28 C 376/2020-182

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Šárkou Malíkovou Petříčkovou jako samosoudkyní ve věci žalobců: a) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] b) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobce] oba zastoupeni advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa žalované] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o ochranu osobnosti takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna uveřejnit na straně 2 [anonymizována tři slova] omluvu žalobci a) ve znění:„ Omlouváme se [anonymizováno] [celé jméno žalobce] za zásah do jeho soukromí, cti a důstojnosti šířením nepravdivých a manipulativních informací o jeho majetkových a osobních poměrech v časopise [anonymizována dvě slova] ze dne [datum]“, velikostí písma nejméně 14 pixelů (bodů), do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna uveřejnit na straně 2 [anonymizována tři slova] omluvu žalobkyni b) ve znění:„ Omlouváme se [anonymizováno] [celé jméno žalobkyně] za zásah do jejího soukromí, cti a důstojnosti šířením nepravdivých a manipulativních informací o jejích majetkových a osobních poměrech v časopise [anonymizována dvě slova] ze dne [datum]“, velikostí písma nejméně 14 pixelů (bodů), do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci a) náhradu nemajetkové újmy v penězích ve výši 50.000 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10% p.a. od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. V části, kde se žalobce a) po žalované domáhal zaplacení částky dalších 350 000 Kč s příslušenstvím, se žaloba zamítá.

V. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni b) náhradu nemajetkové újmy v penězích ve výši 50.000 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10% p.a. od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

VI. V části, kde se žalobkyně b) po žalované domáhala zaplacení částky dalších 350 000 Kč s příslušenstvím, se žaloba zamítá.

VII. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům a), b) na náhradě nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobců částku ve výši 72 275 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobci se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhali po žalované uveřejnění omluvy v navrhovaném znění a náhrady nemajetkové újmy ve výši 400 000 Kč pro každého z žalobců. K odůvodnění své žaloby uvedli, že dne [datum] uveřejnila žalovaná v týdeníku [anonymizována dvě slova] [číslo] [rok] v rubrice„ [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]“ článek s názvem„ [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]“, který byl na titulní straně doprovázen dvěma upoutávkami ve znění„ [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]“ a„ [obec] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]“ se zobrazením podobizen a jmen žalobců. Autorkou článku je patrně [jméno] [příjmení]. V článku jsou obsažena nepravdivá a hrubě manipulativní tvrzení dotýkající se soukromí, cti a důstojnosti žalobců doplněná neautorizovanými podobiznami žalobců a snímky z jejich soukromí, a to zejména úvod článku " [celé jméno žalobce] ([anonymizováno]) dobře ví, jak bolí pád na dno a jaké to je vězet po uši v dluzích. Už nikdy to nechtěl znovu zažít! Teď si ale na krk uvázal obří dluh! Jak vysoká je cena za lásku s jeho milovanou [jméno] ([anonymizováno]) ?", který obsahuje nepravdivá skutková tvrzení a napůl hodnotící soudy a spekulace způsobilé vážně poškodit čest žalobců. Tvrzeným obřím dluhem má být hypoteční úvěr ve výši 2,5 mil. Kč, který je zcela běžnou částku, která dosahuje průměrné výše hypotečních úvěrů za rok [rok]. Uvedené výroky ohledně zadlužení žalobce a) jsou zcela lživé a zasahující zejména do jeho vážnosti, cti, profesního a rodinného života. Dále upoutávka na titulní straně„ [obec] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]“, ve spojení s formulací z úvodu "Jak vysoká je cena za lásku s jeho [anonymizována dvě slova] ve čtenáři vzbuzuje dojem, že žalobce a) je nucen platit za lásku [anonymizováno] [role v řízení], žalobkyně b), za cenu vlastního zadlužení. Uvedené poškodilo oba žalobce, výrazněji však žalobkyni b), a to ve vztahu k dětem žalobce, přátelům a profesním partnerům žalobce, když zpochybňuje existenci skutečné lásky mezi žalobci. Podobnými nepravdami zasahujícími do osobností žalobců je poté protknut celý článek. Do osobnostních práv žalobců je dále zasahováno také zveřejněnými fotografiemi, které byly pořízeny převážně bez jejich vědomí, a to metodami blížícími se stalkingu. Žalobci vnímají tedy zásah do svých práv velmi intenzivně. I přesto, že by mohli být žalobci považováni za osoby veřejného zájmu, je nutné jednání žalované považovat za excesivní. Žalovaná neměla k publikaci článku povolení žalobců a nesvědčí jí žádná zákonná licence, neboť nesledovala zveřejněním článku žádný legitimní cíl, článek sloužil žalované pouze za účelem dosažení vyššího zisku. Tvrzení obsažená v předmětném článku a jejich textová i vizuální prezentace snižují důstojnost žalobců, dotýkají se cti žalobců a poškozují je též v okruhu rodinných příslušníků a přátel s negativním dopadem do jejich profesní sféry. Prodaný náklad časopisu [anonymizována dvě slova] byl v době [datum] – [datum] podle publikovaných informací průměrně [číslo] kusů a jeho čtenost dosahovala 237.000 osob. K zásahu tak došlo ve velkém rozsahu a výnosy z prodeje jednoho čísla se blíží 1,5 milionu Kč (při prodejní ceně časopisu 15,90 Kč). S ohledem na intenzitu zásahu do jejich osobnostních práv žalobci uplatňují kromě omluvy také zadostiučinění v penězích, neboť omluva nemůže mít v tomto případě dostačující kompenzační a sankční funkci, a to ve výši 400 000 Kč pro každého z nich, s ohledem na povahu jednání žalované jako zavrženíhodné a ryze obchodně motivované.

2. Žalobci se tak podanou žalobou po žalované domáhali zadostiučinění formou uveřejnění písemné omluvy navrhovaného znění a dále náhrady nemajetkové újmy v penězích ve výši 400 000 Kč pro každého z nich.

3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí. Ve vyjádření ze dne [datum] namítala, že nezveřejnila v článku žádná nepravdivá tvrzení způsobilá zasáhnout do osobnostních práv žalobců. V článku se žalovaná zabývala pouze těmi skutečnostmi ze života žalobců, ke kterým se oba v minulosti vyjadřovali veřejně, nejednalo se tak o nové informace. Žalobci se opakovaně vyjadřovali ke svému vztahu a k tomu, jak se seznámili. Žalovaná se neztotožňuje s tvrzením žalobců, že článkem je navozován dojem, že je žalobce a) nucen platit za lásku [anonymizováno] [role v řízení], žalobkyně b), článek se zabývá pouze tím, že žalobce a), který měl v minulosti finanční problémy, o kterých sám veřejnost informoval, si nyní s žalobkyní b) pořídil stavení, kvůli kterému se zadlužili v souvislosti s jeho pořízením a rovněž budou muset vynaložit značné prostředky na jeho rekonstrukci. Smyslem těchto sdělení nebylo, že žalobce musí platit žalobkyni za její lásku. Užité fotografie žalobců se pak vztahují k obsahu článku, jejich užití je tak pokryto zpravodajskou licencí ve smyslu ust. § 89 obč. zák.

4. Z výše uvedených důvodů žalovaná navrhla zamítnutí žaloby.

5. Soud provedl dokazování všemi listinami, které navrhli a předložili účastníci (ustanovení § 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen jako „o. s. ř.“ ve spojení s ustanovením § 129 odst. 1 o. s. ř.), provedl výslech žalobců a) a b) (ustanovení § 131 o.s.ř.) a dále svědků [jméno] [celé jméno žalobce], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] (ustanovení § 126 o. s. ř.). Potřeba provedení důkazů dalších v řízení najevo nevyšla (ustanovení § 120 odst. 3 věta prvá o. s. ř.), na základě provedených důkazů měl soud dostatek podkladů pro rozhodnutí.

6. V řízení byl prokázán následující skutkový děj:

7. Dne [datum] byl v časopise [anonymizováno] uveřejněn rozhovor s žalobcem a), ve kterém se žalobce a) vyjadřoval k tomu, že skončil„ na lavičce“ z finančních důvodů a k exekuci, která na něj byla vedena [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] (prokázáno článkem ze dne [datum], [anonymizována dvě slova] – rozhovor). Dne [datum] byl na serveru [webová adresa] uveřejněn rozhovor s žalobkyní b), kde se žalobkyně b) mimo jiné vyjadřovala k okolnostem seznámení s žalobcem a) a k jejich vztahu (prokázáno rozhovorem uveřejněným na serveru [webová adresa] dne [datum]). V roce [rok] vyšla rovněž publikace s názvem [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], kde jsou rozhovory s různými osobnostmi, mimo jiné i s žalobcem a) z roku [rok]; v rozhovoru se žalobce a) vyjadřuje mimo jiné k jeho vztahu k žalobkyni b) a k jeho přání vlastnit bílý dům nedaleko od [obec] (prokázáno částí publikace [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], vydavatelství [jméno] [příjmení], autor [příjmení] [příjmení], rozhovor s žalobcem, strana [anonymizováno] a násl.). Dne [datum] byla uveřejněna v časopise [anonymizována dvě slova] [číslo] [rok] na titulní straně fotografie žalobců s odkazem na článek s názvem„ [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]“, který byl na titulní straně doprovázen dvěma upoutávkami ve znění„ [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]“ a„ [obec] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]“ se zobrazením podobizen a jmen žalobců. V úvodu článku bylo uvedeno: " [celé jméno žalobce] ([anonymizováno]) dobře ví, jak bolí pád na dno a jaké to je vězet po uši v dluzích. Už nikdy to nechtěl znovu zažít! Teď si ale na krk uvázal obří dluh! Jak vysoká je cena za lásku s jeho [anonymizováno] [jméno] ([anonymizováno]) ?" V souvislosti s článkem bylo v časopise [anonymizována dvě slova] dále uveřejněno celkem 8 fotografií, mimo jiné fotografie žalobkyně b) při venčení psa, fotografie zakoupené nemovitosti žalobců, fotografie žalobce a) u nemovitosti a společná fotografie žalobců (nesporná tvrzení účastníků, prokázáno článkem z časopisu [anonymizována dvě slova] – [anonymizována dvě slova] [rok] – úvodní strana 1 a dále strany 4,5). Žalobci si k financování koupě rodinného domu sjednali úvěr v celkové výši 2 560 000 Kč (prokázáno smlouvou o úvěru ze dne [datum]). Časopis [anonymizována dvě slova] vykazoval v rozhodném období čtenost 237 000 osob (prokázáno přehledem výsledků výzkumu – [anonymizována dvě slova] – [číslo] – společenské časopisy). Průměrná výše hypoték v [anonymizováno] a [anonymizováno] [rok] činila 2,5 mil. Kč (prokázáno výtiskem z internetových stránek [anonymizováno] – [anonymizováno] – vývoj výše hypoték – průměrná výše hypoték pro období [rok]).

8. Z výpovědi žalobce a) bylo zjištěno, že o tom, že článek vyšel, se dozvěděl od syna, který mu to zavolal. Až poté si časopis koupil a o článku se dozvěděl. Nikdo z redakce časopisu žalobce před uveřejněním nekontaktoval, žádné vyjádření žalobci žalované neposkytli. Fotografie na titulní straně a na straně 5 jsou pořízeny na premiéře filmu„ [anonymizována čtyři slova]“ a„ [anonymizována dvě slova]“, kde byl žalobce a) smluvně vázán účastí. Na protější straně jsou fotografie pořízené bez souhlasu žalobců, z obsahu fotografií žalobce usuzuje, že je někdo musel sledovat delší dobu, možná i měsíc. Domnívá se tak proto, že oba měli na fotografiích jiné oblečení, nemohlo to tedy být ve stejný den. Podle žalobce byly fotografie pořízeny dlouhým objektivem z dálky. Žalobci zejména vadí článek, jeho titulek, který je na první straně, ten si vykládá tak, že je čtenářům předkládána teze, že jako starší muž musí platit za lásku s mladší ženou. Vadí mi i další navazující titulky, které jsou potom obsaženy v textu na str. 4 a 5, i podtitulky. Vyvolává to ve čtenářích dojem, že finance a peníze jsou ve vztahu žalobců stěžejní, což důrazně popírá. Informace, že se žalobce zadlužil kvůli manželce, je nepravdivá. Hypotéku si vzali s manželkou dohromady v roce [rok], byla o polovinu nižší, než bylo uvedeno v článku. Finanční problémy žalobci nemají, hypotéku splácí. Je pravdou, že žalobce měl v minulosti finanční problémy, týkalo se to však období, kdy mu bylo [anonymizována dvě slova] a navíc to bylo podáno s nadsázkou. Na žalobce byla podána i exekuce, ta se týkala černých jízd, proti té jsem se bránil. Exekuce byla podle něho neoprávněná. Uveřejnění článku mohlo poškodit spolupráci žalobce se [právnická osoba], která probíhá již 6 let. Musel proto čelit jejich dotazům, cítil se kvůli tomu špatně, ale vyřešili to během minuty. Uveřejnění článku mohlo ovlivnit i jeho profesní sféru, producenti mohli podle něho vyjednávat nižší honoráře, když se domnívali, že žalobce je ve finanční tísni. Mohli to používat jako tlak na něj. To se stává. Mediální obraz umělce může ovlivnit jeho cenu na trhu a výši jeho honorářů. Neví, jestli kvůli článku nedostal nějakou konkrétní roli. Syn žalobce byl z článku nešťastný, článek se objevil u něj ve škole. Článek měl vliv i na vztah k bývalé manželce žalobce. Žalobce musel čelit dotazům ze strany přátel a známých, brali však článek s nadsázkou. Rodina jeho manželky, třeba její babička, se však skutečně domnívala, že se děje něco závažného. Uveřejnění článku ovlivnilo mediální obraz jeho i jeho manželky jako partnerů.

9. Z výpovědi žalobkyně b) soud zjistil, že jí na článku zejména vadí, že se snaží zpochybnit vztah žalobců, jejich opravdový cit. Článek navozuje dojem, že žalobkyně je zlatokopka, že je s manželem kvůli penězům. Žalobkyni už od počátku vztahu bylo předkládáno, jestli s žalobcem není proto, že je slavný, a to i ze strany rodiny a přátel. Začátek jejich vztahu byl těžký, přispěla k tomu i média. Žalobkyni trvalo nějakou dobu se s tím vyrovnat, měla křehký vztah i s dětmi žalobce, musela je přesvědčovat, že s žalobcem není ze zištných důvodů. Když se jí to podařilo prokázat, vyšel předmětný článek. Někteří kolegové článek četli, většinově tomu nevěřili, přesto ale žalobkyně musela čelit dotazům, zda nejsou s manželem ve finanční tísni. Ve vztahu ke kolegům cítí žalobkyně tlak, má nálepku zlatokopky. To bylo již před uveřejněním článku. Už v minulosti vycházely články, kde se uvádělo, že některé role měla žalobkyně získat kvůli manželovi, například roli v [anonymizována dvě slova]. Cítila tlak, měla pocit, že musí prokazovat, že roli dostala kvůli svojí profesionalitě, ne kvůli manželovi. Neví, zda to má přímou návaznost na předmětný článek, ale má to vliv na její mediální obraz. Článek se dotkl i rodiny žalobkyně, například její babička, která noviny kupuje a čte, a věří jim, se žalobkyně ptala, zda nemají žalobci finanční problémy. Babička žalobkyně z článku získala dojem, že její manžel je nedůvěryhodná osoba, která se o žalobkyni nedokáže postarat. To trvá až do současnosti.

10. Z výpovědi svědka [jméno] [celé jméno žalobce] soud zjistil, že je synem žalobce a). O článku se dozvěděl, když viděl fotku otce na titulní straně časopisu a koupil ho. Volal otci a o článku mu řekl, ten o něm do té doby nevěděl. Měl kvůli článku obavy, jestli nemá otec finanční problémy, na kterých závisí jeho studium na [anonymizováno] v [obec], na které mu otec přispívá. Otce se tedy zeptal, zda má nějaké finanční problémy, a ten mu sdělil, že nikoli. Svědek článek vnímal jako negativní a jako způsob, jak pošpinit otcovu manželku. Vztahy s manželkou otce má dobré. Neví, jestli měla jeho sestra problémy s manželkou otce. Ve škole nezaznamenal dotazy ohledně článku nebo ohledně finanční situace jeho rodiny. Článek mohl otce poškodit profesně, psalo se tam, že je zadlužený. Svědek si to vykládal tak, že když se o někom píše, že má dluhy, lze to vykládat také tak, že je nespolehlivý, což by ho mohlo poškodit. Podle něho se v článku o otci píše, že je finančně nestabilní, že má finanční problémy. Článku nerozumí tak, že by důvodem, proč by měl mít otec finanční problémy, měla být jeho nová partnerka. V médiích se probíral velký věkový rozdíl mezi otcem a jeho ženou, žalobkyně b) to těžce nesla. Psalo se, že žalobkyně b) je zlatokopka, to ale není pravda. Nezaznamenal žádnou změnu v chování otce ohledně financí od doby, co je s novou manželkou.

11. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] soud zjistil, že je manažerkou žalobce a) a dlouholetou přítelkyní obou žalobců. S článkem ji seznámili žalobci, obsah článku ji naštval. Ví, že žalobci nejsou v dluzích. Článku nevěřila, nevěří tomu, že by žalobce a) platil za lásku žalobkyně b). Článek je podle svědkyně negativní a nepravdivý. To, že si žalobci vzali hypotéku, považuje za normální, neví, v jaké výši si ji vzali. Má přehled o objemu práce žalobce a) i o jeho celkové finanční situaci. Ví, že žalobce žádné zásadní dluhy nemá. Odliv zakázek pro žalobce v důsledku článku nezaznamenala. Svědkyně potvrdila, že se jí žalobce ptal, zda situaci ohledně článku má vysvětlit svému reklamnímu partnerovi - [právnická osoba].

12. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil, že je přítelem žalobců. Na článek jej upozornila dcera, která ho poznala na jedné z fotografií. Svědek nevěděl, že byl fotografován; na fotografii měl berle, fotografie tak musí pocházet někdy z [anonymizováno] nebo [anonymizováno] [rok]. Svědek byl překvapen, že se v článku píše o tom, že žalobce a) má dluhy, o ničem takovém od něj neslyšel. Svědek je zachycen na fotografii, když se jel s žalobcem na objekt podívat a poradit mu, co s objektem udělat. Asi před 2 roky měl s žalobci uzavřenou smlouvu na konkrétní stavební práce. Žalobci v té době určitě nebyli ve finanční tísni, své závazky hradili vždy řádně a včas. Svědek ví, že kupní cenu objektu řešili žalobci prostřednictvím úvěru, neví o tom, že by si na další práce související s rekonstrukcí objektu žalobci brali další finanční závazek. Nevěděl, jestli záměr koupě nemovitosti byl spíše žalobce a) nebo žalobkyně b).

13. Z výpovědi svědka, [jméno] [příjmení] soud zjistil, že zná oba žalobce. Článek četl. Z obsahu článku nabyl dojmu, že žalobce má nějaké finanční problémy, proto mu sám telefonoval, a taky se ho na to zeptal. Chtěl vědět, jestli nepotřebuje nějakou pomoc. Žalobce mu sdělil, že je to v pořádku. O tom, jestli se kvůli nákupu nemovitosti žalobci nějak zadlužili, jestli mají dost finančních prostředků, případně z jakých prostředků nemovitost koupili, o tom spolu nemluvili. Svědek z rozhovoru s žalobcem vyrozuměl, že koupě nemovitosti byl společný nápad žalobců, chtěli změnit bydliště kvůli přírodě. Nemyslel si, že by žalobci koupí nemovitosti a záměrem jejího dalšího stavebního upravování přecenili svoje finanční možnosti. V nemovitosti žalobci zatím nebydlí. Článku nevěřil, stejně jako společní známí a kamarádi, považovali jej za nesmysl.

14. Z ostatních předložených důkazů, zejména z etického kodexu novináře, a dalších článků a rozhovorů s žalobci soud nezjistil žádné informace relevantní pro toto řízení.

15. Po zhodnocení všech provedených důkazů podle ust. § 132 o. s. ř., kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

16. Při posuzování merita věci soud postupoval podle ust. § 81 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a podle ust. § 2951 a násl. občanského zákoníku a čl. 10 Listiny základních práv a svobod.

17. Podle článku 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen„ Listina“) má každý právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno.

18. Podle ust. § 81 odst. 1 občanského zákoníku chráněna je osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého.

19. Podle ust. § 81 odst. 2 občanského zákoníku ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy.

20. Podle ust. § 82 odst. 1 občanského zákoníku člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek.

21. Podle ust. § 86 občanského zákoníku nikdo nesmí zasáhnout do soukromí jiného, nemá-li k tomu zákonný důvod. Zejména nelze bez svolení člověka narušit jeho soukromé prostory, sledovat jeho soukromý život nebo pořizovat o tom zvukový nebo obrazový záznam, využívat takové či jiné záznamy pořízené o soukromém životě člověka třetí osobou, nebo takové záznamy o jeho soukromém životě šířit. Ve stejném rozsahu jsou chráněny i soukromé písemnosti osobní povahy.

22. Podle ust. § 2894 odst. 2 občanského zákoníku nebyla-li povinnost odčinit jinému nemajetkovou újmu výslovně ujednána, postihuje škůdce, jen stanoví-li to zvlášť zákon. V takových případech se povinnost nahradit nemajetkovou újmu poskytnutím zadostiučinění posoudí obdobně podle ustanovení o povinnosti nahradit škodu.

23. Podle ust. § 2951 odst. 2 občanského zákoníku nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy.

24. Podle ust. § 2956 občanského zákoníku vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy.

25. Podle ust. § 2957 věty první a druhé občanského zákoníku způsob a výše přiměřeného zadostiučinění musí být určeny tak, aby byly odčiněny i okolnosti zvláštního zřetele hodné. Jimi jsou úmyslné způsobení újmy, zvláště pak způsobení újmy s použitím lsti, pohrůžky, zneužitím závislosti poškozeného na škůdci, násobením účinků zásahu jeho uváděním ve veřejnou známost, nebo v důsledku diskriminace poškozeného se zřetelem na jeho pohlaví, zdravotní stav, etnický původ, víru nebo i jiné obdobně závažné důvody.

26. Předpokladem úspěšného uplatnění práva na ochranu osobnosti ve smyslu ustanovení § 81 a násl. o. z. je jednak to, že došlo k neoprávněnému zásahu, a jednak to, že tento zásah byl objektivně způsobilý přivodit újmu na právech chráněných zmíněnými zákonnými ustanoveními. Oba předpoklady musí být splněny zároveň, aby vznikl právní vztah, jehož obsahem je právo domáhat se ochrany podle ustanovení § 81 o.z. a povinnost soudem uložené sankce snášet. Přitom nikoliv každý zásah (zejména do práva na ochranu občanské či profesní cti) je objektivně způsobilý újmu vyvolat. Záleží mimo jiné na prostředí, v němž k zásahu došlo, na subjektu a objektu zásahu, na jeho obsahu, pokud spočíval ve skutkových tvrzeních, na intenzitě a na ostatních okolnostech, za nichž byl proveden.

27. Z relevantní judikatury soud dále uvádí následující:

28. Svoboda projevu představuje jeden z konstitutivních znaků demokratické pluralitní společnosti, v níž je každému dovoleno vyjadřovat se k věcem veřejným a vynášet o nich hodnotící soudy (nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 453/03).

29. Právo podle čl. 17 Listiny je zásadně rovno základnímu právu podle čl. 10 Listiny (nález Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. II. ÚS 357/96), přičemž je třeba dbát na to, aby s přihlédnutím k okolnostem každého případu jednomu z těchto práv nebyla bezdůvodně dána přednost před právem druhým (obdobně srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. IV. ÚS 154/96, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007 sp. zn. 30 Cdo 2711/2006). Při střetu svobody projevu s právem na ochranu osobnosti, tedy základních práv, která stojí na stejné úrovni, bude vždy v prvé řadě věcí nezávislých soudů, aby s přihlédnutím k okolnostem každého jednotlivého případu pečlivě zvážily, zda jednomu právu nebyla nedůvodně dána přednost před právem druhým (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 154/97) Při řešení takové kolize musí být brána v potaz 1) povaha výroku (tj. zda jde o skutkové tvrzení či hodnotový/hodnotící soud), 2) obsah výroku (např. zda jde o projev„ politický“ či„ komerční“), 3) forma výroku (zejména nakolik je předmětný výrok expresivní či dokonce vulgární), 4) postavení kritizované osoby (např. zda jde o osobu veřejně činnou či dokonce o osobu aktivní v politickém životě, případně o osobu veřejně známou), 5) zda se výrok (kritika) dotýká soukromé či veřejné sféry této kritizované osoby, 6) chování kritizované osoby (např. zda kritiku sama„ vyprovokovala“ či jak se posléze ke kritice postavila), 7) kdo výrok pronáší (např. zda se jedná o novináře, běžného občana, politika apod.), a konečně 8) kdy tak učiní (tzn. např. jaké měl či mohl mít jeho autor v daný okamžik k dispozici konkrétní údaje, z nichž vycházel, a v jaké situaci tak učinil). Každý z těchto faktorů hraje jistou roli při hledání spravedlivé rovnováhy mezi základními právy stojícími v kolizi, ovšem jejich relevantní váha závisí vždy na jedinečných okolnostech každého případu. Zároveň je třeba zdůraznit, že tento výčet relevantních faktorů není taxativní; z hlediska celkového kontextu věci mohou být ve specifických případech významné i okolnosti, jež nelze do žádné z právě zmíněných kategorií zařadit (srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 2051/14, body 25 až 31; nález Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. II. ÚS 2296/14, bod 20).

30. Pokud jde o hodnotící soudy, jež vyjadřují subjektivní názor autora, je nutné zejména zkoumat, zda se zakládá nejen na pravdivé informaci, ale i zda forma jeho prezentace je přiměřená a zda zásah do osobnostních práv je nevyhnutelným průvodním jevem výkonu kritiky, tzn. zda primárním cílem není hanobení a zneuctění dané osoby (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 154/97, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2007, sp. zn. 30 Cdo 608/2007). I hodnotící úsudek, byť vytvořen na základě pravdivých skutkových tvrzení, může mít za následek újmu na osobnosti kritizovaného obdobně jako v případě zveřejnění nepravdivého skutkového tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3567/2010). Oprávněnost vlastní hodnotící kritiky je tedy nutno spatřovat především v objektivnosti projevu a v cíli, který se jím sleduje (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2002, sp. zn. 28 Cdo 1524/2002).

31. U újmy, která nemá majetkový charakter, je z povahy věci vyloučena náhrada, která by znamenala uvedení do předešlého stavu. Nastupuje proto princip kompenzační (satisfakční), kdy poskytnuté plnění má přinést odčinění nemajetkové újmy v podobě zadostiučinění, které má alespoň zmírnit (odčinit) nepříznivé stavy vzniklé škodlivým zásahem do osobnostní sféry poškozeného, případně poskytnout poškozenému možnost, aby si těžko měřitelné a na peníze ne zcela spolehlivě a exaktně převoditelné potíže nemajetkového charakteru vykompenzoval tím, že si pomocí prostředků či předmětů, pořízených za poskytnutou náhradu, zpříjemní či usnadní život. Peněžitá náhrada je uváděna jako subsidiární způsob, který nastupuje teprve v případě, že jiná forma není dostačující. Při určení přiměřenosti satisfakce je třeba vycházet z celkové povahy i z jednotlivých okolností případu (k intenzitě, povaze a způsobu neoprávněného zásahu, k charakteru a rozsahu zasažené hodnoty osobnosti, k trvání i šíři vzniklé nemajetkové újmy apod.). Je nezbytné zkoumat míru tvrzeného porušení základního práva na ochranu osobnosti (osobní cti a dobré pověsti), a to v kontextu se svobodou projevu a s právem na informace a se zřetelem na požadavek proporcionality uplatňování těchto práv a jejich ochrany (srov. NS 30 Cdo 332/2007).

32. Jde-li o požadavek na přisouzení náhrady nemajetkové újmy v penězích, je na soudech zjistit v prvé řadě míru závažnosti zásahu do práva na ochranu osobnosti fyzické osoby, tj. ověření toho, zda k němu došlo ve značné míře, což předpokládá zhodnocení jak podle celkové povahy případu, tak podle jeho jednotlivých okolností. Současně je třeba přihlížet i k tomu, že tato forma zadostiučinění je právním institutem do jisté míry výjimečného charakteru, který se uplatní právě jen za splnění zákonem stanovených předpokladů. Přiznání zadostiučinění v penězích soudem tedy předpokládá naplnění řady zákonných podmínek, které současně musí být soudem skutečně seznány a pro daný případ individualizovány. Určujícím je mimo jiné především zjištění, že v konkrétním případě jde o nemajetkovou újmu vzniklou v osobnostní sféře fyzické osoby, kterou tato fyzická osoba objektivně zejména vzhledem k povaze, intenzitě, trvání a rozsahu působení nepříznivého následku může pociťovat a prožívat jako závažnou. Soud současně musí uvážit, že právo na náhradu nemajetné újmy v penězích je („ pouze“) jedním z dílčích a relativně samostatných prostředků ochrany jednotného práva na ochranu osobnosti fyzické osoby, které vzniká tehdy, kdy ostatní potencionální satisfakční instrumenty k vyvážení a zmírnění nepříznivých následků protiprávního zásahu do osobnostních práv nedostačují. Je proto na soudu, aby při úvahách o uplatněném nároku na náhradu nemajetkové újmy v penězích se těmito okolnostmi zabýval a do svého rozhodnutí je také promítl (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. listopadu 2012, sp. zn. 30 Cdo 1092/2011).

33. Náhrada nemajetkové újmy neplní pouze funkci satisfakční, ale rovněž i funkci preventivně-sankční, přiměřené zadostiučinění má tedy rušitele a jeho možné následovníky odrazovat od protiprávního jednání a být tak nástrojem speciální i generální prevence, přičemž sankce musí být patřičně důrazná (srov. I. ÚS 1586/09 ze dne [datum]). Tuto funkci však nelze mechanicky uplatňovat bez rozdílu u všech typů zásahů do osobnostních práv; významnou roli však hraje právě tam, kde hrozí opakování podobných zásahů, a je proto třeba žalovaného od dalších zásahů účinně odradit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. prosince 2012, sp. zn. 30 Cdo 1231/2011). Peněžité zadostiučinění plní především satisfakční funkci, avšak jeho úlohu preventivního významu zákonu odpovídajícího a spravedlivého zadostiučinění nelze v zásadě vylučovat (zda srov. např. rozs. NS ČR sp. zn. 30 Cdo 4431/2007, sp.zn. 30 Cdo 3322/2008, sp.zn. 30 Cdo 83/2011). Je však třeba zdůraznit, že v soukromoprávních vztazích je primární funkcí náhrady újmy funkce kompenzační, popřípadě satisfakční, zatímco funkce preventivně-sankční je pouze odvozená a zprostředkovaná. Nelze ji tedy chápat v tom smyslu, že by účelem uložení peněžité náhrady bylo exemplární potrestání původce zásahu, a tedy požadavek, aby náhrada byla natolik vysoká, aby se porušování právní normy původci zásahu„ nevyplácelo“. Sankční postih je vyhrazen výlučně státní moci a veřejnému právu (zde srov. NS ČR sp.zn. 30 Cdo 3157/2013) Na místě je spíše vyvážený přístup soudu, pečlivě hodnotící okolnosti každého případu, v němž dochází ke střetu práva na ochranu soukromí se svobodou projevu a právem na informace (zde srov. ÚS sp. zn. I. ÚS 4022/17, příp. NS ČR sp.zn. 30 Cdo 2887/2010).

34. Žalobci svůj nárok opírali o skutečnost, že dne [datum] v týdeníku [anonymizována dvě slova] [číslo] [rok] uveřejnila žalovaná na str. 4,5 článek s názvem„ [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]“, který byl na titulní straně týdeníku avizován fotografiemi žalobců a dvěma upoutávkami„ [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]“ a„ [obec] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]“. Spolu s článkem pak byly uveřejněny fotografie žalobců pořízené na společenských akcích i mimo ně, na veřejnosti na ulici. V článku se mimo jiné uvádí, žalobce a) si na sebe uvázal„ obří dluh“, že je„ až po uši v dluzích“, že se„ zadlužil kvůli své mladé ženě“. Podle žalobců bylo těmito podle nich nepravdivými výroky zasaženo do jejich práv na ochranu osobnosti, do jejich soukromého a rodinného života, cti a důstojnosti, s cílem dosažení vyššího nákladu a zisku.

35. Lze bez dalšího vycházet z toho, že oba žalobci jsou jako známí herci osobami veřejného zájmu. Soud proto vycházel z obecného konstatování, že osoby veřejně činné, tedy politici, veřejní činitelé, ale i mediální hvězdy aj., musí akceptovat větší míru veřejné kritiky, ale i vyšší zájem médií a veřejnosti o jejich soukromí než je tomu u běžných občanů. Přesto ani takovéto veřejně známé osoby nejsou dle soudu povinny strpět jednání, které zasahuje do jejich soukromí a které je vedeno pouze snahou uspokojit zvědavost té části veřejnosti, která má oblibu v nahlížení do soukromí takto mediálně známých osob.

36. Soud se zabýval povahou napadených výroků, které žalobci učinili předmětem řízení, a dospěl k závěru, že výroky o finančním závazku žalobců v souvislosti s nákupem a rekonstrukcí domu vychází sice z pravdivého základu, že žalobci si vzali za účelem financování nákupu nemovitosti hypotéku, pravdivost na to navazujících hodnotících soudů o„ vysoké hypotéce“,„ po uši v dluzích“ a„ obřím zadlužení, které si žalobce uvázal na krk“, stejně tak jako závěry o tom, že žalobce a) se k těmto závazkům zavázal kvůli své mladší partnerce - žalobkyni b), které splnil přání, aby si„ zajistil její lásku“ však v řízení prokázána nebyla. V řízení bylo naopak výpověďmi účastníků i svědků prokázáno, že rozhodnutí o tom, že si žalobci pořídí za účelem budoucího bydlení společnou nemovitost, bylo jejich společným rozhodnutím a že závazek, který si za tím účelem společně vzali, byl a je v jejich finančních možnostech.

37. Soud má rovněž za to, že pořizování a následné uveřejnění fotografií žalobců z jejich běžného života bez jejich souhlasu představuje neoprávněný zásah do jeho osobnostních práv. Soud v této souvislosti konstatuje, že se neztotožňuje s argumentací žalované, že pořízení fotografií ze soukromého života žalobců představovalo plnění veřejné služby, především s ohledem na charakter poskytovaných informací obsažených v článku, i na ryze společenský až bulvární charakter daného periodika. Žalobci naopak nemohou nic namítat proti uveřejnění jejich fotografií pořízených při společenských akcích souvisejících s jejich profesí, kde se zájem fotografů a novinářů dá předpokládat.

38. Dále se soud zabýval způsobilostí napadených výroků zasáhnout osobnostní práva žalobců a způsobit jim újmu. Podle ustálené soudní praxe totiž neznamená uveřejnění jakéhokoli nepravdivého tvrzení automaticky neoprávněný zásah do osobnostních práv dané osoby. Posuzovat je nutné zejména zda existuje mezi zásahem a porušením osobnostní sféry příčinná souvislost a zda tento zásah v konkrétním případě přesáhl určitou přípustnou intenzitu takovou mírou, kterou již v demokratické společnosti vzhledem k ústavně zaručené svobodě projevu nelze tolerovat (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2007, sp. zn. 30 Cdo 664/2007). V úvahu se bere také kontext proneseného výroku, zejména, nakolik byl tento výrok založen na spolehlivých informacích, které jeho autor k dispozici skutečně měl, či je k dispozici přinejmenším mít mohl a měl. Každý by tak měl předtím, než pronese skutkové tvrzení, které je způsobilé zasáhnout do osobnostních práv jiné osoby vyvinout určité přiměřené úsilí za účelem zjištění, zda je jím pronášený výrok pravdivý. Míra tohoto úsilí, kterou je od autora výroku možno oprávněně požadovat, se přitom může lišit mimo jiné v závislosti na osobě autora výroku, když na novináře a obecně osoby působící v oboru jsou nároky kladeny vyšší než na běžné občany (Nález Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2015, sp. zn. II. ÚS 2051/14).

39. Soud uzavřel, že popsanými nepravdivými výroky, které pouze nadsazeně a do určité míry senzacechtivě popisovaly objektivní stav, tedy fakt, že žalobci si na základě společného rozhodnutí na koupi společné nemovitosti vzali společnou hypotéku, navíc formou titulků, resp. podtitulků, které nebyly ani obsahově souladné s dalším textem, došlo k zásahu do práva na soukromí žalobců, kterým z toho důvodu náleží náhrada nemajetkové újmy formou písemné omluvy v navrženém znění. Proto požadavku žalobců na uveřejnění omluvy navrhovaného znění vyhověl. (výroky I. a II.)

40. Soud se dále zabýval otázkou, zda uveřejnění omluvy žalobcům je dostatečnou kompenzací vzniklé újmy a dospěl k závěru, že nikoliv.

41. Žalobci v řízení popisovali, že článek vyzníval tak, že zpochybňoval jejich partnerský vztah, když akcentoval věkový rozdíl mezi nimi a naznačoval, že žalobce a) jednal ve snaze vyjít vstříc a splnit přání své„ o generaci mladší“ partnerky, žalobkyně b) zase namítala, že kvůli článku může být vnímána jako zlatokopka. U žalobce a) pak mohlo dojít v důsledku uveřejnění článku i k ohrožení jeho profesního života, když mohl být z důvodu svých„ obřích“ dluhů vnímán jako nedůvěryhodný obchodní partner nezvládající své zadlužení.

42. Z výpovědi svědků, především syna žalobce a) bylo zjištěno, že článek vnímali obecně negativně, jak vůči žalobkyni b), tak vůči žalobci a), u něhož mohlo dojít k pochybám o jeho finanční situaci a čelil dotazům, a to i v rámci jeho rodiny, kterou finančně podporuje, i rodiny jeho manželky. Nebylo sice prokázáno, že by v důsledku článku skutečně došlo k poškození pověsti žalobce a) v profesní sféře, případně k poklesu nebo zrušení některých jeho profesních příležitostí, bylo ale prokázáno, že se svou manažerkou obavy ohledně následků článku na jeho dlouhodobou spolupráci s reklamním partnerem řešil. S přihlédnutím ke všem shora uvedeným důvodům tak soud uzavřel, že žalobci mají kromě písemné omluvy nárok i na zaplacení přiměřeného zadostiučinění v penězích, s tím, že za odpovídající a přiměřené povaze a intenzitě zásahu považuje soud částku ve výši 50 000 Kč pro každého z žalobců (výroky III. a V.). Ve zbývající části nárokované částky 350 000 Kč pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. (výroky IV. a VI.)

43. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř., když neshledal důvody k jejímu prodloužení.

44. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. (za splnění podmínek ustanovení § 142a odst. 1 o. s. ř.) tak, že přiznal žalobcům, kteří byli v řízení zcela úspěšní, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 72 275 Kč Tyto náklady sestávají z uhrazeného soudního poplatku ve výši 8 000 Kč a nákladů za zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 bod 5. ve spojení s ustanovením § 9 odst. 4 písm. a) a § 11 odst. 1 a 2 a § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50000 Kč sestávající z částky 2 x 2 480 Kč (3 100 Kč ponížených o 20%) za každý z 9,5 úkonů právní služby (ustanovené § 11 odst. 1 písm. a) - převzetí a příprava zastoupení, d) písemné podání ve věci samé – předžalobní výzva, žaloba, vyjádření ze dne [datum], závěrečný návrh, g) účast na jednání dne [datum], [datum], [datum], [datum] a úkonu za jednání dne [datum], kde došlo k vyhlášení rozsudku, podle § 11 odst. 2 písm. f) a. t.) včetně 20 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 a. t. (výrok VII.)

45. Celkové náklady žalobců ve výši 72 275 Kč byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (ustanovení § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř.) na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

Poučení