22 Co 148/2022- 232

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Tomáše Novosada a soudkyň Mgr. Aleny Novotné a JUDr. Veroniky Křesťanové, Dr., ve věci žalobců: a) [jméno] [příjmení], narozený dne [datum] bytem [adresa] b) [jméno] [příjmení] [příjmení], narozená dne [datum] bytem [adresa] oba zastoupeni advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o ochranu osobnosti k odvolání žalobců a žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 28 C 376/2020-182, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I a II mění tak, že se zamítá žaloba o uveřejnění omluvy ve vztahu mezi oběma žalobci a žalovanou.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku III a V potvrzuje.

III. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku IV mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci a) částku ve výši [částka] spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku; ve zbývající části se v tomto výroku potvrzuje.

IV. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku VI mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni b) částku ve výši [částka] spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku; ve zbývající části se v tomto výroku potvrzuje.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Odůvodnění

1. Žalobci se žalobou domáhají ochrany osobnosti, do níž měla žalovaná neoprávněně zasáhnout zveřejněním článku v týdeníku Pestrý svět [číslo] [rok] ze dne [datum] v rubrice„ Tvář z titulní strany“. V podrobnostech jsou tvrzení a argumenty žalobců předestřeny v bodu 1 a 2 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.

2. Žalovaná uplatněný nárok neuznává a navrhuje zamítnutí žaloby na základě tvrzení a argumentů podrobně uvedených v bodě 3 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.

1. Soud prvního stupně rozsudkem označeným v záhlaví uložil žalované povinnost uveřejnit na straně 2 týdeníku Pestrý svět omluvu žalobci a) ve znění:„ Omlouváme se panu [jméno] [příjmení] za zásah do jeho soukromí, cti a důstojnosti šířením nepravdivých a manipulativních informací o jeho majetkových a osobních poměrech v časopise Pestrý svět ze dne [datum]“, velikostí písma nejméně 14 pixelů (výrok I) a omluvu žalobkyni b) ve znění:„ Omlouváme se paní [jméno] [příjmení] [příjmení] za zásah do jejího soukromí, cti a důstojnosti šířením nepravdivých a manipulativních informací o jejích majetkových a osobních poměrech v časopise Pestrý svět ze dne [datum]“, velikostí písma nejméně 14 pixelů (výrok II). Výrokem III uložil žalované zaplatit žalobci a) náhradu nemajetkové újmy v penězích ve výši [částka] s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10% ročně od [datum] do zaplacení a výrokem IV zamítl žalobu co do dalších žalobcem a) požadovaných [částka] s příslušenstvím. Výrokem V přiznal žalobkyni b) náhradu nemajetkové újmy v penězích ve výši [částka] s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10% ročně od [datum] do zaplacení a výrokem VI zamítl žalobu co do dalších žalobkyní b) požadovaných [částka] s příslušenstvím. Dále uložil žalované povinnost zaplatit žalobcům a) a b) na náhradě nákladů řízení částku ve výši [částka] (výrok VII). Takto rozhodl soud prvního stupně na základě skutkových zjištění a právní argumentace, které jsou uvedeny v písemném odůvodnění napadeného rozsudku a které není třeba v zájmu stručnosti opakovat.

3. Rozsudek soudu prvního stupně napadli žalobci (v rozsahu zamítavého výroku IV a [příjmení]) i žalovaná (v rozsahu vyhovujícího výroku I, II, III, V a VII) včasným a přípustným odvoláním.

4. Žalobci namítají, že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním stran intenzity zásahu do jejich osobnostní sféry a věc nesprávně právně posoudil, pokud jde o přiměřenost výše náhrady nemajetkové újmy v penězích. Přiznaná částka [částka] pro každého z žalobců je nepřiměřeně nízkou náhradou. Mají za to, že soud prvního stupně věc nedostatečně právně posoudil z hlediska obecných kritérií, ze kterých vychází soudní praxe. Odkazují na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 668/21, který definuje obecná kritéria pro stanovení přiměřeného zadostiučinění. Pokud jde o hledisko závažnosti a intenzity zásahu, žalobci vnímají intenzitu zásahu jako značnou. Mají za to, že nebylo náležitě uváženo hledisko účelu a funkce zadostiučinění, které zohledňuje intenzitu zavinění. Výše relutární náhrady by měla reflektovat též funkci sankční, odrazovat rušitele i jeho možné následovníky od protiprávního jednání a být tak nástrojem sociální a generální prevence, k čemuž však přiznaná výše náhrady není způsobilá, neboť je pouze symbolická, není pro žalovanou citelná a neplní dostatečně ani funkci satisfakční. Cílem žalované bylo pouze navýšení prodeje časopisu pomocí lživého bulvárního„ odhalení“, jedná se o zvlášť odsouzeníhodné zaviněné jednání se značným negativním následkem, což by mělo být zohledněno. Žalovaná je významným mediálním domem a při podnikání v bulvární žurnalistice si musí být vědoma rizik. V daném případě v rámci preventivně-sankční funkce relutární náhrady není tedy třeba brát v úvahu ani tzv. chilling effect. Žalobci mají za to, že proporcionálně odpovídá skutkově a právně obdobným případům náhrada v řádu stovek tisíc korun. S ohledem na uvedené žalobci navrhli, aby odvolací soud změnil výroky IV a VI rozsudku tak, že přizná každému z nich náhradu [částka] s příslušenstvím.

5. Žalovaná namítá, že v článku nebyla zveřejněna nepravdivá tvrzení ani hodnotící soudy, které by vycházely z nepravdivého základu. Poukazuje v tomto směru na nesoulad závěru soudu prvního stupně s judikaturou vyšších soudů, pokud je konstatováno v rozsudku, že výroky o pořízení nemovitosti a jejím financování vychází z pravdivého základu, ale že pravdivost na to navazujících hodnotících soudů v řízení prokázána nebyla. Důkaz pravdy lze vést jen k reálnému základu, ze kterého hodnotící soudy vychází, a reálný základ byl dle žalované v řízení prokázán. V článku je uvedeno, že žalobci si vzali hypotéční úvěr [částka] [anonymizováno] Kč a že stav nemovitosti si vyžádá další několikamilionovou investici. Svědek [příjmení] k tomu vypověděl, že dle jeho odhadu nutné investice do nemovitosti přesahují [částka] [anonymizováno] Kč. Žalobce si sám na svou finanční situaci veřejně postěžoval, když v [webová adresa] z [datum] uvedl, že v důsledku korona virových opatření má i on trochu existenční starosti, ale nehroutí se. V témže rozhovoru uváděl, že v dané nemovitosti musel kvůli dřevomorce zaplatit novou střechu a že jestli se podaří nemovitost uvést do obyvatelného stavu, záleží na tom, zda budou mít žalobci práci. Dle žalované tak byl reálný základ pro hodnotící soudy prokázán a byl i v článku zmíněn, proto si mohl čtenář sám učinit závěr o přiměřenosti hodnotících soudů. Žalovaná odmítá závěr soudu prvního stupně, že z článku vyplývá, že žalobce se takto finančně zavázal kvůli manželce, aby si zajistil její lásku, článek ani nevyvolává dojem, že žalobce je nucen platit za lásku manželky za cenu svého zadlužení. V článku se naopak uvádí, že se jedná o společný závazek žalobců. Žalovaná se zabývala v článku jen těmi skutečnostmi ze soukromí žalobců, ke kterým se dříve veřejně vyjadřovali (že žalobce měl již v minulosti dluhy, žil ve společné domácnosti s bývalou partnerkou, že po té, co si vzal žalobkyni, společně pořídili na dluh nemovitost, která si navíc vyžádá značné investice). Pokud žalobci zdůrazňují význam preventivně-sankční funkce, pak v souladu s rozhodnutím Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 152/22 by tato měla být uplatňována spíše v případech, kdy vlivem protiprávního jednání došlo k ohrožení nebo dokonce zmaření života nebo zdraví. Zveřejněné fotografie, které byly součástí článku, nebyly pořizovány s cílem žalobce tzv. nachytat, ale byly užity pouze k dokreslení obsahu článku, jehož sdělení nejsou s ohledem na uvedené neoprávněným zásahem do soukromí žalobců. Nebyla prokázána žádná konkrétní újma, která by žalobcům v souvislosti s článkem vznikla. Za všech těchto důvodů žalovaná navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadené části tak, že se žaloba zamítá, a v části, ve které je napaden odvoláním žalobců, jej potvrdil.

6. Následně při jednání odvolacího soudu, žalovaná nabídla možnost uzavření smíru tak, že by každému z žalobců poskytla zadostiučinění [částka] a uhradila náklady řízení. K otázce výše zadostiučinění dále uvedla, že z hlediska případné satisfakce za zveřejnění fotografií je třeba posoudit přiměřenou výši ve vztahu k jiným případům. Situaci srovnávala s věcí vedenou Městským soudem v Praze pod sp. zn. 22 Co 95/2022, kde byla žalobkyni (která o svém soukromí informovala v nebývalém rozsahu) přiznána náhrada za tajně pořízené fotografie ke dvěma článkům ve výši [částka]. Naopak ve věci vedené Městským soudem v Praze pod sp. zn. 22 Co 129/2019 bylo za dva články poskytnuto zadostiučinění [částka] osobám, které si soukromí úzkostně chrání. Naproti tomu v projednávaném případě žalobci své soukromí částečně zpřístupňují a jedná se o zadostiučinění pouze za jeden článek, který nebyl zpřístupněn na webu. Žalovaná považuje za rozhodující i okolnosti, za kterých byly fotografie pořízeny. V projednávané věci nebylo záměrem žalované žalobce jakkoli nachytat, fotografie pouze dokreslovaly obsah článku a byly pořízeny na místech veřejnosti přístupných, kde se žalobci vyskytovali v běžných situacích (při odchodu z divadla, venčení psa a u domu, ke kterému se článek vztahuje). V tomto tedy žalovaná spatřuje zásadní rozdíl a s ohledem na uvedené považuje za dostačující částku, kterou nabízela žalobcům v rámci smírného řešení. Z hlediska preventivně sankční funkce by měl soud přihlížet ke skutečnosti, že článek, za který žalobci požadují satisfakci, byl vydán již v roce 2019. Pokud soud aktuálně v červenci [rok] vytkl žalované její postup stran pořízení a uveřejnění fotografií ve věci sp. zn. 22 Co 95/2022, pak je podstatné, že předmětný nyní projednávaný článek byl zveřejněn cca tři roky před rozhodnutím odvolacího soudu ve věci 22 Co 95/2022. Ke znění žalobci požadované omluvy žalovaná uvedla, že tato je nepřiléhavá a ve věci sp. zn. 22 Co 129/2019 shledal Městský soud v Praze obdobné znění omluvy jako neurčité.

7. Odvolání žalované považují žalobci za nedůvodné. Nepodložené spekulace uvedené v článku jsou v hrubém rozporu s prokázaným skutkovým základem. Nelze se spoléhat, že čtenář si udělá obrázek sám, neboť nemůže nijak ověřit reálnost skutkového základu a v paměti mu zůstanou pouze od reality odtržené dobře prodejné spekulace. Pokud žalovaná argumentuje vyjádřením žalobce v článku z [datum], lze se domnívat, že jakýkoli herec měl v době korona virové krize přinejmenším trochu existenční starosti, žalobce však nebyl„ po uši v obřích dluzích“ ani za situace, kdy jeho možnost pracovat v oboru byla omezena. Narativní linka, že„ žalobce má obří dluh, kterým platí za lásku manželky“ je v článku zcela zjevná a pro oba žalobce mimořádně zraňující. Omluva požadovaná žalobci je formulována obecněji ve snaze vyhnout se opakování nepravdivých výroků. Motivem žalobců není jen vlastní satisfakce, ale též snaha kultivovat mediální prostředí v České republice.

8. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání rozsudek soudu prvního stupně, a to včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a a § 214 odst. 1 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobců i žalované jsou částečně důvodná.

9. Odvolací soud konstatuje, že soud prvého stupně správně v napadeném rozsudku citoval relevantní normy objektivního práva (které tedy již odvolací soud znovu neopakuje) i související judikaturu a učinil správný závěr o skutkovém stavu, na který odvolací soud v podrobnostech plně odkazuje.

10. Soud prvního stupně správně shledal, že žalobci jsou jakožto známí herci osobami veřejného zájmu. Žalovaná uveřejnila dne [datum] v týdeníku Pestrý svět [číslo] [rok] na str. 4,5 článek s názvem„ Láska na dluh“, který byl na titulní straně týdeníku avizován fotografiemi žalobců a dvěma upoutávkami„ Až po uši v dluzích“ a„ [obec] cena za lásku“. V článku se mimo jiné uvádí, že žalobce a) si na sebe uvázal„ obří dluh“, že je„ až po uši v dluzích“, že se„ zadlužil kvůli své mladé ženě“. Spolu s článkem pak byly uveřejněny fotografie žalobců pořízené na společenských akcích i mimo ně, na veřejnosti na ulici, některé fotografie byly pořízeny bez vědomí žalobců (fotografie žalované, jak venčí psa a chystá se vstoupit do dveří domu, a fotografie žalobce před domem, o jehož zakoupení článek pojednává).

11. Odvolací soud k odvolací námitce žalované konstatuje, že pokud se soud prvního stupně vyjadřuje k pravdivosti hodnotících soudů, jedná se skutečně o nesprávný argument, neboť u hodnotících soudů se neposuzuje jejich pravdivost, avšak zda hodnotící soudy vycházejí z reálného, pravdivého základu. V projednávané věci nebyl ovšem reálný základ dán. Pouze jen na základě holého skutkového faktu, že si žalobci vzali hypotéční úvěr v souvislosti s koupí a rekonstrukcí domu, nebylo možno učinit hodnotící soudy či spekulace o tom, že žalobce a) platí vysokou cenu za lásku, že žalobci jsou až po uši v dluzích, že jde o lásku na dluh. V řízení bylo prokázáno, že rozhodnutí o pořízení domu bylo rozhodnutím společným a že závazek, který si žalobci za tímto účelem společně vzali, byl v jejich finančních možnostech. Žalovaná tedy zjevně k citovaným hodnotícím soudům dospěla pouze účelově, aby mohla vydat článek, který zaujme čtenáře zejména svými bombastickými a zcela neadekvátními nadpisy.

12. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že popsanými výroky, tedy zejména titulky, které navíc nebyly ani obsahově souladné s dalším textem, došlo k neoprávněnému zásahu do osobnostních práv žalobců, a to zejména práva na soukromí, cti a důstojnosti v takové míře (s ohledem na obsah sdělení a rozsah sdělení cestou celostátně distribuovaného periodického tisku s nezanedbatelným nákladem a vysokou čteností), která odůvodňuje poskytnutí také peněžitého zadostiučinění.

13. Vedle samotného slovního obsahu článku dále žalovaná neoprávněně a hrubě zasáhla do práva obou žalobců na soukromí tím, že tajně pořizovala fotografie žalobců při jejich soukromých aktivitách, a to dokonce v bezprostřední blízkosti jejich bydliště. Tajně pořízené fotografie žalobkyně b) při venčení psa v okolí jejího domu navíc vůbec nijak obrazově nesouvisejí s obsahem článku.

14. Pokud jde o hodnocení míry zásahu a tomu adekvátní výše zadostiučinění, odvolací soud vzal v úvahu, že citované výroky v článku uvedené byly nepatřičné, nepravdivé či zavádějící. Fotografie žalobců s hodnotícími titulky„ Až po uši v dluzích“ a„ [obec] cena za lásku“, které neměly reálný základ, byla uveřejněna na titulní straně. Takové titulky byly vystaveny očím veřejnosti i na stáncích, v prodejnách či v různých čekárnách (kde se tento typ tiskoviny vyskytuje k ukrácení chvíle čekajících), a byly tak způsobilé vyvolat klamný dojem i u té části populace, která týdeník Pestrý svět nečte, a nemůže si tedy ani učinit vlastní závěr na základě obsahu samotného článku.

15. Při stanovení výše celkového zadostiučinění odvolací soud považoval za zásadní také neoprávněný zásah do osobnostních práv žalobců pořizováním fotografií ze soukromí žalobců ve spojení s jejich sledováním, a to před vstupem do domu, kde mají byt, a před domem, který si společně pořídili. Tyto fotografie byly pořízeny bez vědomí žalobců (tedy formou obdobnou paparazzi fotografiím). Takový postup žalované je za daných okolností a s ohledem na prakticky nulový veřejný zájem na obsahu daného článku zcela nepřijatelný. Neoprávněné sledování a pořizování fotografií či záznamů typicky představuje významný zásah do soukromí člověka. Žalovaná neměla žádný legitimní důvod fotografie takto pořizovat a dobře to věděla. Navíc oba žalobci jsou známí herci, takže si žalobkyně mohla k dokreslení článku obstarat dostatečné množství jejich fotografií z oficiálních akcí.

16. Soud prvního stupně správně shledal, že pořízením a uveřejněním fotografií k zásahu do práv žalobců neoprávněně došlo, nedostatečně však toto promítl do výše přiznaného zadostiučinění.

17. Při porovnání výší peněžitého zadostiučinění v obdobných případech odvolací soud shledal, že je na místě poskytnout peněžité zadostiučinění v celkové výši [částka] pro každého z žalobců. Poměrně větší část z tohoto zadostiučinění připadá na satisfakci za tajné pořízení a uveřejnění fotografií ze soukromého života žalobců. Pokud v rozhodnutí sp. zn. 22 Co 95/2022 přiznal zdejší soud za uveřejnění fotografií ze soukromí náhradu výrazně nižší ([částka]), jednalo se o výjimečný případ žalobkyně, která své soukromí sama zpřístupňovala veřejnosti ve zcela nebývalém rozsahu (včetně fotografií ze soukromí), což tehdy odvolací soud posoudil jako okolnost snižující vzniklou újmu. Odvolací soud naopak ve věci sp. zn. 22 Co 129/2019 (aprobované rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 19. dubna 2021, sp. zn. 25 Cdo 149/2020) konstatoval, že sledování a fotografie z něj vzešlé představují neoprávněný zásah do osobnostních práv. V dané věci se jednalo o zásah do soukromí osob, které si svůj soukromý život značně chránily. V souvislosti se sledováním a tajně pořízenými fotografiemi a jejich uveřejněním v roce 2018 v rámci 2 článků v mediálních titulech s obdobnou čteností/návštěvností jako v projednávané věci bylo přiznáno zadostiučinění každému ve výši [částka]. Pokud žalovaná namítá, že oproti srovnávané věci zde nebylo cílem žalované žalobce nachytat, opomíjí na druhé straně fakt, že do soukromí žalobců zasahovala sledováním a pořízením fotografií bez jakéhokoli podnětu, tedy že obsahem článku nebyla žádná taková informace, k níž by bylo vůbec potřeba jakékoli tajné fotografie pořizovat. Je pravdou, že v projednávané věci žalobci své soukromí částečně zpřístupňují, jednalo se o uveřejnění jednoho článku a fotografie je zachycovaly v běžných situacích. To by obecně mohlo být argumentem pro určité snížení peněžitého zadostiučinění. Avšak na druhé straně je v projednávané věci nutno významněji naplnit také preventivně-sankční funkci zadostiučinění (kterou ve svém aktuálním nálezu pod sp. zn. I. ÚS 668/21 opakovaně akcentuje též Ústavní soud). Žalovaná namítá, že odvolací soud jí, pokud jde o pořizování a uveřejňování fotografií, vytkl její postup až v červenci [rok] ve věci sp. zn. 22 Co 95/2022, a nemohla tak zpětně korigovat svůj postup. K tomu odvolací soud uvádí, že dostupná judikatura stran neoprávněného tajného pořizování a pak uveřejňování fotografií ze soukromí osob veřejného zájmu je dlouhodobá a všeobecně známá (např. zásadní rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne [datum], Von Hannover proti Německu, stížnost [číslo] ECHR 2004). Žalovaná se s ní mohla a měla seznámit, pokud se věnuje vydavatelské a žurnalistické činnosti, která s sebou riziko neoprávněného zásahu nese. Žalované muselo být zřejmé, že v testu proporcionality mezi svobodou projevu a právem na soukromí nemůže její jednání spočívající v tajném pořizování fotografií ze soukromí obstát, neboť jím evidentně nesledovala žádný legitimní veřejný záměr (obsah článku se netýká žádného významného veřejného tématu, byť žalobci jsou veřejně známé osoby – herci).

18. Žalovaná neprojevila až do jednání před odvolacím soudem žádnou reflexi, byť se sama již dávno mohla a měla žalobcům alespoň omluvit. Ještě z jejího odvolání vyplývá, že ve svém protiprávním jednání nespatřovala vůbec žádné pochybení. To také odvolací soud vzal v potaz při stanovení výše peněžního zadostiučinění. Z hlediska hodnocení intenzity a míry zavinění na straně žalované shledal odvolací soud, že žalovaná úmyslně (věděla, že nemá rozumné podklady ke svým urážejícím hodnotícím soudům a spekulacím a legitimní důvod pro tajné pořizování fotografií ze soukromí žalobců) zasáhla do cti, důstojnosti a soukromí žalobců.

19. Odvolací soud ovšem přihlédl též k tomu, že se jednalo o jeden článek, jehož obsah objektivně nebyl až tak závažný v poměru k mnoha jiným případům osob poškozených bulvárním tiskem, které jsou odvolacímu soudu známy. Z hlediska obsahového byly poškozující zejména nadpisy a titulky článku; po jeho celém přečtení a tím zjištění objektivní informace o výši a okolnostech pořízeného úvěru mohli alespoň rozumní čtenáři sami shledat absurdnost hodnotících závěrů článkem předestíraných. [jméno] závažnosti a intenzity neoprávněného zásahu do osobnostních práv žalobců tedy neodůvodňuje další navýšení peněžitého zadostiučinění nad částku [částka] pro každého ze žalobců.

20. Pokud jde o požadavek na omluvu, odvolací soud shledal, že není důvodný ani částečně, jelikož navrhovaný text omluvy je zcela nekonkrétní a natolik obecný, že takováto veřejná omluva nemůže sloužit svému účelu. Jak bylo výše uvedeno, článek obsahoval určitá pravdivá a relevantní skutková sdělení (např. že žalobce měl kdysi dluhy, že s žalobkyní aktuálně zakoupili dům, jakou hypotéku si obstarali, že dům bude třeba rekonstruovat). Obecná omluva za šíření nepravdivých a manipulativních informací o majetkových a osobních poměrech žalobců tak objektivně není přiměřená a není způsobilá splnit svůj účel, neboť je sama zavádějící. Není z ní zřejmé, o jaké konkrétní informace se má jednat a jaká tvrzení uvedená v článku byla nepravdivá a za co konkrétně – za jaké nepravdy se tedy žalovaná omlouvá. Jestliže žalobci nechtěli veřejně uvést konkrétní skutkové výroky, za které se jim žalovaná má omluvit (zejména za situace, kdy některé relevantní skutkové výroky týkající se majetkových a osobních poměrů žalobců byly pravdivé), mohli zvolit jiný způsob satisfakce. K tomu srov. závěry Nejvyššího soudu vyslovené v nedávném rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 25 Cdo 1638/2020-375, jakož již i dříve v rozsudku výše zmiňovaném ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 25 Cdo 149/2020-282.

21. Odvolací soud ze shora uvedených důvodů rozsudek soudu prvního stupně postupem podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. částečně změnil ve výroku I a II tak, že žalobu o uveřejnění omluvy ve vztahu mezi oběma žalobci a žalovanou zamítl. Dále změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku IV a VI a každému za žalobců přiznal částku [částka] s příslušenstvím. Ve zbylém rozsahu výrok IV a VI (co do zamítnutí částky [částka] s příslušenstvím vůči každému z žalobců) a celý výrok III a V, kterým byla přiznána každému žalobci částka [částka] s příslušenstvím, odvolací soud podle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

22. O nákladech řízení před soudy obou stupňů odvolací soud rozhodl postupem dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. Vzhledem k tomu, že byl rozsudek soudu prvního stupně částečně změněn, rozhodoval odvolací soud dle § 224 odst. 2 o. s. ř. o nákladech řízení před soudy obou stupňů (nákladový výrok VII rozsudku soudu prvního stupně je tím odklizen). Oba žalobci požadovali dva různé způsoby satisfakce, přičemž co do požadavku na omluvu byli neúspěšní a co do požadavku na peněžité zadostiučinění byli úspěšní. Za této situace odvolací soud shledal, že poměr úspěchu a neúspěchu byl na obou stranách stejný a rozhodl výrokem V tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Poučení