22 Co 127/2022- 176

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Veroniky Křesťanové, Dr., soudce JUDr. [jméno] [příjmení] a soudkyně Mgr. [jméno] [příjmení] ve věci žalobců: a) [jméno] [příjmení], narozen dne [datum] b) [jméno] [příjmení], narozena dne [datum] oba bytem [adresa] oba zastoupeni advokátkou JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D. sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa] o zaplacení přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 2x [částka] s příslušenstvím k odvolání žalobců proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 19 C 126/2021-148, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II -) co do částky [částka] zrušuje a řízení se v tomto rozsahu zastavuje; -) mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci a) do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši [částka] spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 9,75 % ročně od [datum] do zaplacení a úrok z prodlení z částky [částka] ve výši 9,75 % ročně od [datum] do [datum]. Ve zbývajícím rozsahu se rozsudek soudu prvního stupně v tomto výroku potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku III -) co do částky [částka] zrušuje a řízení se v tomto rozsahu zastavuje; -) mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni b) do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši [částka] spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 9,75 % ročně od [datum] do zaplacení a úrok z prodlení z částky [částka] ve výši 9,75 % ročně od [datum] do [datum]. Ve zbývajícím rozsahu se rozsudek soudu prvního stupně v tomto výroku potvrzuje.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci a) a žalobkyni b) na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů každému částku [částka] do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobců.

Odůvodnění

1. Žalobci se žalobou podanou dne [datum] u Obvodního soudu pro Prahu 2 jako soudu prvního stupně domáhali po žalované každý pro sebe zaplacení částky [částka] s příslušenstvím jako náhrady nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení jimi vedeného (tam také v postavení žalobců) u Okresního soudu v Lounech (dále jen„ Okresní soud“) pod sp. zn. 9 C 531/2000 (dále jen„ Řízení“, příp.„ Věc“). Řízení bylo zahájeno dne [datum] a rozhodnutí, kterým byla Věc pravomocně skončena, bylo vyhlášeno dne [datum]. Poté Řízení ještě pokračovalo k podání žalobců před Nejvyšším soudem (sp. zn. 25 Cdo 2122/2019) a Ústavním soudem (sp. zn. I. ÚS 3667/19), ale za toto další období žalobci v tomto řízení odškodnění nežádali. Zde se domáhají náhrady nemajetkové újmy za 18 let a 7 měsíců od [datum] do [datum]. Řízení bylo poznamenáno vleklými průtahy i opakovanými zrušeními rozsudků Okresního soudu odvolacím soudem. Žalobci byli vystaveni dlouhotrvající nejistotě, spor se týkal nemovitosti, která byla jejich domovem, Řízení tak pro ně mělo extrémní význam. Opakovaně na to v Řízení upozorňovali. Žalobci požadovali po žalované částku [částka]. [jméno] vypočetli tak, že za první dva roky Řízení každý žádal celkem [částka] a od třetího roku dále [částka] ročně, to vše s navýšením o 40 % pro postup orgánů veřejné moci a o 30 % pro význam předmětu Řízení, tedy ([anonymizována dvě slova] + 16* [číslo] + [číslo]) *1,7. U žalované nárok předběžně uplatnili dne [datum], ta však v zákonné šestiměsíční lhůtě neplnila, proto současně žádali zákonný úrok z prodlení ode dne [částka]. S ohledem na plnění žalované vzali žalobci žalobu zpět podáním došlým soudu prvního stupně dne [datum] každý co do částky [částka].

2. Žalovaná předběžné uplatnění nároku potvrdila a souhlasila s žalobci, že celková délka Řízení nebyla přiměřená. Každému ze žalobců poskytla [částka] již na základě stanoviska ze dne [datum] a následně pak [částka] na základě stanoviska ze dne [datum]. Pak ještě plnila [částka] na základě uplatnění nároku žalobci ve vztahu k délce Řízení po 5. prosinci [rok], která není předmětem odškodnění v tomto řízení. Žalovaná též nesporovala, že v Řízení došlo k procesní nečinnosti, zejména v odvolacích řízeních, a že došlo dvakrát ke zrušení rozsudku Okresního soudu, což mělo na délku řízení negativní vliv. Žalovaná při stanovení výše zadostiučinění za v tomto řízení uplatněné období dospěla k základní částce [částka]. [jméno] stanovila tak, že za každý rok Řízení náleží každému ze žalobců v základu [částka], resp. za první dva roky v částce poloviční. Následně tuto částku snižovala s ohledem na složitost projednávané věci, stupně soudní soustavy a podíl žalobců na délce řízení a tzv. sdílenou újmu žalobců, celkem o 60 %, tj. na [částka]. Na tomto vyřízení nároku pak žalovaná setrvala. Žalobu, kterou by jí byla uložena povinnost plnit vyšší částku, považovala za nedůvodnou a navrhovala její zamítnutí.

3. Soud prvního stupně rozsudkem označeným v záhlaví rozhodl tak, že výrokem I řízení co do zaplacení částky [částka] žalobci a) a co do zaplacení částky [částka] žalobkyni b) zastavil. Výrokem II zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci a) částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Výrokem III zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni b) částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Výrokem IV uložil žalované povinnost zaplatit žalobcům a) a b) náhradu nákladů řízení ve výši [částka], k rukám zástupkyně žalobců, JUDr. [jméno] [příjmení] Ph.D., advokátky, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

4. Takto rozhodl soud prvního stupně na základě skutkových zjištění a právní argumentace vycházející z aplikace zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), (dále i jen„ OdpŠk“), které jsou uvedeny v písemném odůvodnění napadeného rozsudku a které není třeba v zájmu stručnosti podrobně opakovat. Odvolací soud na ně odkazuje. Soud prvního stupně výsledně uzavřel, že každému ze žalobců jako náhrada nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku Řízení za rozhodné období 18 let a 7 měsíců náleží částka ve výši [částka], jak ji vypočetla a poskytla žalovaná pouze s tím rozdílem, že přihlédl k jiným hlediskům, potažmo jim přiznal jinou váhu. Shodně vycházel ze základní částky [částka] za rok (za prvé dva roky polovina), základní částku snížil o 10 % z důvodu jednání poškozených, o 60 % pro složitost věci, o 10 % pro sdílenost újmy, navýšil ji o 10 % pro postup orgánů veřejné moci a o 10 % pro zvýšený význam předmětu Řízení pro žalobce. Pokud jde o zpětvzetí žaloby, soud prvního stupně usoudil, že žalobci ve vztahu k předmětu řízení vzali žalobu zpět jen co do částky [částka], proto řízení zastavil z důvodu zpětvzetí jen v tomto rozsahu. Ve zbylém rozsahu žalobu zamítl. O nákladech řízení rozhodl postupem podle § 142 odst. 3 o. s. ř. z důvodu, že žalovaná plnila až po podání žaloby, náhradu přiznal za náklady na právní zastoupení v rozsahu 5 úkonů právní služby a za soudní poplatek ve výši 2 000 Kč/osoba.

5. Žalobci podali proti rozsudku soudu prvního stupně odvolání, kterým napadají výrok II a III. Nesouhlasí s tím, k jakým kritériím soud prvního stupně přihlížel a jakou jim pro celkovou výši přisuzoval váhu. Jsou přesvědčeni, že žaloba byla důvodná v celém rozsahu. Ohrazují se proti tomu, že by se podíleli svým jednáním na celkové délce Řízení, zdůrazňují extrémní délku Řízení a její příčinu spatřují výhradně v postupu soudu a vadných rozhodnutích. Okresní soud zprvu špatně posuzoval odpovědnost žalované společnosti podle § 420 obč. zák., měl ji posuzovat podle § 420a obč. zák., nesprávně tak i přenášel důkazní břemeno na žalobce, když věc řešil v režimu tzv. subjektivní odpovědnosti, činil nesprávné závěry k příčinné souvislosti. Postup soudu byl nekoncentrovaný, řízení bylo zatíženo průtahy. Žalobci jsou přesvědčeni, ač s námitkou podjatosti v Řízení neuspěli, že na rozhodování Věci se podíleli podjatí soudci, které pojil přátelský vztah k právnímu zástupci žalované. V této zátěži spatřují příčinu i některých nesprávných postupů a přístupů v Řízení včetně nahlížení na znalecký posudek předložený žalovanou stranou, ač příslušný znalec nebyl jmenován pro obor statiky. Nesouhlasí s tím, že by zde byly dány důvody pro snížení z důvodu sdílenosti újmy, naopak soud prvního stupně podcenil význam Řízení pro žalobce. Připomněli, že žalobkyně a) byla dokonce nucena vyhledat terapeutickou péči. Pro průtahy řízení lze částku zvýšit o 20 % a pro význam předmětu Řízení pro žalobce o dalších 20 %. Při jednání před odvolacím soudem upřesnili, že uvedení těchto procent nelze vykládat tak, že výrok II a III napadají pouze částečně, trvají na přiznání celé zamítnuté částky včetně úroku z prodlení a náhrady nákladů i odvolacího řízení.

6. Žalovaná se k odvolání vyjádřila tak, že je považuje za nedůvodné, navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně. Soud prvního stupně si podle žalované učinil dostatečná a správná skutková zjištění a vyvodil z nich správné právní závěry.

7. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu, a to včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a o. s. ř.) a včetně akcesorického nákladového výroku IV a odvolání žalobců shledal částečně důvodným. V rozsahu výroku I nabyl rozsudek soudu prvního stupně samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).

8. Odvolací soud věc projednal při jednání dne [datum], řádně předvolaná žalovaná se z jednání omluvila a souhlasila s jednáním bez své účasti. Odvolací soud tak v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 211 o. s. ř. jednal v její nepřítomnosti.

9. Žalobci vzali v rámci řízení před soudem prvního stupně žalobu zpět co do částky [částka], nikoli jen co do částky [částka]. Podání ze dne [datum] na č. l. 106 až 111 spisu je v tomto směru jednoznačné a postup soudu prvního stupně při jednání dne [datum], kdy„ upřesňoval“ obsah podání tak, že zpětvzetí má být jen co do částky [částka] (zaplacené žalovanou po podání žaloby), nebyl namístě. Navíc je zcela zřejmé, že alespoň co do částky [částka] jistě žalobci i žalobu zpět vzít chtěli, neboť není pochyb o tom, že jí žalovaná žalobcům poskytla ve vztahu k období, které žalobci chtějí odškodnit v tomto řízení (byť žalovaná plnila již před podáním žaloby). [příjmení] [částka] naopak byla podle všeho vzata žalobci zpět skutečně omylem, avšak to není důvod k takovému zpětvzetí nepřihlížet. To je stranám dobře známo v souvislosti s žalobou omylem vzatou zpět v řízení vedeném v jejich (téže) věci Obvodním soudem pro Prahu 2 pod sp. zn. 25 C 192/2019 (odvolací soud zde odkazuje na závěry usnesení Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 53 Co 119/2021-315, a tam citovanou judikaturu Nejvyššího soudu).

10. Pokud tedy soud prvního stupně o zpětvzaté částce nad [částka], tj. o částce [částka] ([částka] [anonymizováno] – [částka] [anonymizováno]), rozhodoval věcně a řízení nezastavil, pochybil, pro takové rozhodnutí nebyly dány podmínky. Odvolací soud proto postupem podle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II (ve vztahu k žalobci a)) a ve výroku III (ve vztahu k žalobkyni b)) co do zamítnuté částky [částka] zrušil a řízení v tomto rozsahu postupem podle § 221 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve spojení s § 96 o. s. ř. zastavil. O zbývající části předmětu řízení rozhodovaného výrokem II a III pak rozhodl odvolací soud věcně.

11. Soud prvního stupně v zásadě správně zjistil rozhodný skutkový stav, pokud jde o průběh Řízení, účastníci koneckonců učinili nesporným popis průběhu Řízení učiněný žalovanou ve vyjádření k žalobě. Odvolací soud tak na zjištění soudu prvního stupně – s doplněním dále uvedeným – plně odkazuje.

12. Odvolací soud doplnil dokazování některými listinami ze spisu vedeného k Řízení. Takto zjistil, že Řízení pokračovalo i poté, co rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen„ Krajský soud“) rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 12 Co 348/2017-745 Krajský soud vrátil Spis Okresnímu soudu dne [datum] (č. l. 745 Spisu). Žalobci tento rozsudek napadli dne [datum] dovoláním (č. l. 755 Spisu), o kterém rozhodl Nejvyšší soud odmítavým usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 25 Cdo 2122/2018-768 (č. l. 755 Spisu). Dne [datum] pak žalobci rozhodnutí Nejvyššího soudu i Krajského soudu napadli ústavní stížností (č. l. 781 Spisu). [jméno] Ústavní soud odmítl usnesením ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3667/19 (č. l. 808 Spisu). Žádný ze soudů neshledal důvodnými námitky, že se Krajský soud zabýval účelností uvedení do původního stavu. Ústavní soud potvrdil, že důkazní břemeno v tomto směru tížilo žalobce a že to byla neaktivita žalobců (nezaplacení zálohy [částka] na znalecký posudek), co žalobcům přivodilo nepříznivý důsledek v souladu se zásadou vigilantibus iura scripta sunt. Okresnímu soudu bylo usnesení Ústavního soudu doručeno dne [datum]. Žalobce a) se na Ústavní soud obrátil opakovaně již v průběhu Řízení, jak plyne z usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 63/05 (č. l. 171 Spisu). Dne [datum] obdržel Ústavní soud ústavní stížnost směřující proti postupu Okresního soudu v Řízení. Žalobce se domáhal vydání nálezu, jímž by Ústavní soud přikázal Okresnímu soudu postupovat v Řízení ve Věci bez zbytečných průtahů. Tato ústavní stížnost byla usnesením Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 542/04, odmítnuta pro předčasnost a tím i nepřípustnost, neboť žalobce doposud nevyužil institut návrhu na určení lhůty pro provedení procesního úkonu (§ 174a zákona o soudech a soudcích). Žalobce pak dne [datum] takový návrh podal a ten byl usnesením Krajského soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. UL 4/2004-10, zamítnut, neboť v té době byl spis u Krajského soudu a Okresní soud nemohl provádět žádné další úkony (soud dodal, že rozhodnutí ve věci samé není procesním úkonem, není proto možné uložit soudu v určité lhůtě ve věci vynést rozsudek). Dne [datum] pak žalobce podal v pořadí druhou ústavní stížnost proti průtahům v Řízení, kterou Ústavní soud usnesením ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 63/05 také odmítl, tentokrát z důvodu, že nebylo shledáno žádné porušení ústavně zaručených základní práv a svobod žalobce. Ústavní soud v odůvodnění mimo jiné konstatoval, že shledává, že délku trvání sporu ovlivnil sám žalobce řadou svých dispozičních úkonů, z nichž některé lze považovat za nedostatečně kvalifikované (nesplnění povinnosti upravit petit v roce 2002, následné opakované změny žalobního návrhu, předchozí nepřípustnou ústavní stížnost, návrh na určení lhůty k úkonu, který není procesním úkonem), vyjma fáze po prvním jednání se na délce sporu nepodílel Okresní soud (k tomuto období však Ústavní soud dodal, že Okresní soud měl být důslednější vůči žalobcům a trvat na splnění jejich povinnosti odstranit vady žalobního návrhu). Žalobci pak dne [datum] (č. l. 668 Spisu), jak již zjistil soud prvního stupně, podali návrh na určení lhůty k procesnímu úkonu spočívajícího v rozhodnutí ve Věci, který byl usnesením Krajského soudu ze dne [datum] zamítnut. Krajský soud v odůvodnění konstatoval, že doba trvání Řízení je nepřiměřená, ale po druhém zrušení rozsudku Krajským soudem (dne [datum rozhodnutí], č. j. 12 Co 230/2013-439) již k procesním průtahům nedochází. Současně uvedl, že návrhem na určení lhůty se nelze domáhat určení lhůty pro věcné rozhodnutí. (č. l. 675 Spisu). Pomalost postupu soudu v Řízení namítali i jiní – např. Ústav struktury a mechaniky hornin (č. l. 232 spisu), Ústav teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd ČR (č. l. 320, 331c) – jen pro dokreslení se uvádí, že tomuto Ústavu bylo dne [datum] přiznáno Okresním soudem znalečné ve výši [částka] za přípravu na jednání, které se konalo dne [datum], a účast při předmětném jednání a stvrzení posudku, k odvolání tam žalované společnosti ze dne [datum] bylo usnesení změněno Krajským soudem, a to usnesením (až) ze dne [datum] (!), ač Ústav opakovaně urgoval, Okresní soud odvolání předložil Krajskému soudu [datum] a Krajský soud o něm rozhodl po 9 měsících. Platební poukaz byl pak vystaven [datum] (č. l. 332, 336, 357). Jak zjistil již soud prvního stupně o znalečném pro Ústav teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd ČR za samotný posudek ze dne [datum] doplněný doplňkem ze dne [datum] rozhodoval Okresní soud třikrát (Krajský soud dvě rozhodnutí rušil), právní moci nabylo až třetí rozhodnutí ze dne [datum] (č. l. 156, 194, 266 spisu). Soud prvního stupně správně zjistil, že žalovaná společnost dne [datum] namítala, že Ústav struktury a mechaniky hornin nesplnil znalecký úkol, neboť mu žalobci neposkytli součinnost. Z posudku Ústavu (č. l. 238) skutečně vyplývá, že žalobci zakázali testovací provádění pojezdu válcem vibracemi v obavě o další poškození své nemovitosti, Ústav však byl schopen i tak posudek podat a současně z třetího (posledního) rozsudku Okresního soudu vyplývá, že při posouzení příčin vzniku trhlin z něj soud vycházel (jinak řečeno namítaná nesoučinnost žalobců zde neměla za následek bezpředmětnost/zbytečnost posudku a tím podíl na nepřiměřeně dlouhém řízení).

13. Na podkladě takto doplněného skutkového stavu a na základě právní úpravy a judikatury výstižně citované a aplikované již soudem prvního stupně odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavírá, že Řízení bylo (extrémně) nepřiměřeně dlouhé. Trvalo od [datum] do (zřejmě 12.) června [rok], tedy 20 let a 1 měsíc (v tomto řízení žalobci žádají odškodnit za část Řízení od [datum] do [datum], tj. za 18 let a 7 měsíců). Výraz„ zřejmě“ odvolací soud uvádí z důvodu, že na usnesení Ústavního soudu ze dne [datum] není doložka právní moci, ale odvolací soud předpokládá, že žalobcům bylo doručeno stejně jako Okresnímu soudu, rozdíl dnů zde každopádně není podstatný). Celkovou délku Řízení odvolací soud zmiňuje s ohledem na skutečnost, že nárok na náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku (celého) řízení je nárokem jediným. To ale nebrání možnosti poškozeného požadovat plnění jen ve vztahu k určitému období, jak si zde žalobci zvolili.

14. Vzhledem k extrémní délce Řízení soud prvního stupně při určení výše zadostiučinění za nepřiměřeně dlouhé Řízení správně, v souladu se stanoviskem Nejvyššího soudu ze dne [datum], Cpjn 206/2010, uzavřel, že je zde namístě vycházet ze základní částky [částka] na rok (za první dva roky polovina). V tom navíc nebylo ani sporu mezi účastníky řízení. Základní částka ve vztahu k části Řízení, která je zde odškodňována, tj. 18 let a 7 měsíců, tak činila [částka] (=2* [číslo] [číslo] [číslo]).

15. Soud prvního stupně postupoval též správně, když dále zohledňoval kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk.

16. Odvolací soud se shoduje se soudem prvního stupně v tom, že žalobci se do jisté míry sami podíleli na délce Řízení a výstižně to plyne z odůvodnění rozhodnutí Ústavního soudu o druhé ústavní stížnosti žalobce (sp. zn. I. ÚS 63/05), jak je popsáno výše v bodu 12 odůvodnění, jakož i ze zjištění soudu prvního stupně ohledně odstraňování vad petitu a změn petitu. Okolnost nesoučinnosti při vypracování znaleckého posudku, jak byla namítána v Řízení žalovanou společností a zmíněna soudem prvního stupně ve skutkových zjištěních, délku řízení neovlivnila, jak je také popsáno výše v bodu 12 odůvodnění. Váha (snížení o) 10 % je zde ale i tak přiměřená.

17. Soud prvního stupně též správně zohledňoval kritérium složitosti Věci. Věc byla skutečně skutkově složitá, což souviselo nejen s tvrzeným škodním jednáním (skutkem, který byl žalován), ale i s tím, že žalobci si zvolili odškodnění uvedením do původního stavu a nikoli penězi. [příjmení] otázek záležela na odborném posouzení znalci. Ve věci rozhodovaly soudy všech stupňů včetně Ústavního soudu. Byla řešena řada procesních otázek. To vše soud prvního stupně řádně zjistil, pochybil pouze v tom, když tomuto kritériu přiznal vyšší váhu, než by mělo mít. Nelze zaměňovat objektivní složitost, která zde bezesporu byla dána ve značné míře, s komplikacemi odvozenými z nesprávných právních východisek a nesprávných úředních postupů. Váha snížení pro složitost Věci tak zde odpovídá snížení o 40 % a nikoli o 60 %.

18. Soud prvního stupně též správně na základě správných zjištění zohledňoval kritérium tzv. sdílenosti újmy, ta je patrná i z tohoto odškodňovacího řízení a sdíleného zájmu o řízení včetně osobní účastni na jednáních. Nelze ji však přeceňovat. Podle odvolacího soudu zjištěným okolnostem odpovídá snížení pouze o 5 %, nikoli o 10 %, jak učinil soud prvního stupně.

19. Soud prvního stupně sice také správně přihlédl ke kritériu postupu orgánů veřejné moci, tedy správně učinil závěry v tom směru, že zde dostatečným odškodněním není již stanovení základní částky v úrovni [částka] [anonymizováno] Kč/rok. Závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 1240/2013, o zákazu dvojího odškodnění se zde neuplatní. Naopak zde lze odkázat na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 2181/2021. Délku řízení pak vedle významných průtahů značně ovlivnila i závažná pochybení Okresního soudu, pro která došlo k opakovanému zrušení rozsudku, jakož ale i procesních rozhodnutí. I to je namístě zohlednit při navýšení základní částky pro postup orgánů veřejné moci (srov. k tomu rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 1328/2009). Významnost průtahů a extrémní pomalost Řízení nebyly rozhodně jen subjektivním pocitem žalobců, upozorňovaly na ně během Řízení i znalecké ústavy. Navýšení o 10 %, jak je provedl soud prvního stupně, zde nemůže být dostatečné. Průběh Řízení v tomto konkrétním případě odůvodňuje navýšení významně vyšší, a to o 40 %, jak v žalobě uváděli žalobci.

20. Soud prvního stupně správně přihlédl i k významu předmětu Řízení pro žalobce s ohledem na skutečnost, že ten přímo souvisel s jejich domovem. Zjištěné okolnosti podle odvolacího soudu odůvodňují navýšení o 15 % (nikoli jen o 10 %, jak zohlednil soud prvního stupně). [ulice] navýšení již zde ale není namístě, a to i proto, že žalobci na Řízení v závěru rezignovali, když odmítli zaplatit zálohu ve výši [částka] na znalecký posudek, který se měl (vzhledem k tomu, že žalobci si zvolili náhradu škody uvedením do původního stavu a nikoli penězi) zabývat účelností takového způsobu nahrazení škody. Jak uvedli před odvolacím soudem, vedl je k tomu názor o nedůvodnosti provedení předmětného důkazu a celková nedůvěra v rozhodnutí soudů. Tomu lze do jisté míry na základě jejich zkušenosti rozumět, ale současně není důvod, aby pro kritérium významu předmětu Řízení byla základní částka navýšena o víc než 15 %. Nezaplacení částky ve výši (pouhých) [částka] zapříčinilo, že to výsledně bylo právě neunesení důkazního břemene, pro které žalobci prohráli, což aprobovaly jak Nejvyšší soud, tak Ústavní soud.

21. Z uvedeného vyplývá, že snížení (10+40+5) a zvýšení (40+15) se vzájemně vyrovnávají (vždy o 55 %), tedy nulují. Žalobcům tak náleží náhrada za nemajetkovou újmu za nepřiměřenou délku Řízení ve vztahu k období od [datum] do [datum] (18 let a 7 měsíců) v plné výši základní částky připadající na toto období, tj. každému [částka]. Na tu již žalovaná plnila částkou v celkové výši [částka] ([částka] [částka] + [částka] [anonymizováno]), proto je povinna každému ze žalobců poskytnout ještě [částka]. Důvodný je i požadavek na zákonný úrok z prodlení, když žalovaná měla plnit do [datum]. Z již zaplacené částky [částka] tak zaplatí žalobcům zákonný úrok z prodlení od [datum] do [datum], z přisouzené částky [částka] pak od [datum] do zaplacení.

22. Odvolací soud tak postupem podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II a III tak, že žalované uložil povinnost zaplatit každému ze žalobců ještě částku ve výši [částka] spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 9,75 % ročně od [datum] do zaplacení a úrok z prodlení z částky [částka] ve výši 9,75 % ročně od [datum] do [datum] Lhůtu k plnění odvolací soud k žádosti žalované (tu učinila již ve vyjádření k žalobě pro případ, že by jí byla uložena povinnost k plnění) stanovil podle § 160 odst. 1 v části věty za středníkem o. s. ř. Odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti běžné třídenní lhůtě může žalobcům přivodit újmu.

23. Ve zbývajícím rozsahu nad zrušení a zastavení a nad změnu (tj. co do zamítnutí příslušenství ze zpětvzaté částky [částka] a co do zamítnutí částky [částka] s příslušenstvím) byl rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku II a III postupem podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrzen.

24. Vzhledem k tomu, že odvolací soud částečně změnil rozhodnutí soudu prvního stupně o věci samé, rozhodoval odvolací soud na základě § 224 odst. 2 o. s. ř. nejen o nákladech odvolacího řízení, ale znovu i o nákladech řízení před soudem prvního stupně. Tím byl automaticky odklizen nákladový výrok IV rozsudku soudu prvního stupně. Výše plnění záležela na úvaze soudu, žalobci tak mají právo na plnou náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, a to postupem podle § 142 odst. 3 o. s. ř. (pro odvolací řízení ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř.), přičemž pokud bylo řízení zastavováno, bylo to z významné části pro chování žalované. V řízení před soudem prvního stupně vynaložili žalobci náklady na soudní poplatek ([částka] každý) a na právní zastoupení v rozsahu 5 úkonů právní služby (příprava a převzetí věci, podání žaloby, vyjádření žalobců z [datum], účast u ústního jednání [datum] a účast u ústního jednání [datum]). V odvolacím řízení vynaložili žalobci náklady na právní zastoupení v rozsahu 2 úkonů právní služby (odvolání a účast u ústního jednání dne [datum]). Dle § 6 odst. 1, § 7 a § 9 odst. 4 písm. a), § 11 odst. 1, § 12 odst. 4 advokátního tarifu je s každým z úkonů spojen náklad na odměnu advokáta ve výši [částka] úkon/osoba a režijní paušál dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 300 Kč/úkon, tj. [částka] úkon/osoba Náklady na právní zastoupení se navyšují o 21% DPH, neboť zástupkyně žalobců je plátcem této daně (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) Celkem tak náklady řízení každého ze žalobců před soudem prvního stupně činily [částka] (= [číslo] (5* [číslo]) *1,21) a před odvolacím soudem [částka] (= (2* [číslo]) *1,21), tj. celkem [částka]. K lhůtě plnění se odkazuje na výše uvedené, místo plnění je stanoveno dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

Poučení