22 Co 239/2024 - 83

Rubrum

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bořivoje Hájka a soudců JUDr. Šárky Hůrkové, Ph.D., a Mgr. Radka Kopsy ve věci žalobce: [Jméno žalobce], [Datum narození žalobce] sídlem [Adresa žalobce] zastoupen advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované], narozena dne [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] zastoupena advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [adresa] o určení vlastnického práva k nemovitostem, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 10. 7. 2024, č.j. [spisová značka], takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady odvolacího řízení [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky žalované.

Odůvodnění

1. Citovaným rozsudkem okresní soud ve výroku I. zamítl žalobu o určení, že vlastníkem domu [adresa], parc. č. [adresa] a přilehlá zahrada s parc. [adresa], [právnická osoba] pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště [adresa], je [Jméno žalobce], narozený [rodné přijmení] [Datum narození žalobce] žalované náklady řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalované.

2. Okresní soud shledal nedůvodnou určovací žalobu podanou dne [datum], k níž žalobce v průběhu řízení tvrdil, že požaduje zrušit darovací smlouvu ohledně převodu vlastnického práva k označeným nemovitostem uzavřenou mezi ním a žalovanou (jeho dcerou) dne [datum], resp. označil tuto smlouvu za neplatnou. Uvedl, že byl v době jejího uzavření psychicky oslabený, měl dluhy a jeho manželství procházelo krizí. Podlehl naléhání tehdejší manželky (matky žalované) a chtěl nemovitosti darovat synovi. Ten však byl v té době nezletilý, a proto se dohodli, že nemovitosti daruje dceři, která je následně převede na bratra poté, co ten dosáhne zletilosti. Následně žalobce procházel insolvencí (oddlužením), v níž byly nemovitosti zařazeny do majetkové podstaty. Žalobce oddlužení splnil, ale žalovaná nemovitosti na bratra nepřevedla, i když ten nabyl již [datum] zletilosti. Žalobce uvedl, že bez této podmínky by se žalovanou darovací smlouvu neuzavřel. Darování takto bylo uzavřeno s příkazem dle § 2064 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „o. z.“) a porušení příkazu je dle žalobcem konkrétně citovaných odborných závěrů rozvazovací podmínkou. Žalovaná mohla podmínku splnit nejpozději po skončení insolvenčního řízení žalobce, tj. po [datum], což však neučinila. V průběhu řízení žalobce dále z důvodu prodlení žalované se splnění příkazu odstoupil dne [datum] od darovací smlouvy s tím, že jde o podstatné porušení smlouvy. Žalobce se v řízení dovolával také absolutní neplatnosti darovací smlouvy s tím, že byla uzavřena ve snaze zkrátit jeho věřitele v době jeho insolvence. Následně však žalobce od této námitky upustil, neboť vycházel ze závěrů pravomocného rozhodnutí insolvenčního soudu o platnosti darovací smlouvy, ale její neúčinnosti. Žalobce měl současně za nerozhodné, že se později vyjadřoval tak, že na splnění povinnosti žalované převést nemovitost na bratra netrvá, neboť tím pro nedostatek formy nedošlo ke změně darovací smlouvy.

3. Žalovaná žalobu zcela odmítla. Uvedla, že v době uzavření uvedené darovací smlouvy žalobce nežil s rodinou, tj. s ní, jejím bratrem a matkou jako svojí manželkou, ale opustil domácnost a nepřispíval na výživu rodiny. Nemovitosti byly jeho výlučným vlastnictvím a během manželství byly podstatně zhodnoceny. Kvůli zvažovanému rozvodu manželství se rodiče dohodli, že dojde k převodu nemovitostí na žalovanou, neboť bratr, na něhož žalobce chtěl majetek převést, byl v té době nezletilý. Vztahy v rodině se však poté ještě zhoršily, žalovaná s matkou musely nemovitosti opustit a vrátil se do nich žalobce, který se choval jako jejich vlastník. Dne [datum] podal žalobce návrh na svoji insolvenci, během níž se jeho insolvenční správce odpůrčí žalobou ze dne [datum] domáhal neúčinnosti darovací smlouvy. V té době nabyl bratr žalované dne [datum] zletilosti. V odpůrčím řízení žalobce tvrdil, že nemovitosti na žalovanou převedl z důvodu zkrácení svých věřitelů. Dle pravomocného rozsudku insolvenčního soudu byla darovací smlouva shledána platná, ale neúčinná a nemovitosti byly sepsány do majetkové podstaty žalobce. K jejich prodeji však nedošlo, neboť žalobce splnil oddlužení a jeho insolvenční řízení ke dni [datum] skončilo. Až poté bylo možné uskutečnit převod nemovitostí na bratra, ale žalobce v té době žalovanou nijak nekontaktoval a žalovaná se přednostně věnovala hledání zaměstnání a svým problémům. Dle žalované je zřejmé, že žalobce si ve skutečnosti převod nemovitostí na bratra nepřeje, ale snaží se, aby nemovitosti byly opět jeho, což potvrzuje jeho postup v insolvenčním řízení, dopis, který žalované zaslal v roce 2020 a jeho postup v této věci. Z důvodu zahájení a vedení tohoto řízení a tím danou právní nejistotu, však bratr aktuálně o převod nemovitostí na něho nemá zájem. Žalobce sám brání tomu, aby žalovaná mohla nemovitosti na bratra převést. Ohledně tohoto převodu však byla mezi žalovanou a bratrem uzavřena dne [datum] smlouva o smlouvě budoucí. Žalovaná nesouhlasila s tím, že darovací smlouva mezi účastníky ze dne [datum] byla uzavřena s příkazem i že by byla (absolutně) neplatná. Zdůraznila, že z její strany tato smlouva nebyla uzavřena ve snaze o vyvedení majetku před věřiteli žalobce, což shodně uzavřel insolvenční soud. Odmítla také odstoupení žalobce od darovací smlouvy ze dne [datum] s tím, že pro ně nebyly splněny zákonné podmínky, neboť nebylo učiněno neodkladně, nejedná se o podstatné porušení povinnosti a pro nepodstatné porušení nebyla učiněna nutná výzva ke splnění povinnosti. Dále žalovaná uvedla, že mohla nemovitosti bratrovi darovat až po skončení insolvenčního řízení žalobce, od něhož však do podání žaloby v této věci uplynula velmi krátká doba ([datum] – [datum]), v níž jí žalobce nijak nekontaktoval. Namítla, že sice nedošlo ke změně darovací smlouvy uzavřené mezi účastníky, ale žalobce výslovně změnil své stanovisko tak, že si převod na bratra již nepřál. Dle žalované se tak ze strany žalobce jedná o nemravné a účelové jednání, které je zneužitím práva.

4. Okresní soud vzal na základě shodných tvrzení účastníků a provedeného dokazování za prokázané že mezi žalobcem a žalovanou byla dne [datum] uzavřena darovací smlouvu a smlouva o zřízení služebnosti užívání, podle níž žalobce jako výlučný vlastník daroval předmětné nemovitosti žalované, své dceři. Žalovaná se zavázala, že na základě dohody se žalobcem (dárcem) bez zbytečného dokladu daruje převáděné nemovitosti svému bratrovi [jméno FO], narozenému [datum], až tento dosáhne zletilosti. Zároveň byla touto smlouva zřízena služebnost doživotního užívacího práva pro žalobce a matku žalované [jméno FO]. Dne [datum] bylo zahájeno insolvenční řízení žalobce, které skončilo [datum], kdy bylo vzato na vědomí splnění oddlužení. V rámci tohoto řízení bylo vedeno řízení o odpůrčí žalobě podané insolvenčním správce proti žalobci a žalované ohledně předmětné darovací smlouvy, v němž bylo rozhodnuto, že darovací smlouva je neúčinným právním úkonem a že nemovitosti mají být vydány do majetkové podstaty. Přitom bylo uzavřeno, že darování bylo učiněno v době, kdy byl žalobce v úpadku, a že jeho důvodem sice bylo i to, aby byla vyřešena situace mezi manžely, což je možné jen, pokud manželé nejsou v úpadku. Okresní soud dále uzavřel, že žalobce zaslal žalované dne [datum] dopis, v němž uvedl, že by chtěl řešit situaci kolem domu [adresa], který chtěl původně dát jen synovi ([jméno FO]), ale teď si myslí, že by to nebylo dobré, protože o něj nemá zájem. Žalované nabízel, aby dům vrátila s tím, že jí vyplatí [částka]. Uvedl, že dům by měli zdědit oba, až umře, ale žalobce by tam chtěl klidně dožít. Dodal, že pokud by se nedohodli, nezbylo by mu, než to dát k soudu. Současně vzal okresní soud za prokázané, že žalobce zaslal žalované dne [datum] písemné odstoupení od darovací smlouvy a smlouvy o zřízení služebnosti užívání, podle něhož odstoupil od smlouvy, neboť dosud nedošlo k převodu vlastnického práva na bratra. Dále vzal za prokázané, že žalovaná dne [datum] s bratrem [jméno FO] uzavřela smlouvu o budoucí darovací smlouvě, podle které se obě strany zavázaly, že v budoucnu uzavřou darovací smlouvu o darování předmětných nemovitostí žalovanou bratrovi. Obě strany ve smlouvě prohlásily, že vzhledem k poznámce spornosti v katastru nemovitostí nepovažují za vhodné, aby byla smlouva uzavřena v současné době, kdy probíhá toto řízení o určení vlastnictví.

5. Okresní soud odkázal na § 2064 odst.1, § 2001, § 2002 odst.1, § 2003 odst.2 o. z. a na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp.zn. [spisová značka] ohledně právní úpravy odstoupení od smlouvy dle § 2002 a § 1977 až 1978 o. z. a dospěl k závěru, že žalobce se domáhá určení svého vlastnického práva k označeným nemovitostem, které v roce 2016 daroval žalované, k čemuž v průběhu řízení měnil svá tvrzení a tvrdil několik různých právních důvodů, včetně toho, že odstoupením od smlouvy založil další skutkový a právní důvod. Oproti tvrzení žalobce okresní soud shledal, že darovací smlouva nebyla uzavřena pod (pravděpodobně rozvazovací) podmínkou, že žalovaná nemovitosti převede na bratra. Taková podmínka v darovací smlouvě formulována není, když je tam pouze závazek žalované, že má bratrovi nemovitosti darovat bezprostředně po nabytí jeho zletilosti. Pokud žalovaná tento závazek nesplnila, bylo možné se jeho splnění domáhat (jako každé jiné smluvně převzaté povinnosti). Přitom je však situace složitější, neboť darovat nelze jednostranným právním jednáním, ale jedná se o uzavření darovací smlouvy, pro které je nutná součinnost druhé strany a dále i to, aby darovací smlouvu bylo možno reálně se zamýšlenými účinky uzavřít. Okresní soud se neztotožnil s výkladem, podle něhož nesplnění příkazu v darovací smlouvě je naplněním rozvazovací podmínky. Poukázal na to, že takový odborný závěr byl v žalobcem citované odborné literatuře vyjádřen bezprostředně po nabytí účinnosti této (sice již v minulosti existující) právní úpravy. Uvedl, že v současné době se jedná o úpravu novou, k níž dosud neexistuje relevantní judikatura. Novější odborná literatura, kterou okresní soud citoval a přiklonil se k ní, k tomu však uzavírá, že zákon (dispozitivně) váže vznik povinnosti ke splnění příkazu k okamžiku splnění závazku dárcem. Příkaz je závazkem obdarovaného, jehož nesplnění není naplněním rozvazovací podmínky, což nelze dovozovat ani z § 1569 odst. 1 o.z., a to pro jeho obligační povahu. Nesplněním příkazu závazek nezaniká, nýbrž dárce (popř. jeho dědicové, resp. u příkazu ve veřejném zájmu i subjekty jmenované v odst. 2) má právní nárok na splnění příkazu. Vzhledem k majetkové povaze příkazu jej může dárce postoupit na třetí osobu a právo na jeho splnění přechází i na dědice dárce. Zároveň uzavírá, že hodnota příkazu může být rovna hodnotě daru, či ji převyšovat, ale obdarovanému musí zůstat alespoň nějaká imateriální hodnota, což v této věci není splněno. Nesplnění příkazu tak samo o sobě neruší darovací smlouvu, a ta je nadále platná a účinná.

6. Okresní soud dále odmítl námitku žalobce, že v dané věci se jedná o věc rozhodnutou. S odkazem na citovanou judikaturu uvedl, že v této věci soud není vázán rozhodnutím incidenčního sporu v insolvenčním řízení, neboť takové rozhodnutí je závazné pouze v daném insolvenčním řízení a týkalo se pouze věřitelů žalobce.

7. K odstoupení žalobce od předmětné darovací smlouvy z důvodu jejího porušení podstatným způsobem okresní soud uvedl, že k tomuto odstoupení došlo až v průběhu řízení v reakci na to, že žalobce byl soudem poučován o tom, co není důvodem pro vyhovění žalobě. Dle okresního soudu tak odstoupení svědčí o účelovosti jednání žalobce a o jeho evidentní snaze přednést nějaký důvod pro vyhovění žalobě. Takové jednání [právnická osoba] není vyloučené, ale v této věci opětovně není příliš konzistentní, neboť žalobce na počátku tvrdil, že je vlastníkem nemovitostí, ale následně své vlastnictví odvozuje až z odstoupení od smlouvy, k němuž došlo až půl roku po podání žaloby. Okresní soud současně uzavřel, že toto odstoupení nebylo učiněno v souladu se zákonem. K tomu zdůvodnil, že žalovaná měla možnost zahájit darování bratrovi až po [datum], kdy skončilo insolvenčního řízení žalobce, a to (jen) do [datum], kdy jí byla doručena žaloba v této věci, k jejímuž podání došlo již [datum]. Dle okresního soudu tak měla žalovaná objektivně jen krátký čas pro splnění své povinnosti (něco málo více než měsíc). Okresní soud uzavřel, že po podání žaloby by nakládání s nemovitostmi založilo pouze další právní nejistotu, a proto tuto dobu nevnímal jako prodlení žalované. Prodlení žalované proto shledal pouze v době od [datum] do [datum], kterou hodnotil jako velmi krátkou k tomu, aby mohla být splněna uvedená povinnost žalovanou, která vyžaduje součinnost mezi žalovanou, jejím bratrem a katastrálním úřadem. Okresní soud k tomu opětovně zdůraznil, že darování je dvoustranné právní jednání s tím, že pokud bratr byl srozuměn s tím, že darování dosud neproběhlo, nemůže si to žalobce na žalované samostatně vynucovat, neboť sama žalovaná takovou povinnost splnit ani nemůže. Okresní soud dodal, že během řízení žalovaná s bratrem uzavřela smlouvu o smlouvě budoucí, kterou (stejně jako žalobce) reagovala na procesní situaci. Tím žalovaná deklarovala svoji připravenost ke splnění povinnosti, kterou tak za stávající právní situace i splnila. Okresní soud současně uzavřel, že na odstoupení žalobce od darovací smlouvy nelze aplikovat § 2003 odst.2 o. z., neboť prodlení žalované během tohoto řízení netrvalo, tedy se nejednalo o opakování jednání nebo jeho trvání.

8. Ze všech uvedených důvodů okresní soud žalobu zamítl a přiznal plně úspěšné žalované dle § 142 odst.1 o. s. ř. náhradu nákladů řízení za právní zastoupení, a to podle § 6, § 7, § 9, § 11 odst. 1, § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za celkem [hodnota] úkonů právní služby (převzetí zastoupení, účast na čtyřech jednáních a sepis čtyř vyjádření) odměnu advokáta po [částka], dále paušální náhradu hotových výdajů po [částka] a také náhradu cestovného za cesty advokáta žalované k jednáním osobním automobilem zn. [název automobilu] se spotřebou 6,2 l benzínu na 100 km, a to v roce 2013 ve výši [částka] za 42 km při základní sazbě [částka]/km a ceně paliva [částka]/litr dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., a v r. 2024 ve výši [částka] za celkem [hodnota] km při základní sazbě [částka]/km a ceně paliva [částka]/litr dle vyhlášky č. 398/2023 Sb. Zároveň přiznal náhradu za ztrátu času za 8 půlhodin po [částka] dle § 14 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., tj. celkem na náhradě nákladů ve prospěch žalované přiznal částku [částka].

9. Proti rozsudku podal žalobce včasné odvolání, v němž trval na tom, že darovací smlouva byla uzavřena se sjednáním jednoznačného a určitého příkazu, jehož nesplnění je rozvazovací podmínkou a vedlo ke zrušení smlouvy. Žalobce se proto stal vlastníkem předmětných nemovitostí, k čemuž opětovně citoval konkrétní závěry odborné literatury, jíž se dovolával před okresním soudem. Zopakoval, že sjednání příkazu a uvedené následky jeho nesplnění jsou dle zjištěných konkrétních okolností v době uzavření darovací smlouvy logické. Vzhledem k nezletilosti syna [jméno FO] došlo k bezúplatnému převodu nemovitostí na žalovanou, která však byla a je zavázána k darování nemovitostí synovi [jméno FO] bez zbytečného odkladu po nabytí jeho zletilosti. To bylo pro žalobce podstatným a důležitým závazkem žalované, a proto při jeho nesplnění má dojít ke zrušení darovací smlouvy, jejíhož podstatného smyslu nebylo dosaženo. Jiný výklad není dle žalobce přípustný, neboť by byl nelogický a závazek žalované by stal vyprázdněný. Žalovaná si musela být vědoma dočasnosti svého vlastnického práva, které bylo limitováno zletilostí syna [jméno FO]. Tato dočasnost nastala, jen nikoliv tím, že by došlo k převodu nemovitostí na syna [jméno FO], ale tím, že nesplněním příkazu došlo k automatickému zrušení darovací smlouvy a tím k obnovení vlastnického práva žalobce. K odstoupení od smlouvy žalobce namítl, že ke vzniku jeho důvodu došlo ještě před zahájením tohoto řízení, a to důvodně, platně a zcela v souladu se zákonem. V době odstoupení existovalo prodlení žalované se splněním příkazu, které bylo podstatným porušením darovací smlouvy. Žalobce k tomu podrobně odkázal na zákonnou úpravu § 2002, § 2003 a § 1977 a § 1978 o. z. a k ní ustálenou judikaturu. Na základě toho uzavřel, že žalované poskytl až do doby odstoupení od smlouvy dne [datum] nejméně mlčky dostatečnou lhůtu ke splnění její povinnosti. Současně měl za dostatečně dlouhou dobu i dobu od skončení jeho insolvenčního řízení do podání žaloby v této věci, tj. od [datum] do. [datum] s tím, že však správně je relevantní doba až do [datum], kdy se žalovaná o podání žaloby dozvěděla. Zároveň žalobce namítl, že žalovaná mohla své povinnosti převést nemovitosti na bratra dostát i v průběhu tohoto řízení. Okresní soud proto nesprávně vycházel z toho, že v této době žalovaná nebyla v prodlení z důvodu, že nakládání s nemovitostmi by založilo pouze další právní nejistotu. Oproti tomu měl žalobce za to, že stačilo učinit v příslušné smlouvě odkaz na aktuální stav zápisu v katastru nemovitostí, v němž je poznámka spornosti, která by dle § 986 o. z. působila i vůči synovi [jméno FO], jenž by tak nemovitosti nabýval s tím, že účinky vyhovění žalobě by působily i vůči němu. Poznámka spornosti tedy vkladu darovací smlouvy uzavřené mezi žalovanou a bratrem [jméno FO] nebrání. Žalovaná však v rozhodné době od [datum] do [datum] žádné potřebné jednání neučinila, když ani netvrdila, že by bratra [jméno FO] k uzavření darovací smlouvy oslovila a že tento odmítl. Dle žalobce by již samotným uzavřením darovací smlouvy mezi žalovanou a bratrem [jméno FO] došlo ke splnění závazku žalované, neboť ta nebyla zavázána k zajištění vkladu darovací smlouvy do katastru nemovitostí. Uzavření smlouvy o smlouvě budoucí až po odstoupení žalobce od smlouvy odpovídajícím právním řešením není a nemá žádné účinky. Z uvedených důvodů žalobce navrhl změnu napadeného rozsudku tak, že žalobě bude zcela vyhověno.

10. Žalovaná navrhla potvrzení rozsudku okresního soudu, s jehož skutkovými i právními závěry se ztotožnila. Poukázala na nekonzistentnost tvrzení a postupu žalobce, včetně toho, že pokud se žalobce dovolává platného ujednání o příkazu v darovací smlouvě a toho, že jeho nesplnění je rozvazovací podmínkou, pak současně sám dovozuje neplatnost svého odstoupení od darovací smlouvy, která již nebyla platná a účinná. Ve shodě s okresním soudem však žalovaná má za to, že žalobcem namítaná odborná literatura byla jen prvotní a byla již překonána. K odstoupení žalobce od smlouvy zopakovala, že k němu došlo až téměř půl roku po podání žaloby a nebyly k němu tvrzeny a prokázány potřebné skutečnosti ohledně toho, že by se jednalo o podstatného porušení darovací smlouvy. Žalovaná zdůraznila tvrzení žalobce jak v této věci, tak v insolvenčním řízení, že úmyslem žalobce bylo zkrácení jeho věřitelů s tím, že však žalované tento úmysl nebyl znám. K jeho naplnění však došlo již převedením nemovitosti na žalovanou. Namítla rovněž, že povinnost převést nemovitosti na bratra nemohla být splněna po podání žaloby, neboť za této situace právní nejistoty si bratr ani žalovaná převod nemovitostí nepřáli. Současně zopakovala, že žalobce jí dal již v dopise ze dne [datum] najevo, že si převod nemovitostí na jejího bratra, svého syna, nepřeje. To žalobce potvrdil i v této věci, v níž podáním žaloby žalovanou „sankcionoval“ za to, že neudělala to, co si sám nepřeje. Jednání žalobce je tak dle ustálené judikatury rozporné s dobrými mravy a zneužitím práva, včetně toho, že žalobce v tomto řízení účelově měnil právní argumentaci dle aktuálního poučení soudu, aby odůvodnil svůj neoprávněný požadavek. K době od skončení insolvenčního řízení do podání žaloby ([datum] až [datum]) žalovaná poukázala na to, že oproti odvolacím námitkám již na počátku řízení uvedla, že její bratr byl o převodu nemovitostí informován, ale vyjádřil se tak, že na převod nespěchá, protože v domě bydlí žalobce. Zopakovala také, že i pro jejího bratra je kontakt s otcem velkou zátěží, když stejně jako žalovaná se vlivem jeho jednání léčí s [podezřelý výraz]. Zdůraznila, že bez součinnosti s bratrem není možné darovací smlouvu uzavřít a že žalobce od smlouvy odstoupil až následně v době, kdy si bratr převod jednoznačně nepřál z důvodu vedení tohoto řízení, jak vyplývá z uzavřené smlouvy o smlouvě budoucí. Žalovaná dodala, že z vyjádření žalobce je zřejmé, že ani v případě převodu nemovitostí na bratra by nevzal žalobu zpět, ale vycházel by z toho, že se její účinky budou i na bratra vztahovat, tedy by se i nadále snažil dosáhnout toho, aby nemovitosti připadly žalobci. Jako nové, nepřípustné a nepravdivé žalovaná označila tvrzení, že ke splnění jejího závazku by postačovalo uzavření darovací smlouvy s bratrem, aniž by muselo dojít ke vkladu do katastru nemovitostí. Poukázala na to, že její závazek byl v darovací smlouvě formulován jako darování nemovitostí, k němuž nedojde bez vkladu vlastnického práva pro obdarovaného.

11. Krajský soud při ústním jednání přezkoumal rozsudek okresního soudu v celém rozsahu, včetně předcházejícího řízení, když v souladu s § 212 a § 212a o. s. ř. přihlížel jak k odvolacím námitkám, tak k důvodům v odvolání výslovně neuplatněným a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

12. Okresní soud v potřebném rozsahu provedl řádné dokazování a na jeho základě učinil přiléhavá skutková zjištění a dospěl ke správným a úplným skutkovým závěrům, které účastníci ani v odvolacím řízení nesporovali. Je na místě předeslat, že ve smyslu § 80 o. s. ř. je třeba vycházet z toho, že na žalovaném určení je dán naléhavý právní zájem, neboť jeho předmětem je odstranění žalobcem tvrzeného nesouladu mezi zapsaným a skutečným stavem vlastnického práva k označeným nemovitostem zapsaným v katastru nemovitostí. Bylo nesporné a bylo prokázáno, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena darovací smlouva a smlouva o zřízení služebnosti užívání, podle níž žalobce jako výlučný vlastník daroval předmětné nemovitosti žalované (své dceři) a současně byla k převáděným nemovitostem zřízena služebnost jejich doživotního užívacího práva ve prospěch žalobce jako otce žalované a matky žalované [jméno FO]. Tato smlouva byla vložena do katastru nemovitostí a na jejím základě je jako vlastník nemovitostí zapsána žalovaná. Součástí této darovací smlouvy je ujednání (čl. III), jímž se žalovaná jako obdarovaná na základě dohody se žalobcem jako dárcem zavazuje, že bez zbytečného odkladu poté, co její bratr [Jméno žalobce], nar. [datum], dosáhne zletilosti, daruje převáděné nemovitosti jemu.

13. Dle § 2055 a násl. o. z. platí, že darovací smlouvou dárce bezplatně převádí vlastnické právo k věci nebo se zavazuje obdarovanému věc bezplatně převést do vlastnictví a obdarovaný dar nebo nabídku přijímá. Dle § 2064 o. z. bylo-li darováno s příkazem, může dárce požadovat splnění příkazu, jen pokud již sám plnil. Při darování věci zapsané do veřejného seznamu vyžaduje smlouva dle § 2057 odst. 1 o.z. písemnou formu a dle § 1105 o. z. platí, že převede-li se vlastnické právo k nemovité věci zapsané ve veřejném seznamu, nabývá se věc do vlastnictví zápisem do takového seznamu.

14. Krajský soud shledal, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena platná darovací smlouva, na jejímž základě došlo vkladem do katastru nemovitostí k převodu vlastnického práva k předmětným nemovitostem ze žalobce na žalovanou. Je třeba zdůraznit, že uzavření darovací smlouvy bylo projevem smluvní volnosti a autonomie smluvní vůle a že jeho následkem je závaznost uzavřené smlouvy pro její smluvní strany v souladu se zásadou, že smlouvy je nutné dodržovat (pacta sunt servanda). Tyto závěry je nutné ve shodě se závěry okresního soudu plně vztáhnout i na závazek žalované dle čl. III. darovací smlouvy, jímž se žalovaná na základě dohody se žalobcem zavázala, že bez zbytečného odkladu poté, co její bratr [Jméno žalobce], nar. [datum], dosáhne zletilosti, daruje převáděné nemovitosti jemu. Krajský soud přisvědčil okresnímu soudu, že při darování s příkazem ve smyslu § 2064 o. z. je třeba v prvé řadě respektovat obligační povahu takového ujednání v rámci uzavřené darovací smlouvy, která je rovněž obligační povahy na základě shodného projevu vůle smluvních stran. Proto nelze na takováto smluvní ujednání bez dalšího vztáhnout zákonnou úpravu příkazu v závěti, která platí pro toto (naopak) jednostranné právní jednání dle § 1569 a násl. o. z. a pro které tak § 1569 odst. 1 o. z. stanoví, že zůstaví-li zůstavitel někomu něco s připojením příkazu, posuzuje se příkaz jako rozvazovací podmínka, takže se zůstavení práva zmaří, nebude-li příkaz proveden, ledaže zůstavitel projeví jinou vůli. Okresní soud tak v této věci správně odmítl závěry odborné literatury citované žalobcem a správně vycházel ze závěrů jím přiléhavě citované odborné literatury, podle nichž při darování s příkazem je příkaz závazkem obdarovaného, jehož nesplnění není naplněním rozvazovací podmínky, což nelze dovozovat ani s oporou o § 1569 odst. 1 o. z., a to pro jeho obligační povahu. Naopak z obligační povahy jak darovací smlouvy, tak příkazu sjednaného při darování, je nutné na základě autonomie vůle a zásady závaznosti uzavřených smluv dovodit, že nesplněním příkazu závazek z darovací smlouvy nezaniká, ale povinnost obdarovaného z příkazu trvá a dárce (příp. jeho právní nástupci, resp. i stanovené jiné oprávněné osoby) má právní nárok domáhat se splnění příkazu. Vzhledem k majetkové povaze příkazu může dojít také k jeho postoupení na třetí osobu. Přitom není vyloučeno, aby hodnota příkazu byla rovna hodnotě daru, či ji převyšovala, ale v souladu se smyslem a účelem uzavřené darovací smlouvy musí platit, že obdarovanému zůstane alespoň nějaká imateriální hodnota.

15. V souladu s uvedenými právními závěry krajský soud přisvědčil tomu, že nesplnění povinnosti žalované sjednané v čl. III. darovací smlouvy ze dne [datum] nemá vliv na platnost, účinnost či závaznost sjednaného darování nemovitostí žalobcem ve prospěch žalované, tj. na převod vlastnického práva, k němuž na jeho základě vkladem do katastru nemovitostí došlo. Krajský soud pak přisvědčit i tomu, že obsah uvedeného ujednání v čl. III. směřoval proti smyslu, účelu a podstatě uzavřené darovací smlouvy, neboť ve svém důsledku vedl k tomu, že žalované takovým darováním ničeho nezbylo, tedy v rozporu s citovanou zákonnou úpravou darovací smlouvy jím do svého vlastnictví ničeho bezplatně nenabyla. Odlišné závěry a námitky žalobce proto krajský soud shledal nedůvodné.

16. Prokázané vedení insolvenční řízení žalobce od jeho zahájení [datum] do [datum], kdy bylo vzato na vědomí splnění oddlužení žalobcem, nemá rovněž žádný vliv na platnost, účinnost a závaznost uvedené darovací smlouvy. Předmětné nemovitosti sice byly v době jeho vedení zapsány do majetkové podstaty žalobce, neboť insolvenční správce se úspěšně domohl neúčinnosti uvedené darovací smlouvy, ale k jejich zpeněžení a převodu vlastnického práva k nim v rámci insolvence nedošlo, neboť žalobce oddlužení plnil a úspěšně splnil. Okresní soud také správně vycházel z toho, že pravomocný rozsudek insolvenčního soudu o neúčinnosti darovací smlouvy není překážkou věci pravomocně rozhodnuté, neboť je závazný jen pro účely insolvence. Navíc i dle jeho závěrů byla darovací smlouva shledána platná, ale neúčinná. Žalobcem původně namítaný nepřípustný a nezákonný úmysl ke zkrácení jeho věřitelů nebyl u obou smluvních stran darovací smlouvy prokázán, a tento závěrů platí i pro toto řízení, což ostatně žalobce v řízení před okresním soudem dále nesporoval a v odvolacím řízení ani nenamítal. Je však třeba přisvědčit okresnímu soudu, že na základě zápisu nemovitostí do majetkové podstaty bylo po dobu vedení insolvenčního řízení žalobce vyloučeno, aby s nemovitostmi žalovaná jako vlastník disponovala. Proto až do [datum], kdy insolvenční řízení žalobce skončilo, nelze na straně žalované dovodit porušení povinnosti k převedení vlastnického práva k nemovitostem na jejího bratra, tj. ani prodlení žalované se splněním této povinnosti, jak okresní soud správně uzavřel.

17. Dále krajský soud ve shodě s okresním soudem shledal, že nelze pominout, že žalobce dal vůči žalované následně v dopise ze dne [datum] výslovně, srozumitelně a určitě najevo, že si (oproti smluvnímu ujednání v čl. III darovací smlouvy ze dne [datum]) již nepřeje převedení vlastnického práva k nemovitostem na svého syna – bratra žalované [jméno FO], nar. [datum]. Oproti tomuto svému vyjádření však žalobce (bez dalšího) přistoupil k tomu, že v této věci podal proti žalované dne [datum] žalobu, tedy jen po uplynutí necelých šesti týdnů od skončení svého insolvenčního řízení, které převodu nemovitostí bránilo. Je zřejmé, že žalobce v žalobě v přímém rozporu se svým uvedeným předcházejícím vyjádřením tvrdil, že žalovaná porušila a porušuje svoji povinnost sjednanou v darovací smlouvě převést vlastnické právo k nemovitostem na bratra se současným tvrzením, že bez této podmínky by žalobce darovací smlouvu se žalovanou neuzavřel, z čehož žalobce tvrdil a dovozoval své vlastnické právo k nemovitostem. Za takto prokázaných konkrétních okolností shledal krajský soud uvedený postup žalobce jako nepoctivé jednání, které je v rozporu s § 6 o. z. Žalobce takto vůči žalované jednal zjevně nepoctivě a účelové ve snaze zneužít svých práv ve svůj neoprávněný a neospravedlnitelný prospěch, a to právě s využitím, resp. zneužitím velmi krátké doby, která ve shodě se závěry okresního soudu uplynula od skončení jeho insolvenčního řízení do podání žaloby, resp. i do jejího doručení žalované dne [datum]. Tento závěr má krajský soud za plně odpovídající, a to zejména vzhledem ve srovnání s tím, že naopak do té doby bránilo po značně dlouhou dobu několika let převodu vlastnického práva k nemovitostem vedení insolvenčního řízení žalobce, v němž byly nemovitosti součásti majetkové podstaty. Krajský soud proto uzavřel, že takové jednání žalobce vůči žalované jako zřejmé zneužití práva nepožívá právní ochrany dle § 8 o. z., resp. a contrario § 12 a § 13 o. z. Již z tohoto důvodu nemohla být podaná žaloba důvodná.

18. K odvolacím námitkám žalobce krajský soud dále dodává, že žalobou vzniklý zápis poznámky spornosti vlastnického práva k předmětným nemovitostem do katastru nemovitostí sice nebrání (dalšímu) převodu vlastnického práva k nemovitostem, ale ve shodě s tvrzením žalované je jím dána právní nejistota ohledně správnosti zapsaného vlastnictví, kterou ostatně správně potvrdil i žalobce svým přiléhavým odkazem na to, že v takovém případě se následky a výsledky sporu vztahují i na nového nabyvatele (§ 979 a násl. o. z.). Na základě těchto závěrů okresní soud správně zohlednil, že darování nemovitostí žalovanou ve prospěch jejího bratra předpokládá, resp. vyžaduje zájem a součinnost ze strany bratra, neboť je třeba, aby mezi ním a žalovanou došlo ke shodnému projevu vůle směřujícího k uzavření darovací smlouvy. Okresní soud proto vzal správně za prokázané, že po zahájení tohoto řízení neměl bratr žalované zájem o uzavření darovací smlouvy ohledně převodu vlastnictví k předmětným nemovitostem v jeho prospěch, jak bylo potvrzeno uzavřenou smlouvou o smlouvě budoucí mezi ním a žalovanou ze dne [datum]. Krajský soud proto přisvědčil tomu, že po dobu vedení tohoto řízení nelze na straně žalované dovodit prodlení se splněním její povinnosti dle čl. III. darovací smlouvy uzavřené mezi účastníky dne [datum].

19. Na základě všech shora uvedených závěrů krajský soud shledal, že nelze dovodit ani důvodnost a oprávněnost odstoupení žalobce od uvedené darovací smlouvy ze dne [datum], pro které současně nebyly naplněny nutné zákonné podmínky dle § 2002 a § 2003, ani dle 1977 a § 1978 o. z. Odstoupení žalobce od darovací smlouvy je třeba za prokázaných konkrétních okolností rovněž hodnotit jako zneužívající a zjevně účelové jednání, jemuž nelze přiznat právní ochranu. Současně k němu v souladu s citovanou zákonnou úpravou nedošlo v době, kterou je možné považovat za dobu trvajícího prodlení žalované a trvajícího porušování její povinnosti. Vzhledem k vyjádření žalobce vůči žalované v dopise ze dne [datum] je zároveň třeba mít za to, že žalovaná ani nevěděla, resp. nemohla vědět, že takové porušení povinnosti má žalobce za podstatné, neboť žalobce k němu nepřistoupil bez zbytečného odkladu, jak vyžaduje § 2002 o. z., a v době, kdy k němu přistoupil již nelze dovodit, že by prodlení a porušování povinnosti na straně žalované trvalo, jak vyžaduje § 2003 odst. 2 o. z. i závěry žalobcem a okresním soudem přiléhavě citované judikatury. Pro tyto závěry je zcela irelevantní, že takto (ani jinak) nedošlo ke změně darovací smlouvy mezi účastníky ze dne [datum] a jejího ujednání v čl. III.

20. Krajský soud na základě všech uvedených závěrů shledal napadený rozsudek okresního soudu věcně správný, a to včetně správného a přiléhavě skutkově i právně odůvodněného rozhodnutí o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky, a proto jej dle § 219 o.s.ř. potvrdil.

21. Na základě plného úspěchu žalované v odvolacím řízení krajský soud žalobci dle § 224 a 142 odst. 1 o. s. ř. uložil povinnost nahradit žalované v plném rozsahu účelně vynaložené náklady, a to za právní zastoupení dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Ve shodě s vyúčtováním advokáta žalované byla přiznána odměna za vyjádření k odvolání [částka] a paušální náhrada hotových výdajů [částka] dle § 9 a § 13 odst. 3 citované vyhlášky ve znění účinném do [datum]. Za účast na jednání krajského soudu byla přiznána odměna [částka] a paušální náhrada hotových výdajů [částka] dle citované právní úpravy ve znění účinném od [datum]. Dle této právní úpravy byla současně přiznána náhrada cestovních výdajů advokátky žalované stejným osobním vozidlem jako v řízení před okresním soudem na cestě z jejího sídla ke krajskému soudu a zpět v délce 70 km ve výši [částka]/km, tj. [částka] v souladu s § 13 odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od [datum] a dle vyhlášky č. 475/2024 Sb. (dle základní náhrady [částka]/km a ceny benzinu 95 ve výši [částka]/litr). Současně byla žalované přiznána náhrada za ztrátu času na této cestě za celkem čtyři započaté půlhodiny po [částka] dle § 14 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od [datum]. Proto byla žalované přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení v celkové výši [částka] a žalobci byla uložena povinnost k jejímu zaplacení k rukám advokátky žalované v zákonné lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.

Poučení