22 Co 13/2022- 811

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Tomáše Novosada, soudce Mgr. [jméno] [příjmení] a soudkyně Mgr. [jméno] [příjmení] ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] bytem [adresa] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa] zastoupená advokátkou JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o ochranu osobnosti k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 28 C 173/2017-739, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I mění jen tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] s 8,05 % úrokem z prodlení ročně z této částky od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku; ve zbytku se v tomto výroku potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá ochrany osobnosti, do níž měla neoprávněně zasáhnout žalovaná při zpravodajství o trestní věci žalobkyně. Ta byla stíhána od srpna roku [rok] pro podezření ze spáchání trestného činu [uvedeného], přičemž později bylo stíhání rozšířeno pro podezření ze spáchání několika dalších trestných činů vraždy. Žalobkyni bylo kladeno za vinu, že jako zdravotní sestra způsobila smrt několika pacientů, o které se měla starat, tím, že jim aplikovala draslík do žíly. Trestní stíhání bylo ukončeno dne [datum], kdy nabyl právní moci zprošťující rozsudek. Po dobu trestního stíhání žalovaná, která je mediálním domem vydávajícím zejména 71 regionálních mutací Deníku a zveřejňujícím své zpravodajství na internetu (denik.cz) opakovaně a široce nerespektovala ve svých článcích presumpci neviny žalobkyně. Navíc se o žalobkyni takto vyjadřovala i značně dehonestujícím způsobem, když např. žalobkyni označovala jako„ sestra smrt“ nebo„ vraždící sestra“. Žalovaná o žalobkyni navíc tvrdila, že si vraždami ulehčovala práci, že pacienty neměla ráda, tedy že [činy] páchala ze zavrženíhodných pohnutek. Dopad neoprávněného jednání žalované na život žalobkyně byl značný a nevratný, a to zejména s ohledem na dobu trvání zásahu, četnost závadných článků, povahu i formu výroků, a též i mediální sílu žalované a její významný vliv na veřejné mínění. S ohledem na to žádala žalobkyně náhradu nemajetkové újmy v penězích v částce [částka] s příslušenstvím. V bližších podrobnostech jsou žalobní argumenty předestřeny již v rozsudku soudu prvního stupně.

2. Žalovaná v průběhu řízení před soudem prvního stupně uhradila žalobkyni na zadostiučinění částku [částka] (žalobkyně následně podáním ze dne [datum] vzala žalobu v tomto rozsahu zpět), neboť uznala, že při informování o trestní kauze žalobkyně došlo v některých článcích k užití nepřiměřeně expresivních označení žalobkyně, přičemž se za tyto obraty již před podáním žaloby žalobkyni omluvila. Ve zbývajícím rozsahu však žalovaná považuje žalobu za nedůvodnou a navrhuje její zamítnutí, neboť částka, kterou žalobkyně požaduje, je dle jejího názoru zcela nepřiměřená a vymykající se soudní praxi. Namítá, že trestní kauza žalobkyně byla vzhledem ke své výjimečnosti předmětem enormního zájmu odborné i laické veřejnosti a všech sdělovacích prostředků. Zpravodajství žalované o trestní kauze bylo podstatně rozsáhlejší, než je uvedeno v žalobě. Žalovaná objektivně informovala o celém průběhu trestního řízení, a to včetně zproštění obžaloby. Žalovaná respektovala presumpci neviny žalobkyně, když v textu článků užívala slova jako„ údajně“,„ policie viní“,„ zřejmě“,„ kriminalisté šetří“ apod. Většina článků vydaných žalovanou byla zcela v rámci zákonných mezí. Pokud pak došlo k výjimečným excesům, stalo se tak v důsledku přesvědčivých vyjádření orgánů činných v trestním řízení a důkazů provedených během hlavního líčení, které svědčily v neprospěch žalobkyně. Žalovaná se domnívá, že žalobkyni poškodilo zejména samotné trestní stíhání, za něž ovšem žalovaná nenese odpovědnost. Žalovaná též zpochybňuje vyhodnocení některých kritérií, na základě kterého žalobkyně zdůvodňuje požadovanou výši peněžitého zadostiučinění.

3. Soud prvního stupně rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 28 C 173/2017-688, zastavil řízení ohledně částky [částka] (výrok I), uložil žalované zaplatit žalobkyni částku [částka] a příslušenství k částce [částka] (výrok II), zamítl žalobu v rozsahu částky [částka] s příslušenstvím (výrok III) a rozhodl o nákladech řízení (výrok [příjmení]).

4. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 22 Co 21/2021-727, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III a IV zrušil a v tomto rozsahu vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

5. Soud prvního stupně následně rozsudkem označeným v záhlaví zamítl žalobu v rozsahu, v němž se žalobkyně domáhala zaplacení peněžitého zadostiučinění ve výši [částka] s příslušenstvím (výrok I) a uložil žalované nahradit žalobkyni náklady řízení (výrok II). Takto rozhodl soud prvního stupně na základě skutkových zjištění a právní argumentace, které jsou uvedeny v písemném odůvodnění napadeného rozsudku a které není třeba v zájmu stručnosti opakovat.

6. Žalobkyně napadla rozsudek soudu prvního stupně včasným a přípustným odvoláním. Namítá, že výše peněžitého zadostiučinění přiznaná soudem prvního stupně je s ohledem na všechny okolnosti případu nepřiměřeně nízká. Soud prvního stupně dle žalobkyně nesprávně posoudil podstatu, rozsah, závažnost a okolnosti zásahu, nezohlednil adekvátně veškeré potřebné funkce přiměřeného zadostiučinění a nesprávně vyhodnotil též polehčující a přitěžující okolnosti na straně žalované. Žalobkyně nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, podle kterého informace poskytované žalovanou o kauze žalobkyně byly komplexní a vyvážené. Z provedeného dokazování (zejména z Mediální analýzy společnosti [právnická osoba]) vyšlo najevo, že v období od [datum] do 4. čtvrtletí 2015 vyznívaly téměř dvě pětiny (48 ze 122, tj. 39 %) zmínek v jedinečných příspěvcích vůči žalobkyni negativně nebo výrazně negativně, žalovaná jimi o žalobkyni referovala jako o skutečném či předpokládaném viníkovi vraždy. Žalovaná též používala ve svých článcích řadu negativně zabarvených expresivních výrazů. Podle žalobkyně nemůže být polehčující okolností pro žalovanou skutečnost, že žalovaná informovala s odstupem času veřejnost o tom, že žalobkyně byla zproštěna obžaloby. Žalovaná nesouhlasí ani s tím, že by titulky jednotlivých článků bylo možné považovat za přípustnou novinářskou zkratku. Je zcela nepřípustné, aby kterákoliv novinářská zkratka či zjednodušení konstatovaly nebo předjímaly vinu žalobkyně. V případě žalované se navíc jednalo o expresivní, snadno zapamatovatelná a nezaměnitelná označení jako např.„ sestra smrt“ apod. Dle žalované nelze říci, že média žalované nemají celostátní působnost. Žalovaná v podstatě distribuuje celostátní denní tisk, byť v podobě regionálních mutací. Celostátní dopad má rovněž i web denik.cz. Pokud pak jde o regionální mutace, projevila se závadná medializace nejvíce v regionu, ve kterém žalobkyně po celý dosavadní život bydlela a pracovala. Žalobkyně zpochybňuje, že by žalovaná informováním o trestním stíhání žalobkyně plnila veřejnou službu či že by snad jednala ve veřejném zájmu, když na jednání, které zasahuje velmi rozsáhle a intenzivně do osobnostních práv a do základních pilířů právního státu, nemůže být veřejný zájem. Žalobkyně zdůrazňuje, že povinnost dodržovat presumpci neviny platí ve všech stádiích trestního řízení, a to bez ohledu na skutečnost, jak důvodné se zdá být podezření ze spáchání trestného činu. [obec] závažnější je trestná činnost, jíž se podezření týká, tím více (nikoliv méně) by měla být žalovaná obezřetná a opatrná při podávání informací veřejnosti. Závažnost kauzy tedy odpovědnost žalované nesnižuje, ale naopak zvyšuje. Je pak nerozhodné, z jakých„ zdrojů“ žalovaná při podávání informací čerpala. Žalobkyně dále uvádí, že žalovaná informovala o trestním řízení bulvárním způsobem, když vyvolávala či utvrzovala negativní emoce v široké veřejnosti bombastickými nebo šokujícími zprávami a expresivními výrazy, kterými konstatovala nebo předjímala vinu žalobkyně. Jako přitěžující okolnost pro žalovanou je pak třeba hodnotit, že její média jsou obecně vnímána jako„ seriózní“ a čtenáři k nim přistupují s větší mírou důvěry. Žalobkyně též poukazuje na zavinění a motiv žalované, kterým nepochybně bylo zvýšení vlastního hospodářského prospěchu na úkor žalobkyně. Skutečnost, že újma byla žalobkyni způsobena již samotným nezákonným trestním stíháním, nemá dle názoru žalobkyně pro rozhodnutí v této věci žádný právní význam. Žalobkyně bere žalovanou k odpovědnosti čistě jen za její protiprávní jednání spočívající v dlouhodobém porušování zásady presumpce neviny. Jednání státu a jednání žalované je postaveno na zcela odlišných skutkových a právních základech a jejich objektivní důsledky jsou též zcela jiné. Okolnost, že i ostatní vydavatelé porušovali presumpci neviny žalobkyně, pak může maximálně intenzitu zásahu žalované do nehmotných práv žalobkyně zvýšit, a měla by být proto zohledněna k tíži žalované. Žalobkyně nesouhlasí též s názorem soudu prvního stupně, že část újmy mohla být odčiněna veřejnou omluvou, kterou však žalobkyně nežádá. Jednorázová omluva by takové účinky mít nemohla. Pokud by intenzitou a četností omluva odpovídala zásahu, pro žalobkyni by takové oživování kauzy bylo psychicky neúnosné. Žalobkyně zpochybňuje sebereflexi žalované, když peněžité zadostiučinění bylo z její strany uhrazeno až po podání žaloby, resp. z části až po vydání rozsudku soudu prvního stupně. Přijetí etického kodexu pak nemůže představovat dostatečně účinné systémové opatření. Žalobkyně dále rekapituluje veškerá relevantní kritéria, která je třeba zohlednit při úvaze o přiměřeném zadostiučinění (okolnosti protiprávního zásahu a způsobu jeho provedení, okolnosti na straně žalobkyně a žalované) a která dle jejího názoru odůvodňují přiznání peněžitého zadostiučinění ve výrazně vyšší částce. Žalobkyně namítá, že přiznané zadostiučinění nezohledňuje majetkové poměry žalované, není dostatečně důrazné a odrazující, a nenaplňuje tak preventivní funkci. Soud prvního stupně v tomto ohledu odkazuje na závěry vyslovené v recentní judikatuře Nejvyššího soudu, které však byly v nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 668/21, shledány jako rozporné s ústavním pořádkem. Ústavní soud v předmětném nálezu zdůraznil, že při stanovení zadostiučinění je nezbytné zohlednit jak funkci satisfakční, tak i funkci preventivně-sankční, a to v jejich komplementaritě. Pokud jde o požadavek na proporcionalitu s náhradami přisuzovanými za zásahy do jiných osobnostních práv, pak žalovaná namítá, že nelze pouze mechanicky nebo aritmeticky srovnávat tyto případy bez zohlednění konkrétních okolností. Žalovaná dále uvádí, že přiznaná výše peněžitého zadostiučinění je neadekvátní též při srovnání s náhradami přiznanými v jiných sporech (konkrétně poukázala na kauzy týkající se [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]). Žalobkyně konečně rozporuje i výrok o nákladech řízení, když nesouhlasí s krácením odměny advokáta o jeden uplatněný úkon právní služby (poradu s právním zástupcem) a nesouhlasí též s tím, že jí soud prvního stupně nepřiznal náhradu poměrné části nákladů vynaložených na mediální analýzu, která byla provedena v řízení k důkazu. Vzhledem ke všem uvedeným skutečnostem žalobkyně navrhuje, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že uloží žalované povinnost zaplatit žalobkyni [částka] včetně příslušenství, a přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

7. Žalovaná ve vyjádření k odvolání uvedla, že rozsudek soudu prvního stupně považuje v rozsahu rozhodnutí o věci samé za věcně správný a dostatečně odůvodněný. Žalovaná odkázala zejména na svou detailní analýzu (provedenou v rámci podání ze dne [datum] učiněného v řízení před soudem prvního stupně), ze které vyplývá, že z celkového počtu 50 článků napadaných žalobkyní je 31 článků právně zcela nezávadných. Právně nezávadných je dle žalované i dalších 12 článků, které v nadpise užívají pro označení trestní kauzy žalobkyně přípustné novinářské zkratky („ Anděl smrti“,„ Vraždící sestra“,„ Sestra smrt“ apod.) a jejichž obsah je v souladu se zákonem. Za excesivní lze tedy označit pouze 7 článků, z nichž 5 má nekorektní pouze nadpis. V případě těchto excesů je pak třeba zohlednit míru zavinění žalované (redaktorů žalované), která vycházela zejména z přesvědčivých vyjádření orgánů činných v trestním řízení a též i z výpovědí svědků v hlavním líčení. Žalovaná dále zdůrazňuje, že již v předžalobní fázi se svým proaktivním jednáním snažila neoprávněný zásah do osobnostní sféry žalobkyně odčinit a způsobené negativní důsledky některých svých článků minimalizovat. Žalovaná se domnívá, že žalobkyně uplatněný finanční nárok účelově maximalizovala bez existence věcného i ekonomického opodstatnění, když ke dni podání žaloby ani nedisponovala jednotlivými články. Ty jí poskytla až několik měsíců poté agentura [příjmení] [jméno], která též pro žalobkyni vytvořila„ na míru“ tzv. mediální analýzu. V žalobě (i v předžalobní výzvě) pak žalobkyně podložila požadovanou výši zadostiučinění jednostránkovým vyjádřením [právnická osoba] Appraisal, které obsahuje zcela neurčité a nepřezkoumatelné odůvodnění. Skutečnost, že částka peněžitého zadostiučinění není založena na žalobkyní subjektivně pociťované újmě, ale na neobjektivní a nekvalifikované úvaze třetí osoby, pak potvrdila sama žalobkyně ve své účastnické výpovědi. Z dalších vyjádření žalobkyně je též zřejmé, že fatální zásah do jejích osobnostních práv mělo především samotné trestní stíhání. Obsah účastnické výpovědi žalobkyně naopak evokuje podezření, že sama žalobkyně žádný zásah, ani žádnou újmu ze strany médií nepociťovala. Žalovaná zpochybňuje, že by zásah regionálního deníku mohl významně ovlivnit nejbližší okolí žalobkyně a její sousedy, když je zřejmé, že v [obec] jsou distribuovány i jiné deníky a jiná zpravodajská média, která se kauzou žalobkyně rovněž intenzivně zabývala a která jsou nyní žalobkyní za zásah do osobnostních práv rovněž žalována. Žalovaná dále odkázala na detailní hodnocení provedených důkazů obsažené v jejím písemném závěrečném návrhu doručeném soudu prvního stupně dne [datum]. Pokud jde o rozhodnutí soudu prvního stupně o nákladech řízení, pak žalovaná uvedla, že rozsah přiznaných nákladů sice nepovažuje za správný, avšak i přesto se proti rozsudku soudu prvního stupně ani v této části neodvolala a částku odpovídající přiznaným nákladům ([částka]) žalobkyni uhradila. Žalovaná tak učinila v rámci své setrvalé snahy o odčinění reálných důsledků způsobených žalobkyni uveřejněním některých článků a rovněž v rámci hospodárnosti řízení. Žalovaná se domnívá, že finanční i morální zadostiučinění doposud poskytnuté ze strany žalované žalobkyni (tj. [částka], omluva a náhrada nákladů řízení) je s ohledem na zjištěný skutkový a právní stav zcela dostačující. Žalovaná proto navrhuje, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.

8. Odvolací soud přezkoumal z podnětu odvolání žalobkyně rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a a § 214 odst. 1 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné.

9. Odvolací soud předesílá, že v projednávané věci není sporu o tom, že žalovaná neoprávněně zasáhla do osobnostních práv žalobkyně, když ve svém zpravodajství o trestní věci žalobkyně nerespektovala zásadu presumpce neviny. Žalovaná sama uznala, že k excesům v jejím zpravodajství skutečně došlo, žalobkyni se omluvila a uhradila jí též zadostiučinění ve výši [částka] ([částka] plnila dobrovolně, [částka] pak uhradila na základě rozsudku soudu prvního stupně, proti kterému se neodvolala). Spornou je tedy pouze výše přiznaného peněžitého zadostiučinění, která je dle žalobkyně nepřiměřeně nízká a neodpovídá všem okolnostem případu.

10. Odvolací soud se nejprve zabýval otázkou rozsahu a závažnosti neoprávněného zásahu do osobnostních práv žalobkyně, ke kterému došlo ve zpravodajství žalované. Z Mediální analýzy [právnická osoba] včetně jejích příloh vypracované konkrétně ve vztahu k článkům žalované (kterou k důkazu provedl již soud prvního stupně) vyplývá, že žalovaná v období od [datum] do [datum] uveřejnila celkem 219 článků týkajících se trestní věci žalobkyně (jedná se o tzv. jedinečné články, tj. články s rozdílným názvem a/nebo obsahem bez zohlednění skutečnosti, v kolika regionálních mutacích Deníku totožný článek vyšel; pokud není dále v konkrétním případě uvedeno jinak, používá odvolací soud výraz„ článek“ vždy ve významu„ jedinečný článek“). V rozhodném období od [datum] do konce roku 2015, resp. do [datum], tj. v období před vyhlášením osvobozujícího rozsudku dne [datum], žalovaná uveřejnila 163 článků, z nichž 31 mediální analýza hodnotí jako negativní a 17 jako výrazně negativní (tj. celkem 48 negativních a výrazně negativních článků představujících 29 % z celkového zpravodajství žalované). Pokud jde o jednotlivá média žalované, ve kterých byly zveřejněny napadané články (označené v analýze jako výrazně negativní či negativní), resp. o počet regionálních mutací Deníku, ve kterých byly zveřejněny, pak na webu denik.cz bylo dle mediální analýzy zveřejněno 5 výrazně negativních a 10 negativních článků (3 z těchto článků byly současně zveřejněny i v některých regionálních mutacích Deníku), 6 výrazně negativních a 10 negativních článků bylo zveřejněno (výhradně) v Děčínském deníku, 3 výrazně negativní a 3 negativní články byly zveřejněny pouze v jedné regionální mutaci Deníku (jiné než Děčínský deník), 2 výrazně negativní a 7 negativních článků bylo zveřejněno v počtu regionálních mutací Deníku nepřesahujícím 10 (v různých kombinacích regionálních mutací, nejčastěji však články vycházely v severočeském regionu), 2 výrazně negativní a 2 negativní články pak byly zveřejněny v celostátním či v téměř celostátním rozsahu regionálních mutací Deníku (tj. ve všech 71 regionálních mutacích v případně jednoho článku a v 62 resp. 56 regionálních mutacích v případě ostatních článků). Z mediální analýzy dále vyplývá, že žalovaná užila ve svém zpravodajství 8x označení„ sestra smrt“, 5x„ vraždící sestra“, 5x„ anděl smrti“ a 3x„ smrtící sestra“. Dne [datum] byl vyhlášen osvobozující rozsudek. Hodnotící tón článků se tím zásadně změnil a snížila se též publicita věci. Od [datum] do [datum] bylo uveřejněno zbylých 56 článků, z nichž byl dle mediální analýzy negativní pouze jeden.

11. Žalobkyně učinila předmětem žaloby celkem 50 článků zveřejněných žalovanou, které jsou v mediální analýze označené jako výrazně negativní či negativní. Odvolací soud shledal, že 48 z těchto článků zasahuje neoprávněně do osobnostních práv žalobkyně, když v nich nebyla respektována zásada presumpce neviny. Je však třeba říci, že intenzita zásahu do osobnostních práv žalobkyně se u jednotlivých (závadných) článků výrazně liší. V některých případech lze hovořit o evidentním a hrubém porušení zásady presumpce neviny. [příjmení] článků se ale pohybuje na hranici korektnosti a je z nich patrná snaha autorů vyjadřovat se zdrženlivě a v souladu se zásadou presumpce neviny. Těmto článkům lze často vytknout jen, resp.„ jen“ nedůslednost při formulování textu (kdy např. jsou sice v textu používána slova jako„ údajně“,„ měla“,„ podle policie“ apod., avšak nikoliv důsledně v rozsahu celého textu), případně též nedostatečnou zdrženlivost např. při citaci excesivních vyjádření jiných osob. Jako články, které lze ještě řadit do přípustné medializace (a nezasahující tedy neoprávněně do osobnostních práv žalobkyně), odvolací soud shledal: Co týden dal (Děčínský deník, [datum]) a Podivná úmrtí v [obec]: Další svědci [příjmení] přitížili (Děčínský deník, [datum]).

12. Příkladem hrubého porušení zásady presumpce neviny jsou články, které již v samotném titulku označují žalobkyni jako osobu, která nepochybně vraždila: Sestra v [město] nemocnici [pracovala] Pacientce píchla draslík (denik.cz, [datum]), Sestra [pracovala] Pacientce píchla draslík, zastavila jí srdce (Ústecký deník, [datum]), Obviněná sestra [uvedené] pacienty v průběhu čtyř let. Všem podávala draslík (denik.cz, [datum]), Sestra, která [pracovala] v nemocnici, je opět ve vazbě (Děčínský deník, [datum]), Sestra [uvedené] pacienty, protože byla líná (Děčínský deník, [datum]). Žalovaná ostatně sama uznala, že výše uvedené nadpisy jsou excesivní a právně závadné. K tomu je třeba dodat, že i pokud snad z obsahu článků čtenář zjistí, že žalobkyně doposud nebyla odsouzena, představuje závadný titulek (obzvláště takto hrubě závadný) zásadní porušení presumpce neviny. Titulek článku představuje jisté shrnutí jeho obsahu, má za úkol upoutat pozornost čtenářů a povětšinou i nejvíce ulpí v jejich paměti. [příjmení] čtenářů pak zaznamená pouze samotný titulek článku, aniž by četla samotný obsah článku.

13. Je třeba odmítnout argumentaci žalované, podle které se v případě označování trestní kauzy žalobkyně zkratkami jako„ sestra smrt“,„ anděl smrti“,„ vraždící sestra“ apod. jedná o oprávněné užití přípustné novinářské zkratky. Používání takto hanlivých zkratek či názvů evokujících pachatelství je zcela evidentně excesivní, nepřípustné a ostatně pro dostatečné informování veřejnosti o probíhajícím trestním řízení naprosto nepotřebné. Samozřejmě že takovéto přezdívky navozující bez dalšího vinu žalobkyně, označující žalobkyni de facto za vražedkyni, rovněž představují nepřípustné porušení presumpce neviny a způsobují žalobkyni těžkou újmu prima facie již jen tím, jaký dojem v podvědomí veřejnosti zanechávají. To platí samozřejmě bez ohledu na to, zda tyto přezdívky žalovaná vymyslela, či„ jen“ přejala. Nadto není pravdou, že by žalovaná užívala uvedené zkratky pouze pro označení trestní kauzy žalobkyně. V řadě článků zveřejněných žalovanou jsou tyto zkratky použity přímo pro označení samotné žalobkyně.

14. Většina z článků, které jsou předmětem žaloby, pak porušuje zásadu presumpce neviny i svým obsahem. Žalovaná tak například prezentuje v různých obměnách jako nepochybnou a najisto postavenou skutečnost, že žalobkyně„ [konala]“,„ [konala]“,„ píchla pacientce (pacientům) do žíly draslík“ apod., případně označuje žalobkyni za„ [muže]“ či„ [ženu]“:„ Potrvzeno. Zdravotní sestra v [příjmení] nemocnici v [obec] [pracovala] Ženu s rakovinou [ošetřila] na interně rumburské nemocnice obří dávkou draslíku (…) " (článek s názvem Sestra v [město] nemocnici [pracovala] Pacientce píchla draslík zveřejněný dne [datum] na webu denik.cz),„ [jméno] [příjmení] draslík píchla pacientce v ohromné koncentraci přímo v injekci." (článek s názvem Obvinění a vazba: Sestra měla [požít] draslíkem! zveřejněný dne [datum] v Děčínském deníku),„ Co bylo skutečným motivem toho, že zdravotní sestra pacientce píchla přímo do žíly draslík, což jí způsobilo zástavu srdce a smrt, tak stále není jasné.“ (článek s názvem [uvedená] sestra: Eutanazie to v žádném případě nebyla zveřejněný dne [datum] na webu denik.cz),„ V červnu tu zemřela starší pacientka poté, co jí zdravotní sestra [jméno] [příjmení] píchla draslík přímo do žíly." (článek s názvem Ředitel versus lékař. [ulice] roli hrálo úmrtí zveřejněný dne [datum] na webu denik.cz a ve všech regionálních mutacích Deníku),„ [jméno] v noci na 6. [anonymizováno] letos [pracovala] i zdravotní sestra [jméno] [příjmení] (…) " (článek s názvem [uvedená sestra] [anonymizováno] z [obec] má na svědomí údajně šest [činů] zveřejněný dne [datum] v Ústeckém deníku),„ (…) není vyloučeno, že obětí padesátileté [ženy] bude víc." (článek s názvem Sestra obviněná z [činů] šesti pacientů měla [činit] čtyři roky zveřejněný dne [datum] v Litoměřickém deníku),„ Kdy před ústeckým krajským soudem proces s jedním z nejmasovějších [činů] v moderních českých dějinách začne, zatím není jasné." (článek s názvem Sestra smrt míří před soud zveřejněný dne [datum] v Děčínském deníku),„ [příjmení] poprvé [činila] v roce [rok]. Za to jí hrozí až doživotní vězení." (článek s názvem Zabíjela, aby si ulehčila práci, tvrdí obžaloba o zdravotní sestře z [obec] zveřejněný dne [datum] na webu denik.cz).

15. Žalovaná pak dále ve svých článcích různými způsoby a s různou intenzitou podsouvá čtenáři, že žalobkyně je skutečně pachatelem trestných činů, ze kterých byla obviněna. Některé články se tak zabývají tím, zda žalobkyně spáchala jen jednu [práci] (která je jistá) nebo i více (viz„ [příjmení] byla původně vyšetřovaná kvůli [činu] jedné pacientky (…) U pěti případů nalezli stejné důkazy jako v případě první vraždy - článek s názvem Policie navrhla obžalovat sestru z [obec] ze šesti vražd pacientů nemocnice zveřejněný dne [datum] v Děčínském deníku). Žalobkyně je připodobňována k jiným sériovým vrahům – zejména k tzv. heparinovému vrahu [jméno] [příjmení], přičemž se řeší, zda se budou rodiny obětí soudit s nemocnicí o odškodnění (viz„ Zdravotní sestra z [příjmení] nemocnice v [obec] je nejspíš druhým českým,heparinovým vrahem'." - článek s názvem Policie viní zdravotní sestru z [obec] ze šesti [činů] zveřejněný dne [datum] v 56 regionálních mutacích Deníku a dále„ Je tak dost pravděpodobné, že se budou další rodiny soudit o odškodné. (…) stát se nijak nepoučil a umožnil dalšímu člověku, aby v nemocnici zabíjel." - článek s názvem [příjmení] [příjmení] je už osm let za mřížemi zveřejněný dne [datum] na webu denik.cz). Případ žalobkyně („ [činny] sestry“) je pak zařazován do nejrůznějších přehledů a statistik vražd v regionu (srov. článek s názvem Proč je na Liberecku méně vražd než v Ústeckém kraji zveřejněný dne [datum] v Ústeckém deníku nebo článek s názvem Rekapitulace: Přehled vražd na Děčínsku zveřejněný dne [datum] v Děčínském deníku).

16. Odvolací soud uznává, že šlo o velmi závažnou trestní věc s ohledem na počet prověřovaných úmrtí a policií a státními zástupci tvrzené okolnosti, avšak to samo o sobě princip presumpce neviny nijak neoslabuje ani nerelativizuje. Dovolává-li se žalovaná svého poslání informovat o věcech veřejného zájmu, je nutno k tomu ve shodě se soudem prvního stupně poznamenat, že informování o trestní kauze žalobkyně bylo bezesporu informováním o věci oprávněného veřejného zájmu. Na žalované pak však bylo, aby v každém jednotlivém článku jasně dala najevo, že konkrétní skutky se toliko kladou podezřelé/obžalované za vinu a že dosud není jisté, zda se oněch skutků skutečně dopustila, že dosud nebyla shledána vinnou ze spáchání vražd. Takto je povinna žalovaná (samozřejmě i jiné sdělovací prostředky) postupovat bez ohledu na to, jak se vyjadřují samy orgány činné v trestním řízení (policie a státní zástupce), jak se jí samotné jeví důkazní situace a co o věci vypovídají například svědci. Jistě může veřejnost zpravit, co při hlavním líčení nebo jindy svědci či znalci uvedli, avšak nemůže pak na základě toho označovat stíhaného za pachatele před tím, než ve věci pravomocně rozhodne soud. Jen tak bude zásada presumpce neviny v horizontálním vztahu mezi dotčenou osobou a médii účinně naplněna.

17. Povinnost dodržovat presumpci neviny vyplývá jak z norem ústavního práva, tak i ze zákonů a z obecných zásad žurnalistické etiky. Judikatura Ústavního soudu i Nejvyššího soudu vztahující se k uplatnění zásady presumpce neviny v horizontálních vztazích je dlouhodobě ustálená a existovala již v době, kdy žalovaná informovala o trestní kauze žalobkyně (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 1413/2012 či nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 577/13). Žalované (jejím redaktorům) měla být i s ohledem na významné postavení na mediálním trhu tato judikatura známa a především žalovaná měla povinnost se jejími závěry řídit.

18. K dopadu excesivních článků žalované na veřejné mínění a tím i k rozsahu újmy žalobkyně, potažmo podílu žalované na celkové újmě žalobkyni vzniklé informováním o trestní věci žalobkyně odvolací soud doplnil dokazování postupem podle § 213a odst. 1 o. s. ř. o zprávy MEDIA PROJEKTu za období od 4. čtvrtletí roku [rok] do 1. čtvrtletí roku [rok]. Z nich vyplynulo, že v období 4. čtvrtletí roku [rok] a 1. čtvrtletí roku [rok] byla průměrná čtenost jednotlivých vydání Deníku na celém území ČR (tj. všech 71 regionálních mutací) celkem 652 000 čtenářů, což činí v průměru 9 183 čtenářů na jednu regionální mutaci. V regionu severní [obec] (ve kterém je vydáváno 11 regionálních mutací Deníku) byla ve stejném období čtenost jednotlivých vydání Deníku celkem 66 000 čtenářů, což činí v průměru 6 000 čtenářů na jednu regionální mutaci v tomto regionu. V období 2. a 3. čtvrtletí roku 2015 byla průměrná čtenost jednotlivých vydání Deníku na celém území ČR celkem 664 000 čtenářů, což činí v průměru 9 352 čtenářů na jednu regionální mutaci. V regionu severní [obec] byla ve stejném období čtenost jednotlivých vydání Deníku celkem 87 000 čtenářů, což činí v průměru 7 909 čtenářů na jednu regionální mutaci v tomto regionu. V období 4. čtvrtletí roku 2015 a 1. čtvrtletí roku 2016 byla průměrná čtenost jednotlivých vydání Deníku na celém území ČR celkem 594 000 čtenářů, což činí v průměru 8 366 čtenářů na jednu regionální mutaci. V regionu severní [obec] byla ve stejném období čtenost jednotlivých vydání Deníku celkem 87 000 čtenářů, což činí v průměru 7 909 čtenářů na jednu regionální mutaci v tomto regionu.

19. Odvolací soud dále doplnil dokazování o zprávy NetMonitor za měsíce srpen [rok], prosinec [rok], leden [rok] a prosinec [rok]. Podle těchto zpráv činil počet reálných uživatelů za měsíc v srpnu [rok] [rok] [rok] [rok] u denik.cz celkem 1 233 [číslo] 116 [číslo] 298 [číslo] 148 359 (z toho sekce„ zpravodajství“ 893 [číslo] [číslo] [číslo] 314). Průměrný počet reálných uživatelů za týden činil ve stejných měsících u denik.cz celkem 468 [číslo] [číslo] [číslo] 191 (z toho sekce„ zpravodajství“ 343 [číslo] [číslo] [číslo] 084). Průměrný počet reálných uživatelů za den pak činil ve stejných měsících u denik.cz celkem 116 [číslo] [číslo] [číslo] 108 (z toho sekce„ zpravodajství“ 90 [číslo] [číslo] [číslo] 155).

20. Podle výroční zprávy žalované za rok [rok] (č. l. 299 spisu), kterou k důkazu předložila žalobkyně, činily domácí výnosy žalované v [anonymizováno] 2016 celkem [částka] [anonymizována čtyři slova]. Je však třeba přisvědčit námitce žalované, že se předmětná výroční zpráva vztahuje až k období po vydání napadaných článků a navíc k období po zásadních změnách, které proběhly v majetkové struktuře žalované. Původním vydavatelem Deníku byla v rozhodné době [právnická osoba], a.s., která v roce [rok] zanikla v důsledku fúze s dalšími třemi společnostmi s tím, že nástupnickou společností je žalovaná. Z tohoto důvodu odvolací soud provedl k důkazu též výroční zprávu [právnická osoba], a.s. za rok [rok] (tj. z doby před proběhlou fúzí), ze které vyplývá, že domácí tržby z vydavatelské činnosti činily u této společnosti v roce [rok] celkem [částka] [částka] tis. Kč. Zjištěný údaj koresponduje též s vyjádřením Ing. [jméno] [příjmení], předsedy představenstva žalované, který ve své výpovědi (č. l. 566 spisu) uvedl, že tržby z prodeje Deníku dosahovaly v rozhodném období roku [rok] přibližně [anonymizována tři slova].

21. Odvolací soud se v minulosti meritorně zabýval souběžnými spory žalobkyně se společnostmi [právnická osoba] (zkráceně„ CNC“), [právnická osoba] (zkráceně„ [příjmení] [příjmení]“) a [právnická osoba] (zkráceně„ Mafra“), a to v řízeních vedených pod sp. zn. 22 Co 94/2019, 22 Co 143/2020 a 22 Co 9/2022. Ve sporu se [právnická osoba] [příjmení] rozhodoval již i Nejvyšší soud a Ústavní soud, přičemž oba tyto soudy dovolání, resp. ústavní stížnost podané ze strany žalobkyně odmítly (viz. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 25 Cdo 506/2021-844, a usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV ÚS 2573/21).

22. Odvolacímu soudu je současně z věci žalobkyně a CNC, tedy z jeho úřední činnosti, znám i přehled zpráv k trestní věci žalobkyně, které byly po dobu jejího stíhání zveřejněny, který v řízení předložila CNC, a dále mediální analýzy, které žalobkyně obstarala v řízeních, v nichž se domáhá satisfakce vůči dalším zpravodajským subjektům. Odvolací soud si tak učinil přehled, v jakém zhruba rozsahu se na celkovém excesivním zpravodajství o žalobkyni v té době podílely jednotlivé subjekty, a to jak ty, které jsou (byly) žalobkyní žalovány v jiných řízeních, tak i ty, po nichž se žalobkyně satisfakce nedomáhá (což je jistě její právo, avšak není důvodné si myslet, že celou její újmu odčiní jen ti, které si sama vybere, byť újmu způsobili i jiní). Takto odvolací soud zjistil, že sama žalobkyně vytýká porušení presumpce neviny a používání excesivních výrazů a spojení vedle již zmíněných [právnická osoba], [příjmení] [příjmení], Mafra a zde žalované [právnická osoba] MEDIA a. s. také v menším rozsahu subjektům [právnická osoba], [právnická osoba], a [právnická osoba] O trestní věci žalobkyně široce referovala i další média, která nyní nejsou v okruhu žalovaných, přičemž mnohá z nich se v různé míře dopouštěla obdobných excesů.

23. Pokud jde o [právnická osoba], [příjmení] [příjmení] a Mafra (jejichž spory se již odvolací soud v minulosti zabýval), pak odvolací soud pro porovnání alespoň ve stručnosti shrnuje základní okolnosti týkající se rozsahu excesivních mediálních výstupů těchto subjektů a jejich dopadu na veřejné mínění. V případě [příjmení] [příjmení] (které bylo uloženo uhradit žalobkyni peněžité zadostiučinění ve výši [částka]) z Mediální analýzy [právnická osoba] vyplynulo, že v období od [datum] do [datum] (tj. před vyhlášením osvobozujícího rozsudku), bylo uveřejněno celkem 145 příspěvků, z nichž 107 (tj. 74 %) bylo výrazně negativních či negativních. [příjmení] [příjmení] pak ve svých příspěvcích užila 44x označení„ sestra smrt“, 9x„ vraždící sestra“ a 1x„ sestra – zabiják“. Ve vztahu k CNC (které bylo uloženo uhradit žalobkyni peněžité zadostiučinění ve výši [částka]) z Mediální analýzy [právnická osoba] vyplynulo, že v období od [datum] do [datum], bylo uveřejněno celkem 190 příspěvků, z nichž 161 (tj. 85 %) bylo výrazně negativních či negativních. CNC ve svém zpravodajství užilo 111x označení„ sestra smrt“, 1x„ vraždící sestra“, 1x„ smrtící sestra“ a 1x„ anděl smrti“. V případě [právnická osoba] (které bylo uloženo uhradit žalobkyni peněžité zadostiučinění ve výši [částka]) z Mediální analýzy [právnická osoba] vyplynulo, že v období od [datum] do [datum], bylo uveřejněno celkem 195 příspěvků, z nichž 119 bylo výrazně negativních či negativních. K tomu je však třeba podotknout, že odvolací soud v této věci shledal, že do osobnostních práv žalobkyně zasahuje„ jen“ 98 článků, tj. 50 %. Společnost Mafra pak ve svých příspěvcích užila 6x označení„ sestra smrt“, 2x„ vraždící sestra“ a 1x„ anděl smrti“. Průměrný denní počet diváků v kategorii 15+ (diváci starší 15 let), kteří sledovali vysílání stanice [příjmení] [příjmení], byl v roce [rok] celkem 309 000 diváků a v roce [rok] celkem 291 000 diváků, ve vztahu k vysílání v „ prime time“ (19 až 23 hodin) to v roce [rok] bylo 979 000 diváků a v roce 2015 celkem 923 000 diváků. Průměrná čtenost jednotlivých vydání deníků [právnická osoba] byla u deníku [příjmení] v roce [rok] celkem 1 107 000 čtenářů a v roce [rok] celkem 1 012 500 čtenářů, u deníku Aha! to bylo v roce 2014 celkem 247 000 a v roce [rok] celkem 239 000 čtenářů. Průměrná čtenost jednotlivých vydání novin a časopisů [právnická osoba] byla v rozhodné době u deníku [ulice] fronta DNES 641 333 čtenářů, u deníku [příjmení] noviny 206 000 čtenářů, u deníku Metro 456 333 čtenářů, u týdeníku 5plus2 926 333 čtenářů a u časopisu [příjmení] 82 500 čtenářů. Průměrný počet reálných uživatelů za měsíc činil v rozhodném období u [webová adresa] 1 717 154, u [webová adresa] 444 395, u [webová adresa] 1 992 748 a u idnes.cz celkem 4 424 587 (z toho sekce„ Zprávy“ 1 964 904). Průměrný počet reálných uživatelů za týden činil v rozhodném období u [webová adresa] 748 670, u [webová adresa] 177 277, u [webová adresa] 828 333 a u idnes.cz celkem 2 317 356 (z toho sekce„ Zprávy“ 929 116). Průměrný počet reálných uživatelů za den činil v rozhodném období u [webová adresa] 241 949, u [webová adresa] 56 449, u [webová adresa] 227 525 a u idnes.cz celkem 773 536 (z toho sekce„ Zprávy“ 305 081). Domácí výnosy [právnická osoba] činily v roce [rok] celkem [částka] [anonymizována čtyři slova] a v roce 2015 celkem 1 821 786 tis. Kč. Výnosy z běžné činnosti [právnická osoba] [příjmení] činily v roce [rok] celkem [částka] [anonymizována čtyři slova] a v roce [rok] celkem [částka] [anonymizována čtyři slova] (k tomu je třeba doplnit, že [příjmení] [příjmení] má vzhledem k povaze televizního vysílání i výrazně vyšší náklady). Domácí výnosy [právnická osoba] činily v roce [rok] celkem [částka] [anonymizována čtyři slova] a v roce [rok] celkem [částka] [anonymizována čtyři slova].

24. Odvolací soud dále opakuje to, co již uvedl dříve ve sporech s CNC, [příjmení] [příjmení] i [právnická osoba]. Předmětem řízení není odškodnění celé újmy, která žalobkyni vznikla trestním stíháním a zpravodajstvím o něm, avšak jen odškodnění té újmy, která žalobkyni vznikla excesy ve zpravodajství žalované. Za újmu vzniklou žalobkyni samotným nezákonným trestním stíháním neodpovídá žalovaná ale stát. Za újmu způsobenou obecně běžným zpravodajstvím o trestním stíhání (tedy vůbec za šíření informace o tom, že žalobkyně je trestně stíhána, co je jí kladeno za vinu a jak se trestní věc vyvíjí) rovněž neodpovídá žalovaná (neboť regulérní, neexcesivní zpravodajství o trestním stíhání je povolené, tedy oprávněné), ale také jen stát v rámci odpovědnosti za újmu způsobenou nezákonným stíháním. Při úvaze o výši peněžitého zadostiučinění je třeba si uvědomit a následně též vyjádřit, že žalovaná odpovídá v dané věci vedle státu a že v zásadní (a jistě převyšující míře) byla žalobkyni újma způsobena již jen samotným trestním stíháním a širokým (regulérním) zpravodajstvím, zdaleka nejen žalované, o něm. Přitom ani samotná značná šíře regulérního zpravodajství není přičitatelná zpravodajskému subjektu, avšak státu, neboť odpovídá tomu, z jak závažných skutků se stát rozhodl žalobkyni stíhat. Odvolací soud tedy jasně vyjadřuje, že v této věci rozhoduje o odškodnění pouze za újmu, která žalobkyni vznikla toliko excesivním jednáním žalované v rámci jejího zpravodajství o trestní věci žalobkyně, tedy výhradně za opakované porušení zásady presumpce neviny včetně s tím souvisejících nepřípustných zkratek a označení v neprospěch žalobkyně.

25. Dále pak odvolací soud i v této věci zdůrazňuje, že jako významné specifikum dané věci uznává to, že o žalobkyni stejným či obdobným způsobem jako žalovaná informovala i řada dalších subjektů ve svých článcích, v rámci svého vysílání a podobně. Vzhledem k závažnosti trestní věci žalobkyně o ní referovala prakticky všechna významná média v zemi, a to velmi široce. Rovněž pak mnohá tato média stejně jako žalovaná nerespektovala presumpci neviny žalobkyně. Za této situace je ovšem třeba uznat, že žalobkyni nevznikala oddělená (samostatná) újma vždy na základě samostatného jednání jednotlivých subjektů spočívajícího v porušování presumpce neviny. Ve skutečnosti to bylo tak, že v mediálním prostředí České republiky, kde se jednotlivá zpravodajství překrývají, kde většina veřejnosti čerpá informace z více zdrojů a od více zpravodajských subjektů (což je podstatné), došlo při celkovém zpravodajství o trestní věci žalobkyně k masivnímu protiprávnímu jednání spočívajícímu v porušení zásady presumpce neviny žalobkyně, z čehož resultoval vznik újmy na přirozených právech žalobkyně. Na vzniku této jednotné újmy (spočívající ve vytvoření předsudku u veřejnosti, vytvoření podvědomého vnímání žalobkyně jako vražedkyně ze zavrženíhodných důvodů, poničení pověsti a soukromí žalobkyně) se pak každý ze zpravodajských subjektů podílel určitou měrou, kterou je třeba zohlednit při stanovení výše peněžitého zadostiučinění. K tomu odvolací soud dodává, že výše uvedený princip zohlednění paralelních sporů při stanovení výše peněžitého zadostiučinění aproboval Nejvyšší soud (v usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 25 Cdo 506/2021-844) i Ústavní soud (v usnesení ze dne [datum], sp. zn. IV ÚS 2573/21), a to ve sporu žalobkyně s [příjmení] [příjmení]. 26. [jméno], kterou se škůdci na vzniklé jednotné újmě podílejí, ovšem není jediným hlediskem pro stanovení výše individuální satisfakce, neboť se zohledňují též další významné okolnosti včetně např. míry zavinění konkrétního škůdce a následného chování konkrétního škůdce. Rovněž preventivně-sankční složka zadostiučinění, kterou odvolací soud za významnou pokládal v předešlých věcech žalované a za významnou pokládá i v tomto sporu, je zohledňována a naplňována vůči každému ze škůdců individuálně. Proto bude též možné, aby u subjektů, které se na vzniklé újmě podílely stejnou nebo srovnatelnou měrou, bylo stanoveno peněžní zadostiučinění v odlišné výši, a to právě s ohledem na rozdílné okolnosti na straně těchto subjektů – škůdců.

27. Ve světle všeho uvedeného a při zvážení veškerých skutkových okolností zjištěných jak soudem prvního stupně, tak v průběhu odvolacího řízení (jak byly nyní předestřeny), odvolací soud uzavírá, že přiměřeným peněžitým zadostiučiněním ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou je částka [částka] (spolu s příslušným úrokem z prodlení). V této částce odvolací soud zohlednil, že žalovaná zasáhla do osobnostních práv žalobkyně závažným způsobem, a to celkem ve 48 zveřejněných článcích, ve kterých nerespektovala zásadu presumpce neviny. Zároveň ale odvolací soud podotýká, že ve srovnání s ostatními mediálními subjekty, jejichž spory se odvolací soud v minulosti již zabýval, byl rozsah excesivního zpravodajství žalované podstatně nižší, a to jak co do počtu závadných článků, tak i ve vztahu k závažnosti samotných sdělení a množství použitých expresivních výrazů. Zásadní rozdíl mezi zpravodajstvím žalované a zejména CNC a [příjmení] [příjmení] je též evidentní při porovnání, jakou část celkového zpravodajství o trestní věci žalobkyně tvořily v rozhodném období u jednotlivých subjektů závadné články. Zatímco CNC a [příjmení] [příjmení] informovaly o trestní kauze nekorektním způsobem v 85 %, resp. 74 % všech příspěvků (jinými slovy lze říci, že excesivním způsobem informovaly soustavně, téměř ve všech svých příspěvcích), v případě žalované tento poměr činil 29 %. Jedná se sice i tak o vysoké číslo, avšak lze říci, že zpravodajství žalované bylo z celkového pohledu přeci jen objektivnější a excesy byly podstatně méně časté. Jako přitěžující okolnost pro žalovanou je třeba hodnotit, že její média jsou obecně vnímána jako tzv. seriózní či názorotvorná, což s sebou nese ten důsledek, že informace takovými médii sdělované jsou veřejností považovány za věrohodnější a tak i způsobilejší více ovlivňovat její mínění a působit hlubší újmu, než pokud informaci nerespektující presumpci neviny sdělují tzv. bulvární média. Na druhou stranu pak ale nelze přehlížet, že přestože žalovaná vždy nectila zásadu presumpce neviny, její články jsou celkově střídmější (ač ne vždy dostatečně) a skutečně serióznější, poskytují i širší spektrum informací, které ve svém důsledku oslabují (nikoli však neutralizují!) důsledky závadných informací. V kritickém čtenáři musí ve světle dalších informací vznikat alespoň pochybnost o (nezřídka) presumované vině žalobkyně.

28. Zásadní rozdíl mezi žalovanou a společnostmi CNC, [příjmení] [příjmení] i Mafra je pak v množství oslovovaných osob, resp. v dopadu excesivních článků na veřejné mínění. Média, která uvedené tři subjekty provozují a v nichž byly zveřejňovány příspěvky zasahující do osobnostních práv žalobkyně, mají na trhu dominantní vliv a jejich čtenost (sledovanost) se pohybuje v řádu vyšších statisíců, v některých případech i jednotek milionů. Pokud jde o tištěná média vydávaná žalovanou, pak čtenost Deníku v celostátním rozsahu (tj. celková čtenost všech 71 regionálních mutací) je sice v zásadě srovnatelná, zároveň je však třeba říci, že pouze 4 závadné články zveřejněné žalovanou vyšly ve všech či téměř ve všech regionálních mutacích Deníku. Převážná většina excesivních článků žalované byla zveřejněna buď jen v jedné regionální mutaci (22 článků), případně v několika regionálních mutacích (9 článků). Jak vyplynulo z dokazování, pohybuje se čtenost jednotlivých regionálních mutací v průměru kolem 10 000 čtenářů, což je pochopitelně čtenost zcela nesrovnatelná s čteností nejvýznamnějších celostátních deníků vycházejících v České republice Odvolací soud však nepřehlíží tu okolnost, že většina závadných článků byla zveřejněna buď přímo v Děčínském deníku, nebo v některém z Deníků vycházejících v severočeském regionu, což je region, ve kterém žalobkyně po celou dobu (až do předmětného trestního řízení) bydlela a pracovala a ve kterém tedy excesivní medializace způsobila nejzávažnější následky. Celostátní dopad pak mělo rovněž 15 článků zveřejněných žalovanou na webu denik.cz. I zde je však třeba dodat, že online zpravodajství žalované mělo v rozhodné době návštěvnost výrazně nižší než portál idnes.cz (provozovaný [právnická osoba]) i než webové stránky [právnická osoba] a [příjmení] [příjmení].

29. Vzhledem k uvedenému je nutno uzavřít, že žalovaná se na újmě vzniklé žalobkyni excesivním informováním o její trestní kauze podílela výrazně nižší měrou než [právnická osoba], [příjmení] [příjmení] a Mafra.

30. Při úvaze o výši zadostiučinění pak odvolací soud zohlednil i významnou sebereflexi, kterou žalovaná (na rozdíl od ostatních zmíněných mediálních subjektů) projevila jak v předsoudní fázi, tak i v průběhu řízení. Žalovaná uznala, že k excesům v jejím zpravodajství skutečně došlo, žalobkyni se omluvila, uhradila jí zadostiučinění ve výši [částka] a též i soudem prvního stupně nepravomocně přiznanou náhradu nákladů řízení ve výši [částka]. Žalovaná též přijala preventivní opatření směřující do budoucna k eliminaci obdobného protiprávního jednání (což vyplynulo z výpovědi svědků i z dalších provedených důkazů). Tyto okolnosti vedly odvolací soud k závěru, že není potřebné zohlednit ve výši přiznaného peněžitého zadostiučinění preventivně-sankční funkci v takové míře, jako u ostatních žalovaných subjektů, byť ani v projednávané věci rozhodně nelze tuto funkci pominout. Jak již odvolací soud uvedl výše, žalované (jejím redaktorům) měla být zásada presumpce neviny (včetně související judikatury vysokých soudů) v době, kdy informovala o trestní věci žalobkyně, známa a již v této době měla mít žalovaná zavedeny dostatečné kontrolní mechanismy, aby excesivnímu zpravodajství předešla.

31. Uváží-li odvolací soud, že se na odčinění újmy žalobkyně způsobené jen excesivním zpravodajstvím podílejí podle práva další subjekty (v různém rozsahu), které při zpravodajství také porušily presumpci neviny, pak by se žalobkyni mohlo (pokud svá práva vůči všem škůdcům řádně uplatnila, což ovšem záleží zcela na ní) dostat celkového peněžitého odškodnění za újmu způsobenou výhradně excesivním zpravodajstvím o její trestní věci ve výši několika milionů korun (prozatím bylo žalobkyni proti čtyřem mediálním subjektům - CNC, [příjmení] [příjmení], Mafra a zde žalované - pravomocně přiznáno celkem [částka]), což pokládá odvolací soud i vzhledem k dosavadní soudní praxi za plně přiměřené a slušné. Vedle toho přísluší žalobkyni vůči státu zadostiučinění za újmu způsobenou trestním stíháním včetně újmy vyvolané regulérním neexcesivním širokým zpravodajstvím o jejím trestním stíhání.

32. Při ochraně osobnosti je primárním významem zadostiučinění funkce (kompenzačně-) satisfakční, tj. přiměřeně s ohledem na všechny okolnosti konkrétního případu, optimálně, a tím účinně vyvážit a zmírnit nepříznivý následek neoprávněného zásahu, když nemajetková újma vzniklá porušením osobnostních práv se v obecném slova smyslu ani nedá„ odškodnit“ a rozsah vzniklé nemajetkové újmy nelze ani exaktně kvantifikovat a vyčíslit a lze za ni„ jen“ poskytnout zadostiučinění (satisfakci). Rovněž by pak ale náhrada nemajetkové újmy v penězích měla plnit preventivně-sankční funkci (nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 1586/09, a aktuálně nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 668/21). Preventivně-sankční funkci zadostiučinění je ovšem třeba uplatňovat a kvantifikovat s ohledem na všechny okolnosti každé věci a zejména pak s přihlédnutím k okolnostem na straně škůdce, zvláště pak tehdy, kdy dochází či jen hrozí opakování podobných zásahů do ochrany osobnosti a kdy je třeba škůdce od podobných zásahů odradit (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 1231/2011).

33. Jak již odvolací soud uvedl výše, v nyní projednávané věci případě je zohlednění této funkce bezesporu potřebné, ovšem nikoli ve zcela stejné míře, jako u ostatních subjektů, které se na excesivním informování o trestní kauze žalobkyně podílely. Pokud žalobkyně odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 668/21, ve kterém Ústavní soud opakovaně poukázal na význam preventivně-sankční funkce a zároveň shledal jako protiústavní některé závěry vyslovené v recentní judikatuře Nejvyššího soudu, pak k tomu odvolací soud uvádí následující: odvolací soud závěry Ústavního soudu (které byly již vysloveny v jeho dřívější judikatuře a které v nejnovějším nálezu pouze zopakoval) respektuje a dlouhodobě z nich ve své rozhodovací praxi vychází. O tom ostatně svědčí i skutečnost, že odvolací soud zohlednil preventivně-sankční funkci zadostiučinění jak ve sporech žalobkyně s CNC, [příjmení] [příjmení] a [právnická osoba], tak i v projednávané věci. Okolnosti pro to, aby přiznaná výše zadostiučinění byla ještě vyšší, tak jak se toho domáhá žalobkyně, zde však dány nejsou. Takovým důvodem nemohou být ani výnosy žalované z reklamy, které samy o sobě nevypovídají nic o skutečných hospodářských výsledcích žalované. Odvolací soud má za to, že přiznaná výše zadostiučinění má s ohledem na specifika věci dostatečně odrazující účinek, a naplňuje tak i funkci preventivně-sankční.

34. Dovolává-li se žalobkyně proporcionality s náhradami přiznanými v jiných sporech (konkrétně ve sporech [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]), pak odvolací soud konstatuje, že výše peněžitého zadostiučinění přiznaného žalobkyni v projednávané věci je zcela adekvátní a přiměřená i při porovnání s těmito spory. Nadto je třeba zdůraznit, že v uvedených případech se nejednalo o porušení zásady presumpce neviny, nýbrž o zásahy do soukromé/intimní sféry (povětšinou včetně prvku slídění) a odlišných byla i řada dalších okolností.

35. Odvolací soud z důvodů shora předestřených rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I změnil v rozsahu částky [částka] s příslušenstvím postupem dle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř., jinak jej v tomto výroku potvrdil dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný.

36. Vzhledem k tomu, že byl rozsudek soudu prvního stupně částečně změněn, rozhodoval odvolací soud dle § 224 odst. 2 o. s. ř. o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Výrok II rozsudku soudu prvního stupně je tím odklizen.

37. Žalobkyně se žalobou domáhala relutární satisfakce ve výši [částka] s příslušenstvím. Výsledně s žalobou uspěla co do částky [částka] (9,26 %), když [částka] bylo žalobkyni přiznáno rozhodnutím soudu a v rozsahu částky [částka] bylo řízení zastaveno pro chování žalované (§ 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř.). Výše plnění zde záležela na úvaze soudu a z pohledu žalobního žádání se zde nejednalo o extrémní rozpor mezi přiznaným a žádaným plněním, pro který by bylo namístě aplikovat § 142 odst. 3 o. s. ř. ve prospěch žalované. Žalobkyni proto náleží plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení před soudy obou stupňů dle § 142 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř. (pro odvolací řízení ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř.).

38. Náklady žalobkyně sestávají z účelně zaplacené části soudního poplatku za žalobu ve výši [částka]. Žalobkyně byla úspěšná co do částky [částka] a z 90 % byla v řízení o žalobě od soudních poplatků osvobozena. Účelně vynaloženým nákladem je tak pouze 10 % soudního poplatku stanoveného podle Položky 3 písm. b) Sazebníku soudních poplatků ve vztahu k přiznané částce, tj. 10 % z částky [částka]. Povinnost zaplatit zbylých 90 %, tj. [částka] uloží soud prvního stupně žalované – viz bod 39 odůvodnění. K nákladům žalobkyně pak patří i účelně zaplacená část soudního poplatku za odvolání ve výši [částka] (v odvolacím řízení byla žalobkyně úspěšná co do částky [částka]). Dále účelně vynaloženými náklady řízení jsou náklady na právní zastoupení ve vztahu k těmto úkonům právní služby: 1/ převzetí a příprava zastoupení, 2/předžalobní výzva ze dne [datum], 3/ sepsání žaloby ze dne [datum], 4/ další porada s žalobkyní přesahující jednu hodinu dne [datum], 5/ replika žalobkyně ze dne [datum], 6/ částečné zpětvzetí žaloby ze dne [datum], [číslo] účast na jednání před soudem prvního stupně ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] (jednání přesahovalo 2 hodiny, a proto je počítáno jako dva úkony právní služby), [datum] a [datum], 15/ písemný závěrečný návrh ze dne [datum], 16/ účast na jednání před soudem prvního stupně dne [datum], 17/ odvolání ze dne [datum], 18/ účast na jednání před soudem prvního stupně dne [datum], 19/ účast při vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně dne [datum], 20/ odvolání ze dne [datum] včetně odůvodnění, 21/ účast na jednání před odvolacím soudem dne [datum]. S každým z úkonů (s výjimkou úkonu uvedeného ad 19/) je spojena odměna advokáta ve výši [částka] dle § 9 odst. 4 písm. a), § 7 bod 5, § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „advokátní tarif“). S úkonem uvedeným ad 19/ je spojena poloviční odměna ve výši [částka] dle § 9 odst. 4 písm. a), § 7 bod 5, § 11 odst. 2 písm. f) advokátního tarifu. Se všemi úkony se pak pojí paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč/úkon dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu Odvolací soud neshledal účelným náklad na vyjádření ze dne [datum] a [datum]. Bylo na žalobkyni, zda svá tvrzení a návrhy důkazů uvede v jednom podání nebo v několika, ale pro účely náhrady nákladů řízení lze přihlížet jen k jednomu úkonu (žalobě). Podání ze dne [datum] pak nelze považovat za úkon právní služby ve smyslu advokátního tarifu, jelikož jeho prostřednictvím žalobkyně pouze založila do spisu anonymní dopis, který jí byl zaslán. Na rozdíl od soudu prvního stupně ale odvolací soud považuje za účelně vynaložený i náklad žalobkyně na vyhotovení mediální analýzy, pomocí které žalobkyně mohla vymezit zásah do svých práv a získat též předmětné mediální výstupy žalované. Proto odvolací soud požadovanou náhradu 1/7 nákladů na mediální analýzu ve výši [částka] jako účelně vynaložený náklad žalobkyni přiznal. Žalobkyni tedy na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů náleží celkem částka [částka] (=250+2 000+20* [číslo] [číslo] +21*300+ [číslo]). Lhůta k plnění je stanovena podle § 160 odst. 1 v části věty před středníkem o. s. ř., místo plnění podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (pro odvolací řízení vždy ve spojení s § 211 o. s. ř.). K tomu odvolací soud dodává, že žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení v plné zákonné výši i přesto, že žalovaná již žalobkyni na náhradě nákladů zaplatila částku [částka] (nepravomocně přiznanou soudem prvního stupně). Pokud by tak odvolací soud neučinil, neměla by žalobkyně pro přijatou platbu (vzhledem ke konstitutivní povaze rozhodnutí o náhradě nákladů řízení) žádný právní důvod. [příjmení] uhrazená žalovanou tedy představuje jakousi zálohu, kterou si účastníci vzájemně vypořádají (s ohledem na pravomocně přiznanou výši náhrady nákladů řízení).

39. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla v řízení o žalobě osvobozena z 90 % od soudních poplatků (č. l. 185 spisu), na soudu prvního stupně (§ 3 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) ještě bude, aby postupem podle § 2 odst. 3 věta první zákona o soudních poplatcích žalované uložil povinnost zaplatit na soudním poplatku za žalobu částku ve výši [částka]. Uvedená částka odpovídá 90 % soudního poplatku za žalobu v rozsahu, ve kterém žalobkyně výsledně uspěla, plná výše takového poplatku podle Položky 3 písm. b) Sazebníku soudních poplatků činí [částka] (1 % z [částka]), 10 % ([částka]) zaplatila žalobkyně (a žalovaná žalobkyni tuto částku nahradí – viz bod 38 odůvodnění), 90 % ([částka]) musí státu zaplatit žalovaná.

Poučení