22 Co 34/2025 - 82

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Kateřiny Boudníkové a soudkyň JUDr. Terezy Dobešové a JUDr. Blanky Rejškové ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] trvale bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované] trvale bytem [Adresa žalované] o zaplacení částky 103 904 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 8. 11. 2024, č. j. 210 C 139/2024 – 44 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích II. a III. potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 41 467,40 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 41 467,40 Kč od 29. 5. 2024 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu v rozsahu, ve kterém se žalobce domáhal zaplacení částky 62 436,60 Kč, úroku ve výši 50 % ročně z částky 103 904 Kč od 9. 5. 2024 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 103 904 Kč od 9. 5. 2024 do 28. 5. 2024, úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 62 436,60 Kč od 29. 5. 2024 do zaplacení a rozdílu mezi úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 41 167,40 Kč od 29. 5. 2024 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 41 467,40 Kč od 29. 5. 2024 do zaplacení (výrok II.) a rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

2. Soud prvního stupně vyšel z toho, že žalobce se domáhal po žalované zaplacení částky 103 904 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že dne 7. 11. 2023 uzavřel s žalovanou prostřednictvím webových stránek [Anonymizováno], provozovaných společností [právnická osoba], IČO [IČO], poskytující platební služby malého rozsahu, smlouvu o zápůjčce, kterou se zavázal poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 60 000 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částku vrátit spolu s úrokem ve výši 50 % ročně ve splátkách po 3 247 Kč splatných vždy k 7. dni v měsíci. Účastníci podepsali smlouvu prostřednictvím jedinečného číselného kódu, který byl žalované zaslán ve tvaru 1202311078 na e-mailovou adresu [e-mail]. Společnost [právnická osoba] ověřila totožnost žalované a její vůli k uzavření smlouvy telefonicky na čísle [tel. číslo] a z dokladu totožnosti. Současně ověřila i schopnost žalované splácet zápůjčku z výpisů z účtů č. [č. účtu] za srpen a září 2023, z nichž byl zřejmý pravidelný příjem žalované, kladný zůstatek i řádné splácení jiných jejích závazků. Žalovaná nebyla evidována v insolvenčním rejstříku ani v centrální evidenci exekucí. Žalobce dne 8. 11. 2023 převedl ze svého účtu č. [č. účtu] částku 60 000 Kč na účet společnosti [právnická osoba] číslo účtu [Anonymizováno], která poté převedla na účet žalované č. [č. účtu] částku 54 155,40 Kč. Rozdíl částky 60 000 Kč a částky 54 155,40 Kč si společnost [právnická osoba] ponechala jako svou odměnu za identifikaci žalované, poskytnutí platformy pro uzavření smlouvy mezi žalobcem a žalovanou a provedení platebních převodů, přičemž nárok na ni vyplýval ze smlouvy o spolupráci uzavřené mezi žalobcem a touto společností. Mezi účastníky bylo sjednáno, že v případě prodlení žalované se splácením delším než jeden kalendářní měsíc se stal součástí jistiny i úrok za sjednanou dobu splácení a celá jistina včetně úroku se staly splatnými ke dni 8. 5. 2024. Žalovaná zaplatila pouze čtyři splátky po 3 247 Kč v celkové výši 12 988 Kč. Žalovaná částka 103 904 Kč zahrnuje jistinu a úrok za sjednanou dobu splácení v celkové výši 116 892 Kč snížené o částku 12 988 Kč, která byla žalovanou uhrazena. Příslušenství této částky pak tvoří úrok sjednaný ve smlouvě ve výši 50 % z částky 103 904 Kč od 9. 5. 2024 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 103 904 Kč od 9. 5. 2024 do zaplacení.

3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

4. Soud prvního stupně věc projednal v nepřítomnosti účastníků, kteří se k jednání nedostavili. Soud prvního stupně vyšel ze skutkových zjištění, že listina označená jako smlouva o zápůjčce č. [hodnota], ve které je žalovaná označená jako dlužník, není opatřena podpisem žalované, ale pouze číselným kódem 1202311078, který byl zaslán dne 7. 11. 2023 z e-mailové adresy [e-mail] na e-mailovou adresu [e-mail] s podpisem [jméno FO]. Dne 8. 11. 2023 byla na bankovní účet společnosti [právnická osoba] č. [č. účtu] připsaná příchozí platba 60 000 Kč z účtu [č. účtu]. Ve zprávě pro příjemce bylo uvedeno jméno žalobce. Dne 8. 11. 2023 byla z bankovního účtu č. [č. účtu] převedena částka 54 155,40 Kč na účet č. [č. účtu] vedený na jméno žalované. Z výpisu z tohoto účtu za srpen 2023 bylo zjištěno, že výdaje převyšují příjmy na účtu, součástí příjmů byla půjčka ve výši 6 000 Kč ze dne 9. 8. 2023 a ve výši 10 000 Kč ze dne 22. 8. 2023 od společnosti Emma´s credit s. r. o., částky 8 000 Kč ze dne 15. 8. 2023, 12 000 Kč ze dne 16. 8. 2023, 10 000 Kč ze dne 22. 8. 2023 a 1 000 Kč ze dne 31. 8. 2023 od společnosti [právnická osoba] Podle výpisu z účtu za září 2023 byl součet výdajů vyšší než součet příjmů, příchozí platby tvořily opětovně půjčka 12 500 Kč ze dne 10. 9. 2023 od společnosti [Anonymizováno]. a částka 1 500 Kč ze dne 18. 9. 2023 od společnosti [právnická osoba] Žalovaná nebyla ke dni 7. 11. 2023 vedena v centrální evidenci exekucí. Žalovaná zaplatila na účet společnosti [právnická osoba] čtyři splátky po 3 247 Kč ve výši 12 988 Kč. Dopisem odeslaným dne 9. 8. 2024 byla žalovaná vyzvána k zaplacení částky 103 904 Kč do deseti dnů od doručení výzvy. Z dalších důkazů (nepodepsané smlouvy o spolupráci nebo výpisu z karty žalované) pak soud prvního stupně nezjistil žádné významné skutečnosti.

5. Soud prvního stupně uzavřel, že nebylo prokázáno, že by se žalovaná seznámila s obsahem listiny nazvané smlouva o zápůjčce a projevila vůli být touto listinou vázána. Smlouva byla vyhotovena v elektronické podobě bez uznávaného elektronického podpisu žalované ve smyslu § 6 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, nebo jiného elektronického podpisu, který by umožňoval identifikovat osobu, která tento podpis činí v souladu s § 7 tohoto zákona. Číselný kód neobsahoval jméno nebo jiný údaj, vztahující se k totožnosti žalované a nebylo zjištěno ani žádné logické spojení těchto dat s jakýmkoliv úkonem provedeným osobně žalovanou. I kdyby bylo zjištěno, že žalovaná učinila tento úkon, nebylo by možné uzavřít integritu předložené smlouvy, tedy že byla předložena táž písemnost ve stejné podobě, v jaké jí žalovaná podepsala a nedošlo k její záměně nebo pozdější změně jejího obsahu. Soud prvního stupně tak měl za prokázané pouze poskytnutí částky 54 155,40 Kč žalobcem prostřednictvím společnosti [právnická osoba] na bankovní účet žalované.

6. Soud prvního stupně zjištěné skutečnosti posoudil podle § 2991 a § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a dospěl k závěru, že žalobce poskytl žalované bez právního důvodu částku 54 155,40 Kč, žalovaná zaplatila pouze částku 12 988 Kč, na úkor žalobce se tak bezdůvodně obohatila o částku 41 167,40 Kč. V této částce proto žalobě vyhověl včetně úroku z prodlení, neboť žalovaná se do prodlení dostala po uplynutí desetidenní lhůty k plnění určené ve výzvě k zaplacení. Ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl. Pro úplnost soud prvního stupně uvedl, že i v případě, že by uzavření smlouvy o zápůjčce bylo prokázáno, byla by taková smlouva podle § 588 o. z. absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy, vzhledem k nepřiměřené výši smluvního úroku 50 % ročně i nepřiměřeným sankčním ujednáním. Neplatnost smlouvy pak shledal i pro porušení § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť nebyla řádně prověřena úvěruschopnost žalované, když z předložených bankovních výpisů vyplývá, že výdaje žalované převyšovaly její příjmy a příchozí platby tvořily finanční prostředky získané opakovanými nebankovními půjčkami.

7. O náhradě nákladů řízení pak soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalovaná byla v řízení převážně úspěšná, žádné náklady řízení jí však nevznikly.

8. Proti tomuto rozsudku, jeho výroku II. a III., podal žalobce včasné odvolání. V něm namítá, že k uzavření smlouvy o zápůjčce došlo elektronicky prostřednictvím webové platformy [Anonymizováno], provozované společností [právnická osoba] Po registraci na označených stránkách obdrželi účastníci emailem unikátní číselný kód, kterým smlouvu o zápůjčce podepsali. Tento způsob uzavření smlouvy o zápůjčce zákon nevylučuje, a je akceptován i soudní praxí, přičemž odkázal na rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 1. 2016, sp. zn. 37 ICm 4495/2014 a Krajského soudu v Brně ze dne 5. 6. 2017, sp. zn. 33 ICm 547/2016. Pro řádnou identifikaci jednajících osob dostačuje uvedení jejich jména, příjmení, data narození a údaje o trvalém bydlišti. Poukázal na obecnou úpravu elektronického podpisu definovanou v článku 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. 7. 2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (nařízení eIDAS), kdy elektronickým podpisem může být i scan vlastnoručního podpisu, uvedení jména, příjmení, identifikačních údajů v rámci e-mailu či prostá faksimile podpisu ve formě otištěného jména a příjmení. Pokud neexistuje požadavek písemné formy, lze právní jednání učinit jakýmkoliv způsobem a za využití jakéhokoliv elektronického podpisu. Totožnost žalované byla ověřena při přihlášení do systému na webových stránkách společnosti [právnická osoba] na základě několika nezávislých způsobů ověření, účastníci nikdy nerozporovali uzavření smlouvy o zápůjčce v podobě předložené soudu. Žalovaná také v souladu se smlouvou o zápůjčce uhradila čtyři splátky, i z toho je zřejmé, že došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce v předkládané podobě. Soud prvního stupně svým závěrem o nedostatečném prokázání uzavření smlouvy o zápůjčce účastníky postupoval v rozporu s projevenou vůlí smluvních stran a se závěry Nejvyššího soudu vyjádřené v usnesení ze dne 29. 6. 2021, sp. zn. 33 Cdo 1349/2021. Poukázal na analogické neformální uzavírání kupních smluv v e-shopech, pouze za pomoci jména, příjmení, e-mailu a telefonu, kde podpis jednající osoby také není vyžadován. Žalobce nesouhlasil také se závěrem soudu prvního stupně o nemravné výši sjednaného úroku. Zdůraznil, že smlouva o zápůjčce byla uzavřena mezi dvěma fyzickými osobami – spotřebiteli, taková zápůjčka má vysokou rizikovost oproti úvěrům poskytovaným bankami, požadavek na vyšší úrok tak má své opodstatnění. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 19. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 5299/2017 shledal oprávněným i úrok ve výši 60 % ročně. Také kapitalizace úroku je běžným institutem a nemůže být považována za rozpornou s dobrými mravy. K zesplatnění dlužné částky a kapitalizaci úroku došlo až v důsledku prodlení žalované delším než jeden měsíc, do té doby měla žalovaná možnost dluh zaplatit bez jakýchkoliv sankcí. Žalobce nesouhlasil s právním posouzením soudu prvního stupně, který na smlouvu aplikoval zákon o spotřebitelském úvěru. Společnost [právnická osoba] nenabízí možnost sjednání spotřebitelského úvěru jménem a na účet poskytovatele nebo spotřebitele, poskytuje pouze webovou platformu www.julu.cz, na které pro větší transparentnost zájemce o zápůjčku může zveřejnit nabídku a třetí osoba tuto nabídku může přijmout. Jedná se pouze o inzertní místo, kde se setkává nabídka s poptávkou a nelze to podřadit pod činnosti dle § 3 odst. 1 písm. b) bodu 1. nebo 3. zákona o spotřebitelském úvěru. Smlouva o zápůjčce byla uzavřena na základě aktivní činnosti žalované, nikoliv žalobce nebo společnosti [právnická osoba], samotná registrace nebo možnost uzavřít smlouvy o zápůjčce podle vzoru vygenerovaného systémem na www.julu.cz nelze považovat za provádění přípravných prací. Společnost [právnická osoba] pouze umožňuje využít vzorový text smlouvy o zápůjčce a možnost uzavření smlouvy prostřednictvím podpisových kódů, strany však tento vzor nemusí použít. Smlouva o zápůjčce je uzavřena pouze mezi účastníky, společnost [právnická osoba] není její smluvní stranou. Ani jednu ze stran nezastupuje a poskytuje pouze podpůrné administrativní činnosti. Ani smlouvu o spolupráci uzavřenou mezi společností [právnická osoba] a žalobcem nelze považovat za smlouvu o zprostředkování spotřebitelského úvěru. Konečně poukázal na to, že soud prvního stupně pochybil, pokud na smluvní vztah účastníků aplikoval zákon o spotřebitelském úvěru, neboť žalobce nevystupoval při uzavření smlouvy v pozici podnikatele. Žalobce pouze v duchu tohoto zákona ověřil úvěruschopnost žalované prostřednictvím společnosti [právnická osoba] S ohledem na rozsudek Soudního dvora EU ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 nelze od žalobce spravedlivě očekávat prověřování pravosti a pravdivosti všech žalovanou poskytnutých informací. K posouzení úvěruschopnosti žalované došlo prostřednictvím bankovního účtu, z něhož byly zřejmé měsíční příjmy žalované ve výši 26 464 Kč a další příjmy od různých fyzických a právnických osob celkově ve výši 45 194 Kč za měsíc. Z výpisu jsou sice zřejmé půjčky v malém rozsahu, nejedná se ale o případ, kdy by měly být z těchto prostředků kryty životní potřeby žalované. Výdaje jsou pak nezávazné a zcela regulovatelné žalovanou. Ani konečný zůstatek na bankovním účtu není znakem nedostatečné úvěruschopnosti ale životního stylu žalované, která preferuje nákup věcí a služeb před tvorbou úspor. Žalovaná také uvedla, že žije v manželství, nemá žádnou vyživovací povinnost a bydlení má zajištěno v domě po rodičích manžela, čemuž odpovídá i absence výdajů za bydlení. Podle názoru žalobce měla dostatečné příjmy, aby byla schopna hradit dohodnuté splátky. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích II. a III. změnil tak, že přizná žalobci celou žalovanou částku a současně mu přizná nárok na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

9. Žalovaná se k odvolání žalobce nevyjádřila.

10. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v intencích § 212 o. s. ř. v napadených výrocích II. a III. podle § 212a odst. 1, 5 a 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné. Výrok I. nebyl odvoláním napaden a nabyl samostatně právní moci.

11. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

12. Podle § 561 odst. 1 o. z. k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

13. Podle § 562 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle odst. 2 má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

14. Podle § 565 o. z. je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost. Je-li soukromá listina použita proti osobě, která listinu zjevně podepsala, nebo proti jejímu dědici nebo proti tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce, má se za to, že pravost a správnost listiny byla uznána.

15. Podle § 566 odst. 1 o. z. není-li soukromá listina podepsána, je na tom, kdo ji použil, aby dokázal, že pochází od osoby, o níž to tvrdí.

16. Odvolací soud se ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně, že pouze na základě žalobcem předložených listin nelze mít za prokázané, že mezi účastníky skutečně došlo prostřednictvím platformy [Anonymizováno] k uzavření smlouvy o zápůjčce žalobcem tvrzeného obsahu. Lze souhlasit s žalobcem, že zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, umožnuje k jednání v soukromoprávním styku použít i prostý elektronický podpis (§ 7). Takovému podpisu nelze upřít právní účinky nebo nemůže být odmítán jako důkaz v soudním řízení jen z důvodu, že nesplňuje požadavky na kvalifikovaný elektronický podpis (srov. článek 25 odst. 1 nařízení eIDAS). K prostému elektronickému podpisu se pak v minulosti vyjádřila i Česká národní banka, která připustila použití i jiného než zaručeného elektronického podpisu při splnění zavedení mechanismů, které zajistí dostatečnou úroveň ověření identity jednající osoby, a dále že bude vždy připojen prokazatelně k takovému textu smlouvy, se kterým se jednající osoba seznámila a kterým projevila vůli být vázána. Podpis smlouvy pomocí sjednaného způsobu elektronického podpisu (např. pomocí SignPad nebo kódu) může být v tomto smyslu plnohodnotným elektronickým podpisem, pokud zároveň umožňuje ve smyslu § 562 o. z. zachycení obsahu jednání a identifikaci jednající osoby (viz odpověď České národní banky ze dne 21. 11. 2016 na kvalifikovaný dotaz, dostupná na svých webových stránkách www.cnb.cz „K některým ustanovením zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru - Česká národní banka (cnb.cz)“).

17. Občanský zákoník neurčuje pro smlouvu o zápůjčce žádnou zvláštní formu, lze ji tedy uzavřít jakýmkoliv způsobem nevzbuzujícím pochybnost o projevené vůli, včetně způsobu popsaného žalobcem pomocí unikátního číselného kódu. I toto elektronicky projevené jednání však musí ve smyslu § 562 o. z. umožnit zachycení obsahu jednání a identifikaci jednající osoby. V daném sporu pak žalobce tíží důkazní břemeno, že smlouva o zápůjčce jím tvrzeného obsahu byla žalovanou v této podobě uzavřena a žalovaná finanční prostředky ve sjednané výši a sjednaným způsobem od žalobce obdržela (§ 120 odst. 3 o. s. ř.). Postoj žalované, která zůstala v řízení pasivní, neznamená, že by šlo o nesporné skutečnosti, které žalobce nemusí v řízení prokazovat. O situaci, kdy soud vychází ze shodných tvrzení účastníků, totiž nejde tehdy, pokud se k tvrzení jedné strany druhá strana nevyjadřuje (viz Svoboda, K., Smolík, P., Levý, J., Doležílek, J. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 3. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024).

18. Předložená smlouva o zápůjčce je opatřena v místě podpisu smluvních stran číselným kódem, o kterém žalobce tvrdil, že byl jako jedinečný za tímto účelem vygenerován. Z provedeného dokazování však není možné přijmout závěr, že se jednalo o unikátní číselný kód využitelný pouze pro danou smlouvu, nebo že by obsah smlouvy nemohl být (následně) změněn, neboť žalobce celkový proces uzavření smlouvy (včetně registrace žalované na stránkách www.julu.cz) řádně nedoložil. Ani z předložených výpisů z účtu nebo občanského průkazu žalované nelze uzavřít, že byly předloženy právě pro účely dané konkrétní smlouvy, a nikoliv jiného právního vztahu účastníků. Také nebylo prokázáno, že by žalovaná byla seznámena s obsahem smlouvy a vyjádřila s ní v této podobě a adresně vůči žalobci (jako zapůjčiteli) souhlas, neboť doložená emailová komunikace probíhala pouze ze strany společnosti [právnická osoba], která měla kód pro účely podpisu vygenerovat a v emailu se podepisovala jako „[jméno FO]“, aniž by v něm byl žalobce jako zapůjčitel označen. Kromě samotného textu smlouvy o zápůjčce nebyl žalobce nikde zmiňován a také finanční prostředky byly žalované převedeny z účtu společnosti [právnická osoba] a nikoliv z účtu žalobce. Pokud pak žalobce dovozoval souhlas se smlouvou částečnými úhradami způsobem odpovídajícím smlouvě, ani tato skutečnost nebyla v řízení řádně doložena. Žalobce se k ústnímu jednání před soudem prvního stupně nedostavil, nemohl tak být poučen podle § 118a odst. 3 o. s. ř. o jeho povinnosti jím tvrzené (a dosud nedostatečně doložené) skutečnosti prokázat. Soud prvního stupně za dané důkazní situace správně uzavřel, že žalobce neprokázal, že by mezi účastníky byla uzavřena tvrzená smlouva o zápůjčce.

19. Současně odvolací soud považuje za potřebné zmínit, že ačkoliv žalobce sám sebe prezentuje jako nepodnikatele v oblasti zápůjček (nedisponuje podnikatelským oprávněním k poskytování zápůjček), odvolacímu soudu je z úřední činnosti známo, že se nejedná o jeho ojedinělou transakci na uvedené platformě. Žalobce pouze u odvolacího soudu vedl další dva spory stejného charakteru (sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka]) a i v jím předložené smlouvě o spolupráci se společností [právnická osoba] se počítá s opakovaným poskytováním zápůjček (uvedený skutkový závěr učinil odvolací soud z textu smlouvy o spolupráci provedené již soudem prvního stupně v souladu se závěry rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 10. 2017, sp. zn. 27 Cdo 1154/2017). Občanský zákoník v § 420 vymezuje osobu podnikatele nezávisle na existenci (veřejnoprávního) oprávnění k podnikatelské činnosti, pokud splňuje znaky uvedené v daném ustanovení (srov. též výkladové stanovisko č. 22 Expertní skupiny Komise pro aplikaci nové civilní legislativy při Ministerstvu spravedlnosti ze dne 9. 4. 2014 - k pojmu podnikatel podle občanského zákoníku). Soustavnost požadovaná § 420 o. z. přitom není vykládána jako trvalá a pravidelná činnost, nýbrž jako činnost, která není ojedinělá a nahodilá (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. května 2004, sp. zn. 32 Odo 314/2003). Určujícím pro toto vymezení je také skutečnost, že žalobce se s žalovanou před uvedenou transakcí neznal, ve stejném časovém období měl uzavřít další dvě zápůjčky s fyzickými osobami, přičemž úrok pohybující se ve výši 50 % z poskytnutých finančních prostředků představuje významný zisk (srov. obdobně usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. května 2021, sp. zn. 12 Co 149/2020, proti němuž bylo dovolání odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2022, sp. zn. 20 Cdo 942/2022). Z § 161 zákona o spotřebitelském úvěru přitom plyne, že je-li spotřebitelský úvěr poskytnut osobou, která není oprávněna poskytovat spotřebitelský úvěr, platí, že spotřebitelský úvěr není úročen a k jiným ujednáním o platbách na spotřebitelský úvěr se nepřihlíží. I v tomto případě by tak měl žalobce nárok pouze na případné bezdůvodné obohacení. Také k činnosti společnosti [právnická osoba] jako zprostředkovatele včetně tzv. investorů poskytujících opakované zápůjčky bez příslušného oprávnění se přitom v minulosti vyjádřil i Finanční arbitr v rozhodnutí ze dne 9. 10. 2023, č. j. FA/SR/SU/2269/2022-38 včetně rozhodnutí o námitkách ze dne 18. 12. 2023, č.j. FA/SR/SU/2269/2022-46, případně Česká národní banka v rozhodnutí ze dne 12. 2. 2025, č.j. 2025/15360/650 ke sp. zn. Sp/2023/71/658. Dále lze poukázat i na další obdobná rozhodnutí Finančního arbitra a České národní banky týkající se podobných poskytovatelů – platforem (viz též usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1422/22). Zabývat se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele nebo případné výše úroku by u neoprávněného poskytování spotřebitelského úvěru bylo nadbytečné.

20. Pokud soud prvního stupně uzavřel, že žalobce žalované poskytl dne 8. 11. 2023 částku 54 155,40 Kč převodem z účtu společnosti [právnická osoba], č. ú. [č. účtu] a žalovaná žalobci (opět prostřednictvím účtu společnosti [právnická osoba]) zaplatila částku 12 988 Kč a přiznal žalobci ve výroku I. napadeného rozsudku nárok vůči žalované na zaplacení částky 41 167,40 Kč s příslušenstvím, tak uvedený závěr přezkumu odvolacího soudu nepodléhá, neboť výrok I. nabyl právní moci. Z tohoto důvodu se odvolací soud nezabýval tím, kdo je (vzhledem k neprokázaní uzavření smlouvy o zápůjčce) oprávněným subjektem k vrácení bezdůvodného obohacení v rozsahu jistiny a případného příslušenství v podobě úroku z prodlení.

21. Z uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil. Správným pak shledal i nákladový výrok III. napadeného rozsudku, na jehož odůvodnění odvolací soud zcela odkazuje.

22. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná byla v odvolacím řízení zcela procesně úspěšná, žádné náklady řízení jí však v odvolacím řízení nevznikly. Právo na náhradu nákladů odvolacího řízení proto nemá žádný z účastníků.

Poučení