22 Co 202/2025 - 647

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Kateřiny Boudníkové a soudkyň JUDr. Terezy Dobešové a Mgr. Jany Pokorné Stejskalové ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalované: [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] o zaplacení 62 525 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty o odvolání žalobkyně a žalované proti rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 30. 4. 2025, č. j. 14 C 174/2024–504 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku III. mění tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 27 622 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované; ve výroku I. a ve výroku II. ve správném znění: „Žaloba, jíž se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení smluvní pokuty ve výši 28 507 Kč a ve výši 0,3 % denně z částky 60 525 Kč od 19. 4. 2024 do zaplacení, se zamítá“, se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 7 607 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované.

Odůvodnění

1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 62 525 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 62 525 Kč od 14. 11. 2023 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky 28 507,28 Kč se smluvním poplatkem z prodlení ve výši 0,3 % denně z částky 60 525 Kč od 19. 4. 2024 do zaplacení (výrok II.) a uložil žalobkyni povinnost uhradit žalované poměrnou náhradu nákladů řízení ve výši 13 992,59 Kč k rukám právního zástupce žalované do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).

2. Soud prvního stupně vyšel z toho, že žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala zaplacení žalované částky. Uvedla, že jako soukromá vysoká škola poskytuje vysokoškolské vzdělání, které financuje výhradně ze školného hrazeného studenty. Dne 29. 9. 2022 účastnice uzavřely smlouvu o studiu, kterou se žalobkyně zavázala umožnit žalované studium v bakalářském studijním programu v prezenční formě, obor bezpečnostní management, a žalovaná se zavázala zaplatit žalobkyni školné a další poplatky spojené se studiem. Vzhledem ke specifickému postavení žalobkyně, poskytující veřejnou službu se nejedná o vztah spotřebitelský. Poplatky za studium (školné a další poplatky) jsou upraveny ve vnitřních předpisech žalobkyně, konkrétně v jejím [jméno FO], Studijním a zkušebním řádu, v opatřeních rektora, a také ve smlouvě o studiu. Žalovaná byla od 1. 10. 2022 studentkou žalobkyně. Školné za akademický rok 2022/2023 bylo stanoveno na částku 53 800 Kč a žalovaná ho řádně uhradila, v dalších letech byla sjednána možnost navýšení školného o meziroční inflaci. K úhradě školného za akademický rok 2023/2024 ve výši 60 525 Kč žalobkyně vystavila žalované dne 10. 7. 2023 fakturu se splatností k 31. 7. 2023, kterou žalovaná přes opakované upomínky žalobkyně neuhradila. V souladu se sazebníkem poplatků žalobkyně vyúčtovala žalované fakturou č. [hodnota] ze dne 11. 10. 2023 také poplatek za druhou upomínku ve výši 2 000 Kč se splatností 18. 10. 2023. Z důvodu prodlení s platbou školného, jenž je považováno za porušení studijních povinností, žalobkyně dne 30. 10. 2023 rozhodla o ukončení studia žalované, a žalovanou vyzvala k úhradě dlužných částek do 13. 11. 2023. Ve smlouvě o studiu si účastnice sjednaly pro případ prodlení s platbou školného smluvní pokutu ve výši 0,3 % denně z dlužné částky. Žalobkyně žalobou nárokuje po žalované školné ve výši 60 525 Kč za akademický rok 2023/2024, poplatek za druhou výzvu k zaplacení ve výši 2 000 Kč a smluvní pokutu 0,3 % denně z dlužné částky školného 60 525 Kč, kapitalizovanou za období od 14. 11. 2023 do 18. 4. 2024 na částku 28 507,28 Kč, od 19. 4. 2024 pak požaduje smluvní pokutu ve výši 0,3 % denně z částky 60 525 Kč do zaplacení. Zaplacení smluvní pokuty nepovažuje za rozporné s dobrými mravy, neboť ta utvrzovala závazek žalované k úhradě školného, jenž je zásadní pro řádný chod školy.

3. Žalovaná nárok žalobkyně neuznala. Potvrdila registraci přihlášky ke studiu i uzavření smlouvy o studiu, současně však namítla, že smlouva o studiu je v rozporu se zákonem, veřejným pořádkem i dobrými mravy. Vztah žalobkyně a žalované je vztahem spotřebitelským, přičemž žalobkyně v něm zneužila svého silnějšího postavení. Žalovaná se nikdy nestala studentkou žalobkyně, po celou dobu zůstala pouze uchazečkou o studium, neboť přijímací řízení probíhalo v rozporu se zákonem č. 111/1998 Sb., o vysokých školách. Žalobkyně nikdy nevydala rozhodnutí o přijetí ke studiu ve smyslu § 50 odst. 4 tohoto zákona, v době vydání rozhodnutí neměla splněny podmínky přijetí (neměla k dispozici maturitní vysvědčení žalované). Rozhodnutí o přijetí nebylo žalované řádně doručeno, neboť žalovaná nikdy neudělila souhlas k jeho doručení prostřednictvím informačního systému a žádný registrovaný vnitřní předpis žalobkyně problematiku doručování rozhodnutí ve smyslu § 69a zákona o vysokých školách neupravoval. Žalobkyně také protiprávně podmínila přijetí uchazeče ke studiu uzavřením smlouvy o studiu. Žalovaná byla zapsána ke studiu žalobkyní automaticky v rozporu s § 51 zákona o vysokých školách, bez své přítomnosti, ujednání ve smlouvě o studiu o tomto postupu je v rozporu s veřejným právem. Poukázala na to, že poplatky za studium nejsou upraveny ve vnitřních předpisech registrovaných Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy (Statutu a Studijním a zkušebním řádu), ale v dokumentech, které nemají povahu vnitřních předpisů ve smyslu § 59 zákona o vysokých školách. Ujednání o placení a výši poplatků spojených se studium obsažené pouze ve smlouvě o studiu tak není pro tento závazek dostatečné.

4. Soud prvního stupně vyšel ze skutkových zjištění, že žalobkyně je akciová společnost, jejímž předmětem činnosti je mimo jiné vysokoškolské vzdělávání na soukromé vysoké škole podle zákona č. 111/1998 sb., o vysokých školách, vzdělávací činnost pro bankovní i mimobankovní sféru formou systémového vzdělávání, nakladatelská činnost a vydavatelská činnost (neperiodický tisk). Hospodaření žalobkyně (náklady na vzdělávací, vývojovou, vědeckou či provozní činnost) je financováno především prostřednictvím školného. Dne 2. 2. 2022 si žalovaná zaregistrovala elektronicky u žalobkyně přihlášku k bakalářskému studiu, obor Bezpečnostní management, součástí byl odkaz na rezervaci termínu přijímacího pohovoru. Dne 23. 6. 2022 proběhl přijímací pohovor, na kterém žalovaná obdržela dva stejnopisy smlouvy o studiu. Dne 29. 9. 2022 uzavřely účastnice smlouvu o studiu, ve které se žalobkyně zavázala zajistit žalované výuku v bakalářském studijním programu bezpečnostní management v prezenční formě s dobou studia 3 roky, počínaje akademickým rokem 2022/2023 a žalovaná se zavázala žalobkyni zaplatit školné, které pro akademický rok 2022/2023 činilo při semestrální platbě 2 x 27 900 Kč. V den zápisu do studia se uchazeč stává studentem žalobkyně. Podle článku 2.3. je uchazeč zapsán ke studiu k 1. 9. a v případě, že nebudou splněny podmínky nezbytné pro přijetí, bude uchazeč přijat a zapsán po jejich splnění. Zápis do studia provede z organizačních důvodů po přijetí ke studiu žalobkyně a uchazeč s tím souhlasí. Podle článku 3.2. je student povinen řádně plnit své studijní povinnosti, podle článku 3.4. je student povinen platit školné a další poplatky spojené se studiem ve stanovených termínech, v předepsané výši a způsobem uvedeným v čl. 9 a 10 smlouvy. Podle článku 3.9. je dluh na školném považován za neplnění studijních povinností dle § 63 odst. 3 zákona o vysokých školách a dle Studijního a zkušebního řádu žalobkyně. V čl. 5.3. je stanoveno, že pokud student nezíská alespoň minimální počet kreditů potřebných k postupu do vyššího ročníku k prvnímu dni následujícího akademického roku, nedochází k ukončení studia, ale student zůstává v původním ročníku. Podle článku 9.1. poplatky spojené se studiem a jejich výše jsou stanoveny vnitřním předpisem žalobkyně, žalobkyně má nárok na poplatky spojené se studiem dnem účinnosti smlouvy po celou dobu jejího trvání. Nárok na poplatky spojené se studiem trvá i v případě, pokud studium netrvá, tj. bylo přerušeno, či bylo ukončeno, či dosud uchazeč nebyl zapsán. Poplatky spojené se studiem jsou zdrojem pro zajištění finančních prostředků pro vzdělávací činnost žalobkyně. Fakturu na školné v prvním roce obdrží uchazeč/student na e-mailovou adresu, faktury za studium v následujících letech studia budou vystaveny a zpřístupněny v informačním systému, čímž se považují za řádně doručené a student s tímto souhlasí a bere toto na vědomí (článek 9.6.). V případě ukončení studia nárok na zaplacení školného za akademický rok, v jehož průběhu došlo k ukončení, nezaniká (článek 9.7.). Student se zavazuje hradit školné ve lhůtě splatnosti uvedené ve faktuře. V případě porušení této povinnosti se zavazuje zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,3 % denně za každý započatý den prodlení do zaplacení. Student bere na vědomí, že je povinen hradit školné řádně a včas v souladu s vnitřními předpisy školy a dle zákona o vysokých školách (článek 9.8.). Školné se bude zvyšovat po dobu účinnosti smlouvy z důvodu inflace, přičemž žalobkyně je oprávněna zvýšit školné o tolik procent, kolik procent činila inflace v předcházejícím kalendářním roce (článek 9.9.). Další administrativní poplatky se student zavazuje hradit ve výši stanovené vnitřním předpisem žalobkyně (článek 9.11.). V článku 10.1. je obsažen ceník studia a způsob úhrady pro akademický rok 2022/2023, za program bakalářský – bezpečnostní managment, v prezenční formě studia činí školné 2 x 27 900 Kč při semestrální platbě (53 800 Kč při roční platbě), výše poplatků pak vyplývala i z opatření rektorky OP-R-46/2021. V článku 12.6. je stanoveno, že pokud není právním předpisem stanoveno jinak, veškeré písemnosti se doručují prostřednictvím informačního systému, případně na korespondenční adresu uvedenou ve smlouvě či na adresy řádně sdělené. Uchazeč/student se zavazuje neprodleně písemně nahlásit žalobkyni veškeré změny týkající se jeho identifikačních údajů uvedených ve smlouvě, nejpozději však do 15 dní ode dne změny (článek 12.11.). Přílohou č. [hodnota] smlouvy je žalovanou podepsaný dokument nazvaný Základní informace o průběhu studia na [právnická osoba]., v akademickém roce 2022/2023 ze dne 13. 12. 2021. Smlouva o studiu byla formulářová smlouva doplněná pouze o konkretizaci osoby žalované. Dne 30. 9. 2022 byla v informačním systému na základě smlouvy o studiu provedena registrace elektronické přihlášky žalované a téhož dne vydala rektorka žalobkyně rozhodnutí č. j. [č. účtu] přijetí žalované ke studiu pro akademický rok 2022/2023, které bylo žalované dne 1. 10. 2022 doručeno prostřednictvím informačního systému. Žalovaná potvrdila převzetí přístupových údajů, i seznámení s vnitřními předpisy, směrnicemi, opatřeními a oznámeními žalobkyně. Potvrdila, že se s nimi bude seznamovat také na úřední desce žalobkyně. Dne 3. 10. 2022 bylo rozhodnutí v informačním systému přečteno studentem. Žalovaná v osobních údajích uvedla adresu svého trvalého bydliště [adresa], emailovou adresu [e-mail]. K založení přihlášky (30. 9. 2022) a jejím změnám došlo z IP adresy žalobkyně 94.230.148.

122. Podle opatření rektorky č. [Anonymizováno] byl zimní semestr akademického roku 2022/2023 zahájen dne 1. 9. 2022, zápis do studia nově příchozích studentů probíhal od 1. 9. 2022 do 30. 11. 2022. Obsahem opatření rektorky č. 63/2023 byl sazebník poplatků účinný k 1. 7. 2023, podle článku III. odst. 8 poplatek za zaslání druhé upomínky úhrady školného činí 2 000 Kč. V opatření rektorky [Anonymizováno] byly stanoveny podmínky přijímacího řízení pro akademický rok 2022/2023, přijímací řízení bylo zahájeno doručením přihlášky, odesláním řádně vyplněného formuláře, dostupného na adrese www.ambis.cz/prihlaska s tím, že rozhodnutí o přijetí ke studiu bude doručeno prostřednictvím informačního systému do 30 dnů od konání přijímacího pohovoru a doložení dokladů úředně ověřené kopie maturitního vysvědčení v případě bakalářského studia. Proti rozhodnutí se může uchazeč v souladu s § 50 odst. 6 vysokoškolského zákona odvolat ve lhůtě 30 dnů od jeho oznámení. Přijímací řízení je ukončeno podpisem smlouvy o studiu a vydáním rozhodnutí o přijetí nebo nepřijetí. Žalobkyně si vyhrazuje právo změnit výši poplatků. Podle přílohy 2 byla výše školného v akademickém roce 2022/2023 pro bakalářský studijní program bezpečnostní management stanovena na 27 900 Kč při semestrální platbě. Uchazeč získává právo být zapsán do studia právní mocí rozhodnutí o přijetí do studia ve studijním programu, dnem zápisu se pak stává studentem. Zápis do studia provede žalobkyně. Žalovaná byla zapsána žalobkyní ke studiu, prostřednictvím informačního systému pak byla dne 6. 10. 2022 informována o vystavení faktury na školné za akademický rok 2022/2023, faktura jí byla zaslána i na kontaktní email s tím, že faktury vystavené za další akademické roky jí budou doručovány přes informační systém. Dne 10. 7. 2023 vystavila žalobkyně žalované fakturu č. [hodnota] na školné za akademický rok 2023/2024 ve výši 60 525 Kč se splatností k 31. 7. 2023. E-maily ze dne 9. 8. 2023 a 11. 10. 2023 byla žalovaná upomínaná na e-mailovou adresu [e-mail] a [e-mail] (v informačním systému) k úhradě platby školného za akademický rok 2023/2024, součástí druhé upomínky byla také faktura č. [hodnota] na úhradu poplatku za druhou upomínku ve výši 2 000 Kč se splatností 18. 10. 2023. Dne 17. 10. 2023 bylo zahájeno řízení o ukončení studia žalované, žalované byl odeslán email v informačním systému i na soukromou emailovou adresu s výzvou k vyjádření, dne 30. 10. 2023 žalobkyně vydala rozhodnutí o ukončení studia žalované z důvodu neplnění studijních povinností dle podmínek stanovených Studijním a zkušebním řádem z důvodu neuhrazení školného a poplatků, současně vyzvala žalovanou k zaplacení faktur do 13. 11. 2023. Rozhodnutí o ukončení studia bylo žalované odesláno dne 8. 11. 2023 prostřednictvím pošty na žalovanou sdělenou adresu, zásilka se vrátila nedoručená a následně byla dne 28. 11. 2023 vyvěšena na úřední desce žalobkyně a podle veřejné vyhlášky ze dne 28. 11. 2023 byla žalované oznámena možnost převzetí písemnosti na studijním oddělení. Emailem ze dne 24. 11. 2023 byla žalovaná upomínána opět o zaplacení faktur na emaily [e-mail] a [e-mail] v informačním systému žalobkyně. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 8. 2. 2024, odeslaným 12. 2. 2024 na adresu uvedenou žalovanou žalobkyni. Z informačního systému je zřejmé, že žalovaná přečetla zprávy zaslané na školní emailovou adresu dne 3. 10. 2022, 25. 10. 2022 a 7. 11. 2022.

5. Podle statutu žalobkyně registrovaného MŠMT dne 9. 10. 2017 je studium v akreditovaném studijním programu uskutečňováno za úplatu, výši poplatků spojených se studiem oznamuje škola každoročně do konce dubna pro zimní semestr příštího akademického roku a do konce října pro letní semestr stávajícího akademického roku. Výši poplatku za studium, způsob a termíny úhrady stanoví smlouva o zajištění výuky, která je s uchazečem uzavírána před zápisem do studia. Podle statutu registrovaného dne 28. 8. 2023 je student povinen dodržovat veškeré předpisy žalobkyně, studium se poskytuje za úplatu, přičemž poplatky jsou zdrojem pro zajištění finančních prostředků pro vzdělávací, vědeckou, vývojovou a provozní činnost žalobkyně. V článku 16 byly stanoveny druhy poplatků spojených se studiem. O konkrétních poplatcích spojených se studiem a jejich výši pro semestr rozhoduje rektor opatřením zveřejněným na úřední desce žalobkyně před začátkem semestru. Výše školného a administrativního poplatku spojeného s přijímacím řízením je stanovena v opatření rektora stanovujícím podmínky přijímacího řízení pro akademický rok. Školné se může zvyšovat z důvodu inflace.

6. Podle Studijního a zkušebního řádu registrovaného MŠMT jsou orgány určené k rozhodnutí o přijetí ke studiu rektor nebo prorektoři. Student je povinen hlásit studijnímu oddělení veškeré změny kontaktních údajů a žalobkyně nenese za následky spojené s tímto opomenutím odpovědnost. Podle čl. 14 odst. 1 je student povinen uhradit příspěvek na pokrytí nákladů souvisejících se studiem v souladu s § 59 zákona o vysokých školách a administrativní poplatky, v souladu se smlouvou o studiu, v souladu s tímto vnitřním předpisem vysoké školy a předpisem rektora o poplatcích. Řádná úhrada školného a dalších administrativních poplatků je jednou ze studijních povinností vyplývajících ze Studijního a zkušebního řádu (článek 18.3).

7. Žalovaná vypověděla, že v roce 2022 podala přes webové stránky přihlášku ke studiu, absolvovala přijímací pohovor, po kterém jí přišlo přijetí ke studiu. Rozhodnutí o přijetí ke studiu obdržela jako přílohu e-mailové zprávy na adresu [e-mail] v září 2022. Školu navštívila při podpisu smlouvy a při doložení maturitního vysvědčení, které dokládala až po přijetí ke studiu. Poté se přihlásila ke studiu, zapsala předměty, vyzvedla přístupové údaje. Přihlásila se asi k jednomu předmětu, žádné hodiny nenavštívila, nepsala žádné testy, neskládala žádné zkoušky. V lednu 2023 žádala o ukončení studia, podle sdělených instrukcí v informačním systému odklikla, že chce studium ukončit, nic dalšího do systému nepsala ani neodesílala žádný dokument. Poté se jí už nepodařilo přihlásit do informačního systému, ani když jí přišel příkaz k platbě za další ročník. Psala e-maily do školy, volala, žádala o změnu přístupu. Věděla, že bude hradit školné za celý rok 2022/2023, ale příkaz k platbě za rok 2023/2024 jí překvapil. E-mail [e-mail] užívá běžně, žádné upomínky jí na něj nepřišly, další e-mail má [e-mail]. V době podpisu smlouvy bydlela na adrese [adresa], k 1. 3. 2023 se přestěhovala na adresu [adresa]. Změnu adresy nenahlásila, studium považovala za ukončené. Svědkyně [jméno FO] (matka žalované) vypověděla, že žalovaná s finanční podporou babičky nastoupila na soukromou školu. Komunikace se žalobkyní probíhala formou telefonátu a e-mailu, vše se řešilo přes informační systém školy. Žalovaná ukončení studia provedla přes informační systém, pak už se jí nepodařilo do informačního systému přihlásit, braly to jako ukončenou věc. Poté obdržela až platební rozkaz. V červnu 2024 se obracela na zástupce žalované s prosbou o radu. V říjnu 2024 žalovaná dopisem sdělila žalobkyni, že zanechává postavení uchazeče o studium a požaduje vrácení zaplaceného školného.

8. Podle Sjetiny průvodce způsobem ukončení studia student může studium ukončit tím, že se přihlásí do informačního systému žalobkyně, vybere aplikaci Úřadovna – podat žádost, agendu žalobkyně, studijní oddělení a vybere Oznámení o ukončení studia, které vyplní (text je jeho povinnou položkou) a oznámení uloží. Ke dni podání oznámení bude studium ukončeno. Informační systém žalobkyně provozuje [Anonymizováno], rozsah služeb zahrnuje i elektronickou administrativu studia a elektronický systém spisové služby. Žalovaná byla jako studentka vedená v evidenci od 1. 10. 2022 do 15. 1. 2024. Provozovatel informačního systému žalobkyně neeviduje u žalované v informačním systému žádný záznam o ukončení studia / odstoupení, který by žalovaná založila pod svým jménem, ani žádný pokus, který by byl označen jako zrušený. Veškerá data v informačním systému jsou zpřístupněna zaměstnancům a studentům žalobkyně výhradně formou rozhraní pomocí webového prohlížeče, zaměstnanci nemají přímý přístup k datům a s daty nemohou přímo manipulovat. Úkony prováděné v informačním systému nelze technicky odstranit nebo smazat, pouze je lze označit za zrušené, v takovém případě zůstanou evidovány jako zrušené, o čemž je veden záznam v transakčním protokolu.

9. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy se zabývalo v průběhu roku 2021 a 2022 podněty ve věcech finančních požadavků a vymáhání závazků žalobkyní, byla provedena revize vnitřních předpisů žalobkyně a byly jí dány doporučení k nápravě změn, mimo jiné s ohledem na podrobnější úpravu poplatků spojených se studiem, vnitřním předpisem žalobkyně registrovaným ministerstvem, nikoliv úpravou nařízenými rektorkou žalobkyně. V dalších dopisech pak MŠMT odpovídalo na dotazy osob k zápisu ke studiu nebo doručování rozhodnutí vysokou školou.

10. Z dalších důkazů specifikovaných v poslední odrážce bodu 4. napadeného rozsudku pak soud prvního stupně žádné podstatné informace nezjistil.

11. Soud prvního stupně zjištěné skutečnosti posoudil podle článku 33 Listiny základních práv a svobod, § 1 odst. 2, § 580 odst. 1, § 1746 odst. 2, § 2048 odst. 1, § 1800 odst. 2, § 1810, § 1813, § 1815 zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“), a dále § 50, § 51 odst. 1, § 59, § 36, § 61, § 63 zákona o vysokých školách a dospěl k závěru, že účastníci uzavřeli inominátní smlouvu o studiu, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované vzdělání v bakalářském studijním programu bezpečnostní management v prezenční formě v souladu se zákonem o vysokých školách na tři roky se zahájením studia v akademickém roce 2022/2023 a žalovaná se zavázala zaplatit žalobkyni školné a poplatky stanovené ve smlouvě a vnitřních předpisech, včetně poplatku za druhou upomínku a smluvní pokutu ve výši 0,3 % denně z dlužného školného. Smlouvu o studiu soud prvního stupně vyhodnotil s odkazem na nález Ústavního soudu z 5. 2. 2025, sp. zn. IV. ÚS 2093/24, jako smlouvu spotřebitelskou podle § 1810 o. z., neboť na rozdíl od žalobkyně – akciové společnosti, jejímž předmětem podnikání je poskytování vysokoškolského vzdělání za úplatu, žalovaná smlouvu neuzavírala v rámci své podnikatelské činnosti. Soud prvního stupně s odkazem na rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 24. 4. 2024, sp. zn. 39 Co 50/2024–265, dospěl k závěru, že žalovaná se stala studentkou žalobkyně, neboť na přijímací řízení se subsidiárně použije zákon č. 500/2004 Sb., správní řád a soud v občanském soudním řízení je povinen vycházet z pravomocných správních aktů (vyjma nicotných správních aktů ve smyslu § 77 odst. 1 správního řádu), u nichž platí presumpce správnosti. Neoznámení rozhodnutí ve správním řízení se nemůže dovolávat ten, kdo se s ním prokazatelně seznámil. Žalovaná se s rozhodnutím o přijetí ke studiu ze dne 30. 9. 2022 prokazatelně seznámila dne 3. 10. 2022 v informačním systému žalobkyně, kdy si ho přečetla. Žalované tak vzniklo právo na zápis do studia, přičemž se smluvně dohodla s žalobkyní, že tento zápis za ni provede žalobkyně. Zákon přitom nezakazuje možnost nechat se zastoupit u tohoto úkonu jinou osobou. Žalovaná se jako studentka chovala, převzala přístupové údaje do informačního systému žalobkyně, potvrdila, že se seznámila s vnitřními předpisy žalobkyně, směrnicemi, opatřeními a oznámeními žalobkyně, a požádala o rozložení úhrady školného do dvou plateb a školné za první ročník studia také uhradila. Ohledně regulace poplatků spojených se studiem soud prvního stupně odkázal na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2694/24, podle kterého musí být ve vnitřním předpise vymezeny druhy poplatků nikoliv jejich výše, přičemž ne každý vnitřní předpis vysoké školy je vnitřním předpisem podléhajícím registraci, a proto nelze považovat kterýkoliv vnitřní předpis za neplatný, pokud není registrován. Povinnost platit poplatky za studium je upravena v článku XV. Statutu žalobkyně a v článku 14 odst. 1, 2 Studijního a zkušebního řádu, jenž jsou registrovány Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy jako vnitřní předpisy žalobkyně. Výše poplatků pak byla upravena ve smlouvě o studiu a Opatření rektorky č. 63/2023 (za druhou upomínku). Soud prvního stupně uzavřel, že školné bylo regulováno v souladu s judikaturou Ústavního soudu a jeho výše byla sjednána platně. Povinnost žalované zaplatit školné za celý akademický rok i v případě, že dojde k ukončení studia v průběhu tohoto akademického roku, byla upravena v článku 9.7. smlouvy o studiu. Školné se vracelo v případě odstoupení od smlouvy do 14 dnů od jejího uzavření a v případě odstoupení žalobkyně z důvodu nenaplnění kapacity prvního ročníku. Studium žalované bylo ukončeno rozhodnutím žalobkyně ze dne 30. 10. 2023 z důvodu neplnění studijních povinností, nárok na zaplacení školného za akademický rok 2023/2024 tak podle článku 9 smlouvy o studiu nezanikl. Takové ujednání soud prvního stupně neshledal odporujícím dobrým mravům, neboť se jedná o běžné ujednání v případech, kdy smlouvu zmařil objednatel. V informačním systému žalobkyně neexistoval žádný záznam o dřívějším ukončení studia žalovanou, z důkazů nevyplývalo, že by bylo možné s údaji v informačním systému manipulovat a žalovaná svá tvrzení o ukončení studia v lednu 2023 neprokázala. Žalobkyně tak má nárok na doplacení školného za celý akademický rok 2023/2024 i přes předčasné ukončení studia a nárok žalobkyně na zaplacení částky 60 525 Kč za dlužné školné shledal opodstatněným včetně nároku na poplatek 2 000 Kč za druhou upomínku, jenž byl upraven v opatření rektorky č. 63/2023. Žalovaná svůj dluh nezaplatila v termínu splatnosti, dostala se do prodlení a je povinna platit podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., také úrok z prodlení v zákonné výši. Nárok na smluvní pokutu pak soud prvního stupně naopak neshledal důvodným. Z důvodu spotřebitelského charakteru závazkového vztahu účastníků aplikoval na vztah účastníků ustanovení § 1810 a následujících a podle § 1798 odst. 1 a 2 o. z., vztahujících se k ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany a adhezních smluv, neboť žalovaná spotřebitelka neměla možnost do obsahu smlouvy zasáhnout. Smluvní pokutou byly utvrzeny pouze povinnosti žalované nikoliv žalobkyně, takové ujednání představovalo zřejmou nerovnováhu práv a povinností v neprospěch žalované. Zároveň s odkazem na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 22. 11. 2023, č. j. 25 Co 233/2023–178 zdůraznil specifický charakter smlouvy o studiu, kdy sjednání smluvní pokuty v těchto typech závazkových vztahů je samo o sobě v rozporu s dobrými mravy.

12. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy do úvahy o posouzení míry úspěchu a neúspěchu zahrnul nejen jistinu ale i příslušenství žalobního nároku ke dni vyhlášení rozsudku, tarifní hodnotu (pro účely určení sazby odměny advokáta) určil částkou 73 207,28 Kč, přičemž pro tento účel nárok na smluvní pokutu (určenou procentní sazbou) i úrok z prodlení kapitalizoval ke dni vyhlášení rozsudku.

13. Proti tomuto rozsudku, jeho výroku II. a III., podala žalobkyně včasné odvolání. V něm namítá, že ačkoliv v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 19. 2. 2025, sp. zn. II. ÚS 2694/24, se jedná o vztah spotřebitelský, je nutno zohlednit i soukromoprávní charakter vztahu účastníků. I Ústavní soud v rámci své ustálené judikatury upřednostňuje svobodou vůli jednajících a platnost právních jednání před jejich neplatností. Soukromé vysoké školy jsou povinny si zajistit finanční prostředky pro vzdělávání a tvůrčí činnost samy, což činí zejména prostřednictvím úplaty za poskytnuté vzdělání, neboť stát jim na vzdělávací činnost zpravidla nepřispívá. V případě soukromé vysoké školy dochází k prolínání veřejného a soukromého práva s tím, že uzavírá s uchazeči nepojmenovanou smlouvu o studiu. Odkázala na důvodovou zprávu k zákonu o vysokých školách, která počítá s uzavíráním smlouvy o studiu, ve které bude upravena zejména výše školného, termíny a způsob jeho placení i podmínky jeho vrácení. Školné představuje ochranu ekonomické stability soukromé vysoké školy. Z tohoto důvodu žalobkyně zajišťuje tyto závazky smluvní pokutou. Ujednání o smluvní pokutě není v rámci spotřebitelských vztahů zakázáno, podléhá pouze posouzení o přiměřenosti. Žalobkyně 2x vyzývala žalovanou k úhradě školného, až poté přistoupila k uplatnění nároku na smluvní pokutu. Smluvní pokuta byla sjednána srozumitelně, nebyla překvapivá, přičemž na vysokou školu se zpravidla hlásí uchazeči, o jejichž rozumových a volních schopnostech není pochyb. Povinnost soukromé vysoké školy poskytovat vzdělání není závislá na uzavření smlouvy o studiu, ale na přijetí uchazeče ke studiu. Musí tak poskytovat vzdělávání a plnit veškeré povinnosti vyplývající z právních předpisů a dané akreditace, bez ohledu na uzavření smlouvy o studiu v písemné formě. Proti povinnosti poskytovat vzdělání stojí povinnost studenta hradit poplatky za studium, výši těchto poplatků žalobkyně zveřejňuje v rámci opatření rektorky, kterým upravuje přijímací řízení. Soukromá vysoká škola musí zabezpečit studium bez ohledu na své budoucí příjmy. Není však výjimkou, že uchazeči se hlásí na soukromou vysokou školu pro jistotu, pokud by nebyli přijati na veřejnou vysokou školu. Z posuzování přiměřenosti ujednání jsou podle § 1813 o. z. vyňata ujednání o hlavním předmětu závazku, a to i pro posouzení přiměřenosti vzájemného plnění. Zneužívající povaha ujednání podle § 1814 se posuzuje s ohledem na povahu předmětu závazku i na ostatní smluvní ujednání a všechny okolnosti uzavření smlouvy. Musí se přitom jednat o nerovnováhu významnou. Žalobkyně vyhradila žalované studijní místo, na které jí vznikají fixní náklady. Do rozběhnutého studijního programu nelze dodatečně na uvolněné místo, popř. na místo, které se přijatý student rozhodne nevyužít, přijmout dalšího studenta. Úhrada školného je pro školu zásadní v souvislosti s trvající dobou studia, pro její fungování ve vztahu k jiným studentům a garanci dodržování veřejnoprávních předpisů. Smluvní pokuta plní funkci preventivní, má za cíl snížit pravděpodobnost výskytu nežádoucího jevu představujícího prodlení s úhradou poplatků, jejichž placení je pro žalobkyni stěžejní. Neplněním ze strany studentů může být žalobkyni způsobena újma, která by mohla vést v nejhorších důsledcích až k odnětí akreditace či souhlasu působit jako vysoká škola. Výše smluvní pokuty byla závislá na délce prodlení žalované, přičemž podle judikatury Nejvyššího soudu nelze na nepřiměřenost smluvní pokuty sjednané sazbou za stanovenou časovou jednotku usuzovat z její celkové výše, ale je třeba posoudit ji s přihlédnutím k celkovým okolnostem, pohnutkám a účelu, který sledovala. Provoz vzdělávací instituce přitom není náklad, který by bylo možné upravit podle aktuálního počtu studentů, ale fixní závazek, který škola musí nést bez ohledu na individuální rozhodnutí jednotlivců. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. změnil tak, že žalobkyni přizná celou částku smluvní pokuty a přizná žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

14. Proti tomuto rozsudku, jeho výroku I., podala odvolání také žalovaná. V něm namítá nepřezkoumatelnost rozsudku, neboť soud prvního stupně se řádně nevypořádal s tím, zda se žalovaná stala studentkou de iure ani zda existovala řádná úprava poplatků v registrovaných vnitřních předpisech žalobkyně. Předmětem žaloby byla úhrada poplatků za akademický rok 2023/2024, ve kterém žalovaná neměla k žalobkyni žádný právní vztah, služby nečerpala a ani čerpat nemohla, přesto jí bylo uloženo platit školné za celý akademický rok. Soud prvního stupně nepřihlédl k žalovanou tvrzeným skutečnostem a jí označeným důkazům, neprovedl nebo nesprávně vyložil provedené důkazy, ačkoliv pro to neexistoval žádný důvod. Žalobkyně dne 30. 9. 2022 jednostranně bez vědomí a souhlasu žalované protiprávně založila přihlášku ke studiu (kterou žalovaná podala již 2. 2. 2022) a již 3. 10. 2022 žalovanou sama bez jejího vědomí a účasti do studia zapsala. Podle článku 4 odst. 3 Studijního a zkušebního řádu vzniká uchazeči právo být zapsán do studia právní mocí rozhodnutí o studiu. Žalovaná neměla žádnou reálnou možnost sdělit, že se studentem stát nechce, neměla možnost podat proti rozhodnutí odvolání a rozhodnutí jí nikdy nebylo řádně doručeno. Tímto protiprávním postupem jí bylo upřeno právo na sdělení rozhodnutí o přijetí, na odvolání proti tomuto rozhodnutí i na zápis do studia. Podle § 69a zákona o vysokých školách v tehdy účinném znění, mohlo být kladné rozhodnutí o přijetí do studia doručeno prostřednictvím informačního systému, pouze v případě předchozího souhlasu uchazeče uděleného již v přihlášce a pokud tak stanovil vnitřní předpis. Jednalo se o lex specialis k § 84 odst. 2 správního řádu. Žalovaná podala přihlášku dne 2. 2. 2022, přičemž souhlas k elektronickému způsobu doručování prostřednictvím informačního systému neudělila. Tento způsob doručení pak nebyl upraven ve Statutu žalobkyně nebo ve Studijním a zkušebním řádu. Žalobkyně protiprávně podmiňovala zápis a přijetí uchazečů do studia předchozím podpisem smlouvy o studiu v rozporu se zákonem o vysokých školách. Následně po podpisu smlouvy protiprávně během čtyř dnů zrealizovala celé přijímací řízení včetně zápisu žalované do studia. Informační systém žalobkyně je soukromým informačním systémem, jenž je plně v dispozici žalobkyně. Nelze zaručit, že informace v něm uvedené nebyly měněny. Skutečnost, že si žalovaná rozhodnutí přečetla, neznamená, že jí bylo doručeno. Printscreeny samy o sobě nemohou prokázat, že žalovaná se do informačního systému přihlásila a dokument si přečetla. Rozhodnutí o přijetí přitom není podepsané správním orgánem, při jeho vydání dne 30. 9. 2022 žalobkyně nedisponovala maturitním vysvědčením žalované. Není relevantní, zda se žalovaná poté jako studentka chovala. Žalované nikdy nevznikl status studenta a neměla povinnosti, které náležely studentům. Je nepřípustné, aby soukromá vysoká škola měla možnost při zápisu zastupovat uchazeče o studium na základě plné moci, případně, že by k zápisu došlo v důsledku podpisu smlouvy. Zápis do studia je aktem veřejného práva, zmocnění či automatický zápis sjednaný ve smlouvě bez osobní přítomnosti žalované jsou nepřípustné. Navíc zájmy účastnic byly protichůdné, neboť žalobkyně tímto jednáním sledovala vlastní ekonomický prospěch, nemohla tak žalovanou platně zastupovat. Žalovaná oznámením učiněným v lednu 2023 využila svého práva zanechat postavení uchazečky o studium a nestát se studentkou žalobkyně, k tomuto datu byl právní vztah účastnic ukončen. Není zřejmé, z čeho soud dovodil, že žalovaná byla v období od 7. 11. 2022 do října 2023 studentkou, když mezi účastnicemi neprobíhala žádná komunikace. Jeho závěry jsou nepřezkoumatelné, neboť není zřejmé, z jakého důvodu soud prvního stupně neuvěřil důkazům předloženým žalovanou o skončení jejího statusu uchazečky v lednu 2023, zejména její účastnické výpovědi nebo e-mailu z roku 2024. Skutečnost, zda žalobkyni náleží nějaké materiální plnění, závisí na posouzení, zda se žalovaná stala studentkou, zda na školu nastoupila, zda pobírala od školy plnění spočívající ve vzdělávání, ve které fázi ukončila svůj právní vztah (ve fázi přijímacího řízení nebo když byla studentkou), zda zápis žalované mohla žalobkyně učinit sama, bez osobní účasti žalované, zda má žalobkyně řádně ve vnitřních předpisech upraveny poplatky spojené se studiem, zda byla smlouva o studiu platně uzavřena, zda má povahu spotřebitelské a adhezní smlouvy, zda může být školné sjednáno v samotné smlouvě o studiu, jaké důsledky má absence úpravy školného ve vnitřním předpise registrovaném MŠMT a vliv této skutečnosti na platnost smlouvy o studiu, zda v případě, že žalovaná ukončila studium v průběhu roku, lze požadovat školné za celý akademický rok, zda je ujednání o smluvní pokutě zneužívající a zda smluvní pokuta byla přiměřená. Přitom již školné v pojetí žalobkyně má vždy sankční povahu, jedná se de facto o smluvní pokutu. Školné přiznané soudem v rozsudku ve výši 62 525 Kč představuje bezdůvodné obohacení žalobkyně. I kdyby studium žalované bylo ukončeno až dne 30. 10. 2023, žalobkyně by objektivně nemohla poskytnout žádné služby, za které by žalovaná měla povinnost zaplatit. Žalovaná přitom nečerpala služby od žalobkyně ani v akademickém roce 2022/2023, přesto jí školné zaplatila. Podle koncepce smlouvy měla žalovaná po jejím uzavření za všech okolností zaplatit žalobkyni školné. Žalobkyně přitom nedoložila žádné svoje reálné náklady, které jí měly vzniknout. Žalovaná odmítá platit za období, kdy nebyla přijata ke studiu, řádně se nezapsala a nebyla studentkou žalobkyně. Neporušila žádnou zákonnou ani smluvní povinnost a od žalobkyně neobdržela žádné protiplnění ve formě vzdělávání. Na závěr poukázala na to, že od 1. 3. 2025 nabyla účinnosti novela zákona o vysokých školách, podle které ve vnitřních předpisech registrovaných MŠMT musí být upraveny druhy poplatků, způsob jejich výběru a úhrady, splatnost a pravidla pro určení výše poplatků. Výše poplatků upravena ve vnitřních předpisech být nemusí, nicméně musí být zveřejněna na stránkách vysoké školy, aby každý uchazeč věděl, jaká tato výše bude. Jak Statut, tak Studijní a zkušební řád přitom neobsahují žádnou právní úpravu poplatků spojenou se studiem. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. změnil tak, že žalobu i v této části zamítne a přizná žalované právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

15. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu v intencích ustanovení § 212 o. s. ř. podle ustanovení § 212a odst. 1, 5, 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je nedůvodné, odvolání žalované je důvodné pouze v části náhrady nákladů řízení.

16. Odvolací soud neshledal rozsudek soudu prvního stupně nepřezkoumatelným. Měřítkem přezkoumatelnosti rozhodnutí soudu je především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě uplatnit v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody. Případné jiné nedostatky odůvodnění rozhodnutí nezakládají jeho nepřezkoumatelnost, pokud nejsou (podle obsahu odvolání) na újmu těchto práv odvolatele (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Odvolání žalované, kterým obsáhle zpochybňuje závěry soudu prvního stupně, formuluje odvolací námitky, vytýká soudu prvního stupně konkrétní nedostatky rozhodnutí, nesvědčí o nepřezkoumatelnosti rozsudku, neboť jí je zřejmé, k jakým závěrům soud prvního stupně dospěl a jakými úvahami se přitom řídil. Soud prvního stupně se vypořádal s otázkou, zda se žalovaná stala studentkou žalobkyně, dobou trvání jejího studia a s tím souvisejícím vznikem nároku na školné, i otázkou platnosti úpravy školného. S argumentací účastníků řízení je přitom soud povinen se vypořádat způsobem, který odpovídá míře závažnosti těchto argumentů (viz nález Ústavního soudu ze dne 29. 1. 2019, sp. zn. II. ÚS 968/18), čemuž soud prvního stupně v napadeném rozsudku dostál. Soud prvního stupně ve svém rozhodnutí také zohlednil aktuální relevantní judikaturu Ústavního soudu (viz nález Ústavního soudu ze dne 31. 7. 2017, sp. zn. III. ÚS 1167/17). Skutečnost, že se nevypořádal se všemi účastníky předloženými rozsudky okresních a krajských soudů, vydanými často na jiném skutkovém podkladě, nepředstavuje vadu rozhodnutí, neboť se jedná o rozdílnou rozhodovací praxi okresních a krajských soudů v otázkách, v nichž dosud nedošlo k sjednocení judikatury Nejvyšším soudem (uvedené konstatoval i Ústavní soud v nálezu ze dne 19. 2. 2025, sp. zn. II. ÚS 2694/24). Výklad právních předpisů provedený MŠMT pak není právně závazný, soud prvního stupně byl oprávněn si jednotlivé právní závěry učinit sám.

17. Soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu a vyvodil z něho správná skutková zjištění, odvolací soud na ně pro stručnost odkazuje. Nad rámec zjištění učiněných soudem prvního stupně odvolací soud pak z důkazů provedených již soudem prvního stupně (srov. závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2017, sp. zn. 27 Cdo 1154/2017) zjistil, že emailem ze dne 30. 9. 2022, doručeným žalované jako automatická odpověď na registraci do přihlášky [Anonymizováno] na adresu [e-mail], byla žalovaná informována o čísle přihlášky 210457 a dále, že pro aktivaci registrace je nutné použití odkazu, současně bylo uvedeno, že bez aktivace nebude možné její přihlášku podat. V informačním systému bylo uvedeno, že přihláška byla podána 30. 9. 2022 a téhož dne také bylo potvrzeno přijetí přihlášky. Dne 30. 9. 2022 byl vložen do informačního systému text rozhodnutí o přijetí žalované ke studiu i pozvánka k vyzvednutí přihlašovacích údajů, na profil žalované bylo navázáno učo 68402, dále bylo v jejím profilu zaznamenáno „maturita 2022 Střední zdravotnická škola a [adresa]“. Emailem ze dne 30. 9. 2022 bylo žalované oznámeno vytvoření elektronické přihlášky v informačním systému a bylo jí doporučeno změnit heslo. V historii změn přihlášek je u změny hesla uvedena jiná IP adresa (46.135.10.57) než u ostatních údajů, a to právě v souvislosti se změnou hesla. Podle článku 4 odst. 3 Studijního a zkušebního řádu je podmínkou zápisu do studia uzavření smlouvy o studiu, zápis provede žalobkyně prostřednictvím informačního systému. Podle článku 11.2. smlouvy o studiu smlouva zaniká v případě, že uchazeč nesplní podmínky pro přijetí ke studiu (státní maturitní zkoušku nebo státní závěrečnou zkoušku a do 1. 10. daného akademického roku tuto skutečnost doloží. V článku 6 smlouvy bylo upraveno právo obou stran od smlouvy odstoupit do 14 dnů bez důvodu a sankcí, žalobkyně pak i v případě, že z důvodu nenaplnění minimální kapacity přijatých studentů nebude otevřen první ročník.

18. Podle § 1 odst. 1 o. z. ustanovení právního řádu upravující vzájemná práva a povinnosti osob vytvářejí ve svém souhrnu soukromé právo. Uplatňování soukromého práva je nezávislé na uplatňování práva veřejného. Podle odst. 2 o. z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.

19. Podle § 574 o. z. na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné.

20. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

21. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

22. Podle § 1724 odst. 1 o. z. smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy. Podle odst. 2 o. z. ustanovení o smlouvách se použijí přiměřeně i na projev vůle, kterým se jedna osoba obrací na osoby jiné, ledaže to vylučuje povaha projevu vůle nebo zákon.

23. Podle § 1746 odst. 1 o. z. zákonná ustanovení upravující jednotlivé typy smluv se použijí na smlouvy, jejichž obsah zahrnuje podstatné náležitosti smlouvy stanovené v základním ustanovení pro každou z těchto smluv. Podle odst. 2 o. z. strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.

24. Podle § 1798 odst. 1 o. z. ustanovení o smlouvách uzavíraných adhezním způsobem platí pro každou smlouvu, jejíž základní podmínky byly určeny jednou ze smluvních stran nebo podle jejích pokynů, aniž slabší strana měla skutečnou příležitost obsah těchto základních podmínek ovlivnit. Podle odst. 2 o. z. použije-li se k uzavření smlouvy se slabší stranou smluvní formulář užívaný v obchodním styku nebo jiný podobný prostředek, má se za to, že smlouva byla uzavřena adhezním způsobem.

25. Podle § 1813 odst. 1 o. z., ve znění účinném do 4. 1. 2023, má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

26. Podle § 1815 o. z. do 4. 1. 2023, ke nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

27. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

28. Podle § 17 odst. 1 zákona o vysokých školách vnitřními předpisy veřejné vysoké školy jsou a) statut veřejné vysoké školy, b) volební řád akademického senátu veřejné vysoké školy, c) jednací řád akademického senátu veřejné vysoké školy, d) vnitřní mzdový předpis, e) jednací řád vědecké rady veřejné vysoké školy, f) řád výběrového řízení pro obsazování míst akademických pracovníků, g) studijní a zkušební řád, h) stipendijní řád, i) disciplinární řád pro studenty, j) pravidla systému zajišťování kvality vzdělávací, tvůrčí a s nimi souvisejících činností a vnitřního hodnocení kvality vzdělávací, tvůrčí a s nimi souvisejících činností veřejné vysoké školy, k) další předpisy, pokud tak stanoví statut veřejné vysoké školy.

29. Podle § 36 odst. 1 zákona o vysokých školách vnitřní předpisy veřejné vysoké školy podléhají registraci ministerstvem. Žádost o registraci podává ministerstvu rektor. Podle odst. 2 ministerstvo rozhodne o žádosti do 90 dnů ode dne jejího předložení. Je-li žádosti vyhověno, vyznačí registraci ministerstvo na stejnopisu registrovaného vnitřního předpisu. Rozhodnutí o registraci se nevydává. Podle odst. 3 odporuje-li vnitřní předpis veřejné vysoké školy zákonu nebo jinému právnímu předpisu, ministerstvo žádost o registraci rozhodnutím zamítne. Podle odst. 4 vnitřní předpis nabývá platnosti registrací. Podle odst. 5 ustanovení odstavců 1 až 4 platí i pro změny vnitřních předpisů.

30. Podle § 40 odst. 1 zákona o vysokých školách, právnická osoba, která získala oprávnění působit jako soukromá vysoká škola, je povinna zajistit finanční prostředky pro vzdělávací a tvůrčí činnost. Podle odst. 2 soukromé vysoké škole může ministerstvo poskytnout dotaci na stipendia podle § 91 odst. 2 písm. e), podle § 91 odst.

3. Podmínky dotací, jejich užití a zúčtování se řídí obecnými předpisy pro nakládání s prostředky státního rozpočtu. Podle odst. 3. výše dotací podle odstavce 2 se určuje na základě strategického záměru soukromé vysoké školy a každoročního plánu realizace strategického záměru, strategického záměru ministerstva, typu a finanční náročnosti akreditovaných studijních programů, počtu studentů a dosažených výsledků ve vzdělávací a tvůrčí činnosti a její náročnosti. Podle odst. 4 poskytování dotací soukromým vysokým školám na výzkum a vývoj se řídí zvláštními právními předpisy upravujícími podporu výzkumu a vývoje7a.

31. Podle § 41 odst. 1 zákona o vysokých školách ve znění účinném do 31. 12. 2023 vnitřní předpisy soukromé vysoké školy stanoví, které orgány vykonávají působnost podle části čtvrté až jedenácté tohoto zákona. Podle odst. 2 pro registraci vnitřních předpisů soukromé vysoké školy a jejich změn platí § 36 obdobně.

32. Podle § 48 odst. 1 zákona o vysokých školách podmínkou přijetí ke studiu v bakalářském nebo v magisterském studijním programu je dosažení středního vzdělání s maturitní zkouškou. Ke studiu v oblasti umění mohou být přijati také uchazeči s vyšším odborným vzděláním v konzervatoři. Podmínkou přijetí ke studiu v magisterském studijním programu, který navazuje na bakalářský studijní program, je rovněž řádné ukončení studia v kterémkoliv typu studijního programu.

33. Podle § 51 odst. 1 zákona o vysokých školách sdělením rozhodnutí o přijetí ke studiu vzniká uchazeči právo na zápis do studia. Uchazeči se zapisují ve lhůtě stanovené vysokou školou nebo její součástí. Podle odst. 2 se zápis koná na vysoké škole nebo její součásti, která uskutečňuje příslušný studijní program.

34. Podle § 56 odst. 1 zákona o vysokých školách, studium se dále ukončuje mimo jiné a) zanecháním studia, b) nesplní-li student požadavky vyplývající ze studijního programu podle studijního a zkušebního řádu. Podle odst. 2 dnem ukončení studia podle odstavce 1 písm. a) je den, kdy bylo vysoké škole nebo fakultě, kde je student zapsán, doručeno jeho písemné prohlášení o zanechání studia. Dnem ukončení studia podle odstavce 1 písm. b) je den stanovený studijním a zkušebním řádem.

35. Podle § 59 zákona o vysokých školách poplatky spojené se studiem na soukromých vysokých školách stanoví soukromá vysoká škola ve svém vnitřním předpisu.

36. Podle § 69a odst. 1 zákona o vysokých školách ve znění účinném do 31. 12. 2023, vysoká škola v řízeních podle § 50 doručuje písemnosti uchazečům o studium sama nebo prostřednictvím provozovatele poštovních služeb. Je-li rozhodnutím vydaným v řízení podle § 50 vyhověno žádosti uchazeče o přijetí ke studiu, je možno rozhodnutí uchazeči doručit prostřednictvím elektronického informačního systému vysoké školy, stanoví-li tak vnitřní předpis vysoké školy a uchazeč s tímto způsobem doručení předem na přihlášce souhlasil; za den doručení a oznámení rozhodnutí se v takovém případě považuje první den následující po zpřístupnění rozhodnutí v elektronickém informačním systému uchazeči.

37. Na úvod považuje odvolací soud za potřebné zdůraznit základní východiska nahlížení na vztah student – soukromá vysoká škola, která vyplývají z recentní judikatury Ústavního soudu, a plně se použijí i v poměrech věci posuzované v tomto řízení. V této souvislosti je potřeba zejména zmínit, že soukromé a veřejné právo jsou relativně svébytné části jednotného právního řádu. S ohledem na nezávislost uplatňování soukromého práva na právu veřejném (tak jak je mj. deklarováno v § 1 odst. 1 o. z.) je třeba při posuzování neplatnosti soukromoprávního jednání pro rozpor s předpisy veřejného práva zohlednit, zda smysl a účel zákona vyžaduje, aby mělo porušení veřejnoprávní povinnosti za následek i neplatnost soukromoprávního jednání (§ 580 o. z.). Právní poměr sjednaný smluvně mezi soukromou vysokou školou (akciovou společností) a studentem/studentkou, jehož předmětem je poskytování vzdělávání za úplatu, je především vztahem mezi dvěma osobami v soukromoprávním styku (obchodní korporací a fyzickou osobou). To nevylučuje existenci jejich vzájemných veřejnoprávních vztahů (vertikálních) majících základ v zákoně o vysokých školách (a případně dalších právních předpisech). Ústavní soud ve své ustálené rozhodovací praxi upřednostňuje svobodnou vůli jednajících a základní koncepční přístup preference platnosti právních jednání před jejich neplatností (viz též § 574 o. z.). Pro soukromé právo je typický nejen prostor pro uplatňování autonomie vůle, ale taktéž formální rovnost před zákonem. Ta může nicméně být, především z důvodů faktické nerovnosti v postavení jednajících, limitována mj. principem ochrany slabší strany (viz též § 3 odst. 2 písm. c) občanského zákoníku), která ji vyrovnává. Zároveň však platí, že nikdo nesmí bezdůvodně těžit z vlastní neschopnosti k újmě druhých, neboť i slabší strana může zneužít ochrany, která je jí poskytována (viz nález Ústavního soudu ze dne 19. 2. 2025, sp. zn. II. ÚS 2694/24, včetně v něm zmíněných odkazů na předchozí judikaturu). V nálezu ze dne 5. 2. 2025, sp. zn. IV. ÚS 2093/24 pak Ústavní soud zdůraznil, že podnikatelská činnost v oblasti vzdělávání je v obecném zájmu, resp. částečně přispívá k plnění veřejného úkolu, to ale bez dalšího neznamená, že soukromá vysoká škola nemůže být podnikatelem ve smyslu spotřebitelského práva. Základním hlediskem při definování služeb v oblasti vzdělávání ve smyslu článku 57 Smlouvy o fungování EU je to, zda je služba poskytována za úplatu, nikoli povaha plněných úkolů (srov. stanovisko generální advokátky E. Sharpston ve věci Karel de Grote, C-147/16, body 58 až 61, s odkazy na další judikaturu). Poskytování soukromého vzdělání za úplatu je službou ve smyslu článku 57 Smlouvy o fungování EU, jelikož sleduje cíl, který spočívá v nabízení služeb za úplatu. Na takovou smlouvu splňující tyto definiční znaky je nutno nahlížet jako na smlouvu spotřebitelskou. K charakteru právního poměru mezi soukromou vysokou školou a studentem, včetně jeho posouzení v souladu s principem ochrany slabší smluvní strany a vyváženosti práv a povinností smluvních stran, je dále třeba zdůraznit materiální podstatu úplaty sjednané mezi smluvními stranami. Soukromé vysoké školy si jsou totiž povinny (na rozdíl od veřejných vysokých škol) zajistit finanční prostředky pro vzdělávání a tvůrčí činnost samy, což činí právě zejména vybíráním úplaty za poskytování vzdělání ("školného" či "poplatků za studium"). Stát jim aktuálně na vzdělávací činnost v zásadě nepřispívá. Ze strany státu může být soukromým vysokým školám poskytnuta pouze účelově vázaná dotace na stipendia pro studenty a případně též na výzkum a vývoj podle zvláštních předpisů (podrobněji srov. § 40 zákon o vysokých školách a v něm uvedené odkazy na další předpisy, viz také nález Ústavního soudu ze dne 19. 2. 2025, sp. zn. II. ÚS 2694/24).

38. K otázce regulace poplatků za studium se pak vyjádřil Ústavní soud opět ve výše zmiňovaném nálezu sp. zn. II. ÚS 2694/24, v němž uzavřel, že zákon o vysokých školách pouze zakotvuje v § 41 zákona o vysokých školách, že vnitřní předpisy soukromé vysoké školy stanoví, které orgány vykonávají působnost podle zákona o vysokých školách a že pro jejich registraci (vč. změn) platí obdobně § 36 z. v. š. Zákon o vysokých školách nicméně obsahuje legální definici "vnitřních předpisů veřejné vysoké školy" (které vyjmenovává v § 17 z. v. š.). A jsou to právě jen tyto – pro fungování vysoké školy "nejdůležitější" - vnitřní předpisy, u kterých je dána povinnost registrace MŠMT (§ 36 odst. 1 z. v. š.). Je tedy zřejmé, že ne každý vnitřní předpis (ve smyslu předpisu interního/vnitřního), který je vydán v rámci organizace a řízení struktury veřejné vysoké školy (např. nařízení rektora či jiné předpisy organizačního typu), je vnitřním předpisem podléhajícím registraci. Kromě vyjmenovaných vnitřních předpisů zákon umožňuje vysoké škole samostatně určit i další vnitřní předpisy, pokud tak stanoví statut veřejné vysoké školy [§ 17 odst. 1 písm. k) z. v. š.]. Uvedené závěry lze podle Ústavního soudu vyslovit s argumentem a simili i pro vnitřní předpisy soukromé vysoké školy.

39. Ve vztahu k právním následkům nedodržení veřejnoprávní povinnosti registrace pro soukromoprávní poměr založený smlouvou mezi soukromou vysokou školou a studentem/studentkou (§ 1 odst. 1 o. z.) Ústavní soud zdůraznil, že je třeba brát v úvahu primát smluvní volnosti v soukromém právu a preferenci platnosti právního jednání před jeho neplatností (§ 574 o. z.). Pokud smlouva uzavřená mezi soukromou vysokou školou a uchazečem/uchazečkou (studentem/studentkou) obsahuje odkaz na vnitřní předpis, který stanoví výši poplatků za studium (popř. na jiné vnitřní předpisy upravující práva a povinnosti smluvních stran), lze na takový vnitřní předpis zřejmě nahlížet materiálně i jako na (quasi) "obecné obchodní podmínky", ve smyslu občanskoprávním. Není proto vyloučeno, aby byla smluvní povinnost hradit úplatu za studium určena i odkazem na od smlouvy odlišný dokument (zde "administrativní ceník"). V takovém případě by pak nebylo pro platnost (soukromoprávní) smlouvou založených závazků smluvních stran rozhodující, zda byl tento dokument, na který smlouva pro stanovení výše úplaty za studium odkazuje, registrován MŠMT či nikoli (srov. opět nález sp. zn. II. ÚS 2694/24).

40. Odvolací soud se ztotožnil s právním závěrem soudu prvního stupně, že právním základem závazkového vztahu účastnic byla smlouva o studiu ze dne 29. 9. 2022 jako nepojmenovaná smlouva podle § 1746 odst. 2 o. z., která má charakter smlouvy spotřebitelské (srov. § 1810 a násl. o. z.). Žalobkyně je akciovou společností, zapsanou v obchodním rejstříku (§ 421 odst. 1 o. z.), předmětem její podnikatelské činnosti je poskytování vysokoškolského vzdělání, přičemž její činnost je financována výlučně ze školného. Žalobkyně uzavřením smlouvy o studiu sledovala svůj podnikatelský záměr, naopak žalovaná nejednala v rámci své podnikatelské činnosti (srov. také nález Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2025, sp. zn. IV. ÚS 3310/24). Žalovaná se jako budoucí student smlouvou zavázala ve stanovených termínech k úhradě školného a dalších poplatků v souvislosti se studiem na vysoké škole, ke kterému se přihlásila v bakalářském studijním programu Bezpečnostní management s dobou studia na 3 roky v prezenční formě. Od akademického roku 2022/2023 byla žalovaná oprávněna studovat v rámci zvoleného studijního programu, za což byla povinna žalobkyni hradit školné stanovené smlouvou i vnitřním předpisem Opatřením rektorky č. 46/2021, OP-R-46, ve výši 53 800 Kč (2 x 27 900 Kč při semestrální platbě) za první akademický rok studia, za další roky po dobu účinnosti smlouvy pak školné zvýšené z důvodu inflace, jehož konkrétní výše byla v souladu s úpravou obsaženou ve [jméno FO] žalobkyně stanovena ve vnitřním předpise (opatření rektorky stanovujícím podmínky přijímacího řízení pro daný akademický rok).

41. Námitky žalované, že poplatky za studium nebyla povinna hradit, neboť se studentkou žalobkyně nikdy nestala (přijímací řízení neproběhlo v souladu se zákonem o vysokých školách, rozhodnutí o přijetí ke studiu bylo nezákonné, nebylo jí řádně doručeno a zápis žalované ke studiu byl proveden žalobkyní v rozporu s § 51 zákona o vysokých školách bez osobní účasti žalované a před uplynutím lhůty k podání odvolání proti rozhodnutí), odvolací soud nepovažoval za důvodné. Žalovaná si dne 2. 2. 2022 na webových stránkách žalobkyně registrovala přihlášku ke studiu, rezervovala si termín pohovoru, který dne 26. 6. 2022 absolvovala a dne 29. 9. 2022 uzavřela s žalobkyní smlouvu o studiu. Zákon o vysokých školách uzavření soukromoprávní smlouvy, v níž budou upraveny závazky uchazeče o studium pro případ jeho budoucího studia na soukromé vysoké škole včetně platby školného, ještě před rozhodnutím o přijetí do studia nezakazuje a jako s běžnou součástí soukromoprávního vztahu student – vysoká škola s ním počítá i rozhodovací praxe (viz již zmiňované nálezy Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3310/24, IV. ÚS 2093/24). Uzavření smlouvy chrání ekonomické zájmy žalobkyně – soukromé vysoké školy – financované výlučně z vlastních zdrojů, která placením školného podmiňuje poskytování svých služeb, spočívajících v poskytnutí vzdělání, žalovaná pak uzavřením smlouvy také deklarovala svůj vážný zájem o budoucí studium za předem stanovených podmínek. Před případnými nepřiměřenými smluvními ujednáními byla žalovaná jako spotřebitel chráněna použitím ustanovení o spotřebitelských smlouvách (§ 1811 a násl. o. z.). Smlouva přitom obsahovala rozvazovací podmínku její platnosti pro případ, že uchazeč nesplní předpoklady pro přijetí ke studiu, současně zakotvila i právo bez důvodu a sankcí od smlouvy do 14 dnů po jejím uzavření odstoupit. Není tedy pravdou, že by jejím uzavřením byla žalovaná za všech okolností povinna poplatky hradit.

42. Žalovaná se stala studentkou žalobkyně na základě rozhodnutí o přijetí ke studiu ze dne 30. 9. 2022, které bylo vydáno k tomu oprávněným orgánem (rektorkou viz článek 11 Studijního a zkušebního řádu). K námitce žalované o nezákonnosti rozhodnutí o přijetí z důvodu, že žalobkyně nedisponovala ke dni jeho vydání maturitním vysvědčením žalované, je nutno uvést, že právní řád je založen na zásadě presumpce správnosti aktů vydaných orgány veřejné správy, dle níž se má za to, že správní akt je zákonný a správný, a to až do okamžiku, kdy příslušný orgán zákonem předvídanou formou prohlásí správní akt za nezákonný a zruší jej. Po celou dobu své existence až do svého eventuálního zrušení vyvolává správní akt právní následky, zakládá práva a povinnosti (viz například rozsudky ze dne 4. 2. 2009, č. j. 1 As 79/2008–128 (publikovaný pod č. 1815/2009 Sb. NSS) a ze dne ze dne 22. 7. 2011, č. j. 7 As 26/2011–175). Jedinou výjimku představuje skupina nicotných aktů, u nichž se má za to, že nebyly nikdy vydány, a tudíž nemohly působit právní následky ani v minulosti (viz rozsudek rozšířeného senátu zdejšího soudu ze dne 22. 7. 2005, č. j. 6 A 76/2001–96, část V., publikovaný pod č. 793/2006 Sb. NSS). Nicotné správní akty jsou definovány v § 77 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, a jedná se o akty trpícími nejzávažnějšími vadami (nedostatek pravomoci, věcné příslušnosti, zjevně vnitřně rozporné nebo právně či fakticky neuskutečnitelné, anebo jinými vadami, pro něž je nelze vůbec považovat za rozhodnutí správního orgánu). Nedoložení maturitního vysvědčení nezakládá nicotnost rozhodnutí, ke které by soud přihlížel z úřední povinnosti a přezkumu zákonnosti žalobkyní vydaného rozhodnutí se žalovaná odvoláním ve správním řízení nedomáhala, soud prvního stupně proto správně vycházel z jeho platnosti a závaznosti. Navíc žalovaná v době vydání rozhodnutí o přijetí ke studiu měla ukončené střední vzdělání s maturitní zkouškou a maturitní vysvědčení žalobkyni také následně doložila. Možnost doručení kladného rozhodnutí o přijetí uchazeče ke studiu prostřednictvím elektronického informačního systému pak předvídal tehdy platný § 69a zákona o vysokých školách a tento způsob doručení byl upraven i ve vnitřním předpise žalobkyně (opatření rektorky č. 46/2021, OP-R-46). Žalovaná k tomuto způsobu doručení udělila souhlas ve smlouvě o studiu ze dne 29. 9. 2022 ještě před vydáním rozhodnutí o přijetí, což odpovídá smyslu a účelu tehdy platného ustanovení § 69a zákona o vysokých školách (udělení souhlasu před vydáním doručovaného rozhodnutí o přijetí). Obecná úprava správního řízení se pak použije na vlastní procesní úkony vysoké školy (včetně doručování) subsidiárně (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 2. 2024, č. j. 3 As 293/2023-45), a to včetně principu materiálního doručení, kdy platí, že je-li adresát s obsahem písemnosti obeznámen, potom otázka, zda bylo doručení vykonáno předepsaným způsobem, nemá význam. Nedodržení formy tedy samo o sobě neznamená, že se doručení musí zopakovat, rozhodující je, zda se daná písemnost dostala do rukou adresáta (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 3. 2009, sp. zn. 1 Afs 148/2008). Žalovaná obdržela přihlašovací údaje k elektronickému informačnímu systému žalobkyně, do kterého se přihlásila a prokazatelně se s rozhodnutím o přijetí seznámila, současně jí bylo zasláno i na její soukromý email (což sama potvrdila i ve své výpovědi) a nastaly tak materiální účinky jeho doručení. K zápisu žalované do studia pak nedošlo jednostranně žalobkyní bez projevené vůle žalované, neboť žalovaná s tímto postupem výslovně souhlasila ve smlouvě o studiu. Zápis ke studiu nemusí být proveden pouze osobně zapisujícím se studentem, taková povinnost ze zákona o vysokých školách nevyplývá, běžnou praxí jsou již online zápisy bez nutnosti osobní přítomnosti uchazeče (srov. Jurníková, J., Hejč, D., Potěšil, L., Rigel, F., Smrčka, J., Solak, D., Svoboda, T. Zákon o vysokých školách. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2025). Žalovaná tak byla oprávněna pro tento úkon zmocnit jinou osobu. Žalovanou tvrzený rozpor zájmů účastnic bránící žalobkyni žalovanou při zápise zastoupit, odvolací soud neshledal, neboť obě účastnice zápisem sledovaly stejný cíl, aby se žalovaná stala studentkou žalobkyně. Zákon o vysokých školách po novele provedené zákonem č. 52/2025 Sb., účinné od 1. 3. 2025 výslovně zakotvil možnost zápisu do studia před uplynutím lhůty k odvolání do rozhodnutí o přijetí ke studiu. Znění účinné v roce 2022 sice uvedený text neobsahovalo, to však neznamená, že by byl zápis před uplynutím lhůty k odvolání vyloučen, pokud tomu odpovídala vůle žalované, kterou lze z jejího chování dovodit. Zjištěné okolnosti přijetí a zápisu žalované ke studiu tak nemůžou mít vliv na vznik a platnost uvedeného soukromoprávního vztahu mezi stranami založeného platně uzavřenou smlouvou, pokud bylo zjištěno, že žalovaná o přijetí ke studiu požádala, projevila vůli stát se studentkou žalobkyně a uzavřela tomu odpovídající platnou smlouvu.

43. Lze tak shrnout, že žalovaná projevila zájem o studium žalobkyně, registrovala svou přihlášku, účastnila se přijímacího pohovoru, podepsala smlouvu o studiu, převzala přístupové údaje do informačního systému a potvrdila, že se seznámila s vnitřními předpisy, směrnicemi, opatřeními a oznámeními žalobkyně a bude se s nimi seznamovat také na úřední desce. Do informačního systému se následně přihlásila, podle pokynů si změnila heslo, zapsala si (podle vlastní výpovědi) nějaké předměty, požádala o rozložení školného za rok 2022/2023 do splátek a následně ho zaplatila, s žalobkyní během studia komunikovala. Ve smlouvě o studiu ze dne 29. 9. 2022 se zavázala řádně plnit stanovené studijní povinnosti, platit školné a další poplatky spojené se studiem ve stanovených termínech (splatnosti faktury) a ve výši stanovené vnitřním předpisem žalobkyně. Vzala na vědomí zvyšování školného po dobu účinnosti smlouvy z důvodu inflace, i že žalobkyně má nárok na poplatky spojené se studiem dnem účinnosti smlouvy po celou dobu jejího trvání, že tyto poplatky jsou zdrojem zajištění finančních prostředků pro vzdělávací činnost žalobkyně, i že v případě ukončení studia nárok na zaplacení školného za akademický rok, v jehož průběhu došlo k ukončení, nezaniká. Vzala také na vědomí a souhlasila, že pokud není právním předpisem stanoveno jinak, veškeré písemnosti se doručují prostřednictvím informačního systému, případně na korespondenční adresu uvedenou ve smlouvě či na adresy řádně sdělené, i že faktury za studium v následujících letech studia budou vystaveny a zpřístupněny v informačním systému, čímž se tato faktura považuje za řádně studentovi doručenou.

44. Z uvedeného tak odvolací soud v souladu se závěry soudu prvního stupně uzavírá, že žalovaná se stala studentku žalobkyně, uzavřela smlouvu o studiu a vznikly jí s tím spojená práva a povinnosti studenta této vysoké školy, mimo jiné závazek platit žalobkyni sjednané školné. Tomuto závazku odpovídal závazek žalobkyně poskytnout žalované službu spočívající v možnosti (nikoliv povinnosti) studia v jí zvoleném oboru. Pokud žalovaná tuto službu nečerpala (nevyužívala možnosti studia, které jí žalobkyně byla připravena poskytnout), nelze v tom spatřovat důvod zániku její platební povinnosti.

45. Odvolací soud považuje nárok na školné za celý akademický rok, v jehož průběhu došlo k ukončení studia žalované, za legitimní požadavek žalobkyně, nejedná se o nepřiměřené ujednání ve spotřebitelských smlouvách. Žalobkyně je financována z prostředků školného placeného studenty, místo zajištěné pro konkrétního studenta, které se uvolní v průběhu akademického roku, je zpravidla nemožné v průběhu akademického roku zaplnit, ujednání tak přispívá k zajištění finanční stability soukromé vysoké školy závislé na příjmech z poplatků a tím i výuky pro ostatní studenty. Závazky žalované k placení školného (včetně faktorů ovlivňujících jeho výši a platební podmínky) byly formulovány jasným a srozumitelným způsobem, s výší školného a dalších poplatků se žalovaná seznámila či mohla seznámit přímo ve smlouvě před přijetím ke studiu (v případě školného za první akademický rok), případně ve vnitřních předpisech žalobkyně (pro další akademické roky). Na takový vnitřní předpis lze v souladu s výše uvedenou judikaturou Ústavního soudu zřejmě nahlížet materiálně i jako na (quasi) "obecné obchodní podmínky", ve smyslu občanskoprávním. Není proto vyloučeno, aby byla smluvní povinnost hradit úplatu za studium určena i odkazem na od smlouvy odlišný dokument. Aktuální právní úprava zákona o vysokých školách vztahující se k regulaci poplatků soukromou vysokou školou je účinná až od 1. 3. 2025, na danou věc tak nedopadá.

46. Žalovaná mohla studium kdykoliv sama dříve ukončit podle § 56 odst. 1 písm. a) zákona o vysokých školách písemným prohlášením o zanechání studia, v případě, kdy již v průběhu akademického roku 2022/2023 věděla, že ve studiu nebude pokračovat, a nebude tedy plnit své studijní povinnosti. Tvrzené ukončení studia přes poučení soudu prvního stupně podle § 118a o. s. ř. však neprokázala. Z její výpovědi a výpovědi svědkyně [jméno FO] (která navíc měla tuto informaci pouze zprostředkovaně od žalované) odvolací soud (obdobně jako soud prvního stupně) nemohl vyjít, neboť byly v rozporu se zprávou fakulty informatiky [adresa] a u žalované žádný zápis učiněn nebyl. Žalovaná tak v souladu s článkem 5.3. smlouvy o studiu a vnitřními předpisy zůstala studentkou prvního ročníku (nedosáhla minimálního počtu kreditů pro postup do vyššího ročníku). Žalobkyně zahájila řízení o ukončení studia pro nesplnění studijních požadavků podle § 56 odst. 1 písm. b) zákona o vysokých školách ve spojení s článkem 18.3 Studijního a zkušebního řádu, v návaznosti na nezaplacení školného a následnou opětovnou výzvu k jeho úhradě. Ukončení studia podle § 56 odst. 1 písm. b) zákona o vysokých školách předpokládá formalizovaný proces, zakončený vydáním rozhodnutí podle § 68 zákona o vysokých školách. Dnem ukončení studia je den určený studijním a zkušebním řádem, typicky den nabytí právní moci rozhodnutí.

47. Žalovaná tak byla povinna hradit sjednané školné za celý akademický rok 2023/2024 ve výši 60 525 Kč v sjednaném termínu splatnosti dle faktury, která jí v souladu s ujednáním účastnic byla doručena emailem v informačním systému žalobkyně. Žalobkyně také oprávněně žalované vyúčtovala poplatek za zaslání druhé upomínky ve výši podle Sazebníku obsaženém v Opatření rektorky č. 63/2023, když prokázala, že žalovanou dvakrát v přiměřených časových intervalech o zaplacení upomínala. Žalovaná ve stanovené lhůtě (uvedené ve fakturách) tyto platby neuhradila, v souladu s § 1968 a § 1970 o. z. je tak v prodlení a je povinna platit i úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., který požadovala až od (pozdějšího) data 14. 11. 2023 (v návaznosti na výzvu obsaženou v rozhodnutí o ukončení studia). Soud prvního stupně proto postupoval správně, pokud žalobě v této části vyhověl.

48. Odvolací soud se ztotožňuje i se závěry soudu prvního stupně o nedůvodnosti nároku žalobkyně na smluvní pokutu. V případě smluvní pokuty požadované procentní sazbou do budoucna, Nejvyšší soud již dříve uzavřel, že právo na zaplacení smluvní pokuty je samostatným majetkovým nárokem s vlastním, samostatným skutkovým základem. Uplatňuje-li proto žalobkyně nárok na zaplacení smluvní pokuty, musí jej vyčíslit uvedením peněžité částky, jejíhož zaplacení se domáhá. Přestože lze smluvní pokutu sjednat procentní sazbou za každý den prodlení, nejedná se o opětující se plnění. Soud proto nemůže rozsudkem přiznat žalobci právo na zaplacení smluvní pokuty procentní částkou do zaplacení (viz rozsudek ze dne 27. 11. 2009, sp. zn. 23 Cdo 4544/2007, usnesení ze dne 22. 6. 2010, sp. zn. 23 Cdo 5280/2009), neboť smluvní pokutu nelze přiznat do budoucna (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2011, sp. zn. 26 Cdo 4503/2009). V části nároku na smluvní pokuty požadované v procentní sazbě (po vyhlášení rozsudku) do budoucna (do zaplacení) tak nebylo možné smluvní pokutu přiznat.

49. Soud prvního stupně pak správně posuzoval přiměřenost ujednání o smluvní pokutě z úřední povinnosti (viz rozsudek SDEU ze dne 27. 6. 2000, (C-240/98 a C-244/98) ve věci [jméno FO] [Anonymizováno] proti [jméno FO] [Anonymizováno], [jméno FO] [Anonymizováno]), a v závěru o výrazné nerovnováze v právech a povinnostech stran k újmě spotřebitele zohlednil relevantní okolnosti daného případu. Požadavek přiměřenosti ujednání ve spotřebitelských smlouvách znamená absenci ujednání, zakládajících v neprospěch spotřebitele významnou nerovnováhu v právech a povinnostech, a to vzhledem ke všem okolnostem případu. Výklad sousloví „v rozporu s požadavkem přiměřenosti způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran“ představuje tzv. acte éclairé, tj. otázku výkladu unijního práva Soudním dvorem Evropské unie již vyjasněnou ve světle jeho judikatury a nevzbuzující pochybnosti. Soudní dvůr vyložil v rozsudku ze dne 14. 3. 2013 ve věci [jméno FO] proti [Anonymizováno]), C-415/11, že článek 3 odst. 1 směrnice 93/13/EHS musí být vykládán v tom smyslu, že pojem „významná nerovnováha“ v neprospěch spotřebitele je třeba posuzovat na základě analýzy vnitrostátních právních předpisů, které by se použily v případě neexistence dohody stran, aby bylo možné posoudit, zda a případně do jaké míry je právní postavení spotřebitele smlouvou zhoršeno ve srovnání s právním postavením, jaké by měl podle platné vnitrostátní právní úpravy. Stejně tak by za tímto účelem mělo být přezkoumáno právní postavení, v jakém se daný spotřebitel nachází s ohledem na prostředky, které má podle vnitrostátních právních předpisů k dispozici pro zabránění dalšímu používání zneužívajících klauzulí. [jméno FO] účelem zodpovězení otázky, zda je způsobena nerovnováha „v rozporu s požadavkem dobré víry“, je třeba ověřit, zda prodávající nebo poskytovatel, který jedná se spotřebitelem poctivě a přiměřeně, mohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s předmětnou klauzulí souhlasil v rámci individuálního vyjednávání o obsahu smlouvy. Považuje-li soud takovouto smluvní klauzuli za zneužívající, zdrží se jejího použití, vyjma případu, kdy s tím spotřebitel nesouhlasí (viz rozsudek Soudního dvora EU ze dne 4. 6. 2009 ve věci [jméno FO] Editorial a Pannon, C-243-08, stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2013, sp. zn. Cpjn 200/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 102/2013, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2016, sp. zn. 33 Cdo 5017/2015 nebo ze dne 25. 4. 2018, sp. zn. 33 Cdo 961/2017). Smluvní pokuta za prodlení s úhradou školného 0,3 % denně z ceny služeb – školného v částce 60 525 Kč (v částce 181,5 Kč za den a 66 275 Kč ročně) převyšovala výši školného (v přepočtu na stejné období), aniž by recipročně byly utvrzeny i závazky žalobkyně ve prospěch žalované. Přitom např. zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, stanoví v § 122 odst. 2 a 3 možnost sjednat se spotřebitelem smluvní pokutu pouze do výše 0,1 % denně z dlužné částky, se současným maximálním limitem ve výši poloviny poskytnutého spotřebitelského úvěru (tedy hodnoty poskytnuté služby). Žalobkyně přitom měla možnost i sjednanou službu neposkytnout (např. v případě nenaplnění kapacity ročníku v daném oboru). Je zřejmé, že smluvní pokuta ve výši významně přesahující hodnotu poskytnuté služby, za absence jakýchkoliv limitů její výše nebo obdobného recipročního ujednání pro porušení základních povinností žalobkyně zakládá významnou nerovnováhu v právech a povinnostech v neprospěch spotřebitele a spadá pod nepřiměřené ujednání podle § 1813 o. z. Uvedenou nerovnováhu nelze ospravedlnit závislostí ekonomické stability žalobkyně na řádném placení poplatků za studium, neboť finanční podpora činnosti žalobkyně v oblasti poskytování vzdělávání je dána již ujednáním účastníků, že v případě ukončení studia v průběhu akademického roku má žalobkyně nárok na celý poplatek za tento akademický rok. Žalobkyně jako podnikatel přitom nese ekonomické riziko svého podnikání. Žádné relevantní skutečnosti, které by zneužívající charakter ujednání v kontextu konkrétních okolností případu vylučovaly, tak sděleny nebyly (k tomuto postupu viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2022, sp. zn. 33 Cdo 2151/2021). V souladu s § 1815 o. z. se ke nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, vyjma případu, kdy se ho spotřebitel dovolá (rozsudek SDEU ze dne 4. 6. 2009 ve věci [jméno FO] Editorial a Pannon, C-243-08), přičemž žalovaná dala v řízení jasně najevo svůj nesouhlas se smluvní pokutou. Jelikož se k ujednání o smluvní pokutě z důvodu jeho nepřiměřenosti k újmě žalované jako spotřebitele nepřihlíží, nelze nepřiměřenou smluvní pokutu moderovat způsobem podle § 2051 o. z.

50. Odvolací soud se však neztotožňuje s nákladovým výrokem soudu prvního stupně. Soud prvního stupně sice správně určil poměr úspěchu a neúspěchu podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve prospěch žalované, která byla v řízení procesně úspěšnější, a správně určil, že jí náleží poměrná část nákladů řízení v rozsahu (po zaokrouhlení) 12 %, když zohlednil výši všech žalovaných nároků (včetně úroku z prodlení a smluvní pokuty určených procentní sazbou) ke dni vyhlášení rozsudku, nesprávně však určil výši tarifní hodnoty pro výpočet sazby odměny advokáta podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Výše tarifní hodnoty měla být určena součtem požadovaných plnění (§ 12 odst. 3 advokátního tarifu), v případě smluvní pokuty požadované procentní sazbou do budoucna (jako samostatného nároku) měl vyjít z pětinásobku hodnoty ročního plnění smluvní pokuty (§ 8 odst. 3 advokátního tarifu). Tarifní hodnota tak činila částku 394 081 Kč (60 525 Kč + 2 000 Kč + pětinásobek ročního plnění smluvní pokuty 331 556 Kč) a sazba za jeden úkon právní služby částku 9 900 Kč. Žalovaná vynaložila náklady za právní zastoupení advokátem, kterému náleží odměna za 18 úkonů právní služby po 9 900 Kč, a to převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu), 8 x písemné podání ve věci samé (6. 7. 2024, 13. 8. 2024, 9. 10. 2024, 19. 11. 2024, 21. 11. 2024, 18. 2. 2025, 25. 3. 2025, 25. 4. 2025 dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu), 9 x účast na jednání před soudem dne 29. 8. 2024, 10. 10. 2024 (dva úkony), 21. 11. 2024 (2 úkony), 29. 1. 2025 (2 úkony), 26. 3. 2025, 30. 4. 2025 (§ 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu), paušální náhrada hotových výdajů advokáta po 300 Kč za jedenáct úkonů právní služby učiněných do 31. 12. 2024 podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu účinného do 31. 12. 2024 a paušální náhrada hotových výdajů po 450 Kč (podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu účinného od 1. 1. 2025), náhrada za promeškaný čas v rozsahu čtyř půlhodin po 100 Kč za jednu cestu, v celkové výši 1 200 Kč (3 x 400 Kč podle § 14 odst. 1, 3 advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024) a náhrada za promeškaný čas v rozsahu čtyř půlhodin po 150 Kč za jednu cestu, 1 800 Kč (3 x 600 Kč podle § 14 odst. 1, 3 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025), a náhrada za daň z přidané hodnoty, které je zástupce žalované plátcem podle § 137 odst. 3 písm. a) o.s.ř. Celkové náklady řízení žalované činí 230 184 Kč, a poměrná část těchto nákladů 27 622 Kč. Oproti soudu prvního stupně odvolací soud náhradu cestovních výdajů žalované nepřiznal, neboť tyto náklady žalovaná nedoložila.

51. Z výše uvedených důvodů odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. podle § 220 odst. 1 o. s. ř. tak, že uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 27 622 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované; ve výroku I. a ve výroku II. (ve správném znění odpovídajícím žalobkyní požadovanému nároku) rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

52. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. v souladu s § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., opět dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaná byl v odvolacím řízení procesně úspěšnější, náleží jí tak poměrná náhrada nákladů odvolacího řízení v rozsahu 27 % nákladů, když odvolací soud pro tento účel zohlednil také výši nárokované smluvní pokuty i příslušenství určených procentní sazbou ke dni vyhlášení rozsudku odvolacího soudu. Náklady řízení žalované sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 3 127 Kč (§ 137 odst. 1 o. s. ř.) a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7, § 8 advokátního tarifu, vypočtená z tarifní hodnoty ve výši 394 081 Kč, v sazbě 9 900 Kč. Zástupce žalované učinil 2 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. k) a g) advokátního tarifu, odvolání a účast na jednání odvolacího soudu konaném 6. 1. 2026. Dále mu náleží 2 paušální náhrady hotových výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu a náhrada za daň z přidané hodnoty, které je plátcem (§ 137 odst. 3 písm. b) o. s. ř). Náklady řízení žalované činí částku 28 174 Kč a jejich poměrná část částku 7 607 Kč.

53. Lhůta k plnění náhrady nákladů řízení byla určena dle § 160 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty neshledal odvolací soud žádný důvod. Místo plnění náhrady nákladů řízení bylo stanoveno dle § 149 odst. 1 o. s. ř.