22 Co 124/2022- 269

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Tomáše Novosada a soudkyň JUDr. Veroniky Křesťanové, Dr., a Mgr. [jméno] [příjmení] ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] bytem [adresa] zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o ochranu osobnosti k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I a II potvrzuje a ve výroku III mění jen tak, že výše nahrazovaných nákladů činí [částka], jinak se v tomto výroku také potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. [jméno] [příjmení] zástupce žalovaného.

Odůvodnění

1. Žalobce se podanou žalobou domáhá, aby soud uložil žalovanému povinnost zaslat žalobci omluvný dopis tohoto znění: „ Vážený pane [příjmení], omlouvám se za tvrzení, která jsem bez patřičného podkladku uvedl v dopise starostovi obce Libodřice ze dne [datum]. Současně se Vám též omlouvám za svá, opět nepodložená, vyjádření stran povolených matic a olejového filtru u mého vozidla a konečně přijměte moji omluvu za moje vyjádření o tom, že jste sociopat. Uvedené mne mrzí a již se to nebude opakovat.“ Žalobce se současně domáhá, aby soud uložil žalovanému povinnost zaslat omluvný dopis obdobného znění též starostovi obce Libodřice – [jméno] [příjmení]. K důvodům žaloby žalobce uvedl, že žalovaný spolu s dalšími podepsanými adresoval dne [datum] starostovi obce Libodřice, [jméno] [příjmení], sdělení o tom, jaké mají panovat poměry v osadě [příjmení] u [obec] (žalovaný vlastní v této lokalitě pozemek s budovou; žalobce se zde nepravidelně zdržuje, a to v budově na pozemku, který vlastní jeho známá [jméno] [příjmení]). Ve sdělení adresovaném starostovi byl žalobce označen za psychicky narušenou osobu sociopatických až despotických sklonů, která záměrně škodí a mstí se lidem z osady [příjmení], kteří nepřistoupili na jeho pravidla. Žalobce údajně utlačuje některé slabší jedince a v osadě panují jen jeho zákony a zájmy. Žalobce je též stavěn do role obstrukčníka, který záměrně zahlcuje orgány státní správy svými podáními. Žalovaný dále v rámci své účastnické výpovědi v řízení vedeném u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. [spisová značka] nařkl žalobce z toho, že mu u jeho automobilu povolil šrouby na kole a též uzávěr na olejové vaně. Současně žalovaný ve vyjádření zaslaném Okresnímu soudu v Kolíně ve stejné věci označil žalobce za sociopata. Podle žalobce jsou všechna výše uvedená tvrzení hanlivá a ničím nepodložená. Žalobce jednání žalovaného vnímá jako neustálé útoky na svou osobu, které ho poškozují, obtěžují, uráží a přesahují meze svobody slova.

2. Žalovaný uplatněný nárok neuznává, považuje žalobu za šikanózní a navrhuje její zamítnutí. Uvádí, že dopis adresovaný starostovi obce Libodřice je zcela pravdivý. Účelem sepsání dopisu nebylo jakkoliv žalobce poškodit, ale upozornit zastupitelstvo obce na problematickou osobu žalobce a domoci se efektivnější ochrany slušných lidí stižených zlobou žalobce, shodně jako byl stižen žalovaný či další obyvatelé osady [příjmení]. Skutečnost, že žalobce je psychicky narušenou osobou, evidentně vyplývá z chování žalobce, což žalovanému potvrdili i jeho bývalí kolegové lékaři. Pokud jde o nařčení žalobce ve věci povolení kola a olejové vany vozidla, uvedl žalovaný, že se takto vyjádřil v rámci svého účastnického výslechu před Okresním soudem v Kolíně, kdy byl dotázán na vztahy se žalobcem. Povinností žalovaného bylo soudu na položenou otázku popravdě odpovědět, což podle svého nejlepšího vědomí a přesvědčení učinil.

3. Soud prvního stupně rozsudkem označeným v záhlaví žalobu v plném rozsahu zamítl (výrok I a II) a žalobci uložil nahradit žalovanému náklady řízení v částce [částka] (výrok III). Takto rozhodl soud prvního stupně na základě skutkových zjištění a právní argumentace, které jsou uvedeny v písemném odůvodnění napadeného rozsudku a které není třeba v zájmu stručnosti opakovat.

4. Žalobce napadl rozsudek soudu prvního stupně včasným a přípustným odvoláním. Nesouhlasí se závěry, ke kterým dospěl soud prvního stupně. Opakuje, že dopis adresovaný starostovi obce Libodřice obsahuje hanlivá tvrzení obviňující žalobce ze závažných skutků, které se prokazatelně nestaly. Žalobce namítá, že soud prvního stupně neprovedl dokazování v dostatečném rozsahu, neboť provedl pouze ty důkazy, které ve svém důsledku vedly k zamítnutí žaloby. Dle žalobce nadto soud prvního stupně hodnotil jednotlivé důkazy tendenčně ve prospěch žalovaného. Soud prvního stupně nekriticky uvěřil svědeckým výpovědím podporujícím tvrzení žalovaného. Naopak důkazy svědčící ve prospěch žalobce buď vůbec neprovedl, nebo je ve svých závěrech nezohlednil dostatečným způsobem. Žalobce dále poukazuje na skutečnost, že předmětný dopis nebyl určený starostovi jako soukromé osobě. Dopis starostovi doručil osobně žalovaný na obecní úřad Libodřice, a to v úředních hodinách. Dopis v záhlaví nesl adresu tohoto [anonymizováno] a byl v něm jmenován starosta jako orgán veřejné moci. Odpovídal tedy standardům, které jsou zažité pro veřejný styk s úřady. Starosta obce Libodřice dopis převzal a o převzetí vydal žalovanému potvrzení. V dopise zároveň není žádná zmínka o tom, že by se jednalo o psaní soukromé osobě. Dopis tedy nepochybně mohl žalobci způsobit újmu. Žalobce zdůrazňuje, že tvrzení žalovaného o povolených kolech a šroubu olejové vany se ukázala jako zcela vymyšlená. Žalovaný k těmto tvrzením nedoložil žádné důkazy. Žalobce dále v odvolání podrobně rozebírá výpovědi jednotlivých svědků, vysvětluje, z jakého důvodu jsou nevěrohodné, a poukazuje na pasáže, které jsou vnitřně rozporné, případně naopak svědčí v jeho prospěch. Žalobce též obsáhle komentuje jednotlivé body odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a rozporuje v nich uvedené závěry. Vzhledem ke všem uvedeným skutečnostem žalobce navrhuje, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

5. Žalovaný ve vyjádření k odvolání uvedl, že považuje rozsudek soudu prvního stupně za věcně správný, a navrhl jeho potvrzení. Žalovaný se domnívá, že žalobce v podaném odvolání detailně rozebírá okolnosti, které jsou pro posouzení věci zcela nepodstatné. Dle názoru žalovaného mohl soud prvního stupně zamítnout žalobu již na základě skutečnosti, že dopis doručený starostovi obce Libodřice nebyl objektivně způsobilý zasáhnout do osobnosti žalobce. Z dokazování vyplynulo, že dopis byl starostovi doručen osobně žalovaným, starosta si dopis nepřečetl a předal jej žalobci, aniž by z něj udělal kopii či ho zpřístupnil komukoliv dalšímu. Účinky dopisu byly nulové a okolnosti jeho předání svědčí o tom, že úmyslem signatářů nebylo jakékoliv zveřejnění či rozšíření. Nemohla tedy být snížena vážnost či čest žalobce. Výše uvedené stanovisko žalovaného bylo již potvrzeno pravomocným rozsudkem vydaným v paralelním řízení vedeném u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. [spisová značka] a následně u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka] (ve věci žalobce a další ze signatářů dopisu – paní [jméno] [příjmení]). Žalovaný odkazuje na závěry vyslovené v rozsudku Krajského soudu v Praze s tím, že jsou plně použitelné i ve zde projednávané věci, neboť se jedná o totožnou situaci. Žalovaný se nadto domnívá, že soud prvního stupně na základě provedeného dokazování správně konstatoval, že dopis obsahuje pravdivá skutková tvrzení a přípustné hodnotící soudy vyvěrající ze zkušeností sousedů žalobce. Soud prvního stupně dle žalovaného nepochybil ani při hodnocení jednotlivých důkazů. Žalovaný současně nadále setrvává na svém stanovisku, že podaná žaloba představuje šikanózní výkon práva, a i z tohoto důvodu nemůže být žalobci přiznána ochrana.

6. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které vydání rozsudku předcházelo (§ 212, § 212a a § 214 odst. 1 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

7. Soud prvního stupně učinil správná skutková zjištění v rozsahu potřebném pro rozhodnutí o věci samé. Pokud jde o další skutková zjištění, která byla pro rozhodnutí o věci samé nadbytečná, odvolací soud se jejich správností nezabýval (jak bude vysvětleno dále). Soud prvního stupně v napadeném rozsudku též správně citoval relevantní normy objektivního práva (které tedy již soud odvolací znovu neopakuje) a související judikaturu Nejvyššího soudu.

8. Soud prvního stupně však pominul, že neoprávněnost zásahu do osobnosti člověka je mj. vyloučena tehdy, pokud k jednání (zásahu) došlo v rámci výkonu jiného subjektivního práva stanoveného zákonem – např. při výkonu práva účastníka řízení (v řízení soudním nebo správním před povolanými orgány s rozhodovací mocí), potažmo při plnění povinnosti uložené zákonem, leda by se jednalo o exces (zřejmé vybočení z výkonu práva, resp. plnění uložené povinnosti), např. jednání naplňující znaky křivého obvinění, křivé výpovědi či přestupku proti občanskému soužití (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [stanovisko NS], uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [číslo]). Výčet excesivních jednání předestřený Nejvyšším soudem je pouze příkladný, je však zřejmé, že další typy jednání, které by k nim bylo možno přiřadit, musí alespoň přibližně odpovídat míře závažnosti zvolených příkladů.

9. Odvolací soud shledal, že dopis doručený dne [datum] starostovi obce Libodřice představuje oficiální podání určené orgánu veřejné moci. Nejedná se tedy o soukromý dopis zaslaný (jakékoliv) třetí osobě. To je zřejmé již ze záhlaví dopisu, kdy dopis byl adresován Obecnímu úřadu Libodřice k rukám starosty – pana [jméno] [příjmení], a též z úvodních pasáží, ve kterých je výslovně uvedeno:„ Vážený pane starosto, z důvodu dále uvedených jsme se rozhodli Vás, jakožto místně příslušný a dotčený úřad, touto cestou společně informovat (…)“ Starosta dopis oficiálně převzal v úředních hodinách a o převzetí vydal potvrzení. Z vyjádření žalovaného (i z obsahu samotného dopisu) pak vyplývá, že účelem dopisu bylo upozornit představitele obce na eskalující sousedské vztahy v osadě [příjmení] a domoci se efektivnější ochrany před jednáním žalobce, které dle názoru autorů dopisu poškozovalo nejen obyvatele osady [příjmení]. K tomu odvolací soud dodává, že sám žalobce v podaném odvolání brojí proti tomu, že by dopis měl být považován za soukromý, a své odvolací námitky staví na argumentaci, že se nepochybně jednalo o oficiální úřední dopis.

10. Vzhledem k tomu, že doručením dopisu starostovi obce Libodřice vykonával žalovaný (spolu s ostatními signatáři) své právo obracet se s podněty na orgány státní správy či samosprávy, je třeba na jeho jednání vztáhnout závěry vyslovené ve výše uvedeném stanovisku Nejvyššího soudu Odvolací soud se proto zabýval otázkou, zda dopis (resp. jeho obsah) může představovat natolik intenzivní vybočení z výkonu práva, aby zakládal neoprávněný zásah do osobnostních práv žalobce, přičemž dospěl k závěru, že se o takový exces nejedná.

11. Autoři dopisu se obraceli na starostu obce Libodřice jako na orgán místní samosprávy, kterého se problematika obsažená v dopisu týká, neboť v působnosti obce (a tím i starosty jako jejího čelního představitele) je zajišťování veřejného pořádku a klidného a bezproblémového chodu obce (s čímž pochopitelně souvisí i vztahy mezi občany). Autoři dopisu popisovali své negativní zkušenosti s žalobcem, jehož jednání (dle jejich názoru) narušovalo soužití v osadě [příjmení] a zatěžovalo též bezdůvodně činnost místních úřadů. Z provedeného dokazování vyplynulo, že vztahy mezi sousedy v osadě [příjmení] skutečně jsou (resp. byly v rozhodné době) velice problematické. Ostatně žalobce ani řadu tvrzení nesporoval, když se bránil jen, resp.„ jen“ tím, že jeho jednání nebylo neoprávněné a nelze ho hodnotit tak, jak to činí žalovaný (autoři dopisu). Pro sepsání dopisu zde tedy existoval (minimálně) elementární skutkový základ. Bez ohledu na pravdivost jednotlivých skutkových tvrzení, resp. bez ohledu na existenci pravdivostního základu hodnotících soudů, je za daných okolností zřejmé, že žádný z výroků obsažených v předmětném dopisu nedosahuje ani zdaleka intenzity srovnatelné např. s křivým obviněním. Obsah dopisu tedy snese licenci výkonu práva žalovaným a neoprávněnost zásahu do osobnostních práv žalobce je tak vyloučena. Posuzování otázky pravdivosti (resp. pravdivostního základu) jednotlivých tvrzení a tedy i důvodnosti celé stížnosti není úkolem soudu ve sporu o ochranu osobnosti, nýbrž je záležitostí správního orgánu, kterému byl předmětný dopis adresován.

12. Současně lze konstatovat, že dopis (jeho obsah) nebyl objektivně způsobilý zasáhnout do osobnostních práv žalobce. Z provedeného dokazování totiž vyplynulo, že starosta obce, kterému byl dopis doručen, si jej vůbec nepřečetl, založil dopis do složky, aniž by ho zpřístupnil komukoliv dalšímu, a následně jej předal žalobci. Vzhledem k tomu, že se s obsahem dopisu neseznámila žádná jiná osoba mimo jeho autory a žalobce, nemohlo objektivně dojít k zásahu do cti či důstojnosti žalobce.

13. Za výše uvedených okolností se již odvolací soud nezabýval správností skutkových zjištění a na ně navazujících právních závěrů soudu prvního stupně ve vztahu k pravdivosti jednotlivých skutkových tvrzení a přípustnosti hodnotících soudů obsažených v dopise, neboť to pro rozhodnutí o věci samé bylo nadbytečné.

14. Pokud jde o další napadené výroky žalovaného (o povolených šroubech na kole a olejové vaně automobilu a o tom, že žalobce je sociopat), které zazněly v rámci řízení vedeného u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. [spisová značka], pak je třeba konstatovat, že vyjádření účastníka v soudním řízení (bez ohledu na to, zda se jedná o písemné vyjádření či účastnickou výpověď) nepochybně též představuje výkon práva ve smyslu výše uvedeného stanoviska Nejvyššího soudu.

15. Výrok o tom, že žalobce je sociopat (resp. přesněji o tom, že dle názoru žalovaného je žalobce člověkem, kterého je možno označit za sociopata – viz předmětné podání žalovaného doručené Okresnímu soudu v Kolíně) představuje hodnotící soud žalovaného, který nedosahuje takové intenzity, aby se mohlo jednat o případný exces z výkonu práva žalovaným. Lze tedy obdobně odkázat na vše, co již bylo uvedeno výše ve vztahu k obsahu dopisu zaslanému starostovi obce Libodřice.

16. V případě výroků týkajících se povolených šroubů na kole a olejové vaně automobilu žalovaného je situace odlišná v tom směru, že tyto výroky již dosahují intenzity případného křivého obvinění, a exces z výkonu práva by tedy představovat mohly. To však pouze za předpokladu, že by bylo v řízení prokázáno, že žalovaný úmyslně žalobce křivě obvinil z příslušného jednání, tj. že žalovaný v této souvislosti záměrně uvedl nepravdivé informace. Současně je třeba uvést, že břemeno tvrzení i důkazní břemeno leží v tomto ohledu na žalobci (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

17. Žalovaný při své účastnické výpovědi před Okresním soudem v Kolíně popsal události, kdy mu v osadě [příjmení] vytekl z jeho automobilu motorový olej a následně se mu při cestě do [obec] vyvrátilo levé přední kolo (z důvodu povolených šroubů), přičemž vyjádřil své podezření, že k těmto událostem došlo v důsledku jednání žalobce. Žalovaný se takto vyjádřil na dotaz týkající se jeho vztahů s žalobcem a výslovně se zmiňoval o podezření. Žalobce pak v nyní projednávané věci netvrdil (tím spíše neprokázal) žádné konkrétní skutečnosti, které by svědčily o tom, že si žalovaný svá podezření záměrně vymyslel - tj. např., že k předmětným událostem vůbec nedošlo, případně, že žalovaný z jiného důvodu věděl, že žalobce se na jejich způsobení nemohl podílet. Žalobce ostatně sám potvrdil (při svém vyjádření před odvolacím soudem), že žalovanému skutečně v osadě [příjmení] olej z auta vytekl. Zpochybňoval pouze důvody, ze kterých se tak stalo. Ve vztahu k povoleným šroubům u kola pak žalobce vyjádřil pochybnost o tom, že by se kolo vyvrátilo až v [obec] (po ujetí značné vzdálenosti), když žalovaný (dle svých slov) slyšel neobvyklé zvuky již při vyjetí z osady [příjmení]. Z ničeho však neplyne, že by si žalovaný svá podezření (vyslovená v rámci účastnické výpovědi) záměrně vymyslel, a dopustil se tak křivého obvinění (či jednání obdobné intenzity).

18. Lze tedy uzavřít, že ani tvrzení, která žalovaný uvedl v rámci řízení před Okresním soudem v Kolíně k dotazu soudu, nepředstavují excesivní výkon práva a neoprávněnost zásahu do osobnostních práv žalobce je tak vyloučena.

19. Ve světle všeho uvedeného odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I a II o věci samé postupem podle § 219 o. s. ř. potvrdil jako věcně správný.

20. Soud prvního stupně věcně správně postupoval i při rozhodování o nákladech řízení, když aplikoval § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaný byl v řízení plně úspěšný. Výši nahrazovaných nákladů řízení však soud prvního stupně nevypočetl zcela správně. Soud prvního stupně předně při stanovení sazby odměny za jeden úkon právní služby vycházel z nesprávné tarifní hodnoty [částka] dle § 9 odst. 3 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“). Tarifní hodnota správně činí [částka] a odměna za jeden úkon právní služby v návaznosti na to [částka], neboť žalobní žádání omluvy jako morální satisfakce (jednoho z prostředků náhrady nemajetkové újmy) je návrhem na náhradu nemajetkové újmy ve smyslu § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu. Soud prvního stupně tedy měl žalovanému přiznat odměnu za zastupování advokátem v celkové výši [částka] včetně DPH (za 14,5 úkonů právní služby), což je oproti přiznané částce [částka] včetně DPH o [částka] více. Soud prvního stupně dále nesprávně vypočetl náhradu cestovních výdajů žalovaného (tentokrát však ve prospěch žalovaného). Soud prvního stupně totiž nezohlednil, že průměrná cena pohonných hmot stanovená podle § 158 odst. 3 věty třetí zákoníku práce a příslušných prováděcích předpisů již zahrnuje DPH (srov. sdělení [anonymizována tři slova] ze dne [datum], sp. zn. Z [číslo]). Při výpočtu výše cestovních výdajů dle § 13 odst. 5 advokátního tarifu pro plátce DPH je proto nutno o DPH zvýšit pouze částku základní náhrady, nikoliv i cenu pohonných hmot, jak to učinil soud prvního stupně (ve vztahu ke všem cestám vykonaným právním zástupcem žalovaného). Ve vztahu k cestám na jednání před soudem prvního stupně dne [datum] a [datum] pak soud prvního stupně vycházel z nesprávné výše průměrné ceny benzinu 95 oktanů. Ta podle vyhlášky č. 589/2020 Sb. ve znění účinném ke dni vykonání cest činí [částka], nikoliv tedy [částka]. Při zohlednění výše uvedených skutečností činí náhrada cestovních výdajů o [částka] méně, než vypočetl soud prvního stupně. Celková náhrada nákladů řízení, kterou měl soud prvního stupně přiznat žalovanému, pak činí [částka] (= [číslo] [číslo]).

21. K tomu odvolací soud dodává, že při rozhodování o nákladech řízení se neuplatňuje v občanském soudním řízení zásada zákazu reformatio in peius. To znamená, že ač se žalovaný neodvolal, může odvolací soud z titulu odvolání žalobce změnit nákladový výrok ve prospěch žalovaného (tedy v neprospěch žalobce jako odvolatele). Soud o nákladech řízení totiž rozhoduje z úřední povinnosti (§ 151 odst. 1 o. s. ř.) a není tak vázán rozsahem odvolání.

22. V souladu se zásadou předvídatelnosti rozhodnutí a ji rozvíjejícími závěry Ústavního soudu vyslovenými v nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 3776/16, a i v tam citovaném nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2456/13, odvolací soud žalobce před tím, než zahájil odvolací jednání ve věci samé, seznámil se svým právním názorem, že soud prvního stupně rozhodl o náhradě nákladů řízení nesprávně. Žalobce vzal informaci na vědomí.

23. Odvolací soud proto postupem podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. výrok III rozsudku soudu prvního stupně změnil ohledně výše přiznaných nákladů řízení ze shora popsaných důvodů, jinak jej také postupem podle § 219 o. s. ř. potvrdil jako věcně správný.

24. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř., když v odvolacím řízení úspěšnému žalovanému náleží plná náhrada účelně vynaložených nákladů. Ty sestávají z nákladů na právní zastoupení v rozsahu 2 úkonů právní služby: 1) vyjádření k odvolání ze dne [datum] a 2) účast na jednání před odvolacím soudem dne [datum]. S každým z uvedených úkonů je spojena odměna advokáta ve výši [částka] (§ 7 bod 5, § 9 odst. 4 písm. a), § 11 odst. 1 písm. d) a g) advokátního tarifu) a paušální náhrada hotových výdajů advokáta ve výši [částka] (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu). Odměnu advokáta a paušální náhradu hotových výdajů odvolací soud zvýšil dle § 137 odst. 3 písm. b) o. s. ř. o 21 % DPH, tj. o částku [částka] (= ([číslo]) *0,21). Žalovanému dále vznikly náklady v souvislosti s cestou jeho právního zástupce na jednání před odvolacím soudem dne [datum]. Cestu vykonal zástupce žalovaného osobním automobilem Škoda Superb [registrační značka] s průměrnou spotřebou paliva (benzin 95 oktanů) 5,1 l [číslo] km. Vzdálenost mezi sídlem zástupce žalovaného a odvolacím soudem činí 76 km, tj. 152 km se zpáteční cestou; čas strávený na cestě pak činí 6 započatých půlhodin. Ke dni vykonání cesty činí podle § 1 písm. b) a § 4 písm. a) vyhlášky č. 511/2021 Sb. v účinném znění amortizace 4,70 [spisová značka] a průměrná cena benzinu 95 oktanů (vč. DPH) [částka]. Cestovné tak činí částku [částka], z toho náhrada za amortizaci [částka] (=152*4,70) a náhrada za palivo [částka] (=1,52*5,1*44,50). Za promeškaný čas na cestě pak náleží náhrada ve výši 100 [spisová značka] (§ 14 odst. 3 advokátního tarifu), tj. celkem [částka] (6*100). Náhrada za amortizaci a za promeškaný čas se zvyšuje o 21 % DPH, náhrada za palivo nikoliv (viz výše). Cestovní výdaje a náhrada za promeškaný čas tak činí celkem vč. DPH [částka] (= (714,40+600) *1,21+344,96). Žalobce v tomto řízení nahradí žalovanému pouze polovinu této částky, tj. [částka], neboť právní zástupce žalovaného vykonal cestu k odvolacímu soudu též za účelem účasti na jednání, které se konalo ve věci sp. zn. [spisová značka] Celkem tedy náleží žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částka ve výši [částka] (= [číslo] [číslo]). Lhůta k plnění je stanovena podle ustanovení § 160 odst. 1 v části věty před středníkem o. s. ř.; místo plnění pak podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (vždy ve spojení s § 211 o. s. ř.).

Poučení