22 Co 44/2025 - 171

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Kateřiny Boudníkové a soudkyň JUDr. Terezy Dobešové a JUDr. Blanky Rejškové ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované], narozená dne [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] o 17 476,52 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 10. 9. 2024, č. j. 18 C 17/2024-73 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích III. a IV. potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně výrokem I. zastavil řízení v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 3 070,48 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 070,48 Kč od 18. 7. 2023 do zaplacení, výrokem II. rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni a) částku 8 650,21 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8 650,21 Kč od 23. 5. 2023 do zaplacení, b) částku 1 355,83 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 355,83 Kč od 18. 7. 2023 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku, výrokem III. zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 4 400 Kč a výrokem IV. rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 622 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

2. Soud prvního stupně vyšel z toho, že dne 24. 10. 2023 žalobkyně podala proti žalované návrh na vydání elektronického platebního rozkazu na zaplacení peněžitých částek přestavujících cenu za dodávku plynu a elektřiny, vrácení části bonusu za uzavření smlouvy, smluvní pokuty za prodlení s platebními povinnostmi a za předčasné ukončení závazkového vztahu dle smlouvy o sdružených službách dodávky plynu a smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny uzavřené mezi žalobkyní jako podnikatelkou a žalovanou jako spotřebitelem ve spojení s obchodními podmínkami.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

4. Předmětný závazkový vztah ze smlouvy o sdružených službách dodávky plynu a elektřiny mající spotřebitelskou povahu je věcí, která v sobě obsahuje mezinárodní prvek, jelikož žalovaná je státní příslušnicí Slovenské republiky. Soud prvního stupně vyřešil správně jak otázku mezinárodní příslušnosti soudů České republiky (článek 4 odst. 1 nařízení Brusel I bis), tak otázku rozhodného práva (článek 3 odst. 1 nařízení Řím I), kterým je dle volby smluvních stran právo České republiky, konkrétně zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „energetický zákon“) a zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“).

5. Soud prvního stupně při rozhodování věci vyšel z následujících skutečností, které zjistil z listinných důkazů založených žalobkyní do spisu.

6. Účastnice uzavřely dne 10. 10. 2021 smlouvu o sdružených službách dodávky plynu do odběrného místa (OM) [adresa], s termínem zahájení dodávky 1. 11. 2021 a výší záloh 2 000 Kč měsíčně. Předmětem smlouvy byla dodávka produktové řady „plyn Benefit+“. Žalobkyně se zavázala dodávat žalované plyn a zajistit službu distribuční soustavy a žalovaná se zavázala zaplatit žalobkyni za dodaný plyn cenu stanovenou v ceníku a cenu služeb dle ceníku služeb platných v den podpisu smlouvy. Ve smlouvě byla mimo jiné sjednána smluvní pokuta pro žalovanou ve výši 100 Kč za každý jednotlivý případ prodlení s jakoukoli platbou dle této smlouvy přesahující 10 dní. Fakturou VS [var. symbol] vystavenou dne 2. 5. 2023 na částku 8 750,21 Kč splatnou dne 22. 5. 2023 žalobkyně vyúčtovala žalované cenu za dodávku plynu za dobu od 12. 7. 2022 do 27. 4. 2023 ve výši 29 350,21 Kč (2 088,46 m3) po odpočtu zaplacených záloh 21 000 Kč, smluvní pokutu 400 Kč za prodlení se zaplacením záloh a předchozí faktury splatné 2. 8. 2025 (v řízení nárokoval pouze 300 Kč). Předžalobní upomínkou ze dne 30. 7. 2023 byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky (příslušná smlouva, faktura, předžalobní upomínka, poštovní podací arch).

7. Účastnice uzavřely dne 10. 10. 2021 smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny do odběrného místa (OM) [adresa], s termínem zahájení dodávky 1. 11. 2021 a výší záloh 1 500 Kč měsíčně. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou 30 měsíců od data 1. 11. 2021 s tím, že ji nelze předčasně vypovědět a současně bylo sjednáno, že v případě, že kterákoliv ze smluvních stran písemně neoznámí druhé smluvní straně nejpozději 40 dnů před uplynutím doby trvání smlouvy, že trvá na ukončení smlouvy v aktuálně platném termínu jejího ukončení, prodlužuje se marným uplynutím této lhůty doba trvání smlouvy bez dalšího vždy o 24 měsíců (prolongace) navazujících na základní dobu nebo prolongaci počínaje následujícím dnem po jejich uplynutí, a to i opakovaně. Předmětem smlouvy byla dodávka produktové řady elektřina Optimal, distribuční sazba D25d s předpokládanou spotřebou VT 0,5/NT 1,5 MWh/ročně. Žalobkyně se zavázala dodávat žalované elektřinu a zajistit službu distribuční soustavy a žalovaná se zavázala zaplatit žalobkyni za dodanou elektřinu cenu stanovenou v ceníku a cenu služeb dle ceníku služeb platných v den podpisu smlouvy. Na straně smlouvy označené jako „1/2“ obsahující hutný text, napsaný malým písmem, bez podpisu žalované, bylo v článku nazvaném jako „Ostatní ujednání“ obsaženo ujednání o povinnosti zaplatit smluvní pokuty, a to pouze ze strany zákazníka (žalované). Za prvé byla sjednána pro žalovanou (kategorie Domácnost) smluvní pokuta ve výši 3 000 Kč pro případ porušení povinnosti poskytnout innogy veškerou součinnost nezbytnou k zahájení dodávky na základě smlouvy a stejná pokuta byla uložena, pokud by žalovaná uvedla innogy v omyl tím, že ukončí smlouvu dohodou a v rozporu s deklarovaným důvodem pro její sjednání bude ve stejném odběrném místě pokračovat v odběru u jiného dodavatele. Za druhé byla sjednána smluvní pokuta pro žalovanou ve výši 400 Kč, a to za každý kalendářní měsíc i jeho část následující po dni ukončení nebo přerušení dodávky od innogy do konce doby trvání smlouvy (včetně případné prolongace), zahrnující též případnou náhradu škody vzniklé innogy neodebráním pro zákazníka nasmlouvaného množství elektřiny, pro případ, že „zákazník učiní bez souhlasu innogy jakýkoli právně relevantní projev vůle (bez ohledu na to, zda byl či nebyl určen nebo doručen innogy, zda se tak stalo opožděně, či zda trpěl vadami, a na to, jak a kým je smlouva/dodávka následně ukončena) směřující k předčasnému ukončení smlouvy sjednané na dobu určitou a/nebo vedoucí k ukončení dodávky od innogy (v roli subjektu zúčtování u operátora trhu) probíhající na základě takové smlouvy (za takový projev vůle se považuje i plná moc ke změně dodavatele či opožděně doručené oznámení o ukončení smlouvy na dobu určitou ve sjednaném termínu; za takový projev vůle se naopak nepovažuje pouhý návrh na předčasné ukončení smlouvy dohodou) a/nebo zákazník opakovaně (tzn. dva a vícekrát) poruší kteroukoli platební povinnost vyplývající ze smlouvy (bez ohledu na to, zda jde o tutéž či různé povinnosti a zda následně dojde k jednostrannému ukončení smlouvy ze strany innogy) a/nebo zákazník způsobí svým jednáním nemožnost dodávky. Za třetí byla sjednána smluvní pokuta pro žalovanou ve výši 100 Kč za každý jednotlivý případ prodlení s jakoukoli platbou dle této smlouvy přesahující 10 dní. Na druhé straně smlouvy označené jako „2/2“ je text opatřený podpisem žalované, obsahující označení účastníků smlouvy, adresu pro doručování, platební podmínky, smluvní a technické podmínky (smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 10. 10. 2021, plná moc). Dle plánu záloh a plateb na budoucí období od 15. 12. 2022 činila měsíční záloha 1 410 Kč.

8. Dopisem ze dne 15. 5. 2023 žalobkyně oznámila žalované, že pokud neuhradí dlužné zálohy splatné dne 15. 3. 2023 a 15. 4. 2023, přeruší žalobkyně dodávku elektřiny (oznámení o přerušení dodávky ze dne 15. 5. 2023 včetně poštovního podacího archu ze dne 16. 5. 2023). Dne 13. 6. 2023 byla dodávka elektřiny ukončena.

9. Dopisem ze dne 26. 6. 2023 oznámila žalobkyně žalované, že z důvodu opakovaného porušení platebních povinností odstupuje od smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny a že tato smlouva zanikne dnem doručení žalované (odstoupení ze dne 26. 6. 2023, arch podací knihy ze dne 29. 6. 2023).

10. Fakturou VS [var. symbol] vystavenou dne 26. 6. 2023 na částku 4 426,31 Kč splatnou dne 17. 7. 2023 žalobkyně vyúčtovala žalované cenu za dodávku elektřiny za dobu od 8. 11. 2022 do 13. 6. 2023 ve výši 10 403,31 Kč (2,519 MWh) po započtení zaplacených záloh 6 410 Kč, částku 333 Kč představující nárok na vrácení bonusu poskytnutého při uzavření smlouvy z důvodu předčasného ukončení smlouvy, smluvní pokuty 100 Kč za prodlení se zaplacením zálohy za duben 2023 (příslušná faktura). Dne 22. 11. 2023 byla vydána opravná faktura VS [var. symbol] na částku přeplatku 3 070,48 Kč, která byla žalované započtena na konečnou fakturu [IBAN] na základě doplňujících informací distributora o objemu odběru a v důsledku toho byla dlužná částka z této faktury ponížena na částku 1 355,83 Kč (částečné zastavení řízení v důsledku částečného zpětvzetí žaloby).

11. Fakturou VS [var. symbol] vystavenou dne 13. 6. 2023 žalobkyně vyúčtovala žalované smluvní pokutu za předčasné ukončení smlouvy (11 penalizovaných měsíců x 400 Kč) ve výši 4 400 Kč (příslušná faktura).

12. Předžalobní upomínkou ze dne 14. 9. 2023 odeslanou dne 15. 9. 2023 na sjednanou doručovací adresu byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky (předžalobní upomínka ze dne 14. 9. 2023, arch podací knihy ze dne 15. 9. 2023).

13. Soud prvního stupně posoudil daný skutkový stav po právní stránce podle § 50 odst. 2, § 72 energetického zákona a učinil právní závěr, že mezi účastnicemi vznikla závazkový vztah na základě smlouvy o dodávce plynu a elektřiny dle energetického zákona, přičemž bylo prokázáno, že žalovaná si svůj závazek řádně a včas hradit zálohy a cenu za dodávku plynu a elektřiny neplnila. Proto jí soud prvního stupně uložil povinnost zaplatit žalobkyni cenu za odebraný plyn a elektřinu, včetně úroku z prodlení stanoveného v souladu s § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a včetně smluvních pokut ve výši 100 Kč za jednotlivé případy prodlení se zaplacením záloh či faktur ve smyslu § 2048 o. z.

14. Za použití § 1813 a § 1815 o. z. soud prvního stupně jako nedůvodný zamítl nárok žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty ve výši 4 400 Kč, když dospěl k závěru, že ujednání o smluvní pokutě za porušení povinnosti odebírat elektřinu po dobu sjednanou ve smlouvě zakládá v rozporu s požadavkem přiměřenosti výraznou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran v neprospěch žalované jako spotřebitele ve smyslu ustanovení § 1813 o. z. Poukázal na to, že ve smlouvě smluvní pokuty jednostranně stíhají pouze žalovanou a že tato smluvní pokuta sice formálně představuje sankci za předčasné ukončení smlouvy, ale v reálu představuje v pořadí druhou smluvní pokutu za stejné porušení povinnosti ze smlouvy, tj. prodlení s úhradou vyfakturovaných částek. Navíc soud prvního stupně hodnotil, že jde o předpřipravené, složitě formulované ujednání o zaplacení smluvní pokuty, jejíž vznik se váže na opakované porušení kterékoli platební povinnosti vyplývající ze smlouvy a u které se způsob určení její výše vůbec neodvíjí od povahy porušované povinnosti.

15. Proti rozsudku soudu prvního stupně, a to do výroků III. a IV., podala žalobkyně včasné odvolání. Namítá, že soud prvního stupně k hodnocení smluvních ujednání přistoupil jednostranně, bez odůvodnění zcela pominul reciproční výhody, které byly sjednány ve prospěch žalované a žalobkyně je tvrdila a prokazovala, stejně jako další smluvní ujednání i úpravu obecně závazných právních předpisů, konstatovanou ve smlouvě, které zvýhodňují žalovanou oproti žalobkyni, resp. ukládají žalobkyni další povinnosti včetně případného veřejnoprávního postihu. Obě smluvní pokuty, jak za prodlení s platbou přesahující 10 dní, tak za porušení platebních povinností vedoucích k předčasnému ukončení smlouvy se nachází na první straně v odstavci „SMLUVNÍ SANKCE“ a bezprostředně za ním následuje část „PROHLÁŠENÍ ZÁKAZNÍKA“, v níž žalovaná výslovně prohlašuje, že uzavřením smlouvy na dobu určitou získává výhodu v podobě jistoty nezvýšení ceny elektřiny po sjednanou dobu, oproti níž stojí povinnost uhradit žalobkyni smluvní pokutu s náhradoškodovou funkcí v případě zapříčinění předčasného ukončení smlouvy. Každou ze smluvních pokut je utvrzována odlišná smluvní povinnost. První povinnost plnit smluvené platební povinnosti, druhá nečinit jednání, byť omisivní, vedoucí k ukončení smlouvy před sjednaným termínem. Soud prvního stupně přehlédl, že druhá smluvní pokuta nesankcionuje jakékoliv opakované porušení platebních povinností, ale jen ty, které vedou k předčasnému ukončení smlouvy. Pokud by žalovaná napravila své jednání dříve, než by pro neoprávněný odběr byla ukončena dodávka, pak by mluvní pokuta nemohla být uplatněna. Hlavní výhodou závazku na dobu určitou je to, že zákazník je chráněn před nečekanými a neočekávatelnými výkyvy na trhu s energiemi, přičemž v posledních letech byla tato výhoda obzvlášť zřetelná. Žalobkyně může pevnou cenu garantovat za předpokladu, že ji pro žalovaného nakoupí předem na celé období trvání smlouvy. Na rozdíl od smlouvy na dobu neurčitou, na něž se nakupuje průběžně a průběžně se po dobu trvání smlouvy cena zákazníkovi mění. Skutečnost, že žalobkyně musela zajistit potřebné množství elektřiny pro celou dobu trvání smlouvy, je hlavním důvodem, proč jí vznikají škody při předčasném ukončení smlouvy a tedy důvodem, proč smluvní ujednání utvrzuje povinnost žalované setrvat ve smlouvě po sjednanou dobu. Pokud by významné množství zákazníků v rozporu se sjednanou dobou zapříčinilo předčasné ukončení smlouvy, mohlo by dojít k vychýlení trhu s energiemi. V žádném případě se nejedná o přenášení podnikatelského rizika na zákazníky, jde o standardní-alternativně mezi jinými produkty nabízený-produkt, kde se zákazník s dodavatelem vyváženým způsobem dělí o výhody a rizika. Při posuzování práv a povinností je třeba nahlížet na právní vztah vcelku. To však soud prvního stupně neučinil, smluvní ujednání nehodnotil jako celek, když flagrantně pominul všechny okolnosti ve prospěch žalované, například její právo na náhradu za porušení standardu dle vyhlášky č. 540/2005 Sb., přičemž toto právo je výslovně konstatováno na první straně smlouvy v odstavci „SMLUVNÍ SANKCE“. Nevzal v úvahu to, že činnost žalobkyně jako obchodníka s elektřinou a plynem podléhá veřejnoprávní regulaci, neplnění jejích povinností je pak kvalifikováno jako přestupek dle energetického zákona a rovněž soud nevzal v potaz, že postavení spotřebitelů je chráněno rozšiřujícím katalogem oprávnění zakotvených rovněž v energetickém zákoně. Dále soud prvního stupně pominul reciproční sankce, které postihují žalobkyni v případě porušení jejích povinnosti vedoucích k předčasnému ukončení smlouvy či prodlení s platbami. Žalobkyně uvedla, že nesdílí názor, že ve spotřebitelských vztazích se neuplatní moderace nepřiměřené výše smluvní pokuty podle § 2051 o. z. k návrhu dlužníka. Má za to, že je v rozporu s čl. 11 Listiny základních práv a svobod upírat žalobkyni ochranu jejího vlastnického práva k pohledávce na náhradu škody způsobené porušením závazku jen proto, že je integrována do smluvní pokuty. Žalobkyně odkázala na nové rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 2273/2022, které by se dle ní mělo vztahovat i na úvahy o nepřiměřenosti smluvní pokuty ve smyslu zneužívajícího ujednání podle § 1813 o. z. Rozdíl je jen v tom, že v případě moderace nepřiměřeně vysoké smluvní pokuty je cíleno na konkrétní nárok na smluvní pokutu v určité výši s přihlédnutím k okolnostem v době porušení povinnosti, u posuzování zneužívající povahy ujednání o smluvní pokutě musí soud posoudit podrobně okolnosti v době vzniku smlouvy. Při posuzování daného případu tedy měl soud prvního stupně aplikovat zásady, z nichž shora uvedené rozhodnutí vychází. Dále žalobkyně uvedla, že smluvní pokuty tohoto typu jsou zcela běžnou součástí mnoha adhezních smluv, typicky v oblasti telekomunikací, kde je jejich výše regulována přímo příslušnou sektorovou úpravou, přičemž zde nedochází k předkoupení dodávané komodity a výše možné škody je tak nesrovnatelně nižší. Tomu odpovídá i připravované znění § 11cc odst. 2 energetického zákona, který má otázku limitu výše smluvní pokuty utvrzující povinnost zákazníka po určitou dobu odebírat elektřinu nebo plyn upravovat. De lege ferenda tak bude stvrzeno, že smluvní pokuta nebude moci být vnímána jako zneužívající ujednání. Závěrem žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku změnil a žalobě vyhověl a přiznal jí právo na náhradu nákladů řízení.

16. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila.

17. Výroky I. a II. nebyly odvoláním dotčeny a samostatně tak nabyly právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).

18. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, v intencích § 212 věty první o. s. ř. v napadených výrocích III. a IV. podle § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

19. Soud prvního stupně v řízení učinil z předložených listin správná skutková zjištění a na jejich základě dospěl ke správnému závěru o skutkovém stavu věci a odvolací soud na něj pro stručnost odkazuje.

20. Soud prvního stupně správně aplikoval, s ohledem na datum uzavření smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny, příslušná ustanovení energetického zákona a zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném do 5. 1. 2023 (dále jen „o. z.“- viz Přechodná ustanovení Čl. IV bod 1. zákona č. 374/2022 Sb.).

21. Podle § 28 odst. 1 písm. e) energetického zákona zákazník má právo na bezplatnou volbu a změnu dodavatele elektřiny.

22. Podle § 30 odst. 1 písm. d) energetického zákona obchodník s elektřinou má právo ukončit nebo přerušit dodávku elektřiny zákazníkům při neoprávněném odběru elektřiny.

23. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

24. Podle § 2051 o. z. nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty.

25. Zákon v § 1810 o. z. vymezuje jako spotřebitelské ty smlouvy, jež jsou uzavírané mezi spotřebitelem a podnikatelem.

26. Podle § 1813 věty první o. z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele.

27. Podle § 1815 o. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

28. Ujednání ve spotřebitelských smlouvách je nutné poměřovat pravidly uvedenými v § 1813 - § 1815 o. z., kterými byly do českého právního řádu implementovány články 3, 4, 6 a 7 Směrnice 93/13. Smluvní podmínka, která nebyla individuálně sjednána, je považována za nepřiměřenou, jestliže v rozporu s požadavkem přiměřenosti způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, které vyplývají z dané smlouvy, v neprospěch spotřebitele. V případě, kdy soud považuje smluvní klauzuli za zneužívající, zdrží se jejího použití, vyjma případu, kdy spotřebitel s použitím zneužívající klauzule souhlasí.

29. V článku 3 bodu 3. směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách (dále jen „Směrnice 93/13“) je stanoveno, že příloha obsahuje informativní a nevyčerpávající seznam podmínek, které mohou být pokládány za nepřiměřené. Mezi tyto nepřiměřené podmínky dle bodu 1. písm. e) přílohy směrnice patří podmínka, jejímž cílem nebo následkem je požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné.

30. V posuzovaném případě žalovaná jako spotřebitel uzavřela s žalobkyní jako podnikatelem smlouvu na dobu určitou za účelem dodávky elektřiny do odběrného místa za cenu pevně stanovenou po celou dobu trvání smlouvy. S ohledem na povahu účastníků smlouvy jde nepochybně o smlouvu svým charakterem spotřebitelskou, jejíž strany jsou v nerovném postavení a v níž je spotřebitel chráněn, a to i s přihlédnutím k tomu, že smlouva byla uzavřena adhezním způsobem, tedy prostřednictvím předem připraveného formuláře, na jehož obsah nemohla mít žalovaná žádný vliv. Jelikož ustanovení § 1813 o. z. patří mezi ustanovení určená k ochraně spotřebitele jakožto fakticky slabší smluvní strany v rámci soukromoprávního styku s podnikateli, je soudní praxe jednotná v tom, že aby taková ochrana byla účinná, musí ji soudy poskytovat z úřední povinnosti (není tedy vázána na aktivitu spotřebitele).

31. Do smlouvy bylo vtěleno vedlejší ujednání nazvané jako „Ostatní ujednání“ obsahující souhrn smluvních pokut, které stíhají výlučně žalovanou a které jsou vázány nejen na porušení smluvních povinností, ale i na různé další právní skutečnosti.

32. Pro porušení platebních povinností, ať již jde o povinnost platit zálohy či vyúčtovanou cenu dodávky, byla zcela jednoznačně sjednána smluvní pokuta ve výši 100 Kč za každý jednotlivý případ prodlení s jakoukoli platbou po dobu delší než 10 dnů. Takovéto ujednání považuje odvolací soud za souladné se smyslem a účelem ustanovení § 2048 a násl. o. z., neboť je v něm srozumitelně vymezena povinnost, jejíž porušení je sankcionováno smluvní pokutou a jejíž výši nelze považovat za nepřiměřenou s ohledem na výši sjednaných záloh (předpokládanou cenu za měsíční spotřebu elektřiny a související služby).

33. Pokud však jde o předpřipravené složitě formulované ujednání o zaplacení smluvní pokuty, jejíž vznik se dle žalobních tvrzení váže na opakované porušení kterékoli platební povinnosti vyplývající ze smlouvy (tedy jde o možné prodlení s platbou jak záloh a vyúčtování, tak s platbou smluvní pokuty uvedené shora) a u které se způsob určení její výše vůbec neodvíjí od povahy porušované povinnosti, jak je typické pro smluvní pokutu, souhlasí odvolací soud s názorem soudu prvního stupně, že toto ujednání naplňuje znaky nepřiměřeného ujednání podle ustanovení § 1813 o. z., v důsledku čehož k němu nelze ve smyslu ustanovení § 1815 o. z. přihlížet. O vychýlení rovnováhy v právech a povinnostech stran v neprospěch žalované ve smyslu ustanovení § 1813 o. z. svědčí to, že institut smluvní pokuty je ve smlouvě využíván jednostranně pouze k utvrzování závazků žalované, dle smlouvy se smluvní pokuta uplatní bez ohledu na to, zda důsledkem opakovaného porušení platebních povinností dojde k jednostrannému ukončení smlouvy ze strany žalobkyně. Zatímco porušení platebních povinností žalované je sankcionováno kumulativně, a to každé jednotlivé prodlení delší 10 dnů zvlášť a poté v důsledku opakování, nedodržení povinností ze strany žalobkyně (např. nedodržení standardu dodávky nebo nedodržení standardu přepravy a distribuce) smluvní pokutou utvrzováno není, přičemž je třeba připomenout, že za protiprávní a protiústavní bylo Ústavním soudem označováno právě takové ujednání ve spotřebitelské smlouvě, v němž byly kumulovány sankce výlučně pro spotřebitele (usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10). Takový přístup neospravedlňuje ani skutečnost, že žalobkyně může být pro neplnění svých povinností sankcionována jinými subjekty (správními úřady), neboť ve vztahu k druhé smluvní straně tyto prostředky nemohou zcela nahradit funkci smluvní pokuty (např. její reparační funkci).

34. Odvolací soud se pro nadbytečnost nebude zabývat námitkami žalobkyně, jež se vztahují k textu nového formulářového znění smlouvy, neboť smlouva, která je předmětem tohoto přezkumu, je staršího data a neobsahuje precizované ujednání o smluvní pokutě v odstavci označeném jako „SMLUVNÍ SANKCE“, neobsahuje ani reciproční smluvní pokuty k utvrzení povinností žalobkyně a dále neobsahuje ani text prohlášení klienta o jeho vědomosti výhod závazku uzavřeného na dobu určitou.

35. Vznik závazku na dobu určitou na základě smluvního formuláře žalobkyně znamená, že žalovaná je v daném závazku vázána na určitou delší dobu bez možnosti ovlivnit po tuto dobu cenu dodávky elektřiny (její neregulované části). Výhodou za toto omezení (odůvodňující požadavek na smluvní pokutu) oproti variantní možnosti závazku na dobu neurčitou má být skutečnost, že žalovaná je chráněna před neočekávanými výkyvy v podobě nezvýšení ceny elektřiny po sjednanou dobu a že tato výhoda se v posledních letech projevila. K tomu je třeba uvést, že výše ceny elektřiny, včetně jakékoliv slevy, je v neregulované části této ceny odrazem smluvní volnosti a soutěže mezi jednotlivými dodavateli a je otázkou, zda tvrzená neměnnost ceny je ekonomickou výhodou, neboť jde o spekulaci na pohyb cen. To platí jak pro dynamický růst cen v energetice za doby poslední energetické krize, tak v současné době, kdy dochází k poklesu cen, přičemž zákazníkovi (žalované) není zajištěna cena snížená, pokud fixovaná cena, vázána na ceník platný v době uzavření smlouvy, je vyšší než cena aktuální.

36. Všechny shora popsané aspekty obsahu předmětné smlouvy vedou i odvolací soud k závěru, že k ujednání o smluvní pokutě, o něž žalobkyně opírá svůj nárok, nelze podle ustanovení § 1815 o. z. přihlédnout a že žaloba o zaplacení smluvní pokuty byla správně zamítnuta.

37. Odvolací soud nesouhlasí s tím, že by při posuzování, zda sjednané vedlejší ujednání o smluvní pokutě je či není nepřiměřené ve smyslu § 1813 o. z., mělo být postupováno v souladu se závěry rozsudku Nevyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 2273/2023. Tento rozsudek se totiž týká výkladu ustanovení § 2051 o. z., v němž byl přijat nový koncept moderace smluvní pokuty, podle něhož se nadále nebude zkoumat nepřiměřenost ujednání o smluvní pokutě (obsah tohoto ujednání), ale nepřiměřenost konkrétního nároku. Tudíž se kromě toho, jakým způsobem a za jakých okolností byla sjednána smluvní pokuta, zkoumají i okolnosti, za jakých nastalo porušení smluvní povinnosti utvrzené smluvní pokutou (co bylo důvodem porušení). Naopak posuzování ujednání jako nepřiměřeného (zneužívajícího charakteru) ve smyslu § 1813 o. z. představuje obsahovou kontrolou daného ujednání, a to ve vztahu k ostatním ujednáním smlouvy. Odvolací soud nemá důvod se odchylovat od dosud přijaté judikatury Nejvyššího soudu či Soudního dvora EU o tom, že je-li smluvní klauzule posouzena jako zneužívající, zdrží se soud jejího použití, vyjma případu, kdy spotřebitel s použitím zneužívající klauzule souhlasí (viz rozsudek Soudního dvora EU ze dne 4. 6. 2009 ve věci [jméno FO] Editorial a Pannon, C-243-08, stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2013, sp. zn. Cpjn 200/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 102/2013, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2016, sp. zn. 33 Cdo 5017/2015 nebo ze dne 25. 4. 2018, sp. zn. 33 Cdo 961/2017).

38. Nad rámec shora vyloženého odvolací soud uvádí následující.

39. Odvolací soud zaznamenal, že byl s účinností od 1. 8. 2025 novelizován energetický zákon, který v ustanovení § 11cc co do základu schvaluje možnost sjednání smluvní pokuty utvrzující povinnost spotřebitele po určitou dobu odebírat elektřinu, je-li sjednána smlouva s pevnou cenou dodávky elektřiny. Do té doby energetický zákon problematiku poplatku nebo sankce za ukončení smlouvy neupravoval, byť na úrovni předpisů EU byla tato otázka regulována v článku 12 odst. 2 a 3 Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/944 ze dne 5. června 2019 o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou a o změně směrnice 2012/27/EU účinná od 1. 1. 2021 (dále jen „Směrnice 2019/944“), podle něhož měly členské státy zajistit, aby zákazníkům v domácnostech a malým podnikům nebyly účtovány žádné poplatky související se změnou dodavatele s výjimkou možnosti povolit účtování poplatků za ukončení smlouvy zákazníkům, kteří z vlastní vůle ukončí smlouvu na dodávky elektřiny za pevnou cenu na dobu určitou před uplynutím sjednané doby, pokud jsou tyto poplatky součástí smlouvy, již zákazník z vlastní vůle uzavřel, a zákazník je před uzavřením smlouvy o těchto poplatcích jasně informován. Tyto poplatky pak musí být přiměřené a nesmějí přesáhnout přímou hospodářskou ztrátu, kterou dodavatel utrpěl v důsledku vypovězení smlouvy zákazníkem. Je zřejmé, že daná regulace byla realizována právě v § 11cc nově vloženém do energetického zákona, který sice upravuje možnost sjednání smluvní pokuty utvrzující povinnost spotřebitele po určitou dobu odebírat elektřinu, je-li sjednána smlouva s pevnou cenou dodávky elektřiny, ale na druhou stranu striktně upravuje podmínky jejího vzniku. Za prvé je stanoven limit její výše (…za každý den porušení utvrzené povinnosti, která by bez zaplacení smluvní pokuty trvala, rovnající se nejvýše 40 % součinu ceny elektřiny nebo ceny plynu bez daně z přidané hodnoty, daně z elektřiny a daně ze zemního plynu a některých dalších plynů a průměrné denní spotřeby. Průměrná denní spotřeba se určí z plánované roční spotřeby evidované operátorem trhu, a není-li známa, potom ze skutečné spotřeby za předchozích 12 měsíců. Nelze-li zjistit ani skutečnou spotřebu, určí se průměrná denní spotřeba z předpokládané roční spotřeby sjednané ve smlouvě. Zaplacením smluvní pokuty zaniká závazek s účinky do budoucna.), dále je vyloučeno právo dodavatele elektřiny na náhradu škody způsobené porušením povinnosti utvrzené smluvní pokutou a dále je realizace daného práva spojena s povinností dodavatele informovat odběratele před uzavřením smlouvy o ujednání o smluvní pokutě a její výši nebo o způsobu jejího určení, a to pod sankcí, že k ujednání nebude přihlíženo. Výslovně je zakázáno se od dané úpravy odchýlit a sjednat si jiný způsob utvrzení povinnosti po určitou dobu odebírat od dodavatele elektřinu. Do hodnocení, zda ujednání o smluvní pokutě za předčasné ukončení závazku splňuje ve smyslu § 1813 o. z. požadavek na vyváženost práv a povinností ve spotřebitelském vztahu, se tak nepochybně bude promítat i úvaha, zda sjednaná výše smluvní pokuty respektuje kritéria stanovená Směrnicí 2019/944, potažmo dnes již účinného § 11cc energetického zákona (jasná informovanost o sankci před uzavřením smlouvy a její přiměřená výše). Odvolací soud se těmito kritérii nezabýval, neboť dospěl k závěru, že není namístě přiznat smluvní pokutu již ze shora popsaných důvodů.

40. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně v jeho věcně správném výroku III. podle ustanovení § 219 o. s. ř. potvrdil.

41. Odvolací soud podle § 219 o. s. ř. potvrdil i nákladový výrok IV., neboť soud prvního stupně správně rozhodl o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 na začátku věty o. s. ř., když žalobkyně byla ve věci procesně úspěšnější. Co do vypočteného poměru úspěchu a neúspěchu žalobkyně, struktury a výše přiznané náhrady odvolací soud odkazuje na správné odůvodnění napadeného rozsudku.

42. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití § 224 odst. 1 o. s. ř., v souladu s § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně v odvolacím řízení úspěšná nebyla a žalované v této fázi řízení žádné náklady nevznikly.