Ing. [jméno] [příjmení] se na svolanou valnou hromadu nedostavil, na týž den svolal sám valnou hromadu, kde přijal žalobou napadené usnesení. Žaloba byla zamítnuta rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2012, č. j. 52 Cm 104/2005 - 345 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 7. 2015, č. j. 14 Cmo 145/2003 - 446 z důvodu nedostatku aktivní legitimace k podání této žaloby, když v době podání žaloby JUDr. [příjmení] [příjmení] již nebyl jednatelem žalobkyně z důvodu odvolání z funkce.

11. Poté, co byl vysloven názor soudů v rámci řízení o mimořádných opravných prostředcích, byl žalobkyni znovu doručován rozsudek o nahrazení projevu vůle. Doručen byl dne [datum] zástupci žalobkyně, která proti rozsudku podala dne [datum] odvolání (a dne [datum] žalobu na určení vlastnictví). Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 10. 2018, č. j. 2 Cmo 86/2018 - 115 byl zrušen rozsudek soudu prvního stupně o nahrazení projevu vůle, na základě něhož bylo zapsáno vlastnické právo žalované 1. ke spornému pozemku do katastru nemovitostí s odůvodněním, že řízení bylo zatíženo vadou, pokud jako s osobou oprávněnou jednat za žalobkyni ve smyslu ustanovení § 21 o. s. ř. ve znění účinném do 30. 6. 2009 bylo jednáno s JUDr. [jméno] [příjmení], který však osobou oprávněnou jednat za žalobkyni nebyl, jak následně vyplynulo z obchodního rejstříku. To, že byl JUDr. [příjmení] [příjmení] vymazán jako jednatel až [datum] nebylo významné s ohledem na deklaratorní povahu takového zápisu a s ohledem na to, že z ustanovení § 21 o. s. ř. nevyplývá, že by princip materiální publicity zápisu statutárního orgánu právnické osoby do obchodního rejstříku platil ve vztahu k posouzení otázky, kdo je v občanském soudním řízení oprávněn za právnickou osobu jednat před soudem. Jelikož rozsudek soudu prvního stupně nebyl doručen v souladu s ustanovením § 47 odst. 1 o. s. ř. ve znění účinném do 30. 6. 2009, bylo podané odvolání posouzeno jako včasné (zjištěno z usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 2 Cmo 86/2018 - 115). Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 18. 3. 2019, č. j. 47 Cm 62/2005 - 136, bylo následně přerušeno řízení o uložení povinnosti uzavřít kupní smlouvu do doby pravomocného skončení tohoto řízení sp. zn. 18 C 48/2018 (zjištěno z usnesení Krajského soudu v Praze č. j. 47 Cm 62/2005 - 136).

12. Žalovaná 1., za níž jednal Bc. [jméno] [příjmení], a žalovaný 2. podepsali dne [datum] (tj. jeden den před zahájením tohoto řízení) kupní smlouvu, kterou žalovaná 1. prodala žalovanému 2. podíl o velikosti 3/5 na sporném pozemku, a to za cenu 1 000 000 Kč, která byla splatná do 30 dnů po vkladu vlastnického práva kupujícího do katastru nemovitostí. Téhož dne byl podán návrh na vklad vlastnického práva pro žalovaného 2. k danému podílu do katastru nemovitostí. Vklad vlastnického práva byl povolen dne [datum] s účinky ke dni [datum] (zjištěno z kupní smlouvy ze dne [datum] a z informace o vkladovém řízení č. V [číslo] 2018).

13. Dle listu vlastnictví [číslo] pro k. ú. [obec] u [obec] byla poznámka spornosti zapsána dne [datum] s právními účinky zápisu oznámení o podané žalobě ke dni [datum].

14. Žalovaný 2. v minulosti vystupoval v záležitostech zahraniční společnosti, když zastupoval [jméno] [příjmení] - správce konkurzní podstaty zahraniční společnosti, a rovněž v záležitostech dceřiných společností (tedy i žalobkyně, když zahraniční osoba byla majoritním společníkem žalobkyně), dále JUDr. [jméno] [příjmení], jednatele žalobkyně, který byl do funkce jednatele jmenován na valné hromadě dne [datum] svolané správcem konkurzní podstaty zahraniční společnosti a zastupoval i [jméno] [příjmení], otce jednatele žalované 1., na něhož byl převeden obchodní podíl zahraniční společnosti v dceřiné společnosti [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ [příjmení] [příjmení] [obec]“) a na něhož měl být převeden i obchodní podíl zahraniční společnosti v žalobkyni (k tomuto převodu nedošlo v důsledku obrany menšinového společníka a názoru rejstříkového soudu, že účast zahraniční společnosti v žalobkyni byla ukončena prohlášením konkurzu na majetek zahraniční společnosti a převod obchodního podílu je tedy neplatný, když uvolněný obchodní podíl přechází na společnost, tj. na žalobkyni).

15. Žalovaný 2. právně zastupoval [jméno] [příjmení] - správce konkursní podstaty zahraniční společnosti. Tato zahraniční společnost byla od roku 1994 do roku 2006 zapsaná jako většinový společník žalobkyně a výlučný společník [právnická osoba] [příjmení] [obec]. Žalovaný 2. činil úkony k prodeji majetku zahraniční společnosti (úpadce), mj. ke zpeněžení jejího obchodního podílu v žalobkyni, kde byla majoritním společníkem a ke zpeněžení obchodního podílu ve [právnická osoba] [příjmení] [obec], kde byla výlučným společníkem (zjištěno ze smlouvy o převodu obchodního podílu ze dne [datum] uzavřené mezi převodcem zahraniční společností, za níž jednal žalovaný 2., a nabyvatelem [jméno] [příjmení], [datum narození], a dále z plné moci ze dne [datum] udělené správcem konkurzní podstaty [jméno] [příjmení] žalovanému 2.). Ve spise Krajského soudu v Praze sp. zn. 36 C 94/2006 byly založeny listiny z řízení u rejstříkového soudu (F 10609/2003, C [číslo]) zahájeného dne [datum]. Byl zde řešen návrh žalobkyně, jejímž jménem jednal JUDr. [příjmení] [příjmení], na zápis změn do obchodního rejstříku spočívající ve změně společníků, za účasti dosavadních společníků žalobkyně, a to zahraniční společnosti zastoupené žalovaným 2. a Ing. [jméno] [příjmení], a nového společníka [jméno] [příjmení] zastoupeného žalovaným 2., kdy na základě smlouvy o převodu obchodního podílu ze dne [datum] mělo dojít k výmazu zahraniční společnosti a k zápisu nového společníka [jméno] [příjmení]. Zápis změny byl zamítnut usnesením Městského soudu v Praze ze dne 19. 2. 2003, č. j. F 10609/2003, C [číslo] - 145 s odůvodním, že obchodní podíl zahraniční společnosti se prohlášením konkurzu stal volným obchodním podílem a jeho převod smlouvou nebyl možný. Proti tomuto usnesení podal žalovaný 2. - advokát [právnická osoba] (úředně ověřený podpis) jakožto zástupce žalobkyně jednající prostřednictvím JUDr. [jméno] [příjmení], dále zástupce zahraniční společnosti a rovněž zástupce [jméno] [příjmení] odvolání datované dnem [datum]. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 8. 2003, č. j. 14 Cmo 145/2003 - 176 bylo usnesení soudu prvního stupně potvrzeno. Dovolací řízení o dovolání zahraniční společnosti ze dne [datum] bylo zastaveno usnesením Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2006, č. j. 29 Odo 537/2004 - 250 z důvodu, že žalovaný 2. v podání ze dne [datum] (ještě před podáním dovolání) ve spojení s podáním ze dne [datum] sdělil, že zahraniční společnost byla vymazána z obchodního rejstříku v důsledku svého zrušení ke dni [datum], čímž došlo i k zániku plné moci žalovaného 2. pro zastupování této zahraniční společnosti, respektive správce konkurzní podstaty.

16. Propojení žalovaných, respektive jednatele žalované 1. a žalovaného 2., plyne z výpisu z obchodního rejstříku, dle něhož původní název společnosti [právnická osoba] byl [právnická osoba] a společníkem této společnosti byl ve stejné době jako žalovaný 2., tj. v období od roku 2011 do roku 2019, i pan [jméno] [příjmení], [datum narození] (ten byl po JUDr. [jméno] [příjmení] i jednatelem této společnosti), který je do současné doby jediným společníkem a jednatelem žalované 1. O kontaktu žalovaného 2. s [jméno] [příjmení] a o jeho zapojení ohledně nakládání s majetkem po bratrech [anonymizováno] dále svědčí i smlouva ze dne [datum], kterou [jméno] [příjmení] převedl svůj podíl ve výši 60 % ve společnosti [právnická osoba] právě žalovanému 2.

17. O vědomosti žalovaného 2. o nejasných vztazích uvnitř žalobkyně v době, kdy měla být uzavřena smlouva o smlouvě budoucí kupní, a následně v době soudního řízení o nahrazení projevu vůle, dále svědčí zápis ze dne [datum], dle nějž se žalovaný 2. měl účastnit valné hromady za zahraniční společnost jakožto zapsaného většinového společníka žalobkyně, valná hromada se však nekonala s ohledem na nevyjasněnost právních vztahů uvnitř žalobkyně. Obsah jednání dne [datum] byl potvrzen dopisem JUDr. [jméno] [příjmení] ze dne [datum] adresovaným Ing. [jméno] [příjmení]. Při své výpovědi jej potvrdil i svědek [příjmení], který se daného jednání účastnil.

18. Povědomí žalovaného 2. o nejasných vztazích uvnitř žalobkyně plyne i z jeho dopisu adresovaného JUDr. [příjmení] dne [datum] ve věci prodeje předmětného pozemku žalobkyně potenciálnímu zájemci [jméno] [jméno], v němž žalovaný 2. zmiňuje potřebu nezpochybňovat vztahy ve společnosti (a to jak mezi stávajícími společníky, tak i vůči stávajícímu jednateli [příjmení] [příjmení]). Dále problematičnost vztahů uvnitř společnosti, v nichž byla zahraniční společnost výlučným nebo majoritním společníkem, plyne i z usnesení Krajského obchodního soudu v [obec] ze dne 9. 5. 1997, č. j. Nc 1043/97-26, kterým bylo JUDr. [příjmení] zakázáno činit jménem další dceřiné [právnická osoba] [příjmení] spol. s r.o. (jediným společníkem byla zahraniční společnost) jakékoli úkony, protože nebylo jasné, zda je jednatelem, na valné hromadě konané dne [datum] odvoláni původní jednatelé a novým jednatelem byl jmenován JUDr. [příjmení] [příjmení], ačkoliv účast zahraniční společnosti prohlášením konkurzu zanikla; v tomto řízení JUDr. [jméno] [příjmení] zastupoval žalovaný 2.

19. V řízení u rejstříkového soudu (F 51674/2004, C [číslo]) zahájeném dne [datum] k návrhu Ing. [jméno] [příjmení] na uvedení zápisu v obchodním rejstříku do souladu se skutečností, byl žádán výmaz zahraniční společnosti. Usnesením ze dne 19. 10. 2006, č. j. F 51674/2004, C [číslo] - 1 byl vymazán JUDr. [příjmení] [příjmení] jako statutární orgán (den vzniku funkce [datum], den zániku funkce [datum]) a namísto obchodního podílu zahraniční společnosti byl zapsán uvolněný obchodní podíl. Podkladem byl notářský zápis sepsaný dne [datum] JUDr. [jméno] [příjmení], notářkou v [obec] o odvolání JUDr. [jméno] [příjmení] z funkce jednatele.

20. Dle obchodního rejstříku byl Ing. [jméno] [příjmení] zapsán jako jednatel dne [datum] s datem vzniku funkce [datum].

21. Poté, co soud prvního stupně dospěl k závěru, že na požadovaném určení je naléhavý právní zájem ve smyslu ustanovení § 80 o. s. ř., skutkový stav věci posoudil, co se týče vlastnického práva žalované 1. podle ustanovení § 130 odst. 1 a § 134 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“) a co se týče vlastnického práva žalovaného 2. podle ustanovení § 984 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“). Soud prvního stupně vyhodnotil, že k přepisu vlastnického práva na žalovanou 1. došlo v důsledku rozhodnutí soudu o nahrazení projevu vůle k uzavření kupní smlouvy, který však byl následně zrušen a nebylo proto možno dospět k závěru, že by došlo k převodu vlastnického práva na žalovanou 1. Pokud žalovaná 1. namítala, že vlastnické právo získala na základě vydržení, měl soud prvního stupně za to, že podmínky pro vydržení, a to oprávněná držba trvající po celou vydržecí dobu a uplynutí vydržecí doby, nebyly naplněny. Dospěl k závěru, že dobrá víra žalované 1. o tom, že jí pozemek náleží, zanikla v souvislosti s řízením o žalobě pro zmatečnost a na obnovu řízení obsahující skutečnosti způsobilé vyvolat objektivní pochybnost o oprávněnosti držby, přičemž žalovaná 1. byla s obsahem žaloby seznámena dne [datum], kdy jí byla doručena. Dle soudní judikatury pak ke zpochybnění dobré víry postačí, dozví-li se držitel o skutečnostech, které u něj objektivně musí vyvolat pochybnosti o tom, že mu věc po právu patří, postačí tedy tvrzení zmíněného charakteru. O této žalobě pak bylo rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Praze, kterým sice žaloba byla zamítnuta, v odůvodnění však soud dal za pravdu žalobkyni, že JUDr. [příjmení] [příjmení] nebyl oprávněn za žalobkyni v řízení jednat a že rozsudek o nahrazení projevu vůle dosud není pravomocný, když nebyl řádně doručen a nemůže tak mít žádné právní účinky. Rozhodnutí soudu prvního stupně bylo vyhlášeno a odůvodněno při jednání dne [datum], jehož se zúčastnil zástupce žalované 1., tedy nepochybně ještě před uplynutím vydržecí doby byla žalovaná 1. seznámena se skutečnostmi, které u ní objektivně musely vyvolat pochybnost o tom, že jí vlastnické právo k pozemku vzniklo. Co se týče žalovaného 2., jeho vlastnické (spoluvlastnické) právo k pozemku nemohlo být odvozeno od vlastnictví žalované 1. a pokud jde o originární nabytí vlastnického práva od neoprávněného, měl soud prvního stupně za to, že podmínky ustanovení § 984 odst. 1 o. z. nebyly splněny. Soud prvního stupně posoudil dobrou víru nabyvatele ve správnost údajů evidovaných v katastru nemovitostí ke dni [datum], tj. ke dni podání návrhu na vklad vlastnického práva a dospěl k závěru, že bylo prokázáno, že s ohledem na okolnosti uzavření kupní smlouvy nemohl být žalovaný 2. v dobré víře, že nabývá vlastnické právo od osoby k tomu oprávněné. Těmito okolnostmi bylo jednak osobní propojení a známost žalovaného 2. s [jméno] [příjmení], jediným jednatelem a společníkem žalované 1., ve spojení se značně nestandardními podmínkami předmětné kupní smlouvy. V době uzavření kupní smlouvy již bylo pravomocně deklarováno, že rozsudek o nahrazení projevu vůle, který byl podkladem pro zápis vlastnického práva žalované 1., není dosud pravomocný, protože JUDr. [příjmení] [příjmení], který za žalobkyni v řízení před soudem jednal, neměl již v té době zástupčí oprávnění a vzhledem k tomu, že žalovaný 2. a [jméno] [příjmení] si nebyli cizími osobami, nýbrž mnoholetými blízkými spolupracovníky, kdy až do roku 2019 (tedy i po podepsání dané smlouvy) byli společníky jedné společnosti ([právnická osoba], dříve [příjmení] [příjmení] [obec]), je nepravděpodobné, že by žalovaný 2. nevěděl o stavu řízení o nahrazení projevu vůle vedeného u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 47 Cm 62/2005, respektive o stavu řízení o mimořádných opravných prostředcích. Navíc bylo prokázáno, že v době podepsání smlouvy o smlouvě budoucí kupní žalovaný 2. věděl o nejasných vztazích uvnitř žalobkyně. Pochyby o nevědomosti o skutečném stavu věci pak vyvolávaly i nestandardní podmínky kupní smlouvy, kdy předmětem kupní smlouvy byl učiněn pouze podíl o velikosti 3/5 na pozemku, což není praktické pro běžné nakládání s pozemkem, dále smlouva obsahovala nestandardní výši kupní ceny, která neodpovídala hodnotě pozemku vzhledem k tomu, že již v roce 2003 měla dle smlouvy o smlouvě budoucí kupní činit 2 500 000 Kč při existenci zástavních práv, které dle tvrzení žalovaného 2. měly značně snížit kupní cenu. Je tedy nepravděpodobné, aby v roce 2018, tedy po 15 letech, s ohledem na vývoj trhu s nemovitostmi v dané lukrativní lokalitě, v níž se pozemek nachází, činila hodnota podílu na pozemku jen 1 000 000 Kč, a to i s přihlédnutím k existenci zástavního práva ve prospěch německé banky, které zde bylo již v roce 2003 a promítlo se do ceny v tomto roce. S ohledem na zjevnou nepřiměřenost kupní ceny ve vztahu k ceně obvyklé považoval soud prvního stupně za nadbytečné nechat vypracovávat znalecký posudek k otázce obvyklé ceny pozemku, resp. spoluvlastnického podílu. Nestandardní se mu pak jevila i splatnost ceny, která měla nastat až 30 dní po vkladu vlastnického práva, což svědčí přinejmenším o značné důvěře mezi stranami. Osobní propojení žalovaných ve spojení s nestandardními podmínkami kupní smlouvy tak vyvrátily dobrou víru žalovaného 2. ve správnost údajů zapsaných v katastru nemovitostí.

22. Proti rozsudku podala žalovaná 1. včasné odvolání. Měla za to, že soud prvního stupně nevzal v úvahu velké množství důkazů, navržené ve vyjádření ze dne [datum], které osvědčují dobrou víru žalované 1. ve vztahu k nabytí vlastnického práva vydržením a z rozsudku není zřejmé, jak s nimi soud prvního stupně naložil. V otázce přetržení dobré víry se soud prvního stupně zmatečně vyjadřuje k jednotlivým datům, kdy k přetržení dobré víry mělo dojít, vůbec však nevzal v úvahu datum [datum], kdy proběhlo jednání u Vrchního soudu v Praze, případně datum [datum], kdy řízení o žalobách pro zmatečnost a na obnovu řízení bylo pravomocně skončeno. Soud prvního stupně vůbec nevzal v potaz jeho námitky, že žaloba pro zmatečnost a na obnovu řízení jsou instituty procesní obrany účastníka řízení, které se nezabývají věcí samou. Výsledkem pak bylo zamítnutí obou žalob, tedy výsledek učiněný ve prospěch žalované 1., přičemž pro účastníky řízení je závazný výrok rozhodnutí, nikoli jeho odůvodnění. Má za to, že soud prvního stupně nesprávně zdůrazňuje datum [datum], kdy došlo toliko k vyhlášení prvostupňového usnesení, přičemž stěžejní je datum [datum], kdy řízení o žalobách bylo pravomocně skončeno. Před tímto datem neměl žádný z účastníků postaveno najisto, zdali bude žalobkyně úspěšná či nikoliv. Podle jejího názoru řízení, které se vede o procesních záležitostech, nemohlo ani v nejmenším narušit dobrou víru žalované 1. o tom, že jí pozemek patří. Stejně tak z odůvodnění rozsudku není seznatelné, která konkrétní skutečnost údajně sdělená v řízení o žalobě pro zmatečnost a na obnovu řízení měla být tou, která narušuje dobrou víru žalované 1. a má potenciální způsobilost přerušit běh vydržecí doby. Má za to, že žalovaná 1. byla v dobré víře, že jí pozemek patří od roku 2005 až do dne, kdy jí byla v roce 2018 doručena žaloba v tomto řízení. Svědčí o tom i to, že vykonávala všechny činnosti jako skutečný vlastník včetně obhospodařování pozemku, péče o něj, plateb nákladů, rozvoje a dalších skutečností. Současně žalovaná 1. poukázala na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 12. 2017, č. j. 4 Co 127/2016 - 627, který v odůvodnění připomněl zásadu materiální publicity zápisu v obchodním rejstříku dle § 29 odst. 1 obch. zák. s tím, že k výmazu JUDr. [jméno] [příjmení] z obchodního rejstříku, jakožto jediného jednatele žalobkyně, došlo až poté, co bylo vlastnické právo žalované 1. zapsáno do katastru nemovitostí. Žalovaná 1. nikdy nebyla účastníkem řízení, které mezi sebou vedli žalobkyně, JUDr. [příjmení] [příjmení] a Ing. [jméno] [příjmení] a tudíž nevěděla, a to ani v době uzavření smlouvy o smlouvě budoucí kupní, ani v době vyhlášení rozsudku o nahrazení projevu vůle, že JUDr. [příjmení] [příjmení] nebyl v dané době oprávněn za žalobkyni jednat. Má tak za to, že postup žalobkyně v řízení, kterým se domáhá určení svého vlastnického práva k pozemku, je v rozporu s dobrými mravy a zásadou poctivosti dle § 6 odst. 1, 2 o. z. a zásadou zákazu zneužití práva podle ustanovení § 8 o. z. Blíže veškeré námitky vznesla ve svém podání ze dne [datum], na které nebylo ze strany soudu prvního stupně reflektováno. Co se týče vlastnického práva žalovaného 2., měla žalovaná 1. za to, že soud prvního stupně se dopustil při svých úvahách zjevné svévole. Pozastavuje se nad tím, že by žalovaný 2. musel vědět o zpochybňování vlastnického práva žalované 1. pouze z důvodu, že statutární orgán žalované 1. a žalovaný 2. se v minulosti potkali při jiných, nesouvisejících, obchodních transakcích. Jako zarážející považuje i úvahy soudu prvního stupně, že by podmínky sjednané v kupní smlouvě byly nestandardní, což svědčí o neznalosti poměrů ve vztahu k pozemku, neznalostí praktik na realitním trhu a opomenutí institutu občanského práva. Předmětný pozemek není určen k bezprostřední zástavbě a je zcela běžnou praxí, že chce-li například vstoupit do budoucího projektu nový subjekt (ať už jako investor, osoba s know-how, zprostředkovatel budoucího prodeje či jinak v budoucnu zainteresovaná osoba), pořídí si právě toliko část celkového pozemku, aby tento nemusel být dělen. Dělením totiž mohou vzniknout pozemky samy o sobě nepoužitelné pro původně zamýšlený eventuální stavební projekt, popřípadě mohou vzniknout nové spory, např. o přístup, vedení inženýrských sítí apod. Budoucí projekt je pak realizován za součinnosti obou nových spoluvlastníků, kteří nesou nejen náklady a případné riziko, nýbrž i eventuální budoucí zisk. Navíc každé dělení pozemku musí být realizované za součinnosti orgánu územního plánování a stavebních úřadů. S ohledem na územní plán v daném místě a čase, je jakékoliv dělení pozemku ze své podstaty vyloučeno, neboť by nebylo schváleno příslušnými orgány veřejné moci. Takové zjištění by soud prvního stupně získal, zaměřil-li by své dokazování k charakteru pozemku. Nesouhlasí ani s úvahami o nepřiměřenosti kupní ceny. Úvahy soudu nezohledňují to, že pozemek je svým určením ornou půdou, kdy hodnota těchto pozemků v letech 2006 - 2018 nerostla tak, jako u pozemků zastavitelných. Dále že u předmětného pozemku je již několik let nařízena stavební uzávěra a nelze s ním proto počítat coby se stavební plochou (ta v době koupě pozemku žalovanou 1. neexistovala, v době převodu podílu na žalovaného 2. již ano). Dále soud nevzal v úvahu ani to, že pozemek je zatížen zástavním právem ve prospěch pohledávky, která v roce 2006 činila 103 899 000 Kč a v čase logicky narostla o úroky, eventuální úroky z prodlení a jiné příslušenství pohledávky. Ke vkladu kupní smlouvy došlo ještě před zahájením tohoto řízení a žalovaná 1. neměla žádnou informaci o tom, že žalobkyně bude podávat ke zdejšímu soudu žalobu na určení vlastnického práva, takovou skutečnost žalované 1. nikdy předem neoznámila. Nic nesvědčí o tom, že by zajišťovaná pohledávka byla neexistentní. Dne [datum] byl dokonce proveden zápis nového zástavního věřitele s právními účinky vkladu práva ke dni [datum], kdy na základě smlouvy o postoupení se majitelkou zajištěné pohledávky stala MUDr. [jméno] [příjmení], [datum narození]. Konečně jako nesprávnou spatřuje žalovaná 1. i úvahu soudu prvního stupně o tom, že by ujednání o lhůtě k zaplacení kupní ceny bylo nestandardní. Předně žalovaný 2. požívá v profesních kruzích značné vážnosti a jednak žalovaná 1. mohla využít při nezaplacení kupní ceny institutu občanského práva v podobě odstoupení od smlouvy, a proto je absurdní uvažovat o tom, že by snad převod vlastnického práva byl jakýmsi fiktivním obchodem, nebo z něj vyvozovat jiné závěry. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobu zamítne nebo aby rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

23. Včasné odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně podal i žalovaný 2. V době uzavření kupní smlouvy dne [datum] byl žalovaný 2. v dobré víře, že žalovaná 1. je výlučným vlastníkem předmětného pozemku. Svoji dobrou víru opíral o zjištění, že žalovaná 1. je jako vlastník zapsána v katastru nemovitostí již po dobu téměř 12 let, přičemž v katastru nebylo zaznamenáno žádné omezení, které by převodu bránilo. Má za to, že okolnosti, na nichž soud prvního stupně založil svůj závěr o nedostatku dobré víry ve správnost zápisu v katastru nemovitostí, jsou dílem nepodložené a dílem bezvýznamné. Žalovaný 2. v minulosti zastupoval správce konkurzní podstaty zahraniční společnosti, která byla v minulosti většinovým společníkem žalobkyně. Žalovaný 2. tak nebyl propojen ani s žalobkyní, ani s Ing. [jméno] [příjmení]. Žalovaný 2. Ing. [příjmení] nikdy nezastupoval, a to ani v řízení o zápis změn do obchodního rejstříku. V zastoupení konkurzního správce žalovaný 2. činil právní kroky směřující ke zpeněžení majetku úpadce. Nejasné vztahy uvnitř žalobkyně souvisely s tím, zda účast zahraniční společnosti v žalobkyni v důsledku prohlášení konkurzu zahraničním soudem zanikla či nikoli. Tato otázka byla vyřešena usnesením ze dne [datum], které bylo odvolacím soudem potvrzeno. V těchto rozhodnutích byl vysloven názor, že obchodní podíl zahraniční společnosti v žalobkyni se stal volným a nejasné vztahy v žalobkyni tak již v roce 2003 byly postaveny najisto. Již v té době tak mohla žalobkyně činit právní kroky z toho vyplývající a mohla podat návrh na výmaz jím v minulosti odvolaného jednatele [příjmení] [jméno] [příjmení] z obchodního rejstříku. Tyto kroky však žalobkyně učinila až s mnohaletým zpožděním. Pokud jde o dopis žalovaného 2. adresovaný JUDr. [příjmení] ze dne [datum], je zřejmé, že pochází z doby, kdy zmiňované nejasné vztahy uvnitř žalobkyně existovaly. Skutečnost, že žalovaný 2. a jednatel žalované 1. se znají a v minulosti byli po určitou dobu společníky jedné obchodní společnosti, není sporná, pro posouzení věci je však bezvýznamná. Právě skutečnost, že se znali, vedla žalovanou 1. k tomu, aby s nabídkou na odkoupení spoluvlastnického podílu na předmětném pozemku žalovaného 2. oslovila. Vyšlo najevo, že kupní smlouva byla uzavřena v době, kdy žaloba pro zmatečnost a na obnovu řízení byla pravomocně zamítnuta, žalobkyně proti tomuto zamítavému rozhodnutí nepodala dovolání a v době uzavření kupní smlouvy nepodala ani odvolání proti rozsudku o nahrazení projevu vůle, ačkoliv právní názor, že tento rozsudek není v právní moci, byl vysloven již prvostupňovým soudem dne [datum]. V době uzavření kupní smlouvy tak neprobíhalo žádné řízení týkající se sporného pozemku, když řízení o žalobě na nahrazení projevu vůle„ obživlo“ až podáním odvolání žalobkyně proti prvostupňovému rozsudku, k čemuž však došlo až dne [datum], tedy po uzavření kupní smlouvy. Nepodložená je úvaha soudu prvního stupně, že žalovaný 2. musel vědět o průběhu a stavu řízení o nahrazení projevu vůle. Žalovaný 2. nebyl nijak účasten jednání o uzavření smlouvy o smlouvě budoucí kupní, ani v řízení o nahrazení projevu vůle a v řízení o žalobě pro zmatečnost a na obnovu řízení a žalovaný 2. tak neměl důvod se o tuto záležitost zajímat. Nesprávnou shledal úvahu soudu prvního stupně i ohledně nestandardních podmínek kupní smlouvy. Posouzení toho, zda je koupě spoluvlastnického podílu praktická či nikoli, závisí na konkrétních okolnostech a rozhodnutí zúčastněných osob, nelze proto takovýto převod považovat za nestandardní. Soud prvního stupně pominul i to, že na pozemku vázne zástavní právo zahraniční banky jakožto skutečnosti rozhodující při úvaze o dalším nakládání s pozemkem. Naopak soud vůbec nevzal v potaz, že celá situace má základ v poměrech žalobkyně, kdy menšinový společník Ing. [příjmení] odvolal jednatele [příjmení] [jméno] [příjmení] z funkce již k [datum], nechal ho však za žalobkyni jednat a činit právní úkony, které žalobkyni zavazovaly, až do [datum], kdy byl z obchodního rejstříku jako jednatel žalobkyně vymazán. V době, kdy se Ing. [příjmení] o řízení o nahrazení projevu vůle dozvěděl, namísto toho, aby podal proti rozsudku odvolání, napadl rozsudek zcela zbytečně žalobou pro zmatečnost a na obnovu řízení a až do podání žaloby o určení vlastnictví nečinil žádné kroky směřující k tomu, aby uvedl skutečný stav do souladu se stavem katastrálním. Žalovaný 2. dále poukázal na judikaturu Ústavního soudu, zejména na nález sp. zn. III. ÚS 2731/13, podle něhož má být chráněna dobrá víra toho, kdo úplatně nabyl vlastnické právo k nemovitosti od osoby k tomu oprávněné dle stavu zapsaného v katastru nemovitostí; na druhé straně však vychází ze zásady vigilantibus iura scripta sunt (bdělým náležejí práva) a ačkoliv vlastníku nepřikazuje pravidelnou kontrolu stavu zapsaného v katastru nemovitostí, předpokládá jej, a k tomu poskytuje účinné právní nástroje; osobám dotčeným nesprávným zápisem poskytuje ochranu pouze v případě jejich aktivního a důsledného jednání. Z tohoto pohledu se soud prvního stupně věcí nezabýval, když neuvedl, co v rámci běžné opatrnosti žalovaný 2. mohl učinit. V katastru nemovitostí nebyla zapsána žádná poznámka spornosti a žalovaný 2. tak neměl žádný důvod k pochybnostem o správnosti zápisu vlastnictví v katastru nemovitostí. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítne.

24. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Měla za to, že v řízení bylo prokázáno, že žalovaná 1. a žalovaný 2. jednají ve shodě, když nejprve žalovaný 2. se pokusil ovládnout žalobkyni tím, že chtěl uvolněný obchodní podíl zahraniční společnosti převést na pana [příjmení], a když se mu toto nepodařilo, vstoupila na scénu žalovaná 1., se kterou byla uzavřena pro žalobkyni naprosto nevýhodná smlouva o smlouvě budoucí kupní s odvolaným jednatelem. V době, kdy bylo zřejmé, že situace je neudržitelná a JUDr. [příjmení] [příjmení] bude přes několikaleté obstrukce ze strany žalovaného 2., jakožto zástupce účastníků řízení, konečně vymazán jako jednatel z obchodního rejstříku, tak JUDr. [příjmení] [příjmení] přichází k soudu a mění doručovací adresu ze sídla žalobkyně na svoji adresu. Žalobkyně dále poukázala na to, že údajně uhrazená kupní cena za pozemek se nikdy nedostala do dispozice žalobkyně, bylo prokázáno, že žalovaný 2. ve spolupráci s žalovanou 1. vytvořili účelově protiprávní stav, ze kterého těžili a snažili se ke škodě žalobkyně získat předmětný pozemek do svého majetku. Takto činili podle předem připraveného scénáře, který již použili u [právnická osoba] [příjmení] [obec]. Žalovaní toto nezpochybňují, pouze argumentují tím, že tyto skutečnosti nemají s projednávaným případem žádnou souvislost. V podrobnostech žalobkyně odkázala na své vyjádření ze dne [datum]. Měla za to, že bylo prokázáno, že žalovaný 2. o celé situaci nejen věděl, ale dokonce vystupoval jako zástupce účastníků a nesoulad mezi stavem v obchodním rejstříku a skutečným stavem pomáhal aktivně vytvářet.

25. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, v intencích ustanovení § 212 věty první o. s. ř. podle ustanovení § 212a odst. 1, 5 a 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalovaných není důvodné.

26. Předně odvolací soud uvádí, že rozsudek soudu prvního stupně považuje za srozumitelný a dostatečně odůvodněný tak, aby byl přezkoumatelný. Je z něj zřejmé, jaká skutková zjištění soud prvního stupně z provedených důkazů učinil, jaký z nich učinil skutkový závěr a jak tento skutkový závěr právně hodnotil. Žalovaní tak na základě odůvodnění mohli náležitě zformulovat své odvolací důvody, což ostatně v odvolání učinili.

27. Odvolací soud souhlasí s tím, že procesní podmínka naléhavého právního zájmu pro podání určovací žaloby ve smyslu ustanovení § 80 o. s. ř. je dána s ohledem na ustálený judikatorní závěr, že naléhavý právní zájem je dán tehdy, pokud by případný vyhovující výrok o určení vlastnického práva byl způsobilým podkladem pro změnu v zápisu vlastnictví v katastru nemovitostí vkladem (§ 11 a násl. zákona č. 256/2013 Sb. o katastru nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů) a žalobkyně již v žalobě tvrdila, že evidovaný stav je v rozporu se skutečným právním stavem. Podání takové žaloby pak má oporu i přímo v ustanovení § 985 o. z.

28. Odvolací soud při svých závěrech o skutkovém stavu vyšel z výsledků dokazování soudu prvního stupně tak, jak je ve svém rozsudku tento správně popsal, a pro stručnost na jeho odůvodnění zcela odkazuje. Odvolací soud neměl za to, že by dokazování bylo neúplné, pokud soud prvního stupně neprovedl žalovanou 1. navržené důkazy, když i dle odvolacího soudu provedení těchto důkazů nemohlo mít vliv na právní posouzení věci. Na základě doplnění dokazování aktuálním listem vlastnictví [číslo] pro k. ú. [obec] u [obec] bylo odvolacím soudem zjištěno, že stav zápisu vlastnického práva se nezměnil, změnil se zápis v osobě zástavního věřitele, kdy na základě souhlasného prohlášení o změně osoby zástavního věřitele postoupením pohledávky V2 [číslo] 1994 ze dne [datum], s právními účinky zápisu k okamžiku [datum], se zástavním věřitelem stala MUDr. [jméno] [příjmení].

29. Ve vztahu k právnímu posouzení, zda žalovaná 1. je vlastníkem sporného pozemku v důsledku vydržení, odvolací soud shodně jako soud prvního stupně vycházel za použití ustanovení § [číslo] odst. 1, 2 a § 3036 o. z. z příslušných ustanovení obč. zák., neboť rozhodné právní skutečnosti nastaly před [datum] a i vydržecí doba, která měla začít běžet před [datum] se má posoudit dle obč. zák.

30. Ze zjištěného skutkového stavu plyne, že žalované 1. nesvědčí odvozený právní titul pro vznik vlastnického práva ke spornému pozemku. Ustálená soudní praxe i odborná literatura jsou totiž zajedno v tom, že rozsudek nahrazující projev vůle smluvní strany uzavřít přesně označenou smlouvu má za následek, že smlouva je uzavřena až dnem právní moci rozsudku (tímto okamžikem jsou naplněny předpoklady vedoucí ke vzniku smlouvy ve smyslu ustanovení § 44 odst. 1 obč. zák.). Jde-li o smlouvu o převod nemovitostí, nemá nahrazení vůle soudním rozhodnutím za následek převod vlastnického práva, k tomu je třeba vkladu práva do katastru nemovitostí (např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 812/2000). Pokud tedy v rámci řízení o nahrazení projevu vůle a řízení o mimořádných opravných prostředcích bylo zjištěno, že rozsudek o nahrazení projevu vůle žalobkyně k uzavření kupní smlouvy nenabyl právní moci a následně byl dokonce dne [datum] zrušen, kupní smlouva, na základě které byla žalovaná 1. zapsána v katastru nemovitostí jako výlučný vlastník sporného pozemku, nebyla uzavřena a žalovaná 1. se tak na základě ní nemohla stát vlastníkem.

31. Shodně se soudem prvního stupně odvolací soud dospěl závěru, že vlastnické právo k pozemku žalovaná 1. nenabyla ani na základě vydržení.

32. Podle ustanovení § 129 odst. 1 obč. zák. držitelem je ten, kdo s věcí nakládá jako s vlastní nebo kdo vykonává právo pro sebe.

33. Podle ustanovení § 130 odst. 1 obč. zák. je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná.

34. Podle ustanovení § 134 obč. zák. oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost 35. Účelem vzniku institutu vydržení bylo a je uvést do souladu dlouhodobý faktický stav se stavem právním, kdy dochází k přeměně institutu oprávněné držby v právní institut vlastnictví. Podmínkami, při jejichž splnění držitel nabude vlastnické právo k nemovité věci, jsou nepřetržitá držba po dobu deseti let a skutečnost, že tento držitel je držitelem oprávněným. Držba je pak oprávněná tehdy, když se držitel ujímá držby se zřetelem ke všem okolnostem (objektivně) v dobré víře, že mu věc patří. Není-li splněna jedna z těchto podmínek, nemůže subjekt nabýt vlastnické právo z titulu vydržení.

36. Žalovaná 1. se chopila držby pozemku v souvislosti s rozsudkem o nahrazení projevu vůle žalobkyně, který, jak bylo uvedeno shora, sice nenabyl právní moci, avšak doložka právní moci na něm byla soudem vyznačena a v důsledku toho byla žalovaná 1. zapsána do katastru nemovitostí jako výlučný vlastník. Nepochybně tak se zřetelem k těmto okolnostem byla od [datum] (vklad vlastnického práva) v dobré víře, že jí pozemek náleží. Odvolací soud však souhlasí se soudem prvního stupně, že s ohledem na následující okolnosti u žalované 1. došlo k přetržení dobré víry, že jí věc patří. [obec] víra držitele, a tím i oprávněná držba totiž zaniká v okamžiku, kdy se dříve oprávněný držitel seznámí se skutečnostmi, které objektivně musely vyvolat pochybnosti o tom, že mu věc patří. Takovým okamžikem je i dle odvolacího soudu doručení žaloby pro zmatečnost ([datum]), kdy byla žalovaná 1. seznámena jednak s tím, že byl podán proti rozsudku o nahrazení projevu vůle mimořádný opravný prostředek, v důsledku kterého, pokud by byl shledán opodstatněným, žalované 1. s účinky ex tunc (do minula) hrozila ztráta vlastnického titulu a jednak byla seznámena s námitkou žalobkyně jednající prostřednictvím Ing. [jméno] [příjmení] (se kterým dříve 2003 jednala o převodu obchodního podílu v žalobkyni), že řízení o nahrazení projevu vůle bylo zatíženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, pokud se žalobkyně nemohla účastnit řízení vzhledem k tomu, že za ni jednala neoprávněná osoba. V žalobě pak byly označeny i příslušné notářské zápisy o jednání Ing. [jméno] [příjmení] vztahující se k osobě jednatele žalobkyně. Již tedy obsah žaloby musel u žalované 1. objektivně vyvolat pochybnost o udržitelnosti jejího právního titulu a tedy i pochybnost o vlastnictví k věci. Tato pochybnost pak musela nabýt na intenzitě vyhlášením ([datum]) a doručením ([datum]) usnesení soudu prvního stupně o žalobě pro zmatečnost a na obnovu řízení, kterým sice rozsudek o nahrazení projevu vůle nebyl zrušen z důvodu existence zmatečnostní vady, ale byl v něm vysloven jednoznačný závěr, že důvodem pro zamítnutí žaloby je skutečnost, že žalobou napadený rozsudek o nahrazení projevu nemůže být předmětem přezkumu, když v důsledku vadného doručení není v právní moci. Soudní judikatura je přitom ustálena v závěru, že rozhodující pro zánik dobré víry je seznámení se s okolnostmi vzbuzujícími pochybnost o existenci právního titulu, nikoli vydání soudního rozhodnutí, které by otázku existence právního titulu řešilo s konečnou platností ve výrokové části (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 145/2003). Odvolací soud proto nesouhlasí s odvolací námitkou, že zánik dobré víry mohlo přivodit až pravomocné rozhodnutí o mimořádných opravných prostředcích.

37. K odvolacím námitkám pak odvolací soud uvádí, že smyslem žaloby na obnovu řízení je náprava skutkového stavu, zatímco účelem žaloby pro zmatečnost je odstranit nejzávažnější procesní vady (zmatečnostní vady), k nimž v soudním řízení dochází a lze tedy dát žalované 1. za pravdu, že co se týče žaloby pro zmatečnost, v řízení se řeší otázky procesního práva. V souzeném případě však s ohledem na charakter žalovaného nároku (porušení kontraktační povinnosti a nahrazení projevu vůle soudem) i řešení procesní otázky má dopad do hmotněprávních poměrů účastníků, když právě s právní mocí rozsudku soudu o nahrazení projevu vůle je spojen účinek uzavření hmotněprávní převodní smlouvy. Namítali-li žalovaní, že rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost a na obnovu řízení neřeší otázku doručení rozsudku na nahrazení projevu vůle pro účastníky závazně, pak odvolací soud odkazuje na ustálenou soudní praxi, že v ustanovení § 159a odst. 4 o. s. ř. je sice rozsah závaznosti rozhodnutí spojován s výrokem rozhodnutí, ovšem v případě, že výrok vyjadřuje pouze obecně zamítnutí žaloby, je nezbytné výrok posuzovat v souvislosti s odůvodněním písemného vyhotovení (viz např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 3778/2012). Z rozhodnutí soudu o žalobě pro zmatečnost a na obnovu řízení, které nabylo právní moci dne [datum], tak nepochybně plyne pro účastníky závazný závěr, že rozsudek o nahrazení projevu vůle nemůže být předmětem těchto žalob, neboť dosud nenabyl právní moci v důsledku vadného doručení (odstranění presumpce správnosti doložky právní moci) a že zmatečnostní vada v podobě odnětí možnosti žalobkyně jednat před soudem pak již nebyla pro nadbytečnost řešena. Tomu pak odpovídá i další procesní postup soudu v řízení o nahrazení projevu vůle, který rozsudek ve věci samé žalobkyni znovu doručil, a to dne [datum]. Pro připomenutí lze uvést, že poté v krátkém časovém úseku následovaly tyto úkony, žalobkyně podala žalobu na určení vlastnictví ([datum]) a odvolání proti prvostupňovému rozsudku o nahrazení projevu vůle ([datum]) a žalovaná 1. uzavřela s žalovaným 2. kupní smlouvu ([datum]) na převod podílu ke spornému pozemku. Přitom vzhledem k výroku a odůvodnění rozhodnutí o mimořádných opravných prostředcích si žalovaná 1. musela být vědoma toho, že pokud rozsudek o nahrazení projevu vůle nebyl dosud žalobkyni doručen, pak tento nemohl nabýt právní moci a v návaznosti na to nebyla uzavřena ani kupní smlouva, z níž žalovaná 1. odvozovala své vlastnické právo, byť byla jako vlastník pozemku zapsána v katastru nemovitostí. Rozhodně nelze připustit, že by žalovaná 1., která byla v řízení právně zastoupena, si nebyla vědoma důsledků, které pro ni pravomocné rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost a na obnovu řízení bude mít.

38. Za situace, kdy byly v řízení prokázány okolnosti, na jejichž základě došlo za trvání vydržecí doby u žalované 1. ke ztrátě dobré víry, že jí pozemek náleží, již nemohly mít na právní posouzení věci vliv důkazy navrhované žalovanou 1. (smlouva o dílo ze dne [datum], faktury, mailová korespondence, připomínky k návrhu územního plánu, nájemní smlouva ze dne [datum]). Jak správně uvedl soud prvního stupně s jednáním spočívajícím v subjektivním přesvědčení o vlastnictví (z hlediska objektivního zde tato víra již nemohla být) zákon existenci oprávněné držby nespojuje. Pro úplnost je třeba dodat, že žalovaná 1. nemohla být v dobré víře, že jí věc patří jako vlastníkovi v souvislosti s uzavřením nájemní smlouvy, pouhá detence totiž k vydržení nepostačuje (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 174/2002).

39. Stran námitky, že podání žaloby je v rozporu s ustanovením § 6 o. z., když sama žalobkyně zavinila pasivním přístupem svého skutečného jednatele, že soud jednal v řízení o nahrazení projevu vůle s jednatelem, který sice byl zapsán jako jednatel žalobkyně v obchodním rejstříku, ale ve skutečnosti nebyl oprávněn za žalobkyni jednat, odvolací soud uvádí, že ustanovení § 6 o. z. dopadá pouze na oblast hmotného práva, nikoli též procesního. Neuplatní se tedy v občanském soudním řízení při posuzování procesních práv, ale jak sama žalovaná 1. uvedla, projeví se právě při posouzení (ne) platnosti smlouvy o smlouvě budoucí kupní ve smyslu ustanovení § 29 obch. zák. I ustanovení § 8 o. z. se týká výkonu subjektivního hmotného práva, nikoli práv procesních.

40. Za stavu, kdy žalovaná 1. se nestala vlastníkem sporného pozemku ani na základě kupní smlouvy (rozsudek soudu o nahrazení projevu vůle nenabyl právní moci), ani na základě vydržení, nemohl žalovaný 2. odvozovat své vlastnické právo ke spoluvlastnickému podílu k pozemku z právního postavení žalované 1., tedy z kupní smlouvy ze dne [datum] (zásada, že nikdo nemůže na jiného převést více práv, než má sám). V době uzavření kupní smlouvy však skutečný právní stav neodpovídal stavu evidovanému v katastru nemovitostí a soud prvního stupně se proto správně zbýval tím, zda se žalovaný 2. nestal vlastníkem daného podílu na základě aplikace ustanovení § 984 o. z.

41. Podle ustanovení § 980 odst. 2 věty první o. z. je-li právo k věci zapsáno do veřejného seznamu, má se za to, že bylo zapsáno v souladu se skutečným právním stavem.

42. V tomto ustanovení je zakotvena vyvratitelná domněnka, že právo zapsané ve veřejném seznamu je zapsané v souladu se skutečným právním stavem, tedy že toto právo existuje, že náleží osobě, v jejíž prospěch je zapsáno, že má obsah a rozsah, který ze zápisu plyne. Případný rozpor mezi skutečným právním stavem a evidenčním stavem je přirozenou záležitostí, které nelze zabránit a jeho řešení přináší mimo jiné i následující ustanovení.

43. Podle ustanovení § 984 o. z. není-li stav zapsaný ve veřejném seznamu v souladu se skutečným právním stavem, svědčí zapsaný stav ve prospěch osoby, která nabyla věcné právo za úplatu v dobré víře od osoby k tomu oprávněné podle zapsaného stavu. [obec] víra se posuzuje k době, kdy k právnímu jednání došlo; vzniká-li však věcné právo až zápisem do veřejného seznamu, pak k době podání návrhu na zápis (odstavec 1). Pro nezbytnou cestu, výměnek a pro věcné právo vznikající ze zákona bez zřetele na stav zápisů ve veřejném seznamu se věta první odstavce 1 nepoužije (odstavec 2).

44. Toto ustanovení prolamuje zásadu, že„ nikdo nemůže převést na jiného více práv, než kolik sám má“ a obsahuje předpoklady nabytí vlastnického práva dobrověrným nabyvatelem od nevlastníka jakožto samostatného originárního důvodu nabytí vlastnictví. Materiální publicita katastru nemovitostí zakládá víru ve správnost jeho údajů v tom smyslu, že nabude-li někdo vlastnické právo od osoby, která je jako vlastník zapsána v katastru nemovitostí, nabude toto právo, i kdyby se později ukázalo, že převodce ve skutečnosti nebyl oprávněn věc převést. Nabyvatel je však chráněn pouze tehdy, pokud své právo nabyl za úplatu a pokud je nabyl v dobré víře, tj. v době převodu neměl rozumný důvod se domnívat, že katastr obsahuje nesprávné údaje. Součástí skutkové podstaty tak není jen dobrá víra v samotný zápis v katastru nemovitostí, ale i to, že nabyvatel nemohl při vynaložení běžné obezřetnosti, kterou lze po něm požadovat, seznat, že stav zapsaný v katastru nemovitostí neodpovídá skutečnosti. Výklad pojmu dobrá víra pak vychází z pečlivého zkoumání individuálních okolností každého případu (srov. rozsudek NS ze dne 25. 6. 2019, sp. zn. 21 Cdo 4540/2018). Právní praxe dovozuje, že povinností nabyvatele v zásadě není aktivně vyšetřovat skutečný právní stav, to by bylo v rozporu právě se zásadou materiální publicity. Požadavek na aktivní zjišťování skutečného stavu nastává až v okamžiku, kdy při převodu jsou zde objektivní důvody, které vzbuzují pochybnosti o správnosti evidovaných údajů.

45. V době podání návrhu na vklad kupní smlouvy uzavřené mezi žalovanými byly naplněny následující předpoklady: 1. mezi evidovaným stavem a skutečným existoval rozpor; 2. právo bylo nabyto smluvně a nabytí bylo za úplatu; 3. právo bylo nabyto od žalované 1. jako osoby zapsané v katastru nemovitostí jako vlastník (ač jím ve skutečnosti nebyla) a 4. nejednalo se o zákonnou výjimku dle § 984 odst. 2 o. z. Stěžejním tak bylo naplnění posledního předpokladu, a to zda žalovaný 2. byl v době převodu v dobré víře, tedy že zde nebyly žádné pochybnosti o souladu mezi evidencí a skutečným stavem. Dle soudní praxe je třeba dobrou víru hodnotit obdobně jako v případě problematiky oprávněné, respektive nyní poctivé držby, objektivně, a nikoli pouze ze subjektivního hlediska (osobního přesvědčení) samotného účastníka. Oproti dosavadní judikatuře se ve shodě s § 7 o. z. dobrá víra dobrověrného nabyvatele presumuje (viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 4174/2017).

46. V daném případě tak důkazní povinnost ležela na žalobkyni, tj. bylo na žalobkyni, aby prokázala okolnosti, které vyvracejí dobrou víru žalovaného 2. ve vlastnické právo žalované 1., a to ke dni, kdy byl podán návrh na zápis vlastnického práva do katastru nemovitostí (tj. k [datum]).

47. Odvolací soud souhlasí s názorem soudu prvního stupně, že žalobkyně dostála své důkazní povinnosti s ohledem na prokázané okolnosti prolamující presumpci dobré víry žalovaného 2. ve správnost zápisu v katastru nemovitostí, přestože v době převodu byla žalovaná 1. po dobu více než 10 let zapsána jako výlučná vlastnice sporného pozemku v katastru nemovitostí a z listu vlastnictví nebylo seznatelné, že by převodu bránila nějaká právní překážka (zapsaná byla jen právní vada v podobě zástavního práva zapsaného od roku 1994, aniž by bylo realizováno). V řízení totiž byly prokázány skutečnosti, na základě nichž (v jejich souhrnu) lze s velkou mírou pravděpodobností hraničící s jistotou učinit závěr, že žalovaný 2. byl v době převodu seznámen s právním postavením žalované 1. ohledně jejího vlastnictví k pozemku v důsledku řízení o žalobě pro zmatečnost a na obnovu řízení. Oproti řízení trestnímu (kde se prosazuje zásada in dubio pro reo, tedy že nepřímé důkazy musí tvořit zcela uzavřenou soustavu, která nepřipouštění jiný skutkový závěr než ten, k němuž soud došel) totiž v občanském soudním řízení postačuje, jestliže nepřímé důkazy s velkou mírou pravděpodobností k určitému závěru (na rozdíl od možných závěrů jiných) vedou (viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1938/2008). Z důkazů vyplynulo, že žalovaný 2. coby právní profesionál zastupoval v minulosti správce konkurzní podstaty zahraniční společnosti, na jejíž majetek byl v roce 1995 prohlášen konkurz a která byla mateřskou společností (dále též jen„ úpadce“) nejen ve vztahu k žalobkyni, ale i k dalším společnostem, mimo jiné ke [právnická osoba] [příjmení] [obec] či [příjmení] [příjmení] spol. s r.o. a z pověření správce se snažil o zpeněžení obchodních podílů, kterými úpadce disponoval a na základě nichž dceřiné společnosti ovládal. Oproti dceřiným společnostem, které byly ve výlučném vlastnictví úpadce, v žalobkyni, kterou úpadce jako většinový společník vlastnil spolu s menšinovým společníkem Ing. [jméno] [příjmení], vznikl spor o výkon práv uvnitř této společnosti za situace, kdy na majetek mateřské společnosti byl prohlášen konkurz (včetně práva jmenovat jednatele, převést obchodní podíl třetí osobě ze strany úpadce apod.). Žalovanému byly tyto skutečnosti nepochybně známy, jak plyne z dopisu z roku 2001, kdy jednal o případném převodu sporného pozemku ve vlastnictví žalobkyně. Znám mu byl i způsob vyřešení sporu, když v roce 2003 bylo pravomocně rozhodnuto o tom, že v důsledku prohlášení konkurzu účast úpadce v dceřiných společnostech zanikl, úpadce již nemohl realizovat svá práva uvnitř těchto společností a převod obchodních podílů tak nebyl možný. Pokud je tedy zmiňováno, že situace je výsledkem bojů uvnitř žalobkyně, pak nepochybně k tomuto stavu přispěl i žalovaný 2., byť pouze z pozice právního zástupce správce konkurzní podstaty. V roce 2003 pak mateřská společnost zanikla a žalovaný 2. již neměl důvod uplatňovat její práva v dceřiných společnostech. Z dokazování dále vyplynulo, že žalovaný 2. a jednatel a společník žalované 1. [jméno] [příjmení] si nejsou osobami cizími. [ulice] podíl mateřské společnosti měl být v případě žalobkyně převeden na [jméno] [příjmení], otce jednatele žalované 1. [jméno] [příjmení], přičemž k převodu obchodního podílu a ani pozemku nedošlo v důsledku obrany menšinového společníka a rozhodnutí rejstříkových soudů. Jiná situace nastala u dceřiné [právnická osoba] [příjmení] [obec], v níž byl obchodní podíl mateřské společnosti převeden na [jméno] [příjmení] a kdy v následujících letech v důsledku právních jednání mezi [jméno] [příjmení] a žalovaným 2. či [jméno] [příjmení] a žalovaným 2. se stali žalovaný 2. a [jméno] [příjmení] společnými vlastníky (společníky) označené dceřiné společnosti, a byli jimi až do roku 2019. V poměrech žalobkyně se pak žalovaný 2. angažoval ještě v květnu 2005, kdy se měla konat její valná hromada a kde měl dle tehdy zapsaného jednatele [příjmení] [jméno] [příjmení] žalovaný 2. vystupovat za mateřskou společnost, která v té době však již neexistovala a kromě zájmů majetkových si tak činnost žalovaného 2. nelze jinak vysvětlit. Z toho tedy vyplývá, že ještě v květnu 2005 měl žalovaný 2. přehled o tom, že boje uvnitř žalobkyně dosud neskončili a věděl, že jako jednatel žalobkyně vystupuje stále JUDr. [příjmení] [příjmení], ač mu byl znám výsledek sporu o účast úpadce v žalobkyni. Žalovaný 2. tak znal podrobně historii vlastnictví obchodních podílů v žalobkyni, potažmo i to, že vlastníkem sporného pozemku byla žalobkyně, že v roce 2005 boje uvnitř žalobkyně dosud neskončily a že žalovaná 1. se na základě určitého právního jednání v roce 2006 stala vlastníkem pozemku. Žalovaného 2. proto nelze označit jako osobu zcela cizí, v poměrech dceřiných společností úpadce nezainteresovanou, u níž je předpoklad, že vědomosti o pozemku může čerpat pouze z katastru nemovitostí. Jako zástupce správce konkurzní podstaty úpadce měl na poměry žalobkyně v minulosti zásadní vliv, jejími poměry se zabýval ještě v roce 2005 a navíc jde o osobu, která se stala s [jméno] [příjmení] spoluvlastníkem druhé z dceřiných společností. Všechny tyto okolnosti s přihlédnutím k postavení jednatele a společníka žalované 1. [jméno] [příjmení] a žalovaného 2 jakožto osob dlouhodobě spolupracujících, u nichž lze předpokládat poctivé právní jednání, vedlo odvolací soud k závěru, že žalovaný 2. musel být [jméno] [příjmení] seznámen s veškerými skutkovými okolnostmi a podklady týkajícími se sporného pozemku, a to včetně nabývacího vlastnického titulu a výsledku řízení o mimořádných opravných prostředcích, které skončilo těsně před uzavřením příslušné převodní smlouvy. Jak správně uvedl soud prvního stupně, o vysokém stupni důvěry mezi žalovanými navzájem svědčí i poměrně stručný obsah kupní smlouvy zakládající spoluvlastnický vztah žalovaných, kdy ke splnění povinnosti zaplatit kupní cenu nebyla použita žádná zajišťující opatření, a v níž přesto, že žalovaná 1. naznačovala v odvolání možnost spolupráce žalovaných na budoucím projektu, nebyla řešena ani otázka případného předkupního práva. I tyto skutečnosti podporují závěr, že jednání mezi žalovanými bylo naprosto otevřené, vylučují verzi, že by žalovaný 2., vybaven znalostmi z minulosti, neměl k dispozici o pozemku jiné informace než ty, které vyplývají z katastru nemovitostí a že by žalovaná 1. žalovanému 2. informace vyplývající z řízení o mimořádných opravných prostředcích neposkytla nebo že by mu je dokonce zatajila. Lze tedy uzavřít, že i odvolací soud má za to, že bylo prokázáno, že žalovaný 2. věděl, že vlastnické právo žalované 1. je dotčeno závěry soudů v řízení o žalobách pro zmatečnost a na obnovu řízení, a proto mu nelze přiznat pozitivní účinky materiální publicity katastru nemovitostí ve smyslu ustanovení § 984 o. z.

48. Pokud žalovaný 2. odkazoval na závěry nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2731/13 pak je třeba uvést, že z textu daného rozhodnutí zdůrazňuje jedinou větu, a to že„ ochrana osobám dotčeným nesprávným zápisem se poskytuje pouze v případě jejich aktivního a důsledného jednání“, přičemž jde o větu, která je součástí poznámky učiněné na okraj, která obecně odkazuje na ochranu dobrověrného nabyvatele obsaženou nejen v ustanovení § 984 o. z., ale i v ustanoveních § 985 a § 986 o. z. upravujících právní prostředky pro nápravu nesprávného zápisu v katastru nemovitostí a rozhodně z této věty nelze vyvozovat, že i kdyby podmínky pro aplikaci ustanovení § 984 o. z. nebyly naplněny, bylo by možno toto ustanovení přesto aplikovat v případě pasivního chování osoby dotčené nesprávným zápisem.

49. Na základě shora vyloženého odvolací soud napadený rozsudek v jeho věcně správném výroku I. podle ustanovení § 219 o. s. ř. potvrdil.

50. Odvolací soud jako věcně správný potvrdil podle ustanovení § 219 o. s. ř. i výrok II. o náhradě nákladů řízení mezi účastníky. Žalobkyně byla ve věci procesně úspěšná, a proto jí náleží náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Co do struktury a výše přiznané náhrady odvolací soud odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku s tím, že nad rámec přiznané náhrady se žalobkyně náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně vzdala.

51. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. v souladu s ustanovením § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná. V této fázi řízení jí vznikly náklady za zastoupení advokátem ve výši 8 228 Kč sestávající z odměny za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast u odvolacího jednání) po 3 100 Kč (počítáno z tarifní hodnoty podle ustanovení § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu), z náhrady hotových výdajů po 300 Kč ke každému úkonu právní služby podle ustanovení § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu – 600 Kč a z náhrady za 21 % DPH ve výši 1 428 Kč Odvolací soud neshledal důvod, aby žalobkyni nepřiznal náhradu za vyjádření k odvolání. Žalobkyně procesně regulérním způsobem reagovala v jednom podání na odvolání obou žalovaných, když ve zkratce zdůraznila zásadní skutečnosti významné pro žalobou uplatněný nárok a odvolací soud nevidí důvod, aby tento úkon posoudil jako neúčelně vynaložený.

52. Náhradu nákladů odvolacího řízení jsou žalovaní povinni zaplatit žalobkyni ve lhůtě tří dnů podle ustanovení § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. k rukám advokáta žalobkyně podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř.

Poučení