22 Co 57/2022- 221

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Veroniky Křesťanové, Dr., soudců Mgr. [jméno] [příjmení] a JUDr. [jméno] [příjmení] ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem JUDr. Ing. [jméno] [příjmení], LL.M. sídlem [adresa] o ochranu osobnosti a o vzájemném návrhu k odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 28 C 427/2020-123, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I potvrzuje v rozsahu, ve kterém byla žalovanému uložena povinnost zaslat žalobkyni omluvný dopis ve znění: „ Omluva Vážená paní [příjmení], omlouvám se Vám za dehonestující a urážlivé výroky adresované Vaší osobě, konkrétně, že jsem Vás označil za blbce, zrůdu a svini ve svém pořadu [jméno] živě # 72 dne [datum] jako reakci na článek uveřejněný v deníku Forum 24 pod titulkem [jméno] chce znormalizovat [určitý] pořad, aby byl bezzubý jako Události, komentáře. Těmito svými tvrzeními jsem neoprávněně zasáhl do Vašich osobnostních práv a za toto jednání se Vám omlouvám. [jméno] [příjmení]“; ve zbývajícím rozsahu se v tomto výroku mění tak, že se žaloba zamítá.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II mění tak, že se zamítá žaloba o uložení povinnosti uveřejnit žalobkyní požadovanou omluvu v pořadu [jméno] živě.

III. Ve výroku V a VI se rozsudek soudu prvního stupně potvrzuje.

IV. V řízení o žalobě nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

V. V řízení o vzájemném návrhu je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši [částka], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném omluvy (zaslané formou dopisu a zároveň jejího zveřejnění v pořadu žalovaného [jméno] živě), dále odstranění nepravdivých tvrzení z veřejného prostoru, a nebude-li to možné, pak uložení povinnosti zaslat omluvu zejména správcům internetových serverů nebo zajistit připojení omluvy k výše uvedenému videu a rovněž náhrady nemajetkové újmy v penězích v částce [částka]. Uvedla, že publikovala v deníku FORUM 24 dne [datum] článek s názvem„ [jméno] chce znormalizovat [určitý] pořad, aby byl bezzubý jako Události, komentáře“. V reakci na uvedený článek žalovaný ve svém pořadu [jméno] živě#72 zveřejněném na webu [webová adresa] žalobkyni obvinil z manipulace a lhaní a mimo jiné ji nazval„ blbkou, manipulátorkou a lhářkou“. Dále pak o žalobkyni a rovněž o panu [příjmení] žalovaný uvedl, že„ jezdí nafukovat hlavy dětem“, radil svým divákům, aby si toto„ nenechali od těch blbců líbit“, uvádí že„ vypisují takové dementnosti, píší dementní články ve dvojici lhářka a vožrala“. Na diváky pořadu dále žalobce apeloval, aby„ až [jméno] [příjmení] bude mít přednášku, jeďte tam a žeňte ji svinským krokem, protože tyhle zrůdy nemají co vyprávět děckám“. V závěru pořadu je žalobkyně opakovaně označována za„ lhářku a svini“. Žalobkyně má za to, že se jedná nepravdivá tvrzení, která jsou navíc hrubě urážlivá a dehonestující. Jedná se o společensky urážlivé výroky, s užitím těch nejhorších veřejně publikovaných urážek. Výroky žalovaného tak ohrožují kariéru žalobkyně a ovlivňují negativně veřejné mínění a bylo jimi neoprávněně zasaženo do osobnosti žalobkyně, a to zejména do její důstojnosti a profesní cti. Žalobkyně je novinářkou a dbá na to, aby její články byly nezávislé a objektivně odrážející aktuální dění. Žalovaný jednal v postavení člena Rady České televize, měl by tedy dbát základních morálních a etických principů a vyjadřovat se v mezích slušného chování, i když vyjadřuje nesouhlasné stanovisko. Žalovaný však jednal hrubě a porušil nejen dobré mravy, ale také etiketu. Kromě toho žalovaný také podněcuje svými výroky veřejnost k násilí vůči žalobkyni.

2. Žalovaný nárok žalobkyně neuznává, a to ani částečně. Popřel, že by žalobkyni označil za„ svini“, přičemž tvrdil, že tento výraz sice užil, ale nikoli v přímém spojení s žalobkyní. Dále žalovaný zdůrazňoval, že žalobkyně nenamítá nepravdivost výroků žalovaného, ale pouze napadá jejich formu. Vyjádření žalovaného bylo obranou proti nepravdivým informacím obsaženým v článku žalobkyně„ [jméno] chce znormalizovat [určitý] pořad, aby byl bezzubý jako Události, komentáře“, ale také na twitterovém účtu žalobkyně dne [datum], když uvedla a šířila o žalovaném nepravdivou informaci, že„ [jméno] [příjmení] neobhájil bakalářku na UJAK, protože se ukázalo, že odevzdal plagiát“. Žalobkyně je osobou politicky a veřejně činnou a musí tak snést veřejnou kritiku. Žalobkyně navíc sama používá na svém twitterovém účtu expresivní výrazy. Je to její standardní komunikace směrem k veřejnosti, použití obdobných výrazů vůči její osobě tak nemůže mít dopad do jejích osobnostních práv. Ve vztahu k samotnému žalovanému se žalobkyně vždy vyjadřovala s despektem a šířila o něm opakovaně nepravdivé informace, a to zcela úmyslně s cílem jej dehonestovat na veřejnosti. Žalovaný tedy zvolil pouze formu vyjádření, kterou používá sama žalobkyně, je tedy na místě, aby obdobnou kritiku také snášela. Kromě uvedeného se žalovaný již za užití některých výrazů při svých hodnotících soudech žalobkyni již omluvil, a to ještě před začátkem tohoto řízení. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby.

3. Žalovaný současně vznesl vůči žalobkyni vzájemný návrh a domáhal se po žalobkyni omluvy zaslané dopisem a zveřejněním omluvy i na twitterovém účtu žalobkyně. K odůvodnění uvedl, že žalobkyně rozšiřovala na svém twitterovém účtu nepravdivé informace o žalovaném, a to konkrétně, že„ [jméno] [příjmení] neobhájil bakalářku na UJAK, protože se ukázalo, že odevzdal plagiát“. Uvedenou nepravdivou informaci šířila žalobkyně zcela úmyslně a s cílem žalovaného dehonestovat a poškodit ho v očích veřejnosti. Žalobkyně k vzájemnému návrhu žalovaného uvedla, že tvrzení, které zveřejnila ohledně bakalářské práce žalovaného, je pravdivé, protože prvá práce žalovaného, kterou odevzdal, nebyla doporučena k obhajobě z důvodu chybějících odkazů citací. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný je veřejně činnou osobou, novinářem a členem Rady České televize, je ve veřejném zájmu o těchto skutečnostech informovat veřejnost. Žalobkyně proto navrhla, aby soud vzájemný návrh žalovaného zamítl.

4. Soud prvního stupně o žalobě a vzájemném návrhu rozhodl rozsudkem uvedeným v záhlaví, když uložil žalovanému povinnost zaslat žalobkyni omluvný dopis ve znění„ Věc: Omluva Vážená paní [příjmení], omlouvám se Vám za nepravdivé, dehonestující a urážlivé výroky adresované Vaší osobě, konkrétně, že jsem uvedl, že jezdíte spolu s panem [jméno] [příjmení] nafukovat hlavy dětem, označil jsem Vás spolu s panem [příjmení] za blbce, nazval jsem Vás manipulátorkou, lhářkou, zrůdou a sviní, dále, že jsem se vyjádřil, že píšete dementnosti a dementní články, a za podněcování k násilí vůči Vaší osobě. Shora uvedené jsem prohlásil ve svém pořadu [jméno] živě # 72 dne [datum] jako reakci na článek uveřejněný v deníku Forum 24 pod titulkem [jméno] chce znormalizovat [určitý] pořad, aby byl bezzubý jako Události, komentáře. Těmito svými tvrzeními jsem neoprávněně zasáhl do Vašich osobnostních práv a za toto jednání se Vám omlouvám. [jméno] [příjmení]“ (výrok I), uložil žalovanému povinnost zveřejnit omluvu ve znění: Omlouvám se vážené paní [příjmení] za použité nepravdivé, dehonestující a urážlivé výroky adresované Vaší osobě, konkrétně, že jsem uvedl, že jezdíte spolu s panem [jméno] [příjmení] nafukovat hlavy dětem, označil jsem Vás spolu s panem [příjmení] za blbce, nazval jsem Vás manipulátorkou, lhářkou, zrůdou a sviní, dále, že jsem se vyjádřil, že píšete dementnosti a dementní články, a za podněcování k násilí vůči Vaší osobě. Shora uvedené jsem prohlásil ve svém pořadu [jméno] živě # 72 dne [datum] jako reakci na článek uveřejněný v deníku Forum 24 pod titulkem [jméno] chce znormalizovat [určitý] pořad, aby byl bezzubý jako Události, komentáře. Těmito svými tvrzeními jsem neoprávněně zasáhl do Vašich osobnostních práv a za toto jednání se Vám omlouvám. [jméno] [příjmení]“ v pořadu [jméno] živě (výrok II), zamítl žalobu v části, kde se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zajistit odstranění nepravdivých tvrzení z veřejného prostoru, a nebude-li to možné, pak uložení povinnosti zaslat omluvu zejména správcům internetových serverů nebo zajistit připojení omluvy k výše uvedenému videu ve znění dle bodu II rozsudku (výrok III), uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nemajetkové újmy částku [částka] (výrok [příjmení]), zamítl vzájemný návrh o uložení povinnosti žalobkyni zaslat žalovanému omluvný dopis ve znění„ Věc: Omluva Vážený pane [příjmení], omlouvám se Vám za nepravdivé, dehonestující a urážlivé výroky adresované Vaší osobě, konkrétně, že jsem šířila, že„ [jméno] [příjmení] neobhájil bakalářku na UJAK, protože se ukázalo, že odevzdal plagiát….“ Tímto svým jednáním, jsem neoprávněně zasáhla do Vašich osobnostních práv a za toto jednání se Vám omlouvám. [jméno] [příjmení]“ (výrok V), zamítl vzájemný návrh žalovaného o uložení povinnosti žalobkyni uveřejnit na svém twitter účtu omluvu žalovanému ve znění:„ Omlouvám se, váženému panu [příjmení], za nepravdivé, dehonestující a urážlivé výroky adresované Vaší osobě, konkrétně, že jsem šířila, že„ [jméno] [příjmení] neobhájil bakalářku na UJAK, protože se ukázalo, že odevzdal plagiát….“ Tímto svým jednáním, jsem neoprávněně zasáhla do Vašich osobnostních práv a za toto jednání se Vám omlouvám. [jméno] [příjmení]“ (výrok [příjmení]) a uložil žalovanému zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku [částka] (výrok chybně označený jako V, správně VII). Pokud se žalovaný kriticky vyjadřuje na adresu žalobkyně, tato jeho kritika musí mít určité hranice. Žalovaný se vyjádřil o žalobkyni kriticky, přičemž tvrdil, že se jedná o jeho subjektivní názory, kterými pouze reagoval na předchozí články a výroky žalobkyně, které se týkaly jeho osoby. Hodnotící soudy samy o sobě nelze prokazovat, lze však zkoumat to, zda se zakládají na pravdivém základu a jaká je forma jejich prezentace. Je možné, aby i hodnotící úsudek, který byl vytvořen na základě pravdivých skutkových tvrzení, měl za následek újmu na osobnosti kritizované osoby, pokud je nepřiměřený a jeho primárním cílem je hanobení a zneuctění dané osoby. Výroky pronesené žalovaným na adresu žalobkyně, kterými se vyjadřuje jednak k žalobkyni osobně, ale rovněž i k její profesní úrovni, s užitím opakovaných vulgarismů, by svou hrubostí a urážlivostí byly způsobilé zasáhnout ve značné míře každou osobu v podobném postavení. Žalobkyně je ženou a novinářkou, tedy profesní kolegyní žalovaného, a míra expresivnosti použitých invektiv nemůže být ničím odůvodněna, ostatně neodpovídá ani formátu a atmosféře pořadu žalovaného. [příjmení], kterou zvolil žalovaný ke kritice žalobkyně a její práce, je tedy excesivní rovněž proto, že sám žalobce je osobou pohybující se dlouhodobě v mediálním prostředí jako moderátor a měl by tedy sám dodržovat základní principy slušného chování a neuchylovat se k samoúčelnému užívání vulgarismů ve veřejném prostoru. Žalovaným poskytnutou omluvu soud nehodnotil jako dostačující. Žalovaný se omluvil pouze za některé užité výrazy, omluva navíc byla formulována značně vágně, nesměřovala vůči žalobkyni a soud má vážné pochybnosti o tom, zda byla žalovaným míněna vážně. Žalovaný navíc k omluvě připojil i kritický komentář, čímž sám omluvu znevážil. Nejedná se o omluvu, která by byla schopná kompenzovat žalobkyni způsobenou nemajetkovou újmu. Vzhledem k charakteru zásahu soud žalobkyni přiznal obě omluvy (výrok I a II) i finanční zadostiučinění ve výši [částka] (výrok [příjmení]). Pro zdržovací nárok soud neshledal hrozbu opakování v budoucnu (výrok III). Jde-li o vzájemný návrh, napadené informace uveřejněné v příspěvku žalobkyně (respektive sdíleném žalobkyní), mají charakter skutkového tvrzení, proto se soud zabýval otázkou pravdivosti tohoto tvrzení a dospěl k závěru, že tato tvrzení jsou postavena na pravdivém základě. Žalovaný v řízení prokázal, že své bakalářské studium na [příjmení] [jméno] [jméno] [příjmení] (dále též jen„ UJAK“) úspěšně dokončil. Podmínkou dokončení studia přitom bylo sepsání a obhajoba bakalářské práce. Z účastnické výpovědi žalovaného i z jeho e-mailu zaslaného Th. Dr. PhDr. [příjmení], Ph.D., však vyplynulo, že v rámci studia vypracoval celkem dvě bakalářské práce, přičemž jeho první práce nebyla vedoucí práce ani jejím oponentem doporučena k obhajobě, a to z důvodu podezření z plagiátorství, výslovně se přitom zmiňovala její podobnost s prací jiného studenta jiné VŠ a absence a nedostatečné citace. Z uvedeného je tedy zřejmé, že i když žalovaný s názorem vedoucí práce a oponenta nesouhlasil a program [webová adresa] práci jako plagiát nevyhodnotil, je pravdou, že právě uvedené nedostatky byly důvodem, proč se žalovaný rozhodl v rámci studia sepsat bakalářskou práci další, přičemž tu pak úspěšně obhájil. Napadené tvrzení žalobkyně tak nelze hodnotit jako nepravdivé. Napadená tvrzení žalobkyně nebyla způsobilá neoprávněně zasáhnout do osobnostních práv žalovaného, proto soud uplatněný vzájemný návrh žalovaného zamítl (výroky V a [příjmení]). O náhradě nákladů řízení za žalobu i vzájemný návrh rozhodl soud dle úspěchu ve věci.

5. Žalovaný napadl rozsudek soudu prvního stupně odvoláním v rozsahu výroku I, II, IV, V, VI a VII. Žalovaný v řízení prokázal, že jeho vyjádření bylo obranou proti nepravdivým informacím a pomluvám šířeným žalobkyní v úmyslu žalovaného poškodit a dehonestovat v očích veřejnosti (m. j. v článku žalobkyně„ [jméno] chce znormalizovat [určitý] pořad. [příjmení] byl bezzubý jako Události, komentáře“, ze dne [datum], na Twitterovém účtu žalobkyně [datum]). V reakci na článek žalovaný uvedl ve svém pořadu výroky, které jsou předmětem řízení. Soud prvního stupně zcela přehlíží, že ve vztahu k žalovanému se žalobkyně vždy vyjadřovala s despektem a šířila o něm opakovaně nepravdivé informace. Například dne [datum] takovýmto způsobem žalobkyně úmyslně šířila o žalovaném nepravdivou informaci, že„ [jméno] [příjmení] neobhájil bakalářku na UJAK, protože se ukázalo, že odevzdal plagiát….“ Ve skutečnosti žalovaný úspěšně absolvoval studium na UJAK v listopadu 2016, a to včetně obhájení bakalářské práce. V situaci, kdy žalobkyně sama uvádí a rozšiřuje minimálně mezi svých cca [číslo] sledujících o žalovaném uvedené pomluvy a nepravdivé informace, se žalobkyně nemůže dovolávat zásahu do svých osobnostních práv. Žalovaný nikdy však v rámci studia nebyl obviněn z plagiátorství, a to ani v případě prvé, ani v případě své druhé práce. Není v žádném případě pravdou, co se objevilo v příspěvku na Twitteru žalobkyně, že by byl žalovaný obviněn z nějakého plagiátorství. Ve stanovisku ze dne [datum] uvedl rektor UJAK doc. PhDr. [jméno] [příjmení], CSc., že obě bakalářské práce žalovaného byly podrobeny kontrole systémem [webová adresa], kde vykázaly nulovou shodu a bakalářská práce žalovaného uložená na UJAK byla doporučena k obhajobě. Žalobkyně úmyslně šířila o žalovaném nepravdivou informaci. Toto tvrzení žalobkyně je jednoznačně nepravdivé a hrubě dehonestující. Žalovaný prokázal, že žalobkyně byla a je osobou politicky činnou, veřejně činnou, a mediálně známou a jako taková osoba je povinna strpět větší míru veřejné kritiky, a to v souladu se svobodou projevu. Žalobkyně tedy může být předmětem veřejné kritiky, neboť působí na základě svého rozhodnutí ve veřejném životě, a taková kritika nenaplňuje znaky neoprávněného zásahu do osobnostních práv, což odpovídá závěrům dosaženým v judikatuře Nejvyššího soudu. Ze strany žalovaného tak nedošlo k neoprávněnému zásahu do osobnostních práv žalobkyně, když kritiku žalobkyně je třeba v konkrétní situaci považovat za kritiku přípustnou, neboť žalobkyně jako osoba veřejně činná ji musí akceptovat. Žalovaný ze své vůle a spontánně zveřejnil před zahájením řízení (jakož i před doručením jakékoli předžalobní výzvy) video, kde se ve svém pořadu [jméno] živě omluvil žalobkyni za užití výrazu„ svině“ a„ hnát sviňským krokem“, není tedy zřejmé, z čeho soud dovozuje své pochybnosti o tom, že nebyla žalovaným míněna vážně. Soud prvního stupně žalovaným spontánně zveřejněnou omluvu vůbec ve svém rozhodnutí nezohlednil. Soud prvního stupně dále nezohlednil, že žalobkyně běžně veřejně užívá a prezentuje ve vztahu k žalovanému a k daleko širším skupinám osob velmi vulgární výrazy. Žalobkyně se dlouhodobě prezentuje výhradně naprosto vyhraněně, závisle a neobjektivně. Zatímco své favority zcela nekriticky oslavuje a velebí, osoby, které nesdílejí její světonázor, neváhá pomlouvat a dehonestovat naprosto nevybíravým, hrubým, agresivním a vulgárním způsobem. Terčem nenávisti žalobkyně a jejích pomluv se stal rovněž žalovaný v souvislosti se svou kandidaturou do Rady České televize, když v rámci této volby protěžovala žalobkyně jiné kandidáty. V případě žalobkyně se jedná o standard komunikace směrem k veřejnosti, jak je evidentní z jejího Twitterového účtu. Použití stejných výrazů nemůže mít jakýkoli dopad do osobnostních práv žalobkyně, neboť v opačném případě by se sama žalobkyně dopustila zásahů do osobnostních práv mnoha tisíc osob, a to způsobem výrazně hrubším a závažnějším než jak učinil žalovaný. O to zřetelněji je absurdní, aby výrazně mírnější výrazy než jaké běžně používá žalobkyně ve veřejné komunikaci ve vztahu k žalovanému a jiným osobám, mohly způsobit jakýkoli zásah do osobnostních práv žalobkyně, natož ji objektivně urazit nebo dehonestovat. Rozhodnutí soudu prvního stupně nebylo řádně zdůvodněno. Žalovaný navrhl změnu napadeného rozsudku tak, že bude žaloba zamítnuta, zatímco vzájemnému návrhu bude vyhověno.

6. Žalobkyně ve vyjádření k podanému odvolání uvedla, že závěry soudu prvního stupně zcela odpovídají provedenému dokazování, reakce žalovaného na článek žalobkyně byla nepřípustná pro hrubost a vulgaritu. Jde-li o vzájemný návrh, v řízení bylo prokázáno, že existovalo důvodné podezření, resp. názor, že bakalářská práce žalovaného je plagiátem. Za plagiátorství je považováno nejen vydávání cizího textu za vlastní, ale i nepřesné citování použité literatury či chybějící citace. Pokud jde o žalovaným poskytnutou omluvu, žalovaný se omluvil pouze za některé výroky, soud prvního stupně dospěl ke správnému závěru, že omluva není myšlena vážně. Tvrzení žalovaného, že se žalobkyně dopouští podobných či horších výroků vůči žalovanému či jiným osobám, nebylo prokázáno. Žalobkyně navrhuje potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správného.

7. Usnesením odvolacího soudu ze dne 25. března 2022, č. j. 22 Co 57/2022-152, bylo odvolání žalovaného v rozsahu, kterým odvoláním napadal výrok IV rozsudku soudu prvního stupně, odmítnuto dle § 218 písm. c) o. s. ř. a § 218c o. s. ř. z důvodu dle § 202 odst. 2 o. s. ř.

8. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu odvoláním napadeného výroku I, II, V, VI a VII, a to včetně řízení, které vydání rozsudku předcházelo (§ 212, § 212a a § 214 odst. 1 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je částečně důvodné. Výrok III rozsudku soudu prvního stupně nebyl odvoláním napaden a samostatně nabyl právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).

9. Odvolací soud částečně zopakoval dokazování (§ 213 odst. 2 o. s. ř.) a též dokazování doplnil (§ 213 odst. 4 o. s. ř.), přičemž zjistil následující skutečnosti:

10. Z videa„ [jméno] – Omluva redaktorce [jméno] [příjmení]“ soud zjistil, že dne [datum] žalovaný zveřejnil na svém profilu na sociální síti Facebook videopříspěvek, ve kterém se omlouvá za užití„ zbytečných hodnotících soudů“, za užití výrazů„ svině“ a„ hnát sviňským krokem“, uvádí, že se nechal unést a za tyto expresivní výrazy, vulgarity a hrubosti se žalobkyni omlouvá, mrzí ho to, měl vše formulovat jinak, současně dodává, že na podstatě věci to však nic nemění.

11. Z příspěvku žalobkyně na sociální síti Twitter soud zjistil, že žalobkyně není autorkou příspěvku, který uváděl, že žalovaný neobhájil bakalářku na UJAK, protože se ukázalo, že odevzdal plagiát, žalobkyně však byla jednou z osob, které tento příspěvek sdíleli.

12. Svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] uvedla, že si téma bakalářské práce zvolil žalovaný jako vlastní téma. Systém Theses hodnotil práci jako„ hodně velký plagiát“, hodnocení bylo, že je práce plagiát o něco méně než z jedné poloviny, 38 či 39 % O tomto hovořila s vedoucím katedry [příjmení] i s oponentem práce. S žalovaným se setkala jednou, na setkání se dostavil i kolega či kamarád žalovaného [jméno] [příjmení], bavili se o práci, žalovaný uvedl, že kdyby svědkyně něco k práci potřebovala doplnit či vědět, pan [příjmení] to doplní. Měla z toho dojem, že pan [příjmení] žalovanému s prací pomáhá. Na internetu svědkyně posléze viděla práci pana [příjmení], kterou prostudovala, nacházely se zde shodné pasáže, celé stránky. Neví už přesně, jak pan žalovaný toto vysvětlil, ale bavili se spolu o tom. Svědkyně psala dva posudky, jeden byl se závěrem„ nedoporučuji“, druhý se závěrem„ doporučuji“. Dr. [příjmení] svědkyni řekl, že práci má doporučit, proto ji doporučila, nicméně v posudku upozornila na shodu s prací jiného studenta, kterou lze dohledat na internetu. Práci osobně hodnotila jako plagiát pro významnou shodu s jinou prací. Nejprve práci hodnotila jako„ nedoporučuji“, poté dostala pokyn, že má práci doporučit. Neví o tom, zda proběhla obhajoba této práce. V systému Theses ji jednou vyšla významná shoda s jinou prací (38 %), poté při opakovaném pokusu žádná shoda, měla za to, že systém je rozbitý, nefungoval. [jméno] přes internetový vyhledávač ze svojí iniciativy našla shodné pasáže v práci [jméno] [příjmení] a ve zprávě o českém knižním trhu.

13. Svědek [příjmení] [jméno] [příjmení] uvedl, že práci oponoval. Hodnotil ji dvakrát, v prvním případě nedoporučil k obhajobě, vadila absence teoretického zázemí a formální stránka. Má za to, že obhajoba této první práce neproběhla, už si nevybavuje. Druhou práci pak doporučil k obhajobě. Uvedl, že obě práce vykázaly v systému Theses nulovou shodu.

14. V posudku vedoucího bakalářské práce ze dne [datum] Mgr. [jméno] [příjmení] hodnotila známkou 4 práci s odbornou literaturou a prameny a stejnou známkou i úroveň formálního zpracování, stejně tak i adekvátnost použitých metod práce, splnění cílů práce, vyváženost teoretické a praktické části, dosažené výsledky i prezentaci závěrů. Dále uvedla, že v systému Theses nevykazuje práce shodu, na [webová adresa] lze najít dlouhé doslovné pasáže práce žalovaného citované z práce [jméno] [příjmení]„ Vliv českých deníků na knižní trh v roce 2012“ (UK [obec], FSV) a ze zprávy o českém knižním trhu 2014 [číslo] včetně okopírovaných tabulek. Hodnotila věc tak, že práce je z velké části opsaná z již zpracované práce studenta UK, od hodnocení zcela upouští.

15. V posudku vedoucího bakalářské práce ze dne [datum] Mgr. [jméno] [příjmení] uvedla, že„ v systému Theses nevykazuje práce shodu, ovšem velmi podobnou práci lze dohledat na internetu“. Žalovaný by měl svoje stanovisko k této shodě zaujmout při obhajobě a komisi přesvědčit, že šlo pouze o omyl. Navrhovaná klasifikace 3 – dobře. Tento posudek UJAK eviduje jako posudek vedoucí práce k první verzi práce.

16. V posudku oponenta bakalářské práce ze dne [datum] Mgr. [jméno] [příjmení] hodnotil známkou 4 práci s odbornou literaturou a prameny a stejnou známkou i úroveň formálního zpracování. Práce je hodnocena známkou 4 – neprospěl.

17. Z náhledů zobrazení práce žalovaného a práce [jméno] [příjmení] předložených svědkyní [příjmení] soud zjistil, že při zobrazení v PC v prohlížeči PDF práce žalovaného v záhlaví (mimo samotný text) byla označena titulkem„ KARLOVA UNIVERZITA V PRAZE“, totožně jako práce V. [příjmení].

18. Z posudku vedoucí a oponenta k tzv. druhé bakalářské práci žalovaného soud zjistil, že nová vedoucí PhDr. [jméno] [příjmení] navrhla hodnocení výborně, jednotlivé aspekty práce hodnotila 1-2. Číselný údaj o výsledku kontroly přes [webová adresa] v posudku neuvedla, uvedla pouze„ V pořádku …“. Oponent Mgr. Mokrý navrhl hodnocení velmi dobře, jednotlivé aspekty práce hodnotil 1-2. Z výpisu informačního systému k tzv. druhé bakalářské práci soud zjistil, že uvedené celkové skóre v systému Theses je 0 procent.

19. Ze sdělení [příjmení] [jméno] [jméno] [příjmení] ze dne [datum] soud zjistil, že tato instituce uvádí, že obhajoba tzv. první bakalářské práce se konala dne [datum], žalovaný práci neobhájil. Obhajoba tzv. druhé bakalářské práce se konala dne [datum] a žalovaný práci obhájil s hodnocením dobře.

20. Z výstupu systému [webová adresa] (volně dostupný systém pro odhalování plagiátů v seminárních nebo jiných pracích provozovatele Fakulta informatiky [příjmení] univerzity sloužící veřejnosti pro kontrolu prací, který porovnává podobnosti napříč databázemi porovnávaných dokumentů [webová adresa], [webová adresa] a [webová adresa] a dalších zdrojů včetně vyhledávání podobností na internetu; systém [webová adresa] je systém používaný na základě licence vysokými školami pro odhalování plagiátů mezi závěrečnými pracemi, který je vyvíjen a provozován týmž provozovatelem) soud zjistil, že při kontrole tzv. první bakalářské práce v tomto systému je tato dle hodnocení z 96 % shodná s tzv. druhou bakalářskou prací, shoda v úrovni 8 až 9 % byla nalezena se„ Zprávou o českém knižním trhu 2014 [číslo]“. Shoda s prací [jméno] [příjmení] byla vyčíslena jako 4 %. Shoda v úrovni 4 až 5 % byla nalezena s články o knize„ Jak se těží miliardy“, jejichž doslovné přepisy jsou v příloze bakalářské práce.

21. Z výstupu elektronického porovnání textů tzv. první bakalářské práce s prací [jméno] [příjmení] soud zjistil, že v části úvod je text žalovaného v rozsahu zhruba jedné strany prakticky doslovnou kopií textu z práce [jméno] [příjmení]. Taktéž je shodný druhý odstavec v kapitole 2 (metodologie výzkumu, strana 28). Text bakalářské práce žalovaného dále mj. pokračuje citáty [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], a to ve stejném znění a stejném pořadí jako v práci [jméno] [příjmení] (strana 29).

22. Z výstupu elektronického porovnání tzv. první bakalářské práce a tzv. druhé bakalářské práce soud zjistil, že v tzv. druhé bakalářské práci byl částečně přepracován úvod, z něhož byla vypuštěna shodná pasáž s prací [jméno] [příjmení], byla vložena nová kapitola 1.3. –„ úvod do PR a marketingu“, byl upraven závěr. Jinak je práce v podstatných rysech shodná s tzv. první prací, kromě co do rozsahu drobných změn (např. doplnění citací).

23. Po právní stránce odvolací soud věc hodnotil takto: Předmětem přezkumu odvolacího soudu zůstaly pouze žalobní požadavky na omluvu, a sice žalobkyní požadovaná omluva za výroky žalovaného v pořadu [jméno] živě # 72 dne [datum] formou omluvného dopisu a v pořadu [jméno] živě a vzájemný návrh žalovaného na omluvu žalobkyně za šíření tvrzení„ [jméno] [příjmení] neobhájil bakalářku na UJAK, protože se ukázalo, že odevzdal plagiát….“, a to formou omluvného dopisu a na sociální síti Twitter. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že žalovaný svým veřejným vystoupením v pořadu [jméno] živě # 72 dne [datum] neoprávněně zasáhl do osobnostních práv žalobkyně, když jím zvolená vulgární forma kritiky nebyla přípustná, nebyla na místě, a to bez ohledu na to, zda se žalovaný cítil dotčen předchozím článkem žalované„ [jméno] chce znormalizovat [určitý] pořad, aby byl bezzubý jako Události, komentáře“. Ve vztahu k požadavku žalobkyně na omluvu a k obraně žalovaného, že již satisfakci ve formě veřejné omluvy poskytl, odvolací soud zopakoval důkaz videozáznamem ze dne [datum], na kterém se žalovaný žalobkyni omlouvá. [příjmení] pořad [jméno] živě # 72 byl publikován [datum], žalovaný tedy omluvu publikoval již dva dny po napadaném sdělení. Omluva tak nebyla zveřejněna v reakci na předžalobní výzvu, podání žaloby či jiné kroky ze strany žalobkyně, byla žalovaným zveřejněna spontánně, jako projev sebereflexe, stejným způsobem, jakým byl zveřejněn pořad [jméno] živě # 72, tj. s přepokládaným stejným dosahem. Žalovaný se výslovně omlouvá za užití„ zbytečných hodnotících soudů“, za užití výrazů„ svině“ a„ hnát sviňským krokem“, uvádí, že se nechal unést a za tyto expresivní výrazy, vulgarity a hrubosti se žalobkyni omlouvá, mrzí ho to, měl vše formulovat jinak; na podstatě věci to však nic nemění. Žalovaný tedy sděluje, že na podstatě věci trvá (tj. na kritice žalobkyně), omlouvá se však za použití expresivních výrazů, vulgarit a hrubostí. Je třeba dát za pravdu žalovanému, že satisfakce ve formě omluvy žalobkyni poskytnuta byla. Odvolací soud shledal, že taková omluva ve veřejné formě je dostatečná a připojený komentář, že žalovaný na podstatě věci trvá, nijak neznevažuje poskytnutou omluvu za užití hrubých výrazů. Byly to právě hrubé výrazy, které protiprávně zasáhly do osobnostních práv žalobkyně, nikoliv kritika sama.

24. Proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil dle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. tak, že se zamítá žaloba o uložení povinnosti uveřejnit žalobkyní požadovanou (další) veřejnou omluvu v pořadu [jméno] živě (výrok II).

25. Přes shora uvedené však odvolací soud shledal, že ačkoliv byla žalobkyni poskytnuta omluva žalovaným veřejně za zásah, ke kterému došlo též veřejně, není tím a priori vyloučen nárok žalobkyně na omluvu i osobním dopisem. Žalobkyně namítala, že se s omluvou žalovaného neseznámila před podáním žaloby, což vyloučeno není, neboť omluva byla žalovaným publikována z jeho vlastní iniciativy a nebyla žalobkyni„ doručována“ či„ notifikována“. To může její satisfakční účinek (pocit zadostiučinění) subjektivně oslabovat. Vzhledem k osobní rovině urážek užitých žalovaným, jakož i skutečnosti, že dopis zajistí žalobkyni jednodušší a v tomto směru účinnější možnost seznámit s ní třetí osoby, pro případ, že by byla osobně konfrontována s veřejným vystoupení žalovaného, odvolací soud dospěl k závěru, že ačkoliv (další) veřejná omluva žalovaného již namístě není, nárok na omluvu osobním dopisem důvodný je, a to ve znění, jak vyplývá z výroku tohoto usnesení. Spolu s již poskytnutou veřejnou omluvou a přiznaným zadostiučiněním naplňuje požadavek na přiměřené zadostiučinění, jak je má na mysli § 2951 odst. 2 o. z. ve spojení s § 2957 o. z.

26. Text omluvy odvolací soud zúžil tak, aby byla přiléhavá tomu, že je poskytována za dehonestující a urážlivé výroky. Omluva je namístě za užití výrazů„ blbec“,„ zrůda“ a„ svině“. Do omluvy ale již nepatří výroky zahrnující pana [jméno] [příjmení], neboť ten není účastníkem řízení a žalobkyně není legitimována k tomu, aby omluva směřovala i vůči němu, potažmo jej zmiňovala. Výrazy„ manipulátorka“,„ lhářka“,„ dementnosti“ a„ dementní články“, jsou hodnotícími soudy žalovaného a odvolací soud je z omluvy vypustil, byť jsou obhroublým vyjádřením kritiky ze strany žalovaného. Tady je totiž třeba připomenout, že žalovaný reagoval na článek žalobkyně„ [jméno] chce znormalizovat [určitý] pořad, aby byl bezzubý jako Události, komentáře“ ze dne [datum]. Titulek o snaze žalovaného„ normalizovat“ daný pořad pak vychází pouze z tvrzení žalovaného o tom, že jeho osobní názor (jako diváka) je, že„ by byl rád, aby se s [jméno] [příjmení] v jeho nedělním pořadu střídali různí moderátoři“. Takovou zkratku lze považovat až za excesivní a je bezesporu oprávněným důvodem pro tvrdou kritickou reakci ze strany žalobce. Stejně tak odvolací soud do textu omluvy nezahrnul omluvu za„ podněcování k násilí“ vůči žalobkyni. Žalobkyně má v této části omluvy zjevně na mysli žalovaným užitý termín„ hnát sviňským krokem“, který však dle názoru odvolacího soudu nelze vykládat jako„ podněcování k násilí“, když významem tohoto (hrubého) slovního spojení je spíše někoho odbýt, vyhodit. Jak uvedl odvolací soud již v souvislosti se závěrem o dostatečnosti žalovaným dobrovolně poskytnuté veřejné omluvy, byly to právě hrubé výrazy, které protiprávně (dehonestujícím způsobem) zasáhly do osobnostních práv žalobkyně, nikoliv kritika sama.

27. Rozsudek soudu prvního stupně byl proto odvolacím soudem ohledně vyhovění požadavku na omluvu dopisem v rozsahu, jak plyne z výroku tohoto rozsudku, potvrzen jako věcně správný dle § 219 o. s. ř.; ohledně zbývajícího rozsahu textu omluvného dopisu byl postupem podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změněn tak, že se žaloba zamítá (výrok I).

28. Jde-li o vzájemný návrh, odvolací soud se zabýval otázkou pravdivosti tvrzení„ [jméno] [příjmení] neobhájil bakalářku na UJAK, protože se ukázalo, že odevzdal plagiát….“, k čemuž obsáhle doplnil dokazování. Jak vyplývá ze zjištěného skutkového stavu, žalobkyně tento příspěvek skutečně šířila prostřednictvím svého profilu na sociální síti Twitter, žalobkyně sice není autorkou příspěvku, byla však jednou z osob, které tento příspěvek„ sdílely“, tj. zvyšovaly jeho dosah jeho sdílením vůči vlastním sledujícím. V případě neoprávněného zásahu by za újmu odpovídala. Okolnost, že se nejednalo o její původní sdělení, by mohla být pak podstatná jen v rovině případných úvah o přiměřeném zadostiučinění, nikoli stran ne-odpovědnosti.

29. Z doplněného dokazování má odvolací soud za prokázané, že žalobce zpracoval bakalářskou práci, která byla hodnocena vedoucí práce i oponentem známkou 4 – neprospěl, vedoucí práce (jak vypověděla, na pokyn) následně zpracovala druhý posudek, kde navrhla známku 3 – dobře, tento posudek UJAK eviduje. V obou verzích posudku vedoucí práce zmiňuje, že v systému Theses práce nevykazuje shodu, současně dodává, že„ velmi podobnou práci lze dohledat na internetu“ resp.„ na [webová adresa] lze najít dlouhé doslovné pasáže práce citované z práce [jméno] [příjmení]„ Vliv českých deníků na knižní trh v roce [rok]“ (UK [obec], FSV) a ze zprávy o českém knižním trhu [rok] [číslo] včetně okopírovaných tabulek“. Dle jejího přesvědčení byla práce plagiátem. Oponent pak práci vytýká formální nedostatky, zejména úroveň práce s odbornou literaturou a prameny (citace, parafráze, norma ČSN ISO 690). Dle sdělení UJAK se obhajoba bakalářské práce konala dne [datum], žalovaný práci neobhájil. Žalovaný následně práci přepracoval a dne [datum] práci obhájil. Soud taktéž zjistil porovnáním textů první bakalářské práce žalovaného, druhé bakalářské práce žalovaného a bakalářské práce [jméno] [příjmení], že v části úvod je první práce žalovaného v rozsahu zhruba jedné strany prakticky doslovnou kopií textu z práce [jméno] [příjmení], zřejmě jde o omyl, neboť shodující text nekoresponduje s prací žalovaného (práce žalovaného totiž není analýzou mediálních výstupů čtyř českých deníků MF DNES, Lidových novin, Práva a Deníků, jak by se ze shodující části Úvodu dalo očekávat.). Taktéž je shodný druhý odstavec v kapitole 2 (metodologie výzkumu, strana 27), následně jsou v obou textech uváděny tři shodné citace ve shodném pořadí. Shoda v Úvodu, citacích či citovaných zdrojích s prací [jméno] [příjmení] a titulek v záhlaví„ KARLOVA UNIVERZITA V PRAZE v dokumentu nasvědčují tomu, že práce [jméno] [příjmení] byla zřejmě podkladem pro práci žalovaného, a to i„ fyzicky“ (práce žalovaného vznikala na podkladě –„ šabloně“ - textového souboru představovaného prací [jméno] [příjmení]), existenci práce [jméno] [příjmení] žalovaný i ve své práci zmiňuje a o spolupráci žalovaného s [jméno] [příjmení] hovořila i první vedoucí práce. Je zřejmé, že žalovaný z práce [jméno] [příjmení] čerpal i co do formy (viz výše domněnka o užití práce [jméno] [příjmení] jako„ šablony“); to samo o sobě z práce sice netvoří plagiát, ale oslabuje to míru tvůrčí původnosti. V tzv. druhé bakalářské práci byl částečně přepracován úvod, byla vložena nová kapitola 1.3. –„ úvod do PR a marketingu“, byl upraven závěr, byly doplněny citace. Jinak je práce v podstatných rysech shodná. Tzv. první bakalářská práce je z 96 % shodná s tzv. druhou bakalářskou prací a ze 4 % shodná s prací [jméno] [příjmení], shoda v úrovni 8 až 9 % byla nalezena se„ Zprávou o českém knižním trhu [rok] [číslo]“ a v úrovni 4 až 5 % byla nalezena s články o knize„ Jak se těží miliardy“, jejichž doslovné přepisy jsou v příloze bakalářské práce.

30. Je zřejmé, že žalovaný odevzdal bakalářskou práci, kterou skutečně neobhájil, a jednou z námitek vůči práci bylo i to, že v textu práce jsou shodné pasáže s prací [jméno] [příjmení]. Žalovaný v rámci účastnického výslechu připouštěl, že bakalářskou práci musel přepracovat, měl za to, že důvodem byla nespokojenost s chybějícími odkazy citací, dle svého tvrzení však nikdy během studia nebyl obviněn z plagiátorství (totéž žalovaný namítá v odvolání). Sám žalovaný však v e-mailu vedoucímu katedry ze dne [datum] sděluje, že se od vedoucí práce dozvěděl, že jeho práce je částečným plagiátem a že vykazuje řadu shod s prací studenta [jméno] [příjmení], jak také žalovaný při účastnickém výslechu v rámci doplňujících dotazů následně připustil. Z doplněného dokazování odvolací soudu nezjistil shodu ve značném rozsahu, jak by se podávalo izolovaně z výpovědí původní vedoucí práce. V porovnání se zjištěními z dalších důkazů je zřejmé, že její závěry ve výpovědi byly do jisté míry nadhodnocené. To však nemění nic na tom, že shoda, byť ne tak rozsáhlá, z porovnání textů jednoznačně vyplynula, místy jsou práce prakticky identické.

31. V této souvislosti je pozoruhodné, jak první práce žalovaného přes [webová adresa] mohla vykazovat nulovou shodu, jak vypověděl oponent a jak zmiňují obě verze posudku první vedoucí práce, ač vedoucí práce současně v posudcích tento závěr relativizovala a před soudem i vypověděla o pochybnostech, které ohledně fungování systému [webová adresa] v momentu opakované kontroly měla. [jméno] totiž určitou shodu detekovala a zmínila, že při předchozím zadání téže práce výsledek kontroly přes [webová adresa] zdaleka nulový nebyl (přesto jej v obou verzích posudku jako nulový zmínila, nicméně vypověděla, že jednou systém vykazoval shodu nulovou, jednou značnou, což si neuměla vysvětlit jinak než nefunkčností systému). Druhá vedoucí práce k druhé verzi práce číselný údaj o výsledku kontroly přes [webová adresa] v posudku neuvedla, zmiňuje poněkud nejasně (neb s užitím tří teček) pouze„ V pořádku …“). Oponent se před soudem vyjádřil tak, že nulová shoda byla u obou verzí práce (posudky k tomu mlčí; formulář oponentského posudku s vyjádřením oponenta ke kontrole přes Theses nepočítá). Kontrola přes školami užívaný licencovaný systém [webová adresa] by přitom měla mít srovnatelné výsledky s kontrolou přes systém téhož provozovatele [webová adresa]. Samozřejmě první verze práce při někdejší kontrole nemohla vykazovat shodu s pozdější druhou verzí práce, ale s ostatními dobovými dokumenty včetně práce [jméno] [příjmení] určitou shodu vykázat měla. Výsledek kontroly přes [webová adresa] provedené odvolacím soudem přitom koresponduje i se zjištěním z prostého porovnání textů. Nulová shoda tak pravděpodobně byla dána tím, že systém v okamžiku kontroly nebyl funkční.

32. Odvolací soud tak uzavírá, tvrzení, že žalovaný„ neobhájil bakalářku na UJAK“, je pravdivé, neboť žalovaný jednu verzi bakalářské práce odevzdal a neobhájil. Tvrzení, že„ se ukázalo, že odevzdal plagiát“, má taktéž pravdivostní základ. Práce skutečně vykazovala nikoli bezvýznamné shody s prací [jméno] [příjmení]. To bylo i jednou z námitek, které vůči první verzi práce měla vedoucí práce. Práci s odbornou literaturou a zdroji (včetně právě citací, parafrází, dodržení příslušné citační normy a teoretického zázemí) vedoucí práce hodnotila nakonec sice známkou 3 (dobře), ale v původním posudku známkou 4 (neprospěl). Tak (tj. hodnocením neprospěl) se ohledně tohoto požadavku (tedy citací), jakož i ohledně výsledně navrhované klasifikace vyjádřil ve svém posudku k první verzi práci i oponent. Výrok sdílený žalobkyní tak jako celek obstojí a žalobkyně tím neoprávněně nezasáhla do osobnostních práv žalovaného.

33. Žalovaný v reakci na doplněné dokazování, namítal, že výrok sdílený žalobkyní neobstojí ani tak, neboť některé skutečnosti zamlčuje a realitu zkresluje v neprospěch žalovaného. Ten totiž druhou (velmi mírně přepracovanou) verzi bakalářské práce obhájil a studia dokončil. K tomu odvolací soud uvádí, že i pokud by tomu tak bylo a žalovanou sdílený výrok by byl hodnocen sice nikoli jako nepravdivý, ale jako pravdu zkreslující, i tak by žalovaný se svým vzájemným návrhem nemohl uspět. Omluva, kterou žalovaný žádá (a je citována výše v bodu 4 odůvodnění) by totiž nebyla přiléhavou a tím by nemohla být přiměřeným zadostiučiněním. Její text by totiž v optice předmětné námitky trpěl toutéž neúplností (jen z druhé strany), kterou žalovaný vytýká výroku sdílenému žalobkyní.

34. Odvolací soud ze všech shora uvedených důvodů dospěl i na základě doplněného dokazování k shodnému závěru jako soud prvního stupně, že vzájemný návrh není důvodný. Rozsudek soudu prvního stupně tak ve výroku V a VI potvrdil jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. (výrok III).

35. Vzhledem k částečné změně rozsudku soudu prvního stupně ve věci samé rozhodoval odvolací soud postupem podle § 224 odst. 2 o. s. ř. nejen o nákladech řízení odvolacího, ale i řízení před soudem prvního stupně, čímž byl odklizen nákladový výrok rozsudku soudu prvního stupně.

36. V řízení o žalobě se žalobkyně domáhala dvou omluv (v pořadu [jméno] živě a omluvným dopisem), odstraňovacího nároku a zadostiučinění v penězích. Předmětem přezkumu v odvolacím řízení byly z toho pouze výroky o omluvách (plus odvolání žalovaného do výroku o náhradě nemajetkové újmy bylo ještě před projednáním odvolání odmítnuto pro nepřípustnost, samostatně v souvislosti s tím však žalobkyně ani žádné náklady neměla). Žalobkyně byla se svou žalobou výsledně úspěšná co do omluvy osobním dopisem (v podstatném rozsahu požadovaného znění) a co do zadostiučinění v penězích, nebyla úspěšná co do omluvy v pořadu [jméno] živě a co do odstraňovacího nároku. Za této situace odvolací soud hodnotil výsledek řízení tak, že poměr úspěchu a neúspěchu obou účastníků byl přibližně stejný v řízení před soudy obou stupňů (přes rozdílný rozsah předmětu řízení v obou stupních). O náhradě nákladů řízení o žalobě před soudy obou stupňů tak odvolací soudu rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. (pro odvolací řízení ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř.) tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o žalobě před soudy obou stupňů (výrok [příjmení]).

37. V řízení o vzájemném návrhu byl žalovaný zcela neúspěšný, dle § 142 odst. 1 o. s. ř. proto přiznal soud náhradu nákladů řízení o vzájemném návrhu před soudy obou stupňů žalobkyni. Náklady právního zastoupení žalobkyně sestávají z 11 úkonů právní služby (příprava a převzetí, účast u ústního jednání dne [datum] nepřesahující dvě hodiny, vyjádření ze dne [datum], účast u ústního jednání dne [datum] nepřesahující dvě hodiny, závěrečný návrh ze dne [datum], účast u ústního jednání dne [datum] nepřesahující dvě hodiny, vyjádření žalobkyně k odvolání žalovaného ze dne [datum], účast u jednání odvolacího soudu dne [datum] nepřesahující dvě hodiny, vyjádření žalobkyně ze dne [datum], účast na jednání odvolacího soudu dne [datum] nepřesahující dvě hodiny, účast u jednání odvolacího soudu dne [datum] nepřesahující dvě hodiny) z tarifní hodnoty [částka] dle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu v hodnotě úkon [částka], když i omluva je návrhem na náhradu nemajetkové újmy ve smyslu tohoto ustanovení, tj. [částka]. [příjmení] s klientem za účelem případného mimosoudního vyřešení věci v délce 2 hodin 45 minut dne [datum] soud neposoudil jako účelně vynaložený úkon právní služby, když porada s klientem o smírném řešení nad rámec jedné hodiny neodpovídá povaze sporu, nadto byla porada zjevně věnována jak řízení o žalobě, tak o vzájemném návrhu, přičemž v řízení o vzájemném návrhu (za nějž je náhrada přiznávána) byl prostor žalobkyně (v pozici žalované) pro smírná jednání omezený. Dále náklady právního zastoupení zahrnují jednu polovinu z 10 tzv. režijních paušálů, tj. [částka] ( (10*300) / 2), neboť tyto úkony byly činěny současně v řízení o žalobě a současně v řízení o vzájemném návrhu, a tzv. režijní paušál je tak třeba dělit dvěma, a dále pak jeden režijní paušál v plné hodnotě [částka] za přípravu a převzetí věci, celkem [částka] Celkem tak náklady právního zastoupení žalobkyně za řízení o vzájemném návrhu před soudy obou stupňů činí [částka], po zvýšení o DPH 21 %, jelikož je právní zástupce plátcem této daně, celkem [částka] ( (11* [číslo] [číslo]) *1,21). Platební místo odvolací soud určil dle § 149 odst. 1 o. s. ř., lhůtu dle § 160 odst. 1 v části věty před středníkem o. s. ř.; pro odvolací řízení ve spojení s § 211 o. s. ř. (výrok V).

Poučení