22 CO 180/2022-228

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Miloše Zdražila a soudců Mgr. Radka Kopsy a JUDr. Šárky Hůrkové, Ph.D., ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa zastoupený advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa zastoupená advokátem titul jméno příjmení , titul . sídlem adresa o zaplacení 752 590 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 10. března 2022, č. j. 24 C 34/2020-194,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady odvolacího řízení ve výši 30 753 Kč k rukám zástupce žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Shora uvedeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 752 590 Kč s tam uvedeným příslušenstvím (výrok I.) a uložil žalobci nahradit žalované náklady řízení ve výši 266 158 Kč (výrok II.).

2. Okresní soud rozhodoval o žalobě, v níž (resp. v jejích doplněních) žalobce uvedl, že na základě písemných objednávek od žalované provedl práce na dvou zakázkách. Žalovaná objednala v srpnu 2018 u žalobce jednak montáž opláštění výběhu [anonymizováno 5 slov] [obec] (dále též„ akce [jméno]“) v rozsahu 501 m2 v jednotkové ceně 195 Kč/m2, montáž opláštění střechy výběhu v rozsahu 682 m2 v jednotkové ceně 180 Kč/m2 a montáž lemovacích prvků v rozsahu dle skutečnosti v ceně 75 Kč/bm, celková cena díla tak vyčíslena nebyla. Dále žalovaná objednala v říjnu 2018 u žalobce provedení stavebních prací na zakázce [název] [příjmení] (dále též„ akce [název]. [příjmení]“), a sice zhotovení skládané fasády, přičemž původně dohodnutá cena opláštění 540 Kč/m2 byla ústně zvýšena na 610 Kč/m2, cena montáže ocelové konstrukce na stěnách byla zvýšena ze 14 Kč/kg na 18 Kč/kg, práce byla sjednána v hodinové sazbě 270 Kč; dle tvrzení žalobce došlo v průběhu provádění díla k několika změnám v rozsahu díla spočívajících ve vícepracích - v přesunu stavebního materiálu a práci s jeřábem. Žalobce vyúčtoval práce provedené na zakázkách fakturami č. 13 (akce [jméno]) znějící na částku 218 302 Kč se splatností 28. 12. 2018, fakturou č. 15 znějící na částku 17 080 Kč se splatností 8. 1. 2019, fakturou č. 4 znějící na částku 61 338 Kč se splatností 1. 4. 2019, fakturou č. 5 (akce [název]. [příjmení]) znějící na částku 346 012 Kč se splatností 1. 5. 2019 a fakturou č. 7 (akce [název]. [příjmení]) znějící na částku 209 858 Kč se splatností 1. 6. 2019, přičemž uvedené faktury byly žalované doručeny, avšak žalovaná na ně nic nezaplatila.

3. Žalovaná se v řízení bránila mj. tvrzením, že za práce řádně provedené na obou výše uvedených akcích zaplatila žalobci celkem 1 093 356 Kč, což je dokonce o 75 762 Kč více, než by žalobci za jím provedené práce podle cen ujednaných ve smlouvách o dílo náleželo, a že žádné další plnění mu již za tyto akce nenáleží.

4. Okresní soud uvedl, že prohlášení jednatele žalované při jednání okresního soudu dne 16. 12. 2020 nepovažoval za uznání nároku žalobce ve smyslu § 153a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též o. s. ř.), neboť z projevů žalované vůči soudu, včetně projevů u tohoto jednání, bylo vždy zřejmé, že nároky žalobce uplatněné v tomto řízení sporuje.

5. Okresní soud provedl ve věci dokazování cenovou nabídkou žalobce ze dne 28. 8. 2018 na akci [jméno], objednávkou žalované ze dne 29. 8. 2018 na akci [jméno], objednávkou žalované ze dne 8. 10. 2018 na akci [název]. [příjmení], fakturami č. 13, 15, 4, 5 a 7, jak jsou uvedeny shora, fakturou žalované ze dne 14. 3. 2019 za nájem plošiny žalobci na akci [jméno], návrhem žalované na dohodu o započtení ze dne 17. 4. 2019, fakturou žalované ze dne 28. 6. 2019 na akci [název]. [příjmení], stavebním deníkem akce [název]. [příjmení], částí stavebního deníku na akci [jméno], dále výslechy svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení].

6. Okresní soud po skutkové stránce dospěl k závěru, že mezi žalobcem a žalovanou byla dne 29. 8. 2018 uzavřena smlouva o dílo (akce [jméno]), jejímž předmětem bylo ze strany žalobce provedení opláštění výběhu [anonymizováno], a to montáž opláštění stěn v rozsahu 501 m2 a ceně 195 Kč/m2, montáž opláštění střechy v rozsahu 682 m2 v ceně 180 Kč/m2 a montáž lemovacích prvků dle skutečnosti v ceně 75 Kč/bm s tím, že tvrzení o skutečném rozsahu montáže lemovacích prvků učiněno nebylo. Při realizaci zakázky došlo k problémům ohledně montáže panelů, neboť uvedené detailně neřešila projektová dokumentace. Stavbyvedoucí spol. [právnická osoba] (generálního dodavatele, vůči němuž byla žalovaná subdodavatelem) [jméno] [příjmení] za tím účelem vyžádal od výrobce panelů zhotovení technického detailu, který předal pracovníkovi žalobce [jméno] [příjmení]. V dané době již žalobce část panelů bez těsnění namontoval, proto je musel demontovat a s těsněním namontovat znovu, přičemž měl k dispozici technické listy ohledně montáže panelů. Se souhlasem stavbyvedoucího pracovníci žalobce namontovali širší těsnění, než je uvedeno v projektové dokumentaci, ale na pokyn stavebního dozoru jej museli demontovat a vyměnit za souladné s projektovou dokumentací. Dílo nebylo ze strany žalobce dokončeno. Žalobce fakturou č. 13 ze dne 28. 11. 2018 žalované vyfakturoval za provedené„ vícepráce“ (odmontování panelů a jejich opětné přimontování) na zakázce montáž opláštění výběhu [anonymizováno] částku 218 302 Kč, se splatností faktury dne 28. 12. 2018. Žalovaná uvedenou fakturu neuhradila.

7. Mezi žalobcem a žalovanou byla dále dne 8. 10. 2018 uzavřena smlouva o dílo, jejímž předmětem bylo ze strany žalobce provedení montážních prací na zakázce [jméno] [příjmení], a to montáž celkové skladby zatepleného pláště v ceně 540 Kč/m2, montáž pomocné ocelové konstrukce 14 Kč/kg a případné práce v hodinové sazbě 270 Kč/hod. Ve smlouvě nebyl dohodnut rozsah práce – žalobce měl jako subdodavatel provést montážní práce na dvou stěnách objektu. Žalobce dílo nedokončil a ze stavby předčasně odešel z důvodu rozporu v placení ze strany žalované. Na stavbě zároveň působily 3 firmy, vznikaly obtíže s přemísťováním materiálu na stavbě. Žalobce práce na stavbě neúčtoval celkovou dohodnutou cenou, ale vzhledem k více skladbám fasády jednotlivě po určitých vrstvách. Dílo od žalobce na stavbě přebíral [jméno] [příjmení] jako stavbyvedoucí generálního dodavatele spol. [právnická osoba], přičemž podepisoval zápisy žalobce ve stavebním deníku. V průběhu montáže vznikla potřeba demontáže části fasády a opětovné montáže, zároveň některé práce žalobce musely být předělávány, což bylo zaznamenáváno do stavebního deníku jako vykonaná práce. Část prací na akci [název]. [příjmení] žalobce vyúčtoval žalované fakturami č. 4, 5 a 7 znějící na částky 61 338 Kč, 346 012 Kč a 209 858 Kč se splatností 1. 4. 2019, 1. 5. 2019 a 1. 6. 2019. Žalovaná uvedené faktury neuhradila.

8. Žalobce vystavil žalované ještě fakturu č. 15 na částku 17 080 Kč ze dne 7. 12. 2018, která se týkala jiné stavby než zakázek akce [jméno] a akce [název]. [příjmení].

9. Okresní soud uvedl, že po provedeném řízení dospěl k závěru, že je namístě zamítnutí žaloby, neboť žalobce neunesl v řízení břemeno důkazní a ve věci uplatněného nároku na zaplacení ceny díla na akci [název]. [příjmení] ani břemeno tvrzení. Okresní soud uvedl, že ani pro provedeném dokazování neměl za prokázaný rozsah„ víceprací“, které uplatňoval žalobce po žalované fakturou č. 13 na akci [jméno], dále neměl za prokázané žalobcem tvrzené navýšení ceny díla na akci [název]. [příjmení] ani celkový rozsah prací provedených žalobcem na akci [název]. [příjmení], když v tomto směru zcela absentovala skutková tvrzení žalobce. Žalobce nedoplnil skutková tvrzení ani neoznačil dostatečné důkazy ani po opakované výzvě okresního soudu podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř.

10. Ohledně právního posouzení věci okresní soud předně uvedl, že návrh žalované na uzavření dohody o započtení ze dne 17. 4. 2019 nepovažuje za uznání dluhu žalovanou; k tomu odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 1497/2013.

11. V části žaloby, v níž žalobce nárokoval zaplacení ceny díla na akci [název]. [příjmení], okresní soud žalobce vyzýval, aby tvrdil a prokazoval celý rozsah díla a účtovanou cenu, neboť obrana žalovaného spočívala v tvrzení, že žalobce jednak nevykonal pro žalovanou celý rozsah sjednaného díla (který nebyl ani seznatelný z uzavřené smlouvy), a zároveň žalovaná tvrdila, že za žalobcem odvedenou práci byla již cena díla dle smlouvy zaplacena. Uvedené, okresním soudem vyžadované doplnění tvrzení zároveň bylo o to podstatnější, že žalobce za akci [název]. [příjmení] neúčtoval jednotkovou cenu za 1 m2 skládané fasády, jak by to odpovídalo smluvním ujednáním, nýbrž v předmětných fakturách účtoval cenu po jednotlivých vrstvách, jejichž rozměry spolu nekorespondovaly, navíc v cenách, které neodpovídaly smlouvě, a navíc účtoval i odpracované hodiny na montáži fasády, ačkoliv tyto by měly být z logiky věci zahrnuty v celkové ceně skládané fasády za 1 m2. Žalobce se k výzvám okresního soudu omezil toliko na„ rozklíčování“ předmětných faktur, aniž by výzvu soudu splnil a aniž by z takových omezených skutkových tvrzení bylo možné seznat, zda z nich vyplývá uplatněný nárok. Nad rámec potřeb rozhodnutí v této části pak okresní soud uvedl, že žalobce navíc ani neunesl důkazní břemeno stran svého tvrzení ohledně sjednání vyšší ceny díla, než je uvedeno v písemné objednávce žalované – v tomto směru byly výpovědi svědků buď neurčité či nevěrohodné pro jejich rozpornost.

12. V části žaloby, v níž žalobce nárokoval zaplacení ceny díla na akci [jméno], žalobce k výzvě okresního soudu skutečně doplnil skutková tvrzení týkající se rozsahu účtovaných víceprací včetně uvedení ceny díla, tj. jak k účtované částce dospěl. K prokázání svých tvrzení nicméně žalobce navrhl slyšení svědků, kteří neprokazovali žalobcem tvrzené skutečnosti ([jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení]), zároveň poukázal na„ uznání nároku“ žalovanou při jednání dne 16. 12. 2020, které okresní soud vyhodnotil, jak uvedeno výše, tj. jako nikoliv procesně účinné uznání. Za daných okolností, když žalobce sice tvrdil rozsah víceprací na akci [jméno], nicméně tyto neprokázal (když zřejmě jediným relevantním důkazem by mohl být úplný stavební deník), zároveň neprokázal ani dohodu o ceně za demontáž opláštění, rovněž nijak neosvětlil účtování tzv.„ související práce“ za 45 580 Kč. Nad rámec potřeb rozhodnutí v této části pak okresní soud uvedl, že neměl ani za prokázané, že by žalobcem tvrzené„ vícepráce“ byly skutečně vícepracemi, za něž by žalobci měla náležet odměna. Jak bylo provedeným dokazováním zjištěno, uvedené„ vícepráce“ spočívaly v demontáži opláštění, k čemuž žalobce musel přistoupit jednak kvůli chybějícímu těsnění, které sice nebylo v projektové dokumentaci (kterou ani pracovník žalobce neměl k dispozici), ale technický postup montáže byl v připojených technických listech, které žalobce k dispozici měl, jednak kvůli montáži širšího těsnění, než bylo uvedeno v technické dokumentaci, a konečně kvůli provedení kontroly technickým dozorem.

13. V části žaloby, v níž žalobce nárokoval zaplacení částky 17 080 Kč z faktury č. 15 a částky 46 686 Kč z faktury č. 4, okresní soud žalobu rovněž zamítl, neboť žalobce ohledně základu těchto nároků změnil skutková tvrzení, kdy nově tvrdil, že se jedná o účtování ceny jiného díla než akcí [jméno] a [název]. [příjmení], přičemž okresní soud nepřipustil změnu žaloby v části týkající se změny žalobních tvrzení žalobce, takže oprávněnost těchto nároků žalobce v rámci předmětu řízení vymezeného žalobou neprokázal.

14. O nákladech řízení rozhodl okresní soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a uložil neúspěšnému žalobci, aby náklady řízení žalované nahradil. Tyto náklady byly tvořeny hotovými výdaji jednatele žalované za cestovné k pěti jednáním okresního soudu, a náklady právního zastoupení, tvořené zejména odměnou advokáta za 17 úkonů právní služby po 11 340 Kč, 17 paušálních náhrad hotových výdajů advokáta po 300 Kč, jízdné (celkem 10 469 Kč) a náhrada za ztrátu času advokáta na cestě (celkem 4 200 Kč) k sedmi jednáním okresního soudu, a DPH z odměny a náhrad advokáta v sazbě 21 % (ve výši 44 636 Kč).

15. Proti uvedenému rozsudku podal žalobce včasné odvolání. Uvedl, že okresní soud dospěl ke správnému závěru o tom, že mezi účastníky byly uzavřeny shora uvedené dvě smlouvy o dílo, a že za práce na těchto dílech žalobce vyfakturoval žalované částky uvedené na jím předložených fakturách. Žalobce měl za to, že při jednání okresního soudu dne 16. 12. 2020 žalovaná zcela jednoznačně uvedla, že činí nesporným nároky žalobce na zaplacení faktur č. 13, 15, 4 a 5 (a že proti nim uplatňuje své pohledávky k započtení). Sporným tak zůstal pouze nárok z faktury č. 7 ve výši 209 858 Kč. To, že žalovaná uvedené nároky žalobce uznávala, je patrno i z dřívější komunikace mezi účastníky, např. právě z návrhu dohody o započtení ze dne 17. 4. 2019 (kde jsou uvedeny pohledávky žalobce z faktur č. 4, 13 a 15). Další námitky žalované tak nemohou být dávány k tíži žalobce ve smyslu nutnosti prokazování existence těchto pohledávek. Okresní soud tak měl případně přezkoumávat oprávněnost nároků, které žalovaná započítávala vůči těmto pohledávkám žalobce.

16. Kromě toho měl žalobce za to, že provedenými důkazy pravost svých pohledávek prokázal. Tyto vyplývaly zejména ze zápisů ve stavebním deníku. Všechny faktury byly vystaveny řádně a za provedené práce, které byly zapsány ve stavebních denících a odsouhlaseny zástupci investora jednotlivých staveb. To vyplývá nejen ze stavebních deníků, ale i z výpovědí svědků, např. [jméno] [příjmení] ohledně akce [název]. [příjmení]. Práce zaznamenané ve stavebním deníku tedy musely být žalobcem provedeny. Žalobce tedy prokázal, že sjednaná díla pro žalovanou provedl. Žalobce tak nesouhlasí se závěry okresního soudu o tom, že neunesl břemeno důkazní ani břemeno tvrzení. Žalobce navrhl, aby krajský soud odvoláním napadený rozsudek změnil a žalobě vyhověl.

17. Žalovaná se k odvolání vyjádřila tak, že před okresním soudem uznala faktury vystavené žalobcem pouze v tom smyslu, že je obdržela k proplacení a že je jí znám jejich obsah. Nikdy však neuznala jejich oprávněnost, tj. existenci nároku žalobce na zaplacení. Podle žalované okresní soud zcela správně vyhodnotil, že se žalobci nepodařilo vysvětlit (a už vůbec ne prokázat), z jakého titulu vlastně požaduje zaplacení předmětných částek. Předloženými stavebními deníky bylo prokázáno pouze to, že žalobce účtoval provedené práce chybně a v rozporu s dohodami účastníků. Stavební deník na akci [název]. [příjmení] byl navíc pouze v dispozici žalobce, který jej odmítl žalované předat a po celou dobu s ním mohl manipulovat, resp. jej na několika místech upravit. V průběhu provádění prací žalobce pak ani nebylo kontrolováno účtované množství provedených prací. Stavební deník tak nemá ohledně rozsahu žalobcem provedených prací vypovídací hodnotu.

18. Dále žalovaná uvedla, že v průběhu řízení upozorňovala, že žalobce z akce [název]. [příjmení] předčasně odešel a práce nedokončil. Žalovaná tak byla nucena zajistit náhradního subdodavatele, který práce dokončil. Toto vyplynulo i z výpovědí okresním soudem slyšených svědků. Faktury předložené žalobcem nemohou být samy o sobě titulem pro zaplacení cen děl. K samotnému předmětu plnění, a tedy i k právnímu titulu pro zaplacení pohledávky, žalobce žádná tvrzení ani důkazy nenabídl. I z výpovědi svědka [příjmení] pak vyplynulo, že tento měl výtky ke kvalitě práce žalobce, resp. jeho pracovníků, a některé práce se musely předělávat. Žalobce byl okresním soudem opakovaně vyzýván, aby svá tvrzení doplnil a označil k nim důkazy, s poučením o nebezpečí neúspěchu ve věci při nevyhovění výzvám. Po těchto výzvách žalobce např. k faktuře č. 7 uvedl, že není schopen specifikovat ani to, z jaké stavby byla tato faktura účtována. Při jednání dne 16. 12. 2020 zase žalobce uvedl, že si není jistý, kterého díla se týká faktura č. 15, s tím, že se nevztahuje k akci [jméno]. Žalobce také nikdy neuvedl, z jakého titulu se domáhá zaplacení faktury č. 4, resp. v průběhu řízení navrhoval změnu žaloby s tím, že faktury č. 4 a 5 se týkaly jiných stavebních zakázek, než akcí [jméno] a [název]. [příjmení]. Na samotné faktuře č. 4 je uvedeno, že jí jsou účtovány práce provedené v březnu 2019, ač žalobce následně tvrdil, že jí jsou účtovány práce provedené v únoru 2019.

19. Podle žalované tak skutková tvrzení žalobce nebyla postavena na jisto vlastně u žádné z předložených faktur. Nebylo také tvrzeno ani prokázáno, jak žalobce určil cenu uvedenou na fakturách, resp. z jakých položek se skládají. Žalobce nikdy ani netvrdil a neprokazoval, že dílo dokončil a předal žalované, přičemž z provedených výslechů svědků vyplynulo, že ani jedna stavební zakázka nebyla žalobcem řádně dokončena, a tudíž ani předána. Řádným provedením díla přitom zákon podmiňuje vznik nároku na zaplacení ceny díla. Žalovaná proto navrhla, aby krajský soud potvrdil rozsudek okresního soudu jako věcně správný.

20. Krajský soud přezkoumal odvoláním napadený rozsudek, a to jak z pohledu odvolacích námitek, tak ze všech ostatních přípustných odvolacích důvodů, byť v odvolání neuvedených (§ 212a odst. 1 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněné.

21. Předně krajský soud zcela souhlasí se závěrem okresního soudu, že projev jednatele žalované při jednání okresního soudu dne 16. 12. 2020 nebyl uznáním nároku žalovaným ve smyslu § 153a o. s. ř. Daný projev, jak byl v protokolu zachycen, je uvozen tak, že žalovaný„ činí nesporným“ nárok na zaplacení či uhrazení některých z předmětných faktur (č. 4, 5, 13 a 15). To není formulace odpovídající uznání nároku, nýbrž formulace obvykle předznamenávající postup podle § 120 odst. 3 o. s. ř., tj. to, že skutková tvrzení takto uvedená jsou od obou účastníků shodná, a soud z těchto shodných tvrzení může (avšak nemusí) vycházet při zjišťování skutkového stavu. V daném případě však z takového projevu ani vycházet nelze, protože takto lze učinit nespornými pouze okolnosti skutkové, nikoli však právní závěr, zda žalobce má či nemá právo na zaplacení nějaké částky. Okresní soud proto za daných okolností (v podstatě při absenci tvrzení žalobce o mnoha podstatných skutečnostech) správně z takového prohlášení žalovaného nevycházel.

22. To, že daný projev jednatele žalovaného nelze považovat za uznání nároku, plyne i z faktu, že okresní soud při jednání dne 16. 12. 2020 nepostupoval podle § 40 odst. 7 o. s. ř., který vyžaduje podpis žalovaného na protokolu, v němž dojde k uznání nároku (zde krajský soud poznamenává, že podpisy zástupců účastníků na konci protokolu měly podle textu protokolu za následek pouze to, že tito vzali na vědomí termín odročeného jednání). Z toho je zjevné, že okresní soud daný projev jednatele žalovaného nevnímal jako uznání nároku. Ostatně, za uznání nároku to očividně nepovažoval ani sám žalobce, neboť ani při jednání dne 16. 12. 2020, ani nikdy později v řízení před okresním soudem nenavrhl vydání rozsudku pro uznání v části, které se projev jednatele žalované týkal. Již z tohoto důvodu tedy okresní soud nemohl rozhodnout ani v této části rozsudkem pro uznání (viz § 153a odst. 1 věta druhá o. s. ř.).

23. Dále má krajský soud za to, že okresní soud správně vyložil a správně právně posoudil i návrh žalované na uzavření dohody o započtení ze dne 17. 4. 2019. Jak uvedl Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 23 Cdo 3752/2019, v němž se obsáhle zabýval otázkou posouzení jednostranného kompenzačního projevu jako uznání dluhu,„ v písemném jednostranném kompenzačním projevu bez výhrad není bez dalšího zahrnuto uznání hlavní pohledávky ve smyslu § 2053 o. z. Jednostranné kompenzační prohlášení bez výhrad, kterým má nastat zánik celé věřitelovy hlavní pohledávky, nemůže být bez existence dalších okolností ani konkludentním uznáním hlavní pohledávky ve smyslu § 2054 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též o. z.)“ Tím spíše pak tyto závěry musí dopadat i na pouhý návrh dohody o započtení, jak jej žalovaná učinila a žalobce zjevně neakceptoval.

24. Krajský soud též zcela souhlasí s výše popsanými závěry okresního soudu o neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene žalobcem, a to dokonce ve větším rozsahu, než o jakém uvažoval okresní soud. Žalobce je ve sporném řízení v principu povinen tvrdit všechny skutečnosti rozhodné podle právních předpisů pro to, aby mu mohl být přiznán žalobou uplatněný nárok. Uplatňuje-li žalobce právo na zaplacení ceny díla, pak musí zejména tvrdit, že došlo k uzavření smlouvy a s jakým obsahem, a neujednají-li si účastníci ve smlouvě něco jiného ohledně vzniku práva na zaplacení ceny díla, pak též musí tvrdit, že ve smyslu § 2610 o. z. dílo provedl, tedy že jej ve smyslu § 2604 o. z. dokončil a předal (objednateli nebo jím pověřené osobě).

25. Žalobce se v žalobě omezil na tvrzení, že vystavil faktury a žádá jejich zaplacení (viz č. l. 2 a 3 spisu), přičemž ani k žalobě připojené faktury neobsahují žádné bližší určení díla či jeho části, za které je fakturováno. Doplnění žaloby provedené podáním ze dne 24. 6. 2020 (č. l. 32 spisu) opět neobsahovalo žádné tvrzení o tom, kdy bylo dílo dokončeno a předáno, nebo že byl dán jiný důvod vzniku práva žalobce na zaplacení ceny díla (krajský soud podotýká, že provedení díla rozhodně není totéž co„ provedení fakturovaných prací“).

26. Okresní soud vyzval žalobce k doplnění tvrzení v tomto směru (tj. zda a kdy došlo k předání dokončeného díla objednateli) s příslušným poučením ve smyslu § 118a o. s. ř., jak vyplývá z protokolu o jednání ze dne 12. 8. 2020 (č. l. 48 spisu), neboť taková tvrzení žalobce do té doby ani v náznaku neposkytl. U tohoto jednání byla též provedena koncentrace řízení ve smyslu § 118b o. s. ř. a účastníkům byla poskytnuta lhůta 30 dnů k doplnění skutkových tvrzení.

27. V poskytnuté třicetidenní lhůtě žalobce učinil pouze podání ze dne 10. 9. 2020 (č. l. 54 spisu). V něm neuvedl o dokončení a předání díla na akci [jméno] nic. O akci [název]. [příjmení] uvedl, že dílo bylo v souladu s ujednáním účastníků přebíráno průběžně zástupcem generálního dodavatele na stavbě [jméno] [příjmení]. Z výpovědi tohoto svědka (ani žádného jiného v řízení slyšeného svědka) však nevyplynulo, že by jeho činnost při kontrole provádění díla žalobcem mohla a měla být považována za přebírání částí díla s účinky vůči žalované. Navíc by ani z případné dohody o postupném předávání díla neplynulo, že by mělo takto postupně vznikat i právo žalobce na zaplacení odpovídající části ceny díla. Naopak v dalším průběhu řízení vyšlo najevo, že žalobce sjednané dílo na akci [název]. [příjmení] nedokončil a ze stavby odešel.

28. Krajský soud tak uzavírá, že takto vystavěné žalobě, v níž absentovala podstatná skutková tvrzení a označení důkazů k jejich prokázání, a jejíž nedostatky nebyly odstraněny ani přes výzvu okresního soudu (a to nejen v koncentrační lhůtě, ale dokonce ani později, byť to již nehrálo roli), nebylo možno vyhovět. Okresní soud pak zcela správně dospěl k závěru, že (i kdyby byly pominuty shora popsané závěry o dokončení a předání díla) žalobce ani neprokázal, že rozsah jím řádně provedených prací, oceněných v souladu s ujednáním účastníků obsaženým ve smlouvách o dílo, převyšoval rozsah odpovídající částkám, které žalovaná žalobci fakticky zaplatila. K tomu krajský soud v obecné rovině podotýká, že musel-li žalobce značnou část prací na obou dílech předělávat, pak obecně takto vzniklé„ vícenáklady“ jdou k jeho tíži, protože jako zhotovitel byl povinen sjednané dílo provést samostatně na svůj náklad a nebezpečí (§ 2586 odst. 1 o. z., § 2592 o. z.), přičemž jako podnikatel v daném oboru byl povinen jednat s potřebnou znalostí a pečlivostí (§ 5 odst. 1 o. z.).

29. Rozsudek okresního soudu ve věci samé je tedy správný. Okresní soud správně rozhodl i o nákladech řízení, a to jak co do základu, tak co do výše. Z těchto důvodů proto krajský soud podle § 219 o. s. ř. potvrdil rozsudek okresního soudu tak, jak je uvedeno výše.

30. Výrok o nákladech odvolacího řízení se opírá o § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná měla v odvolacím řízení plný úspěch, žalobce je proto povinen nahradit jí vynaložené náklady odvolacího řízení, tedy odměnu advokáta za dva úkony právní služby (sepis vyjádření k odvolání, účast zástupce u jednání krajského soudu) podle vyhl. č. 177/1996 Sb. ze základu 752 590 Kč, tj. ve výši 11 340 Kč za jeden úkon, dvě paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč, náhradu za ztrátu času advokáta na cestě za šest půlhodin ve výši celkem 600 Kč, dále jízdné advokáta k jednání krajského soudu na trase [obec] – [obec] a zpět, celkem 244 km, ve výši 1858 Kč, a DPH z odměny a náhrad advokáta v sazbě 21 %, tedy celkem 30 753 Kč.

31. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. jsou náklady řízení splatné k rukám advokáta. Lhůty k plnění byly stanoveny podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť krajský soud neshledal důvody pro stanovení lhůt delších.