22 CO 281/2021-136

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bořivoje Hájka a soudců Mgr. Radka Kopsy a JUDr. Šárky Hůrkové, Ph.D., ve věci žalobce: ; jméno příjmení , narozený dne datum bytem adresa zastoupený advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; jméno příjmení , narozený dne datum bytem adresa zastoupený advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 92 500 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu ve Svitavách ze dne 12. 8. 2021, č.j. 6 C 250/2020-110,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 13 557 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalovaného.

1. Citovaným rozsudkem okresní soud ve výroku I. zamítl žalobu, kterou se žalobce proti žalovanému domáhal zaplacení 92 500 Kč s příslušenstvím a ve výroku II. žalobci uložil nahradit žalovanému, k rukám jeho advokáta, náklady řízení ve výši 59 144 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Žalobce se domáhal zaplacení žalovaného dluhu s tím, že mu žalovaný způsobil újmu na zdraví jednáním ze dne 31. 8. 2019, a to společně s [jméno] [příjmení], za něž byli oba pravomocně trestně odsouzeni a byla jim uložena také povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobci bolestné 25 508 Kč a nemajetkovou újmu – zadostiučinění 20 000 Kč. Žalobce tvrdil, že v důsledku takto utrpěného poranění (distorze krční páteře a zlomeniny palce levé nohy, pro které měl značné bolesti za krkem a v šíji a omezenou hybnost a bolestivost palce levé nohy) nebyl schopen v září a říjnu 2019 vykonávat svoji podnikatelskou činnost v oboru vodoinstalatérství, topenářství, neboť se v této době musel pohybovat za pomoci kompenzačních pomůcek - nosil krční límec a levou dolní končetinu odlehčoval francouzskou holí. Na toto období měl sjednané zakázky v [obec] u společnosti [právnická osoba] na projektech [název] a [název] [spisová značka], spočívající v montáži ZTI, rozvodů vody a kanalizace, a sám nebyl schopen práce vykonávat, proto byl nucen si práce zajistit prostřednictvím sjednaných subdodavatelů. V září 2019 si takto zajistil provedení prací u [jméno] [příjmení], který práce na obou zakázkách vyúčtoval fakturou č. 9 ze dne 1. 10. 2019 v částce 52 500 Kč, kterou mu žalobce dne 15. 10. 2019 uhradil. V říjnu 2019 si takto žalobce provedení prací zajistil u [jméno] [příjmení], který práce na obou zakázkách vyúčtoval fakturou č. 11.19 ze dne 1. 11. 2019 v částce 55 000 Kč, kterou mu žalobce uhradil dne 25. 11. 2019. Vynaloženým těchto nákladů na zajištění subdodavatelské činnosti, kterou žalobce sám nemohl v příčinné souvislosti s napadením ze strany žalovaného vykonat, tak žalobci vznikla škoda, jejíž náhrady se domáhal poté, co její výši snížil jednostranným zápočtem částky 15 000 Kč z důvodu vzájemné pohledávky žalovaného za jím provedené montážní práce dle faktury žalovaného č. 08/19 ze dne 30. 6. 2019 splatné 30. 7. 2019. Žalobce tvrdil, že na sjednaných zakázkách vždy pracovaly 2 osoby, a to pan [příjmení] buď s panem [příjmení] v září 2019 a s panem [příjmení] v říjnu 2019 s tím, že žalobce jejich práci na stavbách pouze občas kontroloval.

3. Žalovaný žalobu označil za nedůvodnou a účelovou, neboť žalobci žalovaná škoda v příčinné souvislosti s jeho jednáním, za které byl trestně odsouzen, nevznikla. Dle žalovaného nebyl žalobce v žalovaném období omezen v práci, což sám potvrdil v rámci trestního řízení, v němž bylo uzavřeno, že zranění žalobce bylo bez vystavení pracovní neschopnosti a bez výrazného omezení v běžném způsobu života. Žalovaný namítl, že žalobce si třetí osoby k provedení práce najímá průběžně i za normálního běhu věcí, když i žalovaný takto pro žalobce dříve dlouhodobě pracoval. Poukázal také na to, že újmu na zdraví neměl způsobit žalobci výlučně sám.

4. Okresní soud na základě provedeného dokazování a zhodnocení provedených důkazů uzavřel, že žalovaný byl pravomocným rozsudkem ze dne 15. 6. 2020, č.j. [číslo jednací], spolu s [jméno] [příjmení], uznán vinným a pravomocně ve spolupachatelství odsouzen za zločin loupeže a přečin porušování domovní svobody, jehož se oba dopustili společným úmyslným jednání dne 31. 8. 2019 v době od 1:30 hodin do 2:00 hodin tím, že žalobce fyzicky napadli spolu s požadováním úhrady dlužné částku žalovanému. Tímto jednáním byla žalobci způsobena újma na zdraví spočívající ve zhmoždění obličejové části hlavy, menší ranku v dutině ústní vpravo, distorzi krční páteře a frakturu palce levé nohy, což si vyžádalo lékařské ošetření žalobce v nemocnici bez vystavení pracovní neschopnosti a bez výrazného omezení v běžném způsobu života. Oběma obžalovaným bylo současně uloženo nahradit společně a nerozdílně takto vzniklou škodu, a to jednak za léčení žalobce [název]ve výši 8 222 Kč, a jednak žalobci za nemajetkovou újmu – bolestné ve výši 25 508 Kč a zadostiučinění ve výši 20 000 Kč. S dalším nárokem na náhradu škody byl žalobce odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.

5. Okresní soud z provedeného dokazování zjistil, a to z výpovědi svědka [jméno] [příjmení], že tento svědek popřel, že by někdy pracoval na stavbě v [obec] jen s panem [příjmení]. Svědek dle své výpovědi pracoval po celé žalované období na stavbách v [obec] ve čtyřech, tj. se žalobcem, p. [příjmení] a p. [příjmení], který možná na začátku přijel o dva dny později. Vzal za prokázané, že svědek [jméno] [příjmení] s p. [příjmení] spolupracuje dlouhodobě, včetně toho, že za něj vystavuje i jeho faktury na jím prováděné práce. Okresní soud měl za to, že tyto skutečnosti potvrdil i svědek [jméno] [příjmení], který zejména shodně vypověděl, že v žalovaném období pracovali na stavbách v [obec] ve čtyřech, že i žalobce po celou uvedenou dobu pracoval, byl tam s nimi každý den a zadával jim práci. Shodně jako svědek [jméno] [příjmení] také tento svědek vypověděl, že nevěděl, že by žalobce měl nějaká zdravotní omezení a zranění a dozvěděli se to až později, když žalobce v dané době nenosil krční límec ani berle. Okresní soud dále zjistil, že svědek [příjmení] sice o zranění žalobce věděl, ale ani on ho v krčním límci či o berlích žalobce neviděl. Ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] okresní soud vzal dále za prokázané, že žalobcem předloženou fakturu na žalovanou částku 52 500 Kč vystavil na žádost žalobce až mnohem později po provedení práce. Problém s tím neměl, do účetnictví se mu hodila, a proto žalobci vyšel vstříc, ale na takto vystavenou fakturu nedostal nic zaplaceno, neboť za svoji práci dostal zaplaceno tak, jak se se žalobcem dohodli již předtím. Okresní soud vzal dále za prokázané, že svědek [jméno] [příjmení] za shodných okolnosti, tj.„ fiktivně“ a následně, vystavil také druhou žalobcem předloženou fakturu jménem [jméno] [příjmení], který s tím souhlasil. Okresní soud přitom vycházel také ze zjištěného obsahu korespondence mezi svědkem [jméno] [příjmení] a žalobcem prostřednictvím SMS tak, jak ji svědek [jméno] [příjmení] předložil a okresní soud z ní zjistil, že jejím obsahem jsou právě údaje, které ve shodě s tvrzením žalobce mají být a skutečně jsou uvedeny na žalobcem předložených fakturách, které vystavil [jméno] [příjmení] svým jménem za jím nevykonané práce za září 2019 v žalované částce 52 500 Kč a dále na faktuře jím vystavené jménem [jméno] [příjmení] za práce nevykonané [jméno]. [příjmení] za říjen 2019 v žalované částce 55 000 Kč Okresní soud uvedl, že svědkovi [jméno] [příjmení] uvěřil, včetně jeho vyjádření o tom, že nechtěl před soudem lhát, a proto uvedl vše tak, jak to skutečně bylo. Okresní soud zdůvodnil, že neměl důvod pochybovat o věrohodnosti svědka [jméno] [příjmení], neboť tento sám připustil, že i on jednal podvodně, když vystavil na žádost žalobce fiktivní faktury, a k tomu vysvětlil, že pokud by měl jít svědčit k soudu, bude mluvit pravdu. Proto po žalobci chtěl, aby zařídil, aby k soudu vůbec nemusel. Svědek [jméno] [příjmení] zároveň potvrdil i to, že při té příležitosti po žalobci chtěl doplatit aspoň 15 000 Kč, které měl podle„ fiktivní“ faktury dostat a nedostal. Okresní soud poukázal na to, že tyto skutečnosti svědek [jméno] [příjmení] potvrdil a nezamlčoval je, ani se nijak z odpovědí na pokládané otázky nevytáčel, včetně toho, že soudu odpověděl, že i kdyby peníze od žalobce dostal, vypovídal by stejně. Okresní soud proto výpověď svědka [jméno] [příjmení] shledal věrohodnou s tím, že neshledal žádné okolnosti, které by jeho výpověď ve vztahu k žalobci mohly ovlivňovat. Uzavřel, že výpověď tohoto svědka je částečně (ohledně počtu pracovníků) potvrzována i výpovědí svědka [příjmení]. [příjmení], k jehož výpovědi však okresní soud oproti uvedenému shledal, že k okolnostem fakturace mlčel a na nic si již nevzpomínal. Dle okresního soudu bylo zřejmé, že svědek [příjmení]. [příjmení] k věci vypovídat nechce a výpovědi se snažil vyhnout tím, že si na podrobnosti již nepamatuje. Okresní soud při tomto hodnocení provedeného dokazování přihlédl i k tomu, že svědka [příjmení]. [příjmení] právě žalobce přivezl z [obec] k soudnímu jednání a ubytoval ho na své náklady v [obec]. Zdůraznil také, že – oproti tvrzením žalobce – svědci [jméno] [příjmení] a [jméno]. [příjmení] shodně vypověděli, že jim žalobce nesdělil, proč si je najal, a že nevěděli o zranění žalobce, o němž se dozvěděli až mnohem později, a to dle výpovědi svědka [jméno] [příjmení] v souvislosti se žádostí žalobce o nově vystavení„ fiktivních“ faktur. Okresní soud tedy uzavřel, že o zdravotních potížích žalobce ani [jméno] [příjmení], ani [jméno]. [příjmení] v době, kdy s žalobcem začali pracovat, nevěděli. Navíc dle výpovědi svědka [jméno] [příjmení] a jím vystavené předcházející faktury ze září 2019, pracoval [jméno] [příjmení] pro žalobce již v srpnu 2019 Okresní soud dále přihlédl k tomu, že svědek [jméno] [příjmení] i [jméno]. [příjmení] shodně vypověděli také o tom, že za prací do [obec] v žalovaném období jezdili dodávkou, kterou většinou řídil žalobce, včetně toho, že dle výpovědi [jméno] [příjmení] se domů vraceli ve čtvrtek, což dle zjištění okresního soudu je v souladu se záznamy o ubytování dle zprávy motorestu [název] [příjmení], podle níž bylo ubytování vždy zamluveno od pondělí do čtvrtka. Okresní soud dodal, že k ostatním údajům v uvedené zprávě motorestu (o počtu osob) nepřihlížel, neboť jejich obsah není jednoznačný. Toto však okresní soud shledal irelevantní, neboť uzavřel, že také svědek [jméno] [příjmení] potvrdil, že na předmětných stavbách v [obec] pracovali v žalovaném období ve čtyřech, tj. on, žalobce, [jméno] [příjmení] a [jméno]. [příjmení]. K tomu, že svědek [příjmení]. [příjmení] jako jediný dle své výpovědi věděl o zranění žalobce, okresní soud uvedl, že to lze předpokládat vzhledem k dlouhodobé spolupráci mezi tímto svědkem a žalobcem. Okresní soud dospěl k závěru, že je třeba brát s rezervou také obsah výpovědi svědka [jméno]. [příjmení] o tom, že žalobce od svého napadení nepracoval, a když bylo potřeba, tak je kontroloval, neboť tento svědek je nadále na žalobci závislý a dlouhodobě se žalobcem spolupracuje. Ze všech uvedených důvodu okresní soud shledal jako zásadní výpověď svědka [jméno] [příjmení] a v části i výpověď svědka [příjmení]. [příjmení], na jejichž základě uzavřel, že od počátku s nimi na předmětných stavbách pracoval i žalobce.

6. Na základě uvedených závěrů okresní soud naopak výpověď žalobce hodnotil jako zcela nevěrohodnou s tím, že již tvrzení žalobce, že v září 2019 na stavbě pracoval [jméno] [příjmení] s [jméno]. [příjmení] a v říjnu 2019 [jméno]. [příjmení] s [jméno]. [příjmení], nebylo vůbec prokázáno. Okresní soud měl naopak za prokázané, a to i výpovědí [jméno]. [příjmení], že na stavbě v září a říjnu 2019 pracovali společně ve čtyřech [jméno]. [příjmení], [příjmení] [příjmení], [jméno]. [příjmení] i žalobce. Vzal také za prokázané, že dle výpovědi [jméno] [příjmení] žalobce požadoval po tomto svědkovi a [jméno]. [příjmení] vystavení„ fiktivní“ faktury na jimi provedené práce tak, jak toto bylo potvrzeno obsahem komunikace prostřednictvím SMS předložené [jméno] [příjmení]. Současně měl okresní soud také za prokázané, že dle výpovědi svědka [jméno] [příjmení] mu žalobce až v únoru 2021 zaslal docházkové listy, které v následně v březnu 2021 žalobce založil do soudního spisu, z čehož okresní soud uzavřel, že pravděpodobně byly i tyto vypracovány dodatečně. Další důkazy okresní soud neshledal pro rozhodnutí důležité a další důkazy ani jako nadbytečné neprovedl.

7. Okresní soud dospěl k závěru, že u žalobce nesporně došlo napadením k újmě na zdraví tím, že měl zlomený palec a distorzi páteře, a proto se na první pohled mohlo zdát, že žalobce mohl být nějakým způsobem omezen v práci. Dle okresního soudu se však žalobce postupem, který v dané věci zvolil při vymáhání žalovaného nároku, zcela znevěrohodnil, a to ve své snaze získat ze svého úrazu více finančních prostředků, než by odpovídalo skutečnosti. Okresní soud uvedl, že tvrzení žalobce v žalobě a v jeho výpovědi nekorespondují s výpověďmi ostatních svědků. Současně přihlédl i k výpovědi žalobce učiněné dne 15. 11. 2019 v trestním řízení o tom, že utrpěná zranění ho sice omezovala v běžném způsobu života, ale nemohl přestat pracovat, protože měl nasmlouvané zakázky, a i proto si nenechal vystavit pracovní neschopnost a musel do práce i přes bolesti jít. Okresní soud shledal, že žalobce až následně v prosinci 2019 začal uplatňovat v této věci žalovanou škodu a vytvořil si svoji verzi událostí tvrzenou v žalobě, která však, jakmile došlo na její prokazování, nebyla potvrzena, ale naopak byla vyvrácena svědeckými výpověďmi. Okresní soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl s tím, že žalobce ve snaze získat vyšší odškodnění fiktivními fakturami ztratil svoji věrohodnost a soud mu v ostatních věcech již neuvěřil, když dodal, že takovému počínání žalobce nelze poskytnout právní ochranu. Po právním posouzení dle § 2910 a § 2951 odst. 1 o.z. okresní soud uzavřel, že žalobce sice mohl požadovat náhradu škody po žalovaném jako jediném pasivně legitimovaném, ale v dané věci nebyl prokázán vznik škody, ani její výše a příčinná souvislost mezi zraněním žalobce a vzniklou škodou.

8. Na základě plného úspěchu žalovaného ve věci okresní soud rozhodl o náhradě nákladů dle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovanému proto přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, a to odměnu po 4 820 Kč za celkem devět úkonů právní služby advokáta žalovaného (převzetí zastoupení, podání vyjádření, účast u jednání dne 23. 2. 2021 a dne 27. 4. 2021 vždy déle než dvě hodiny, vyjádření ze dne 10. 5. 2021, účast u jednání dne 15. 7. 2021 a závěrečný návrh) s odkazem na § 7 bod 5 a §11 odst. 1, písm. a, b, d, g vyhlášky č. 177/1996 Sb. Dále žalovanému přiznal za uvedené úkony 9krát paušální náhradu hotových výdajů po 300 Kč a náklady jízdného za tři cesty k soudním jednáním z [obec] do [obec] a zpět ve výši 1 599 Kč a dále náhradu ztráty času ve výši 1 200 Kč za 12 půlhodin s odkazem na § 13 odst. 4 a § 14 odst. 3 citované vyhlášky. Po připočtení 21% DPH tak okresní soud přiznal žalovanému náhradu nákladů řízení v částce 59 144 Kč, kterou žalobci uložil zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta žalovaného dle § 160 odst. 1 věty před středníkem a § 149 odst. 1 o.s.ř.

9. Proti citovanému rozsudku podal žalobce včasné odvolání, neboť měl za to, že okresní soud dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním, neúplně zjistil skutkový stav a neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností. Žalobce zejména nesouhlasil s tím, že jeho tvrzení byla vyvrácena především výpovědí svědka [jméno] [příjmení], o jejíž věrohodnosti okresní soud nesprávně neshledal důvod pochybovat. Dle žalobce je výpověď svědka [příjmení] nepravdivá, nevěrohodná a jednoznačně v rozporu s předloženými listinnými důkazy žalobce, a to vystavenými fakturami a k nim odpovídajícími příjmovými pokladními doklady, které vystavil [jméno] [příjmení] dne 15. 10. 2019 a [jméno]. [příjmení] dne 25. 11. 2019. Dle žalobce tak bylo prokázáno, že zaplatil uvedeným subdodavatelům za jejich činnost na předmětných zakázkách. Další dokumentace předložená svědkem [jméno] [příjmení] oproti tomu nepotvrzuje svědeckou výpověď tohoto svědka, resp. ji fakticky přímo vyvrací. Faktura předložená [jméno] [příjmení] č. 8 ze dne 4. 9. 2019 se pak (v souladu s uvedeným datem uskutečnění zdanitelného plnění) zjevně týká prací vykonaných do 1. 9. 2019, tj. mimo žalované období. Za žalované období pak i tento svědek předložil pouze různé verze faktury č. 9 ze dne 1. 10. 2019 s datem uskutečnění zdanitelného plnění k 1. 10. 2019, když dle žalobce jedinou správnou verzí je jím předložená faktura na částku 52 500 Kč v hotovosti, u níž měl žalobce za to, že je potvrzována jím předloženým docházkovým listem a písemným příjmovým pokladním dokladem ze dne 15. 10. 2019, jímž svědek [jméno] [příjmení] potvrdil, že fakturovanou částku od žalobce přijal. Tento svědek také potvrdil, že tuto fakturu žalobce zaevidoval do svého účetnictví, čímž deklaroval její oprávněnost, neboť v opačném případě by se dopustil daňového deliktu, což by samo o sobě zásadně snižovalo věrohodnost tohoto svědka. Dle žalobce svědek [jméno] [příjmení] potvrdil i jeho tvrzení, že minimálně v září 2019 pro žalobce vykonával práci, za kterou pak jinou fakturu nepředložil. Žalobce tedy ani jinou fakturu tomuto svědkovi neuhradil, což svědek ani netvrdil, ani nedoložil. Proto by svědek [jméno] [příjmení] na základě své výpovědí za práce vykonané v září 2019 ničeho nepožadoval, nevyfakturoval ani nedostal zaplaceno, což není uvěřitelné, neboť se jedná o podnikatele, který by tak práci zdarma vykonával v rozporu s účelem podnikání. Dle žalobce není výpověď svědka [jméno] [příjmení] ve významných ohledech ani podporována obsahem výpovědí dalších svědků [jméno]. [příjmení] a [jméno]. [příjmení], které naopak fakticky podporují zásadní tvrzení žalobce. Věrohodnost svědka [jméno] [příjmení] je dle žalobce snížena i tím, že v souvislosti se svojí výpovědí po něm výslovně a protizákonné požadoval zaplacení nemalé částky 15 000 Kč, což žalobce odmítl. Zároveň tento svědek také přiznal, že po žalobci chtěl, aby zařídil, aby k soudu vůbec nemusel. Žalobce zdůraznil, že přesto na této svědecké výpovědi trval, neboť ji navrhl k podpoře svých tvrzení a byl přesvědčen, že tento svědek bude před soudem vypovídat pravdu, a to i v situaci, kdy žádné peníze neobdrží, tj. měl za to, že jednoznačně potvrdí skutková tvrzení žalobce. Dle žalobce tak okresní soud zcela nesprávně o svědeckou výpověď [jméno] [příjmení] v zásadní míře opřel meritorní rozhodnutí, ač ostatní svědecké výpovědi přímo či nepřímo potvrzují tvrzení žalobce a naopak nepodporují procesní obranu žalovaného, tj. ani výpověď svědka [jméno] [příjmení]. Proto dle žalobce byla prokázána důvodnost žalovaného nároku, a to jak vznik škody, tak příčinná souvislost s jednáním žalovaného, ohledně něhož je dána vázanost okresního soudu skutkovými závěry pravomocného rozsudku o trestním odsouzení žalovaného. Příčinná souvislost je pak dle žalobce zřejmá, neboť pro způsobenou újmu na zdraví nebyl následně schopen vykonávat fyzicky namáhavou práci instalatéra v rámci svých sjednaných dlouhodobých zakázek, které byl povinen dodržet. Proto práci, kterou měl v úmyslu v září a v říjnu 2019 vykonávat osobně, musel jednorázově zajistit subdodavatelsky, čímž mu vznikly náklady, které by jinak nevznikly, a to v nutné a účelné žalované výši vzhledem k tomu, že náhrada musela být zajištěna operativně ve velmi krátké době. Žalobce zdůraznil, že pokud se na předmětných zakázkách v žalovaném období nacházel, bylo to z důvodu zajištění koordinačních činností a osobního styku s pracovníky jeho zákazníka tak, jak ve své zprávě potvrdila [název] [příjmení] [jméno] [anonymizována tři slova]. Žalobce měl za to, že rozsah jeho zranění a faktické zdravotní indispozice a léčby v žalovaném období vyplývá z předložených lékařských zpráv. Proto namítl, že pokud měl okresní soud za neprokázané jeho tvrzení, že v září a říjnu 2019 nebyl schopen plánované faktické instalatérské činnosti na předmětných zakázkách, byl povinen provést žalobcem navržený důkaz znaleckým posudkem za účelem posouzení jeho zdravotního stavu v daném období a posouzení faktické schopnosti, resp. neschopnosti žalobce ke konkrétní instalatérské činnosti na předmětných zakázkách. Okresní soud však nesprávně tento důkaz neprovedl, a proto toto tvrzení zůstalo sporné a skutkový stav nebyl úplně zjištěn. Žalobce rovněž namítl, že nelze přeceňovat jeho výpověď v trestním řízení a přikládat ji k jeho tíži, neboť pokud uvedl, že nemohl přestat pracovat, měl tím primárně na mysli, že si nenechal vystavit pracovní neschopnost, na zakázky přes bolesti docházel, což však nevylučuje jeho tvrzení, že v místě plnění zakázek nebyl schopen vykonávat náročné instalatérské činnosti a musel svoji zdravotní indispozici a pracovní nezpůsobilost nahradit subdodavatelsky. K tíži žalobce rovněž nelze přikládat, že nárok na náhradu škody v trestním řízení uplatnil v prosinci 2019, neboť tak učinil včas a v souladu s trestním řádem, což potvrzuje to, že škoda na zdraví a nemajetková újma byly žalobci v celém rozsahu přiznány. Ze všech uvedených důvodů žalobce navrhl, aby odvolací soud po zopakování dokazování napadený rozsudek změnil a žalobě vyhověl, případně aby rozsudek zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.

10. Žalovaný navrhl potvrzení napadeného rozsudku, s jehož závěry se ztotožnil a odvolací námitky žalobce označil za nedůvodné a účelové. Dle žalovaného nebylo žalobcem prokázáno, že mu jakákoliv škoda vznikla, neboť nebylo prokázáno, že by žalobce měl vynaložit jakýkoliv náklad nad rámec běžného chodu věci. Žalobcem udávané výdaje za obstarání pracovní síly jsou zcela fiktivní částky tak, jak bylo prokázáno svědeckou výpovědí [jméno] [příjmení], a nejsou ani v příčinné souvislosti s činem žalovaného. Žalovaný na obou zakázkách se žalobcem do 15. 6. 2019 spolupracoval, když na nich pracovali ve třech lidech. Po ukončení spolupráce ze strany žalovaného, žalobce pracoval pouze ve dvou lidech, čímž vznikl skluz, který tedy nebyl zapříčiněn zdravotními omezeními žalobce. Dle žalovaného nebyla prokázána ani výše újmy, která byla zpochybněna svědkem [jméno] [příjmení], jehož sám žalobce navrhl. Prokázána ani osvědčena nebyla ani příčinná souvislost mezi zraněním žalobce a údajnou újmou, když zejména nebylo prokázáno pracovní omezení žalobce, které bylo dle žalovaného v souladu s provedenými důkazy minimální, resp. bolesti hlavy byly průvodním znakem jiné diagnózy žalobce (zánětu vedlejších dutin nosních). Tvrzení žalobce proto žalovaný označil za přehnaná s tím, že práce žalobce spočívající zejména v koordinaci práce ostatních nebyla nikterak omezena, čemuž odpovídá i výpověď samotného žalobce v trestním ze dne 15. 11. 2019 tzv. s čerstvou pamětí. Žalovaný dále zdůraznil, že práce v žalovaném období nebyly vykonávány v pátek, jak potvrzuje zpráva o ubytování, výpovědi svědků i to, že žalobce byl právě vždy v pátek v místě bydliště lékařsky ošetřen. Žalovaný proto uzavřel, že prokázáno bylo právě a jen to, že žalobce sám je zcela nevěrohodný, a proto byla podaná žaloba správně zcela zamítnuta.

11. Krajský soud přezkoumal napadený rozsudek v celém rozsahu v souladu s § 212 a § 212a o.s.ř., když přihlížel jak k odvolacím námitkám, tak k důvodům v odvolání neuvedeným a soud dospěl k závěru, že podané odvolání není důvodné.

12. Okresní soud v potřebném rozsahu provedl dokazování a řádně provedené důkazy náležitě, úplně, logicky a srozumitelně zhodnotil v souladu s § 132 o.s.ř., tj. jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech a s pečlivým přihlédnutím ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Okresní soud rovněž vycházel ze správné a přiléhavé právní úpravy a své skutkové i právní závěry v souladu s § 157 odst. 2 o.s.ř. srozumitelně, stručně a jasně vyložil a uvedl, které skutečnosti vzal za prokázané a které nikoliv, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, včetně toho proč další důkazy neprovedl. Krajský soud proto shledal také odůvodnění napadeného rozsudku úplné, správné a přesvědčivé, neboť okresní soud se v něm v potřebném rozsahu a náležitě vypořádal i s odlišnými námitkami žalobce, včetně těch, které jsou obsahem podaného odvolání. Krajský soud proto na odůvodnění okresního soudu odkazuje a k odvolacím námitkám dodává.

13. V dané věci je z napadeného rozsudku zřejmé, že žaloba byla zcela zamítnuta, neboť okresní soud dospěl k závěru, že tvrzení žalobce o vzniku škody byla vyvrácena provedeným dokazováním, když okresní soud neshledal ani příčinnou souvislost mezi škodou a protiprávním jednáním žalovaného, u něhož ve shodě s námitkami žalobce plně vycházel z pravomocného trestního odsouzení žalovaného. Okresní soud se proto správně již dále nezabýval výší škody, tedy nepochybil, když další dokazování již neprováděl. Žalobce v podaném odvolání zejména napadá nesprávnost hodnocení provedených důkazů okresním soudem a dovolává se vlastního hodnocení důkazů, při němž dospívá k odlišným závěrům. K tomu je však třeba zdůraznit, že provádění a hodnocení důkazů se řídí zásadami přímosti dokazování a volného hodnocení důkazů, na jejichž základě to byl okresní soud, kdo byl povinen i oprávněn provést potřebné důkazy k prokázání rozhodných a sporných skutkových tvrzení účastníků a provedené důkazy dle vlastní úvahy náležitě zhodnotit. Platí, že krajský soud jako soud odvolací je oprávněn do skutkových závěrů okresního soudu vyplývajících z jeho volného hodnocení důkazů zasáhnout jen tehdy a z toho pohledu, pokud důkazy nebyly provedeny řádným způsobem, pokud z nich nebyly správně zjištěny rozhodné skutečnosti či pokud volné hodnocení důkazů neodpovídá citovanému § 132 o.s.ř. (viz nález Ústavního soudu sp.zn. I.ÚS 2864/09, ze dne 3. 5.2010, rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Odo 1191/2003, ze dne 5. 1. 2006, či jeho usnesení sp.zn. 21 Cdo 1472/2017, ze dne 26. 6. 2017). V souladu s těmito závěry krajský soud v dané věci uzavřel, že okresní soud důkazy provedl řádně a správně i úplně z nich zjistil rozhodné skutečnosti. Dále krajský soud přezkoumal, zda okresní soud při hodnocení důkazů postupoval v hranicích vymezených zásadou volného hodnocení důkazů a zda mezi jeho vyslovenými skutkovými závěry a provedenými důkazy není dán extrémní rozpor, nepodloženost jeho závěrů provedenými důkazy, či jeho libovůle. Krajský soud shledal, že ani po tomto přezkoumání nelze skutkovým závěrům okresního soudu ničeho vytknout a že v jeho postupu dokazování a hodnocení provedených důkazů k žádným pochybením nedošlo. K tomu je třeba dodat, že okresní soud v dané věci také plně respektoval veškerá procesní práva účastníků a jejich rovné postavení, když je zřejmé, že oba účastníci měli plnou možnost se v řízení před okresním soudem ve věci vyjádřit, uvést i doplnit svá tvrzení a důkazní návrhy, včetně toho, že bylo zachováno jejich právo na účast při soudním jednáním a při provádění důkazů i právo vznášet dotazy, návrhy, námitky či připomínky k postupu okresního soudu a k provedeným důkazům.

14. Okresní soud tak dle krajského soudu zcela v souladu s § 132 o.s.ř. provedené důkazy náležitě a správně zhodnotil na základě svých úplných, srozumitelných a logických úvah. Krajský soud shledal, že této myšlenkové činnosti okresního soudu v rámci volného hodnocení důkazů nelze ničeho vytknout, když okresní soud své úvahy a závěry také srozumitelně a v úplnosti zdůvodnil. Proto nelze ničeho vytknout ani tomu, jak okresní soud přiléhavě, logicky a smysluplně přisoudil řádně provedeným důkazům a z nich správně učiněným zjištěním odpovídající důkazní hodnotu, a to jak z hlediska závažnosti (důležitosti) důkazů pro rozhodnutí ve věci, tak i z hlediska pravdivosti a věrohodnosti důkazů. Krajský soud proto nepřisvědčil námitkám žalobce, neboť shledal, že na základě uvedených závěrů nelze ničeho vytknout ani způsobu hodnocení a závěrům okresního soudu ohledně svědecké výpovědi [jméno] [příjmení]. I tuto výpověď okresní soud zcela správně a úplně zhodnotil nejen jednotlivě, ale také ve vzájemných souvislostech s ostatními provedenými důkazy, včetně přihlédnutí k vyjádřením a výslechům obou účastníků. Okresní soud se v rámci hodnocení důkazů správně a přiléhavě vypořádal i se zjištěnými vztahy mezi účastníky a slyšenými svědky, včetně jejich vztahu k předmětu řízení, a dále také při svých závěrech náležitě, logicky a přiléhavě zhodnotil konkrétní okolnosti, které zjistil svým přímým vnímáním při provádění důkazů, tj. k tomu, jak hodnotil konkrétní chování slyšených osob při výpovědi a jejich schopnost i ochotu vnímat rozhodné skutečnosti a následně o nich úplně, přesvědčivě, pravdivě a s jistotou vypovídat. Krajský soud tak shledal, že okresní soud v souladu s obsahem spisu a řádně provedeným dokazováním v rámci svého volného hodnocení důkazů řádně, úplně a logicky přihlédl ke všem správně získaným poznatkům, včetně toho, že správně zhodnotil a zdůvodnil, v jakém konkrétním rozsahu jsou provedené důkazy vzájemně souladné či jak a v čem si odporují.

15. Krajský soud proto uzavřel, že nelze ničeho vytknout ani závěrům okresního soudu o závažnosti, pravdivosti a přesvědčivosti výpovědi zejména svědka [jméno] [příjmení], ani jeho náležitě podloženým a srozumitelně zdůvodněným závěrům o nepravdivosti a nepřesvědčivosti výpovědi žalobce a jím předložených listinných důkazů – faktur, příjmových dokladů a docházkových listů ohledně žalovaných částek 52 500 a 55 000 Kč za tvrzený výkon práce [příjmení] [příjmení] a [jméno]. [příjmení] v září a v říjnu 2019. Dle krajského soudu okresní soud zcela logicky, přiléhavě a přesvědčivě zdůvodnil, že tyto žalobcem předložené listinné důkazy zhodnotil jako fiktivní, tj. nevěrohodné a nepravdivě, vystavené až následně a po účelové dohodě žalobce se svědkem [jméno] [příjmení], který doklady vystavoval i jménem svědka [jméno]. [příjmení] Okresní soud se přitom náležitě vypořádal i s tím, že svědek [jméno] [příjmení] při vystavení listin sám postupoval účelově a že v souvislosti s tím po žalobci i neoprávněně požadoval zaplacení 15 000 Kč. Současně okresní soud správně a v souladu s obsahem spisu a s výsledky provedeného dokazování poukázal také na rozpory mezi konkrétním žalobním tvrzením žalobce (zejména o tom, že se ze strany [jméno] [příjmení] a [jméno]. [příjmení] mělo jednat o jednorázovou, operativní a náhlou pracovní výpomoc nutnou právě a jen v září 2019, resp. jen v říjnu 2019 z důvodu zranění žalobce při napadení ze dne [datum]), a to oproti tomu, co uvedli všichni slyšení svědci (o tom, že na předmětných stavbách v celém žalovaném období pracovali všichni tři svědci společně i se žalobcem, tj. ve čtyřech, a že žalobce v té době nebyl nijak viditelně zdravotně poškozen, včetně toho, že o zranění žalobce - s výjimkou svědka [jméno]. [příjmení] jako nejbližšího spolupracovníka žalobce – nevěděli a nebylo jim známo, že by právě z tohoto náhlého důvodu byli žalobcem k výkonu práce vyzváni). Nebylo opomenuto ani to, že oproti tvrzením žalobce vyšlo v řízení najevo, že svědek [jméno] [příjmení] pro žalobce pracoval i v předcházejícím období (tj. před 1. 9. 2019), na což ostatně sám žalobce poukázal i v podaném odvolání.

16. Krajský soud ze všech uvedených důvodů plně přisvědčil skutkovým závěrům okresního soudu a shledal, že na jejich základě okresní soud po přiléhavém právním posouzení správně uzavřel, že nebyl prokázán vznik škody jako nutný předpoklad pro důvodnost podané žaloby. Okresní soud proto správně žalobu v celém rozsahu zamítl a krajský soud tak napadený rozsudek dle § 219 o.s.ř. potvrdil. Krajský soud takto jako věcně správné potvrdil i rozhodnutí okresního soudu o náhradě nákladů řízení, které okresní soud učinil na základě správných skutkových i právních závěrů, včetně správného vyčíslení účelně vynaložených nákladů na straně procesně úspěšného žalovaného.

17. Na základě uvedeného výsledku odvolacího řízení krajský soud přiznal plně úspěšnému žalovanému náhradu nákladů účelně vynaložených v odvolacím řízení, a to v souladu s § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o.s.ř. Takto krajský soud přiznal žalovanému ve shodě se závěry okresního soudu a v souladu s vyhláškou č. 177/1996 Sb. odměnu za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast na jednání krajského soudu) po 4 820 Kč a dvakrát paušální náhradu hotových výdajů po 300 Kč. Dále byla žalovanému přiznána náhrada za ztrátu času za čtyři započaté půlhodiny po 100 Kč a náhrada cestovních výdajů ve výši 564 Kč, a to za jednu cestu k odvolacímu jednání z [obec] do [obec] a zpět v celkové délce 84 km doloženým osobním vozidlem zn. Škoda Kodiaq, [registrační značka], s průměrnou spotřebou 5,6 l /100 km, cenou nafty 36,10 Kč/km a sazbou základní náhrady 4,70 Kč/km v souladu s vyhláškou č. 511/2022 Sb. Po připočtení 21% DPH tak byla žalovanému přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení v částce 13 557 Kč, která byla žalobci uložena k zaplacení v zákonné lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta žalovaného dle § 160 odst. 1 a § 149 odst. 1 o.s.ř.