22 Co 55/2022- 218

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. [jméno] [příjmení] a soudkyň Mgr. Kateřiny Boudníkové a JUDr. Radky Zahradníkové, Ph.D. ve věci žalobkyně: ; [země] – [anonymizována dvě slova] úřad, [IČO] sídlem [adresa] jednající [anonymizováno 8 slov], [IČO] sídlem [adresa] proti; žalované: ; [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení částky 205 000 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 14. 10. 2021, č. j. 11 C 67/2021 – 187 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku IV. mění tak, že žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává, ve výrocích II. a III. se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 20 841 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta.

Odůvodnění

1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně ve výroku I. uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 41 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku, ve výroku II. zamítl žalobu co do částky 164 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. od [datum] do zaplacení, ve výroku III. uložil žalované povinnost zaplatit ČR – Okresnímu soudu v Příbrami náhradu soudního poplatku ve výši 2 050 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku a ve výroku IV. uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 34 279 Kč k rukám jejího právního zástupce, do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Proti tomuto usnesení podala žalobkyně včas odvolání, a to do výroků II. a IV., s tím, že uplatňuje odvolací důvod spočívající v nesprávném právním posouzení věci. Sankce za nesplnění sjednaného termínu pro odevzdání fakturačního celku byla ve smlouvě o dílo sjednána pevnou částkou za každý den prodlení, neměla být vypočítávána z hodnoty fakturačního celku. Soud prvního stupně sice dospěl k závěru, že žalovaná porušila smlouvu, když se dostala do prodlení s odevzdáním etapy díla dle bodu 2. 3. smlouvy a že jí tak vznikl nárok na smluvní pokutu, současně však využil svého moderačního práva podle ustanovení § 2051 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), které však dle žalobkyně nemělo být aplikováno. Upozorňuje na to, že žalovaný nárok vychází ze smlouvy o dílo, k jejímuž uzavření došlo na základě výsledku výběrového řízení podle zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o veřejných zakázkách“). Způsob uplatnění a výpočet smluvní pokuty byl obsažen již v návrhu smlouvy a v zadávacích podmínkách vypsaného výběrového řízení na veřejnou zakázku, které byly součástí výběrového řízení. Pokud došlo ze strany žalované k podání nabídky do výběrového řízení na veřejnou zakázku, o výši sjednané smluvní pokuty věděla, s takto navrženou výší podáním nabídky souhlasila. Smluvní pokuta má charakter zajišťovací, sankční a kompenzační a jejím vtělením do smlouvy o dílo žalobkyně sledovala především zajištění závazku zhotovitele splnit v termínu odevzdání jednotlivých částí díla, které spolu úzce souvisí a na sebe navazují. [příjmení] úprava totiž představuje zásah do vlastnických a dalších věcných práv vlastníků a oprávněných i povinných osob a proto je v zájmu pozemkového úřadu trvat na dodržení všech smluvních termínů. Výše smluvní pokuty také mohla mít vliv na rozhodování potenciálních uchazečů, zda se výběrového řízení na veřejnou zakázku zúčastní či nikoliv. Uplatněním moderačního práva soudu by tím bylo zasaženo do podmínek veřejné soutěže a šlo by o podstatnou změnu závazku. V tomto směru odkázala na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 436/2011 a usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 4522/12. Žalobkyně nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že žalovaná neměla šanci ovlivnit nastavenou výši smluvní pokuty, protože v rámci veřejné zakázky doplňovala pouze jiné předem dané části smlouvy. Bylo především na samotné žalované, aby se rozhodla, zda se za stanovených podmínek veřejné soutěže zúčastní či nikoli. Co se týče nákladového výroku, žalobkyně má za to, že žalované neměla být přiznána náhrada nákladů řízení za situace, kdy soud prvního stupně shledal, že ze strany žalované došlo k porušení smluvní povinnosti a v návaznosti na to ke vzniku nároku žalobkyně na smluvní pokutu a kdy neúspěch vychází pouze z toho, že soud prvního stupně se rozhodl využít svého moderačního práva podle ustanovení § 2051 o. z. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. změnil a žalobě i v tomto rozsahu vyhověl a žalobkyni buď přiznal právo na náhradu nákladů řízení podle úspěchu ve věci, případně aby rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

3. Žalovaná navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně v napadeném věcném výroku. Žalovaná má shodně se soudem prvního stupně za to, že sjednaná smluvní pokuta vyjádřená pevnou sazbou 500 Kč denně ve vztahu k ceně sankcionované části díla je nepřiměřeně vysoká, když představuje 5,17 % z ceny této části díla denně. Nesouhlasí s argumentací, že by se výše smluvní pokuty měla poměřovat s cenou ucelené části„ přípravné práce“, neboť smluvní ujednání jasně stanoví, že smluvní pokuta je stanovená za prodlení s jednotlivými fakturačními celky, nikoliv ucelené části. Přiměřenost smluvní pokuty je soud povinen poměřovat z hlediska výše její denní sazby a významu a povahy zajištěného závazku. Obvyklá výše smluvních pokut v takových případech činí 0,05 % - 0,2 % z ceny díla, případně jednorázovou částku, která však rozhodně nepřesahuje hodnotu etapy, k níž se smluvní pokuta vztahuje. Žalovaná souhlasí se soudem prvního stupně, že nepoměr výše pokuty a hodnoty zajištěné povinnosti je evidentní. Žalovaná neměla možnost regulovat výši smluvní pokuty, protože v rámci veřejné zakázky doplňovala pouze předem dané části smlouvy. Žalovaná tak má za to, že soud prvního stupně správně výši smluvní pokuty moderoval a souhlasí s tím, že za přiměřenou smluvní pokutu lze považovat částku 100 Kč denně, která představuje 1 % z ceny části díla, s níž byla žalovaná v prodlení.

4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, v intencích ustanovení § 212 věty první o. s. ř. ve výroku II. a v závislých výrocích III. a IV. podle ustanovení § 212a odst. 1, 5 a 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že je zde důvod pouze pro změnu nákladového výroku IV., jinak shledal odvolání žalobkyně neopodstatněným.

5. Výrok I. nebyl odvoláním dotčen a samostatně tak nabyl právní moci.

6. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že dne [datum] žalobkyně podala proti žalované žalobu na zaplacení částky 205 000 Kč s příslušenstvím, která představovala smluvní pokutu za prodlení s předáním části díla. Žalobu odůvodnila tím, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o dílo, jejímž obsahem bylo vypracování návrhu [anonymizováno] pozemkových úprav v k. ú. [obec]. Dílo se členilo na ucelené části a ty pak na fakturační celky. Nárok na smluvní pokutu vznikl tím, že žalovaná neodevzdala fakturační celek 2. 3. ve sjednaném termínu do [datum] a s jeho předáním se tak dostala do prodlení od [datum] do [datum]. Při sazbě 500 Kč denně za prodlení činila smluvní pokuta 205 000 Kč (410 dní x 500).

7. Žalovaná se bránila tím, že nárok na smluvní pokutu nevznikl za celé období, neboť bez zavinění žalované došlo k prodlení s předáním části díla – fakturačního celku 2. 2., který měl být předán již [datum], z důvodu objektivních překážek, za které žalovaná neodpovídá. Jednak šlo o odmítavé stanovisko Ing. [anonymizováno], který je velkoplošným uživatelem pronajatých pozemků, dále prodlení spočívalo v požadavku sboru zástupců vlastníků na změnu trasy polní cesty VC 7„ b“, přičemž trasa cesty již byla pozemkovým úřadem odsouhlasena v plánu společných zařízení (dále jen„ PSZ“) a dále v tom, že muselo dojít k obeslání dotčených vlastníků podle ustanovení § 9 odst. 21 zákona č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech a o změně zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o pozemkových úpravách“). Současně žalovaná navrhla moderaci smluvní pokuty vzhledem k tomu, že její sjednanou výši považovala za nepřiměřenou k hodnotě části díla, s nímž měla být v prodlení.

8. Soud prvního stupně učinil skutková zjištění z následujících důkazů.

9. Účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o dílo na základě výběrového řízení realizovaného podle zákona o veřejných zakázkách. Předmětem smlouvy bylo dílo spočívající ve vypracování návrhu [anonymizováno] pozemkových úprav v k. ú. [obec] (dále jen„ KoPÚ“), včetně nezbytných geodetických prací v třídě přesnosti určené pro obnovu katastrálního operátu a vyhotovení veškeré dokumentace pro zavedení výsledků KoPÚ do katastru nemovitostí a jako nezbytný předpoklad pro územní plánování. Podkladem pro provedení díla dle čl. II. 1. smlouvy byla nabídka zhotovitele (žalované) ze dne [datum]. V článku III. smlouvy účastníci ujednali členění díla na ucelené části – 1. Přípravné práce, 2. Návrhové práce, 3. Vytyčení pozemků podle schváleného návrhu a mapové dílo. Ucelené části se dále členily na fakturační celky, z toho ucelená část [anonymizováno] práce na – 2.

1. Vypracování plánu společných zařízení, 2.

2. Vypracování návrhu nového uspořádání pozemků, 2.. Kompletní dokumentace návrhu pozemkových úprav včetně návrhu postupu realizace. V článku je specifikováno, co vše je předmětem jednotlivých fakturačních celků. Fakturační celek 2. 3. měl svým rozsahem odpovídat rozsahu stanoveném v příloze k vyhl. č. 545/2002 Sb., včetně grafických příloh podle bodu 9. přílohy k vyhl. č. 545/2002 Sb. a včetně průvodního listu a souhrnné zprávy podle bodu 1. a 2. přílohy k této vyhlášce. V čl. IV. smlouvy byly stanoveny technické požadavky na provedení díla včetně formy a rozsahu zpracování, když fakturační celky měly být předávány ve sjednaném počtu v papírové formě i na CD. V článku V. smlouvy se žalovaná zavázala odevzdat žalobci dílo po ukončených fakturačních celcích a ucelených částí ve smyslu článku III. této smlouvy, a to v termínech uvedených v příloze [číslo] která byla nedílnou součástí smlouvy. Termín dokončení fakturačního celku 2. 1. byl stanoven na [datum], fakturačního celku 2. 1. na [datum] a fakturačního celku 2. 3. na [datum]. Celková cena díla byla sjednána na 1 044 230 Kč včetně DPH (ve znění dodatku [číslo] smlouvy). Z toho cena ucelené části 2. činila 248 500 Kč bez DPH a fakturačního celku 2. 3. – 8 000 Kč bez DPH. V čl. VI. 1. smlouvy se zhotovitel zavázal odevzdat objednateli dílo po ucelených částech a fakturačních celcích v souladu s čl. III v termínech uvedených v příloze [číslo]. Podle odstavce 3. tohoto článku smlouvy byla sjednána sankce za nesplnění jednotlivých fakturačních celků 2. ucelené části ve sjednaném termínu ve výši 500 Kč za každý den prodlení. V odstavci 6. tohoto článku bylo konstatováno, že dílo má vady, pokud neodpovídá kvalitou či rozsahem podmínkám stanoveným ve smlouvě, případně požadavkům obecně závazných norem nebo předpisům uvedeným ve smlouvě. Objednatel měl písemně oznámit zhotoviteli vadu díla a ten byl povinen do 15 dnů písemně oznámit, zda vadu uznává, či nikoliv. Vady díla měl zhotovitel odstranit bezplatně v dohodnuté době, jinak do 30 dnů od reklamace. Podle čl. X. 5. smlouvy byl objednatel oprávněn průběžně kontrolovat plnění díla a pokud zjistil, že je prováděno v rozporu s povinnostmi zhotovitele, smlouvou či jeho pokyny, požadovat odstranění zjištěných vad. Dle odstavce 6. tohoto článku smlouvy k průběžným kontrolám mělo docházet na kontrolních dnech. Dalšími dodatky ke smlouvě o dílo nedošlo k takové změně, která by byla významná pro rozhodnutí ve věci.

10. Soud prvního stupně poukázal na to, že ve smlouvě se sice objevuje odkaz na neplatnou vyhlášku č. 545/2002 Sb., o postupu při provádění pozemkových úprav a náležitostech návrhu pozemkových úprav, ve znění vyhlášky č. 122/2007 Sb., namísto odkazu na vyhlášku č. 13/2014 Sb. účinnou od 1. 2. 2014, z hlediska rozsahu díla však nedošlo k nějakým významným změnám. Kompletní dokumentace návrhu pozemkových úprav musela obsahovat veškeré doklady týkající se průběhu řízení, tj. včetně kompletních podkladů předepsaných a zpracovaných v etapě 2. 2., a proto etapa 2. 3. nemohla být předána samostatně dříve než etapa 2. 2.

11. Dle korespondence (dopisy žalobkyně ze dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], a dopisy právního zástupce žalované ze dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], 3. 3. [číslo], [datum]) účastníci jednali o uplatnění v tomto řízení vymáhané sankce a projednávali námitky žalované či její výzvy k upuštění od sankcionování, aniž by došlo mezi nimi k dohodě.

12. Ve zjišťovacím protokole ze dne [datum] k plnění etapy 2. 2. bylo uvedeno, co předané dílo obsahuje a jaké jeho části dosud chybí. Bylo konstatováno, že dílo bylo odevzdáno včas [datum] dle smlouvy o dílo a bude doplněno do [datum]. K tomuto protokolu byl připojen předávací protokol ze dne [datum], v kterém za žalobkyni [příjmení] [jméno] [příjmení] potvrdila předání [anonymizováno] nového uspořádání [anonymizováno] pozemkové úpravy k. ú. [obec]. Dopisem ze dne [datum] žalovaná žádala žalobkyni o prodloužení termínu odstranění vad etapy 2. 2. do [datum].

13. Z protokolu z kontrolního dne z [datum] bylo zjištěno, že žalovaná předložila některé doklady k fakturačnímu celku 2. 2. zde vyjmenované v listinné podobě s tím, že vyjádření největších vlastníků předpokládá do konce června. Po získání souhlasu v protokolu jmenovitě uvedených 4 vlastníků dojde k obeslání vlastníků dotčených změnou a následně bude realizováno obeslání pobočkou žalobkyně. Podle vyjádření žalované nelze přesně stanovit termín předání fakturačního celku na pobočku žalobkyně k následnému vystavení návrhu. Žalobkyně upozornila na limitní termín říjen 2018 uvedený v zadávací dokumentaci k tomuto případu.

14. Dopisem ze dne [datum] upozornila žalobkyně žalovanou na prodlení s předáním etapy 2. 3. a nabíhání smluvní pokuty dle čl. VI. 3. smlouvy 500 Kč denně od [datum] do doby dokončení díla.

15. Dopisem ze dne [datum] oznámila žalobkyně žalované po kontrole předané části díla 2. 2., že jí opětovně vrací tuto část k dopracování s tím, že má být předána, až bude mít veškeré náležitosti dle smlouvy o dílo, zákona a prováděcí vyhlášky. V dopise je celá řada výhrad zjištěných při kontrole předané části díla včetně upozornění na to, že listinná část se liší od elektronické předané na CD. Předcházející vrácení pro nesplnění požadavků stanovených smlouvou bylo realizováno dopisy ze dne [datum], ze dne [datum] a ze dne [datum]. Žalobkyně současně žalovanou upozornila na to, že tato část díla měla být předána do [datum] a navazující část díla 2. 3. do [datum] a že běží sjednaná sankce dle smlouvy o dílo. Žalovaná byla vyzvána ke sdělení, jaké opatření přijala, aby došlo k nápravě.

16. Dopisem ze dne [datum] žalobkyně vrátila žalované etapu 2. 3. bez provedení kontroly k dopracování s tím, že ji nelze převzít s ohledem na to, že zpracovaný návrh komplexní pozemkové úpravy bude v době od [datum] do [datum] vystaven a účastníci k němu budou moci uplatnit své námitky a připomínky. Poté bude následovat ještě závěrečné jednání ve smyslu ustanovení § 11 odst. 3 zákona o pozemkových úpravách a bude navíc řešen vlastník Z. [příjmení]. Dopisem ze dne [datum] opětovně žalobkyně vysvětluje právnímu zástupci žalované, že nelze etapu 2. 3. považovat za řádně vyhotovenou a ukončenou dříve, než dojde k dopracování a ukončení etapy 2. 2.

17. V záznamu z jednání ze dne [datum] ohledně KoPÚ [obec] v bodě 3 bylo uvedeno, že etapu 2. 3. lze převzít dnem [datum], neboť pobočka žalobkyně neobdržela po vystavení návrhu komplexních pozemkových úprav od [datum] do [datum] žádné připomínky nebo námitky a zásadní nesouhlas pana [příjmení] bude řešen mimo rámec uzavřené smlouvy o dílo. Jednání se zúčastnil i zástupce žalované, který jej podepsal bez uvedení výhrad. Schvalovací protokol etapy 2. 3. byl sepsán a podepsán dne [datum]. Je v něm rovněž uvedeno, že etapa 2. 3. měla být dokončena [datum] a přebírá se dnem [datum] s uplatněním sjednané sankce ze strany žalobkyně. Protokol je opět podepsán zástupcem žalované bez jakýchkoliv výhrad.

18. Dopisem ze dne [datum] vyzývá žalobkyně žalovanou k úhradě sankce ve výši 205 000 Kč dle článku VI. 3. smlouvy za nedodržení termínu předání fakturačního celku 2. 3., když k jejímu předání došlo až k datu [datum]. Téhož dne vyměřila žalobkyně žalované tuto smluvní pokutu ještě zvláštním dopisem s výzvou k úhradě do [datum]. Další výzva byla zaslána dopisem ze dne [datum]. Žalovaná požádala o odpuštění sankce dopisem svého právního zástupce ze dne [datum] s odůvodněním, že opětovně zasílá lékařské zprávy Ing. [jméno] [příjmení], který měl tuto etapu na starosti, ze kterých vyplývá, že důvodem, pro který nemohla být etapa 2. 3. dokončena, byly zdravotní komplikace jmenovaného pracovníka, protože mu znemožňovaly vykonávat práce geodeta, měl problémy s pohybem, což při výkonu práce projektanta pozemkových úprav je vcelku nezbytné. Zároveň uvedla, že si je vědoma vyměření smluvní pokuty v souladu se smluvním ujednání VI. 3. smlouvy, nicméně výpočet považuje za učiněný v rozporu s dobrými mravy, když cena samotné etapy 2.

3. činí 9 680 Kč včetně DPH.

19. Soud prvního stupně poučil žalovanou podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. k tomu, aby doplnila svá skutková tvrzení o důvodech, pro které nebyla v prodlení s předáním etapy 2. 3. a k těmto tvrzením označila důkazy s poučením, že jinak se svojí obranou o tom, že nedošlo z její strany k prodlení s předáním předmětné části díla, nebude úspěšná. Žalovaná žádné takové skutečnosti nedoplnila a soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaná neprokázala, že by pro konkrétní okolnosti nebyla v prodlení s předáním fakturačního celku 2. 3.

20. Z hlediska skutkových zjištění lze plně odkázat na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, který z provedených důkazů učinil správná skutková zjištění a odvolací soud na něj pro stručnost, v souladu se závěry Nejvyššího soudu přijaté v usnesení sp. zn. 29 Cdo 3450/2011, odkazuje. Ke skutkovému stavu účastníci neměli žádné výhrady.

21. S ohledem na datum uzavřené smlouvy o dílo soud prvního stupně správně poustupoval podle ustanovení občanského zákoníku z roku 2012.

22. Podle ustanovení § 2586 odst. 1 o. z. smlouvou o dílo se zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu.

23. Podle ustanovení § 2604 o. z. dílo je provedeno, je-li dokončeno a předáno.

24. Podle ustanovení § 2605 odst. 1 věta první o. z. dílo je dokončeno, je-li předvedena jeho způsobilost sloužit svému účelu.

25. Podle ustanovení § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

26. Podle ustanovení § 2051 o. z. nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty.

27. Odvolací soud se zcela ztotožňuje s právním hodnocením soudu prvního stupně. Mezi účastníky vznikl platně závazkový vztah na základě smlouvy o dílo, která obsahovala vedlejší ujednání o vzniku nároku žalobkyně na smluvní pokutu v případě, že žalovaná nesplní svoji povinnost předat jednotlivé dílčí části díla ve sjednané lhůtě. Bylo prokázáno, že žalovaná porušila svoji smluvní povinnost, když se opozdila s předáním fakturačního celku 2. 3., přičemž nebylo prokázáno, že by mezi účastníky byla dohodnuta jiná lhůta k předání této části plnění (u fakturačního celku 2. 2. byla dohodnuta lhůta k odstranění vad, ta však neměla žádnou vazbu na lhůtu původně sjednanou pro předání fakturačního celku 2. 3.) a nebyly prokázány ani jiné okolnosti, které by odpovědnost žalované za prodlení vylučovaly (např. prodlení žalované způsobené prodlením žalobkyně). Úprava smluvní pokuty v ustanovení § 2048 o. z. je postavena na objektivním principu. Právo na ni vzniká již porušením smluvené povinnosti a vliv na její vznik tak nemají objektivní nepředvídatelné a nepřekonatelné překážky (tzv. liberační důvody). Důvody, pro které žalovaná porušila svoji smluvní povinnost, tak nejsou z hlediska vzniku práva žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty právně relevantní. Žalovaná v odvolacím řízení otázku prodlení s předáním předmětné části díla již ani nesporovala a je tak nepochybné, že žalobkyni nárok na smluvní pokutu vznikl. Splatnost nároku na smluvní pokutu není zákonem stanovena a nebyla sjednána ani ve smlouvě o dílo, proto v daném případě její splatnost nastala podle obecných pravidel pro splatnost dluhu na výzvu žalobkyně ze dne [datum] (§ 1958 odst. 2 o. z.) dne [datum].

28. Co se týče její výše, odvolací soud souhlasí s aplikací moderačního práva ze strany soudu prvního stupně. Smluvní pokuta může být sjednána jak sazbou procentní (procento ze sjednané ceny plnění), tak sazbou pevnou. Platí však, že její výše má být přiměřená povaze porušované povinnosti (její hodnotě a významu). Posouzení otázky (ne) přiměřenosti smluvní pokuty závisí na okolnostech konkrétního případu, zejména na důvodech, které ke sjednání posuzované výše smluvní pokuty vedly, přičemž je třeba brát v úvahu i výši (hodnotu) zajištěné povinnosti, z níž lze také usoudit na nepřiměřenost smluvní pokuty s ohledem na vzájemný poměr původní a sankční povinnosti (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3368/2008). Odvolací soud si je vědom toho, že řádně a včasně odevzdané dílo (návrh pozemkových úprav v daném katastrálním území) bylo předpokladem pro úspěšný průběh řízení o pozemkových úpravách (uspořádání vlastnických práv k pozemkům a s nimi související věcná břemena, včetně nového prostorového a funkčního uspořádání pozemků), v rámci něhož jsou dotčena práva mnoha vlastníků pozemků a že právě toto je i důvod, proč do smlouvy bylo zakomponováno ujednání o smluvní pokutě. Význam provedení celého díla je tedy zřejmý. Na druhou stranu žalobkyně vázala vznik smluvní pokuty nikoli na prodlení s provedením celého díla či ucelených celků, ale vznik nároku na smluvní pokutu vázala na prodlení s odevzdáním jednotlivých fakturačních celků, které sice na sebe navazují, ale každý z nich má svoji ve smlouvě sjednanou hodnotu. Při posuzování přiměřenosti smluvní pokuty proto soud prvního stupně správně přihlédl k hodnotě dílčího plnění, s nímž byla žalovaná v prodlení. Pokud soud prvního stupně zjistil, že smluvní pokuta sjednaná pevnou částku 500 Kč denně představuje 5,17% z ceny dílčího plnění denně, což je výše, která je soudní praxí hodnocena jako výše sjednaná v rozporu s dobrými mravy (viz odkaz na v odůvodnění označenou judikaturu), má i odvolací soud za to, že takto stanovená výše smluvní pokuty, i s přihlédnutím k významu zajišťované povinnosti a s přihlédnutím k tomu, že ujednání vzniklo v rámci veřejné zakázky, je nepřiměřeně vysoká vzhledem k tomu, že výše smluvní pokuty dosáhne celé hodnoty fakturačního celku při prodlení s jeho předáním v trvání sotva tří týdnů. Odvolací soud proto souhlasí nejen s rozhodnutím soudu prvního stupně o snížení žalované smluvní pokuty, ale i s rozsahem jejího snížení. Soud prvního stupně správně přihlédl ke shora popsanému významu zajišťované povinnosti, jejíž splnění má vliv na bezproblémový průběh a dokončení řízení o pozemkových úpravách, a správně smluvní pokutu stanovil ve vyšší sazbě 100 Kč denně z ceny dílčího plnění za dobu prodlení 410 dnů, což přibližně odpovídá procentuální sazbě 1 % z ceny plnění denně. Soud prvního stupně proto správně žalobu zamítl co do částky 164 000 Kč včetně úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z dané částky od [datum] do zaplacení.

29. K odvolací námitce odvolací soud uvádí, že při posuzování otázky přiměřenosti smluvní pokuty, je třeba vycházet z okolností daného konkrétního případu, a proto je nezbytné brát v potaz i to, že závazkový vztah účastníků vznikl v režimu zadávání veřejných zakázek. A byť ujednání o smluvní pokutě nepředstavuje ujednání o základních náležitostech daného smluvního typu, jde o ujednání, které má nepochybně vliv na rozhodování jednotlivých uchazečů, zda se výběrového řízení zúčastní či nikoliv. Na druhou stranu tento způsob vzniku závazkového vztahu a priori neznamená, že by v důsledku toho soud ztratil své moderační oprávnění zakotvené v ustanovení § 2051 o. z. Pokud soud vyhodnotí, že ujednání o smluvní pokutě obsažené v zadávacích podmínkách je v rozporu s dobrými mravy, má oprávnění smluvní pokutu moderovat stejně jako v případě jiných smluvních závazků (vzniklých mimo režim veřejných zakázek). Takový zákaz nevyplývá ani z žalobkyní citovaných judikátů. V usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 436/2011 nebyl shledán důvod pro přípustnost dovolání, když napadeným rozhodnutím bylo rozhodnuto v souladu s hmotným právem a dosavadní judikaturou o tom, že posouzení otázky nepřiměřenosti smluvní pokuty závisí na okolnostech konkrétního případu a není tak dán důvod, pro který by mohl dovolací soud dospět k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí. Byl aprobován postup soudu, který nepřistoupil k moderaci s odkazem na konkrétní okolnosti daného případu, které spočívaly v tom, že smluvní pokuta byla sjednána ve výši 0,3 % denně z ceny díla (tedy mnohonásobně nižší než v souzeném případě) a že její výši navrhl sám zhotovitel díla, který s touto výší uspěl ve veřejné soutěži a bylo konstatováno, že moderací by bylo zasaženo do ukončeného výběrového řízení. Z uvedeného je patrné, že k moderaci nebylo přistoupeno nikoli pouze proto, že ujednání o výši smluvní pokuty vzešlo z veřejné soutěže, ale bylo vzato v úvahu vícero hledisek (smluvní pokuta nebyla sjednána v excesivní výši, nachází se v limitech akceptovaných soudní praxí a výši navrhl sám zhotovitel). Skutečnost, že ujednání o výši smluvní pokuty vzešlo z veřejné zakázky, zde hrálo roli jen jako jedno z kritérií pro posouzení (ne) přiměřenosti smluvní pokuty, nikoli jako důvod jediný. Ústavní soud pak ve svém usnesení sp. zn. II. ÚS 4522/12 konstatoval toliko, že usnesení Nejvyššího soudu je ústavně konformní a že jeho posouzení přípustnosti dovolání odpovídá obecně dostupným, standardním a uznávaným judikatorním i doktrinárním závěrům. Z uvedené judikatury tak nevyplývá závěr, že by moderace smluvní pokuty byla nepřípustná již jen z důvodu, že její výše byla součástí zadávacích podmínek výběrového řízení. Odkaz žalobkyně na tuto judikaturu není přiléhavý ani s ohledem na odlišný skutkový stav. V souzeném případě sice závazkový vztah vznikl v rámci veřejné zakázky, ale smluvní pokutu určila sama žalobkyně jako součást podmínek výběrového řízení, a to v nepřiměřené výši, přičemž se nejednalo o otázku celkové výše smluvní pokuty coby důsledek dlouhodobého prodlení jinak přiměřené denní sazby, ale o excesivně vysokou sazbu ve vztahu k hodnotě zajišťované smluvní povinnosti. [příjmení] na zvážení žalobkyně, aby si pro závazkový vztah zajistila nabídky od vícero uchazečů tím, že ze zadávacích podmínek odstraní ty podmínky, které nejsou korektní z pohledu práva.

30. Na základě shora vyložených důvodů odvolací soud podle ustanovení § 219 o. s. ř. potvrdil výrok II. jako věcně správný. Stejně tak potvrdil závislý výrok III., ve kterém byl žalované vyměřen soudní poplatek podle ustanovení § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, ve výši dle položky 1. písm. b) Sazebníku poplatků z přisouzené částky.

31. Odvolací soud podle ustanovení § 220 odst. 1 o. s. ř. přistoupil ke změně nákladového výroku IV., neboť kromě aplikace zásady úspěchu ve věci shledal důvody zvláštního zřetele hodné pro postup podle ustanovení § 150 o. s. ř., kdy soud výjimečně nemusí náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. Žalovaná byla ve věci procesně úspěšnější a za této situace jí podle ustanovení § 142 odst. 2 na začátku věty o. s. ř. mělo vzniknout právo na částečnou náhradu nákladů řízení. Tuto jí však odvolací soud nepřiznal, neboť v okolnostech případu shledal důvod pro aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. Z obsahu spisu bylo zjištěno, že závazkový vztah mezi účastníky vznikl v rámci veřejné zakázky, kdy žalovaná akceptovala nastavené podmínky soutěže, základ nároku na smluvní pokutu byl opodstatněný, když žalovaná byla s plněním své smluvní povinnosti předání díla v dlouhodobém prodlení, které žalobkyni muselo zkomplikovat průběh řízení o pozemkových úpravách, mající dopad do sféry mnoho subjektů, a přispělo i k oddálení vydání konečného rozhodnutí. Za těchto okolností odvolací soud považoval přiznání náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně ve vztahu k žalobkyni jako nepřiměřené přísné, přičemž nepřiznání částečné náhrady by nemělo výrazně zasáhnout do majetkových poměrů žalované. Žalovaná se v rámci vyjádření k odvolání k této otázce ani nijak nevyjádřila.

32. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. v souladu s ustanovením § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. podle ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř., když žalovaná byla v odvolacím řízení neúspěšná jen ve vztahu k nákladovému výroku, což lze považovat za neúspěch toliko nepatrný. Žalované vznikly náklady za zastoupení advokátem v celkové výši 20 841 Kč sestávající z odměny za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast při odvolacím jednání) po 7 660 Kč podle ustanovení § 7 bod 5., § 8 odst. 1 advokátního tarifu (tarifní hodnota činila 164 000 Kč – předmět odvolacího řízení), z náhrady hotových výdajů 300 Kč ke každému úkonu právní služby podle ustanovení § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu – 600 Kč, z náhrady za ztrátu času cestou k soudu a zpět do sídla advokáta čtyři půlhodiny po 100 Kč podle ustanovení § 14 odst. 1, 3 advokátního tarifu – 400 Kč, z náhrady jízdného ve výši 904 Kč (jízdné bylo přiznáno za 120 km [obec] – [obec] a zpět, při průměrné spotřebě dle VTP 6 l NM/100 km, při ceně NM dle vyhlášky 47,10 Kč a sazbě základní náhrady 4,7) a z náhrady za 21 % DPH ve výši 3 617 Kč. To, že v řízení před soudem prvního stupně byly dány předpoklady pro postup podle ustanovení § 150 o. s. ř., neznamená, že musí být shledány i v řízení odvolacím. Z povahy odvolacího řízení, v němž je přezkoumáváno rozhodnutí soudu prvního stupně z hlediska jeho věcné správnosti a bezvadnosti řízení, které předcházelo jeho vydání, naopak vyplývá, že nepřiznání náhrady nákladů odvolacího řízení za přiměřeného použití ustanovení § 150 o. s. ř. má být – ve srovnání s náhradou nákladů řízení před soudem prvního stupně jen zcela výjimečným a ojedinělým opatřením. Odvolací soud pro tento ojedinělý postup žádné okolnosti neshledal.

33. Náhradu nákladů odvolacího řízení je žalobkyně povinna zaplatit žalované ve lhůtě tří dnů podle ustanovení § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. k rukám advokáta žalované podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř.

Poučení