22 Co 9/2022- 902

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Veroniky Křesťanové, Dr., a soudců Mgr. Jana Kobery a JUDr. Tomáše Novosada ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] bytem [adresa] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o ochranu osobnosti k odvolání žalobkyně i žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 28 C 172/2017-823, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I a II potvrzuje a ve výroku III mění jen tak, že nahrazovaná výše nákladů řízení činí [částka], jinak se i v tomto výroku potvrzuje.

II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] u Obvodního soudu pro Prahu 5 jako soudu prvního stupně domáhá ochrany osobnosti, do níž měla neoprávněně zasáhnout žalovaná při zpravodajství o trestní věci žalobkyně. Ta byla stíhána od srpna roku [rok] pro podezření ze spáchání [uvedeného] činu [osoby], přičemž později bylo stíhání rozšířeno pro podezření ze spáchání několika dalších trestných činů vraždy. Žalobkyni bylo kladeno za vinu, že jako zdravotní sestra způsobila smrt několika pacientů, o které se měla starat, tím, že jim aplikovala draslík do žíly. Trestní stíhání bylo ukončeno dne [datum], kdy nabyl právní moci zprošťující rozsudek. V období od srpna [rok] do konce roku [rok], resp. ledna 2016 žalovaná, která je mediálním domem vydávajícím řadu celostátních tiskovin a zveřejňujícím své zpravodajství na internetu ([příjmení] fronta DNES, [příjmení] noviny, Metro, 5plus2, [příjmení], [webová adresa], [webová adresa], [webová adresa] a další) opakovaně a široce nerespektovala ve svých článcích presumpci neviny žalobkyně. Navíc se o žalobkyni takto vyjadřovala i značně dehonestujícím způsobem, když např. žalobkyni označovala jako„ sestra smrt“ nebo„ vraždící sestra“. Žalovaná o žalobkyni navíc tvrdila, že si vraždami ulehčovala práci, že pacienty neměla ráda, tedy že vraždy páchala ze zavrženíhodných pohnutek. Dopad neoprávněného jednání žalované na život žalobkyně byl značný a nevratný, a to zejména s ohledem na dobu trvání zásahu, četnost závadných článků, povahu i formu výroků, a též i mediální sílu žalované a její významný vliv na veřejné mínění. S ohledem na to žádá žalobkyně náhradu nemajetkové újmy v penězích v částce [částka]. Vzhledem k tomu, že žalovaná na její výzvu neplnila, současně žádá jako příslušenství úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení. V bližších podrobnostech jsou žalobní argumenty předestřeny již v rozsudku soudu prvního stupně.

2. Žalovaná považuje žalobu za nedůvodnou a navrhuje její zamítnutí. V napadených článcích se zabývala věcí veřejného zájmu. Žalobkyně byla obviněna z [uvedeného činu] šesti osob, kterých se měla dopustit jako zdravotní sestra na pacientech. Žalovaná při informování o trestním stíhání žalobkyně vždy vycházela z úkonů a vyjádření orgánů činných v trestním řízení, jakož i z vyjádření osob, které měly k věci určitý vztah (např. kolegyně žalobkyně, lékař, který věc inicioval). Žalovaná současně velmi široce referovala o řízení před soudem, a to včetně obrany žalobkyně a důkazů podporujících její tvrzení, či svědčících v její prospěch, a především pak o zprošťujícím rozsudku soudu prvního stupně i soudu odvolacího. Žalovaná též poskytla žalobkyni prostor, aby se k celé trestní věci vyjádřila v rozhovoru. Žalovaná poukazuje na judikaturu Ústavního soudu, ze které vyplývá, že při posuzování otázky, zda byla respektována presumpce neviny, je podstatné celkové vyznění a kontext projevu. Nelze tedy hodnotit jednotlivá slova izolovaně. Dále je třeba brát v úvahu specifika periodického tisku a nutnost určitého zjednodušení. Žalovaná je přesvědčena, že způsob, kterým zpravodajství o dané věci veřejnosti podávala, nemohl s ohledem na celkové vyznění a kontext neoprávněně zasáhnout do osobnostních práv žalobkyně. Na žalobkyni mělo dopad samotné trestní stíhání, za něž žalovaná nenese odpovědnost. Úkolem sdělovacích prostředků je informovat o trestních věcech, což platí tím spíše, jde – li o skutek, z nějž byla obviněna žalobkyně. Ze zpravodajství žalované v daném čase plyne, že trestní věc žalobkyně není skončena a že o vině či nevině rozhodne soud. Z článků naopak nevyplývá, že by o vině žalobkyně bylo předem rozhodnuto.

3. Soud prvního stupně rozsudkem označeným v záhlaví uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím (výrok I), žalobu zamítl v rozsahu částky [částka] s příslušenstvím (výrok II) a uložil žalované nahradit žalobkyni náklady řízení (výrok III).

4. Takto rozhodl soud prvního stupně na základě skutkových zjištění a právní argumentace, které jsou uvedeny v písemném odůvodnění napadeného rozsudku a které není třeba v zájmu stručnosti podrobně opakovat. Ve zkratce lze uvést, že soud prvního stupně dal za pravdu žalované, že na informování o trestní kauze žalobkyně byl veřejný zájem, že žalovaná byla oprávněna poskytovat informace o trestní kauze žalobkyně, která byla stíhána pro podezření ze spáchání vysoce závažné, v českých poměrech až ojedinělé, trestní činnosti; nešlo o bulvární informace. Souhlasil i s tím, že samotná medializace trestní kauzy není neoprávněným zásahem do osobnostních práv žalobkyně a že za újmu, která žalobkyni vznikla tím, že její trestní stíhání vešlo ve veřejnou známost, žalovaná, potažmo média neodpovídají. Podle soudu prvního stupně nelze ani tvrdit, že by žalovaná poskytovala veřejnosti zkreslený obraz trestního řízení, nebo že by popisovala její kauzu jako jasnou, hotovou věc. Žalovaná se však při informování dopustila excesu a za újmu tím způsobenou odpovídá. V řízení vyšlo nad jakoukoli pochybnost najevo, že žalovaná ve svých příspěvcích žalobkyni popisuje jako osobu, která„ zabíjela“ či„ vraždila“ a označuje ji za„ vražedkyni“,„ vraždící sestru“,„ anděla smrti“, nebo„ Sestru smrt“. Tím žalovaná porušila zásadu presumpce neviny žalobkyně a bezesporu tak žalovaná neoprávněně zasáhla do osobnostních práv žalobkyně. Výraz„ Sestra smrt“ žalobkyně sice nepoužila pro žalobkyni v mediálním prostředí jako první, ale užívala jej, a to opakovaně. Újmu vzniklou žalobkyni vlivem neoprávněného zásahu do jejích práv ze strany žalované soud prvního stupně hodnotil jako značnou. Za odpovídající satisfakci tak shledal částku [částka], ve zbývajícím rozsahu již žalobní požadavek shledal nedůvodným. Při úvaze o výši zadostiučinění soud prvního stupně mimo jiné zohlednil, že za (primární) újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním (a regulérním zpravodajstvím) odpovídá stát a že na vzniku újmy v důsledku excesivního zpravodajství se vedle žalované podílelo obdobnou formou více původců. Soud prvního stupně též přihlédl k požadavku na proporcionalitu s náhradami přisuzovanými za zásahy do jiných osobnostních práv. Ve vztahu k přiznané částce shledal soud prvního stupně důvodným i požadavek na úrok z prodlení ve výši 8,05 % p. a. od [datum] do zaplacení. O nákladech řízení rozhodl postupem podle § 142 odst. 3 o. s. ř.

5. Rozsudek soudu prvního stupně napadly žalobkyně (v rozsahu zamítavého výroku a nákladového výroku) i žalovaná (v rozsahu vyhovujícího výroku a nákladového výroku) včasným a přípustným odvoláním.

6. Žalobkyně namítá, že výše peněžitého zadostiučinění přiznaná soudem prvního stupně je s ohledem na všechny okolnosti případu nepřiměřeně nízká. Soud prvního stupně dle žalobkyně nesprávně posoudil podstatu, rozsah, závažnost a okolnosti zásahu, nezohlednil adekvátně veškeré potřebné funkce přiměřeného zadostiučinění a nesprávně vyhodnotil též polehčující a přitěžující okolnosti na straně žalované. Žalobkyně zpochybňuje, že by žalovaná informováním o trestním stíhání žalobkyně plnila veřejnou službu či že by snad jednala ve veřejném zájmu, když na jednání, které zasahuje velmi rozsáhle a intenzivně do osobnostních práv a do základních pilířů právního státu nemůže být v žádném případě veřejný zájem. Žalobkyně zdůrazňuje, že povinnost dodržovat presumpci neviny platí ve všech stádiích trestního řízení, a to bez ohledu na skutečnost, jak důvodné se zdá být podezření ze spáchání trestného činu. [obec] závažnější je trestná činnost, jíž se podezření týká, tím více (nikoliv méně) by měla být žalovaná obezřetná a opatrná při podávání informací veřejnosti. Závažnost kauzy tedy odpovědnost žalované nesnižuje, ale naopak zvyšuje. Je pak nerozhodné, z jakých„ zdrojů“ žalovaná při podávání informací čerpala. Žalobkyně dále uvádí, že žalovaná informovala o trestním řízení ryze bulvárním způsobem, když vyvolávala či utvrzovala negativní emoce v široké veřejnosti bombastickými nebo šokujícími zprávami a expresivními výrazy, kterými konstatovala nebo předjímala vinu žalobkyně. Jako přitěžující okolnost pro žalovanou je pak třeba hodnotit, že její média jsou obecně vnímána jako„ seriózní“ a čtenáři k nim přistupují s větší mírou důvěry. Žalobkyně též poukazuje na zavinění a motiv žalované, kterým nepochybně bylo zvýšení vlastního hospodářského prospěchu na úkor žalobkyně. Žalobkyně nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, podle kterého žalovaná podala ucelený, komplexní a dané situaci odpovídající zpravodajský obraz žalobkyně. Z provedeného dokazování (zejména z Mediální analýzy společnosti [právnická osoba]) vyšlo najevo, že v období od [datum] do ledna [rok] (kdy byl vynesen osvobozující rozsudek) byla drtivá většina příspěvků uveřejněných žalovanou (celkem 119 ze 175 příspěvků, tj. 68 %) ve vztahu k žalobkyni výrazně negativních nebo negativních, žalovaná jimi o žalobkyni referovala jako o skutečném či předpokládaném viníkovi vraždy. Podle žalobkyně nemůže být polehčující okolností pro žalovanou skutečnost, že žalovaná informovala i o obratu v trestní věci a osvobozujícím rozsudku. Žalovaná nesouhlasí ani s tím, že by titulky jednotlivých článků bylo možné považovat za přípustnou novinářskou zkratku. Je zcela nepřípustné, aby kterákoliv novinářská zkratka či zjednodušení konstatovaly nebo předjímaly vinu žalobkyně. V případě žalované se navíc jednalo o expresivní, snadno zapamatovatelná a nezaměnitelná označení („ Sestra Smrt“,„ anděl smrti“,„ vraždící sestra“), jednoznačně identifikující žalobkyni jako osobu, která vraždila. Skutečnost, že újma byla žalobkyni způsobena již samotným nezákonným trestním stíháním, nemá dle názoru žalobkyně pro rozhodnutí v této věci žádný právní význam. Žalobkyně bere žalovanou k odpovědnosti čistě jen za její protiprávní jednání spočívající v dlouhodobém porušování zásady presumpce neviny. Jednání státu a jednání žalované je postaveno na zcela odlišných skutkových a právních základech a jejich objektivní důsledky jsou též zcela jiné. Okolnost, že též ostatní vydavatelé porušovali presumpci neviny žalobkyně, pak může maximálně intenzitu zásahu žalované do nehmotných práv žalobkyně zvýšit a měla by být proto zohledněna k tíži žalované. Žalobkyně nesouhlasí též s názorem soudu prvního stupně, že část újmy mohla být odčiněna veřejnou omluvou, kterou však žalobkyně nežádá. Jednorázová omluva by takové účinky mít nemohla. Pokud by intenzitou a četností omluva odpovídala zásahu, pro žalobkyni by takové oživování kauzy bylo psychicky neúnosné. Žalobkyně dále rekapituluje veškerá relevantní kritéria, která je třeba zohlednit při úvaze o přiměřeném zadostiučinění (okolnosti protiprávního zásahu a způsobu jeho provedení, okolnosti na straně žalobkyně a žalované) a která dle jejího názoru odůvodňují přiznání peněžitého zadostiučinění ve výrazně vyšší částce. Žalobkyně namítá, že přiznané zadostiučinění nezohledňuje majetkové poměry žalované, není dostatečně důrazné a odrazující, a nenaplňuje tak preventivní funkci. Soud prvního stupně v tomto ohledu odkazuje na závěry vyslovené v recentní judikatuře Nejvyššího soudu, které však byly v nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 668/21, shledány jako rozporné s ústavním pořádkem. Ústavní soud v předmětném nálezu zdůraznil, že při stanovení zadostiučinění je nezbytné zohlednit jak funkci satisfakční, tak i funkci preventivně-sankční, a to v jejich komplementaritě. Pokud jde o požadavek na proporcionalitu s náhradami přisuzovanými za zásahy do jiných osobnostních práv, pak žalovaná namítá, že nelze pouze mechanicky nebo aritmeticky srovnávat tyto případy bez zohlednění konkrétních okolností. Žalovaná dále uvádí, že přiznaná výše peněžitého zadostiučinění je neadekvátní též při srovnání s náhradami přiznanými v jiných sporech (konkrétně poukázala na kauzy týkající se [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]). Žalobkyně konečně rozporuje i výrok o nákladech řízení, když nesouhlasí s krácením odměny advokáta o dva uplatněné úkony právní služby a nesouhlasí též s tím, že jí soud prvního stupně nepřiznal náhradu poměrné části nákladů vynaložených na mediální analýzu, která byla provedena v řízení k důkazu. Vzhledem ke všem uvedeným skutečnostem žalobkyně navrhuje, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu tak, že žalobkyni přizná i zbylých [částka] včetně příslušenství, a přizná žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

7. Žalovaná v odvolání připouští, že ne všechna sdělení z její strany byla užita při informování o trestní věci žalobkyně vhodně, a pokud jsou jednotlivá sdělení posuzována izolovaně, mohou se jevit jako nerespektující presumpci neviny žalobkyně. Žalovaná je však přesvědčena, že jednotlivá sdělení nelze posuzovat izolovaně, ale naopak je třeba vzít v úvahu kontext celého článku, jakož i kontext celého zpravodajství žalované o trestní věci žalobkyně. To ostatně potvrzuje i judikatura Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, na kterou žalovaná opakovaně odkazuje. Soud prvního stupně však postupoval v rozporu s touto judikaturou, když konstatoval, že určité výroky (aniž by je navíc blíže upřesnil) bez dalšího zasahují do osobnostních práv žalobkyně. Ani užití zkratky„ sestra Smrt“ nemůže bez dalšího představovat zásah do osobnostní sféry žalobkyně, neboť to nic nevypovídá o tom, zda se trestné činnosti žalobkyně dopustila. Tato zkratka se vžila pro informování o dané kauze a stejnou zkratku užila i MUDr. [jméno] [příjmení] pro název své knihy„ Případ sestra smrt“, do které přispěla sama žalobkyně. Žalovaná nadto předmětnou zkratku užila pouze v ojedinělých případech a vždy ve stejném významu jako MUDr. [jméno] [příjmení]. Žalovaná zdůrazňuje, že o celé trestní věci informovala komplexně, a to celkem v 317 článcích, ve kterých vysvětlovala okolnosti trestního řízení, sdělovala nové skutečnosti, výsledky šetření i nové důkazy. Zpravodajství žalované je nutno posuzovat v kontextu s průběhem trestního řízení. Žalovaná poskytovala zpravodajství na základě vyjádření orgánů činných v trestním řízení (a dalších osob, které měly s věcí určitou spojitost), které sdělovaly, že obvinění a obžaloba jsou podloženy dostatečnými důkazy. Tomu odpovídala i případná zjednodušení či zkratky, které byly v článcích obsaženy. Trestní věc žalobkyně se svou povahou zcela vymykala běžné trestné činnosti. O kauze byly zveřejněny až jednotky tisíc článků a bylo odvysíláno množství televizních a rozhlasových relací. Veřejnost tak byla od počátku podrobně informována o tom, jak se kauza vyvíjí, a to včetně konečného zproštění obžaloby. Žalovaná dále vytýká soudu prvního stupně, že neposoudil příčinnou souvislost mezi případným neoprávněným zásahem a tvrzenou újmou, která mohla být žalobkyni způsobena. Soud prvního stupně pak ani dostatečně neodůvodnil výši přiznaného peněžitého zadostiučinění. Žalovanou nelze činit odpovědnou za újmu způsobenou žalobkyni širokou (regulérní) medializací trestní kauzy, ale pouze za případné excesy. Žalovaná je však přesvědčena, že dopad do osobního života žalobkyně by byl v podstatě totožný, i kdyby žalovaná neužívala v článcích sporovaná zjednodušení a zkratky. Dle žalované je zřejmé, že zásadní (primární) újma byla žalobkyni způsobena státem, a to v důsledku nezákonného trestního stíhání a s ním spojené regulérní medializace. Tato újma přitom nepochybně převyšuje újmu, která mohla být žalobkyni způsobena případnými excesy sdělovacích prostředků. Není proto namístě, aby se žalobkyni dostalo za případné excesy sdělovacích prostředků vyšší (natož pak několikanásobně) náhrady, než za samotné nezákonné trestní stíhání. I pokud by se žalovaná dopustila v některém ze svých článků dílčího excesu, je třeba zohlednit, že žalobkyni se dostalo dostatečné satisfakce již tím, že žalovaná v rámci zpravodajství informovala o skutečnostech podporujících obhajobu žalobkyně a zejména pak informovala o zproštění obžaloby. Žalovaná proto navrhuje, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu tak, že žalobu zamítne.

8. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaných odvolání rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a a § 214 odst. 1 o. s. ř.). Odvolání žalované důvodné neshledal a odvolání žalobkyně shledal důvodné jen v rozsahu výše nahrazovaných nákladů řízení.

9. Odvolací soud postupem podle § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval k důkazu Mediální analýzu [právnická osoba] včetně jejích příloh, kterou uvedená společnost vypracovala konkrétně ve vztahu k příspěvkům žalované. Z této mediální analýzy vyplývá, že žalovaná v období od [datum] do [datum] uveřejnila celkem 302 příspěvků týkajících se trestní věci žalobkyně (k tomu odvolací soud dodává, že od jednotlivých počtů příspěvků uvedených v mediální analýze vždy odečetl příspěvky, které zazněly ve vysílání rádia Impuls, jelikož provozovatelem tohoto rádia není žalovaná a předmětné příspěvky jsou tedy do mediální analýzy zahrnuty chybně, jak potvrdila sama žalobkyně). V rozhodném období od [datum] do konce roku 2015, resp. do [datum], tj. v období před vyhlášením osvobozujícího rozsudku dne [datum], žalovaná uveřejnila 195 příspěvků, z nichž 64 je dle mediální analýzy negativních a 55 výrazně negativních (tj. celkem 119 negativních a výrazně negativních příspěvků). Pokud jde o jednotlivá média žalované, pak v Mladé frontě DNES bylo dle mediální analýzy zveřejněno 18 výrazně negativních a 21 negativních příspěvků, na webu [webová adresa] 9 výrazně negativních a 19 negativních příspěvků, na webu idnes.cz 16 výrazně negativních a 10 negativních příspěvků, v Lidových novinách 5 výrazně negativních a 8 negativních příspěvků, v deníku Metro 2 výrazně negativní a 3 negativní příspěvky, na webu [webová adresa] 3 výrazně negativní a 2 negativní příspěvky, v týdeníku 5plus2 1 výrazně negativní a 1 negativní příspěvek a v časopisu [příjmení] 1 výrazně negativní příspěvek. Dne [datum] byl vyhlášen osvobozující rozsudek. Hodnotící tón příspěvků se tím zásadně změnil ve prospěch žalobkyně. Též se snížila publicita věci, avšak ne tak významně, jako v případě jiných zpravodajských subjektů. Od [datum] do [datum] bylo uveřejněno zbylých 107 příspěvků, z nichž žádný již nebyl negativní.

10. Odvolací soud konstatuje, že podstatná většina ze 119 článků zveřejněných žalovanou, které žalobkyně učinila předmětem žaloby (tj. články označené v mediální analýze jako negativní a výrazně negativní) zasahuje neoprávněně do osobnostních práv žalobkyně, když v nich nebyla respektována zásada presumpce neviny. Je však třeba říci, že intenzita zásahu do osobnostních práv žalobkyně se u jednotlivých (závadných) článků výrazně liší. V některých případech lze hovořit o evidentním a hrubém porušení zásady presumpce neviny. [příjmení] článků se ale pohybuje na hranici korektnosti a je z nich patrná snaha autorů vyjadřovat se zdrženlivě a v souladu se zásadou presumpce neviny. Těmto článkům lze často vytknout jen, resp.„ jen“ nedůslednost při formulování textu (kdy např. jsou sice v textu používána slova jako„ údajně“,„ měla“,„ podle policie“ apod., avšak nikoliv důsledně v rozsahu celého textu), případně též nedostatečnou zdrženlivost např. při citaci vyjádření jiných osob. Mezi menší část napadaných článků, které do osobnostních práv žalobkyně nezasahují, odvolací soud řadí necelou pětinu (21) napadaných článků, ve kterých jde buď jen o zřejmou reprodukci sdělení orgánů činných v trestním řízení, potažmo zpravodajství o postoji orgánu činného v trestním řízení, včetně údaje o původci sdělení, nebo o informování o průběhu hlavního líčení (včetně řádně označených citací svědků či znalců), nebo o přípustnou mediální zkratku bez zásahu do presumpce neviny (např. napadaný výraz bývalá zdravotní sestra). Mezi napadané články, které lze ještě řadit do přípustné medializace, odvolací soud takto řadí: Doktor, co odhalil smrt v [obec], změnil její příčinu, tvrdí šéf nemocnice zveřejněný dne [datum] na webu [webová adresa], Ředitel nemocnice: Doktor ohrozil vyšetřování zveřejněný dne [datum] v Lidových novinách, Eutanazie. Zabíjela sestra? zveřejněný dne [datum] v deníku Metro, Kriminalisté si zahrají na doktory zveřejněný dne [datum] v Mladé frontě DNES, Co vám uniklo: koordinované atentáty, šmejdi opět v akci a nezmar [jméno] zveřejněný dne [datum] na webu [webová adresa], Smrt pacientky v [obec]: špitál posílá na lékaře policii, najal Sokola zveřejněný dne [datum] na webu [webová adresa], Obviněná z vraždy pacientky v [obec] je na svobodě. Soud ji pustil z vazby zveřejněný dne [datum] na webu [webová adresa], Sestru z [obec], která je obviněná z vraždy, pustil soud z vazby zveřejněný dne [datum] na webu idnes.cz, Přeli se o úmrtí v rumburské nemocnici. Lékař ve volbách uspěl, ředitel ne zveřejněný dne [datum] na webu [webová adresa], Přeli se o úmrtí v Rumburské nemocnici. Lékař ve volbách uspěl, ředitel ne zveřejněný dne [datum] na webu idnes.cz, Co vám uniklo: příprava na válku, zadky vysokoškolaček i [příjmení] ne živě zveřejněný dne [datum] na webu [webová adresa], Policie obvinila sestru z dalších úmrtí zveřejněný dne 27. listopadu v Lidových novinách, Sestra obžalovaná z vražd stane před soudem zveřejněný dne [datum] v Lidových novinách, Sestra, která údajně zabila šest pacientů, jde před soud zveřejněný dne [datum] v Mladé frontě DNES, Soud živě: Nedůvěřoval jsem jí, řekl lékař o sestře obžalované z vražd zveřejněný dne [datum] na webu [webová adresa], Chladná profesionálka, řekl lékař o sestře, již viní z vražd 6 pacientů zveřejněný dne [datum] v Mladé frontě DNES, [příjmení] [příjmení] nebavila, ulehčovala si ji tišícími léky, vypověděli svědci zveřejněný dne [datum] na webu [webová adresa], Máma ti stejně brzy umře, řekla po své chybě souzená sestra kolegyni zveřejněný dne [datum] na webu idnes.cz, V rumburské nemocnici zabíjel draslík, potvrdili u soudu znalci zveřejněný dne [datum] na webu idnes.cz, Znalci potvrdili úmrtí kvůli draslíku zveřejněný dne [datum] v Lidových novinách, NEJ větší kriminální případy v kraji zveřejněný dne [datum] v Mladé frontě DNES. To ale ničeho nemění na tom, že je zde stále stovka závadných článků, kterými žalovaná neoprávněně zasáhla do osobnostních práv žalobkyně.

11. Příkladem hrubého porušení zásady presumpce neviny jsou články, které již v samotném titulku označují žalobkyni jako osobu, která nepochybně [jinak]: [pracovala], aby si ulehčila práci ([příjmení] fronta DNES, [datum]), Soud se sestrou [uvedené] pacienty začne v červnu ([příjmení] fronta DNES, [datum]), Soud kvůli procesu s vraždící sestrou rozšíří jednací síň ([příjmení] fronta DNES, [datum]), Policie obvinila sestru z [obec] z vraždy, zastavila srdce draslíkem (idnes.cz, [datum]), Státní zástupce obžaloval sestru z [obec]. Zabila šest pacientů [webová adresa], [datum]), Sestra z [obec] zabila šest pacientů. Chtěla si ulehčit práci [webová adresa], [datum]), Sestra Smrt. Zavraždila prý více pacientů (Metro, [datum]), Policie obvinila sestru z [obec] z [uvedeného], zastavila srdce draslíkem [webová adresa], [datum]). Odvolací soud považuje za nutné zdůraznit, že i pokud snad z obsahu článků čtenář zjistí, že žalobkyně doposud nebyla odsouzena, nelze nekorektní titulek, jímž je zasahováno do zásady presumpce neviny hodnotit jako přípustné mediální zjednodušení. Titulek porušující zásadu presumpce neviny není a pojmově nemůže obstát jako přípustné zjednodušení.

12. Rovněž tak používání hanlivých zkratek či názvů evokujících pachatelství je excesivní, nepřípustné a ostatně pro dostatečné informování veřejnosti o probíhající trestné činnosti naprosto nepotřebné. Odvolací soud pokládá za neakceptovatelné a právo porušující, aby žalovaná v rámci referování o trestní věci, v níž dosud nebylo pravomocně rozhodnuto, označovala žalobkyni zkratkami„ sestra Smrt“,„ anděl smrti“ či„ vraždící sestra“ (označení„ sestra Smrt“ užila žalovaná ve svých článcích 6x,„ vraždící sestra“ 2x,„ anděl smrti“ 1x). Samozřejmě že takovéto přezdívky navozující bez dalšího vinu žalobkyně, označující žalobkyni de facto za vražedkyni, rovněž představují nepřípustné porušení presumpce neviny a způsobují žalobkyni těžkou újmu prima facie již jen tím, jaký dojem v podvědomí veřejnosti zanechávají. To platí samozřejmě bez ohledu na to, zda tyto přezdívky žalovaná vymyslela, či jen, resp.„ jen“ přejala.

13. Porušení zásady presumpce neviny se žalovaná dopustila nejen v titulcích (a prostřednictvím hanlivých zkratek), ale i v obsahu samotných článků. V nich žalovaná často prezentuje v různých obměnách jako nepochybnou a najisto postavenou skutečnost, že žalobkyně„ [prováděla]“,„ [činila]“,„ píchla pacientce (pacientům) do žíly draslík“ apod. Žalovaná tak například v článcích uvádí:„ Zemřela poté, co jí sestra [jméno] [příjmení] píchla do žíly draslík, což vyvolalo zástavu srdce." (článek s názvem Nešlo o smrt ze soucitu, míní policie. Sestra mlčí zveřejněný dne [datum] v Mladé frontě DNES),„ [příjmení] [příjmení] nemocnice se chystá potrestat tři lékaře v souvislosti s vraždou pacientky, kterou zabila bývalá zdravotní sestra." a dále„ (…) zdravotní sestra [jméno] [příjmení] píchla draslík do žíly sedmapadesátileté pacientce, čímž jí zastavila srdce" (článek s názvem [ulice] nemocnice trestá lékaře, jeden prý kryl vraždu zveřejněný dne [datum] v Mladé frontě DNES),„ Zjistilo se, že padesátiletá zdravotní sestra jí píchla draslík, který způsobil ženě arytmii a smrt." (článek s názvem Sestru z [obec] podezírají z dalších tří vražd zveřejněný dne [datum] v Mladé frontě DNES),„ (…) nedávno například,proslula‘ sestrou, která zde draslíkem zavraždila šest pacientů" (článek s názvem Nový ředitel špitálu chce lékaře přesvědčit, aby nikam neutíkali zveřejněný dne [datum] v Mladé frontě DNES),„ Padesátiletá zdravotní sestra [jméno] [příjmení] jí píchla do žíly draslík, čímž jí zastavila srdce." (článek s názvem Případ smrtící injekce: lidé se ptají, jak zemřeli jejich blízcí zveřejněný dne [datum] v Mladé frontě DNES),„ Nedávno například,proslula‘ sestrou, která zde draslíkem zavraždila pět pacientů." (článek s názvem Musíme uklidnit situaci, říká nový ředitel špitálu, kde se vraždilo zveřejněný dne [datum] na webu idnes.cz – viz též samotný titulek článku).

14. Žalovaná pak dále ve svých článcích různými způsoby a s různou intenzitou podsouvá čtenáři, že žalobkyně je skutečně pachatelem trestných činů, ze kterých byla obviněna. Některé články se tak zabývají tím, z jakého důvodu si žalobkyně vybrala pro své činy právě draslík (článek s názvem Draslík. Zabíjí rychle, jistě a beze stop zveřejněný dne [datum] v Mladé frontě DNES nebo článek s názvem Heparin, draslík, inzulin. Tři zabijáci zveřejněný též dne [datum] v Mladé frontě DNES), dále se řeší pohnutky a motiv žalobkyně k předmětným činům (článek s názvem Vyhozená sestra z [obec] zřejmě prováděla na přání pacientů eutanazii zveřejněný dne [datum] na webu idnes.cz, článek s názvem Případ smrtícího draslíku: proč se lékaři přou? zveřejněný dne [datum] v Mladé frontě DNES, článek s názvem Policisté míní, že setra z [obec] zabila úmyslně. Eutanazii zavrhli zveřejněný dne [datum] na webu idnes.cz nebo článek s názvem Sestra z [obec] neprováděla eutanazii. Spíše neměla ráda pacienty zveřejněný dne [datum] na webu [webová adresa]), rozebírá se též, jestli lékař [příjmení] kryl vraždu (kterou nepochybně spáchala žalobkyně) (článek s názvem [ulice] nemocnice trestá lékaře, jeden prý kryl vraždu zveřejněný dne [datum] v Mladé frontě DNES, článek s názvem Ředitel rumburské nemocnice se pře s lékařem, jestli chtěl krýt sestru zveřejněný dne [datum] na webu idnes.cz, článek s názvem [příjmení] vraždu a lhal, píše Sokol o lékaři z Rumburka zveřejněný dne [datum] v Lidových novinách nebo článek s názvem [příjmení] vraždu, naznačil šéf nemocnice v [obec]. Pomluva, ohradil se lékař zveřejněný dne [datum] na webu [webová adresa]), či zda žalobkyně spáchala jen jednu [činnost] (která je jistá) nebo i více (článek s názvem Šest vražd nemusí být konečné číslo, říká šéf nemocnice zveřejněný dne [datum] v Mladé frontě DNES, článek s názvem Jedna vražda, nebo jedenáct? Policie vyšetřuje, lékaři se hádají zveřejněný dne [datum] v Mladé frontě DNES nebo článek s názvem Sestra z [obec] mohla vraždit opakovaně. Policie prověřuje další úmrtí zveřejněný dne [datum] na webu [webová adresa]). Hrubě závadné jsou pak opakované rozhovory s psychologem [jméno] [příjmení], ve kterých se řeší, do jaké skupiny„ nemocničních sériových vrahů/zabijáků“ žalobkyně patří, a ve kterých se mimo jiné uvádí:„ Sestra z [obec], která je obviněna z šesti vražd, patří mezi nemocniční sériové vrahy. Ti se dají nazvat,andělé smrti‘" (článek s názvem Typický anděl smrti, soudí o sestře z [obec] znalec sériových vrahů zveřejněný dne [datum] na webu idnes.cz) a dále:„ Sériový nemocniční zabijáci mají mnoho podob.",„ Zdá se, že tady máme,nejvýkonnější' sériovou vražedkyni v historii (…) " (článek s názvem [ulice] vrah je nejvyšší stupeň zabijáka zveřejněný dne [datum] v časopisu [příjmení]).

15. Podle článku 40 odst. 1, 2 Listiny základních práv a svobod jen soud rozhoduje o vině a trestu za trestné činy a každý, proti němuž je vedeno trestní řízení, je považován za nevinného, pokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu nebyla jeho vina vyslovena. 16. [obec] presumpce neviny se uplatní i v horizontálních vztazích, a to jako jeden z ústavně aprobovaných důvodů pro omezení svobody projevu. Jejím účelem je mj. ochrana osobnostních práv osoby, proti níž je vedeno trestní řízení. Média samozřejmě mohou a mají informovat o probíhajících trestních řízeních a páchané trestné činnosti, vždy však musí být zřejmé, že prezentovaný názor ještě s jistotou neznamená, že se stíhaná osoba činu dopustila (srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 577/13). Proto je povinností médií přistupovat k tomuto typu zpravodajství s jistou zdrženlivostí ve výrazech i obsahu a s ohledy a respektem k soukromí stíhaných, či dokonce jejich blízkých, neboť tyto osoby jsou dosud podle práva nevinné a nakonec může dojít i k jejich zproštění, jako se to ostatně stalo i v projednávané věci.

17. Z této premisy soud prvního stupně správně vycházel a v napadeném rozsudku též správně citoval příslušná ustanovení občanského zákoníku a další judikatorní závěry, na což odvolací soud plně odkazuje a v zájmu stručnosti již neopakuje. Soud prvního stupně tak správně zmínil závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 1413/2012, v němž Nejvyšší soud mimo jiné uvedl, že o osobě, jež nebyla pravomocně odsouzena, nelze referovat jako o pachateli trestného činu. Přiléhavá je též citace závěrů Evropského soudu pro lidská práva vyjádřená v rozsudcích News Verlags GmbH & Co. KG proti Rakousku, ze dne [datum], [číslo] či A. proti Norsku ze dne [datum], [číslo].

18. Odvolací soud se pak též plně ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně v tom, že zpravodajství žalované o trestní věci žalobkyně bylo excesivní, neboť opakovaně a dlouhodobě porušovalo presumpci neviny žalobkyně, jak je blíže konkretizováno výše. Žalovaná svým zpravodajstvím tedy zasáhla do osobnostních práv žalobkyně neoprávněně a způsobila jí tím újmu, pro jejíž přiměřené odčinění by morální satisfakce nebyla dostatečná (odvolací soud se zde shoduje s žalobkyní, že veřejná omluva by dokonce mohla být svými účinky kontraproduktivní a újmu prohloubit). Soud prvního stupně tedy správně uzavřel, že je namístě žalobkyni v souladu s § 2951 odst. 2 větou druhou o. z. přiznat relutární satisfakci.

19. Pokud žalovaná po celou dobu řízení tvrdí, že do osobnostních práv žalobkyně žádným způsobem nezasáhla a jakoukoliv odpovědnost odmítá, pak to svědčí o naprostém nedostatku rozumného náhledu na nastalou situaci a o nulové sebereflexi. K tomu odvolací soud dodává, že v odvolání žalované je sice obsažen jistý náznak sebereflexe (žalovaná zde připouští, že ne všechna sdělení z její strany byla užita při informování o trestní věci žalobkyně vhodně), avšak evidentně se nejedná o sebereflexi skutečnou a vážně míněnou, když žalovaná tak činí pouze z toho důvodu (jak v podstatě sama v odvolání uvádí), že si je vědoma skutečnosti, že odvolací soud zohledňuje míru sebereflexe jednotlivých zpravodajských subjektů při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění. Přístup žalované je pak stěží pochopitelný i s ohledem na skutečnost, že (minimálně) jeden z jejích redaktorů ([jméno] Biben) dokázal reflektovat negativní roli, kterou média jako celek (tedy včetně žalované) sehrála v kauze žalobkyně, když ve svém komentáři s názvem Ani přesvědčivá obžaloba nesmí vést k povrchnímu odsudku zveřejněném dne [datum] v Mladé frontě DNES uvedl:„ V případu [jméno] [příjmení] hodně lidí – včetně nás novinářů – zapomnělo na obecně známou, základní právnickou zásadu presumpce neviny. Jistě, obžaloba byla tak sugestivní a přesvědčivá, vše se zdálo jasné. Série šesti vražd! Až teď se polopaticky ukázalo, jak povrchní pohled to mohl být a že je důležité nedělat z nikoho zločince, v případě sestry z [obec] několikanásobného vraha, pokud není odsouzen“.

20. Odvolací soud uznává, že šlo o velmi závažnou trestní věc s ohledem na počet prověřovaných úmrtí a policií a státními zástupci tvrzené okolnosti, avšak to samo o sobě princip presumpce neviny nijak neoslabuje ani nerelativizuje. Dovolává-li se žalovaná svého poslání informovat o věcech veřejného zájmu, je nutno k tomu ve shodě se soudem prvního stupně poznamenat, že informování o trestní kauze žalobkyně bylo bezesporu informováním o věci oprávněného veřejného zájmu. Na žalované pak však bylo, aby v každém jednotlivém příspěvku jasně dala najevo, že konkrétní skutky se toliko kladou podezřelé/obviněné/obžalované za vinu a že dosud není jisté, zda se oněch skutků podezřelá/obviněná/obžalovaná skutečně dopustila. Takto je povinna žalovaná (samozřejmě i jiné sdělovací prostředky) postupovat bez ohledu na to, jak se vyjadřují samy orgány činné v trestním řízení (policie a státní zástupce), jak se jí samotné jeví důkazní situace a co o věci vypovídají například svědci. Jistě může veřejnost zpravit, co při hlavním líčení nebo jindy svědci či znalci uvedli, avšak nemůže pak na základě toho označovat stíhaného za pachatele před tím, než ve věci pravomocně rozhodne soud. Jen tak bude zásada presumpce neviny účinně naplněna. Polehčující okolností či snad dokonce důvodem pro zamítnutí žaloby pak není ani skutečnost, že žalovaná informovala také o zproštění žalobkyně respektive o pochybnostech, které v pozdější fázi stíhání žalobkyně nastaly. To pokládá odvolací soud za normální a obvyklé, a pokud by takto žalovaná nepostupovala, pak by se jednalo o další exces. Je však pravdou (jak již odvolací soud uvedl výše), že žalovaná se na rozdíl od ostatních zpravodajských subjektů věnovala trestní věci žalobkyně v poměrně intenzivní míře i po vydání zprošťujícího rozsudku (uveřejnila celkem dalších 107 článků včetně rozhovoru s žalobkyní), tj. v době, kdy již kauza nebyla tolik mediálně zajímavá.

21. Lze tedy uznat, že žalovaná ve svém zpravodajství po dobu trestního stíhání žalobkyně do vynesení osvobozujícího rozsudku v lednu [rok] opakovaně a v mnoha případech nerespektovala presumpci neviny žalobkyně a svým zpravodajstvím, užitými výrazy, slovními spojeními a zkratkami neoprávněně vyvolávala ve veřejnosti dojem, že žalobkyně spáchala závažné trestné činy, které jí byly kladeny za vinu, a to navíc ze zavrženíhodných důvodů (nemá ráda pacienty, aby si ulehčila práci, vraždila z lenosti). Tím neoprávněně zasáhla do osobnostních práv žalobkyně a též do práva na spravedlivý proces v širším slova smyslu a způsobila žalobkyni újmu, kterou je povinna odčinit.

22. K dopadu excesivních příspěvků žalované na veřejné mínění a tím i k rozsahu újmy žalobkyně, potažmo podílu žalované na celkové újmě žalobkyni vzniklé informováním o trestní věci žalobkyně odvolací soud doplnil dokazování postupem podle § 213a odst. 1 o. s. ř. o zprávy MEDIA PROJEKTu za období od 4. čtvrtletí roku [rok] do 1. čtvrtletí roku [rok]. Z nich vyplynulo, že průměrná čtenost jednotlivých vydání byla v období 4. čtvrtletí roku [rok] a 1. čtvrtletí roku 2015 2. a 3. čtvrtletí roku [rok]

4. čtvrtletí roku [rok] a 1. čtvrtletí roku [rok] u deníku Mladá fronta DNES 654 [číslo] [číslo] 000 čtenářů, u deníku [příjmení] noviny 210 [číslo] 000/ 205 000 čtenářů, u deníku Metro 470 [číslo] [číslo] 000 čtenářů a u týdeníku 5plus2 918 [číslo] [číslo]

0. U časopisu [příjmení] nejsou údaje za první období uvedeny, přičemž v následujících dvou obdobích činila průměrná čtenost jednotlivých vydání 66 [číslo] 000 čtenářů.

23. Odvolací soud dále doplnil dokazování o zprávy NetMonitor za měsíce srpen 2014, prosinec [rok], leden [rok] a prosinec [rok]. Podle těchto zpráv činil počet reálných uživatelů za měsíc v srpnu [rok] [rok] [rok] [rok] u idnes.cz celkem 4 315 [číslo] 377 [číslo] 648 [číslo] 356 572 (z toho sekce„ Zprávy“ 1 879 [číslo] 839 [číslo] 071 [číslo] 068 331 a podsekce„ Regiony“ 1 218 [číslo] 075 [číslo] 215 [číslo] 117 269), u [webová adresa] celkem 847 [číslo] [číslo] [číslo] 060 a u [webová adresa] pak 142 [číslo] [číslo] [číslo] 430.

24. Podle výroční zprávy žalované za rok 2015 (č. l. 194) činily domácí výnosy v roce [rok] celkem [částka] [anonymizována dvě slova] tis. Kč a v roce [rok] celkem [částka] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. [anonymizováno].

25. Odvolací soud se v minulosti meritorně zabýval souběžnými spory žalobkyně se společnostmi [právnická osoba] (zkráceně„ CNC“) a [právnická osoba] (zkráceně„ [příjmení] [příjmení]“), a to v řízeních vedených pod sp. zn. 22 Co 94/2019 a 22 Co 143/2020. Ve sporu se [právnická osoba] [příjmení] rozhodoval již i Nejvyšší soud a Ústavní soud, přičemž oba tyto soudy dovolání, resp. ústavní stížnost podané ze strany žalobkyně odmítly (viz. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 25 Cdo 506/2021-844, a usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV ÚS 2573/21). Obě účastnice (tedy i žalovaná) konstatovaly, že jsou jim spory i rozhodnutí známy.

26. Odvolacímu soudu jsou současně z věci žalobkyně a CNC, tedy z jeho úřední činnosti, známy i mediální analýzy, které žalobkyně obstarala v řízeních, v nichž se domáhá satisfakce vůči dalším zpravodajským subjektům, a též i přehled zpráv o trestní věci žalobkyně, který v řízení předložila CNC. Odvolací soud si tak učinil přehled, v jakém zhruba rozsahu se na excesivním zpravodajství o žalobkyni podílely jednotlivé subjekty, a to jak ty, které jsou žalobkyní žalovány v jiných řízeních, tak i ty, po nichž se žalobkyně satisfakce nedomáhá (což je jistě její právo, avšak není důvodné si myslet, že celou její újmu odčiní jen ti, které si sama vybere, byť ji způsobili i jiní). Takto odvolací soud zjistil, že sama žalobkyně vytýká porušení presumpce neviny a používání excesivních výrazů a spojení ve srovnatelném počtu případů (článků či reportáží) vedle [právnická osoba], [příjmení] [příjmení] a zde žalované [právnická osoba], a. s., také společnosti [právnická osoba] a v menším rozsahu pak subjektům [právnická osoba], [právnická osoba], a [právnická osoba] O trestní věci žalobkyně široce referovala i další média, která nyní nejsou v okruhu žalovaných, přičemž mnohá z nich se v různé míře dopouštěla obdobných excesů.

27. Pokud jde o [právnická osoba] a [příjmení] [příjmení] (jejichž spory se již odvolací soud v minulosti zabýval), pak odvolací soud pro porovnání alespoň ve stručnosti shrnuje základní okolnosti týkající se rozsahu excesivních mediálních výstupů těchto mediálních subjektů a jejich dopadu na veřejné mínění. V případě [příjmení] [příjmení] z Mediální analýzy [právnická osoba] vyplynulo, že v období od [datum] do [datum] (tj. před vyhlášením osvobozujícího rozsudku), bylo uveřejněno celkem 145 příspěvků, jejichž vyznění bylo ve vztahu k žalobkyni převážně negativní (107), z toho podstatná část byla negativní výrazně (63). [příjmení] [příjmení] pak ve svých příspěvcích užila 44x označení„ sestra smrt“, 9x„ vraždící sestra“ a 1x„ sestra – zabiják“. Ve vztahu k CNC z Mediální analýzy [právnická osoba] vyplynulo, že v období od [datum] do [datum] (tj. před vyhlášením osvobozujícího rozsudku), bylo uveřejněno celkem 190 příspěvků, z nichž 135 bylo výrazně negativních a 26 negativních. CNC ve svém zpravodajství užilo 111x označení„ sestra smrt“, 1x„ vraždící sestra“, 1x„ smrtící sestra“ a 1x„ anděl smrti“. Průměrný denní počet diváků v kategorii 15+ (diváci starší 15 let), kteří sledovali vysílání stanice [příjmení] [příjmení], byl v roce 2014 celkem 309 000 diváků a v roce [rok] celkem 291 000 diváků, ve vztahu k vysílání v „ prime time“ (19 až 23 hodin) to v roce [rok] bylo 979 000 diváků a v roce 2015 celkem 923 000 diváků. Průměrná čtenost jednotlivých vydání deníků [právnická osoba] byla u deníku [příjmení] v roce [rok] celkem 1 107 000 čtenářů a v roce [rok] celkem 1 012 500 čtenářů, u deníku Aha! to bylo v roce [rok] celkem 247 000 a v roce [rok] celkem 239 000 čtenářů. Průměrný počet reálných uživatelů činil v srpnu [rok] [rok] [rok] [rok] u [webová adresa] 1 618 [číslo] 761 [číslo] 583 [číslo] 904 465, u [webová adresa] to bylo 431 [číslo] [číslo] [číslo] 604 a u [webová adresa] 1 851 [číslo] 950 [číslo] 205 [číslo] 963 105. Pokud jde o web [webová adresa] je součástí [webová adresa] [webová adresa]) a z údajů za prosinec 2014 vyplývá, že část týkající se [webová adresa] činí [částka] [anonymizována dvě slova], z toho tn.ZPRAVODAJSTVI 1 216 526. Domácí výnosy [právnická osoba] činily v roce [rok] celkem 1 819 796 tis. Kč a v roce [rok] celkem [částka] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. [anonymizováno]. Výnosy z běžné činnosti [právnická osoba] [příjmení] činily v roce [rok] celkem [částka] [anonymizována dvě slova] tis. Kč a v roce [rok] celkem [částka] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. Kč (k tomu je třeba doplnit, že [příjmení] [příjmení] má vzhledem k povaze televizního vysílání i výrazně vyšší náklady).

28. Odvolací soud dále opakuje to, co již uvedl dříve ve sporech s CNC i s [příjmení] [příjmení]. Předmětem řízení není odškodnění celé újmy, která žalobkyni vznikla trestním stíháním a zpravodajstvím o něm, avšak jen v rozsahu té újmy, která žalobkyni vznikla excesy ve zpravodajství žalované. Za újmu vzniklou žalobkyni samotným nezákonným trestním stíháním neodpovídá žalovaná ale stát. Za újmu způsobenou obecně běžným zpravodajstvím o trestním stíhání (tedy vůbec za šíření informace o tom, že žalobkyně je trestně stíhána, co je jí kladeno za vinu a jak se trestní věc vyvíjí) rovněž neodpovídá žalovaná (neboť regulérní, neexcesivní zpravodajství o trestním stíhání je povolené, tedy oprávněné), ale také jen stát v rámci odpovědnosti za újmu nezákonným stíháním. Při úvaze o výši peněžitého zadostiučinění je třeba si uvědomit a následně též vyjádřit, že žalovaná odpovídá v dané věci vedle státu a že v zásadní (a jistě převyšující míře) byla žalobkyni újma způsobena již jen samotným trestním stíháním a širokým (regulérním) zpravodajstvím, zdaleka nejen žalované, o něm. Přitom ani samotná značná šíře regulérního zpravodajství není přičitatelná zpravodajskému subjektu, avšak státu, neboť odpovídá tomu, z jak závažných skutků se rozhodl žalobkyni stíhat. Odvolací soud tedy jasně vyjadřuje, že v této věci rozhoduje o odškodnění pouze za újmu, která žalobkyni vznikla toliko excesivním jednáním žalované v rámci jejího zpravodajství o trestní věci žalobkyně, tedy výhradně za opakované porušení zásady presumpce neviny včetně s tím souvisejících nepřípustných zkratek a označení v neprospěch žalobkyně.

29. Dále pak odvolací soud i v této věci zdůrazňuje, že jako významné specifikum dané věci uznává to, že o žalobkyni stejným či obdobným způsobem jako žalovaná informovala i řada dalších subjektů ve svých článcích, v rámci svého vysílání a podobně. Vzhledem k závažnosti trestní věci žalobkyně o ní referovala prakticky všechna významná média v zemi, a to velmi široce. Rovněž pak mnohá tato média stejně jako žalovaná nerespektovala presumpci neviny žalobkyně. Za této situace je ovšem třeba uznat, že [role v řízení] nevznikala oddělená (samostatná) újma vždy na základě samostatného jednání jednotlivých subjektů spočívajícího v porušování presumpce neviny. Ve skutečnosti to bylo tak, že v mediálním prostředí České republiky, kde se jednotlivá zpravodajství překrývají, kde většina veřejnosti čerpá informace z více zdrojů a od více zpravodajských subjektů (což je podstatné), došlo při celkovém zpravodajství o trestní věci žalobkyně k masivnímu protiprávnímu jednání spočívajícímu v porušení zásady presumpce neviny žalobkyně, z čehož resultoval vznik újmy na přirozených právech žalobkyně. Na vzniku této jednotné újmy (spočívající ve vytvoření předsudku u veřejnosti, vytvoření podvědomého vnímání žalobkyně jako vražedkyně ze zavrženíhodných důvodů, poničení pověsti a soukromí žalobkyně) se pak každý ze zpravodajských subjektů podílel určitou měrou, kterou je třeba zohlednit při stanovení výše peněžitého zadostiučinění. K tomu odvolací soud dodává, že výše uvedený princip zohlednění paralelních sporů při stanovení výše peněžitého zadostiučinění aproboval Nejvyšší soud (v usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 25 Cdo 506/2021-844) i Ústavní soud (v usnesení ze dne [datum], sp. zn. IV ÚS 2573/21), a to ve sporu žalobkyně s [příjmení] [příjmení]. 30. [jméno], kterou se škůdci na vzniklé jednotné újmě podílejí, ovšem není jediným hlediskem pro stanovení výše individuální satisfakce, neboť se zohledňují též další významné okolnosti včetně např. míry zavinění konkrétního škůdce a následného chování konkrétního škůdce. Rovněž preventivně-sankční složka zadostiučinění je zohledňována a naplňována vůči každému ze škůdců individuálně. Proto bude též možné, aby u subjektů, které se na vzniklé újmě podílely stejnou nebo srovnatelnou měrou, bylo stanoveno peněžní zadostiučinění v odlišné výši, a to právě s ohledem na rozdílné okolnosti na straně těchto subjektů – škůdců.

31. Výše zadostiučinění přiznaná soudem prvního stupně ([částka]) odpovídá přibližně 3/4 (78 %), které se žalobkyni dostalo od [právnická osoba] a 3/5 (58 %) částky, které se žalobkyni dostalo od [příjmení] [příjmení]. Stěžejní důvod o třetinu ([částka]) vyššího zadostiučinění u [příjmení] [příjmení] ([částka]) oproti zadostiučinění, které bylo žalobkyni přiznáno vůči CNC ([částka]) byl dán především okolností, že [příjmení] [příjmení] do osobnostních práv žalobkyně zasahovala televizním vysíláním (byť nejen) a takto sdělená informace je účinnější, tedy i způsobilá přivodit vyšší újmu. Při v zásadě srovnatelném zásahu co do času, území, masovosti (množství oslovovaných osob), počtu závadných příspěvků a množství excesivně expresivních výrazů tak zvýšení o [částka] sledovalo především naplnění funkce kompenzačně-satisfakční. Výše zadostiučinění stanovená žalobkyni proti [příjmení] [příjmení] byla aprobována ze strany Nejvyššího soudu i Ústavního soudu.

32. Při porovnání excesivních mediálních výstupů žalované s excesivními výstupy CNC a [příjmení] [příjmení] lze konstatovat, že co do časového i územního rozsahu, jakož i co do masovosti (množství oslovovaných osob) jde v zásadě o srovnatelné případy, až na okolnost, že u žalované část závadných výstupů byla jen regionálního dosahu (v mutaci pro Ústecký kraj), k čemuž je ale zase současně třeba dodat, že se tak dělo v regionu, který byl epicentrem zájmů žalobkyně.

33. Významný rozdíl však je dán v nižším počtu závadných mediálních výstupů a intenzitě závažnosti sdělení, což souvisí i s tím, že žalovaná excesivně expresivních výrazů používala jen ojediněle. Vzhledem k tomu, o jaké výrazy se jednalo, nelze sice rozhodně hovořit o počtu zanedbatelném, ale každopádně výrazně nižším než u předchozích dvou mediálních společností.

34. Dalším rozdílem je, že žalovaná se neoprávněných zásahů do osobnosti žalobkyně dopouštěla obsahem médií, která lze označit za názorotvorná. To – jak označení napovídá - s sebou logicky nese ten důsledek, že informace takovými médii sdělované jsou veřejností považovány za věrohodnější a tak i způsobilejší více ovlivňovat její mínění a tak i působit hlubší újmu, než pokud sdělení nerespektující presumpci neviny sdělují média bulvární. Jejich typickými představiteli na českém mediálním trhu jsou deníky [příjmení] a AHA! a weby [webová adresa] a [webová adresa], tedy média provozovaná CNC. Stejně tak je notorietou, že zpravodajství [příjmení] [příjmení] je vnímáno jako méně seriózní než třeba České televize. Na druhou stranu pak ale nelze přehlížet, že přestože žalovaná vždy nectila zásadu presumpce neviny, její příspěvky jsou celkově střídmější (ač ne vždy dostatečně) a skutečně serióznější, poskytují i širší spektrum informací, které ve svém důsledku právě oslabují (nikoli však neutralizují!) důsledky závadných informací. V kritickém čtenáři musí ve světle dalších informací vznikat alespoň pochybnost o (nezřídka) presumované vině žalobkyně. Žalované pak lze dát současně za pravdu, že u ní, resp. právě u ní, nikoli všechny příspěvky označené za negativní je možné označit za protiprávní. Jinak také řečeno protiprávnost napadaných příspěvků CNC a [příjmení] [příjmení] byla zcela zjevná, u žalované tomu tak není. Část příspěvků závadná není a část je závadná hraničně a lze jí vytknout (jen) nedostatečnou zdrženlivost.

35. V důsledku uvedeného je nutno uzavřít, že podíl, kterým se na újmě žalobkyně vzniklé excesivním informováním o její trestní kauze podílela žalovaná, je bezesporu menší než u CNC a [příjmení] [příjmení], byť rozhodně ne zanedbatelný vzhledem k zhruba stovce závadných článků.

36. Lze říci, že pokud by na straně žalované byla míra sebereflexe alespoň taková, jako byla u [právnická osoba] a [příjmení] [příjmení], mohla by vzhledem k ostatním okolnostem činit přiměřená výše zadostiučinění, kterou by měla žalovaná žalobkyni poskytnout, něco okolo 3/5 částky, kterou žalobkyni poskytuje CNC (3/5 z [částka] činí [částka]). Avšak okolnost, že míra sebereflexe žalované byla minimální, resp. v zásadě nulová, vedla odvolací soud k závěru, že je namístě žalobkyni přiznat proti žalované zadostiučinění ještě vyšší a zohlednit ve výši více než u CNC a [příjmení] [příjmení] funkci preventivně-sankční. Pozoruhodné je i to, že rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. listopadu 2012, sp. zn. 30 Cdo 1413/2012, jímž argumentoval ohledně neoprávněnosti zásahu do osobnostních práv porušením zásady presumpce neviny již i soud prvního stupně (srov. bod 17 odůvodnění tohoto rozsudku), se týkal věci, kde byla žalovanou také zde žalovaná společnost. Částku [částka], kterou jako přiměřenou shledal soud prvního stupně a která odpovídá přibližně 3/4 zadostiučinění, kterého se žalované dostává od CNC, tak shledává vzhledem ke všemu uvedenému za přiměřenou i odvolací soud [ulice] částka by již byla přiměřenou.

37. Uváží-li odvolací soud, že se na odčinění újmy podílejí podle práva další subjekty (některé ve srovnatelném rozsahu, některé v menším rozsahu), které při zpravodajství také porušily presumpci neviny, pak by se žalobkyni mohlo (pokud svá práva vůči všem škůdcům řádně uplatní či již uplatnila, což ovšem záleží zcela na ní) dostat celkového odškodnění za újmu způsobenou výhradně excesivním zpravodajstvím o její trestní věci ve výši několika milionů korun (prozatím bylo žalobkyni proti třem mediálním subjektům - CNC, [příjmení] [příjmení] a zde žalované pravomocně přiznáno celkem [částka]), což pokládá odvolací soud i vzhledem k dosavadní soudní praxi za plně přiměřené a slušné.

38. Jak již bylo vysvětleno, za újmy způsobené samotným (nezákonným) trestním stíháním a širokým (regulérním/neexcesivním) informováním o něm poskytuje odškodnění stát. Na tomto místě je třeba uvést, že stát poskytl žalobkyni dobrovolně na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním včetně neexcesivní medializace částku [částka], přičemž rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 25 C 153/2017-752 bylo žalobkyni přiznáno dalších [částka]. Pokud by tato částka byla potvrzena, žalobkyni by se dostalo na náhradě nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním včetně neexcesivní medializace částky [částka] (vedle této částky byla žalobkyni přiznána – z části nepravomocně - i náhrada za nezákonnou vazbu a za další újmy ve výši [částka]). Žalobkyně se proti rozsudku soudu prvního stupně neodvolala, uvedenou částku tedy akceptovala jako odpovídající vzniklé újmě. I tuto okolnost je pak třeba zohlednit při úvaze o přiměřeném zadostiučinění za excesivní jednání žalované. Odvolací soud již opakovaně uvedl, že v zásadní a jistě převyšující míře byla žalobkyni újma způsobena již jen samotným trestním stíháním a širokým zpravodajstvím (regulérním) zdaleka nejen žalované o něm. Přestože se jedná o odlišné nároky a rozdílná jsou i kritéria pro stanovení zadostiučinění, nebylo by pochopitelně namístě, aby náhrada za excesivní jednání zpravodajských subjektů mnohonásobně převyšovala náhradu za újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním a s ním spojenou rozsáhlou regulérní medializací, kterou sama žalobkyně limitovala částkou [částka].

39. Při ochraně osobnosti je primárním významem zadostiučinění funkce (kompenzačně-) satisfakční, tj. přiměřeně s ohledem na všechny okolnosti konkrétního případu, optimálně, a tím účinně vyvážit a zmírnit nepříznivý následek neoprávněného zásahu, když nemajetková újma vzniklá porušením osobnostních práv se v obecném slova smyslu ani nedá„ odškodnit“ a rozsah vzniklé nemajetkové újmy nelze ani exaktně kvantifikovat a vyčíslit a lze za ni„ jen“ poskytnout zadostiučinění (satisfakci), rovněž by pak ale náhrada nemajetkové újmy v penězích měla plnit preventivně-sankční funkci (nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 1586/09). Preventivně-sankční funkci zadostiučinění nelze uplatňovat u každého zásahu do osobnostních práv; je nicméně nezbytné posoudit vhodnost jejího použití v konkrétním případě, zvláště pak tehdy, kdy skutečně hrozí opakování podobných zásahů do ochrany osobnosti a kdy je třeba žalovanou od podobných zásahů odradit (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 1231/2011).

40. Jak již odvolací soud uvedl výše, v tomto případě je použití této funkce bezesporu vhodné, lépe řečeno nezbytné, a to zejména s ohledem na v zásadě nulovou sebereflexi žalované. Pokud žalobkyně odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 668/21, ve kterém Ústavní soud opakovaně poukázal na význam preventivně-sankční funkce a zároveň shledal jako protiústavní některé závěry vyslovené v recentní judikatuře Nejvyššího soudu, pak k tomu odvolací soud uvádí následující: odvolací soud závěry Ústavního soudu (které byly již vysloveny v jeho dřívější judikatuře a které v nejnovějším nálezu pouze zopakoval) respektuje a dlouhodobě z nich ve své rozhodovací praxi vychází. O tom ostatně svědčí i skutečnost, že odvolací soud zohlednil preventivně-sankční funkci zadostiučinění jak ve sporech žalobkyně s CNC a [příjmení] [příjmení], tak i v projednávané věci (a to ve významné míře). Okolnosti, aby přiznaná výše zadostiučinění byla ještě vyšší, tak jak se toho domáhá žalobkyně, zde však nejsou. Takovým důvodem nemohou být ani výnosy žalované z reklamy, které samy o sobě nevypovídají nic o skutečných hospodářských poměrech žalované. Odvolací soud má za to, že přiznaná výše zadostiučinění (v řádu vyšších statisíců), má dostatečně odrazující účinek a naplňuje tak i funkci preventivně-sankční.

41. Současně odvolací soud poznamenává, že v českém právním prostředí se výše předmětných náhrad nemůže blížit náhradám přiznávaným z titulu právního institutu punitive damages (či obdobnému institutu exemplary damages) aplikovaného v anglo-americkém prostředí v rámci tort law, kde jsou v obdobných případech ukládána plnění i v řádu desítek či stovek milionů dolarů jako soukromá sankce žalovanému a současně vysoká odměna úspěšnému žalobci, který se nebál podstoupit riziko a nepříjemnosti spojené s vedením sporu, a přispěl tak k uplatnění prevenční funkce práva a čistotě veřejného života, za což mu náleží vysoká odměna navíc (srov. M. [příjmení]: Výše a účel náhrady nemajetkové újmy v penězích při ochraně osobnosti, Právní rozhledy [číslo] str. 305 a násl. či D. [jméno]: Defamation and Freedom of Speech, Oxford [příjmení] [příjmení]: [příjmení] [příjmení] [rok], str. 221 a násl., obé citováno z nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 1586/09). Český právní řád nezná soukromoprávní institut sankční škody a sankční postih je vyhrazen výlučně státní moci a veřejnému právu (k tomu srov. konstantní judikaturu Nejvyššího soudu: rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 3936/2010, rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 2434/2010, rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 1796/2011, rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 2469/2012, nebo rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 2778/2011, kde Nejvyšší soud výslovně odmítl přítomnost punitive a exemplary damages a jiných odškodnění represivní povahy v českém právním řádu).

42. Dovolává-li se žalobkyně proporcionality s náhradami přiznanými v jiných sporech (konkrétně ve sporech [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]), pak odvolací soud konstatuje, že výše peněžitého zadostiučinění přiznaného žalobkyni v projednávané věci je zcela adekvátní a přiměřená i při porovnání s těmito spory. Ve věci [jméno] [příjmení] proti společnosti [právnická osoba] jako vydavatelkou časopisu Pestrý svět, byla prozatím žalobkyni nepravomocně přiznána částka [částka] (Městským soudem v Praze v řízení pod sp. zn. 37 C 83/2012), tedy částka, zcela jistě srovnatelná, a to i s přihlédnutím k tomu, že se jedná o zcela ojedinělý případ a újma zde vznikla zásahem do soukromé/intimní sféry včetně prvku slídění a byla přičitatelná jedinému subjektu. Ve sporu [jméno] [příjmení] se [právnická osoba], a.s. jako vydavatelkou deníku Mladá fronta DNES (tj. s věcí řešenou u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 28 C 370/2015, u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 58 Co 433/2017, u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 25 Cdo 3423/2018 a u Ústavního soudu pod sp. zn. II. ÚS 3853/19), bylo žalobci přiznáno zadostiučinění ve výši [částka]. Vezme-li se v potaz, že žalobkyni se může od médií a státu dostat odčinění ve výši několika miliónů, přičemž již nyní jí bylo, a to zatím jen proti třem mediálním subjektům (CNC, [příjmení] [příjmení] a zde žalované), pravomocně přiznáno celkem [částka], což je téměř 19x více než [jméno] [příjmení], je zřejmé, že žalobkyni přiznávané částky rozhodně nejsou nepřiměřeně nízké a naplňují nejen funkci satisfakční, ale i preventivně-sankční. Žalobkyni přiznané zadostiučinění je pak proporcionální též i ve vztahu k náhradám přiznaným ve sporech [jméno] [příjmení] a členů jeho rodiny. Je třeba uvést, že žalobkyní uváděná částka ve výši [částka] byla pochopitelně přiznána všem (čtyřem) žalobcům dohromady. Uvedený spor se pak od projednávané věci v řadě okolností výrazně odlišuje, když se jednalo o opakované zásahy do intimní/soukromé sféry a rodinného života (při absenci veřejného zájmu a při existenci zásahu nejen obsahem, ale i způsobem získávání informací).

43. Závěrem má odvolací soud za potřebné zopakovat to, co již vyřkl ve věci CNC i [příjmení] [příjmení] a co platí stále: Presumpce neviny je důležitou zásadou, kterou musí respektovat i zpravodajské subjekty (srov. např. již v bodu 17 odůvodnění zmíněné rozsudky ESLP News Verlags GmbH & Co. KG proti Rakousku, ze dne [datum], [číslo] či A. proti Norsku ze dne [datum], [číslo]). Odvolací soud považuje porušování presumpce neviny ve zpravodajství za existující a zásadní celospolečenský problém, který významně zasahuje do osobnostních i procesních práv stíhaných osob a bourá základy právního státu, v němž o vině a trestu rozhoduje soud, a nikoli média, popřípadě veřejné mínění. Zpravodajství porušující presumpci neviny též podkopává důvěru ve veřejné instituce, které trestnou činnost stíhají a posuzují, neboť v případě zastavení trestního stíhání či zproštění stíhaného implikuje, že viník je sice znám, avšak zůstal nepotrestán.

44. Pokud jde o napadený nákladový výrok rozsudku soudu prvního stupně, pak odvolací soud konstatuje, že soud prvního stupně uložil žalované nahradit žalobkyni náklady řízení v nesprávné výši.

45. Žalobkyně se žalobou domáhala v řízení před soudem prvního stupně relutární satisfakce ve výši [částka] s příslušenstvím, výsledně s žalobou uspěla co do částky [částka] (10,4 %). Výše plnění zde záležela na úvaze soudu a z pohledu žalobního žádání se zde nejednalo o extrémní rozpor mezi přiznaným a žádaným plněním, pro který by bylo namístě aplikovat § 142 odst. 3 o. s. ř. ve prospěch žalované. Žalobkyni proto náleží plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení před soudem prvního stupně dle § 142 odst. 3 o. s. ř. Náklady sestávají z účelně zaplacené části soudního poplatku za žalobu ve výši [částka]. Žalobkyně byla úspěšná co do částky [částka] a z 90 % byla od soudních poplatků osvobozena; účelně vynaloženým nákladem je tak pouze 10 % soudního poplatku stanoveného podle Položky 3 písm. b) Sazebníku soudních poplatků ve vztahu k přiznané částce, tj. 10 % z částky [částka]. Povinnost zaplatit zbylých 90 %, tj. [částka] uloží soud prvního stupně žalované – viz bod 48 odůvodnění). Dále účelně vynaloženými náklady řízení jsou náklady na právní zastoupení ve vztahu k těmto úkonům právní služby: 1/ převzetí a příprava zastoupení, 2/předžalobní výzva ze dne [datum], 3/ sepsání žaloby ze dne [datum], 4/ další porada s žalobkyní přesahující jednu hodinu dne [datum], 5/ replika žalobkyně ze dne [datum], 6/ účast na jednání před soudem prvního stupně dne [datum], 7-8/ účast na jednání před soudem prvního stupně dne [datum] v rozsahu dvou započatých dvouhodin, [číslo] účast na jednání před soudem prvního stupně ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a 2 srpna 2021, 15/ písemný závěrečný návrh ze dne [datum], 16/ účast na vyhlášení rozsudku dne [datum]. S každým z úkonů s výjimkou posledního (16) je spojena odměna advokáta ve výši 3 100 Kč/úkon dle § 9 odst. 4 písm. a), § 7 bod 5, § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, s posledním z uvedených úkonů je spojena poloviční odměna ve výši [částka] dle § 9 odst. 4 písm. a), § 7 bod 5, § 11 odst. 2 advokátního tarifu, se všemi úkony se pojí paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč/úkon dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Náhrada odměny advokáta a paušální náhrada hotových výdajů se navyšuje dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. o 21 % DPH, jíž je zástupce žalobkyně plátcem. Odvolací soud neshledal účelným náklad na vyjádření ze dne [datum] a [datum]. Bylo na žalobkyni, zda svá tvrzení a návrhy důkazů uvede v jednom podání nebo více, ale pro účely náhrady nákladů řízení lze přihlížet jen k jednomu úkonu (žalobě), účelným není ani náklad na vyjádření ze dne [datum], a to jednak z důvodu, že jde o opakování argumentace a je z večera dne před jednáním. Na rozdíl od soudu prvního stupně ale odvolací soud považuje za účelně vynaložený i náklad žalobkyně na vyhotovení mediální analýzy, pomocí které žalobkyně mohla vymezit zásah do svých práv a získat též předmětné mediální výstupy žalované. Proto odvolací soud požadovanou náhradu 1/7 nákladů na mediální analýzu ve výši [částka] jako účelně vynaložený náklad žalobkyni přiznal. Žalobkyni tedy na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně náleží celkem částka [částka] (=700+ (15* [číslo] [číslo]) *1,21+ [číslo]). Lhůta k plnění je stanovena podle § 160 odst. 1 v části věty před středníkem o. s. ř., místo plnění podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

46. Odvolací soud z důvodů shora předestřených rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I a II potvrdil postupem podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný, nákladový výrok III změnil postupem podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. jen ohledně výše nahrazovaných nákladů řízení, jinak jej také postupem podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

47. V odvolacím řízení ani žalobkyně, ani žalovaná se svými odvoláními ohledně věci samé neuspěly. Postupem podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. tak žádná z nich nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Okolnost, že žalobkyně takto neuspěla ohledně požadavku na [částka] a žalovaná ohledně [částka], je zde nepodstatná, neboť u obou jde o předmět sporu se shodnou tarifní hodnotou [částka] (§ 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu) a jejich úspěch a neúspěch je takto shodný. Současně poměr nominálních částek není v extrémním nepoměru, pro který by bylo namístě přiznat náhradu nákladů odvolacího řízení té z nich, která nominálně uspěla více.

48. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla v řízení o žalobě osvobozena z 90 % od soudních poplatků (č. l. 141 spisu), na soudu prvního stupně (§ 3 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) ještě bude, aby postupem podle § 2 odst. 3 věta první zákona o soudních poplatcích žalované uložil povinnost zaplatit na soudním poplatku za žalobu částku ve výši [částka]. Uvedená částka odpovídá 90 % soudního poplatku za žalobu v rozsahu, ve kterém žalobkyně výsledně uspěla, plná výše takového poplatku podle Položky 3 písm. b) Sazebníku soudních poplatků činí [částka] (1 % z [částka]), 10 % ([částka]) zaplatila žalobkyně (a žalovaná žalobkyni tuto částku nahradí – viz bod 45 odůvodnění), 90 % ([částka]) musí státu zaplatit žalovaná.

Poučení